Rašínova odvážná měnová odluka a reforma
V revolučních dnech roku 1918, kdy se formovala budoucí první československá vláda, se s Aloisem Rašínem počítalo na post ministra vnitra, který nakonec obsadil agrárník Antonín Švehla. Rašínovi připadl post ministra financí. Měl tak před sebou nelehký úkol, neboť kvůli válečným výdajům, které měly za následek vysokou inflaci, byly státní finance v rozkladu.
A protože se krize jak u nás, tak v okolních státech stále prohlubovala, chtěl Alois Rašín provést co nejrychleji odluku od rakouské měny a s ní spojenou měnovou reformu, která měla financovat náklady na odstranění důsledků války, novou měnu stabilizovat a postupně zhodnocovat.
Přestože byl Rašín ministrem financí vlastně velice krátkou dobu, svou jasnou vizí a nekompromisním přístupem nastavil směřování naší finanční politiky na dlouhou dobu dopředu. Už ve své době měl řadu oponentů, jedním z hlavních jeho odpůrců byl Karel Engliš, pozdější několikanásobný ministr financí, který plánoval měnovou reformu pomalejší.
Rašín měl odvahu k razantním krokům a uskutečňování své vize měny založené na zlatém standardu. Bohužel právě jeho chronická spořivost, obětování se pro nový stát a vymáhání stejné oběti i po ostatních svou až asociální politikou a rétorikou mělo za následek, že se především při svém druhém působení na ministerstvu financí z hrdiny revolučních dní stal terčem posměchu. A nakonec až k jeho nešťastné smrti, kdy byl jako „představitel velkokapitálu“ zavražděn.
Zadržení měny a kolkování
Prvním krokem tedy bylo uzavření hranic armádou v noci z 25. na 26. února 1919, aby se zabránilo spekulacím a dalšímu znehodnocování měny. Samotná kolkovací akce proběhla od 3. do 9. března 1919, na Slovensku až do 19. března 1919. Při kolkování byla občanům zadržena polovina oběživa jako nucená půjčka státu, úročená 1 % ročně. Kolek si lidé museli koupit, měl hodnotu jedné setiny oběživa. Reálně bylo kvůli různým výjimkám (peníze ve státní pokladně určené k vyplácení mezd, opětovné navrácení nižších částek sociálně slabým) zadrženo 29,52 % oběživa – 6 638,5 mil. Korun.
» Další bankovky a státovky naleznete ve fotogalerii
Nová měna
Zákonem ze dne 10. dubna 1919, č. 187 sb. byla definována nová měna – koruna československá.
Neboť ještě nebyla vytvořena cedulová (dnes centrální) banka, nové papírové oběživo vydával Bankovní úřad ministerstva financí, který měl funkce cedulové banky dočasně nahradit. Vydávané oběživo tak bylo státovkami. Národní banka ČSR vznikla v roce 1926.
Bankovka × státovka
Bankovka
oběživo, vydané bankou pro potřebu obchodu a průmyslu zakoupením obchodních směnek nebo poskytnutím přechodného (dražšího) úvěru na zástavu cenných papírů.
Státovka
reprezentují státní dluh, jsou vydané k ničení statků (náklady na hospodářsky nečinnou armádu a zbrojení nepřináší zpět jiné statky, válkou jsou statky nakoupené za státní dluh zničené). Hodnota těchto státovek se rozplynula, nepodpořila vznik nových statků, a tedy se stát prostřednictvím cedulové (centrální) banky stává dlužníkem všem držitelům těchto bankovek.
Takováto proměna bankovek, krytých z části zlatem a z části chodem hospodářství, ve státovky vedla ke znehonocení měny, její menší kupní síle.
Alois Rašín, Můj finanční plán, Tiskem a nákladem Pražské akciové tiskárny, 1920
Rašín metalista
Rašín byl zatvrzelým metalistou, jeho cílem bylo, aby byla naše měna postavena na zásobách drahých kovů. Zorganizoval tedy dokonce veřejnou sbírku, kam mohl každý z občanů přispět k vytvoření zlatého pokladu.