00:00:08 -Ten kocour!

00:00:26 DOBRODRUŽSTVÍ KOCOURA V BOTÁCH

00:00:36 -Ach... východ slunce! Skutečná ukázka čisté krásy.

00:00:41 Je to jako šepot z nebes.

00:00:43 Nebo město bez zlodějů.

00:00:45 Nebo San Lorenzo poté, co hrdinně zachráním všechny obyvatele.

00:00:51 Prostě den, kdy se nemůže stát nic špatného.

00:01:05 Hm, nic. Většinou, když totiž řeknu...

00:01:20 -Moure, co to bylo?
-To nevím, ale...

00:01:24 -To bylo hustý! Bylo to zemětřesení?

00:01:26 -Kocoure, co jsi to udělal?

00:01:29 -Slyšeli všichni to obvinění, nebo jen já?

00:01:32 Děti, jste v pořádku?

00:01:34 -V pořádku? Já spadla z postele jako brambora

00:01:37 a narazila na zem jak tenisovej míček!

00:01:41 -Bylo to hustý!
-Já chci ještě!

00:01:45 -Víte, že se tomu říká zemětřesení, protože se země třese?

00:01:49 -Co? To nedává smysl!

00:01:51 -Jestli jsou všichni v pořádku, tak se asi nic nestalo.

00:01:55 Dneska se nic špatného stát nemůže!

00:02:02 Nic? Vážně?

00:02:04 Špatné načasování.

00:02:10 Á, vévodkyně!

00:02:12 -Duch!

00:02:16 -On není duch.

00:02:19 A já taky ne.

00:02:21 Mám pocit, že bychom si to měly ujasnit.

00:02:25 -Ale počkat, jak je to možné?

00:02:28 Ty jsi naživu? A Kocour taky?

00:02:32 -Zatím.

00:02:35 -A Babieca je naživu?

00:02:37 -Já už to chápu.
-A Toby!

00:02:40 -Zemětřas! Zemětřesení! Co vy na to?

00:02:44 CLEEVIL:A máš ji! Mě nechytíš!

00:02:48 -Ale když jste naživu vy, to tedy znamená, že...

00:02:55 -Nazdárek, ženo! Tam-ta-ra-ta-ta-tam!

00:02:58 Začal jsem skládat písničku. Co myslíš?

00:03:01 Nic neříkej. Pracuji na ní. Co jít dneska na večeři?

00:03:05 Chtěl jsem vybrat mezi čínskou a italskou a pak mi došlo,

00:03:10 že tu nic takovýho není.

00:03:12 Takže jo. Dneska bude k večeři mlíko?

00:03:18 -Artie, jsi naživu!

00:03:21 Jsi...

00:03:23 Proč jsi mi neřekl, že jsi naživu?

00:03:25 -Já žiju? A kdy?
-To je neuvěřitelné! Neuvěřitelné!

00:03:29 Artie, já viděla tvůj hrob. Vážně!

00:03:33 Chodila jsem tam den co den. Pěstovala ti na něm květiny.

00:03:38 Přelila jsem je, a tak zemřely.

00:03:40 Vypěstovala jsem nové. Ty taky umřely.

00:03:43 Ukázalo se, že mi pěstování kytek nejde.

00:03:46 Supům se ale ty mrtvé kytky zalíbily.

00:03:48 Sblížili jsme se, supi a já.

00:03:51 Zbyli mi jako jediní přátelé na světě.

00:03:54 Odvrhli mě, protože jsem moc přítulná.

00:03:58 Ve zkratce... zavrhli mě mrchožrouti, co žerou odpadky.

00:04:03 Och, byly to těžké časy.

00:04:06 -Velice působivý příběh!

00:04:09 Skvělé, že jsme pohromadě v den, kdy se nemůže stát nic špatného!

00:04:13 Cha!

00:04:16 Mám vás! Zloději, nemáte tu co dělat.

00:04:19 -Já jo. Žiju tu už několik měsíců.

00:04:22 -Máme práci a koníčky. Máme tu i zubní kartáčky.

00:04:26 -Dost žvanění! Jdeme bojovat!

00:04:31 -Proč mi to dělá? Au, to bolí!

00:04:40 -Nicméně přišla jsem do San Lorenza něco vám oznámit.

00:04:45 Ehm... Rozhodla jsem se založit rodinu!

00:04:49 -Vévodkyně, to je skvělá zpráva!

00:04:52 -Jsem ráda, že si to myslíš.

00:04:54 Potřebuju, abys mi pomohla s výběrem sirotka,

00:04:58 kterého si s sebou navždy odvedu!

00:05:03 -Slyší ještě někdo tu dramatickou hudbu?

00:05:09 -Haló, slyšelas mě?

00:05:16 -Dostala jste mě. Myslela jsem, že mluvíte vážně.

00:05:20 -Vy chcete adoptovat našeho sirotka? Proč?

00:05:25 -Když Artie zemřel, dostala jsem hroznou depresi.

00:05:30 -Už vím, co tě rozveselí! Čína! Nebo něco italského?

00:05:35 -Ticho! S tebou jsem skončila!

00:05:38 Když ses neobtěžoval mi říct, že žiješ,

00:05:41 nebudu se já obtěžovat s tvojí existencí!

00:05:45 Vrátila jsem se na zámek sester, abych se zotavila.

00:05:49 Čas strávený s nimi mi dal pocítit, že rodina je to nejdůležitější.

00:05:55 Došlo mi, že jediné, co mě udělá šťastnou, je...

00:05:59 Založit si svou vlastní.

00:06:02 Takže co se děje, když chce někdo adoptovat jednoho ze sirotků?

00:06:08 -To já nevím.

00:06:13 -Děti jsou k adopci nebo ne?

00:06:15 Není tohle snad smyslem sirotčincům?

00:06:18 -Město bylo tak dlouho izolováno, že jsme to nezvážili. Asi ano.

00:06:24 -Ano, technicky... teoreticky.
-Báječné!

00:06:28 Jednoho si vyberu a vezmu si ji nebo ho na svůj studený,

00:06:33 ohromující zámek. Bude švanda!

00:06:36 -Omlouvám se za vyrušení. Kde jsme to přestali?

00:06:39 Říkala jste, že jste byla rozrušená?

00:06:45 SMUTNĚ: Vévodkyně chce adoptovat sirotka.

00:06:49 Tak jo.

00:06:51 Dobrá. Je to fajn, je to fajn.

00:06:54 To je dobře, skvělé. Jen vymyslet, jak jim to říct.

00:06:58 Potřebuju říkanku o životě na strašidelném zámku.

00:07:02 Ale aby to vyznělo jako fajn zábava.

00:07:05 -Navrhuju, abychom se o tu vévodkyni postaraly.

00:07:09 Bude mít takovou malou nehodu.

00:07:12 Aby nás žádné z dětí neopustilo. Nikdy!

00:07:16 -Ale seňoro Škrpálko, jste sentimentální.

00:07:19 -Návrh, abychom někomu způsobily četná zranění, je sentimentální?

00:07:24 -Jistě, když to děláte z lásky. Ne, pravda, je to hrozné.

00:07:28 -Co řekneme dětem?
-Pravdu.

00:07:31 Vévodkyně chce založit rodinu.

00:07:34 Musíme je povzbudit, aby na Vévodkyni udělaly dojem.

00:07:37 Aby byly tím, kterého adoptuje.

00:07:40 -Hm, fajn. Řeknu to Vévodkyni.

00:07:43 Nebo po ní něco hodím.

00:07:47 -Vévodkyně chce jednoho z nás adoptovat.

00:07:50 -Vážně?
-Počkat, trochu jinak.

00:07:54 Adoptuje jednoho z vás.

00:07:56 Protože já to nebudu.

00:07:58 -Věděli jste, že já to nebudu? Co třeba Esme?

00:08:01 -Já nikam nechci! Měl by to být Toby.

00:08:05 -Odstěhovat se do strašidelného zámku?

00:08:07 To zní zábavně!

00:08:09 -Toby, řekni to ještě jednou. A teď se poslouchej.

00:08:14 -Tak jo. Odstěhovat se a žít ve strašidelném zámku.

00:08:17 Áááá! Já nikam nechci! Co třeba Cleevil?

00:08:21 -Jo, jasně!

00:08:23 Budu žít se ženskou, která mi za to, že budu zlá,

00:08:26 slíbila hrad pro princezny, kterej neměla.

00:08:29 A pak mě střelila kouzelným smrtícím paprskem.

00:08:32 -Skvělé! Problém vyřešen!

00:08:39 -Ach...

00:08:46 MLASKÁNÍ

00:08:50 -Potřebuji radu. Jak bys vyřešil to se sirotky?

00:08:54 Musím pro ně dělat to nejlepší, ale...

00:08:58 By mi chyběli a já nechci, aby nás opustili!

00:09:02 -Jako nomád a samotář jsem se naučil se nikdy k nikomu

00:09:07 nebo k ničemu nevázat.

00:09:10 -Tak to dává smysl. Díky.

00:09:13 Hm, turecký! Můžu si dát?

00:09:15 -Ne, ten je můj! Ani s kouskem bych se nerozloučil!

00:09:20 Nepřenesl bych to přes srdce!

00:09:22 -To nepomohlo!

00:09:24 -Děti! Pojďte k Vévodkyni, děti!

00:09:28 Chtěla bych vám něco říct.

00:09:31 -Víš, že můžeš jít přede mnou?
-Až po tobě!

00:09:34 -Děti, na náměstí! Víte, jak nesnáším to vaše loudání.

00:09:38 -Hele, dávejte bacha!

00:09:44 -Jednoho z nich už nikdy neuvidím se loudat.

00:09:49 Nesnáším svoje emoce.

00:09:53 -Ahoj, děti. Víte, jak vám to vysvětlit?

00:09:57 Když jsem byla malá,

00:09:59 otec mě brával na trh a dovolil mi vybrat si tele.

00:10:03 Já měla čich na to vybrat to největší,

00:10:06 nejbuclatější tele na celém trhu.

00:10:09 A pak jsme ho přivedli domů, usekli mu hlavu,

00:10:13 vyvrhli ho a sežrali ho!

00:10:20 Je vám to jasné nebo to mám zopakovat?

00:10:24 Jde o to, že já chci jednoho z vás chudáčků adoptovat.

00:10:29 Ale nejdřív mě musíte zaujmout.

00:10:32 Takže budou sirotčí hry!

00:10:36 -Hm?

00:10:38 -Však víte, jako olympijské hry.

00:10:42 Starý řecký festival?

00:10:44 Jednou za čtyři roky ve svatyni boha Dia v Olympii?

00:10:48 Ach ne, ženská! Měly ty děti někdy dějepis?

00:10:52 -Prostě se v těch hrách musíte opravdu snažit,

00:10:56 aby si Vévodkyně vybrala, kdo se stane členem její rodiny.

00:11:01 -Takže se máme opravdu snažit?

00:11:05 -Mhm, opravdu moc.

00:11:07 Aby nás jeden z vás opustil a byl šťastný.

00:11:11 Myslím, že jsem slyšela budík. Můj koláč! Koláčky!

00:11:18 ZPĚV: Je králem koček a je čistotný.

00:11:21 K tomu šik boty, klobouk nádherný!

00:11:26 -Tak co říkáš? Nebo to vezmeme seshora?

00:11:33 A co to vzít trochu do špičky.

00:11:35 Hele, hezký ne? Hezký!

00:11:38 -Zloději, mám pocit, že jsem tě dnes už vyhnal.

00:11:41 -To já taky.

00:11:44 -Aha, tak jsme se shodli. Hezký den.

00:11:48 Počkat! O to tu nejde! Připrav se, že tě vyženu znova!

00:11:54 -Jablka! Krásná jablka!

00:11:56 Dobrá k jídlu nebo jako zátiší.

00:12:00 -Nechcete vyleštit boty?
-Ale já...

00:12:11 Příště si přineste skutečné zbraně! Tohle bylo k smíchu.

00:12:15 Potřebuju cítít ten zápal!

00:12:19 -Děti, přišel čas na sirotčí hry.

00:12:22 -Zlato, přinesl jsem ti svícen!

00:12:25 -Grrr! Tohle je stolička.
-Višně, třešně.

00:12:30 -Proč bys mi nosil stoličku nebo svícen?

00:12:34 -Protože jsi na mě naštvaná.
-To jsem!

00:12:38 -Takže...

00:12:40 -Já... ale... o co se to snažíš?

00:12:43 -Bylas naštvaná, tak jsem ti přinesl svícen.

00:12:47 Svícen!

00:12:49 Já jen... nevím, jak to mám říct jasněji.

00:12:52 Vy to chápete, že?

00:12:54 -Artephie, já od tebe nic nechci! Nic!

00:12:58 -Takže když ti přinesu nic, už na mě naštvaná nebudeš.

00:13:03 -Já neřekla... a je pryč! O čem jsem to mluvila?

00:13:07 Á, už vím! Sirotčí hry. První úkol - skok do výšky.

00:13:12 Začněte!

00:13:15 -Skáču jako ptáček.
-Věděli jste, že se fakt snažím?

00:13:21 -Stát! To bylo...

00:13:24 Parádní!

00:13:26 Skáčete všichni výš než já.

00:13:32 A teď další disciplína.

00:13:34 Jódlování!

00:13:36 NEVÝRAZNĚ:Jodlojedi...

00:13:39 -To je to jako za starých časů ve škole ve švýcarských Alpách.

00:13:44 Dobrá práce, děti!

00:13:46 Tanec!

00:13:51 -Ahoj, já jsem nic!

00:13:53 -Vedli jste si všichni naprosto skvěle.

00:13:57 Všichni postupujete do druhého kola her.

00:14:00 SKLÍČENĚ:Ach jo.

00:14:02 -Skvělá práce, děti.

00:14:04 Vypadá to, že... opravdu chcete být adoptované.

00:14:10 Opustit nás!

00:14:12 -Chceme být adoptováni a odejít.

00:14:15 -Jsem fakt unavená z toho, jak moc se snažím.

00:14:20 -Báječné! Fajn, fajn, fajn, fajn.

00:14:23 Moc fajn.

00:14:26 Ano, slyším klepání na dveře.

00:14:30 Od mé trouby.

00:14:32 Moje muffinky mi připomínají, že jsou dortíky.

00:14:36 Jeden z vás odejde. A to je naprosto v pořádku.

00:14:40 -Loupání tuřínů!

00:14:42 ZPĚV: Nejlepší je chlapík v okolí.

00:14:45 Krásný zjev a ten hlas libový!

00:14:51 Och?

00:14:53 -Jak nás našel?
-To je můj pokoj!

00:14:56 A ven!

00:14:59 Já se vás nezbavím. Jste jako cucarachas!

00:15:02 Ne, ti mají aspoň tu slušnost, že utíkají okamžitě.

00:15:07 Pozor, zloduši!

00:15:13 Co? Co to je?

00:15:15 Proč nebojujete tak, jak je vám přirozené?

00:15:19 -Chybí nám San Lorenzo!

00:15:21 Ty roky tady byly to nejlepší v našem životě.

00:15:25 -Nevrátili jsme se, abychom kradli. Jen tu chceme znovu žít, chápeš?

00:15:31 -Bylo tak hezké žít ve společnosti. Prodávali jsme jablka.

00:15:36 -A leštili boty.
-A zastřihovali keře.

00:15:39 -Ale zlodějina je těžká!

00:15:42 A žít v poušti je příšerné!

00:15:44 -Můžeme tu zůstat? Prosím, prosím, prosím!

00:15:48 -Nikdy mě to sice nenapadlo, ale je možné, že mají zloději city?

00:15:53 Skoro jako by byli lidé.

00:15:56 -My jsme lidé! To ty nejsi člověk, kočko!

00:16:01 -Nepokoušej ho!

00:16:03 -Možná jsem se ve vás spletl, ale v San Lorenzu žít nemůžete.

00:16:07 To už je plné lidí a koček a skřítků a krávy.

00:16:10 -A kostlivců!
-A kostlivců.

00:16:12 Ano, to jsem chtěl zrovna říct.

00:16:16 Hm, mám nápad!

00:16:18 Pojďte se mnou.

00:16:21 -A nyní váš poslední úkol.

00:16:23 -Ó, zlato, nesu ti polívku! Až budeš mít chuť!

00:16:29 -Nebudu pít polévku z tvých rukou.

00:16:31 -To nevadí. Většina se mi vylila cestou.

00:16:34 Ale ne všechna. Chceš líznout?

00:16:37 -Nech mě na pokoji. Mám práci.

00:16:40 -Neodejdu, dokud mi neřekneš, proč jsi naštvaná.

00:16:43 -Když nevíš, tak to je ten důvod!

00:16:45 -Ženy nikdy nepochopím! Nic, co udělaj, nedává smysl.

00:16:49 Tak jo, mistře zakřivená ploutev,

00:16:53 připravíme tě na noční výlet na Měsíc.

00:16:55 Co... co... co to? Jo, vždyť já vím, ano!

00:16:59 Souhlasí se mnou. Jsi blázen!

00:17:03 -Tak kde jsme to byli?

00:17:05 Ano, poslední úkol!

00:17:08 Soutěž v pojídání koláčů!

00:17:11 -No páni, páni, páni!

00:17:13 Teda já ani nemám hlad nebo co. Pár koláčů už jsem dneska měl.

00:17:19 -Víte, že vážně měl?

00:17:21 -Á... start!

00:17:32 A stop! No to je překvapivý výsledek.

00:17:36 Nikdo toho moc nesnědl.

00:17:38 Takže jste vyhráli všichni.

00:17:41 To je první věc, na kterou se soustředím.

00:17:44 Aby mě dítě nesnědlo zaživa. Bravo, děti!

00:17:48 -Hele, vepřová hlavo, co ty na to?

00:17:51 Nikdy jsem tě neviděl sníst míň než tři.

00:17:53 -A co ty? Ty přece jíš v jednom kuse.

00:17:57 A hnusný jídlo, mimochodem. Okurky. Fuj tajbl!

00:18:01 -Říkáš, že podvádím?
-Víte, že podvádíte všichni?

00:18:04 A že nikdo z vás nechce být adoptovaný?

00:18:16 -Děti, okamžitě přestaňte! Tohle nesmíte dělat.

00:18:20 Když vás Vévodkyně uvidí, nebude chtít nikoho.

00:18:25 -Drahoušci! Moji drahoušci!

00:18:28 Nechte toho, prosím.

00:18:30 Slyšela jsem, co Dulcinea říkala, a nemůže se více mýlit.

00:18:35 Miluju to. Připomíná mi to dětsví s mými drahými sestrami.

00:18:40 Neustálé hádky. Ano, jste jako já a moje sestry.

00:18:46 Jako já a moje sestry.

00:18:48 Jejdamane! Ano! Jste jako sestry!

00:18:51 Jen někteří z vás jste jako bratři.

00:18:54 -To myslí tebe.

00:18:56 -Ach, co jsem si myslela? Vy jste rodina.

00:19:00 Nemohu vás přeci rozdělit.

00:19:03 -Jupí!
-Tak vás adoptuju všechny.

00:19:10 A když žijete všichni spolu, jediná smysluplná věc by byla,

00:19:14 abych se nastěhovala k vám. Tak nemusí odcházet nikdo.

00:19:18 -Jupí! Ach, to je vyčerpávající.

00:19:22 SBOROVĚ:Jupí!

00:19:24 -Ta bezmezná láska! Budu si na ně muset chvíli zvykat.

00:19:29 -Řeknu vám tajemství. Nechtěla jsem, abyste odešli.

00:19:32 -Nevymýšlíš si? My ti taky řekneme tajemství.

00:19:36 -Taky jsme nechtěli odejít.

00:19:38 -A já vám taky řeknu tajemství. Snědl jsem koláče!

00:19:44 -Kdy jsi zatraceně stihl...
-Pšt, nenič tu chvíli.

00:19:48 KRNUTÍ

00:19:53 -Tadá! Kotlina mrtvých!

00:19:56 -Tohle je... ehm... opuštěné město?
-Přesně!

00:20:01 Vím, že to není zrovna nádhera.

00:20:03 Prázdné domy a lebky a totální spoušť.

00:20:09 Tak... co myslíte?

00:20:13 -Je to perfektní!

00:20:15 -Tohle město zoufale potřebuje jablka, naleštěné boty a keře.

00:20:20 -Díky, Kocoure v botách!
-Ale to nic.

00:20:24 A teď adieu!

00:20:26 Nenaštvěte hrozivého obra. Tak jo, ahoj!

00:20:30 -Říkal obr? HROZIVÝ ŘEV

00:20:37 JÁSOT

00:20:41 -Vévodkyně, jste stále zde.

00:20:45 -Ano, to jsem, Kocoure.

00:20:47 Adoptuju všechny a budu žít s nimi v sirotčinci.

00:20:51 Nikdy jsem nebyla šťastnější!

00:20:53 -Nikdy jsi nebyla šťastnější? Takže je všechno fajn?

00:20:57 Už na mě nejsi naštvaná? To je úleva!

00:21:01 -Já jsem... myslela jsem...

00:21:06 Ach, Artie, nemůžu na tebe být naštvaná!

00:21:11 -Bylas naštvaná?

00:21:13 -Jo!

00:21:17 -Přesně jak jsem říkal.

00:21:19 Tohle je ten den, kdy se nemůže nic špatného stát.

00:21:24 -Moure, chceš slyšet, jak jódlujem?

00:21:27 -Jodlojedý! Jodlojedý!

00:21:35 Skryté titulky: Jana Pittnerová Česká televize, 2019