Příběhy z jednoho nakladatelství jako podle W. Allena a ještě s něčím navíc. Komedie Dejvického divadla, jejíž hrdinové hledají lásku a inspiraci a balancují přitom mezi reálným a vysněným životem. Napsal D. Doubt (2018). Hrají: I. Trojan, V. Khek Kubařová, V. Neužil, M. Hádek, P. Šimčík, Z. Žádníková, H. Čermák a J. Holcová. Divadelní režie M. Vajdička. Kamera J. Špelda. Televizní režie O. Kepka
00:01:08 Abyste mě špatně nechápal, já neříkám, že je to špatné celé.
00:01:13 Ve vašem rukopise je několik zajímavých pasáží.
00:01:15 Jsou psány živě a v rámci žánru mají i zajímavou psychologii.
00:01:20 -Které?
-Prosím?
00:01:23 -Které pasáže?
00:01:32 -Například, když přijde veverčák Skočko
00:01:35 za myškou Hryzkou a společně si udělají závody na koloběžkách.
00:01:39 To patří skutečně k tomu nejlepšímu, co jste doteď napsal.
00:01:42 Ovšem od třetí kapitoly proznívají ve vašem vyprávění
00:01:45 temné, řekla bych místy až nihilistické tóny,
00:01:48 a to v literatuře pro děti a mládež není úplně nejlepší.
00:01:53 -Seru na děti.
-Prosím?
00:01:56 -Každé dítě mi připomíná fakt,
00:01:58 že si s jeho matkou zapíchal někdo šikovnější.
00:02:04 -Pane Goldwine, působíte na mě deprimujícím dojmem.
00:02:07 -Momentálně na vás tak samozřejmě mohu působit,
00:02:11 protože jsem trochu opilý.
-Ale nepovídejte!
00:02:14 -Ale máte pravdu, jsem deprimovaný.
00:02:17 -Z čeho jste deprimovaný?
-Je mi čtyřicet a píšu o veverkách.
00:02:21 -Nebudete mi zase vyhrožovat sebevraždou,
00:02:22 když vám nevydám váš román?
-Pomohlo by to?
00:02:25 -Ne.
-To jsem si myslel.
00:02:27 -Ten román je tak depresivní, že jsem si po něm
00:02:29 musela přečíst Kafku, abych si zvedla náladu.
00:02:32 -A kdybych se opravdu zabil?
00:02:34 Vydala byste můj román aspoň posmrtně?
00:02:36 -Ne.
-Proč ne?
00:02:38 Mrtví autoři se přece prodávají dobře.
00:02:40 -To máte pravdu, ale vám by nepomohlo, ani kdybyste byl mrtvý.
00:02:44 -Kurva!
-Prosím?
00:02:47 -Mně nechcete vydat jeden jediný mizerný román,
00:02:50 a Andrew Maxwellovi jste jich vydala už šest!
00:02:54 Kdy to ten chlap stíhá psát? Víte, kolik stromů
00:02:57 se muselo vykácet na ty jeho slátaniny?
00:03:00 Ochránci přírody by se mu měli k rukám přivázat řetězy.
00:03:04 -Prosím.
-Děkuji. Já tomu nerozumím.
00:03:05 Proč ho vydáváte? Co je na něm tak výjimečného?
00:03:11 Co jste s ním měla? Spíte s ním?
00:03:14 -Vypadněte. Jste opravdu ožralý.
00:03:18 -Dítě moje, kdybych dokázal sám odejít, dávno bych prásknul dveřmi.
00:03:22 Myslíte si, že mě baví poslouchat to vaše kdákání?
00:03:26 -Leone!
00:03:28 Leone! Leo..
00:03:32 -Kdo to je?
-To je moje sousedka.
00:03:35 -Vy chodíte do práce se sousedkou?
-Ne, ona chodí se mnou.
00:03:38 A já už nemám sílu ji dál odhánět.
00:03:40 -Přinesla jsem oběd.
-Vidíte to? Přinesla mi oběd.
00:03:43 -Prosím vás, vyveďte tohoto pána ven.
00:03:46 -Můžete tady zatím uklidit. A my půjdeme. Tak pojďte!
00:03:49 -Dneska to asi nepůjde, Leo.
-Jak to?
00:03:51 -Co kdybyste mě tu nechali přespat se do zítra
00:03:54 a já potom v klidu odejdu sám?
-Ale...
00:03:56 -Pane Goldwine, tohle není záchytka!
00:03:59 V tomhle křesle seděl Hemingway, Fitzgerald, Mailing...
00:04:05 To je nakladatelství!
00:04:08 Bene!
00:04:11 Bene! To je dobře, že jdete.
00:04:14 Potřebujeme vyhodit tohle individuum.
00:04:16 -Jezte, budete to mít studený.
-A no jo, pořád.
00:04:19 -Co jste udělala Andrew Maxwellovi?
-Já?
00:04:23 -Víte, v jakém je stavu?
-Ne.
00:04:25 -Je opilý.
-On? Vždyť nepije!
00:04:27 -No právě! A nejen to. Neustále opakuje, že se oběsí.
00:04:30 -Jeho první dobrý nápad.
-To jsou jen řeči, Bene.
00:04:32 -To nikdy nemůžete vědět!
-Člověk, který si sám
00:04:35 nedokáže pověsit kabát, se přece nemůže oběsit!
00:04:38 -Prosím vás, přestaňte to zlehčovat!-Přesně tak!
00:04:40 -On nemůže psát!
-To je tragédie!
00:04:42 -Ještě před měsícem mi slíbil první kapitolu nového románu.
00:04:44 A teď mi čtrnáct dní nebere telefon!
00:04:47 Ráno ho potkám na pohřbu Douglase Talbota a je úplně namol!
00:04:49 Najednou vstane, jde pryč, ptám se ho, kam jde - neodpovídá.
00:04:52 Měl vyboulené kapsy, kabát mu praskal ve švech.
00:04:54 Ptám se ho, co to tam schovává, blábolil cosi o milosrdné žule.
00:04:56 Popadl jsem ho za ruce a vysypal mu kapsy.
00:04:59 Víte, co tam bylo? Kameny!
00:05:00 On tam měl nastrkané kameny!
00:05:02 Chtěl se rovnou z pohřbu vypravit k řece!
00:05:05 A já jsem ho začal fackovat, hlavu jsem mu strčil pod vodu,
00:05:09 dokud nepřišel trochu k sobě. Ptám jsem se ho:
00:05:11 "Mistře, co se stalo, proč nepíšete?"
00:05:14 Nechtěl nic to říct.
00:05:16 Musel jsem do něj nalít dva panáky, než se mu rozvázal jazyk!
00:05:19 Vy mně k tomu neřeknete nic?
-Já nevím, co k tomu mám říct.
00:05:24 -Co jste s ním měla?
-To jsem se ptal i já!
00:05:28 -To je moje soukromá věc. To já vůbec nechci takhle veřejně.
00:05:31 -Kvůli mně se nežinýrujte, já se...
-Mlčte!
00:05:34 Mluvte!
-Tak je pravda...
00:05:35 -Ne vy!
00:05:38 Vy!
-Tak je pravda,
00:05:41 že mi před čtrnácti dny vyznal lásku a já jsem ho odmítla.
00:05:44 Tak jestli jeho momentální stav nějak souvisí s tím,
00:05:46 pak ano, možná za to můžu i já.
00:05:49 -Takže to je pravda, že on vám před čtrnácti dny vyznal lásku?
00:05:52 -Ano. On mi před čtrnácti dny vyznal lásku.
00:05:55 -Vy jste ho odmítla?
-Ano, já sem ho odmítla.
00:05:58 -Vy jste odmítla Andrew Maxwella?!
00:05:59 -Ano, já jsem odmítla Andrew Maxwella.
00:06:01 -Vy jste odmítla největšího současného spisovatele?
00:06:03 -Ano, já jsem odmítla největšího současného spisovatele!
00:06:05 -Paní Fletcherová!
00:06:07 Vy jste strašná píča.
00:06:10 -Prosím?
-Proč jste to, ksakru, udělala?
00:06:13 -Já jsem přece nemohla jinak, když miluji někoho jiného!
00:06:16 -Kurvo!
00:06:17 Maxwell je nejlepší současný spisovatel...
00:06:19 -Ale blbost...
-Mlčte!
00:06:22 Je to největší a jediný dobrý současný spisovatel.
00:06:24 Tady jde o hodnoty, které přetrvají stovky let!
00:06:26 A ona ho odmítne kvůli nějakému nýmandovi!
00:06:28 -Člověk, kterého miluji, není nýmand.
00:06:30 -Prosím vás, Annie, prosím vás. Kdo to vůbec je?
00:06:35 -No kdo?
-Nula, nikdo, nicka, debil!
00:06:40 Pro mě je teda veliká záhada, jak se mohl Andrew Maxwell
00:06:43 zamilovat zrovna do vás?
00:06:45 Ta primitivní, tuctová, nepoetická žena.
00:06:47 Vy buďte ráda, že ve vás vůbec něco objevil!
00:06:49 Vždyť s váma by se tady nevyspal nikdo, ani já ne.
00:06:52 Já bych si to s vámi nerozdal nikdy, nikdy!
00:06:54 Ani kdyby na tom závisel život mé matky!
00:06:56 Já to vím, že se takové věci ženám neříkají, já to vím.
00:06:59 A když je to prostě fakt?
00:07:01 Hergot, vy si v té vaší kulaté hlavičce
00:07:04 vůbec neuvědomujete, co jste způsobila!
00:07:11 Vy jste to vypil?
00:07:12 -Já jsem myslel, že to je od mojí sousedky.
00:07:16 -Co to je za ženskou?
-No to je právě je moje sousedka.
00:07:22 -Takhle. Já půjdu vedle, přivedu ho sem
00:07:26 a Bůh vás chraň, jestli nebudete předstírat, že ho milujete!
00:07:29 -Ale já nebudu předstírat...
-Ano, to máte pravdu!
00:07:31 Vy nebudete předstírat! Vy ho budete milovat!
00:07:34 Jestli po vás bude chtít, abyste si ho vzala,
00:07:35 tak kývnete a uděláte to.
00:07:37 Jestli bude chtít, abyste mu celý život rodila děti,
00:07:39 tak kývnete a uděláte to...
-A jestli bude chtít...
00:07:41 -Kývnete a uděláte to!!!
00:07:47 -Rozumím.
-Prosím?
00:07:50 -Že rozumím.
00:07:54 -No. Takže to uděláte?
00:07:59 -A vy chcete, abych to udělala?
-Samozřejmě.
00:08:03 Celou dobu mluvím jenom o tom.
00:08:05 -Tak jestli mi to přikážete vy, já udělám to.
00:08:07 Ale musíte mi to přikázat vy.
00:08:09 -Annie, vždyť o tom celou dobu mluvím!
00:08:11 -A vám to nebude vadit?
-Naopak.
00:08:13 -Naopak? Takže vám to bude vadit.
00:08:15 -Ale vůbec!
00:08:18 Annie, udělejte konečně něco pro literaturu.
00:08:22 Já jdu vedle a přivedu ho sem. Hned jsme tady, ano?
00:08:25 Všechno bude v pořádku. Hned jsme tady.
00:08:34 -Annie...
-Vy to uděláte, že?
00:08:40 Vy budete klidně předstírat, že milujete
00:08:42 toho netalentovaného kašpara jen proto,
00:08:44 že vám to Bishop přikáže.
00:08:47 Nemusíte mi nic říkat, vidím to na vás.
00:08:50 Vy ho milujete.
00:08:55 -Můžu k tomu něco říct?
00:08:59 Já jsem jenom obyčejný vrátný, ale nejsem blbý.
00:09:05 Hodně jsem toho v životě viděl. Dobrého i špatného.
00:09:10 Řekněte mi jednu věc, slečno Fletcherová,
00:09:13 proč se chcete trápit? Na lásce přece není nic složitého.
00:09:16 Já například jsem celý život zůstal věrný jedné ženě.
00:09:19 -Už zase?! Zase začínáte o tý ženský?
00:09:23 -Seznámili jsme se na jednom country bále v Brooklynu.
00:09:25 Seznámil nás náš společný známý. Už ani nevím,
00:09:27 co jsme si tenkrát povídali, protože jsme hodně pili...
00:09:30 -To znám.
-Ale jedno vím přesně!
00:09:33 Zadívali jsme se na sebe a bylo to!
00:09:36 Zamilovali jsme se a milujeme se dodneška!
00:09:39 Jestli ona za mně hrála někdy nějaké hry,
00:09:42 já jsem na to nikdy nepřistoupil. Je to strašně jednoduché.
00:09:44 Nemůžete předstírat, že někoho milujete, když ho nemilujete.
00:09:47 A jestliže někoho milujete, nemůžete svou lásku skrývat.
00:09:50 Musíte žít v pravdě!
00:09:52 To je to nejpodstatnější, na co jsem v životě přišel.
00:09:55 Aha!
00:10:22 -Já jsem...
00:10:29 -Ehm...
00:10:36 -Ben mi řekl pár slov. Nebyla to pěkná slova.
00:10:42 Trochu mě ranila.
00:10:45 Já ale nevěřím, že je Ben Bishop takový hulvát,
00:10:48 aby to měl z vlastní hlavy.
00:10:49 Já myslím, že když mluvil, jenom citoval vás.
00:10:51 Vím, že jste ješitný, sebestředný a arogantní
00:10:54 a že vás mé odmítnutí zranilo, ale bohužel,
00:10:57 ani dnes pro vás nemám jinou odpověď.
00:11:00 Můžu jen zopakovat to, co jsem řekla před čtrnácti dny.
00:11:03 Já vím, že jste veliký spisovatel, ale nemiluji vás.
00:11:09 A jste mi zcela lhostejný.
-A je hotovo.
00:11:21 -No...
00:11:36 -No...
00:11:43 -Kdo to je?
-To je moje sousedka.
00:11:51 -Co to dělá?
-Ji tohle baví.
00:11:57 -Já vám to vyčistím.
00:13:05 -Proč to dělá?!
00:13:10 -Potřebuje se o někoho starat. To jí jde v životě nejlíp.
00:13:14 Každý by měl dělat to, co mu jde v životě nejlíp.
00:13:17 Vy například byste měl psát.
00:13:20 -Proč?
-Je to vaše práce, ne?
00:13:23 -Moje práce. Moje práce byla lidem lhát.
00:13:29 V životě už neexistují příběhy.
-Jak to, že neexistují?
00:13:32 -Jistě, že existují, ale jejich obsah je banální.
00:13:35 -Banální?
00:13:39 -Rozdíl mezi reálným životem a příběhem
00:13:41 je asi takový jako mezi reálným sexem a pornem.
00:13:49 Viděl jste už někdy porno, ne?
-Ne!
00:13:56 -Dobře, ale se ženou už jste...?
-Ne!
00:14:00 -Co tady děláte? Uklízejte, nepleťte se do toho.
00:14:03 Prosím.
00:14:06 -V pornu i ve vaší ložnici jde v podstatě o totéž,
00:14:10 ale jakmile začnete svůj manželský život
00:14:12 posuzovat kritérii z porna, zbytečně si tím komplikujete život.
00:14:20 A při psaní jde o to samé.
00:14:22 Banálním, nudným a ubíjejícím událostem každodenního života
00:14:28 připisujete nějakou zajímavost!
-Hm.
00:14:32 -Děláte porno ze života!
00:14:36 Jako spisovatel nemám moc na výběr.
00:14:38 Buď budu lidem lhát, nebo napíšu pravdu
00:14:44 a označí mě za cynika.
00:14:47 -Vám dá jedna žena košem a už si myslíte, že život je na hovno.
00:14:52 Pardon.
-Tak napište něco o lásce.
00:14:56 -Ano, chtěl jsem napsat příběh o lásce,
00:15:00 ale velká láska už neexistuje.
-Jak to, že neexistuje?
00:15:04 Já například jsem velkou lásku zažil.
00:15:06 -Ale no tak, Leone. To si jenom namlouváte.
00:15:09 -Já já vím, že to běžné, ale mně se to stalo.
00:15:12 Když jsem byl mladý, tak jsem se zamiloval do jedné ženy.
00:15:14 A milujeme se dodneška.
-O čem to tady zase mluvíte?!
00:15:17 -Co tady zase děláte? Proč neuklízíte?
00:15:19 -Protože nevěřím vlastním uším! Žijete sám.
00:15:23 V životě u něj nebyla návštěva! Ženská už vůbec ne.
00:15:27 Pořád tvrdí, že ho miluje nějaká žena a on že miluje ji.
00:15:30 Tak proč žijete sám? Proč vám pořád musím vařit já?!
00:15:35 -Já přece netvrdím, že spolu bydlíme.
00:15:37 Milujeme se. To úplně stačí, ne?
00:15:40 -Tak ať vám vaří ona, když vás tak miluje!
00:15:46 -Co jste to tady vyváděli?
-Mistr hovořil o pornu!
00:16:02 -Annie, já...-Pane Maxwell, já se vám hluboce omlouvám.
00:16:06 -Ne, ne, já vám se omlouvám. Je mi to moc líto.
00:16:15 Vy jste plakala?
-Ne, ne, ne.
00:16:19 -Annie, prosím vás, netrapte se tím, ano?
00:16:22 -Já se ničím netrápím. Vypadněte!
00:16:26 -Ano, ona se ničím netrápí.
00:16:28 Andrew Maxwell nepíše a ona se netrápí!
00:16:31 -Nekřičte na ni, ano? Buďte, prosím vás, tak laskav!
00:16:34 -Tak možná jsem trochu zvýšil hlas, ano, ale to jenom kvůli vám.
00:16:37 Mistře, co mám dělat, když ona mi řekne, že miluje někoho jiného!
00:16:47 -Annie?
-Ano!
00:16:50 Já přece nejsem hrubý člověk. Jestli jsem na vás křičel,
00:16:53 tak jenom proto, že jsem z toho nešťastný!
00:16:55 Dokážete pochopit, proč jsem nešťastný?
00:16:58 Spisovatel tvoří něco, co tady bude navěky,
00:17:01 co si lidé budou pamatovat dávno po tom,
00:17:04 co se naše těla rozpadnou na prach i s našimi touhami a city,
00:17:06 z vaší lásky k tomu druhému nezůstane nic!
00:17:09 Za vašeho života se vypaří. Za dvacet let
00:17:12 se budete sama sebe ptát, jak je možné,
00:17:14 že jste někdy toho člověka milovala?!
00:17:16 Jediné, co zůstane, jsou myšlenky a krása!
00:17:21 Vy teď můžete spolu vytvořit něco věčného!
00:17:24 Hergot, Annie, proč dáváte přednost chvilkovému poblouznění někým,
00:17:28 kdo si to vůbec nezaslouží?! Co na tom chlapovi vidíte?
00:17:31 To je tak moudrý nebo...?
00:17:33 Nedělejte na mě tyhle ksichty, pořád.
00:17:38 Řekněte mi, čím si vás tak získal?!
-Já...
00:17:41 -No tak mluvte. Proč mlčíte?!
00:17:44 -Annie, to přece nemůže být pravda!
00:17:47 Člověk přece nemůže milovat někoho, jako je on!
00:17:56 -Vy milujete mě?
-Ano.
00:18:00 -Co vás to napadlo? Vy mě milujete? Proč?!
00:18:05 -Co můžete od takové ženy čekat? Mně nechce vydat román.
00:18:09 -Fletcherová, zbláznila jste se? Jak se vám to stalo?
00:18:17 -Já jsem vás pozorovala, jak děláte korektury.
00:18:26 Vy jste zapomínal na sebe, zapomínal jste na jídlo,
00:18:29 zapomínal jste na čas...
00:18:30 Já jsem nikdy v životě neviděla nikoho tak duchaplného.
00:18:35 V jste seděl nad korekturami a byl jste celý prozářený duchem!
00:18:44 Potom kniha vyšla, panu Maxwellovi všichni gratulovali,
00:18:47 poplácávali ho po ramenou,
00:18:49 ale vy jste tam jen tak stál a usmíval se.
00:18:52 -K smíchu jsou všechny jeho knihy.
-Ticho!!!
00:18:57 Člověk takhle nedrží vlastní dítě, jak vy jste držel knihu.
00:19:00 A já jsem poprvé v živote viděla člověka nesobeckého,
00:19:04 který je zcela oddán myšlence...
00:19:10 A zamilovala jsem se.
00:19:17 Kurva, to je situace.
00:19:36 -Kam jdete?
00:19:43 -Pryč.
00:19:46 -A víte o tom, že jste ve spodkách?
00:19:49 -Jistě.
00:19:52 -Andrew! Můžu se vás na něco zeptat?
00:19:56 Proč ona? Proč právě ona? Co je na ní výjimečného?
00:20:00 Milujete ji kvůli jejímu tělu nebo i kvůli její duši?
00:20:03 -Co je to za otázku?!
00:20:05 -Protože na jejích duševních schopnostech není nic výjimečného!
00:20:07 Stejně tak na jejím těle. Promiňte, ale to je prostě fakt.
00:20:09 Co vás tedy přitahuje? Co vás přitahuje?
00:20:11 Její vkus? Máte stejný vkus? Líbí se vám její svetr?
00:20:16 -Ano.
-Vždyť je to starý hadr!
00:20:19 -Mám ho rád, protože ho má ráda ona.
00:20:22 -Vy ho máte rád jenom proto, že ho má ráda ona?
00:20:24 -Ano, já mám rád všechno, co má ráda ona,
00:20:26 jenom proto, že to má ráda ona!
00:20:30 -Vás tohle nedojímá?!
-Bohužel ne!
00:20:36 -Andrew, ale ona nejvíc ze všeho na světě miluje mě!
00:20:41 -Bohužel.
-Takže pokud tvrdíte,
00:20:43 že milujete všechno, co miluje ona...,
00:20:49 nejvíc ze všeho potom musíte milovat mě!
00:20:54 -Tak teď jsem se v tom ztratil.
-Že jsem vám k dispozici.
00:21:00 Pokud potřebujete k tvorbě lásku, tak jsem tu já, váš nakladatel.
00:21:03 -Víte, že jsem si to o vás vždycky myslel?
00:21:07 -Co?
-Že jste na kluky.
00:21:09 -Jak jste na to přišel?
-Právě jste mu nabídl svoji prdel.
00:21:12 To je docela silná indicie.
00:21:14 -Ale já jsem nenabízel prdel, já jsem nabízel lásku!
00:21:16 Ale prosím, pokud se potřebujete vyjádřit i tělesně,
00:21:19 dokážu se vám přizpůsobit.
-Mně?!
00:21:22 -Nezlobte se, Bene, ale víte, že mě to taky napadlo?
00:21:24 Já vás pozoruji již dlouho a intenzivně
00:21:27 a nikdy jsem si nevšimla, že byste projevil
00:21:29 sebemenší zájem o nějakou ženu.
-No a co?
00:21:32 Já jsem ani nikdy neprojevil sebemenší zájem ani o muže!
00:21:34 Podle této logiky by to mělo znamenat,
00:21:36 že já jsem latentní heterosexuál! Mě zkrátka žádné city nezajímají.
00:21:40 -Tak to je mi vás líto.
-Proč?
00:21:42 -Protože jste nikdy nepoznal velkou lásku.
00:21:45 -Já jsem poznal největší lásku. Já jsem poznal lásku k literatuře!
00:21:49 -To přece nemůžete porovnávat s láskou k ženě!
00:21:52 -To máte pravdu. Já tak moc miluji literaturu,
00:21:54 že bych se kvůli ní nechal přefiknout chlapem!
00:21:57 Vyspal byste se vy s chlapem kvůli Annie?
00:21:59 -Samozřejmě, že...
-No tak vidíte.
00:22:01 -...že ne!!!
-Prosím?!
00:22:03 A přitom tady tvrdíte, že ji milujete!
00:22:04 -Vy jste zešílel! To je regulérní blázen!
00:22:07 Nemůžete žít jenom pro literaturu. Vždyť je to nesmysl!
00:22:10 -Ne, prosím vás, počkejte, Andrew!!!
00:22:12 -Dejte mi pokoj!
-Odpovězte mi na jednu otázku.
00:22:14 Opravdu poslední. Já vám to slibuji!
00:22:17 Odpovězte mi, prosím vás. Ale pravdu!
00:22:19 Slyšel už jste nějakou skutečnou ženu
00:22:22 mluvit o lásce tak, jak o ní mluví Tatiana v Oněginovi?
00:22:55 -Ne.
-Ani já ne!
00:22:57 Zato jsem slyšel tisíce žen plácat nesmysly o kravinách!
00:22:59 Vy jste řekl, že já jsem blázen, protože miluji víc
00:23:01 Tatianu z Oněgina než skutečné ženy.
00:23:03 A při tom jste teď právě přiznal, že Tatiana je mnohem duchaplnější
00:23:06 než kterákoli žena, kterou jste kdy potkal.
00:23:08 -Já věřím, že Annie je duchaplná.
-Skutečně?
00:23:13 Ale Annie miluje člověka, kterého jste před chvílí
00:23:15 vy sám označil za blázna!
00:23:17 Tak to o její duchaplnosti moc nesvědčí, že?
00:23:19 Protože celý život je směšný a banální!
00:23:21 S literaturou se život nedá vůbec srovnat!
00:23:23 Co si myslíte? Vždyť vy jste ve skutečnosti...
00:23:27 Vy zoufale otravný člověk!!!
-Omlouvám se.
00:23:29 -Proč si myslíte, že vás Annie nemiluje?
00:23:31 Protože jste nesnesitelný! Neustále mluvíte jen o sobě,
00:23:34 jste malicherný! Doma máte celou sbírku cen,
00:23:36 ostatním závidíte i ten nejmenší úspěch!
00:23:39 -Leone, prosím vás, nevíte, kde jsou moje kalhoty?
00:23:41 -Jediné, co se na vás dá milovat, je vaše literatura!
00:23:44 Máte ručičku jako každý jiný člověk,
00:23:46 ale tahle tahle ručička napsala Manhattan v plamenech...!
00:23:49 -Jděte už do prdele!!!
00:23:52 Kde mám kalhoty?
00:24:04 -Mlčte.
00:24:19 Annie?
00:24:23 Vy mě opravdu milujete?
00:24:29 -Ano.
00:24:34 -Tak se s ním vyspěte...
00:24:41 -A potom mě budete milovat?
-Ano.
00:24:43 -Proč lžete?
00:24:44 -Protože já tak moc miluju literaturu,
00:24:46 že kvůli ní dokážu i lhát! A z vás se zblázním.
00:24:50 -Kam jdete?
-Pryč.
00:24:52 Já jdu do tiskárny, protože já potřebuju být chvilku s knihami!
00:24:54 -Dobře, zapíšu to tak.
00:24:58 -Vystydlo vám to. Sem vám to musela ohřát.
00:25:16 -Annie?
00:25:19 Vypadá to, že se vám v edičním plánu udělalo volné místo.
00:25:23 -Ticho!!!
00:25:33 Tak vy mě opravdu milujete?
00:25:47 -A, vy jste tady taky! Ani jsem si vás nevšiml.
00:25:51 -Mistře, nevšímáte si mě posledních deset let,
00:25:55 proč byste si mě měl všimnout zrovna dnes?
00:25:57 -Četl jsem tu vaši novou knížku. Je dobrá.
00:26:11 -Vy ho jen nenávidíte.
-Nenávist je slabé slovo.
00:26:14 -Dáte si čaj?
-Děkuji.
00:26:17 Kdybych mohl, mučil bych ho ve svém sklepě
00:26:20 čtením úryvků z jeho knih!
00:26:22 -Myslím, že mu jen závidíte úspěch.
-Jaký úspěch, prosím vás?
00:26:26 -Jemu vychází jedna kniha za druhou,
00:26:28 zatímco vy nedokážete dokončit dětskou knížku. Krásnou.
00:26:32 -Děkuji, že mi to připomínáte.
-O veverkách.
00:26:35 -Jste idiot. O literatuře nevíte nic!
00:26:37 -Cukr?
-Dvě kostky, prosím.
00:26:40 Maxwell patří mezi hyeny, které trhají maso
00:26:43 ze zdechliny mrtvé literatury.
00:26:46 -Citron?
-Bez citronu, prosím.
00:26:48 Literatura je mrtvá a oni píší, jako se psalo před 150 lety.
00:26:53 Jenže my už dávno nežijeme takový život, jaký se žil před 150 lety.
00:26:58 To by měl přece vědět i takový blbec, jako jste vy!
00:27:01 -Dohodli jsme se, že se během našeho sezení
00:27:04 obejdeme bez vzájemných invektiv.
00:27:16 -Děkuji.
00:27:19 Já se snažím, pane doktore,
00:27:21 ale vy byste měl pro to taky něco udělat.
00:27:23 -Co například?
-Například mě přestat srát!
00:27:25 -My jsme se ale opravdu dohodli...
00:27:26 -Ale! O literatuře nevíte nic!
00:27:30 Literatura je mrtvá. Vezměte si například lásku.
00:27:33 -Výborně...
-Ale držte hubu!
00:27:36 Kdysi to bylo téma na 500 stránek! Milenci se tajně scházeli,
00:27:43 museli překonávat tajné nástrahy rodičů,
00:27:45 majetkové rozdíly, rodovou nevraživost...
00:27:48 Tohle všechno se mohlo odehrát před 150 lety!
00:27:51 Dneska jste buď alfasamec, který do 15 minut od seznámení
00:27:56 přefikne ženu někde na hajzlu, nebo introvertní stalker,
00:28:00 který si honí nad jejími fotkami a s tím vystačí 10 let!
00:28:03 Teď mi, pane doktore, řekněte, kde se tady má rozvinout zápletka?!
00:28:14 -Ocenil bych, kdybyste ty knihy vrátil zpátky.
00:28:20 -Promiňte.
00:28:24 Literatura je mrtvá a zabili jsme ji my!
00:28:27 -I já?
-Ano, i vy.
00:28:29 My, vy, oni...
00:28:33 Dnes už skutečně velký milostný příběh nemůžete zažít.
00:28:38 -Mám z vás pocit, že jste frustrovaný.
00:28:44 Sexuálně.
00:28:46 -Samozřejmě, že jsem sexuálně frustrovaný!
00:28:48 To je všechno, na co jste za půl roku přišel?
00:28:51 Jsem frustrovaný profesně, jsem frustrovaný z politiky,
00:28:54 frustruje mě moje rodina, frustruje mě tahle zem!
00:28:58 Proč bych nemohl být frustrovaný i sexuálně?
00:29:01 -Kdy jste byl naposled se ženou?
-Minulý týden.
00:29:06 -Kdo to byl?
-Moje zubařka.
00:29:11 -Proč právě zubařka?
-Ta žena mi způsobila
00:29:14 tolik bolesti, že jsem doufal, že si nějakého toho
00:29:19 citového týrání ve vztahu už ani nevšimnu.
00:29:23 -Jak to dopadlo?
-Co je to za otázku? Vy jste pil?
00:29:25 -Já? Ne.
-Jak to asi tak mohlo dopadnout?
00:29:29 Samozřejmě, že to byla katastrofa!
00:29:32 Vzal jsem ji do kina na film od Končalovského!
00:29:37 Úžasný film! Zpochybnil existenci Boha,
00:29:42 položil otazníky nad všemi hodnotami, kterým věříme,
00:29:46 zrelativizoval naše představy o vlastní sexualitě...
00:29:49 Na konci filmu nám nezbývala žádná jistota!
00:29:55 A ona mi řekne, že jí přeci jen jedna jistota zůstala.
00:30:00 A totiž jistota, že tohle bylo naposledy, kdy se mnou někam šla.
00:30:06 Nemáte tady nějaký alkohol?
-Dohodli jsme se,
00:30:09 že se během našeho sezení obejdeme bez alkoholu.
00:30:13 Mám z vás pocit, že se ve svém sexuálním životě
00:30:17 záměrně podceňujete.
-Ale prosím vás!
00:30:20 Vždyť vypadám jako Jean Paul Sartre
00:30:23 a jeho ohyzdnost hraničila s tělesným postižením.
00:30:26 Jsem bratr sloního muže! Nedávno jsem si na stole
00:30:29 seřadil fotografie ze svých narozenin.
00:30:31 Je to filmová sekvence mého soustavného ošklivění!
00:30:36 Za dva roky na mě budou vybírat vstupné někde v cirkuse.
00:30:41 -Krása pro ženy nebyla nikdy rozhodující.
00:30:49 -Co to zase plácáte, prosím vás?!
00:30:51 Jak mohl někdo jako vy dodělat vysokou školu?
00:30:54 Samozřejmě, že krása byla, je a bude rozhodující!
00:30:57 Jděte na pouť, kupte si tam ikonu Krista!
00:31:00 Na všech bude mít vysportovanou atletickou postavu!
00:31:04 Zkuste tam prodávat Krista s pleší nebo s tváří poďobanou od neštovic
00:31:08 a babky vás ukamenují jako bohorouhače.
00:31:11 Ale proč by Kristus nemohl mít tvář poďobanou od neštovic?
00:31:15 Zmenšilo by to jeho oběť? Byly by jeho láska a utrpení menší?
00:31:20 Ne, u nás i Bůh musí vypadat jako sexysymbol,
00:31:23 abychom ho dokázali akceptovat.
00:31:25 Pokud naše civilizace není schopná odpustit ošklivost Bohu,
00:31:29 Bohu, který se za ni obětoval a vydobyl její spasení,
00:31:32 proč by měla ta samá civilizace opustit ošklivost mně?
00:31:36 Já jsem pro nikoho neudělal nic.
-Máte smysl pro humor.
00:31:45 To se ženám líbí.
-Jaký smysl pro humor, člověče?
00:31:49 Kdyby si ženy vybíraly podle smyslu pro humor,
00:31:51 většina z nás by tady nebyla.
00:31:54 Nebo vám snad váš otec připadá jako nějaký komik?
00:32:01 -Ne.
-Tak vidíte.
00:32:04 A přece před ním vaše matka minimálně jednou roztáhla nohy.
00:32:08 -Dohodli jsme se, že se během našeho sezení
00:32:10 obejdeme bez sexuálních poznámek o mé matce, že?
00:32:15 -Seru ti na tvoji matku.
00:32:17 Já mluvím o sentimentálních cirkusech,
00:32:19 které v měšťácké společnosti obklopovaly
00:32:22 vztah muže a ženy a interpretovaly se jako láska!
00:32:27 Ale dnes už skutečně velký milostný příběh nemůžete zažít.
00:32:32 Láska neexistuje.
-Mýlíte se.
00:32:34 -Ale nemýlím!
-Mýlíte se!
00:32:35 -Ale hovno!
00:32:37 -Ostatně moje manželství je toho skutečným důkazem.
00:32:39 -Vážně? To bych ten váš zázrak chtěl vidět.
00:32:42 ZAKLEPÁNÍ
-Neruším?
00:32:47 -Máme sezení.
-To mě mrzí.
00:32:50 Cyrile, přijeli kvůli kachlíkům do koupelny.
00:32:52 Já to nemůžu rozhodnout bez tebe.
00:33:00 Moc se omlouvám.
00:33:05 Bude to jenom minutka, ano?
00:33:09 Děkuji vám, jste velice laskav. Cyrile?
00:33:16 -A to nemám ani smysl pro humor.
00:33:20 Mohu vás tu nechat samotného?
-Ale jistě.
00:33:23 Přece vám nezkazím reputaci sebevraždou v ordinaci.
00:33:31 ZVONÍ TELEFON
00:33:44 Ano?
00:34:01 -Promiňte, to je ta próza dvacetiletého vztahu.
00:34:05 Ale abychom se vrátili zpátky k našemu tématu...
00:34:08 Ano, možnost výskytu skutečné lásky je dnes opravdu malá,
00:34:12 nestává se to téměř nikdy, ale na druhou stranu
00:34:17 navzdory vší té nepravděpodobnosti vy musíte věřit,
00:34:19 že něco takového skutečně existuje,
00:34:22 ať už se vám to zdá jakkoliv nepravděpodobné.
00:34:27 Stalo se vám něco?
-Právě mi volala nějaká žena.
00:34:33 Řekla mi, že jsem její životní láska.
00:34:41 -To není možný.
00:35:27 OPILECKÝM HLASEM: V tomhle křesle seděl Hemingway.
00:35:38 Hemingway.
00:35:42 Taky se bál silných a duchaplných žen!
00:35:51 NAŘÍKÁ Bene, Bene, Bene!
00:36:01 Do prdele, Bene! Bene!
00:36:11 Já jsem s vámi přišla probrat pracovní záležitosti.
00:36:19 -My dva jsme skončili.
-No dobře.
00:36:23 Jestli nechcete znát první kapitolu Maxwellova nového románu,
00:36:28 mně je to jedno.
-To zrovna.
00:36:31 Vy si myslíte, že já vám na to skočím?!
00:36:33 -Jo, to si přesně myslím.
00:36:41 Já vás slyším, jak se tam šmrdláte.
00:36:49 -A...
00:36:52 Vy ji jako máte, jo?
-A vy jako chcete, jo?
00:36:58 -Máte tu kapitolu?
-Vy chcete tu kapitolu?
00:37:00 -Vy máte tu kapitolu?
-A vy chcete tu kapitolu?-Ano!
00:37:02 Tak jestli ji chcete, tak to mě budete muset svléknout.
00:37:11 -Vy jste opilá.
-Trošku jsem se pimpla.
00:37:17 Jinak to nešlo.
-Nemáte nic, jste směšná.
00:37:22 Tohle je odporné.
00:37:32 -26. října ve čtyři hodiny ráno dospěl Woody
00:37:42 po šesti hodinách přemýšlení a čtyřech lahvích bourbonu...
00:38:01 ...k definitivnímu přesvědčení, že Bůh, věčnost
00:38:10 a nesmrtelnost neexistují. A poprvé v životě si uvědomil,
00:38:19 že je člověk v tom pustém vesmíru úplně sám!
00:38:26 -No co, co, co, co co? To jste si tam mohl načmárat sama.
00:38:30 -No jo, ale to bych musela být Tatiana z Oněgina.
00:38:52 Prosím vás, můžete mi podržet tu nohu?
00:39:02 -Prosím vás, buďte stabilní! Ano?
00:39:05 -Já se snažím! Já se strašně snažím.
00:39:24 -"...přeci jen měl trochu strach.
00:39:29 Podvědomě očekával, že hned poté, co se vzdal Boha,
00:39:31 nesmrtelnosti a věčnosti, zasáhne ho z nebe blesk
00:39:34 a nebo se všechno kolem rozpadne na prach
00:39:36 a v tomto bezbožném vesmíru zavládne chaos.
00:39:42 Ale nestalo se nic.
00:39:43 Prázdné lahve po bourbonu byly na svém místě,
00:39:45 slunce vycházelo jako každý jiný den
00:39:47 a na Woodyho stole nebyl o nic větší chaos než v jiných dnech.
00:39:50 Woody necítil ani smutek, ani úzkost, ani prázdnotu.
00:39:52 Jediné, co cítil, byla obrovská úleva..."
00:39:56 Kde to pokračuje?
00:40:00 -Nevím!
00:40:02 Vím jenom, že na prsou mám Woodyho dětství.
00:40:09 Krátké, já jsem totiž autorovi neposkytla moc místa.
00:40:14 -Počkejte, Annie. Pokračuje to i dál?
00:40:17 -No, pokračuje.
-A kam?!
00:40:19 -Pokračuje to až k pointě první kapitoly.
00:40:27 -Annie! To je Maxwell!
-To je Maxwell na mně!
00:40:41 -Vy jste ho přinutila psát na vaše tělo?
00:40:44 -To já jsem ho zase moc nenutila.
00:40:48 Jen jsem mu to nabídla a psal sám.
00:40:52 -To jste celé udělala kvůli mně?
-No.
00:40:58 -No moment, počkejte, ať to nerozmažeme.
00:41:03 -On mi trošku umáznul...
-Moment, co to děláte?!
00:41:12 Si nemyslete, že já vás kvůli tomu budu tohle to...
00:41:16 Já toho nejsem schopný.
00:41:38 Je vám dobře?
00:41:41 -Ale teď vás přece přitahuji, ne?
00:41:46 -Vůbec.
00:41:49 -Vůbec?
-Ne.
00:41:51 -Aha, aha, aha.
00:41:54 Tak proč mi celou dobu zíráte na prsa?
00:41:57 -Jsem zvědavý na Woodyho dětství.
-Bene Bishope,
00:42:03 jestli chcete znát další kapitolu Maxwellova nového románu,
00:42:06 tak byste na mně měl ale rychle začít dělat korektury!
00:42:15 Protože pan autor netrpělivě čeká!
00:42:18 -Já přece nemůžu dělat korektury na vás!
00:42:20 To bych vás musel svléknout!
-Vždyť to říkám od začátku!
00:42:24 -Nikdy!
-Nikdy?
00:42:25 -Ne, nikdy. To se nestane. Ne!!!
00:42:33 -Dobře. Tak až si to rozmyslíte,
00:42:37 tak na vás čekám ve vaší kanceláři...
00:42:46 Bene!!!
00:42:52 To Woodyho dětství bylo sice krátké, ale divoké!
00:43:18 -To je mrcha! Takovejhle podraz.
00:43:50 Tak šlo by to, no.
00:44:01 -Ale to jste opravdu nemusela. Vždyť já nikdy nesnídám.
00:44:04 -To děláte velkou chybu. Budete mít vředy.
00:44:08 A já se potom o vás budu muset starat.
00:44:12 -Já bych si zašel do kantýny pro chlebíček.
00:44:13 -Prosím vás, vždyť tam je všechno předražený.
00:44:16 Bůhví, odkdy jim to tam leželo. Tohleto máte čerstvý.
00:44:19 Vždyť jsem byla ráno na trhu.
-No tak dobře, no.
00:44:22 -Tak. A zítra vám vytepuju koberce!
00:44:30 -To opravdu nemusíte. Někoho si na to zavolám.
00:44:33 -Prosím vás, přece za to nebudete platit.
00:44:35 Vždyť já vám to ráda udělám.
00:44:37 -Můžu se vás na něco zeptat?
-Samozřejmě.
00:44:39 -Proč to děláte?
-Nerozumím.
00:44:42 -Kvůli něčemu to přece děláte.
00:44:44 Nebo snad nosíte snídaně všem sousedům v domě?
00:44:50 -Tak teď jste se mě opravdu dotknul.
00:44:54 Jestli si myslíte, že jsem nějaká chuděra,
00:44:56 která potřebuje uhnat chlapa, tak to teda opravdu nejsem.
00:44:59 Já od vás nic nechci.
-Ano.
00:45:00 Dneska ode mě nic nechcete
00:45:02 a zítra mi vyčtete sebemenší laskavost.
00:45:04 Musíte s tím přestat.
-Ale já od vás opravdu nic nechci!
00:45:08 Mně je vás líto.
-Ale, prosím vás.
00:45:13 -Jste takový osamělý...
00:45:16 Tak jsem se rozhodla, že budete šťastný!
00:45:24 -No ale já jsem šťastný.
-Ale já chci,
00:45:26 abyste cítil, že vás má někdo rád!
-Ano, mě má někdo rád.
00:45:31 -Já ale chci, abyste se cítil být milovaný!
00:45:34 -Ano, já jsem milovaný.
-Kým? Tou ženskou,
00:45:36 o který pořád blouzníte?!
-No ano.
00:45:39 -To si jen namlouváte.
-Ne, já to vím.
00:45:41 -Když člověk miluje nebo je milovaný, tak je to vidět!
00:45:46 -Nesolte mi to!
-Podívejte se. Jezte!
00:45:54 Když má člověk rád psa, tak ho drbe za ušima!
00:46:00 Když má rád literaturu, tak si čte knížky!
00:46:04 Vždycky je to vidět!
00:46:06 Vy pořád tvrdíte, že vás ta ženská miluje.
00:46:09 A jak to víte? Pere vám? Žehlí vám? Uklízí vám?
00:46:12 -Jak by mně měla prát a uklízet, když žije s jiným mužem?
00:46:14 -Tak vidíte, že vás nemiluje!
00:46:16 -Vždyť to je přece právě důkaz toho, že mě miluje!
00:46:18 Protože žije s jiným mužem?
-No ano.
00:46:21 Žije s ním jenom kvůli mně. To je tak těžké pochopit?
00:46:24 Podívejte se, tenkrát na tom country bále v Brooklynu,
00:46:28 když jsme se seznámili, tak ona...
00:46:36 Ona se ke mně naklonila, chápete, chtěla, abych ji políbil.
00:46:44 Jenomže já jsem byl tenkrát strašně mladý a nezkušený
00:46:47 a vůbec jsem nevěděl, co se po mně chce.
00:46:49 Tak jsem ji v tom náklonu nechal příliš dlouho
00:46:51 a ona se na mě rozzlobila, no. A s tím druhým
00:46:54 začala chodit jen proto, jen aby mě potrestala.
00:46:57 -Vždyť si ho vzala!
-Ano, já vím.
00:47:00 Taky mě to překvapilo. Ale takové jsou ženy.
00:47:04 -Prosím vás, vždyť už s ním žije celá léta!
00:47:06 -Ano, já vím. Taky mě to neustále překvapuje.
00:47:10 Já si říkám: Kdy konečně řekne pravdu, že jsem to já,
00:47:12 a ne on, koho miluje. Jenomže ona je příliš slabá.
00:47:16 Nedokáže se postavit pravdě tváří v tvář.
00:47:19 Mě to samozřejmě trápí, ale nemůžu s tím nic dělat.
00:47:24 -A vy jste se s ní viděl? Od toho country bálu?
00:47:28 -Ne. Já od té doby na country bály nechodím.
00:47:30 -Jo? To jste jí ani nenapsal?
00:47:32 -Ne. Ale vším, co dělá, dokazuje, jak moc mě miluje.
00:47:35 -Jo? Čím třeba?
-Čím. Počkejte.
00:47:42 Co je?
-Nic.
00:47:45 -Tak například chodí nakupovat mléko
00:47:47 do Whitmanovy ulice, přestože to má z domu nejmíň půl kilometru.
00:47:51 -Ale vy přece nebydlíte ve Whitmanově ulici!
00:47:53 -To nebydlím, ale Whitman je můj oblíbený básník.
00:47:55 Proč by tam jinak chodila nakupovat?!
00:47:57 -Vy jste jí někdy Whitmana recitoval?
00:47:59 -Ne.
00:48:01 -Tak jste si o něm povídali?
-Ale vůbec ne!
00:48:05 Vidíte, a přesto na to přišla!
00:48:09 Víte, jak to pro ni muselo být těžké?
00:48:12 A vy říkáte, že mě nemiluje? Naopak!
00:48:14 Vším, co dělá, dokazuje, jak moc mě miluje.
00:48:19 -Leone?
-No?
00:48:26 Je, tohle mám rád, děkuju.
-No, já vím.
00:48:31 Leone?
-Hm?
00:48:34 -Uvažoval jste někdy o návštěvě psychiatra?
00:48:38 -Ne, to vůbec. A proč?
00:48:42 -Protože ji dvakrát týdně chodíte špehovat k jejímu domu!
00:48:48 -Jak to víte?
-Peru vám spodní prádlo.
00:48:51 My dva nemáme žádná tajemství.
00:48:53 -Vy mě sledujete?
-Možná!
00:48:55 -Vy jste šílená.
-Já?!
00:48:58 -Ano!
-Já vás sleduju jenom kvůli tomu,
00:49:01 že vy sledujete ji! Vždyť já to dělám pro vaše dobro!
00:49:05 -Jakým právem se mi pletete do života?!
00:49:07 -Protože já chci, abyste byl šťastný!
00:49:09 -Hergot, já jsem šťastný!
-Nejste!
00:49:11 -Já jsem strašně šťastný.
-Ale nejste.
00:49:12 -Já jsem šťastný!
-Nemůžete být šťastný,
00:49:14 když žijete tady v těch svejch bludech!
00:49:17 Jo!
00:49:21 Šťastný budete, ano, až budete žít v pravdě, jak to sám říkáte!
00:49:28 -Ale pravda je, že ta žena mě miluje.
00:49:30 -Nemiluje!
-Miluje!
00:49:32 -Nemiluje!
-Miluje!
00:49:33 -Nemiluje.
-Miluje!
00:49:35 -Nemiluje!
-Miluje!
00:49:38 -Nemiluje!!!
00:49:40 -To vy přece vůbec nemůžete vědět!
-Vím, protože jsem za ní byla!
00:49:55 -Počkejte... Vy jste za ní byla?
00:50:01 -Leone, já jsem si myslela, že ta ženská vás tady
00:50:05 léta tahá za nos! Že vám dává nějaký marný naděje.
00:50:09 Já jsem se snažila vás chránit!
-Vy jste za byla ní?
00:50:14 -Prosím vás, nerozčilujte se!
00:50:16 Leona, vždyť ta ženská vůbec neví, že existujete!
00:50:18 Vždyť mi to sama řekla!
-A vy si myslíte,
00:50:21 že ona by nějaké cizí, šílené ženské věšela na nos
00:50:23 největší tajemství svého života?!
-Leone, vy jste nemocný člověk.
00:50:26 Vy se prostě musíte léčit!
-Já bych vás nejradši za...
00:50:29 -Co? Tak jo, tak mě uhoďte, ale pořádně!
00:50:35 Čím dřív vás odvezou na psychiatrii,
00:50:37 tím dřív budete zpátky doma. A já to pro vás klidně podstoupím.
00:50:42 -Prosím vás, vemte si ty věci a vypadněte.
00:50:46 -Leone...
00:50:47 -Slyšíte, vemte si ty věci a vypadněte.
00:50:50 -Leone...
-Jděte!!!
00:50:56 -Leone, já...
-Jděte pryč!
00:51:10 -Leone, jste v pořádku?
-Jistě, mistře, jsem.
00:51:14 -Opravdu?
-Určitě.
00:51:16 Mistře, napište něco o lásce.
00:51:30 -A, to jste vy.
00:51:37 -Andrew! To je nádhera.
00:51:39 To je nádhera. Veliké dílo.
-A vám, vám se to taky líbilo?
00:51:49 -Bylo to úplně... Ano, mně se to moc líbilo.
00:51:57 -Celé jsem to hodil na papír. Můžete pokračovat, je to vaše.
00:52:05 -Tak já se jdu se osprchovat.
00:52:19 -Je to dobré, Andrew, já bych to neříkal. Opravdu!
00:52:23 -Není to trochu úchylné?
00:52:26 -Myslíte Woodyho první sexuální zkušenosti?
00:52:28 Trocha pikantnosti neškodí.
-Ne.
00:52:30 Myslím ten náš vztah! No ne nás dvou, nás tří!
00:52:36 Vy, já, Annie...
00:52:39 -No tak není to zrovna to, o čem psal Puškin...
00:52:45 Na druhou stranu, kdo má patent na to, jak má vypadat pravá láska?
00:53:52 BUŠENÍ NA DVEŘE
00:54:02 -Co tu chcete?!
-Já se zblázním.
00:54:05 Jestli mi nepomůžete, budete mě mít na svědomí.
00:54:09 -Víte, kolik je hodin?
-Celý den jsem z toho mimo.
00:54:13 Měl jsem dnes mít besedu s dětmi. V knihovně!
00:54:17 Ale nešel jsem tam.
-Proč?
00:54:20 -Já nevím, co to je za otázku? Vy jste pil?
00:54:23 Člověk jednou napíše slátaninu pro děti a už mu nedají pokoj!
00:54:27 Byl jsem namol, když jsem to psal,
00:54:29 ale ono se jim to asi právě proto líbí.
00:54:31 -Ale proč jste tam nešel?
-Co? Aha.
00:54:35 Věděl jsem, že tam musím jít, ale nešel. Nemohl jsem.
00:54:39 -Vy jste zase pil?
-Ne. Abstinuji už od oběda.
00:54:44 Nemohl jsem jít na besedu. Nemohl!
00:54:47 Toulal jsem se ulicemi, dokud jsem si neuvědomil,
00:54:50 že jsem někde v poli daleko za městem
00:54:53 a že vůbec netuším, jak se odtud vrátit zpět.
00:54:57 Nedáme si čaj?
-Ne!
00:55:00 Tohle jste mi musel přijít říct uprostřed noci?
00:55:02 -Žádná žena mi dosud neřekla, že jsem její životní láska!
00:55:06 Pane doktore, já nedokážu myslet na nic jiného.
00:55:09 Pořád musím myslím na to, jak asi vypadá.
00:55:11 Jaké má vlasy, jaké má oči, jaké má zuby,
00:55:15 jak je figurálně řešená...
00:55:21 Míma! Nemohla by to být ta malá servírka Míma?
00:55:25 Znáte bistro Depresso?
-Pšt! Moje manželka spí!
00:55:29 -Pardon. Byl jste tam někdy?
00:55:33 -Ano, jistě, to je ona.
-Myslíte?
00:55:38 -Jistě. Jděte za ní, vezměte se a mějte spolu děti,
00:55:41 jenom mi už dejte pokoj. Pojďte.
00:55:44 -Já nevím, já nevím. Nejsem si jistý, že je to ona.
00:55:48 Včera jsem tam zašel na čaj, ale z jejího pohledu
00:55:50 jsem nic nevyčetl. Už jste to někdy zažil?
00:55:53 Celý svět okolo mě zaplavila láska.
00:55:57 Já dělám všechno jinak! Jinak chodím.
00:56:00 Doteď jsem si neuvědomoval, jak směšně chodím,
00:56:02 ale dnes jsem si toho začal všímat, protože tam někde venku
00:56:06 je oko, které je upřené na můj život a sleduje ho!
00:56:14 Je to, jako kdybych našel Boha!
-Pšt, moje manželka spí.
00:56:17 -Vy zase nechápete, pane doktore!
00:56:19 I člověk, který najde Boha, má pocit, že na jeho život
00:56:23 je upřený laskavý pohled. A totéž teď cítím i já!
00:56:27 Poprvé v životě. Do mého života vstoupil Bůh!!!
00:56:31 -To je skvělé, ale víte, kolik je hodin?
00:56:33 -Jistě, pardon.
00:56:38 Smím vás aspoň obejmout?
00:56:49 -Ale pak už půjdete!
-Jistě.
00:56:59 Je mi čtyřicet a poprvé v životě cítím, že můj život má smysl!
00:57:05 -Je to spíš trochu děsivé.
-Co?
00:57:12 -To, že vás nějaká žena celou dobu sleduje.
00:57:15 Nevím, co bych dělal já, kdyby mě někdo sledoval.
00:57:18 Nebo moji ženu. Ale ta představa,
00:57:20 že tam někde venku, za stromem, ve tmě je ukrytý někdo,
00:57:23 kdo sleduje celý můj život. Ví o každém mém kroku.
00:57:26 A myslí si, že mě miluje?
-Ale ona není ve tmě.
00:57:29 Zavolala mi!
-Řekla vám, jak se jmenuje?
00:57:32 -Ne. Přerušilo se to. Snažil jsem se jí celý den dovolat,
00:57:34 ale bohužel její telefon byl nedostupný.
00:57:36 -No tak vidíte. Ta žena se před vámi skrývá.
00:57:40 Ona není psychicky v pořádku.
-Myslíte?
00:57:42 -Ano, já vám nechci kazit radost, ale tohle by mohlo dopadnout
00:57:45 hodně špatně. Vy, promiňte, že to tak říkám,
00:57:47 neurotický alkoholik!
00:57:50 A ona, promiňte, že to tak říkám, hysterická sociopatka!
00:57:54 -Vy nic nechápete, doktore! Vy nic nechápete!
00:57:57 Ale kdybyste slyšel ten hlas! A tu naléhavost a přitom vroucnost,
00:58:00 kterou měla v hlase, když mi říkala,
00:58:02 že jsem její životní láska, že chce, abych to věděl.
00:58:05 A potom už jenom opakovala moje jméno:
00:58:07 Samueli Goldwine, Samueli Goldwine...
00:58:09 Ale jak to opakovala, to byste musel slyšet!
00:58:12 S jakou vroucností, s jakou láskou! A pak se to přerušilo.
00:58:17 -Proč tak křičíte?
-Nějaká žena mě miluje.
00:58:21 Nevím, kdo to je, ale asi se z toho zblázním.
00:58:23 -Cyrile, prosím tě, víš kolik je hodin?
00:58:25 -Promiň, ale pan Schindler prochází velmi složitým obdobím.
00:58:28 -Váš muž je totálně mimo.
00:58:30 Vy s ním musíte žít, vám to vysvětlovat nemusím.
00:58:32 Jste světice!
-Ano, máte pravdu.
00:58:36 A jdu spát.
-Neodcházejte, prosím vás!
00:58:38 Já potřebuji slyšet a znát váš názor.
00:58:42 Váš názor jako ženy.
00:58:44 Je to otázka, prosím, otázka života a smrti!
00:58:48 Dnes mi nějaká cizí žena zatelefonovala, že mě miluje.
00:58:54 -Vás?
-No právě, no.
00:58:58 -No mě to taky překvapilo!
00:59:00 Nepředstavila se, neřekla kdo je ani odkud se známe.
00:59:02 Prostě mi to řekla a zavěsila.
00:59:04 Váš manžel si myslí, že ta žena je blázen.
00:59:06 Já nevím. Co si myslíte vy?
-Počkejte,
00:59:09 to vám jen tak do telefonu řekla, že vás miluje?
00:59:11 -Ale jakým hlasem!
00:59:13 "Miluji tě, Samueli Goldwine, jsi moje jediná láska."
00:59:19 -Já nevím. To je takové vulgární.
00:59:21 -Je to spíš trochu děsivé!
-Ne, když žena
00:59:23 jen tak někomu zatelefonuje, že ho miluje...
00:59:26 -Nejsme přece v 19. století.
00:59:28 Proč by žena nemohla své city projevit jako první?
00:59:30 -Ale může, ale říct to takhle přímo?
00:59:33 To je jako když někdo často a nahlas mluví o tom,
00:59:36 že je šťastný.
-Já jsem šťastný.
00:59:41 -Ale to je přece vidět, Žirafko, to se přece nemusí říkat.
00:59:49 Když je člověk zamil... Mohu, Cyrile?
00:59:56 -Ano jistě, prosím.
-Když je člověk zamilovaný, pane...
01:00:02 -Pan Schindler.
-...pane Schindlere.
01:00:05 Tak slova jsou to poslední, na co přijde řada, ne?
01:00:09 To se odehrává v pohledech.
01:00:11 Nebo když se červenáte před člověkem, kterého milujete,
01:00:14 když se vám třese hlas, že?
01:00:17 A nebo když už jste vzrušený jenom z toho,
01:00:20 že někdo nahlas ve společnosti vysloví jeho jméno.
01:00:24 To je láska! Pardon.
01:00:27 Říct to tak bez přípravy do telefonu, no promiňte,
01:00:30 to je podle mě naprosto banální.
01:00:32 -Ale co když mi to naznačovala už předtím
01:00:35 a já jsem si toho prostě jenom nevšiml?
01:00:37 Když jsem namol, mívám sníženou vnímavost.
01:00:39 Zeptejte se manžela.
-To je pravda.
01:00:41 I Hemingway byl proti němu mnich...
01:00:43 -Co když náznaky někdy nestačí a přijde čas to říct přímo?
01:00:48 Představte si, že by mi to nikdy neřekla
01:00:50 a my bychom kolem sebe prošli, aniž bychom se potkali.
01:00:52 A po zbytek života bychom byli oba nešťastní.
01:00:56 Možná, že časem by ji samota unavila a vdala by se.
01:01:00 Já bych se časem oženil, abych měl koho trápit svojí povahou,
01:01:04 ale nikdo z nás by už nikdy nebyl doopravdy šťastný. Nikdy.
01:01:09 -Možná že na tom, co říkáte, přece jenom něco je.
01:01:12 -Ne! Někdy i manželství z kompromisu může být šťastné.
01:01:16 -Já bych v takovém manželství nedokázal žít.
01:01:24 Na začátku musí být vzájemná chemie.
01:01:26 která časem samozřejmě vyprchá, ale manželé potřebují
01:01:29 aspoň něco, na co mohou vzpomínat. Bez toho to nejde.
01:01:33 -Proč by to nešlo, Cyrile? Někdy spolu lidi třeba začnou žít,
01:01:38 aniž by k sobě něco cítili, že?
01:01:41 No a jak plyne čas, tak si na sebe zvyknou
01:01:46 a najednou zjistí, že bez sebe nedokážou být!
01:01:49 -No to je... Právě jsi celkem přesně popsala
01:01:53 stockholmský komplex.
-Aha.
01:01:58 -Ale to není láska, to je vztah mezi únoscem a jeho obětí.
01:02:02 -Aha.
-Tenhle vztah může být silný,
01:02:04 ale s láskou bych si ho nepletl. Kdybys mi ukázala dva páry,
01:02:06 jeden takový, kde je mezi manželi vzájemná chemie...
01:02:10 -Aha.
-A druhý takový, kde si manželé
01:02:15 na sebe jen zvykli, dokázal bych je identifikovat za pět minut.
01:02:18 A nejen proto, že jsem psychiatr, prosím.
01:02:21 -Proč se smějete?
-Proč se smějete?
01:02:24 -Jen tak. Život je směšný.
01:02:26 -Cyrile, dva lidé, kteří si jeden druhého hluboce váží,
01:02:31 tak ti dva lidé přece mohou vytvořit mnohem pevnější vztah
01:02:35 než je ten, který vznikl z takzvané velké lásky.
01:02:39 -Pulečku, uveď mi příklad. No...
01:02:45 -Mám! Dnes jsem viděla ve zprávách starého muže.
01:02:50 Byl to obyčejný, nevzdělaný dělník. Žil na venkově.
01:02:54 Stál v příletové hale na letišti a zrovna se dozvěděl,
01:02:57 že jeho žena tragicky zahynula při leteckém neštěstí.
01:03:00 Letěla poprvé sama za synem do Paříže,
01:03:03 muž za ni nechal sloužit mši, letadlo stejně spadlo.
01:03:05 Tak! A ten muž si rval si vlasy
01:03:09 a říkal do kamery, že teprve teď, když svou ženu ztratil,
01:03:11 si uvědomil, jak moc ji miloval. Tak!
01:03:15 A v tom letadle sedělo dvě stě lidí.
01:03:17 Cyrile, myslíš si, že každý z nich žil v manželství z velké lásky?
01:03:20 Vždyť je to statisticky nemožné.
01:03:22 Ale ve chvílí, kdy se letadlo řítilo k zemi,
01:03:25 všichni, kdo v něm seděli, naposledy telefonovali těm,
01:03:28 které milovali, aby jim mohli říct co? Že je milují.
01:03:33 Plakala jsem, když ve zprávách pouštěli ty vzkazy.
01:03:37 -Dnes se zřítilo nějaké letadlo?
-Cyrile, ty mě neposloucháš.
01:03:45 Celou dobu o tom mluvím, dvě stě mrtvých. Nikdo nepřežil.
01:03:48 -A kdy se to stalo?
-Ty...
01:03:50 V poledne, když nám přivezli ty kachlíčky?
01:03:53 -A lidé z toho letadla telefonovali?
01:03:55 -Věděli, že to špatně dopadne.
01:03:57 Letadlo mělo problémy už ve vzduchu.
01:03:59 -Nemáte nějaký alkohol?
-Ne...máme. Ne!
01:04:06 Tak dobrou noc, Cyrile.
-Dobrou noc.
01:04:12 -Cyrile, dobrou noc.
-Dobrou noc...
01:04:19 Ty zlobíš, Cyrile.
01:04:35 -Vy myslíte, že ta žena, která vám volala, tak...
01:04:44 To je strašný!
01:04:51 -Jste idiot!
-Pane Schindlere!
01:04:54 Pane Schindlere!!!
01:05:18 -Pardon.
01:05:24 Co?
-Přemýšlím.
01:05:36 -Co jste tam napsal?
-Woody stál uprostřed pole
01:05:40 a sledoval temnou bouři, která se blížila od východu.
01:05:44 Kdysi, když byl ještě dítě, ho babička učila,
01:05:46 že blesk je prodloužená ruka Boží, kterou Bůh napomíná hříšníky,
01:05:50 aby se navrátili na cestu pokání.
01:05:55 Ale dnes už k němu blesk nepromlouval. Mlčel.
01:05:58 Kdyby ho teď srazil k zemi, nebylo by to proto,
01:06:01 že on, malý a nepatrný človíček dokáže svými skutky
01:06:03 rozhněvat Stvořitele vesmíru, znamenalo by to pouze to...,
01:06:13 ...že se v blbém čase postavil na blbé místo.
01:06:22 Vám to připadá směšné?
-Ne.
01:06:25 Ale strašně ho lechtá.
01:06:32 -Tak já nemůžu psát, když se pořád takhle smějete.
01:06:37 -Tak mi řekněte něco smutného.
-Psaní v západní kultuře
01:06:42 čeká stejně neodvratný konec jako náboženství.
01:06:48 Jedno i druhé je založené na víře ve velké příběhy,
01:06:51 které, jak se ukázalo, jsou smyšlené.
01:06:55 Na víře, že všechny ty nesmyslné a náhodné události našich životů
01:07:00 jsou uvnitř provázané smyslem a někam směřují.
01:07:07 Ale nesměřují. Je to smutné?
01:07:12 -Smutné je, že tomu nerozumím.
01:07:16 -Já tomu rozumím, ale nic při tom necítím.
01:07:20 Dokonce musím připustit, že momentálně...
01:07:26 ...jsem šťastný.
-Šťastný?
01:07:30 -Ano. Ano, jsem tu s vámi. Dotýkám se vaší kůže,
01:07:37 cítím teplo a vůni vašeho těla...
-Ale víte, že vás nemiluji.
01:07:41 -Jistě, ale to je naprosto běžné i v normálních vztazích.
01:07:53 Dokonce mi možná ta neurčitost našeho vztahu vyhovuje mnohem víc.
01:07:57 Má to napětí.
01:08:00 Mám vás na dosah, a přesto jste mi vzdálená.
01:08:04 Nepatříte mi. Nebo snad ano?
-Ne.
01:08:08 -Ne, ne.
-Ne.
01:08:10 -Musím vás tedy dobývat svým psaním.-Marná snaha.
01:08:13 -Vážně? Když píšu, tak cítím, že jste vzrušená.
01:08:25 -Vy na mé tělo píšete příběh o tom, že Bůh není.
01:08:29 Ale co když Bůh zasáhne? Projeví se! Potrestá nás!
01:08:35 Jak já k tomu přijdu?
-Tak na jedné straně
01:08:39 by vás to stálo pozemský život, na straně druhé by to byl důkaz,
01:08:43 že existuje Bůh a nesmrtelnost. To je dobrý obchod, ne?
01:08:48 BUŠENÍ NA DVEŘE
01:08:50 -Proč běžím sem?
01:09:00 Zamkl jste?
-Jistě.
01:09:02 BUŠENÍ NA DVEŘE POKRAČUJE
01:09:09 TICHO
01:09:17 Už je pryč.
-Šíleně jsem se lekla.
01:09:22 -Všiml jsem si.
01:09:24 Můžeme pokračovat? Já cítím, že jsem dnes ve formě.
01:09:29 -Všimla jsem si, že jste přitlačil.
01:09:36 -Promiňte, ale tady už jsem dopsal. Musíme postoupit...
01:09:42 ...o...
-O patro výš.
01:09:45 -Ano. Ano.
01:09:50 Možná, kdybyste...
-Ano.
01:09:55 -Pardon.
-Hm.
01:10:52 -Já věděl, že vy dva spolu něco máte!
01:10:57 -Jak dlouho jste tady?
-Netuším.
01:11:00 Usnul jsem na toaletě.
01:11:03 Mimochodem, být vámi, teď bych tam nechodil.
01:11:06 -Co tady vůbec děláte?!
-Nejsem si jistý.
01:11:09 Ale pokud si dobře vzpomínám, skrývám se tu před policií.
01:11:14 BUŠENÍ NA DVEŘE To budou oni!
01:11:18 -Vy jste něco provedl?
-Ano.
01:11:20 Pomstil jsem se Bohu za všechny jeho kanadské žertíky!
01:11:23 -Mám z vás strach.
01:11:26 Z vás taky.
01:11:29 -Běžte, prosím, otevřít.
-Já?!
01:11:39 Andrew!
-Ano, Annie?
01:11:42 -Já tam klidně dojdu!
01:11:57 -Mistře, mohu se vám s něčím svěřit?
01:12:00 Jednou jsem přistihl svoji matku, jak čte vaši knihu.
01:12:04 Vyhodil jsem ji oknem ven! Knihu, bohužel.
01:12:12 -Tak přece jste tady! Všude vás hledám.
01:12:14 Dobrý den.
01:12:16 Starat se o vás je psychicky náročné.
01:12:18 Dělat vám ještě nějakou chvíli psychiatra,
01:12:20 tak jdu ve čtyřiceti do důchodu.
-To možná i dřív.
01:12:22 -Nebo možná ještě i dřív. Vy jste jako malé dítě!
01:12:26 Navíc jste rozrušený.
01:12:28 Pojďte, já vám dám něco na uklidnění, ano?
01:12:29 -Když vám to udělá radost...
01:12:31 -Ta tragédie na letišti, ta vám ještě nepřidala.
01:12:34 -Na letišti se stala nějaká tragédie?
01:12:36 -Vy o tom nevíte?! Jsou toho plné noviny.
01:12:38 -Ne. Když píšu, nevnímám svět. Pardon.
01:12:45 -Včera v poledne spadlo letadlo. A v tom letadle...
01:12:48 Je to ta nejneuvěřitelnější historka, jakou jsem kdy slyšel.
01:12:52 V tom letadle seděla žena, která mu krátce před tím,
01:12:56 než se to letadlo zřítilo, zavolala, že ho miluje.
01:12:59 -Jeho?!
-Jeho!
01:13:01 -Tak proto ho hledá policie!
-Jeho hledá policie?
01:13:05 -Před chvilkou nám to sám řekl.
-Co jste to provedl?
01:13:10 -Au!
01:13:15 -Co jste to zas provedl?
01:13:17 -Šel pustinou tohoto světa a krajina kolem něj
01:13:19 byla chladná a nehostinná.
-Co to zase plácáte?
01:13:24 -Já nevím. Annie to má napsané na ruce.
01:13:26 -Nečtěte si cizí lidi!
-Jistě.
01:13:29 radši nám řekněte, proč máte zakrvácenou košili.
01:13:31 -Proboha, co jste to provedl? Vždyť máte zakrvácenou košili!
01:13:37 -Chtěl jsem jenom vědět, kdo ta žena je!
01:13:39 Je to přece jediná žena, která mě kdy milovala.
01:13:42 Je sice mrtvá, ale při mém milostném životě
01:13:44 si skutečně nemohu vybírat. Šel jsem na policii.
01:13:48 Ukázali mi seznam obětí.
01:13:50 A jedna z obětí bydlela jen dva bloky od mého domu.
01:13:53 Nějaký Mayerová. Tak jsem tam šel...
01:13:56 -Co jste si od toho sliboval? Vždyť je mrtvá!
01:13:58 -Chtěl jsem ji aspoň jednou vidět, aspoň na fotografii!
01:14:02 Přišel jsem k domu, ve kterém bydlela...
01:14:06 A v tom mi to došlo.
01:14:08 Vzpomněl jsem si, odkud jsem tu ženu znal.
01:14:20 Měl jste někdy v životě pocit, že víc ironie vesmíru už nesnesete?
01:14:25 -Ne. Nevím.
-Já ano.
01:14:28 -A vy?
01:14:29 -Mně se zdá vesmír dokonale uspořádaný.
01:14:32 -Vážně? A když vám řeknu, že ta Mayerová byla daňařka,
01:14:34 která mi před pár lety dělala daně?
01:14:36 -I daňařky jsou za určitých okolností schopné milovat.
01:14:39 -Ale ona mě nemilovala.
01:14:40 Na zvonku bylo napsáno Samuel Goldwin Mayer.
01:14:43 Její muž Samuel Goldwin! Stejně jako já.
01:14:45 -No a?
-Bože můj, to jste tak natvrdlý?
01:14:48 Ona z toho letadla nevolala mně.
01:14:49 V té panice vytočila nesprávného Samuela Goldwina.
01:14:52 Já jsem ten nesprávný Samuel Goldwin. Jsem omyl.
01:14:58 Člověk by doufal, že k uspokojení škodolibosti Všehomíra
01:15:02 by úplně stačilo, kdyby jediná žena, která je schopná mě milovat,
01:15:05 byla škaredá, padesátiletá daňařka.
01:15:07 Možná bych ustál i ten fakt, že tahle daňařka, která mě miluje,
01:15:11 je vlastně už mrtvá, ale to, že i tahle láska
01:15:15 mrtvé daňařky je vlastně omyl, to už je na mě trochu moc.
01:15:25 -To ano.
-Co si to píšete?
01:15:27 -Nic, nic.
-Nic, nic!
01:15:30 Ukradl jste mi můj nihilismus!
01:15:32 Ukradli mi mé místo v dějinách literatury
01:15:34 a teď mi chcete ukrást i můj život?
01:15:37 Co jste si tam napsal?-Možná to všechno nebyla jen náhoda.
01:15:41 Proč máte zakrvácenou košili?
-Už jsem řekl. Pomstil jsem se.
01:15:45 -Neviděli jste Leona?
-Jsem se lekla. Ne.
01:15:48 -Večer utekl z domova a já ho nemůžu nikde najít.
01:15:50 -No tak se asi někam zatoulal.
01:15:52 -Víte, byl velmi rozrušený, když odcházel.
01:15:54 My jsme se pohádali.
-Je, no nezlobte se,
01:15:56 ale my tady řešíme...
-Přinesla jsem mu večeři.
01:15:59 -No tak byste ho asi měla jít hledat k řece, hm?
01:16:05 -Proč k řece?
01:16:12 -Nevím.
01:16:18 -Můžu si odskočit?
-No dobře.
01:16:29 -Řekněte nám na rovinu, čí je ta krev?!
01:16:31 -Z domu, kde bydlela ta žena, náhle vyšel muž.
01:16:36 Byl plešatý, trochu při těle a měl černý oblek.
01:16:38 Hned jsem věděl, že je to ten druhý Samuel Goldwin, můj sok!
01:16:46 -Proboha, co jste to dělali na tom záchodě?
01:16:48 -Říkal jsem vám, abyste na toaletu teď nějakou dobu nechodili.
01:16:52 -Kde máte nějaký čistící prostředky?
01:16:54 Já vám to tam vyčistím.
-No, v kuchyňce pod dřezem.
01:16:59 -No tak běž!
01:17:04 Takže jste mluvil s manželem ženy, která vám volala z letadla?
01:17:07 -Ano, chtěl jsem jít za ním a říct mu,
01:17:10 že poslední myšlenky jeho ženy patřily právě jemu.
01:17:13 -To bylo od vás moc hezké.
-Ale nešel jsem.
01:17:16 Myslím, že jsem na něj trochu žárlil.
01:17:18 -Tak to jeho jste napadl?!
01:17:20 Vy jste zmlátili úplně neznámého chlapa jenom proto,
01:17:23 že ho milovala vlastní žena?!
-Ne!
01:17:25 Kvůli tomu jsem nikoho nezmlátil! Jen jsem ho sledoval.
01:17:29 Vůbec nevypadal smutný. Naopak! On si pohvizdoval.
01:17:33 -Lidé často reagují na smrt neadekvátně. Jsou v šoku.
01:17:36 -Cestou se zastavil v cukrárně.
01:17:38 Sledoval jsem ho skrz výkladní skříň!
01:17:40 Koupil si velkou krabici bonbonů,
01:17:42 nechal ji zabalit do dárkového papíru.
01:17:44 -Na tom není nic divného. Lidé ve stresu často jedí sladké.
01:17:47 -Potom vešel do jednoho domu, byl tam víc než hodinu.
01:17:50 Když vyšel, vyprovázela ho odbarvená blondýna.
01:17:52 Krabici s bonbóny už neměl. Na rozloučenou se dlouze políbili!
01:17:57 -Soulož s milenkou se už nedá vysvětlit posttraumatickým šokem.
01:18:03 -Je v kuchyňce!
-Co?
01:18:06 -Leon!
-On je v kuchyňce?!
01:18:08 -No tady je lidí a my o tom nevíme!
01:18:12 -Co tam dělá?
-Sedí tam a kouká z okna.
01:18:16 Zlobí se na mě.
-My tady máme takové...
01:18:18 -Já jsem mu řekla, že mi je to hrozně líto to, co jsem mu řekla.
01:18:20 Ale on nic!
01:18:22 Já nevím, nemohl byste za ním někdo dojít a promluvit s ním?
01:18:25 -A o čem?
-Já nevím.
01:18:26 Mám strach, aby si něco neudělal.
-Leon?!
01:18:29 Co by si Leon tak asi mohl udělat?
-Cokoliv!
01:18:33 -Já vím, co by si asi tak mohl udělat.
01:18:35 Jsem psychiatr, půjdu za ním.
01:18:37 -Počkejte, vezměte mu tohle. Jsou tam palačinky.
01:18:40 Ty má rád, třeba ho to obměkčí.
-Dávejte na něj prosím pozor.
01:18:52 -Vy jste toho chlapa zabil?
-Úplně ne.
01:18:58 Možná, možná, že jsem jednal trochu neuroticky,
01:19:04 ale co byste na mém místě dělal vy?!
01:19:06 Chlap, kterému zavolá jeho žena pár vteřin před smrtí,
01:19:09 že ho miluje, šel hned druhý den za svojí milenkou! Chápete to?!
01:19:14 Možná, že už od ní chtěl dávno odejít
01:19:17 a nikdy k tomu nenašel odvahu.
01:19:18 A najednou se všechno vyřešilo samo!
01:19:20 Byl volný. Už ho její láska k němu nesvazovala.
01:19:23 Zbavil se jí. Tolik štěstí! Vás by to emocionálně nerozhodilo?
01:19:27 Chtěl jsem mít stoprocentní jistotu.
01:19:29 Šel jsem za ním a zavolal jsem: "Samueli Goldwine!"
01:19:33 Otočil se a díval se na mě jako na otravný hmyz.
01:19:37 A u domu, ve kterém právě strávil víc jak hodinu se svojí milenkou,
01:19:41 zrovna stavěli lešení. Tak jsem si vypůjčil trubku...
01:19:48 -Tak co? Nechce to, co? Trucuje.
01:19:54 -Vy jste si nevšimla, že ten chlap je mrtvý?!
01:20:10 -Tak on nechce moje palačinky?
01:20:14 Já jsem je dělala jenom kvůli němu!
01:20:43 Tak si představ, Pulečku, že pan Mayer nakonec
01:20:46 pana Schindlera neudal, protože doufá, že bude dědit
01:20:50 a lekl se, že by pan Schindler mohl u soudu vyzvonit,
01:20:53 proč ho vlastně zmlátil tyčí. Mléko!
01:20:58 Takže to nakonec pro pana Schindlera všechno dobře dopadlo.
01:21:01 Pravda ale, pokud nepočítáme ten fakt, že získal...
01:21:04 Proč je v lednici tolik mléka?
-Já nevím.
01:21:10 Mně vypadlo, že jsem koupila dvě lahve už včera.
01:21:13 Promiň, omlouvám se.
01:21:17 Pravda, pokud nepočítáme ten fakt, že získal další důkaz o tom,
01:21:22 jak je tenhle svět zlý a prohnilý. Šílený příběh.
01:21:27 My dva jsme se seznámili, vzali se
01:21:31 a prožíváme své tiché štěstí bez výraznějších vzruchů.
01:21:36 A někdo takový jako pan Schindler prožije během tří dnů
01:21:38 velkou lásku, bolest z její ztráty, zklamání i pomstu...
01:21:49 -Cyrile, přece víš, že já mléko nepiju.
01:21:57 BUŠENÍ NA DVEŘE
01:22:00 -Čekáš někoho?
-Ne. A ty?
01:22:03 -Tak to bude pan Schindler!
01:22:05 -Vždyť jste se před hodinou rozešli?
01:22:07 -Já vím, ale řekl jsem mu, aby přišel,
01:22:09 jakmile ho přepadnou sebevražedné myšlenky. Připrav láhev whisky.
01:22:12 -Cyrile, ale dohodli jsme se, že na vašich setká...
01:22:19 -Prosím, pojďte dál. Tohle je moje žena Lenny.
01:22:23 -My už se známe.
-Vážně?
01:22:26 -Smím vám něco nabídnout?
-Třeba sklenici mléka.
01:22:28 Docela by se nám hodilo, kdybyste ho vypila alespoň dva litry.
01:22:30 Moje žena ho koupila celou ledničku...
01:22:32 -Ne, děkuji, dost na tom, že jsem vás takhle přepadla.
01:22:35 -Po pravdě řečeno, když jsem vám navrhl,
01:22:37 abyste ke mně přišla na terapii, nečekal jsem,
01:22:39 že přijdete během večeře. Ale když už jste tady,
01:22:41 hůř než s panem Schindlerem to dopadnout nemůže.
01:22:44 Nebo jste se chystala vulgárně urazit památku mé matky?
01:22:47 -Cyrile...
-Prosím?
01:22:49 -To byl jenom takový vtip, já se omlouvám.
01:22:51 Budeme potřebovat trochu soukromí. Mohu tě poprosit...
01:22:54 -Samozřejmě.
-Počkejte, přišla jsem i za vámi.
01:22:58 -Za mnou?
01:23:01 -Já jsem si nepřišla popovídat s vámi.
01:23:03 Já nejsem blázen. Já jsem přišla za vaší paní.
01:23:10 -A?
01:23:17 Cyrile?
01:23:35 -A vlastně ani nevím, kde mám začít.
01:23:41 Když jsem u vás byla naposledy, tak jsem se vás ptala,
01:23:44 jestli znáte Leona Carhartta. Vy jste mi řekla, že ne.
01:23:49 -To je ten chlap, který včera zemřel v nakladatelství.
01:23:52 -Říkala jste pravdu?
-Ano.
01:23:58 -On mi totiž tvrdil, že jste se kdysi dávno potkali
01:24:02 na nějakém country bálu v Brooklynu!
01:24:06 -Ne.
-Opravdu si nevzpomínáte? -Ne.
01:24:11 -Určitě?
-Určitě ne!
01:24:17 -Včera přišel notář kvůli poslední vůli.
01:24:20 Já jsem ani nevěděla, že nějakou poslední vůli má!
01:24:24 Víte, Leon neměl rodinu.
01:24:27 To já jsem se o něj celou dobu starala.
01:24:31 A podle poslední vůle veškerý svůj majetek -
01:24:36 byt, auto, úspory - zanechal vám!
01:24:45 -Mně?
-Vám ne.
01:24:52 -To je nesmysl!
01:24:54 Proč by všechno odkázal úplně cizí ženě?!
01:24:57 -On byl velmi nemocný. To byl tak hodnej člověk!
01:25:02 V hlavě se mu to celý pomotalo, chudákovi.
01:25:05 A myslel, že miluje vaši ženu a vaše žena miluje jeho, chudák.
01:25:10 Ale jestli jste s ním něco měla, tak já..
01:25:13 -Moje žena?! Vždyť ani nevíme, kdo to je!
01:25:16 -Vždyť vám tady říkám, že byl nemocný. Trpěl halucinacemi!
01:25:20 Přesvědčil sám sebe, že ho miluje úplně cizí ženská!
01:25:25 Nevěděl, koho skutečně miluje a kdo miluje jeho.
01:25:31 Tohle napsal chorej člověk!
01:25:34 Samozřejmě z jeho deníků by se u soudu dalo dokázat,
01:25:38 že to byl úplný blázen, ale já to přece nepoženu k soudu!
01:25:42 No. Proto jsem tady.
01:25:48 Já věřím, že jste hodní a slušní lidé
01:25:51 a že mi podepíšete tady to prohlášení,
01:25:53 že jste ho neznali a že si nečiníte žádné nároky na jeho majetek!
01:25:58 -Samozřejmě, to...
01:25:59 -Tady bych poprosila jeden podpísek.
01:26:18 -Csc.
-Ano.
01:26:34 -Vás bych taky prosila.
-Proč?
01:26:37 -Že jste ho neznala.
-Aha!
01:26:43 -Docela by mě ten jeho deník zajímal.
01:26:45 -Cyrile, prosím tě, ale...
-Profesionální zvědavost.
01:26:47 -Trochu piety...
-To je naprosto v pořádku.
01:26:50 To je naprosto v pořádku! Já ho mám tady u sebe.
01:26:52 -Jestli by vám to nebylo nepříjemné...
01:26:54 -Vůbec ne. Prosím, tady.
-Cyrile...
01:26:57 -Můžete si ho nechat.
-Děkuji.
01:26:59 -O mně se tam nic nepíše!
01:27:03 -Na co zemřel ten člověk?
-Infarkt.
01:27:06 -A on byl nějak nemocný? Trpěl předtím?
01:27:10 -Ne, bylo to náhle. -Aha.
-To je neuvěřitelné. Poslouchej!
01:27:16 "Dnes jsem se dozvěděl, že Lenny čeká dítě s tím kašparem.
01:27:25 Jsem zvědavý, jak se jí z toho podaří vykličkovat.
01:27:28 Nejen že se vdala za šaška, ke kterému očividně nic necítí,
01:27:33 ale ještě se k němu připoutala i s dítětem.
01:27:35 Odvrhne teď muže i dítě a přiběhne jednou v noci za mnou
01:27:38 jako Emma Bovaryová? Vezmu si to na svědomí?"
01:27:42 To je neuvěřitelné! Ten chlap nás celou dobu sledoval!
01:27:45 -Ne, počkejte, to byl to hodný člověk, nikomu by neublížil.
01:27:48 Kromě sebe. A mně. Většinu měl světlé chvilky.
01:27:54 -"21. 1. Lenny se narodil chlapec!
01:27:58 Jsem přesvědčený, že ho nazve podle své skutečné lásky - Leonem.
01:28:03 26. 1. Lenny je ještě rafinovanější,
01:28:05 než jsem si myslel. Chlapce pojmenovala Cyrilem,
01:28:09 jenom, abych ještě víc žárlil..."
01:28:13 -Já jsem se ho snažila vyléčit!
-Poslechněte si tohle!
01:28:19 "Někdy se dokonce ptám, co když opravdu Lenny netuší,
01:28:22 kdo jsem? Co když svého syna pojmenovala Cyrilem jen proto,
01:28:25 že miluje svého muže a ne proto, aby mě zranila?
01:28:29 Co když za tím nebyla žensky rafinovaná taktika?
01:28:32 Co když se tehdy na večírku ke mně naklonila jen tak,
01:28:35 nebo se jí udělalo špatně z alkoholu?
01:28:37 Někdy mě přepadnou pochybnosti, ale pak si vždycky vzpomenu
01:28:40 na ten pohled před lety,
01:28:44 na tu jiskru, která mezi námi přeskočila
01:28:47 a musím se jen zasmát své nedůvěře.
01:28:49 Tak, jak jsme se tehdy na sebe podívali,
01:28:51 přece nemohla být náhoda. Láska Lenny nebyla jen iluze,
01:28:53 je to ta nejzákladnější, nejreálnější
01:28:57 a nejpevnější pravda mého života, pravda, která..."
01:29:08 -Tak pardon! Pardon.
01:29:13 Ano, byl to blázen, ale to přece neznamená,
01:29:15 že se mu budete takhle smát!
01:29:18 -Já se omlouvám.
-No prosím.
01:29:22 -To je absurdní. To je děsivé. To je absurdní a děsivé zároveň.
01:29:27 -Nedáte si kávu?
-Nebo mléko s kávou?
01:29:29 Je to tu jako v mlíkárně.
-Ne, děkuji, už půjdu.
01:29:32 -Tak čaj, alespoň čaj.
-No, tak si dám čaj.
01:29:36 -S takovou psychózou jsem se nesetkal za celou svoji praxi.
01:29:39 To by stálo za publikování. Váš přítel...
01:29:42 -Soused.
-Pardon, soused si celé roky
01:29:46 okolo sebe projektoval absurdní a iluzivní svět.
01:29:49 Prožít celý život v takovém sebeklamu, to je strašné.
01:29:55 "Lenny mě miluje. Teď to vím určitě..."
01:29:58 -Pardon.
-"Vcházela do obchodu
01:30:00 na druhé straně Whitmanovy ulice. Až doteď se naší ulici vyhýbala.
01:30:03 Přišla sem nakupovat jen proto, aby mě potkala?
01:30:05 Když vyšla ven, měla v ruce síťovku s mlékem..."
01:30:09 Dáte si mléko?
-Ne, ne, děkuji.
01:30:13 -Já nevím, proč ho moje žena kupuje, když ho vůbec nepije.
01:30:16 A vlastně ani já ne.
01:30:27 "Tvářil jsem se, že ji nevidím a ona se tvářila, že nevidí mě.
01:30:30 Ale já jsem věděl, že mě vidí. A za týden znovu.
01:30:33 Dělala to však skutečně kvůli mně?
01:30:36 Naklonila ke mně hlavu a chtěla, abych ji políbil.
01:30:38 Nechápal jsem, co ode mne chce. Byl jsem velmi nesvůj..."
01:30:44 Lenny? Lenny?
-Nesahej na mě!!!
01:30:50 Ani se mě nedotkni!
01:30:54 Proč nic neřekl? Proč nic nepodnikl, když to věděl?
01:31:02 Proč?
01:31:47 -Vy jste mi neodpověděl na moji otázku!
01:31:54 -Víte, co napsal Roland Barthes o psech?
01:32:20 "Po dlouhých diskuzích dospěli vědci k závěru,
01:32:23 že zvířata sebevraždy nepáchají, nanejvýš některé druhy -
01:32:27 koně a psi - mají sklon k sebepoškozování.
01:32:30 Barthes viděl v tomhle sklonu projev psí a koňské ušlechtilosti.
01:32:33 Myslel si to i Goethe. Co si o tom myslíte vy?
01:32:36 -Já jsem vám položila přímou otázku a očekávám na ni přímou odpověď.
01:32:39 -Já vám na vaši přímou otázku přímo odpovídám.
01:32:42 Goethe a Barthes jsou idioti. Sebepoškozování u koní a psů
01:32:46 nemůže mít původ v jejich takzvané ušlechtilosti.
01:32:49 Proč by měl být pes ušlechtilejší než lev?
01:32:52 To, co vede psa a koně k sebevražedným sklonům,
01:32:54 není jejich ušlechtilost. Víte, co to je?
01:32:59 -Život s člověkem?
-Velmi správně.
01:33:02 Vy jste velmi bystrá žena.
-Jsem!
01:33:05 Jenom vy jste si toho ještě nevšiml.
01:33:06 -Ale je to skutečně tak?
-To doufám.
01:33:08 -Já mluvím o těch koních a o psech.
-Aha, já mluvila o sobě.
01:33:11 -K vám se hned dostaneme. Hned po těch koních a psech,
01:33:13 co se mrzačí. Nohu!
01:33:16 Říkáte, že to dělají jen proto, že žijí s člověkem.
01:33:20 No jo, ale jsou přece i jiná zvířata,
01:33:22 která žijí s člověkem a neubližují si.
01:33:24 Tak proč si neubližují svině, krávy nebo slepice?
01:33:27 Tak svině by měla mít o mnoho pádnější důvody k sebevraždě
01:33:30 než pes! Její jméno se stalo ve světě lidí nadávkou.
01:33:33 Představte si, že by se něco takového stalo s vaším jménem.
01:33:36 A navíc byste celý život prožila po kolena ve vlastních výkalech.
01:33:41 Nakonec by vás zabili a snědli. Jestli by měl někdo
01:33:44 trpět sklony k sebevraždě, měly by to být svině, ne?
01:33:47 Anebo proč se nemrzačí slepice?
01:33:49 -Vy se mi vysmíváte?
-Ne.
01:33:51 -Jestli se mnou nebudete mluvit přímo, já se otočím a odejdu.
01:33:53 Já mám taky svoji hrdost.
01:33:55 -Na jejich výkonnost se kladou vysoké nároky.
01:33:56 Neneseš vejce - šup do polívky!
01:33:58 Slepice jsou vlastně Japonci zvířecí říše!
01:34:02 A se sebevraždami by na tom měly být stejně špatně jako Japonci.
01:34:05 Ale nejsou. Proč se tedy mrzačí jen koně a psi?
01:34:12 -Prosím?
-Já vám řeknu proč.
01:34:15 Protože jsou od začátku dějin zahrnováni lidskou láskou!
01:34:19 Sklony k sebevraždě nemají zvířata,
01:34:21 ke kterým se člověk chová krutě a racionálně,
01:34:24 nýbrž koně a psi, které zahrnuje citem.
01:34:26 Lidské city jsou něco děsivého. Proto se nezlobte,
01:34:30 Annie Fetcherová, ale vaše city mě absolut...
01:34:39 -Co to je?
-To je krev!
01:34:43 Bene, Bene, vy krvácíte!
01:34:45 -Prosím vás, já?
-Ano!
01:34:47 Já ne, já nekrvácím.
-A kdo tedy?
01:34:49 -Tak kromě vás už tu na krvácení nikdo jiný není!
01:34:51 -Tak já nekrvácím.
-Tak jste to vy! Samozřejmě!
01:34:54 Na zádech máte malou ranku. Jste to vy!
01:34:56 -No to... To všechno je moje krev?
01:34:59 -Já nevím, asi ano.
01:35:01 -Dobrý večer, nejdu pozdě?
-Andrew?
01:35:03 -Ano, Annie? Stalo se něco?
-Ale nic, Annie krvácí.
01:35:07 -Cože?!
-Prosím vás, žádnou paniku.
01:35:09 Je to malá ranka na zádech. To je celé.
01:35:12 Posaďte se.
01:35:16 Tady to je, tady.
01:35:18 On to vypadá, jako by krvácel příběh.
01:35:20 -No to snad...?
-Hodně to krvácí?
01:35:22 -Ne, ne, je to jenom malá ranka.
01:35:25 Musel jste ji škrábnout při korektuře.
01:35:27 -Ne, já jsem jenom odstranil tečku. Vy jste tam měl nesmyslnou tečku.
01:35:30 -No dovolte?!
-No opravdu, podívejte!
01:35:32 "A tehdy se Woody Sally přiznal k tomu, že je ateista
01:35:35 a s napětím čekal na její reakci. "Bůh je svině," řekla Sally,
01:35:38 "a Woodyho to potěšilo..."
-No jistě, vždyť tak to dává smysl!
01:35:41 -Ano, ale vy jste tam dal tečku za slovem "je"!
01:35:43 -Já jsem tam žádnou tečku neměl!
-Podívejte! Opravdu!
01:35:46 "A tehdy se Woody Sally přiznal, k tomu,
01:35:49 že je ateista a s napětím čekal na její reakci.
01:35:51 "Bůh je." Tečka. "Svině," řekla Sally a Woodyho to potěšilo.
01:35:53 Chápete? Ono to vypadá, jako kdyby Sally
01:35:55 v Boha věřila a Woodymu za rouhání vynadala!
01:35:57 -Ale to je nesmysl! Já tam žádnou tečku neměl!
01:35:59 -Měl jste to s tečkou. Jinak bych to neopravoval!!!
01:36:01 -Vy blbe, to není tečka, vy jste jí strhl mateřský znamínko!
01:36:06 -Bože můj, kde přesně je to znamínko?
01:36:08 -Na pravé lopatce.
01:36:10 -Ale já na pravé lopatce žádné znamínko nemám.
01:36:13 -Bylo tam.
-Ne, já jsem na pravé lopatce
01:36:15 nikdy žádné znamínko...!
01:36:22 -Vy myslíte..., že se tam zjevilo?
01:36:32 -S tímhle vším jsme skončili.
-Jistě.
01:36:38 Běžte se obléknout, musíme jet do nemocnice.-Ano.
01:36:41 -Počkejte, Annie, moment, vždyť o nic nejde.
01:36:44 Je to malá ranka. To je celé.
01:36:47 -Bene Bishope, vy jste ale debil!
01:36:54 -Může jet zítra.
-Zítra?!
01:36:56 -Vždyť jsme ještě neskončili. Chybí poslední kapitola!
01:36:58 -Na jedno malé mateřské znamínko je tu až příliš mnoho krve!
01:37:00 Měl by to vidět lékař.
01:37:02 -Ale pokud ji budou ošetřovat, mohl by smazat text.
01:37:04 -Bene, tady jde možná o život!
-No a?
01:37:05 -No a?!
-Položila by ho za literaturu!
01:37:07 -Vy jste idiot!
01:37:09 -A vy nechcete, aby vznikl velký příběh?
01:37:13 -Ne, žádný příběh už nevznikne. Já jsem skončil, dopsal jsem!
01:37:17 Annie na zádech žádné znaménko neměla.
01:37:19 Ani já si ho nepamatuju.
01:37:20 A to znám dokopané každý centimetr jejího těla.
01:37:23 A najednou tam je. A zrovna v takové větě!
01:37:25 Vám to nepřijde divné?!
01:37:26 -To si myslíte, že tam to znamínko seslal Bůh?!
01:37:28 Nebuďte směšný!
-Já nevím, jak se tam dostalo.
01:37:31 Ale pokud existuje tu možnost, že Annie svým psaním ubližuju,
01:37:35 tak ať jde psaní do prdele!
01:37:41 -Andrew, i kdyby to bylo znamení, co by se stalo,
01:37:46 kdybychom chvilku počkali?
01:37:51 -Dejte mi ty papíry.
-Tak, samozřejmě. Prosím.
01:37:56 Au, au!!!
01:38:03 -Annie, Annie?!
01:38:09 -My si tady budujeme tři sta let chrám rozumu,
01:38:12 pak se objeví loužička krve a všichni vidí znamení.
01:38:15 Andrew! Annie?!
01:38:17 -...a jak tam tak ležela na podlaze a čekala na sanitku,
01:38:21 ke všemu se přiznala. Celý náš společný život,
01:38:25 celých těch dvacet let, to všechno byla jenom fraška!
01:38:31 -Já vím, už jste mi to říkal.
01:38:34 -Ty jsi taky na každým sezení neměl premiéru, tak sklapni.
01:38:42 Pak zase omdlela.
01:38:45 Bohužel to byl jen slabý srdeční záchvat.
01:38:49 Večer mi volali z nemocnice, že do zítřka mám ženu doma.
01:38:53 Byl jsem ještě v šoku, tak jsem jim do telefonu...
01:38:57 -Co?
-Poděkoval!!!
01:39:12 Co mám dělat?
01:39:16 Já se v těhle situacích nevyznám.
01:39:21 Ty máš s těmihle situacemi zkušenosti.
01:39:25 Ty jsi zakoplexovanej nýmand.
01:39:30 Píšeš o veverkách...
01:39:35 -Dohodli jsme se, že se při našich setkáních
01:39:37 vyhneme vzájemným invektivám.
-Naser si!
01:39:41 -Jistě.
-Já jsem psychiatr,
01:39:44 který si dvacet let nevšiml, že je svý ženě totálně lhostejnej.
01:39:59 -Pane doktore, pane doktore! No tak...
01:40:01 A šup!
-Já vím, já vím, já se oběsím
01:40:06 na chodbě proti dveřím, aby první, co uvidí,
01:40:15 až se vrátí,
01:40:19 byla moje mrtvola!
01:40:23 -Nebylo by to příliš teatrální?
-Co?
01:40:25 -Pověsit se v chodbě proti dveřím?
-Ne.
01:40:29 -V armádě jste byl?
-Ne.
01:40:32 -Umíte vázat uzly??
-Ne.
01:40:34 -Kdo vám vázal kravatu?
-Ona.
01:40:37 -Hm, zabil jste aspoň někdy králíka nebo slepici?
01:40:40 -Ne.
01:40:42 -Sebevražda je řešení pro schopné lidi.
01:40:54 Neschopní lidé jako my dva jsou odsouzeni k životu.
01:40:59 -Do píči!
01:41:01 -Měl byste, prosím vás, strpení. Taková maličkost...
01:41:05 To jste vy?
-Já.
01:41:06 -Kdo je tohle?
-Můj psychiatr.
01:41:10 -Co mu je?
-Je opilý.
01:41:11 -Vaše práce?
-Má problémy s manželkou.
01:41:14 -Je to čubka!
01:41:16 -Proč sedí v tom křesle, když je opilý?
01:41:17 Víte, že v tom křesle seděl Danny Mailing?
01:41:19 -No a? Seděl na něm prdelí. Tou asi nepsal, ne?
01:41:21 -I když některé poslední eseje by naznačovaly...
01:41:24 Andrew, všechno se logicky vysvětlí,
01:41:26 jsme přece racionální lidé!
01:41:28 -Ano, právě proto, že jsme iracionální lidé,
01:41:31 tak jedeme do nemocnice.
01:41:33 Stalo se vám něco?
-Mně? Nic.
01:41:35 -Proč to máte na hlavě?
-No protože jsem...
01:41:38 Teda až do včerejška to pro mě nic neznamenalo,
01:41:41 ale včera...
-Co včera?
01:41:43 -Vy se mi budete smát.
01:41:45 -Věřte mi, že mi do smíchu rozhodně není.
01:41:48 -Dostal jsem znamení.
-Vy taky?!
01:41:51 -Ano. Včera večer jsem zašel za spolužákem,
01:41:53 který vystudoval na univerzitě matematiku.
01:41:55 Zeptal jsem se ho, jaká je pravděpodobnost úmrtí
01:41:57 při letecké havárii.
-1:7000.
01:42:01 -Ano. Požádal jsem ho proto, aby to vynásobil pravděpodobností,
01:42:05 že při leteckém neštěstí zemře jediná žena,
01:42:08 která je schopná mě milovat, ale bohužel zavolá mi jen proto,
01:42:11 že se shodou okolností jmenuji stejně jako její manžel
01:42:14 a ona si jen spletla číslo. Pak jsem ho poprosil,
01:42:17 aby mi vypočítal pravděpodobnost, že právě ve chvíli,
01:42:21 kdy budu nejvíc potřebovat svého psychiatra,
01:42:24 jediného člověka, který ještě věřil v lásku,
01:42:27 že právě v té chvíli vyjde najevo, že jeho žena
01:42:30 celý život milovala jiného muže.
01:42:34 Muže, který den předtím zemřel v mé přítomnosti.
01:42:37 Takže až budu nejvíc potřebovat svého psychiatra,
01:42:40 tenhle jediný člověk věřící v lásku na tom bude hůř než já.
01:42:46 Poprosil jsem ho tedy,
01:42:47 aby mi vypočítal pravděpodobnost mého života.
01:42:50 -Vypočítal vám to?
-Ano.
01:42:52 -Co vám vyšlo?
-Že je to prakticky nemožné.
01:43:00 -Ale vám se to všechno stalo.
-Ano. Je to zázrak.
01:43:03 Zažil jsem zázrak! A v tu chvíli jsem si uvědomil,
01:43:07 že ve světě je nahromaděno tolik statisticky nepravděpodobného
01:43:11 a úplně absurdního nesmyslu, že to celé musí mít nějaký smysl.
01:43:19 -Vy jste uvěřil v Boha?
01:43:23 -Nakonec jsem toho spolužáka požádal,
01:43:26 aby mi vypočítal pravděpodobnost, že Bůh je.
01:43:32 Je to mnohem pravděpodobnější než to,
01:43:34 že vám z hořícího letadla zavolá nějaká žena, že vás miluje...
01:43:37 jen proto, že její muž...
-Rozumím.
01:43:42 -Ale pokud je absurdita a nonsens to poslední, čemu ještě rozumíme,
01:43:46 možná, že Bohu nezbývá nic jiného, než s námi komunikovat takhle.
01:43:54 -Až se vrátíme z nemocnice, povím vám jeden příběh.
01:43:58 Myslím, že vás bude zajímat. Půjdeme, Annie?
01:44:02 -Andrew? Jenom to dopíšeme.
01:44:10 -Víte co, Bene? Zkuste to dopsat sám.
01:44:22 -Počkejte, to přece...! Počkejte, Andrew!!!
01:44:30 -Ještě pořád jste mi neřekl, co mám dělat.
01:44:33 -Na to se ptám už půl roku já vás, pane doktore.
01:44:37 Ale vy mi vždycky ukážete nějakou kaňku
01:44:39 a ptáte se mě, co v ní vidím.
01:44:49 -To je taková psychologická finta, jak zakrýt naši bezradnost.
01:44:57 Opravdu v tom křesle seděl Danny Mailing?
01:45:00 -Údajně se v něm vyspal po jednom večírku.
01:45:03 -Zdálo se mi, že nějak smrdí.
-Nedáme si čaj, pane Blunt?
01:45:14 -Já nejsem Blunt, já jsem Blind...
-Aha.
01:45:36 -Už mě pustili, Cyrile.
01:45:41 Tak jsem šla domů, ale neměla jsem klíče.
01:45:47 Tak jsem čekala na chodbě a soused mi řekl, kam jsi šel.
01:46:07 Nemáš hlad? V lednici zůstal kousek roštěný
01:46:12 ze včerejška, tak... Jdeme domů, Cyrile?
01:46:22 Jdeme?
01:47:07 -Tady je to, prosím... Pane doktore?!
01:47:11 Prokristapána. Halo, pane doktore!
01:50:18 Skryté titulky: Alena Fenclová 2018
Milovníci divadla nemusí být smutní, že se z důvodu šíření koronaviru a karantény ruší divadelní představení. Česká televize pro ně připravila změnou programu úspěšné představení Dejvického divadla, které mohou zhlédnout v klidu svého domova.
V jednom menším nakladatelství, které vydává oblíbeného současného autora, se dějí podivné věci. Všechno začne tím, že slavný autor, z něhož nakladatel žije, přijde a oznámí, že už nevěří příběhu a přestává psát. Pro redakci katastrofa. Jediné, co by žijícího klasika mohlo od jeho rozhodnutí odvrátit, je opětovaná láska nakladatelské sekretářky. Tam to ovšem vypadá dost bledě. To je výchozí situace několika příběhů, které se váží k prostoru plnému knih, ambicí i zklamání. S herci Dejvického divadla nastudoval inscenaci tehdejší umělecký šéf Michal Vajdička v roce 2016.
