V síti

Rozhovor s herečkami

Proč jste se rozhodly být součástí filmu V síti?

Tereza: Než jsem se seznámila s tím, o čem náš film V síti má být, neměla jsem ani ponětí o tom, jak velký problém zneužívání dětí na internetu je. Myslím si, že to tak má většina lidí. Sama jsem se s tím ve dvanácti letech setkala a myslela jsem si, že jsem jen nějaká výjimka, a že dnes už je internet více chráněný. Opak je ale pravdou. To je i důvod, proč jsem ani vteřinu neváhala, jestli budu ve filmu účinkovat. Jsem přesvědčená, že je to téma, o kterém se musí mluvit a musí se s ním něco dělat.

Anežka: Šla jsem na casting, protože jsem si chtěla zkusit zahrát ve filmu. Jediná podmínka pro casting byl mladistvý vzhled, s nímž jsem celé dětství a pubertu zápasila. Všichni se mě celou pubertu ptali, proč jsem tak malá a já neznala odpověď. Řekla jsem si, že je skvělý, že můžu svůj opožděný vývoj využít při natáčení tak smysluplným způsobem. To jsem ještě netušila, co mě všechno kolem filmu čeká. Obrovsky mě naplňuje, když teď vidím plný sál dětí na projekci a můžu se s nimi o tom všem bavit nebo jim i pomoct.

Šly byste do projektu znovu?

Sabina: Ano šla, protože se o tomto tématu musí více mluvit. Je opravdu důležitě, aby si dvanáctileté děti uvědomily, že když něco zveřejní na internetu, tak to nikdy nezmizí.

Tereza: Byla to ta nejtěžší práce, jakou jsem kdy v životě zažila. Vždycky, když jsem si myslela, že už nemůže přijít nic horšího a druhý den se stalo něco, co mi ukázalo, jak moc se mýlím. Ale zároveň to byla i ta nejhezčí práce, jakou jsem kdy dělala. Neuvěřitelně mě posunula dál a ukázala mi, že dělat něco, co má smysl, je to, co člověka opravdu naplňuje. Takže ano! A bez váhání.

Anežka: Nedala bych si to podruhé, ale moje rozhodnutí z castingu bych rozhodně neměnila.

Lidé se často bojí tématu a říkají, že projekci filmu nezvládnou. Co byste jim poradily?

Anežka: Chápu, že pro některé lidi už je to přes čáru, ale mrzelo by mě, kdyby přišli o film kvůli svému strachu. Vždycky se dá z projekce odejít, ale zkusit by se to mělo. Když chcete bojovat se zlem, musíte ho nejdřív poznat.

Tereza: Poradila bych jim, aby se tohoto tématu nebáli, ale naopak se do něj pokusili pořádně nahlédnout. Náš film je i přes závažné téma udělaný velice jemně. Já jsem se taky upřímně trochu bála. Přece jen je to shrnutí něčeho, co jsem půl roku zažívala a nebylo to úplně jednoduché. Nakonec jsem se ale u filmu mnohokrát hlasitě s celým kinem smála.

Co byl pro vás nejtěžší moment natáčení?

Sabina: Nejtěžší moment byl pro mě asi první skype, kdy jsem vůbec nevěděla, jak to všechno bude probíhat.

Tereza: Tohle je hrozně těžká otázka, protože pokaždé když na ni odpovídám, napadají mě úplně jiné věci. Těžkých momentů byla spousta a každý byl těžký jiným způsobem. Třeba když jeden z predátorů zveřejnil mé falešné nahé akty vytvořené ve photoshopu a začal mě vydírat. Mě v té chvíli vůbec nedošlo, že se nejedná o mé reálné tělo, že to nejsem já. Nebo když jsem málem vypadla z role, protože jsem na skypu mluvila s jedním predátorem, který říkal tak absurdní a směšné věci, že se mi chtělo smát. I když šlo o velice zlé věci. Těch věcí je mnoho… těžko říct.

Anežka: Poměrně dlouhou dobu jsem nic tak strašného neprožívala, až přišel bod zlomu. Tím nebyl ani tak konkrétní zážitek, ale spíše moment, kdy mi připadalo, že se sexuální zneužívání děje tak nějak všude. Během jednoho týdne začaly v médiích vyplavovat na povrch kauzy, které byly doposavad skryty. Objevil se dokument, který zachycuje svědectví dospělých mužů o zneužívání Michaelem Jacksonem a zároveň naprosto šokující výpovědi dívek zneužívaných v církevním prostředí. V tu chvíli mě opanovala totální beznaděj, kdy jsem měla pocit, že všichni muži zneužívají a všechny děti jsou zneužívány.

Máte nějaké doporučení pro děti a rodiče, kteří film uvidí?

Tereza: Je důležité, aby dítě vědělo, že v osobě rodiče má maximální podporu, a mělo ji. Že se mu může s čímkoliv takovým svěřit a ne to dusit v sobě. Jak je vidět i ve filmu a já jsem si to mohla zkusit na vlastní kůži, je velice snadné do toho spadnout. My jsme ani jednoho z predátorů nekontaktovali jako první. V komunikaci jsme se držely přísného kodexu o tom, jak smíme psát a mluvit, a i přesto jsme se dostaly do neuvěřitelných situací. Také je důležité, aby rodič měl povědomí o tom, co jeho dítě na sociálních sítích dělá. Nemluvím o přísné kontrole, ale spíše o partnerství. Zajímat se o to, co dítě na internetu baví, co se mu líbí, třeba si i sám založit na sociálních sítích účet. Nesmírně důležitá je komunikace a důvěra. Děti, zvlášť v tomhle věku, mají milion otázek o svém těle nebo sexualitě. Je mnohem lepší o těchto věcech mluvit otevřeně s někým, koho důvěrně znají, než aby to bylo tabu. To může skončit tím, že si s nimi o tom otevřeně promluví až nějaký predátor. Internet však není jen zlé místo plné nástrah a pastí, jen je důležité dodržovat několik zásad bezpečnosti.

Anežka: Přesně tak, hlavní je komunikace.

Sabina: Doporučila bych, aby rodiče zašli se svými dětmi na film společně. Můžou to po filmu probrat, ale nechci, aby rodiče zakázali dětem sociální sítě, že internet je špatné místo, ale to není pravda, internet je i hodně inspirativní místo.