Juraj Bača

Říká Vám něco leden 1990 a vzpoura v Leopoldově?

Byly mi 3 roky, tedy logicky žádnou osobní vzpomínku nemám. Jen u nás v rodině se traduje příběh příbuzných hasičů, kteří se přímo podíleli na likvidaci požáru po vzpouře v leopoldovské věznici.

Kdyby teoreticky nepřišel převrat v roce 1989, kde byste se viděl dnes?

To je taková hypotetická otázka, co se vlastně díky revoluci změnilo? Podařilo se uskutečnit plány lidem, kteří polistopadovou změnu zažili už jako dospělí? Protože u nás na Slovensku, jak to vnímám já, po nadšení a velkých plánech, přišlo i velké zklamání, když lidé zjistili, že moc mnohdy zůstala v rukou stejných lidí jako předtím, jen si převlíkli kabáty. Navzdory tomu si myslím, že žijeme ve svobodné zemi a to je největší přidaná hodnota pádu komunistického režimu. Máme svobodu slova, svobodu projevu, demokratické volby a i na základě věcí, které se staly v naší zemi je vidět, že hlas lidu má svou sílu.

Jaké jste měl pocity během natáčení? Co vám běželo v hlavě v kontextu s dnešní dobou?

U nás na Slovensku teď byla doba, kdy lidé opět vyšli na náměstí. V kontextu filmu, kdy se vzpomíná cinkání klíči na náměstích, jsem stál já a moje generace znovu po revoluci po 30 letech na stejném místě, kam chodila moje rodina v 89, a stejně jako oni jsem měl pocit, že jsem součástí něčeho velkého. Během natáčení přímo v Leopoldově, v prostorách, kde kdysi byli protirežimní vězni dohromady s vrahy, zloději a násilníky, jsem si říkal, že snad ani nejde si představit, že někdo se sem dostal jenom proto, že byl nepohodlný tehdejší vládnoucí komunistické garnituře. Četl jsem si nehty vyškrábané vzkazy do zdi … byla to dost šílená představa, jaké to muselo být pro ty, co tam strávili kus svého života neoprávněně.

Jsou i případy, kdy díky amnestii se dostalo ven spoustu lidí, kteří by skutečně bývali v tom vězení měli zůstat, jako například několikanásobný vrah anebo pedofil, který následně získal práci na dětském oddělení v nemocnici. I to jsou šílené věci.

Jsou, myslím si, že celý ten krok s amnestiemi s odstupem času všichni hodnotí jako velmi nešťastný. Moje maminka tenkrát pracovala na úřadě, kam si chodili propuštění vězni pro sociální dávky a žádat o práci. Vzpomínám si, jak vyprávěla o dni, kdy se tam najednou objevil dav velkých potetovaných chlapů, ze kterých šel strach. A společnost nevěděla co s tím. Říkala, že většina se jich velmi rychle vrátila zpět do vězení.

Součástí snímku je přezpívaná píseň Karla Kryla Pasážová revolta, má text písně nějaké poselství pro dnešní dobu?


Text Pasážové revolty je neskutečně aktuální. Myslím si, že v tom spočívá velikost Karla Kryla - jeho písničky jsou nadčasové. Měl jsem možnost zpívat tuto píseň sám s kytarou na jedné menší akci (ještě teď mám z té vzpomínky husí kůži), kde byli starší lidé. Přísahám, nebylo slyšet ani jejich dech, všichni dávali pozor. Když zpíváte ta slova “a každá generace má své mučedníky, každá generace má ty své poslušné úředníky, fízly z honorace”…všechno, všechno, všechno je absolutně aplikovatelné na dnešní dobu. Velmi silná píseň.