Baletní představení v choreografii Luboše Ogouna (1981). Účinkují: Z. Kárný, I. Vejsada a další sólisté baletu Státního divadla Brno. Režie M. Peloušek

Dílo Šach králi se poprvé vysílalo v roce 1977 v brněnském rozhlase zásluhou Václava Noska, dirigenta a dlouholetého propagátora Bohuslava Martinů na operní scéně. Martinů pojal skladbu jako hříčku, převažují zde pochodové rytmy a objevují se zřetelně prvky jazzu.

Děj začíná krátkou pseudošpanělskou předehrou, při které se na šachovnici tanečním způsobem rozvíjí španělské otevření hry. Ceremoniář v kostýmu kombinovaném z černých a bílých šachových figur uvádí na jeviště postupně všechny figury. Hra brzy přechází do pohybové války. Z vřavy se odpojí černý kůň – Muž a bílý střelec – Žena. Dezertují na protest proti nesmyslnému boji a jejich sblížení přechází v lyrické intermezzo. Tento přestupek je pro krále důvodem k jejich likvidaci. Svůj strategický tah oslavují králové a královny v královském soukromí, kde se ovšem opět nepohodnou, a zcela proti pravidlům šachové hry se navzájem zlikvidují.

Bohuslav Martinů se narodil v Poličce, život však prožil v cizině – ve Francii, ve Spojených státech a Švýcarsku. V celém díle uplatňuje vlastenectví a snahu o postižení všelidských hodnot, navázal na tradici české hudby, přitom pevně zakotvil v hudební kultuře světové. Paříž dvacátých let 20. století, silný vliv učitele Alberta Russela, ovlivnily Martinů tvorbu zasádně. Zvláštním způsobem obohatil hudební divadlo 20. století svými operami i svými balety. Jeho přínos ovšem nespočívá v počtu scénických děl, nýbrž v námětové oblasti, v jejím uměleckém zdobení, jímž ovlivnil současnost a jímž se opřel proti dožívajícímu romantismu. Vyzkoušel nejrůznější formy, styly, od konstruktivních přes jazz až k neoklasicismu.

Napište nám