Don Šajn

Španělský příběh o svůdci žen Donu Juanovi pochází z 2. poloviny 14. století. Jeho literární zpracování mnichem Gabrielem Tellezem z roku 1634 se stalo předlohou mnoha pozdějších dramatických verzí. Byl oblíbeným titulem italské komedie dell´arte, inspiroval známé Moliérovo drama i slavnou Mozartovu operu. Hra patřila do kmenového repertoáru každé loutkářské dynastie. Nejstarší známá česká loutkářská verze je z roku 1770 a má název Strassliwi Hodowani nebo Don jean mordirz sweho Pana bratra Don Carlos. V odkazu moravského loutkáře Josefa Rumla se dochoval neúplný text této hry pod názvem "Dvouprincka" aneb "Dva ženichové, jedna nevěsta". Jaroslav Bartoš doplnil chybějící pasáže textu z jiných zachovaných verzí loutkářů Tomáše Dubského, Karla Kopeckého a Rudolfa Kaisra a otiskl jej pod názvem Don Šajn v publikaci Loutkářské hry českého obrození. Text Dona Šajna nastudoval z podnětu divadelního oddělení Moravského zemského muzea v roce 1970 národní umělec Karel Höger, který s invencí sobě vlastní po způsobu kočovných loutkářů hlasově ztvárnil deset postav. Jeho jedinečný hlasový projev byl profesionálně nahrán ve studiu AMU v Praze, záznam se stal unikátním sbírkovým předmětem Moravského zemského muzea. Původně ovšem posloužil loutkové inscenaci Dona Šajna s historickými marionetami v režii Jiřího Jaroše a produkci divadleního oddělení Moravského muzea v červnu 1970 pod arkádami na Biskupském nádvoří v Brně.