Sólo pro jeden dech
Básník Oldřich Mikulášek (26. 5. 1910 Přerov - 13. 7. 1985 Brno) po absolvování dvoutřídní obchodní školy v Přerově (1927) střídal různá povolání. Od roku 1937 se natrvalo usadil v Brně, kde působil jako redaktor postupně v Lidových novinách, v Rovnosti, v Českém rozhlase Brno a v Hostu do domu. Od roku 1965 byl spisovatelem z povolání, od sedmdesátých let byl umlčován totalitním režimem.
O. Mikulášek je autorem bezesporu velmi osobité poezie, uveďme alespoň tituly některých nejvýznamnějších sbírek: Marné milování, Podle plotu, Horoucí zpěvy, Divoké kačeny, Ortely a milosti, Svlékání hadů, To královské, Šokovaná růže, Agogh, Žebro Adamovo, Druhé obrázky, A srdce nikdy nelže mi.
Mikuláškova tvarově rozmanitá poezie, sahající od lyrických poloh k epické drobnokresbě, a bohatý rejstřík výrazových prostředků od citátů až po novotvary představuje autora jako osobitý zjev české poezie syntetizující inspirační zdroje předchozích básnických generací.