Jedno město, tři pohledy režisérských ikon na život v něm. Americký film (1989). Hrají: N. Nolte, R. Arquetteová, S. Buscemi, H. McCombová, G. Giannini, T. Shireová, W. Allen, M. Farrowová, B. Ryanová, M. Questelová a další. Režie: Martin Scorsese, Francis Ford Coppola a Woody Allen
00:00:01 POVÍDKY Z NEW YORKU
00:01:27 (ZVONEK)
00:01:48 -Jak se vede?
00:01:53 Už jsi obědval?
00:01:59 -Včera jsem ti v restauraci zaslechl dva kluky.
00:02:01 Jeden se ptá, co je to čokoládovej pudink.
00:02:03 Druhej řekl: To zkus. To chutná po čokoládový pěně.
00:02:09 -Mám ten dojem, že mi dneska svý nový obrazy neukážeš.
00:02:12 -Jaký nový? Císařovy nový šaty. Kdy mě kritikové popraví.
00:02:15 -Jen mi ukaž, co máš.
-Věř mi, jsou to sračky.
00:02:17 Už mě to nebaví, jdu si zdřímnout.
00:02:19 Já to vzdávám.
00:02:21 -Když nemůžeš dělat, tak se pojď najíst.
00:02:23 Někam tě pozvu.
00:02:25 -Nemůžu. Musím pro asistentku na letiště.
00:02:27 Nechápu, proč si normálně nevezme taxíka.
00:02:29 -Jak chceš.
00:02:31 Tak kdy teda myslíš, že se u tebe můžu zase zastavit?
00:02:36 Vernisáž je za tři tejdny.
00:02:43 Lioneli, prosím tě, proč tak vyvádíš před každou výstavou?
00:02:47 Říkám ti to už dvacet let, nebo ne?
00:02:51 Mohl by ses už trošku ovládat.
00:02:53 Vždyť ty to zvládneš, Lioneli. Jako pokaždý.
00:03:39 -Sakra.
00:03:41 -Ahoj!
-Co tady děláš?
00:03:43 -Přišel jsem tě vyzvednout, abys nemusela taxíkem.
00:03:46 -Nedostal jsi můj vzkaz?
-Jakej?
00:03:49 -Na záznamníku. Řekla jsem ti, že se nevracím.
00:03:51 -Jak to myslíš, že se nevracíš? Jsi přece tady.
00:03:53 Já bych řekl, že to je návrat.
00:03:55 -Ty ten přístroj neposloucháš.
-Neposlouchám ten přístroj.
00:03:57 To teda zní, ty máš výrazy. A ty posloucháš svůj přístroj?
00:04:01 -Hele, nebyla jsem na Floridě s kamarádkou, jak jsem řekla.
00:04:06 -Fakt ne?
-Byla jsem s někým jiným.
00:04:14 -S chlapem?
00:04:20 No a co? Co má bejt? Vystoupil s tebou z letadla?
00:04:22 -Chceš ho taky svézt domů?
-To bych lhal, kdybych řekl,
00:04:24 že nejsem zvědavej, po jakým typu jedeš.
00:04:26 -Ale on tu není.
-Co říkáš, že není?
00:04:28 Tak kde je? Odjel snad autobusem?
00:04:30 -Pohádali jsme se, nechal mě.
00:04:32 Skoro celou tu dobu jsem tam byla sama, chápeš?
00:04:34 Nechal mě, chápeš?
-Nechal tě? On tě nechal.
00:04:37 Co je zač? Kdo by tě mohl jen tak nechat?
00:04:40 Co je to za chlapa? Já ho znám, ne?
00:04:42 -Gregory Stark.
-Jo, tak tenhleten šašek.
00:04:47 -Dělá performance.
00:04:50 -Dělá performance. Co to tak může bejt?
00:04:52 Někdo hraje, zpívá, tančí.
00:04:54 Copak se říká těm, co sváží odpadky?
00:04:57 Úklidoví inženýři? Dělá si performance.
00:04:59 A ten tě nechal? Už do toho vidíš, ne?
00:05:02 -Jen se nestarej, je konec. Je to tak.
00:05:04 Hele, stěhuju se. To je ten vzkaz, že se nevracím.
00:05:12 -Kam teď chceš jít? Co si chceš dokázat?
00:05:17 To budeš zase bydlet na koleji?
00:05:22 Ty už se mnou nechceš spát? Hele, já jsem dospělej.
00:05:25 Nemusíš spát na ulici. Užila sis svý, no a co?
00:05:28 Vrať se na zem.
00:05:30 A taky jsi pořád můj zaměstnanec, ne?
00:05:35 -Odjíždím z New Yorku. Já chci jet domů.
00:05:40 -To je jasný. To je teda úplně jiný kafe.
00:05:48 Chceš se rozejít? Fajn, sbal si věci a jeď.
00:05:52 Jak to budeš protahovat, tak umřu, to přece víš.
00:06:01 POVÍDKA PRVNÍ LEKCE
00:07:13 A že já si toho tady nikdy nevšiml.
00:07:16 To tady bylo vždycky?
00:07:18 Krásnej chlapec.
00:07:21 Takovej fešák. Chápu, že tě tak přitahuje.
00:07:26 -Viděl jsi, jak hraje?
-Jo. -Jo?
00:07:30 -Jak můžeš kvůli někomu takovýmu zdrhnout z New Yorku?
00:07:33 Myslel jsem, že jsi statečnější.
00:07:35 -Já nezdrhám. Je to prostě jen jeden chlap.
00:07:41 O něj nejde.
00:07:43 -Jde o mě?
-O nikoho.
00:07:46 O různý věci.
00:07:48 -O věci? O jaký věci?
-Nehádej se se mnou.
00:07:50 -A co tvý malování?
00:07:52 Uděláš si ateliér u rodičů v garáži?
00:07:57 Kde visí na hřebíku rezavý nůžky,
00:07:59 v rohu se válí nářadí, rozbitý saně, myši.
00:08:04 Děláš pro Lionela Dobieho. Děláš pro mistra, holčičko.
00:08:09 Co ty tu máš za práci? Jenom mi napínáš plátna.
00:08:12 Dávám ti k tomu ještě lekce zadarmo.
00:08:15 Máš tu svůj pokoj, ateliér. A navíc ti platím.
00:08:17 Když zůstaneš, dám ti navrch sadu stříbrnejch příborů.
00:08:21 Před slevou.
00:08:24 Hele, beze srandy. Mě zničí, když odejdeš.
00:08:29 Je to sebevražda.
00:08:31 Tvý místo je teď tady.
00:08:34 V tvým věku.
00:08:36 Tady jsi přece přímo u zdroje, Paulette.
00:08:40 Jestli teď odejdeš, budeš se do smrti proklínat.
00:08:51 -Takže s tebou už nemusím spát?
00:08:57 -Budu tvůj spojenec proti nástrahám mravního bahna.
00:09:01 Od týhle chvíle a už nikdy jinak.
00:09:09 (HUDBA)
00:10:02 -Lioneli, proboha!
-Promiň.
00:10:28 Není to moc nahlas?
-Ne, ne.
00:10:34 -Měla by ses prospat.
-To se právě snažím.
00:10:49 -Jestli chceš spát takhle, tak si radši zavři okno,
00:10:52 nebo budeš ráno pěkně promrzlá.
00:10:56 Promiň.
00:11:01 Chtěla bys něco přinýst? Polívku?
00:11:04 -Polívku?
00:11:06 -Komu voláš?
00:11:08 To je jedno.
00:11:13 -Já se zblázním.
00:12:30 Ty neklepeš?
00:12:32 -Já klepal, slyšel jsem dál, tak promiň.
00:12:35 Já... Já jsem tu někde nechal sobolí štětec.
00:12:38 Neviděla jsi ho?
-Co to děláš?
00:12:41 -Někde tu sakra byl. Přece...
00:12:43 -Spát s tebou nebudu. Slíbil jsi to.
00:12:48 Co je?
00:12:51 -Ježíš, to je teda šílený.
00:12:53 Zrovna jsem měl takový vnuknutí, abych ti políbil nohu.
00:12:55 -Jsi cvok.
00:12:57 -Ne, ne. Jen jsem trochu přetaženej.
00:12:59 Občas mi z toho haraší. Jsem v hrozným presu, víš.
00:13:01 Phillip mě teď tady pořád buzeruje.
00:13:03 Vernisáž už za tři tejdny, už za tři tejdny, už za tři tejdny.
00:13:05 Jako nějakej papoušek furt mele.
00:13:11 Já ti chtěl jen políbit nohu. Promiň.
00:13:15 To nebylo osobní. Nechceš fakt něco přinýst?
00:13:49 -Co?
00:13:51 Miluješ mě?
00:13:53 -Tebe? Kolikrát už jsem to řekl.
00:14:00 -A co kdybych odešla?
-Co bych dělal? -Hm.
00:14:05 -Vylezl bych na střechu a vyl jak raněnej čokl.
00:14:11 -Ale já tě nemiluju.
00:14:15 -No a co.
00:14:21 (HRAJE VELMI HLASITÁ HUDBA)
00:15:30 To je úžasný. Takhle je to mnohem zajímavější.
00:15:34 -Jak zajímavější?
-Není to nudný.
00:15:37 Ta tvá jemná ironie tomu pomohla.
00:15:39 -Vážně?
-Jo. Ironie.
00:15:44 -A co napětí? Minule jsi...
-Je krásný.
00:15:48 -Krásný?
-Jo. Krásný.
00:15:52 -Kecáš. Víš to?
00:15:54 -Víš, že jsi jediná na světě, co mi to řekne a zůstane žít?
00:15:57 -Hele, můžeš mi říci, jestli to k něčemu je?
00:15:59 Co ty na to? Jen mi řekni, mám nějakej talent,
00:16:03 nebo tady jenom utrácím svůj čas?
00:16:06 Protože někdy mám chuť s tím vším praštit.
00:16:08 Protože...
00:16:13 Řekni, co si o tom myslíš. No tak!
00:16:20 -Co na tom sakra záleží, co si já myslím?
00:16:23 Je to tvoje.
00:16:25 Maluješ obrazy, protože prostě musíš.
00:16:28 Nemůžeš si vybírat. Tady nejde o talent.
00:16:31 Jde ti o to, že ti nic jinýho nezbude.
00:16:33 Takže jestli jsi dobrá ve dvaadvaceti, kdo to ví.
00:16:37 Těžko říci. A jestli to chceš vzdát,
00:16:40 tak jsi asi od začátku nebyla ten pravej umělec.
00:16:47 Sakra!
00:16:49 Jestli to chceš vzdát, tak jsi nebyla umělec.
00:16:51 Blbost! Taková blbost!
00:16:55 -Čau, mami!
00:16:58 Ani ne.
00:17:01 Nevím.
00:17:05 Tak ne.
00:17:11 Já se chci vrátit do školy.
00:17:17 Já nevím.
00:17:21 Tak mám se zastavit doma?
00:17:35 Ne.
00:17:39 Protože to tu nenávidím.
00:17:46 (HRAJE VELMI HLASITÁ HUDBA)
00:17:48 Lioneli!
00:17:51 Lioneli!
00:17:53 Nemůžeš to ztišit?
00:17:57 Ztlum to!
00:19:41 -Jsem moc rád, že se mnou dneska jdeš.
00:19:44 Já tyhle věci upřímně nenávidím. Znáš ty toho Wagnera, co to pořádá?
00:19:48 Dělá v nemovitostech.
00:19:51 Jednou ke mně přišel do ateliéru, vzal mě takhle kolem ramen a řekl:
00:19:55 Lioneli, pochopil jste vůbec, co byl zač Jackson Pollock?
00:19:59 Pak z okna ukázal všechny ty přestavěný baráky kolem a povídá:
00:20:02 Nebejt Jacksona, nic z toho tu nestojí.
00:20:05 Jackson, to byl jeho přítel.
00:20:09 Kámoš.
00:20:18 Víš, já už nemám tak dvacet let žádný blízký přátele.
00:20:21 Mám společníky, fanoušky, pomlouvače, bejvalý ženy, rivaly.
00:20:26 -Já mám plno přátel.
00:20:28 -To je od tebe hnusný, že mi to říkáš.
00:20:30 -Máš ve vlasech nit.
-Ty do mě nějak vidíš, že jo?
00:20:37 Já sloužil v armádě u kontrarozvědky.
00:20:39 Víte, já tam maloval ruský párky, jak souloží.
00:20:43 Šéfové si mysleli, že až nastane válka,
00:20:45 shodí tisíce těch obrázků do nepřátelský linie se vzkazem:
00:20:48 Hele, Ivane, ty tady bojuješ za demokracii
00:20:51 a Boris ti zatím doma píchá starou.
00:20:53 -Jak se pozná, že ty párky jsou Rusové?
00:20:55 -V čem je rozdíl?
00:20:57 Ta válka nakonec nastala ve Vietnamu.
00:20:59 -Paulette a dál?
-Jen Paulette.
00:21:02 -Tak jaký to je, žít s velikánem?
00:21:04 -Já s ním nežiju, já pro něj dělám.
00:21:06 -Ona sama je taky umělkyně?
-Ach, Pete, to je Paulette.
00:21:10 Paulette. A dál?
-Jen Paulette.
00:21:12 -Jo tak. Vy žijete s Lionelem Dobiem.
00:21:15 -Jo, dělá pro něj a taky maluje.
00:21:18 -Vážně? Dá se k vám zajít do ateliéru?
00:21:20 -Cože?
-Já sbírám hlavně padesátá léta.
00:21:23 Rothko, Kline a tak, ale rád bych držel krok s dobou.
00:21:26 -Omluvíte mě?
00:21:28 -Ano, ale já teď v ateliéru vůbec nic nemám.
00:21:30 -Máte někde výstavu?
00:21:32 -Ne, já mám tak různě věci po galeriích.
00:21:34 -Kde jste vystavovala?
00:21:36 -Dovolíte? Můžu s vámi na moment? Hned vám ji vrátím, pánové, vážně.
00:21:39 -Šlo mi to moc dobře, ty různý sexuální pozice.
00:21:42 A ten kapitán mi dal stovku za šest takovejch obrázků.
00:21:46 Chtěl to jako dárek k výročí svatby pro svoji starou.
00:21:49 -Omlouvám se.
00:21:51 -To bylo prvně, co jsem něco prodal.
00:21:56 -Vy jste malířka?
-Jo.
00:21:58 -V naší četě se vždycky říkávalo, že každej den,
00:22:01 co nejste pod zemí, je dobrej den.
00:22:06 Myslíte, že je to pravda?
00:22:14 Co je zač ten prcek s tou náušnicí?
00:22:17 -Reuben Toro, vystavuje u Bendixe. Není špatnej, fajn kluk.
00:22:24 -Pardon. Můžu s tebou mluvit?
-Pan Lionel Dobie.
00:22:27 Vy jste u mě jednička.
-Děkuju. Můžu s tebou mluvit?
00:22:30 -Promiňte.
-Těšilo mě.
00:22:37 -Co je?
-Tiše!
00:22:40 Nevím, jak ti to mám říci. Nejsem tvá chůva, nic takovýho.
00:22:44 Ale ti lidé tam se ti smějou.
-Proč?
00:22:47 -Kvůli tomu načesanýmu klukovi, co s tebou tancoval.
00:22:50 Ten tady chce jen nějakou sbalit a dělat to všude.
00:22:52 Všude, kam ho pozvou.
00:22:54 Vyhlídne si vhodné kočičky a hnedka po nich jede.
00:22:57 Já ti nic nezakazuju, je to tvůj život, ale řeknu ti,
00:23:01 jestli se k tobě ten chudáček přiblíží, tak ho zničím.
00:23:04 -Já myslela, že mi řekneš, že se mi smějou kvůli práci.
00:23:08 -Tohle je snad horší, nemyslíš?
00:23:16 Ne, ne, ne! Já jdu napřed. Ty tu chvíli počkej, chápeš?
00:23:19 Kdyby nás teď někdo viděl vycházet spolu,
00:23:21 ještě bychom se dostali do řečí.
00:23:23 -Blbče!
-Lioneli, tady jsi.
00:23:25 Představím ti Kurta Blooma. Právě koupil Rommelovu galerii.
00:23:28 -Lionel Dobie. Lioneli Dobie, rád vás poznávám.
00:23:31 Je to pro mě velká čest.
00:23:34 -Co se tam děje?
-Nějaký mládí.
00:23:36 Rommelova galerie?
-Jo, Rommelovu galerii v Berlíně.
00:23:39 -V Západním Berlíně?
-V Západním Berlíně.
00:23:41 -Kurt Bloom.
-Kurt Bloom, jo.
00:23:44 -Nenávidím tě!
-Já tedy moc obdivuju vaše práce.
00:23:47 Jsem rád, že jsme se tu právě potkali.
00:23:50 -Lioneli!
00:23:52 -Happy birthday to you,
00:23:54 happy birthday to you.
00:23:58 Happy birthday, milý Georg.
00:24:01 Happy birthday to you.
00:24:05 (POTLESK)
00:24:18 (PAULETTA SE SMĚJE)
00:24:28 (PAULETTA SE SMĚJE)
00:24:36 (LIONEL PUSTÍ HLASITOU HUDBU)
00:25:11 (LIONEL ZTIŠÍ HLASITOST)
00:25:20 (LIONEL ZVÝŠÍ HLASITOST)
00:26:42 -Můžu si dát taky kafe? Jsem mrtvej.
00:26:53 -Maluješ sprejema, Toro?
00:26:56 -Tak bych to neřekl.
00:27:06 (LIONEL PUSTÍ HLASITOU HUDBU)
00:27:28 -To máš na ten dnešní večírek.
00:27:30 Hele, moc mě mrzí, co jsem ti včera řekl.
00:27:33 Nějak jsem ujel.
00:27:36 -Překrásný.
00:27:38 Hele, já s tebou ale nejdu. Mám jiný plány.
00:27:40 -Jo?
00:27:42 -Půjdu s holkama do jednoho klubu.
00:27:45 -Kdopak tam hraje?
00:27:50 -Chci mu jen ukázat, že už je mi úplně fuk, chápeš?
00:27:54 Můžu se na něj koukat, jak hraje, jako každej jinej.
00:27:59 Znělo to jako velká blbina?
-Ne, to já neříkám.
00:28:03 Myslím, že bychom tam měli jít, jako že život jde dál
00:28:06 a že ti nestojí za to, aby ses mu vyhejbala.
00:28:09 Myslím, že kdyby ses před ním večer ukázala...
00:28:11 Co kdybys šla rovnou za ním?
-Radši půjdu malovat.
00:28:14 -Nevymlouvej se prosím na práci, je posvátná.
00:28:16 -Možná ta tvoje.
-Ta tvoje taky, tvoje taky.
00:28:19 Hele, když tam půjdeš s těma holkama,
00:28:21 budete vypadat jako nějaká parta puberťaček, co jde balit kluka.
00:28:25 Ale když tam půjdeme ty a já,
00:28:27 bude to mnohem víc důstojný a působivý.
00:28:30 -Ale co ten večírek?
-Ten snad projednou počká.
00:28:34 Myslím, měla bys... Měla bys jít rovnou za ním.
00:28:42 -Já problémy nevyhledávám, ale někteří lidé jo.
00:28:45 Oni pořád obcházejí a hlavně koukají, kde se poprat.
00:28:49 Jako nedávno jsem potkal chlápka, šel po ulici a šlápl mi na nohu.
00:28:53 No dobře, náhodou nechtěl, ale neřekl mi vůbec nic.
00:28:57 Tak mu povídám: Promiňte. On se otočí a říká: O co jde?
00:29:01 Já na to: Pohoda, dobrý. Nic se neděje.
00:29:04 Copak se mám rvát s nějakým chlapem,
00:29:06 když mi šlápne na nohu?
00:29:08 Dobrý. A co kdybych se s tím chlápkem popral?
00:29:11 A měl bych štěstí a zabil bych ho.
00:29:13 Přijeli by poldové a ptali by se:
00:29:15 Proč jste toho chlapa zabil? Víte, šlápl mi na nohu.
00:29:19 Řekli by, že jsem to přehnal.
00:29:22 Já nevím, co to je.
00:29:24 Dneska vstanu. Teda já vstávám každej den.
00:29:28 Ale dneska vstanu a měl jsem divnej pocit, víte?
00:29:33 Takovej fakt divnej.
00:29:36 I když jsem neměl depresi,
00:29:38 nebyl jsem smutnej, nebyl jsem naštvanej,
00:29:41 ale ne že bych byl nějak šťastnej nebo měl dobrou náladu.
00:29:44 Prostě cejtil jsem se, já teď nevím, vyrovnaně.
00:29:48 Chápejte mě. Já nejsem spokojenej.
00:29:51 To nesnáším.
00:29:53 Jako když někomu řeknete: Jak se máš?
00:29:55 A on: Jsem spokojenej.
00:29:57 To bych mu nejradši jednu vrazil, že jo?
00:29:59 Radši bych se cejtil tak nebo tak.
00:30:02 Ale dneska jsem se cejtil vyrovnaně.
00:30:06 A to já... Prostě nerad.
00:30:09 (VELKÁ RÁNA)
00:30:27 -Hele, to je Lionel Dobie. Vidíš?
00:30:45 -Už mě tu nic nebaví.
00:30:48 -Proč si s ním nepromluvíš?
00:30:51 -Protože jsem utahaná a chci jít domů.
00:30:54 -Ne, ne, ne. Zajdi si s ním promluvit.
00:30:56 Řekni, jak se ti to líbilo.
00:30:58 Teď je na to čas.
00:31:00 Jo.
00:31:09 -Gregory!
-Ahoj, Paulette.
00:31:11 -Já jen...
00:31:13 Jen jsem ti chtěla říci, že to bylo...
00:31:15 -Čau!
-Petře!
00:31:17 -Pardon, jo, přišli jsme pozdě. Znáš dopravu.
00:31:19 -Jasně.
00:31:21 -Vzal jsem kamaráda. Tohle je Hank.
00:31:23 -Těší mě.
00:31:26 -Blbec.
00:31:28 -Paulette, hoď se do klidu. Je to vůl.
00:31:30 -Znáš Lionela Dobieho?
-Proč? On je tu?
00:31:32 -Tamhleten v té modré košili.
00:31:37 -Počkej! Jak to dopadlo?
-Proč jsem to měla udělat?
00:31:39 -Protože je hajzl.
-Jo, ty jsi hajzl.
00:31:41 Já to vůbec nechtěla. Proč jsi mě do toho nutil?
00:31:43 -Já? Já tě miluju. Udělám pro tebe všecko.
00:31:45 Jestli chceš, tak se tam vrátím a vyškubu mu všechny vlasy.
00:31:47 Jen si řekni!
00:31:49 Hele, nechceš se mnou spát, nesmím se tě dotknout.
00:31:51 Já to přežiju, přežiju, protože tě, holka, miluju.
00:31:53 Jen mi řekni, co ode mě chceš, a já to udělám.
00:31:55 Zabiju ho přede všema, jen si řekni.
00:31:57 -Buď zticha, ježíšmarjá!
-Poslouchej mě.
00:32:00 Poslouchej mě.
00:32:07 Poslouchej mě.
00:32:11 Miluju tě.
00:32:13 Miluju tě. Udělám pro tebe všecko.
00:32:17 Budu ti napínat plátna.
00:32:40 -Miluješ mě?
00:32:43 -Tak se mě furt neptej.
00:32:45 -Uděláš pro mě cokoliv?
00:32:47 -Co? Stačí říci.
00:32:49 -Hele je!
00:32:55 Dej řidiči pusu. Pak uvidím.
00:33:01 No tak. Ukaž, jak mě miluješ.
00:33:07 -Když mu ji dám, tak co?
-Pak mě miluješ opravdu.
00:33:12 A když ne, tak se jdi třeba vycpat, já balím.
00:33:37 -Hele! Hele, hele, hele, hele!
00:33:40 Nějakej tarzan se sem blíží.
00:33:43 -Má něco s sebou?
-Nezdá se mi.
00:33:47 -Asi se mu ztratila dáma.
00:33:53 Co je?
00:33:55 Hele, tak tady na to pozor! Padej z toho okna!
00:33:59 Dej si klid! Jdi radši někam spát.
00:34:10 A tohle tu mám pořád.
00:34:15 Já tě taky miluju. Hele, dej si odchod.
00:34:39 -To je kvůli mně?
00:34:42 -Co myslíš?
00:34:44 -Že tu takhle přede mnou chodíš.
00:34:51 Jak se mám ovládat, abych na tebe třeba teď neskočil?
00:34:53 -Neskočil?
00:34:58 -Udělám cokoliv.
00:35:00 A víš proč?
00:35:03 Protože mě nebereš, tak co má bejt?
00:35:06 Můžu tě znásilnit. Můžu tě zabít.
00:35:09 Nebo zabít sám sebe.
-Nebo se sám znásilnit.
00:35:14 -Udělám cokoliv, protože pro tebe neexistuju.
00:35:16 Pro tebe já jsem nic.
00:35:21 -Jdu spát.
00:35:24 -Cokoli.
00:35:55 -Víš, že má Heidi výstavu?
-Samostatnou?
00:35:57 -Ne, kolektivní.
00:35:59 -Kde?
-V El Pasu.
00:36:01 Hele, Donald Dowd.
00:36:04 -Jo.
00:36:11 -A co vernisáž? Byly jsme tam spolu.
00:36:14 -Jo, promiň.
00:36:16 -Jsem ráda, že jsem na tebe tak zapůsobila.
00:36:18 -Sakra!
00:36:27 -Skvělý. Prej sehnal dobrýho sponzora.
00:36:29 -Jo, rodiče.
00:36:34 -Ahoj!
-Ahoj!
00:36:37 -Jak se vede?
-Skvěle. A co ty?
00:36:39 -Dobrý.
-Dobrý.
00:36:44 -Já teď dělám úplně nový představení v tamtom klubu.
00:36:48 Přijď se podívat.
00:36:50 -Ona už to viděla, ty jeden nafoukanej blbečku.
00:36:52 -Drž hubu!
00:36:54 -Máš nějaký problémy?
00:36:56 -Kdo ti hergot řekl, že jseš lidská bytost?
00:36:58 Co ty tak můžeš vědět o citech? Vždyť ji vůbec neznáš.
00:37:00 -Lioneli!
-Vždyť ji ani nevidíš.
00:37:02 Co to pro tebe je? Nic, nic.
-Přestaň!
00:37:17 -Jenom klidně.
00:37:20 Počkej! Co to děláš?
00:37:22 Co to děláš? Chceš mě potrestat?
00:37:24 -Tebe potrestat?
00:37:27 -Poslyš, přehnal jsem to, tak promiň.
00:37:30 Ale miluju tě.
00:37:32 -Hele, jede sem pro mě můj brácha, bude tady za hodinu.
00:37:35 Do tý doby mi nelez na oči.
-Počkej! Co to děláš?
00:37:37 -Jedu domů. Nelez mi na oči!
00:37:39 -Domů? Jseš v New Yorku. Je tu pro tebe.
00:37:42 Já pro tebe udělám cokoliv. Dobře, vykašli se...
00:37:44 Klidně se na mě vykašli. Ale co tvý malování?
00:37:46 -Řekni mi, jaký to je. Neštvi mě s tím,
00:37:49 že skuteční umělci nemají na vybranou.
00:37:51 Jaký to je? Jsem k něčemu? Budu někdy k něčemu?
00:37:53 No tak! Čekám.
00:37:55 No tak!
00:38:03 Já jedu domů.
00:38:07 -Jseš ještě mladá.
00:38:09 A já tě miluju.
00:38:11 -Miluješ mě? Víš, k čemu mě máš?
00:38:14 Někdy se cejtím jako tvůj obětní beránek.
00:38:17 Já nevím.
00:38:19 Možná kdybych byla tak dobrá jako ty,
00:38:21 taky by mi byli všichni ukradení.
00:38:23 Ale já nejsem. Sbohem!
-Takže já jsem zrůda, co?
00:38:25 A co je na tobě, prosím tě, tak skvělýho? -To já nevím.
00:38:28 -Víš, měla by ses naučit mít se trošku ráda.
00:38:30 -No jo, zkusím to.
00:38:32 -Ty totiž nevěříš, že tě miluju, protože nemiluješ sama sebe.
00:38:35 -Budu si to pamatovat.
00:38:37 -Dobře, neměl jsem to říci. Já za to můžu.
00:38:40 Víš, já se poddávám i lásce.
00:38:42 Poddávám se svý práci a to je pak jedno s druhým.
00:38:45 A když se to všechno dohromady sečte, je to zlý.
00:38:48 Je to takový sobecký.
00:38:51 Měl bych to zkusit, bejt na tebe hodnej.
00:38:53 A další možný řešení je přestat. Nevíš, jak já to myslím.
00:38:57 Přestat malovat. Možná že bych měl.
00:39:00 Jo, měl bych najednou přestat malovat
00:39:03 a bejt na tebe pořád hodnej, takže dobře si to představuju, co?
00:39:06 -Já ti na to už teď kašlu.
00:39:08 Můj brácha slouží u námořnictva a já už tohle dál nesnesu.
00:39:11 Vypadni odsud! Vypadni odsud!
00:39:15 Buď tak hodnej, dej mi pokoj, jinak volám poldům.
00:39:17 -Poldům si ode mě nezavoláš.
00:39:38 -Víš ty co?
00:39:40 Kdybys aspoň jednou přišel a řekl:
00:39:43 Ty, Paulette, fakt maluješ děsně.
00:39:45 Proč radši neděláš něco jinýho?
-Něco ti povím.
00:39:48 Ty si myslíš, že já lidi jenom využívám nebo vysávám.
00:39:51 Ale co ty vlastně o mně můžeš vědět?
00:39:53 Ty vůbec nemůžeš tušit, co já prožívám a jak hluboko.
00:39:56 Hergot, já už byl čtyřikrát ženatej,
00:39:58 než ty jsi vůbec přišla na svět, tak nech těch řečí!
00:40:08 Tak nech těch řečí!
00:40:25 Číči.
00:40:27 Víš, proč se jim tak říká?
00:40:29 Protože si s tebou pohrajou a poškrábou tě, ty zkurvený číči.
00:40:32 Tak to je to tvý umění. Na to ty máš talent.
00:40:41 Proboha!
00:40:57 Omluv mě, prosím.
00:41:02 -Promiňte, pane Dobie, já jsem vám chtěl jenom říci,
00:41:04 já jsem taky trochu umělec, ale ty vaše věci...
00:41:06 Víte, já se právě rozvádím. Chci vám poděkovat.
00:41:08 -Děkuju.
-Díky.
00:41:21 -Skleničku bílýho, prosím.
-Jistě.
00:41:26 -Děkuji.
00:41:41 Co se děje?
00:41:43 -Já si chtěla sáhnout. Pro štěstí.
00:41:46 -Pro mě?
-Ne, pro mě.
00:41:50 Možná mi ho z vás taky trochu zůstane.
00:41:52 -Vy taky malujete?
00:41:56 -Vy jste pan malíř, já jen tak kreslím.
00:42:00 Víte, já to tak zkouším. Jak bych vám to řekla...
00:42:04 -Jak jste na tom s penězi?
-Je to drahé město.
00:42:08 -Ale zato je to tu skvělý.
00:42:11 Že vás neplatí nějak moc?
00:42:13 -Jo.
00:42:35 -Sháním asistentku.
00:42:37 Uhradím jí bydlení a stravu.
00:42:39 Navíc moje lekce jsou zcela bezplatný.
00:42:41 Nevíte o někom, kdo by to vzal?
00:42:43 -Třeba já.
00:42:45 -Těší mě. Já jsem Lionel Dobie.
-Já...
00:43:50 -Věděli jste, že hra na flétnu byla kdysi zakázána?
00:43:53 Kdysi dávno ano.
00:44:00 Zakázali ji proto, že byla tak nádherná,
00:44:03 že se všechny panny zamilovaly a nechaly se svést.
00:44:12 Ten příběh mi vyprávěl můj otec. Je to Claudio Montez
00:44:15 a je nejslavnější flétnista na světě.
00:44:22 Moje matka je Charlotte Montezová
00:44:24 a obvykle cestuje po Indii nebo někde fotografuje
00:44:27 nebo možná píše knihu.
00:44:31 Její krásná tvář byla první věc, kterou jsem kdy uviděla.
00:44:36 Když jsem se narodila,
00:44:38 Claudio mi hrával ukolébavky na svou stříbrnou flétnu.
00:44:41 Byl to první zvuk, který jsem kdy slyšela.
00:44:44 Dali mi jméno Zoe,
00:44:46 protože Zoe znamená řecky život.
00:44:52 POVÍDKA DRUHÁ ŽIVOT BEZ ZOE
00:45:36 -Claudio a Charlotte moc doma nebývají,
00:45:38 a tak žiju sama v hotelu Sherry Netherlands,
00:45:41 kde staré dámy ve výtahu voní těžkými parfémy.
00:45:46 Hector je náš rodinný komorník a můj strážný anděl.
00:45:50 Stará se o mě, když jsou mí rodiče na cestách,
00:45:53 což je skoro pořád.
00:45:55 (HECTOR SI PROZPĚVUJE)
00:45:59 Už zase?
00:46:01 -Dobré ráno, slečno Montezová. Bonjour.
00:46:04 No tak vstávat, nebo zase přijdete pozdě do školy.
00:46:07 -Ahoj, Vegasi.
00:46:09 -Voní vám tu horká čokoláda, jakou máte ráda.
00:46:11 Cukr a sušené mléko po jedné lžičce.
00:46:14 -Jo. Nechce se mi do školy. Není mi dobře.
00:46:17 -Nechcete? Víte, možná máte chřipku.
00:46:20 Všude to řádí. Já jen... Ou, spálil jsem si ruku.
00:46:25 Mast honem rychle! Prosím, pomoc, prosím.
00:46:28 Víte co?
00:46:31 Podíváme se na váš horoskop, co dneska říká o chození do školy.
00:46:33 Slečna Montezová. Skopec. Dejte si pořádnou snídani.
00:46:38 Pak pěkně rychle vstaňte a oblečte se do školy.
00:46:41 A žádné loudání!
00:46:44 Co je to loudání?
-Že sis to vymyslel.
00:46:51 -Co si vzít dneska tohle? Je to paráda.
00:46:53 -Můj táta dostává tak zvláštní poštu.
00:46:56 Brooklynská hudební akademie.
-Ano, nebo ne?
00:47:00 A co tohle?
-Ne! -Ne?
00:47:02 -Lístky na Julia Iglesiase?
00:47:05 -A co tohle? To se oblékne jedna dvě.
00:47:09 -Tak jo.
-Výborně.
00:47:12 Neměla byste zbytek té pošty otevřít,
00:47:15 až se večer vrátíte ze školy?
00:47:17 Budete mít na to víc času.
00:47:21 -Hm, ministr ze Sharezu pořádá mejdan.
00:47:23 -Sharez? Nevíte, kde to je?
00:47:26 -Ne.
-Večer si to najdeme v atlasu.
00:47:28 Teď ale nesmíte přijít pozdě. Víte, co říkala vaše matka?
00:47:31 -Moje matka... Její život je jeden zmatek.
00:47:34 Hlavně když se mi ten můj snaží pořád nějak organizovat na dálku.
00:47:37 -Slečno, zase vám ujede autobus.
-Jen klid!
00:47:40 -Víte, kolik je?
-To není fér.
00:47:42 -Osm šest. Už osm sedm nebo tak nějak.
00:47:44 Honem!
-To je pořád něco.
00:47:46 -Tak to vidíš. Tvé oblíbené. Hele, jak je čerstvé.
00:47:50 Je přesně takové, jak ho máš nejradši.
00:47:52 Sedm a půl minuty.
00:47:54 Trochu ti ho ještě posolím, žádný pepř.
00:47:57 Tak a teď to hezky rozkousej. Vždyť to umíš.
00:48:01 No tak! Copak? Jenom žloutek? Bílek ode mě dostaneš později.
00:48:05 -Pamatuješ, jak mě učila,
00:48:07 co s kreditními kartami a s tím blbým bankovním kontem?
00:48:10 -Mluvte slušně. Neříkejte bankovní konto.
00:48:12 -Jednou jsem se zadlužila a ona se mi hned pomstila,
00:48:15 že mi po všech odpočtech vzala celé kapesné,
00:48:17 takže jsem si ani nemohla zaplatit taxíka.
00:48:22 Díky, Hectore.
00:48:24 Ale nenech se od mámy strašit na dálku.
00:48:26 -Jak myslíte. Jak myslíte.
-Ježíš! Díky, Vegasi.
00:48:28 -Autobus ujede, ten nepočká. Nezmeškejte ho.
00:48:31 -Nic se neboj. Neboj se, jen klid!
00:48:35 -Tak prosím.
00:48:41 -Rychle, Zoe!
00:48:43 -Dobré ráno, pane Lilly. Co je nového?
00:48:46 -Zřejmě potřebujete peníze, Zoe.
-Jdu vás jen pozdravit.
00:48:50 Prosím dvacet, deset a taky pár drobných.
00:48:54 Připište mi to, prosím, na účet, kdyby mi ten autobus ujel.
00:49:03 -Odstartováno!
00:49:05 A tady máme Zoe, ale už nemůže. Už vůbec nemůže.
00:49:08 Zoe zase přijde do školy pozdě. Zase přijde pozdě, přátelé.
00:49:12 Už zpomaluje, je unavená. Těžko to stihne.
00:49:15 No tak, Zoe, běž! Běž, Zoe!
00:49:21 -Sakra!
00:49:30 Taxi!
00:49:42 -Já jsem snad ještě nikdy neviděla, abys přišla včas.
00:49:46 -Díky za tvůj zájem.
00:49:48 -Kdo to je? -Nějakej novej.
-To je ten novej kluk.
00:49:50 -Panebože!
-Co to má ten chlap na hlavě?
00:49:53 -To je turban. Copak jsi to ještě nikdy neviděla?
00:49:56 -To teda ne.
00:49:58 -Udělejme rozhovor s tím novým klukem.
00:50:00 -Jo, Andrea mi říkala, že je to jeden z nejbohatších kluků světa.
00:50:04 -Můj bože!
-Andrea to ví?
00:50:06 -No to je rychlost.
-Nejbohatší kluk.
00:50:10 -Dámy, dovolte.
00:50:13 -Zoe, jak bys s ním chtěla asi promluvit?
00:50:15 Má ochranku. A jakou ochranku!
-Boháči jsou rádi v novinách.
00:50:18 -Jo, ale na co se ho chceš zeptat?
-Dej si šampáňo a kaviár, baby.
00:50:23 Ukážu ti svý nový BMW a taky ferrari.
00:50:27 -Vám dvěma to bude tak slušet.
00:50:30 -Má stříbrný maserati a v něm svýho řidiče,
00:50:32 kterej ho doveze, kam chce. Věříte tomu?
00:50:34 -V tom svým maserati já jezdím tak rád.
00:50:38 -Dívky, věnujte se místo zpěvu práci, ať to máte hotové.
00:50:42 -Kdo má jeho číslo? Kdo má jeho telefon?
00:50:44 -Andrea ho má jistě.
00:50:46 (VŠECHNY)
-Andreo!
00:50:48 -To mluvíte se mnou?
-Máš číslo na toho novýho kluka?
00:50:52 -Bude na obálce toho školního časopisu.
00:50:57 -Já se rád takhle procházím. Vážně.
00:51:00 -Rád se takhle prochází.
00:51:02 -To je vážně nuda, utrácet furt prachy.
00:51:05 -Nuda utrácet prachy.
00:51:09 -Mám v úmyslu zdědit tátovo bohatství.
00:51:11 A až se tak stane, zvětšit ho o mnoho víc,
00:51:14 abych byl ten nejbohatší člověk na světě,
00:51:16 než mi bude čtyřiadvacet.
00:51:18 Nedávno mi nějaký lidi nabízeli drogy.
00:51:21 Ale to mě nezajímá. Mě nejvíc potěší kousek čokolády.
00:51:24 -Vážně?
-Chodím rád na večírky.
00:51:27 Někdy mě Hewittovy holky zvou na ty jejich party,
00:51:30 co pořádají v hotelech, jako je Hilton.
00:51:33 Loni jsem byl takovej obyčejnej, prostě jsem byl průměr.
00:51:37 Blázen do computerů, videoher a horskýho kola.
00:51:40 Teď jsem blázen do šatů, hudby a umění.
00:51:45 -Jo? Tohle je pro náš časopis, ne do sobotní přílohy.
00:51:48 -Lidi nosívají ponožky, ale to já ne.
00:51:51 -Dobře, nenosí ponožky.
00:51:54 -Mluvil jsem s Jane Fondovou. Telefonem. Přes hodinu.
00:51:58 V mým pokoji.
00:52:00 Ale takový reportérky, jako jste vy,
00:52:04 mě už určitě prokoukly.
00:52:06 -Jako tebe?
-Jo. Prokoukly jste mě. Jistě.
00:52:10 -Jak?
-Nemám žádný kamarády. Skoro.
00:52:13 Žádný děti mýho věku. Já mám plno dospělejch přátel.
00:52:16 Ale to není tak těžký, když je člověk bohatej.
00:52:20 -Vůbec žádní kamarádi?
-Ani jeden.
00:52:22 -Abu, já byla osamělý dítě.
00:52:26 Cestovala jsem se svým otcem. Žila jsem bez přátel.
00:52:30 -Ty? Bez přátel? Vážně?
00:52:33 -Pak mi moje máma vyprávěla o králíčkovi.
00:52:35 -Jakým králíčkovi? Co je s králíčkem?
00:52:40 -Byl jednou jeden králíček. Osamělý.
00:52:45 Neměl vůbec žádný kamarády,
00:52:48 a tak ho jeho maminka poslala na dvorek s hračkami,
00:52:51 mrkvičkou a zeleninou a řekla mu:
00:52:54 Hraj si tady s tímhle! A co myslíš, že se stalo?
00:52:56 -Co se stalo?
00:52:58 -Zakrátko za plotem vykukovalo spoustu králíčků.
00:53:01 Můžeme si hrát taky? Máma mi to vyprávěla.
00:53:04 Vždycky když je mi smutno a nemám kamarády,
00:53:08 začnu si hrát jen tak pro sebe
00:53:10 a ostatní vždycky za tím plotem vykukují.
00:53:12 Můžeme si hrát taky?
00:53:14 -Jo, chápu. Tak dobře.
00:53:16 Můžu si hrát taky?
00:53:20 -Pojďme nakupovat.
-Tak jo.
00:53:29 -Díky, Abu, skvěle jsem se bavila.
-Já taky.
00:53:33 -Ale už je hrozně pozdě.
00:53:35 -Budeš mít problémy?
-Snad ani ne. Tak ahoj!
00:53:39 -Lituji, pan Carter u nás není.
-To stačí! No tak honem!
00:53:45 Vy taky pohněte! No tak, rychle, rychle!
00:53:48 Hněte sebou! No tak! Rychle! Pohni!
00:53:51 -Nechte mě! Nechte mě!
00:53:54 -Nechte ji!
-Lehni si k zemi! Dělej!
00:53:56 -Ona poslechne. Udělej to! Je to loupež.
00:53:58 -Ticho! A nekoukej!
-Nebudu.
00:54:00 -Dobře, nekoukej se tam. Buď zticha a nekoukej!
00:54:02 Klidně lež! Lež klidně!
00:54:10 -Ale já nechci!
-Ticho, prcku!
00:54:12 -No tak, snad ji nekopnete.
00:54:15 -Dělejte!
00:54:20 -Půlka bude moje.
00:54:22 -Pozor, ta je táty! Ta sedmdesát sedm.
00:54:25 -Klídek, nebo si tě poddám.
-Vybrali mu schránku.
00:54:28 Ty manžetový knoflíčky jsem měla zdědit.
00:54:30 -Ty nebudeš zticha?
-Zoe, to není sranda.
00:54:33 Hele, mám monokla a zejtra jdu na konkurz.
00:54:35 -Jen ty velký věci.
-To zamázneme krémem.
00:54:37 Světle béžová číslo tři.
-Vážně?
00:54:39 -Jak se máte vy tam dole?
00:54:42 Chcete něco? Chcete deku nebo humrovou pomazánku?
00:54:45 Nebo šunkovej chlebíček? Co vy na to?
00:54:48 Jen si klidně řekněte. Stačí mi říci. Klidně!
00:54:51 No tak, kluci! Jdeme, rychle! No tak, jdeme!
00:55:01 -Chvíli takhle zůstaňte, nebo se vrátím.
00:55:05 -Klidně. To je toho.
00:55:08 -Teda Zoe, kdybych si tohle zapsal do podvědomí,
00:55:10 je ze mě ten největší herec.
00:55:13 -Bravo, Jimmy!
-Díky, pane Lilly.
00:55:15 -Jste v pořádku, Zoe?
-Jo.
00:55:17 -Byla jste moc statečná.
00:55:27 -Poslední dobou vykradli všechny prvotřídní newyorské hotely.
00:55:30 Jsem ráda, že ten zloděj ztratil balíček,
00:55:32 co ukradl z tátovy schránky, a že ho mám zpátky.
00:55:43 Ti zloději vůbec nevěděli, co mají.
00:55:49 Radši to řeknu Hectorovi.
00:55:54 Hectore! Hectore, vstávej!
00:55:56 Hectore!
-Co?
00:55:58 -Hotel přepadli zloději.
-Vážně?
00:56:00 -Jo.
00:56:02 -A vy jste v pořádku?
-Jo. Podívej se!
00:56:05 Tohle málem ukradli z tátovy bezpečnostní schránky.
00:56:09 Diamant a tady je něco napsané.
00:56:11 -Slza Sharezu za slzy, které tekly,
00:56:13 když jsem uslyšela vaši flétnu, princezna Soroya.
00:56:16 -Sharez? Kde je ta pozvánka, co jsme dostali ráno?
00:56:19 -Někde v koši.
-Co?
00:56:22 -Hodil jsem ji do koše.
00:56:24 -Rychle! Honem, Hectore!
00:56:26 -Kde jste k tomu přišla?
-Ti zloději to ztratili.
00:56:29 -Vegasi, pusť!
00:56:32 Otevři tlamu! Zoe, tahejte, jen tahejte!
00:56:34 -Mám to!
-Máte? Dobře.
00:56:37 Snad máme všechny kousky. Uvidíme.
00:56:39 -Jo.
00:56:41 -Myslíte?
-Jo.
00:56:43 -Jo, máme to celý. Šejk Omar.
00:56:45 -Šajk Omar.
00:56:47 -To se vyslovuje šejk.
-Šajk Omar.
00:56:49 -Tak dobře.
00:56:51 Šajk Omar si považuje za čest pozvat pana Claudia Monteze
00:56:53 na večeři a následující party.
00:56:56 Princezna Soroya přijde
00:56:58 ve slavných náušnicích slzy Sharezu.
00:57:00 Večerní oblek.
00:57:03 Večerní oblek není problém, ale náušnice.
00:57:05 Aspoň s jednou náušnicí bude problém.
00:57:07 -Jak ji může mít, když je tady?
-Já vím.
00:57:10 -Claudio má pěknej malér, ale on sám za něj nemůže.
00:57:14 -Já vím, co se stalo. Asi ho slyšela hrát na flétnu.
00:57:17 Sundala ji z ucha a dala mu ji, to se často stává.
00:57:20 -A ten šajk si myslí, že se táta zamiloval do jeho ženy.
00:57:23 A ne!
00:57:25 -Musíme najít tu princeznu Soroyu.
00:57:27 Vrátit jí ten diamant. To je všechno.
00:57:29 -Šajk Omar. Možná ho zná Abu.
-Abu? Jaký Abu? Abu kdo?
00:57:33 -Abu je můj nový kamarád.
00:57:39 Ahoj, Abu, tady Zoe. Fajn. A ty?
00:57:43 Doufám, že není moc pozdě.
00:57:46 Abu, neznáš šajka Omara?
00:57:49 Šejka Omara.
-Hm.
00:57:56 -To je tvůj strejda.
00:58:00 A taky král.
00:58:04 A princezna Soroya je teta.
00:58:10 Abu, co kdybys uspořádal večírek?
00:58:12 Hrál by sis s mrkvičkou a zeleninou.
00:58:14 -S mrkvičkou?
-Promiň, Hectore.
00:58:16 -Praštila jste mě tím kloboukem. Abu?
00:58:18 -Jo, jako ten králíček.
-Králík? Co se tu děje?
00:58:22 -Tví rodiče nejsou doma? Perfektní.
00:58:33 -Jsem Tom Cruise a mám na sobě jen nátělník.
00:58:36 -Ahoj, Jimmy! Jak ti je?
00:58:38 -Zoe, až bude zase u tvý mámy večeřet Spielberg,
00:58:40 ať mý fotky vezmou jako prostírání.
00:58:42 -Jen aby nám nepopraskaly talíře.
00:58:44 -Jimmy, ten oblek vám opravdu sluší.
00:58:47 -Uniforma má něco do sebe. Dámy, tyhle drinky platí Raoul.
00:58:54 -Kdo jde na Abuho party?
00:58:56 -Kterej vrah je komorník?
00:58:58 -Zoe, musím s vámi na chvilku mluvit.
00:59:00 Zoe, vaše matka volala a říkala...
-No jo, moje máma volala,
00:59:03 že teď fotí pro novej časopis někde v Indii, a moje máma je...
00:59:07 Doma. Moje máma je doma.
00:59:09 -Ahoj, drahoušku Zoe.
00:59:12 Tomuhle tvůj otec říká kultivovanost.
00:59:15 Dvanáctiletá děvčata pijí jahodové daiquiri
00:59:17 a čtou si pařížský Vogue.
00:59:19 -Mami, kde ses tu vzala?
00:59:21 -No to je úvod. Jsem tvoje matka.
00:59:23 Tohle je moje ložnice.
00:59:26 A tohle jsou moje náušnice.
00:59:30 -Ahoj, Zoe.
-Můj klobouk.
00:59:32 -Pozor! Pozor tady!
-Nashle! -Promiňte.
00:59:34 -Nezlobte se na mě, děvčata.
00:59:36 Nechtěla jsem na vás být protivná, ale...
00:59:39 Odpustíte mi to, viďte?
-Na shledanou. -Ahoj!
00:59:41 -Nashle.
-Rychle! Tak šup, jdeme.
00:59:47 -Ahoj, mami!
00:59:52 -Dělej, Andy, tak pojď!
00:59:54 -Ahoj, Zoe!
-Ahoj, Vegasi!
00:59:56 -Nezlob se, mami, ale co se děje?
00:59:58 -Zoe, já vím, že je to složité,
01:00:01 ale tvůj otec a já se chceme pokusit o smíření.
01:00:04 -Co?
01:00:07 -Ach, Zoe, ty moje zlato.
01:00:11 Jiné děti by byly šťastné, kdyby to slyšely.
01:00:14 -Dělej, jak myslíš.
01:00:19 Ale ty tvoje šaty...
-Moje šaty?
01:00:22 Co je špatného na mých šatech?
-Ty ramena jsou moc velký.
01:00:26 -Zoe, prosím tě, nech moje ramena na pokoji.
01:00:29 -Ženy by je neměly mít širší než muži.
01:00:33 A kromě toho nějak ti to sjíždí.
01:00:40 Pochop, mami, už jsou z módy.
01:00:43 Měla jsi mě předem varovat, že se vracíš.
01:00:46 Mohla jsem si zamluvit pokoj v hotelu Plaza.
01:00:49 -Ona je blázen.
-Vidíš? A navíc zase kouříš.
01:00:53 Řeknu ti, Charlotte,
01:00:55 neměla by ses zahazovat s těmi umělkyněmi,
01:00:57 jako je Lucy Montana a Aggie Zenobia.
01:00:59 To je pod úroveň, mámo. Ty máš talent.
01:01:02 A kdybys přestala soutěžit s tátou, tak by ti to došlo.
01:01:04 -Tak já jsem dcera a ty jsi moje matka.
01:01:10 Já jsem tu matka a ty jsi tu dcera.
01:01:12 -Správně.
01:01:40 Táto! Jé, táto! Měla jsem o tebe starost.
01:01:43 -Jak se má moje princezna?
-Molto bene, molto bene.
01:01:46 Máš pěknou šálu. Můžu si ji zkusit?
01:01:49 -Jistě.
01:01:51 -Smím si ji nechat?
01:01:53 Hele, mohl by to bejt klidně plakát.
01:01:57 -Nádherný. Dobrej nápad.
01:02:01 To je... To je umělecké dílo.
01:02:04 Hele, to bych použil jako obal na desku.
01:02:07 Co myslíš?
-Jo. Posaď se. Odpočiň si.
01:02:10 Jseš určitě unavenej.
-Jo.
01:02:14 -Chceš něco k pití?
01:02:17 -Ahoj, Vegasi. Jak se máš?
01:02:21 Děkuju.
01:02:25 Moje bambino.
01:02:27 -Tak co je novýho?
01:02:31 -Hele, nějakej ten problém se vždycky najde.
01:02:35 Ale není to tak zlý.
01:02:38 -Všichni jsme se divili, že jsi přerušil turné.
01:02:41 -Víš, jak to chodí.
-Jak to chodí?
01:02:47 -Jsem... Jsem v takovým malým průšvihu.
01:02:51 Víš, co tím myslím.
-Já si to umím představit.
01:02:56 -Ale s tím si nedělej starosti, ty moje seňorino.
01:02:59 (TELEFON)
01:03:02 To je pro mě, Vegasi.
01:03:06 Haló!
01:03:08 Ano.
01:03:13 Pořád.
01:03:15 -Co se děje?
-Ach, ty ovečko.
01:03:20 -Věděl jsi, že se máma taky vrací?
01:03:23 -Jo, tvá máma.
01:03:28 Zoe, vyprávěl jsem ti někdy,
01:03:30 že kdysi bylo hraní na flétnu zakázané?
01:03:32 -Milionkrát.
01:03:34 -Bylo zakázané,
01:03:36 protože zvuk byl tolik krásný, tak svůdný...
01:03:40 -To muselo bejt proti zákonům.
-Máš pravdu.
01:03:44 -Jak dlouho už, prosím tě, kouříš?
01:03:47 -Jenom tak příležitostně.
-Flétnisti by neměli kouřit.
01:03:51 Ukaž, dej mi to.
01:04:01 -Věř mi, Zoe, vůbec nic se neděje.
01:04:03 Jenom jsem... Vždyť to víš.
01:04:07 -Ano?
01:04:10 -Jedna moc krásná tajemná žena. Vlastně byla princezna.
01:04:15 -Slyšela tě hrát na flétnu?
01:04:19 -A tak ji to dojalo, že jsem dostal dárek.
01:04:22 Náušnici.
01:04:25 Sundala si ji z ucha a řekla: Slza Sharezu.
01:04:30 Za slzy, když jsem slyšela tu flétnu.
01:04:34 A dal jsem si ji do kapsy.
01:04:38 -Je hezká, viď, že jo?
01:04:40 -Ale... Ale... Jak? Já myslel, že ji ukradli.
01:04:44 Její manžel je... Podívej, Zoe.
01:04:49 On neví, že to bylo úplně nevinné nedorozumění.
01:04:52 -A máma taky ne.
-Přesně tak.
01:04:55 A teď se to vůbec nehodí, aby něco neklapalo.
01:04:58 -Tak ji vrať.
-On mě dal sledovat.
01:05:01 -Možná bych ti nějak mohla pomoci.
01:05:05 -Třeba? Mia bella bambina.
01:05:10 -Claudio, ty jseš tak milej.
01:05:15 -Taxi! Sežeň taxi!
-Taxi!
01:05:17 -Začíná pršet.
01:05:20 -Já se snažím.
-Nechci zmoknout.
01:05:22 -Á, tady jsou!
-Ahoj! -Ahoj!
01:05:24 -Vypadáš skvěle.
-Sluší ti to.
01:05:27 -Doufám, že tam bude Andrea.
-Fakt se nemůžu dočkat.
01:05:30 -Áááá!
-Máš něco k jídlu?
01:05:33 Nemáš aspoň lízátko?
-Zoe, podej mi to.
01:05:36 -Buráky nebo něco jinýho.
01:05:39 Mám hlad.
01:05:42 -Tady máte bonbony.
01:05:44 A zejtra další, když mi pustíte nohu.
01:05:47 -Slibuješ?
-Jo, slibuju.
01:05:49 -Tak jo. Ale fakt přijď, mám hlad.
01:05:51 -Taxi!
01:05:57 -Zoe, kde jste tak dlouho?
-Dřív to nešlo.
01:05:59 Strašně lilo a my nemohly sehnat taxíka.
01:06:01 -Už je tu spousta lidí.
01:06:06 -Dadadá, tradadá!
01:06:11 Pěkně vás u nás vítám, holky. Tak pojďte, jdeme!
01:06:15 -Jdeme na mejdan.
-Jdeme.
01:06:17 -Skvělý.
01:06:55 -Hej, Andreo! Andreo! Tak tohle je ten tvůj kluk?
01:08:08 -Moc ti díky, Zoe. Teďka teprve žiju.
01:08:11 -Já taky.
01:08:19 Abu, půjdeme za princeznou?
01:08:51 -Tohle je kamarádka, teto Soroyo.
01:08:54 -Zoe Montezová, Vaše Výsosti.
01:09:08 -Moc ráda vás poznávám.
01:09:11 Jste poklad.
01:09:16 Zoe Montezová.
01:09:39 -Charlotte drahá.
01:09:42 Pročpak bychom se my dva nemohli mít dál stejně rádi?
01:09:46 -Já prostě nemůžu mít za manžela muže,
01:09:49 který svým hraním na flétnu očaruje každou ženu,
01:09:52 která ho uslyší.
01:09:54 -Zoe říká, že žena by na muže nikdy neměla žárlit.
01:09:56 -Zoe je dvanáct let.
-Tím spíš jí naslouchej.
01:10:06 -Stát!
01:10:09 -Pojďme teď na večeři. Pokoj si uklidíš potom.
01:10:13 -Kam půjdeme?
-Do čajovny.
01:10:16 Jo, do ruský čajovny. Žádný japonský ani thajský jídlo.
01:10:19 -Dobře.
-Jupí!
01:10:36 To není fér.
01:10:38 -To je hezké, jít spolu takhle domů.
01:10:56 -Bravo!
01:10:58 -Víte, jakejpak je rozdíl mezi flétnistou a flétnistou?
01:11:00 -To nevím.
-Vás asi platí líp.
01:11:32 -Tati, tu ukolébavku.
01:11:59 Tu ukolébavku.
01:12:11 -Nashle, Zoe.
-Nashle.
01:12:17 -Zrovna jsem dostal telegram.
01:12:20 Chtějí, abych hrál v Aténách, v Římě, po Itálii, ve Vídni.
01:12:27 Je to náhlá nabídka,
01:12:30 ale jen co budeš větší, pojedeš se mnou, slibuju.
01:12:35 Budeš se o mě starat.
01:12:39 Nakreslíš mi hezký obrázky. Dáme si kaviár.
01:12:47 -Táto, nemůžu jet s tebou?
01:12:52 -To asi nepůjde.
01:13:21 -Nevím, jestli mě slyšíte, ale tady jsou,
01:13:24 jak jsem vám slíbila.
01:13:33 -Kvůli takovejm New York miluju.
01:13:37 Měj se krásně. Snad se brzo uvidíme.
01:13:42 -Hele, mami, podívej!
-Je nádherná.
01:13:48 -Je tak krásná a elegantní.
-Je úžasná.
01:13:52 -Tomuhle říkám ideální žena.
01:13:59 -Zoe, já byla blázen,
01:14:01 když jsem pořád hledala něco na nepravých místech.
01:14:03 -Blázen jako...
01:14:06 -Nech toho!
01:14:09 Konečně vidím, že s mou vlastní dcerou si užiju nejvíce legrace.
01:14:12 -Mami, já mám náhodou tyhle dva lístky první třídy do Paříže.
01:14:17 Letí to v půl desátý z Kennedyho.
01:14:21 -Pár dní v Paříži s tebou? To zní slibně.
01:14:25 -Pár nákupů, přehlídka u Chanela.
01:14:29 Proč ne? Nemusí to ani tolik stát.
01:14:31 -Jistě, to by byl hřích se tam nemrknout.
01:14:33 -A musíme se taky jet podívat na Řeky.
01:14:35 -Ano, Řecko, to bude nádhera. Půjdeme na Claudia.
01:14:38 Uslyšíme ho hrát.
-Vrhneme náš stín na Akropoli.
01:15:32 Výborně!
01:16:03 A tak se dá říci,
01:16:05 že od té doby jsme žili šťastně a spokojeně na cestách.
01:16:09 Líbá Zoe.
01:16:18 POVÍDKA TŘETÍ OIDIPUS DNES
01:17:01 -Je mi padesát let.
01:17:03 Jsem společník v právnické firmě.
01:17:05 Víte, jsem dost úspěšný,
01:17:07 ale ještě pořád jsem si nevyřešil vztah ke své matce.
01:17:09 Víte, nedávno se mi zdálo, že umřela.
01:17:30 -Na rohu zahni doleva. Zbytečně si zajíždíš.
01:17:35 -Mami, já vím, kudy se jede na hřbitov.
01:17:38 -Jo, ty víš. A zpomal! Musíš pořád spěchat.
01:17:41 -Vždyť jedu třicítkou.
01:17:44 -Hele, jestli mi budeš odmlouvat, tak nikam nejedu.
01:17:47 -Vy byste se jí rád zbavil, viďte?
-Víte, já nevím, jak to říci.
01:17:52 Večer má k nám domů poprvé přijít Lisa, abych ji představil matce.
01:17:55 A já jsem kvůli tomu celý den nervózní,
01:17:57 protože moje matka mě pořád ponižuje.
01:18:00 A vždycky si něco najde. Když jsem byl malej kluk
01:18:02 a šel jsem s ní nakupovat do nějakýho krámu...
01:18:05 Víte, ona mluví tak hlasitě, má pronikavej hlas.
01:18:07 Já se vždycky tak styděl.
01:18:09 Prostě se na ten večer ale vůbec netěším.
01:18:13 -Pro ni jste prostě malý chlapec.
01:18:15 Pokuste se to brát všechno s humorem.
01:18:17 -To nejde, víte, já to zkoušel, ale nejde to.
01:18:20 Ona mě prostě deptá, když mi pořád říká,
01:18:22 jak vypadám, a je tak kritická.
01:18:25 Víte, já, jak to mám říci? Já ji mám rád.
01:18:28 Ale chtěl bych, aby zmizela.
01:18:44 Ahoj, mami! Doufám, že nejdeme pozdě.
01:18:47 -Vítám vás.
-Ahoj! Jak se máš?
01:18:49 -A jé! Ty vypadáš příšerně.
01:18:51 -Máte to tu hezké.
-Děkuju.
01:18:53 -Takové příjemné.
-Jemu se tu nelíbí.
01:18:56 -Jak to, že nelíbí? Je tu fajn.
01:18:58 -Myslí si, že je to moc židovské.
01:19:00 -Jak to myslíš?
01:19:02 -Víte, on se nejmenuje Sheldon Mills, ale Millstein.
01:19:04 -No tak, mami, já jí to řekl dávno.
01:19:06 -Buď zticha! Já se bavím s ní.
01:19:08 Padají ti vlasy.
01:19:10 Když byl malý chlapec, měl tak krásně zrzavé vlasy.
01:19:14 Vždycky se za ně styděl. Křičeli na něj: Zrzku!
01:19:17 A on to vůbec nesnášel. Vem si chleba s máslem.
01:19:20 Víte, jeho otec, budiž mu země lehká,
01:19:24 byl taky úplně holohlavý.
01:19:26 -Já nejsem úplně holohlavý.
01:19:29 -Však se dočkáš. A co vy děláte, Liso?
01:19:31 -Pracuju v jedné reklamní firmě na půl úvazku.
01:19:34 Pro mě je to úplně perfektní,
01:19:36 protože mi aspoň zbyde plno času na děti.
01:19:38 -Na kolik?
-Na tři.
01:19:40 -Z minulýho manželství.
-Dojez ten zákusek!
01:19:46 To je on.
-Oh!
01:19:48 -To mu byl rok a půl.
-Je rozkošný.
01:19:50 -A podívejte se! Ta prdelka.
-Mami, prosím tě, to už snad stačí.
01:19:54 -Jemu se nic nelíbí. Pořád mě jen okřikuje.
01:19:58 Třeba mě napomíná, že moc křičím,
01:20:00 když spolu jdeme do nějaké restaurace.
01:20:03 To je strašné.
01:20:05 Co je mi po tom, že někdo poslouchá?
01:20:07 On se vždycky styděl.
01:20:09 A přitom se počurával.
-Ježíši, mami!
01:20:13 -Promiňte. Hned se vrátím.
-Mami, my už musíme jít.
01:20:17 Vážně, musím chytit taxíka. Večeře, ta byla skvělá.
01:20:20 -Dost! Dost! Poslouchej mě! Jenom se nežeň, prosím tě.
01:20:24 -Mami, nechci se o tom bavit.
01:20:26 -Ale já se o tom chci ale bavit. Co ty o tom můžeš vědět?
01:20:29 Mimochodem jak jsi přišel k nějaké blondýně se třemi dětmi?
01:20:32 Co jsi zač? Astronaut?
01:20:42 -Jak je vám?
-Mojí matce se to zase povedlo.
01:20:45 -Večeře s vaší snoubenkou?
-To se stalo minulý týden.
01:20:49 Dneska jsem v práci a uprostřed důležité schůze,
01:20:54 víte, já pracuju pro velmi konzervativní firmu,
01:20:57 kde je vždycky všechno strašně formální.
01:20:59 -Myslím, že je to docela dobrý tým.
01:21:01 -Pane Millsi, je tu vaše matka.
-Co?
01:21:03 -Je tu vaše matka.
01:21:05 -Ano, rozebrali jsme několik otázek.
01:21:07 Pár jsem jich tady připravila.
01:21:38 -Mami!
-Pozdrav tetu Ceil.
01:21:41 -Co tady teď děláte?
-Vracíme se z Cats.
01:21:44 -Cats? Jaké Cats?
-Cats, ta show.
01:21:47 Pamatuješ, že jsi mi dal dva lístky?
01:21:50 -Cats. Cats. Jasně.
01:21:54 -A tak jsem si řekla, že tetě Ceil ukážu tvou kancelář.
01:21:57 Že je tu nádherně? Ona nic neslyší.
01:22:01 -Sheldone, trochu se nám to protáhlo.
01:22:03 -Jo, jo, pane. Vidíte, já jsem v jednom kole.
01:22:06 -To je Bates, ten, co má tu milenku.
01:22:13 -Haló, paní Millsteinová? Tady Lisa.
01:22:15 Já vám volám, protože vás chci pozvat,
01:22:18 abyste šla v neděli s námi.
01:22:21 Chci vám ukázat děti. Oh, prosím vás, pojďte.
01:22:24 Dáme si někde oběd.
-Ne.
01:22:28 -Určitě se vám to bude líbit.
-Ne!
01:22:30 -Já tedy nevím, proč zrovna my musíme sedět venku.
01:22:34 -Máte dobrý stůl.
-Vždyť je tu zima. Já nevím proč.
01:22:37 A proč nás ještě k tomu táhnete někam úplně dozadu?
01:22:40 -Tudy, prosím.
-Dost! Dost! Nic mi neříkejte.
01:22:43 Když je dneska takové počasí, taková zima a sedět venku...
01:22:46 No dobře, tak jo. Tak jo, děkuju, děkuju.
01:22:54 -Prosím, tady je jídelní lístek.
-Řekni mi proč.
01:22:57 To mně teda nijak zvlášť nevadí, když se sedí takhle venku.
01:23:25 Můžeš mně vysvětlit, proč jste mě sem vodili?
01:23:27 Protože kouzla...
-Pst!
01:23:30 -Já tedy nemusím vidět kouzla.
-To je kvůli dětem, to je pro ně.
01:23:32 -Pro děti? Ale já už nejsem dítě.
01:23:34 -Pst! Dobře, dobře. Tak se dívej, dívej se.
01:23:36 -No jo, já už to nějak vydržím. Co mám dělat?
01:23:51 To byl trik? Já nevím. To jsem snad ještě neviděla.
01:23:53 Vždyť na tom nic není.
01:23:56 -Jmenuju se Shandu Veliký, ale klidně mi říkejte Veliký.
01:24:00 Dnes vám předvedeme velkolepé kouzlo.
01:24:03 A pro naše první číslo, záhadné číslo,
01:24:06 potřebuji dobrovolníka, potřebuji odvážlivce.
01:24:08 Nejlépe princeznu. Například někoho...
01:24:11 Řekněme... Vás ne, pane. Princeznu.
01:24:14 Co takhle... Ano! Tamhle je ta správná dáma.
01:24:17 Ta dáma tamhle v třetí nebo čtvrté řadě.
01:24:20 -Já?
-Povzbuď ji trochu.
01:24:25 -To je moje matka. Nepůjde.
01:24:28 -Vážně ne. Doopravdy já bych nešla.
01:24:31 Nebo mám jít? Co říkáš? Tak jo.
01:24:37 Bože!
01:24:39 -Jak se máte?
-Za nic to nestojí.
01:24:42 -Jste nervózní?
-Co jste zač? Číňan?
01:24:45 -Teď mě poslouchejte. Zabodneme do vás pár mečů.
01:24:48 To bude lahůdka. Bude to lechtat.
-Bude to lechtat?
01:24:51 -Ulechtá vás to k smrti. To byl jen vtip.
01:24:53 Můžete nám zopakovat jméno?
-Sadie Millsteinová.
01:24:57 -Steinová.
-Jako S-T-E-I-N.
01:24:59 Mám tu syna, je to právník. On sedí tamhle.
01:25:03 On si přeměnil jméno na Mills, ani nevím proč.
01:25:06 -Kolik je vám let?
-Dost.
01:25:08 -Dost na to, abyste zvládla číslo s čínskou skříní.
01:25:10 -Jaké číslo? Co to je?
-Jedno z mých vrcholných kouzel.
01:25:12 Tak pojďte, Sadie.
01:25:14 Přímo před vašima očima se odehraje zázrak.
01:25:16 -Vždyť to vypadá jako nějaká škatule.
01:25:18 -Viděla jste mě už někdy v životě?
-Ne.
01:25:20 -Jak víte, že jsem to já? Věřte mi.
01:25:22 -Já nechci. -Věřte mi. Je to velmi snadné, Sadie.
01:25:24 Do téhle skříně, co já od vás chci,
01:25:26 abyste tam vlezla, je to na chvilku.
01:25:28 -Já nikam nepůjdu. Vy jste se zbláznil.
01:25:30 -Je to mé kouzlo. Sadie, do skříně!
01:25:32 Já vám zatím podržím tu kabelku.
-Ne, ne, ne!
01:25:34 Mám tam svý šperky a všechny dokumenty.
01:25:36 Ještě to tak.
01:25:38 -Dobře, rozlučte se, Sadie. A do skříně, Sadie!
01:25:40 Sledujte, jak to děláme.
-Uklidni se, je skvělá.
01:25:42 -Skočte tam.
-Tak dobře, už tam skáču.
01:25:44 -Konečně vstupuje do skříně.
-Tak jsem tady.
01:25:47 -Pozor na nos, Sadie.
01:25:50 A máme tu velké kouzlo s čínskou skříní.
01:25:57 Meče, prosím. Děkuji vám.
01:25:59 Vida, dva ocelové meče s ochranným hliníkovým povrchem.
01:26:03 Meč číslo jedna. Tak, Sadie, pozor na nos.
01:26:07 Máme to! Raz, dva, tři.
01:26:12 Meč číslo dvě. Sadie, hlavu vzhůru! Jdeme na to.
01:26:16 Raz, dva a rovnou doprostřed.
01:26:19 Meč číslo tři.
01:26:21 Jak se máte, Sadie?
01:26:26 Dobře, Sadie. A máme tu poslední.
01:26:29 Nadechnout. Raz, dva.
01:26:31 A teď ten zázrak.
01:26:39 Není kam se schovat. Tady nic, tady nic.
01:26:44 Dobře, Sadie, teď se ti uleví.
01:26:46 A jeden, dva a tři.
01:26:48 Máme to.
01:26:56 Takže, Sadie, a jde se ven.
01:26:58 Raz...
01:27:03 Kde jste? Kde je?
01:27:06 Kam se ztratila?
01:27:13 Kam se ztratila?
-Já nevím.
01:27:15 -Tam vepředu není, že ne? Dívala ses dolů? -Dívala.
01:27:17 -To není možné. Nemůže ven. Ani tudy.
01:27:19 -Kde je má matka?
01:27:22 -To já nevím. Prostě zmizela.
01:27:24 -Co to znamená, že nevíte? O čem to mluvíte?
01:27:26 -Zdejchla se, je fuč.
-Ale to snad není možné.
01:27:29 -Já to nechápu. Ještě se mi to nestalo.
01:27:31 Že ne, Rito?
-Ne, mně to připadá jako zázrak.
01:27:34 Přesně to jsem si hned řekla, jak se to stalo.
01:27:36 Prostě zázrak.
-Ale jak ten trik děláte?
01:27:38 -Je tam tajná skrýš, ale ona v ní není.
01:27:40 Nikde tam není.
01:27:42 -My jsme prohledali každej centimetr, zmizela.
01:27:44 -Co tím myslíte zmizela? Jak mohla zmizet?
01:27:46 Hele, co mi to tu povídají. Jak je to vůbec možný?
01:27:48 Že by zmizela, to nechápu. Kde jste ten trik koupil?
01:27:52 -V Pittsburghu před dvaceti lety. Dneska už to místo neexistuje.
01:27:54 -Třeba to má něco společného s molekulami.
01:27:56 -S jakými molekulami?
01:27:58 Vezmete malou židovskou dámu, strčíte ji do škatule,
01:28:01 ona zmizí a ona tomu říká molekuly?
01:28:03 -Nedělejte si s tím hlavu. Ať se s matkou stalo cokoliv,
01:28:06 dám vám dva volňásky na příští představení.
01:28:08 -Kdo tady chce nějaký volňásky?
-Co kdybych zavolal policii?
01:28:11 -Ne, ne, ne, ne. Nechci kolem toho žádnej rozruch.
01:28:13 Umím si to představit, víte.
01:28:15 Právníkova matka zmizela při produkci kouzelníka.
01:28:17 -Já o to taky nestojím.
01:28:19 Nikdy bych už nesehnal dobrovolníka.
01:28:21 -Vy máte ale starosti. Tak byste nesehnal dobrovolníka.
01:28:23 -Určitě se pro to najde nějaké racionální vysvětlení.
01:28:25 900 lidí se na to koukalo. Nevyšla ven. Tak kde teda je?
01:28:28 Nejsou tam žádné padací dveře a ani tenhle kouzelník
01:28:30 vůbec nechápe, jak se to asi stalo.
01:28:32 To jsou teda problémy.
01:28:34 (BOUCHÁNÍ NA DVEŘE, ZVONĚNÍ)
01:28:41 -Teti, neviděla jsi matku?
-Co?
01:28:44 -Matku? Nahoře není. Byli jsme v jejím bytě.
01:28:47 Nemluvila jsi s ní náhodou? Matka!
01:28:51 -Myslím, že jeden mám. Na jak dlouho si ho chceš půjčit?
01:28:54 -Moje matka. Nemluvila jsi náhodou s mámou?
01:28:56 S mou maminkou?
-Co tě sem přivádí?
01:28:59 -Matka. Hledám svou matku.
-Matka!
01:29:02 -Já myslím, že jsem s ní ráno mluvila.
01:29:06 Půjčila si šálu, ale nevrátila mi ji.
01:29:09 -Haló! Ano, já už jsem volal. Já...
01:29:13 Chtěl jsem se vás zeptat, jestli mezi pohřešovanými...
01:29:16 Tak nějak... nebo v nemocnici se nenašla starší paní.
01:29:20 Jo, jo, mluvil jsem s vámi.
01:29:23 Nenašli nikoho?
01:29:26 Aha. Dobře. Dobře. Děkuju moc.
01:29:29 Nic.
01:29:31 -Sheldone, jak se má matka?
01:29:38 -Jste v pořádku?
-Jo, jo. Je mi fajn.
01:29:46 Haló! Něco novýho?
01:29:49 Jo, ne, já nic nezjistil. Já si najal soukromýho detektiva.
01:29:53 Víte, nevíte třeba... Třeba ji ten meč praštil do hlavy.
01:29:58 Má amnézii nebo co.
01:30:00 Jasně, jasně. Já vám zavolám, já vám zavolám.
01:30:03 Ano, ano.
01:30:24 -No tak. Tak na to pořád nemysli.
01:30:27 -Víš...
-Ona se určitě objeví.
01:30:30 -Ježíš, už je pryč přes tři dny.
-Já vím, já vím.
01:30:39 -Vypadáš dobře.
01:31:06 -To bylo skvělý.
01:31:09 Takhle ses se mnou nikdy předtím nemiloval.
01:31:12 A ani jsi nepil alkohol.
01:31:15 -Nevím, cítil jsem se tak klidně. Já jsem se nějak úplně uvolnil.
01:31:22 Asi jsem potřeboval dostat se pryč z toho napětí.
01:31:37 Cítím se jako nový člověk. Víte, já...
01:31:40 Když se to stalo, já byl plný paniky.
01:31:43 Jen přešel první týden,
01:31:45 tak najednou jako by ze mě spadl veliký těžký kámen.
01:31:50 Já zjistil, že smát jsem se nezapomněl.
01:31:53 Já se přímo vrhnul do práce a v sexu se mi báječně vede.
01:31:57 Víte, Lisa říká,
01:32:00 že já nikdy nebyl tak uvolněný a bez zábran v posteli.
01:32:02 -Co vy si myslíte?
01:32:04 -Samozřejmě je to proto, že zmizela, ne?
01:32:08 Co jinýho by to mohlo být, než že už tu není.
01:32:11 Kolem mě a to je nádherný. Jak moc...
01:32:15 A nic strašnýho se nestalo. Nebylo to brutální.
01:32:19 Nic ošklivýho, že by umírala, to ne.
01:32:21 Jen si prostě tajemně a poklidně zmizela, víte?
01:32:24 Že už se teď jen tak nevrátí.
01:32:37 Pan Flynn?
-Oh, pan Mills.
01:32:40 Milý pane Millsi, je mi to moc líto,
01:32:43 ale v tom pátrání po zmizelé ženě jsme neudělali vůbec žádný pokrok.
01:32:45 -To nevadí, to nevadí. Ne, já vám přišel říci,
01:32:48 že jsem ji našel, už je zpátky a vrátila se.
01:32:51 Co s ní bylo?
01:32:54 Měla něco jako malou mrtvičku a nepamatovala si vůbec...
01:32:58 Nevěděla, kde je, toulala se různě kolem,
01:33:00 ale už je v pořádku a já už se o ni postarám,
01:33:03 takže klidně to můžete uzavřít.
01:33:05 -Klidně uzavřít?
01:33:07 -Jo. Ne, nenajdete ji. Už ji nehledejte.
01:33:28 -Už jsi v pořádku?
-Jistě.
01:33:31 Nikdy mi nebylo tak skvěle. Je mi skvěle.
01:33:44 -Jak se máte, pane Millsi? Vypadáte skvěle.
01:33:47 -Děkuju.
-Bude to všechno?
01:33:49 -Jo, to bude všechno.
-Dva dolary, pane.
01:33:52 -Dobře. A vy jste taky v pořádku?
-Ano, pane.
01:33:57 Moc rád jsem vás viděl, pane. Doufám, že se brzy uvidíme.
01:34:01 -Děkuju. Co je to za... Tam venku za zmatek.
01:34:04 -Já nevím, tady je pořád rámus.
01:34:11 -Sheldone, kde jsi byl?
01:34:14 Už jsem si myslela, že tě ani nenajdu.
01:34:17 Zrovna jsem si povídala s těmi milými lidmi o tvých problémech.
01:34:19 -Kde to jsi?
-Copak já vím?
01:34:22 Hele, Sheldone, já měla spoustu času na přemejšlení.
01:34:26 Neber si tu holku.
-Mami, tady ne!
01:34:31 -Nemusíš s tím spěchat.
-Tady to probírat nebudeme.
01:34:35 -A kam podle tebe máme jít?
01:34:37 Myslíte, že by se muž jeho věku měl ženit?
01:34:40 Znají se teprve půl roku.
-To je různé.
01:34:42 Jestli je to milé děvče, proč ne.
01:34:44 -Je milá, ale proč by s tím tolik spěchali?
01:34:47 Vždyť on ještě platí alimenty.
-Mami, přestaň!
01:34:50 -Nechte je žít na hromádce.
01:34:52 -Já mám ten samej problém s mojí dcerou.
01:34:54 Sotva vyrostou a už mají vlastní hlavu.
01:34:58 -Jak je stará vaše dcera?
-Dvacet šest.
01:35:00 -Máte její fotku?
-Doma.
01:35:02 -Doma? Já nosím fotky Sheldona vždycky všude s sebou.
01:35:04 -Bože!
01:35:07 -Podívejte se. Tady je ve dvou letech.
01:35:09 -Potřebuju se dostat na čerstvej vzduch.
01:35:12 Potřebuju kyanid.
01:35:15 -Že je moc roztomilý? Podívejte.
01:35:18 -My máme taky fotky. Podívejte se!
01:35:21 -Tohle je moje vnučka.
-Tohle je fotka mý dcery.
01:35:26 Tohle je manžel. A tohle jsem já.
01:35:40 -Má tři děti, ale na co on tak rychle potřebuje rodinu?
01:35:43 -Jak se ti tam dejchá, Sadie?
-On přece není hloupý.
01:35:47 Je chytrý, vždycky byl chytrý, ale do školy se nesnažil.
01:35:51 -Hej, co tam nahoře sakra děláte?
01:35:55 -Nemáte hlad, Sadie?
-Já mám starost jenom o něj.
01:35:59 Taky říkal, že bude kandidovat do Kongresu.
01:36:02 -Haló, Dorothy?
01:36:05 Tady je pan Mills.
01:36:09 Dneska nemůžu přijít.
01:36:11 Řekněte Batesovi, že je mi špatně.
01:36:17 Ne, ne. To je v pořádku. To je v pořádku.
01:36:25 -Víte, on nosí boty s podpatkem, protože moc nevyrostl.
01:36:29 A stydí se za to.
01:36:31 No a co, že má zrzavé vlasy? Je to blázen.
01:36:33 -Sadie, nechceš bagetu a kelímek kafe?
01:36:35 -Ta žena, paní Sadie Millsteinová, je vdova a matka Sheldona Millse,
01:36:39 advokáta u newyorské firmy Bates, Phillips, Tunny a Mills.
01:36:43 O Sheldonu Millsovi máme zatím jenom kusé informace,
01:36:46 že si změnil jméno a že se počurával.
01:36:48 Je známo, že...
01:36:50 -Paní Millsteinová, netušíte, jak jste se dostala tam nahoru?
01:36:52 -Můj syn mě vzal na kouzelníka.
01:36:54 Chtěl mi ukázat děti své snoubenky.
01:36:57 Na co on potřebuje děti?
-Má se Sheldon podle vás oženit?
01:37:00 -Já jsem tedy přesvědčena, že by měl poslechnout svou matku.
01:37:03 -Ach, bože! Ta hanba. Té ostudy.
01:37:07 -Dobře, ale uvědom si, že ostatní ji vidí jinak než ty.
01:37:09 -To není tak. Ty to překrucuješ.
01:37:11 Je to prostě hrůza.
01:37:13 -Abych to řekla upřímně, je to ponižující.
01:37:15 -Já toho kouzelníka zabiju.
01:37:17 Já toho chlapa najdu a já ho roztrhnu.
01:37:19 A pak ho za to dám k soudu.
01:37:21 -Abych řekla pravdu, na mě to působí trapně.
01:37:23 -Bože, já se snad zabiju. Já se zabiju!
01:37:26 -Snad bychom se mohli přestěhovat do jiného státu.
01:37:29 -Vždyť ona by si mě tam našla. Proboha, jen se na ni podívej.
01:37:32 Ta je schopna za námi i připlout.
01:37:34 Říkám ti: Budeme muset žít někde v podzemce.
01:37:36 -Já mu ušila námořnický obleček
01:37:38 a on v něm vypadal dočista jako panenka.
01:37:40 -Ona tady vykládá městu New Yorku,
01:37:42 jak jsem vypadal někdy v deseti letech.
01:37:44 Dneska ráno musela oznámit celýmu Queensu,
01:37:46 že jsem měl pupeční kýlu.
01:37:48 -Copak má ženění proboha zapotřebí?
01:37:50 A vedle toho vždyť je to k smíchu...
01:37:52 -Ona ale taky vypráví něco o mně. I když je to tvá matka,
01:37:56 ty jsi v tom vyrůstal, ale já na to nejsem zvyklá.
01:37:59 -Tak já mu řekla:
01:38:01 Sheldone, proč pořád cucáš tu peřinku a polštářek?
01:38:05 A on plakal a řekl: Prosím, prosím.
01:38:10 Nech mi aspoň polštářek, že jo?
01:38:13 Skoro celé dětství cucal aspoň ten svůj polštářek.
01:38:17 Já myslela, že se zblázním.
01:38:20 -Již dva týdny setrvává paní Sadie Millsteinová
01:38:23 ve své velmi podivné pozici.
01:38:25 A Newyorčané se s tím typicky smířili
01:38:27 stejně tak jako s ostatními skutečnostmi v životě města.
01:38:30 -Víte, práva paní Millsteinové,
01:38:32 její občanské svobody musíme chránit.
01:38:35 Má naprosté právo být, kde je. Pomáhá nám v boji se zločinem.
01:38:37 Já osobně bych byl velmi rád, kdyby ve své pozici setrvala.
01:39:07 -Sheldone, kampak zas jdeš?
01:39:12 -Potřebuje s námi mluvit.
01:39:31 -Sheldone, proč před nimi utíkáš?
01:39:33 Chtějí se tě jen na něco zeptat.
01:39:39 -Tak co je, ty kluku máminej?
01:40:02 -Co to děláš?
-Já už to dál nevydržím.
01:40:05 -Ale tohle není řešení.
-Bože, nejde to.
01:40:07 -No tak!
01:40:09 -Co mám asi tak dělat? To je hrůza.
01:40:11 -A jak si myslíš, že se cítím já,
01:40:13 když na mě tvoje matka pokřikuje ta divná cizí slova?
01:40:15 Co je to kurva například?
-To je v jidiš.
01:40:18 -A co to je?
-Nic, to je děvka.
01:40:20 -Skvělý.
01:40:22 -A nejhorší je, že se s Lisou teď pořád hádáme.
01:40:25 Víte, ona na mě vyjede a já se potom vždycky neudržím.
01:40:27 Víte, to je pořád:
01:40:29 Já musím spáchat sebevraždu, jinak to nejde.
01:40:31 -Pane Millsteine, Millsi.
01:40:34 Měl bych pro vás takový zvláštní návrh.
01:40:37 Mám pocit, že ta situace vyžaduje neobvyklý přístup.
01:40:40 -Jo?
-Znám jednu jasnovidku, médium,
01:40:45 ženu, co se zabývá okultismem.
01:40:49 Nevysvětlitelné jevy.
01:40:52 Záhady, které vědci nemohou pochopit.
01:40:55 -Tomu já bohužel nevěřím.
-Možná byste měl začít.
01:41:04 -Jste Treva Marxová?
-Pojďte dál, Sheldone.
01:41:08 Pojďte, pojďte! Vypadáte příšerně.
01:41:15 Nechcete něco sníst?
-Ne, děkuju.
01:41:18 Řeknu vám to na rovinu. Já tomuhle moc nevěřím.
01:41:20 Poslali mě sem čistě ze zoufalství.
01:41:22 -Jste tak hubený. Matka má pravdu.
01:41:24 Opravdu nechcete něco sníst?
-Ne, ne, děkuju. Vážně nemám chuť.
01:41:27 Víte, co myslím? Měl jsem pár těžkých týdnů.
01:41:29 -Dobře, pojďte dál. Dobře, jen klid.
01:41:32 Pojďte tudy za mnou. Uvolněte se.
01:41:34 -Máte to tady moc pěkný. Kdy na mě vykoukne kobra?
01:41:37 -Na chvilku mě ještě omluvte. Chtěla bych dokončit něco,
01:41:39 co jsem začala, než jste přišel.
01:41:42 -Co to děláte?
-Mluvím se svým mrtvým přítelem.
01:41:45 -Jestli potřebujete soukromí, můžu jít zatím vedle.
01:41:48 -Ne, ne, to není potřeba.
01:41:50 My se nebudeme bavit o ničem soukromým.
01:41:54 Jeffrey! Tak dneska dost. Promluvíme si zase ve čtvrtek.
01:41:57 Ale nezapomeň!
01:42:00 Musíš toho ptáka omastit a okořenit.
01:42:02 Napřed. A teprve pak ho strč do trouby.
01:42:05 Hm. Jo, tak jo.
01:42:08 Hm, jo, to jo.
01:42:11 Tak.
01:42:13 -Ať vám zavolá zpátky, protože já musím odsud pryč.
01:42:16 -Jo. Jeffrey, tak dneska vážně dost, mám práci, víš?
01:42:19 -To je nesmysl.
01:42:22 Víte, já si myslím, že tohleto je podvod.
01:42:24 Já k vám chci být upřímný. Já tomu prostě nevěřím, chápete?
01:42:28 Já jsem člověk, který věří ve vědu a logickou racionální úvahu.
01:42:32 -Jasně, zatímco se vaše drahá matka vznáší nad New Yorkem.
01:43:00 Chtěla bych objednat jednu velkou pizzu s feferonkami,
01:43:02 ančovičkami a žampiony a jednu normální s dvojitým sýrem.
01:43:14 -Můžete si pospíšit?
01:43:16 Já jsem totiž dost nerad v matčině bytě, když tu není.
01:43:18 -Jo, dobře.
01:43:20 -Co to tady vlastně pořád rozhazujete?
01:43:22 -Mleté vepřové kosti.
-Ach, bože, pomoz mi.
01:43:25 -Vy hrajete na piano?
-Ne. Vy jo?
01:43:29 -Ano, já hraju.
01:43:44 -To je velmi, velmi pěkný. Vy jste to studovala?
01:43:48 -Ne, ne, nestudovala.
01:43:50 Já byla v minulým životě klavíristka.
01:43:53 Vlastně jsem měla tři minulý životy.
01:43:55 V jednom jsem byla klavíristka, ve druhým jsem byla baletka
01:43:58 a ve třetím jsem dělala pradlenu Čingischánovi.
01:44:01 Bylo to náročné, protože měl svý nároky.
01:44:04 Nesnášel škrob. Chtěl mít všechno měkoučký.
01:44:06 -Ven z domu! Odejděte!
01:44:16 -Hej, Sheldone! Jseš pořádně teple oblečenej?
01:44:21 -Hej, hej, Sheldone, nezapomeň si doma svoji šálu.
01:44:25 -Nechte ho na pokoji! Neposmívejte se mému synovi.
01:44:27 Je hrozně citlivý. Miláčku, vzal sis tu šálu?
01:44:44 -To je tak směšný, já už to dělat nebudu.
01:44:46 -Je to vážný problém.
-To je šílený.
01:44:48 Děláme to už tři tejdny a je to kolem dokola.
01:44:50 -Já jsem vám říkala,
01:44:52 že bychom měli zkusit obětovat kozu.
01:44:54 -Zvířata já zabíjet nebudu.
-Ale my bychom ji nemuseli zabít.
01:44:56 Ani byste se s ní nemusel mazlit.
-Jste podvodnice.
01:44:58 Já to říkal hned ten první den a je to pravda.
01:45:00 Nemáte ani tušení, co děláte.
01:45:02 -Dobře. Dobře, vy asi máte pravdu.
01:45:06 -Já neříkám, že vám nejsem vděčnej,
01:45:08 že byste nebyla milá a tak.
01:45:11 Jste moc hodná, že jste mi dala slevu.
01:45:13 -Jo, nemusíte platit nic.
-Proč brečíte? Ona brečí.
01:45:16 Proč tu brečíte?
-Já jsem vás zklamala.
01:45:18 -Ale nezklamala.
01:45:20 Víte, já jsem přece od vás nic nečekal.
01:45:22 -Ale já jo, spoléhal jste na mě a já jsem zklamala.
01:45:25 -Přece jste té pitomosti nemohla věřit.
01:45:28 Víte, vy byste se měla odstěhovat do Kalifornie.
01:45:30 Tam už byste měla bazén a vlastní kostel.
01:45:33 -Já pořád v něco věřím. Pořád si myslím,
01:45:37 že svět není jen to, co vidím očima.
01:45:40 Skrytý významy, zvláštní tajemství.
01:45:43 Nikdy mi to nevyjde. Nikdy!
01:45:46 -Hele, třeba máte pravdu, tak se tak nerozčilujte.
01:45:49 Nakonec moje matka se tam venku někde vznáší nahoře.
01:45:51 Ale povedlo se vám něco zázračnýho v životě jen tak?
01:45:54 -Měl jste od začátku pravdu. Já nejsem nic.
01:45:57 Je to jen lepší než bejt číšnice.
01:45:59 -Takže vy jste byla číšnice?
-Já chtěla bejt herečka,
01:46:02 ale nemohla jsem najít žádnou práci,
01:46:05 a tak jsem dělala po restauracích, což je náročný.
01:46:09 A pak mě potkal jeden astrolog a ten mi řekl,
01:46:12 že se na okultních vědách dají vydělat velký peníze,
01:46:16 že to lidi strašně táhne, protože mají tak prázdný životy.
01:46:19 Tak jsem se to začala učit, studovala jsem.
01:46:23 A bylo to jako hraní. Musíte se s tím narodit.
01:46:27 -Tak dobrý, jenom klid. Vy musíte být skvělá herečka.
01:46:30 Vy jste jedna z těch úžasně milých bytostí.
01:46:33 -Děkuju.
01:46:35 -Víte, vy když se máte fajn, když vám něco zrovna nevychází,
01:46:38 to neznamená, že se to hned musí stát.
01:46:40 -Můj život je průser.
01:46:42 Ať dělám cokoliv, tak mi nic nevychází.
01:46:44 -Klid, klid, jenom klid. To je dobrý.
01:46:46 Já vás pozvu na večeři, a tak to bude...
01:46:48 Víte, Lisa se dnes vrátí pozdě, ona musí pracovat.
01:46:50 Vezmu vás na večeři, budete se...
01:46:53 Já vím.
-Ne, to ne.
01:46:55 Moc vám děkuju.
-Půjdeme!
01:46:58 Jasně, asi bych ven chodit neměl, protože mě moje matka uvidí.
01:47:01 -Víte co? Já vám udělám večeři.
01:47:04 -Ne, nechte to.
-Ale no tak, prosím.
01:47:07 To je to nejmenší, no tak. Hm?
01:47:10 -Vaříte, nebo jenom tak něco odříkáváte do trouby?
01:47:14 -Udělám vám kuře.
-Skvělé. To miluju.
01:47:18 Kuře, to je matčina specialita.
01:47:21 Ovšem ona ho vždycky zásadně umí připravit bez jakýkoliv chuti.
01:47:24 Je to kulinářskej zázrak.
01:47:26 -Přidejte si! Měl jste jenom křidýlko.
01:47:29 -Já, já... Já mám dost.
01:47:31 -A ty bramboráky jste vůbec nejedl.
01:47:33 -Měl jsem dva.
-Vážně?
01:47:35 -Měl jsem dva nebo tři kousky.
-Stejně se mi zdáte hubenej.
01:47:37 -Ne.
-A víte co?
01:47:40 Tohle si s sebou vezměte domů. Já to zabalím.
01:47:42 A nebudete muset z bytu někam do bufetu.
01:47:44 Já vím, jak je vám to trapný.
01:47:46 -No jo, ale víte, kolik já toho sním?
01:47:48 To bylo výborný, moc dobrý, vážně, výborný.
01:47:50 To byl skvělej nápad tady jíst.
-Jo?
01:47:52 -Moc se mi to líbilo, vážně.
01:47:54 Všiml jsem si, že umíte skvěle vyprávět.
01:47:57 To bylo moc... Víte, vážně se mi to moc líbilo.
01:48:01 Já... Já... Děkuju vám za všechno.
01:48:04 -Já jsem se taky dobře bavila.
01:48:07 -Tak, už bych měl jít, protože už jsem najedený.
01:48:12 Víte, měl bych být už doma. Už jsem měl bejt stejně doma.
01:48:17 Děkuju ještě...
-Dobře. Tady máte...
01:48:19 -Co to je?
01:48:21 -Tohle je kuře a tady pro vás pár bramboráků.
01:48:24 -Moc vám děkuju.
-Ať vám chutná.
01:48:26 -Vážně to...
-Jsem ráda, že jste tu byl.
01:48:29 -Děkuju, ale jak jsem řekl, víte, moc jsem si odpočinul.
01:48:33 Všechno mi chutnalo. Víte, bylo to báječný.
01:48:36 Někdy bychom si to mohli zopakovat, když...
01:48:47 -Radši byste měl jít.
01:48:50 Lisa na vás bude čekat.
-No tak... Tak dobře.
01:48:56 Děkuju, děkuju moc. Děkuju.
-Dobře.
01:48:59 -Tak dobrou noc.
-Dobrou noc.
01:49:01 -Dobrou noc. Večeře byla skvělá.
01:49:04 Víte, promiňte. Děkuju vám moc za všechno.
01:49:08 -Není zač.
01:49:11 -To je dobrej nápad. Dobrej. Čistit si zuby po jídle.
01:49:14 Já to nikdy nedělal.
01:50:14 -Drahý Sheldone, vzala jsem děti a odjela k sestře do Vermontu.
01:50:18 Myslím, že nejlepší bude,
01:50:20 když se rozejdeme rychle a v klidu.
01:50:22 Poslední dobou jsme se pořád hádali.
01:50:24 Možná má tvoje matka pravdu.
01:50:26 Možná bys neměl se vším tak spěchat.
01:50:28 Já už to prostě dál nevydržím. Je to zvláštní.
01:50:31 Jednou ráno se vzbudíš a najednou je láska pryč.
01:50:33 Život je divný.
01:50:35 Přeju ti hodně štěstí. Lisa.
01:51:55 -Sheldone! Sheldone! Vstávej! Je ráno.
01:52:01 -Matko! Matko! Mámo!
01:52:04 Mámo!
01:52:06 Chci ti představit svou novou snoubenku.
01:52:08 -A co se stalo s tou minulou?
-Je pryč.
01:52:11 Trevo, ty ses ještě neseznámila s mou matkou.
01:52:13 -Ne. Hello! Mám ráda vašeho syna.
01:52:17 Teda mohl by trošku přibrat, ale jinak je jak panenka.
01:52:20 -Aha, vidíš? Tu mám ráda.
-Já taky.
01:52:24 -Dobře, tak teď se vrátím.
01:52:31 -Kam šla máma?
-Já nevím. Najednou zmizela.
01:52:37 To je zvláštní.
01:52:39 -Pojď sem! Tady jsem! Tady jsem!
01:52:42 Pojďte sem! Húúú!
-Mami!
01:52:46 -Co?
-Jsi v pořádku?
01:52:49 -Jestli jsem v pořádku? No jistě. Copak někdy nejsem?
01:52:52 -Dobrý den, paní Millsteinová. Jsem Treva, moc mě těší.
01:52:55 -Děkuju. Děkuju. To jsem ráda, to jsem ráda.
01:52:59 -Nemáte náhodou nějaké jeho fotky, když byl ještě kluk?
01:53:03 -Jestli nemám fotky?
-Jo.
01:53:06 -Podívejte, tak pěkně od začátku.
01:53:08 Šest měsíců. Vidíte tu pusu?
-Jo.
01:53:12 -Měl ji pořád otevřenou. Pořád brečel.
01:53:14 -Vypadá naštvaně.
-On pořád něco chtěl.
01:53:17 Pořád něco chtěl. Co myslíte?
01:53:19 Když trochu vyrostl, bylo to o něco lepší.
01:53:22 Tady jsem, to jsme na pláži.
01:58:40 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2020
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York.
* 7. 4. 1939
* 17. 11. 1942
* 1. 12. 1935
