Aňa Geislerová

Když se řekne leden 1990, co se vám vybaví?

Fantastická povznášející energie, které jsem moc nerozuměla, ale cítila jsem, že je dobrá.

Co jste v tu dobu dělala a jaké byly vaše plány?

Bylo mi 13. Až v dubnu 14. Moje plány byly pořád stejné. Chodit do školy, do skautu, stát se herečkou a přečíst všechno co bylo na dosah.

Čistě teoreticky, kdyby nepřišel Listopad 89, kde byste se nyní viděla?

No, jak se tak pozoruji, lepila bych asi pytlíky nebo pracovala v kotelně. Už tehdy jsem měla protirežimní tendence. Ale kdo ví. Prateta mi emigrovala do Kanady, tak bych byla třeba tam a měla bistro se štrůdlem a řízky.

Jaké byly vaše pocity během natáčení, co vám probíhalo hlavou?

Že svět je stavěný pro predátory. Že vlastní přesvědčení je skutečně jen osobní věcí každého z nás. Nemůžeme nikomu nic nutit, ani nikoho soudit, jen podle vlastního svědomí věřit tomu v co věříme. Ale v žádném případě se člověk nesmí stavět proti svému svědomí. Ovšem ta postava co hraji já, je spíše ze světa predátorů…zajímavá studie schopností.

Má pro vás film Amnestie a jeho titulní skladba Pasážová revolta (z roku 1969), nějaké poselství pro dnešní dobu?

Je bohužel zcela aktuální.

Co pro vás znamenají data 21. 8., 17. 11.?

21. 8. 1968 – když si to představím, fyzicky mne to bolí. Lidé se museli cítit strašně. Vnímám to jako beznaděj. Je to naprosto odsouzení hodná intervence.

17. 11. 1989 - symbol, naděje, víra, že bude líp a že idealismus může někdy zvítězit. Vlna euforie a solidarity.

Jak byste krátce popsala film Amnestie a proč si myslíte, že by na něj měli lidé přijít o kina?

Amnestie je jedním z prvních filmů obracející se k historii, kterou většina z nás pamatuje. Nabízí první variaci na novodobé dějiny a já se na výsledek moc těším. A také na Vašuta, úžasného v roli.