Režisér Jan Fronc: Lidé začnou péct a hlásit se do kurzů pečení
Představte soutěž Peče celá země.
Je to zajímavá a nezvyklá soutěž v pečení. Takový formát je nás úplně poprvé. Myslím si, že se to bude lidem líbit, protože co si budeme povídat, český národ na sladké je. Na rozdíl od toho, když někde někdo kuchá kapra, je to i vizuálně krásné. Vyrábí se nádherné věci, které jsou pro diváka atraktivní a jistě je budou takzvaně jíst očima.
Z Velké Británie se pořad rozšířil do spousty zemí, bude česká verze něčemu podobná, nebo bude zcela odlišná?
Uvidíme v našem pořadu české speciality, bude vidět česká mentalita, ale samozřejmě se dostane i na původně zahraniční recepty. Jiné věci připravují v Anglii, jiné v Argentině a rozdílné tady. Snažíme se zaujmout českého diváka tím, co má rád.
Dáváte jako režisér důraz více na představení hlavních protagonistů, anebo preferujete vizuální zážitek?
Musí to být správně rozdělené, od každého trochu. Musí tam být příběhy lidí, samotné pečení, jak to vypadá, i dostatečný prostor pro porotu a její reakce. Musí tam být vidět vývoj, jak se zlepšují postupující. Snažili jsme se vymýšlet zajímavé záběry z různých pohledů, které nezvyklý prostor stanu umístěného v areálu krásného zámečku nabízí. Tím je tento pořad také specifický, není ve studiu, jak je dnes obvyklé. Do příběhu tak promlouvá vývoj počasí, některé díly jsou s deštníky a některé za sluníčka. To je na tom jedinečné. Je jenom dobře, když do děje přispívá i další element a vytváří atmosféru. Podtrhuje to autentičnost a to, co se zrovna děje.
Musí režisér podobného kulinářského pořadu umět péct?
Já mám vztah k pečení spíš konzumní. Všechno, co je pečené a sladké, mám rád, i když to asi není zdravé, ale prostě mi to chutná. Ve své pozici nemusím znát přesné postupy pečení, od toho jsme měli odborníky. Já měl před sebou jen postup, abych byl připraven, co čekat. Sledovali jsme, jak to ten člověk dělá, věděli jsme, v jakou chvíli bude dělat zdobení nebo kdy dává koláč do trouby. Věděli jsme, že bude něco míchat a byli jsme na to připraveni. K tomu nemusím znát, kolik se tam dává čeho. Samozřejmě občas funguje, když to někdo zkazí a nejde mu to. Kdyby bylo všechno pozitivní a všichni dělali se stoprocentní přesností, nebylo by to pro diváky záživné.
Co si podle Vás divák z tohoto pořadu při sledování odnese? Jaké by to mělo vyvolávat pocity?
Já jsem si musel dát dort, už jen když jsem „nakoukával“ verze BBC. Dokonce některé dny jsem se rozjel do cukrárny. Myslím, že tomu nikdo neodolá a půjde si dát něco chutného. Některé diváky to určitě inspiruje k samotnému pečení. Začnou péct, začnou se zajímat o recepty. Ono to může mít podobný efekt, jako když jsem v roce 2006 začal dělat StarDance. Po odvysílání první série byl strašný boom nových tanečních škol. Do té doby o to prakticky nebyl zájem. Tak teď by to mohlo být podobné a diváci se začnou shánět po receptech, začnou péct a hlásit se do kurzů pečení.
Jak byste porovnal StarDance a Peče celá země?
Jsou to odlišné pořady, stejné je to možná v tom, že tam jsou soutěžící, kteří ubývají. Ve StarDance je porota i hlasující diváci, tady je to pouze na odborné porotě. Obojí je tak trochu s prvky reality show. Odvíjí se tam, co se v reálném čase s těmi lidmi děje. Po StarDance si jdou lidé zatančit, předpokládám, že po Peče celá země navštíví cukrárnu. Obojí má své kouzlo.
A soutěživost? Je to víc spolupráce, nebo rivalita?
Soutěžící mezi sebou spolupracují, ale vnitřní rivalita tam bezpochyby je. Možná může být i rivalita mezi názorem soutěžících a porotců. Ale tady soupeření není takové jako třeba v MasterChefovi, který dělají kolegové. Jsem rád, že pořad Peče celá země je celý v přátelském duchu a že je to viditelné i v záběrech. Lidé si vypomáhají, radí si s recepty. Je to lidské, příjemné, není to dravé, není to ten styl jenom si nadávat a jít po sobě.