00:01:08Abyste mě špatně nechápal, já neříkám, že je to špatné celé.

00:01:13Ve vašem rukopise je několik zajímavých pasáží.

00:01:15Jsou psány živě a v rámci žánru mají i zajímavou psychologii.

00:01:20-Které?
-Prosím?

00:01:23-Které pasáže?

00:01:32-Například, když přijde veverčák Skočko

00:01:35za myškou Hryzkou a společně si udělají závody na koloběžkách.

00:01:39To patří skutečně k tomu nejlepšímu, co jste doteď napsal.

00:01:42Ovšem od třetí kapitoly proznívají ve vašem vyprávění

00:01:45temné, řekla bych místy až nihilistické tóny,

00:01:48a to v literatuře pro děti a mládež není úplně nejlepší.

00:01:53-Seru na děti.
-Prosím?

00:01:56-Každé dítě mi připomíná fakt,

00:01:58že si s jeho matkou zapíchal někdo šikovnější.

00:02:04-Pane Goldwine, působíte na mě deprimujícím dojmem.

00:02:07-Momentálně na vás tak samozřejmě mohu působit,

00:02:11protože jsem trochu opilý.
-Ale nepovídejte!

00:02:14-Ale máte pravdu, jsem deprimovaný.

00:02:17-Z čeho jste deprimovaný?
-Je mi čtyřicet a píšu o veverkách.

00:02:21-Nebudete mi zase vyhrožovat sebevraždou,

00:02:22když vám nevydám váš román?
-Pomohlo by to?

00:02:25-Ne.
-To jsem si myslel.

00:02:27-Ten román je tak depresivní, že jsem si po něm

00:02:29musela přečíst Kafku, abych si zvedla náladu.

00:02:32-A kdybych se opravdu zabil?

00:02:34Vydala byste můj román aspoň posmrtně?

00:02:36-Ne.
-Proč ne?

00:02:38Mrtví autoři se přece prodávají dobře.

00:02:40-To máte pravdu, ale vám by nepomohlo, ani kdybyste byl mrtvý.

00:02:44-Kurva!
-Prosím?

00:02:47-Mně nechcete vydat jeden jediný mizerný román,

00:02:50a Andrew Maxwellovi jste jich vydala už šest!

00:02:54Kdy to ten chlap stíhá psát? Víte, kolik stromů

00:02:57se muselo vykácet na ty jeho slátaniny?

00:03:00Ochránci přírody by se mu měli k rukám přivázat řetězy.

00:03:04-Prosím.
-Děkuji. Já tomu nerozumím.

00:03:05Proč ho vydáváte? Co je na něm tak výjimečného?

00:03:11Co jste s ním měla? Spíte s ním?

00:03:14-Vypadněte. Jste opravdu ožralý.

00:03:18-Dítě moje, kdybych dokázal sám odejít, dávno bych prásknul dveřmi.

00:03:22Myslíte si, že mě baví poslouchat to vaše kdákání?

00:03:26-Leone!

00:03:28Leone! Leo..

00:03:32-Kdo to je?
-To je moje sousedka.

00:03:35-Vy chodíte do práce se sousedkou?
-Ne, ona chodí se mnou.

00:03:38A já už nemám sílu ji dál odhánět.

00:03:40-Přinesla jsem oběd.
-Vidíte to? Přinesla mi oběd.

00:03:43-Prosím vás, vyveďte tohoto pána ven.

00:03:46-Můžete tady zatím uklidit. A my půjdeme. Tak pojďte!

00:03:49-Dneska to asi nepůjde, Leo.
-Jak to?

00:03:51-Co kdybyste mě tu nechali přespat se do zítra

00:03:54a já potom v klidu odejdu sám?
-Ale...

00:03:56-Pane Goldwine, tohle není záchytka!

00:03:59V tomhle křesle seděl Hemingway, Fitzgerald, Mailing...

00:04:05To je nakladatelství!

00:04:08Bene!

00:04:11Bene! To je dobře, že jdete.

00:04:14Potřebujeme vyhodit tohle individuum.

00:04:16-Jezte, budete to mít studený.
-A no jo, pořád.

00:04:19-Co jste udělala Andrew Maxwellovi?
-Já?

00:04:23-Víte, v jakém je stavu?
-Ne.

00:04:25-Je opilý.
-On? Vždyť nepije!

00:04:27-No právě! A nejen to. Neustále opakuje, že se oběsí.

00:04:30-Jeho první dobrý nápad.
-To jsou jen řeči, Bene.

00:04:32-To nikdy nemůžete vědět!
-Člověk, který si sám

00:04:35nedokáže pověsit kabát, se přece nemůže oběsit!

00:04:38-Prosím vás, přestaňte to zlehčovat!-Přesně tak!

00:04:40-On nemůže psát!
-To je tragédie!

00:04:42-Ještě před měsícem mi slíbil první kapitolu nového románu.

00:04:44A teď mi čtrnáct dní nebere telefon!

00:04:47Ráno ho potkám na pohřbu Douglase Talbota a je úplně namol!

00:04:49Najednou vstane, jde pryč, ptám se ho, kam jde - neodpovídá.

00:04:52Měl vyboulené kapsy, kabát mu praskal ve švech.

00:04:54Ptám se ho, co to tam schovává, blábolil cosi o milosrdné žule.

00:04:56Popadl jsem ho za ruce a vysypal mu kapsy.

00:04:59Víte, co tam bylo? Kameny!

00:05:00On tam měl nastrkané kameny!

00:05:02Chtěl se rovnou z pohřbu vypravit k řece!

00:05:05A já jsem ho začal fackovat, hlavu jsem mu strčil pod vodu,

00:05:09dokud nepřišel trochu k sobě. Ptám jsem se ho:

00:05:11"Mistře, co se stalo, proč nepíšete?"

00:05:14Nechtěl nic to říct.

00:05:16Musel jsem do něj nalít dva panáky, než se mu rozvázal jazyk!

00:05:19Vy mně k tomu neřeknete nic?
-Já nevím, co k tomu mám říct.

00:05:24-Co jste s ním měla?
-To jsem se ptal i já!

00:05:28-To je moje soukromá věc. To já vůbec nechci takhle veřejně.

00:05:31-Kvůli mně se nežinýrujte, já se...
-Mlčte!

00:05:34Mluvte!
-Tak je pravda...

00:05:35-Ne vy!

00:05:38Vy!
-Tak je pravda,

00:05:41že mi před čtrnácti dny vyznal lásku a já jsem ho odmítla.

00:05:44Tak jestli jeho momentální stav nějak souvisí s tím,

00:05:46pak ano, možná za to můžu i já.

00:05:49-Takže to je pravda, že on vám před čtrnácti dny vyznal lásku?

00:05:52-Ano. On mi před čtrnácti dny vyznal lásku.

00:05:55-Vy jste ho odmítla?
-Ano, já sem ho odmítla.

00:05:58-Vy jste odmítla Andrew Maxwella?!

00:05:59-Ano, já jsem odmítla Andrew Maxwella.

00:06:01-Vy jste odmítla největšího současného spisovatele?

00:06:03-Ano, já jsem odmítla největšího současného spisovatele!

00:06:05-Paní Fletcherová!

00:06:07Vy jste strašná píča.

00:06:10-Prosím?
-Proč jste to, ksakru, udělala?

00:06:13-Já jsem přece nemohla jinak, když miluji někoho jiného!

00:06:16-Kurvo!

00:06:17Maxwell je nejlepší současný spisovatel...

00:06:19-Ale blbost...
-Mlčte!

00:06:22Je to největší a jediný dobrý současný spisovatel.

00:06:24Tady jde o hodnoty, které přetrvají stovky let!

00:06:26A ona ho odmítne kvůli nějakému nýmandovi!

00:06:28-Člověk, kterého miluji, není nýmand.

00:06:30-Prosím vás, Annie, prosím vás. Kdo to vůbec je?

00:06:35-No kdo?
-Nula, nikdo, nicka, debil!

00:06:40Pro mě je teda veliká záhada, jak se mohl Andrew Maxwell

00:06:43zamilovat zrovna do vás?

00:06:45Ta primitivní, tuctová, nepoetická žena.

00:06:47Vy buďte ráda, že ve vás vůbec něco objevil!

00:06:49Vždyť s váma by se tady nevyspal nikdo, ani já ne.

00:06:52Já bych si to s vámi nerozdal nikdy, nikdy!

00:06:54Ani kdyby na tom závisel život mé matky!

00:06:56Já to vím, že se takové věci ženám neříkají, já to vím.

00:06:59A když je to prostě fakt?

00:07:01Hergot, vy si v té vaší kulaté hlavičce

00:07:04vůbec neuvědomujete, co jste způsobila!

00:07:11Vy jste to vypil?

00:07:12-Já jsem myslel, že to je od mojí sousedky.

00:07:16-Co to je za ženskou?
-No to je právě je moje sousedka.

00:07:22-Takhle. Já půjdu vedle, přivedu ho sem

00:07:26a Bůh vás chraň, jestli nebudete předstírat, že ho milujete!

00:07:29-Ale já nebudu předstírat...
-Ano, to máte pravdu!

00:07:31Vy nebudete předstírat! Vy ho budete milovat!

00:07:34Jestli po vás bude chtít, abyste si ho vzala,

00:07:35tak kývnete a uděláte to.

00:07:37Jestli bude chtít, abyste mu celý život rodila děti,

00:07:39tak kývnete a uděláte to...
-A jestli bude chtít...

00:07:41-Kývnete a uděláte to!!!

00:07:47-Rozumím.
-Prosím?

00:07:50-Že rozumím.

00:07:54-No. Takže to uděláte?

00:07:59-A vy chcete, abych to udělala?
-Samozřejmě.

00:08:03Celou dobu mluvím jenom o tom.

00:08:05-Tak jestli mi to přikážete vy, já udělám to.

00:08:07Ale musíte mi to přikázat vy.

00:08:09-Annie, vždyť o tom celou dobu mluvím!

00:08:11-A vám to nebude vadit?
-Naopak.

00:08:13-Naopak? Takže vám to bude vadit.

00:08:15-Ale vůbec!

00:08:18Annie, udělejte konečně něco pro literaturu.

00:08:22Já jdu vedle a přivedu ho sem. Hned jsme tady, ano?

00:08:25Všechno bude v pořádku. Hned jsme tady.

00:08:34-Annie...
-Vy to uděláte, že?

00:08:40Vy budete klidně předstírat, že milujete

00:08:42toho netalentovaného kašpara jen proto,

00:08:44že vám to Bishop přikáže.

00:08:47Nemusíte mi nic říkat, vidím to na vás.

00:08:50Vy ho milujete.

00:08:55-Můžu k tomu něco říct?

00:08:59Já jsem jenom obyčejný vrátný, ale nejsem blbý.

00:09:05Hodně jsem toho v životě viděl. Dobrého i špatného.

00:09:10Řekněte mi jednu věc, slečno Fletcherová,

00:09:13proč se chcete trápit? Na lásce přece není nic složitého.

00:09:16Já například jsem celý život zůstal věrný jedné ženě.

00:09:19-Už zase?! Zase začínáte o tý ženský?

00:09:23-Seznámili jsme se na jednom country bále v Brooklynu.

00:09:25Seznámil nás náš společný známý. Už ani nevím,

00:09:27co jsme si tenkrát povídali, protože jsme hodně pili...

00:09:30-To znám.
-Ale jedno vím přesně!

00:09:33Zadívali jsme se na sebe a bylo to!

00:09:36Zamilovali jsme se a milujeme se dodneška!

00:09:39Jestli ona za mně hrála někdy nějaké hry,

00:09:42já jsem na to nikdy nepřistoupil. Je to strašně jednoduché.

00:09:44Nemůžete předstírat, že někoho milujete, když ho nemilujete.

00:09:47A jestliže někoho milujete, nemůžete svou lásku skrývat.

00:09:50Musíte žít v pravdě!

00:09:52To je to nejpodstatnější, na co jsem v životě přišel.

00:09:55Aha!

00:10:22-Já jsem...

00:10:29-Ehm...

00:10:36-Ben mi řekl pár slov. Nebyla to pěkná slova.

00:10:42Trochu mě ranila.

00:10:45Já ale nevěřím, že je Ben Bishop takový hulvát,

00:10:48aby to měl z vlastní hlavy.

00:10:49Já myslím, že když mluvil, jenom citoval vás.

00:10:51Vím, že jste ješitný, sebestředný a arogantní

00:10:54a že vás mé odmítnutí zranilo, ale bohužel,

00:10:57ani dnes pro vás nemám jinou odpověď.

00:11:00Můžu jen zopakovat to, co jsem řekla před čtrnácti dny.

00:11:03Já vím, že jste veliký spisovatel, ale nemiluji vás.

00:11:09A jste mi zcela lhostejný.
-A je hotovo.

00:11:21-No...

00:11:36-No...

00:11:43-Kdo to je?
-To je moje sousedka.

00:11:51-Co to dělá?
-Ji tohle baví.

00:11:57-Já vám to vyčistím.

00:13:05-Proč to dělá?!

00:13:10-Potřebuje se o někoho starat. To jí jde v životě nejlíp.

00:13:14Každý by měl dělat to, co mu jde v životě nejlíp.

00:13:17Vy například byste měl psát.

00:13:20-Proč?
-Je to vaše práce, ne?

00:13:23-Moje práce. Moje práce byla lidem lhát.

00:13:29V životě už neexistují příběhy.
-Jak to, že neexistují?

00:13:32-Jistě, že existují, ale jejich obsah je banální.

00:13:35-Banální?

00:13:39-Rozdíl mezi reálným životem a příběhem

00:13:41je asi takový jako mezi reálným sexem a pornem.

00:13:49Viděl jste už někdy porno, ne?
-Ne!

00:13:56-Dobře, ale se ženou už jste...?
-Ne!

00:14:00-Co tady děláte? Uklízejte, nepleťte se do toho.

00:14:03Prosím.

00:14:06-V pornu i ve vaší ložnici jde v podstatě o totéž,

00:14:10ale jakmile začnete svůj manželský život

00:14:12posuzovat kritérii z porna, zbytečně si tím komplikujete život.

00:14:20A při psaní jde o to samé.

00:14:22Banálním, nudným a ubíjejícím událostem každodenního života

00:14:28připisujete nějakou zajímavost!
-Hm.

00:14:32-Děláte porno ze života!

00:14:36Jako spisovatel nemám moc na výběr.

00:14:38Buď budu lidem lhát, nebo napíšu pravdu

00:14:44a označí mě za cynika.

00:14:47-Vám dá jedna žena košem a už si myslíte, že život je na hovno.

00:14:52Pardon.
-Tak napište něco o lásce.

00:14:56-Ano, chtěl jsem napsat příběh o lásce,

00:15:00ale velká láska už neexistuje.
-Jak to, že neexistuje?

00:15:04Já například jsem velkou lásku zažil.

00:15:06-Ale no tak, Leone. To si jenom namlouváte.

00:15:09-Já já vím, že to běžné, ale mně se to stalo.

00:15:12Když jsem byl mladý, tak jsem se zamiloval do jedné ženy.

00:15:14A milujeme se dodneška.
-O čem to tady zase mluvíte?!

00:15:17-Co tady zase děláte? Proč neuklízíte?

00:15:19-Protože nevěřím vlastním uším! Žijete sám.

00:15:23V životě u něj nebyla návštěva! Ženská už vůbec ne.

00:15:27Pořád tvrdí, že ho miluje nějaká žena a on že miluje ji.

00:15:30Tak proč žijete sám? Proč vám pořád musím vařit já?!

00:15:35-Já přece netvrdím, že spolu bydlíme.

00:15:37Milujeme se. To úplně stačí, ne?

00:15:40-Tak ať vám vaří ona, když vás tak miluje!

00:15:46-Co jste to tady vyváděli?
-Mistr hovořil o pornu!

00:16:02-Annie, já...-Pane Maxwell, já se vám hluboce omlouvám.

00:16:06-Ne, ne, já vám se omlouvám. Je mi to moc líto.

00:16:15Vy jste plakala?
-Ne, ne, ne.

00:16:19-Annie, prosím vás, netrapte se tím, ano?

00:16:22-Já se ničím netrápím. Vypadněte!

00:16:26-Ano, ona se ničím netrápí.

00:16:28Andrew Maxwell nepíše a ona se netrápí!

00:16:31-Nekřičte na ni, ano? Buďte, prosím vás, tak laskav!

00:16:34-Tak možná jsem trochu zvýšil hlas, ano, ale to jenom kvůli vám.

00:16:37Mistře, co mám dělat, když ona mi řekne, že miluje někoho jiného!

00:16:47-Annie?
-Ano!

00:16:50Já přece nejsem hrubý člověk. Jestli jsem na vás křičel,

00:16:53tak jenom proto, že jsem z toho nešťastný!

00:16:55Dokážete pochopit, proč jsem nešťastný?

00:16:58Spisovatel tvoří něco, co tady bude navěky,

00:17:01co si lidé budou pamatovat dávno po tom,

00:17:04co se naše těla rozpadnou na prach i s našimi touhami a city,

00:17:06z vaší lásky k tomu druhému nezůstane nic!

00:17:09Za vašeho života se vypaří. Za dvacet let

00:17:12se budete sama sebe ptát, jak je možné,

00:17:14že jste někdy toho člověka milovala?!

00:17:16Jediné, co zůstane, jsou myšlenky a krása!

00:17:21Vy teď můžete spolu vytvořit něco věčného!

00:17:24Hergot, Annie, proč dáváte přednost chvilkovému poblouznění někým,

00:17:28kdo si to vůbec nezaslouží?! Co na tom chlapovi vidíte?

00:17:31To je tak moudrý nebo...?

00:17:33Nedělejte na mě tyhle ksichty, pořád.

00:17:38Řekněte mi, čím si vás tak získal?!
-Já...

00:17:41-No tak mluvte. Proč mlčíte?!

00:17:44-Annie, to přece nemůže být pravda!

00:17:47Člověk přece nemůže milovat někoho, jako je on!

00:17:56-Vy milujete mě?
-Ano.

00:18:00-Co vás to napadlo? Vy mě milujete? Proč?!

00:18:05-Co můžete od takové ženy čekat? Mně nechce vydat román.

00:18:09-Fletcherová, zbláznila jste se? Jak se vám to stalo?

00:18:17-Já jsem vás pozorovala, jak děláte korektury.

00:18:26Vy jste zapomínal na sebe, zapomínal jste na jídlo,

00:18:29zapomínal jste na čas...

00:18:30Já jsem nikdy v životě neviděla nikoho tak duchaplného.

00:18:35V jste seděl nad korekturami a byl jste celý prozářený duchem!

00:18:44Potom kniha vyšla, panu Maxwellovi všichni gratulovali,

00:18:47poplácávali ho po ramenou,

00:18:49ale vy jste tam jen tak stál a usmíval se.

00:18:52-K smíchu jsou všechny jeho knihy.
-Ticho!!!

00:18:57Člověk takhle nedrží vlastní dítě, jak vy jste držel knihu.

00:19:00A já jsem poprvé v živote viděla člověka nesobeckého,

00:19:04který je zcela oddán myšlence...

00:19:10A zamilovala jsem se.

00:19:17Kurva, to je situace.

00:19:36-Kam jdete?

00:19:43-Pryč.

00:19:46-A víte o tom, že jste ve spodkách?

00:19:49-Jistě.

00:19:52-Andrew! Můžu se vás na něco zeptat?

00:19:56Proč ona? Proč právě ona? Co je na ní výjimečného?

00:20:00Milujete ji kvůli jejímu tělu nebo i kvůli její duši?

00:20:03-Co je to za otázku?!

00:20:05-Protože na jejích duševních schopnostech není nic výjimečného!

00:20:07Stejně tak na jejím těle. Promiňte, ale to je prostě fakt.

00:20:09Co vás tedy přitahuje? Co vás přitahuje?

00:20:11Její vkus? Máte stejný vkus? Líbí se vám její svetr?

00:20:16-Ano.
-Vždyť je to starý hadr!

00:20:19-Mám ho rád, protože ho má ráda ona.

00:20:22-Vy ho máte rád jenom proto, že ho má ráda ona?

00:20:24-Ano, já mám rád všechno, co má ráda ona,

00:20:26jenom proto, že to má ráda ona!

00:20:30-Vás tohle nedojímá?!
-Bohužel ne!

00:20:36-Andrew, ale ona nejvíc ze všeho na světě miluje mě!

00:20:41-Bohužel.
-Takže pokud tvrdíte,

00:20:43že milujete všechno, co miluje ona...,

00:20:49nejvíc ze všeho potom musíte milovat mě!

00:20:54-Tak teď jsem se v tom ztratil.
-Že jsem vám k dispozici.

00:21:00Pokud potřebujete k tvorbě lásku, tak jsem tu já, váš nakladatel.

00:21:03-Víte, že jsem si to o vás vždycky myslel?

00:21:07-Co?
-Že jste na kluky.

00:21:09-Jak jste na to přišel?
-Právě jste mu nabídl svoji prdel.

00:21:12To je docela silná indicie.

00:21:14-Ale já jsem nenabízel prdel, já jsem nabízel lásku!

00:21:16Ale prosím, pokud se potřebujete vyjádřit i tělesně,

00:21:19dokážu se vám přizpůsobit.
-Mně?!

00:21:22-Nezlobte se, Bene, ale víte, že mě to taky napadlo?

00:21:24Já vás pozoruji již dlouho a intenzivně

00:21:27a nikdy jsem si nevšimla, že byste projevil

00:21:29sebemenší zájem o nějakou ženu.
-No a co?

00:21:32Já jsem ani nikdy neprojevil sebemenší zájem ani o muže!

00:21:34Podle této logiky by to mělo znamenat,

00:21:36že já jsem latentní heterosexuál! Mě zkrátka žádné city nezajímají.

00:21:40-Tak to je mi vás líto.
-Proč?

00:21:42-Protože jste nikdy nepoznal velkou lásku.

00:21:45-Já jsem poznal největší lásku. Já jsem poznal lásku k literatuře!

00:21:49-To přece nemůžete porovnávat s láskou k ženě!

00:21:52-To máte pravdu. Já tak moc miluji literaturu,

00:21:54že bych se kvůli ní nechal přefiknout chlapem!

00:21:57Vyspal byste se vy s chlapem kvůli Annie?

00:21:59-Samozřejmě, že...
-No tak vidíte.

00:22:01-...že ne!!!
-Prosím?!

00:22:03A přitom tady tvrdíte, že ji milujete!

00:22:04-Vy jste zešílel! To je regulérní blázen!

00:22:07Nemůžete žít jenom pro literaturu. Vždyť je to nesmysl!

00:22:10-Ne, prosím vás, počkejte, Andrew!!!

00:22:12-Dejte mi pokoj!
-Odpovězte mi na jednu otázku.

00:22:14Opravdu poslední. Já vám to slibuji!

00:22:17Odpovězte mi, prosím vás. Ale pravdu!

00:22:19Slyšel už jste nějakou skutečnou ženu

00:22:22mluvit o lásce tak, jak o ní mluví Tatiana v Oněginovi?

00:22:55-Ne.
-Ani já ne!

00:22:57Zato jsem slyšel tisíce žen plácat nesmysly o kravinách!

00:22:59Vy jste řekl, že já jsem blázen, protože miluji víc

00:23:01Tatianu z Oněgina než skutečné ženy.

00:23:03A při tom jste teď právě přiznal, že Tatiana je mnohem duchaplnější

00:23:06než kterákoli žena, kterou jste kdy potkal.

00:23:08-Já věřím, že Annie je duchaplná.
-Skutečně?

00:23:13Ale Annie miluje člověka, kterého jste před chvílí

00:23:15vy sám označil za blázna!

00:23:17Tak to o její duchaplnosti moc nesvědčí, že?

00:23:19Protože celý život je směšný a banální!

00:23:21S literaturou se život nedá vůbec srovnat!

00:23:23Co si myslíte? Vždyť vy jste ve skutečnosti...

00:23:27Vy zoufale otravný člověk!!!
-Omlouvám se.

00:23:29-Proč si myslíte, že vás Annie nemiluje?

00:23:31Protože jste nesnesitelný! Neustále mluvíte jen o sobě,

00:23:34jste malicherný! Doma máte celou sbírku cen,

00:23:36ostatním závidíte i ten nejmenší úspěch!

00:23:39-Leone, prosím vás, nevíte, kde jsou moje kalhoty?

00:23:41-Jediné, co se na vás dá milovat, je vaše literatura!

00:23:44Máte ručičku jako každý jiný člověk,

00:23:46ale tahle tahle ručička napsala Manhattan v plamenech...!

00:23:49-Jděte už do prdele!!!

00:23:52Kde mám kalhoty?

00:24:04-Mlčte.

00:24:19Annie?

00:24:23Vy mě opravdu milujete?

00:24:29-Ano.

00:24:34-Tak se s ním vyspěte...

00:24:41-A potom mě budete milovat?
-Ano.

00:24:43-Proč lžete?

00:24:44-Protože já tak moc miluju literaturu,

00:24:46že kvůli ní dokážu i lhát! A z vás se zblázním.

00:24:50-Kam jdete?
-Pryč.

00:24:52Já jdu do tiskárny, protože já potřebuju být chvilku s knihami!

00:24:54-Dobře, zapíšu to tak.

00:24:58-Vystydlo vám to. Sem vám to musela ohřát.

00:25:16-Annie?

00:25:19Vypadá to, že se vám v edičním plánu udělalo volné místo.

00:25:23-Ticho!!!

00:25:33Tak vy mě opravdu milujete?

00:25:47-A, vy jste tady taky! Ani jsem si vás nevšiml.

00:25:51-Mistře, nevšímáte si mě posledních deset let,

00:25:55proč byste si mě měl všimnout zrovna dnes?

00:25:57-Četl jsem tu vaši novou knížku. Je dobrá.

00:26:11-Vy ho jen nenávidíte.
-Nenávist je slabé slovo.

00:26:14-Dáte si čaj?
-Děkuji.

00:26:17Kdybych mohl, mučil bych ho ve svém sklepě

00:26:20čtením úryvků z jeho knih!

00:26:22-Myslím, že mu jen závidíte úspěch.
-Jaký úspěch, prosím vás?

00:26:26-Jemu vychází jedna kniha za druhou,

00:26:28zatímco vy nedokážete dokončit dětskou knížku. Krásnou.

00:26:32-Děkuji, že mi to připomínáte.
-O veverkách.

00:26:35-Jste idiot. O literatuře nevíte nic!

00:26:37-Cukr?
-Dvě kostky, prosím.

00:26:40Maxwell patří mezi hyeny, které trhají maso

00:26:43ze zdechliny mrtvé literatury.

00:26:46-Citron?
-Bez citronu, prosím.

00:26:48Literatura je mrtvá a oni píší, jako se psalo před 150 lety.

00:26:53Jenže my už dávno nežijeme takový život, jaký se žil před 150 lety.

00:26:58To by měl přece vědět i takový blbec, jako jste vy!

00:27:01-Dohodli jsme se, že se během našeho sezení

00:27:04obejdeme bez vzájemných invektiv.

00:27:16-Děkuji.

00:27:19Já se snažím, pane doktore,

00:27:21ale vy byste měl pro to taky něco udělat.

00:27:23-Co například?
-Například mě přestat srát!

00:27:25-My jsme se ale opravdu dohodli...

00:27:26-Ale! O literatuře nevíte nic!

00:27:30Literatura je mrtvá. Vezměte si například lásku.

00:27:33-Výborně...
-Ale držte hubu!

00:27:36Kdysi to bylo téma na 500 stránek! Milenci se tajně scházeli,

00:27:43museli překonávat tajné nástrahy rodičů,

00:27:45majetkové rozdíly, rodovou nevraživost...

00:27:48Tohle všechno se mohlo odehrát před 150 lety!

00:27:51Dneska jste buď alfasamec, který do 15 minut od seznámení

00:27:56přefikne ženu někde na hajzlu, nebo introvertní stalker,

00:28:00který si honí nad jejími fotkami a s tím vystačí 10 let!

00:28:03Teď mi, pane doktore, řekněte, kde se tady má rozvinout zápletka?!

00:28:14-Ocenil bych, kdybyste ty knihy vrátil zpátky.

00:28:20-Promiňte.

00:28:24Literatura je mrtvá a zabili jsme ji my!

00:28:27-I já?
-Ano, i vy.

00:28:29My, vy, oni...

00:28:33Dnes už skutečně velký milostný příběh nemůžete zažít.

00:28:38-Mám z vás pocit, že jste frustrovaný.

00:28:44Sexuálně.

00:28:46-Samozřejmě, že jsem sexuálně frustrovaný!

00:28:48To je všechno, na co jste za půl roku přišel?

00:28:51Jsem frustrovaný profesně, jsem frustrovaný z politiky,

00:28:54frustruje mě moje rodina, frustruje mě tahle zem!

00:28:58Proč bych nemohl být frustrovaný i sexuálně?

00:29:01-Kdy jste byl naposled se ženou?
-Minulý týden.

00:29:06-Kdo to byl?
-Moje zubařka.

00:29:11-Proč právě zubařka?
-Ta žena mi způsobila

00:29:14tolik bolesti, že jsem doufal, že si nějakého toho

00:29:19citového týrání ve vztahu už ani nevšimnu.

00:29:23-Jak to dopadlo?
-Co je to za otázku? Vy jste pil?

00:29:25-Já? Ne.
-Jak to asi tak mohlo dopadnout?

00:29:29Samozřejmě, že to byla katastrofa!

00:29:32Vzal jsem ji do kina na film od Končalovského!

00:29:37Úžasný film! Zpochybnil existenci Boha,

00:29:42položil otazníky nad všemi hodnotami, kterým věříme,

00:29:46zrelativizoval naše představy o vlastní sexualitě...

00:29:49Na konci filmu nám nezbývala žádná jistota!

00:29:55A ona mi řekne, že jí přeci jen jedna jistota zůstala.

00:30:00A totiž jistota, že tohle bylo naposledy, kdy se mnou někam šla.

00:30:06Nemáte tady nějaký alkohol?
-Dohodli jsme se,

00:30:09že se během našeho sezení obejdeme bez alkoholu.

00:30:13Mám z vás pocit, že se ve svém sexuálním životě

00:30:17záměrně podceňujete.
-Ale prosím vás!

00:30:20Vždyť vypadám jako Jean Paul Sartre

00:30:23a jeho ohyzdnost hraničila s tělesným postižením.

00:30:26Jsem bratr sloního muže! Nedávno jsem si na stole

00:30:29seřadil fotografie ze svých narozenin.

00:30:31Je to filmová sekvence mého soustavného ošklivění!

00:30:36Za dva roky na mě budou vybírat vstupné někde v cirkuse.

00:30:41-Krása pro ženy nebyla nikdy rozhodující.

00:30:49-Co to zase plácáte, prosím vás?!

00:30:51Jak mohl někdo jako vy dodělat vysokou školu?

00:30:54Samozřejmě, že krása byla, je a bude rozhodující!

00:30:57Jděte na pouť, kupte si tam ikonu Krista!

00:31:00Na všech bude mít vysportovanou atletickou postavu!

00:31:04Zkuste tam prodávat Krista s pleší nebo s tváří poďobanou od neštovic

00:31:08a babky vás ukamenují jako bohorouhače.

00:31:11Ale proč by Kristus nemohl mít tvář poďobanou od neštovic?

00:31:15Zmenšilo by to jeho oběť? Byly by jeho láska a utrpení menší?

00:31:20Ne, u nás i Bůh musí vypadat jako sexysymbol,

00:31:23abychom ho dokázali akceptovat.

00:31:25Pokud naše civilizace není schopná odpustit ošklivost Bohu,

00:31:29Bohu, který se za ni obětoval a vydobyl její spasení,

00:31:32proč by měla ta samá civilizace opustit ošklivost mně?

00:31:36Já jsem pro nikoho neudělal nic.
-Máte smysl pro humor.

00:31:45To se ženám líbí.
-Jaký smysl pro humor, člověče?

00:31:49Kdyby si ženy vybíraly podle smyslu pro humor,

00:31:51většina z nás by tady nebyla.

00:31:54Nebo vám snad váš otec připadá jako nějaký komik?

00:32:01-Ne.
-Tak vidíte.

00:32:04A přece před ním vaše matka minimálně jednou roztáhla nohy.

00:32:08-Dohodli jsme se, že se během našeho sezení

00:32:10obejdeme bez sexuálních poznámek o mé matce, že?

00:32:15-Seru ti na tvoji matku.

00:32:17Já mluvím o sentimentálních cirkusech,

00:32:19které v měšťácké společnosti obklopovaly

00:32:22vztah muže a ženy a interpretovaly se jako láska!

00:32:27Ale dnes už skutečně velký milostný příběh nemůžete zažít.

00:32:32Láska neexistuje.
-Mýlíte se.

00:32:34-Ale nemýlím!
-Mýlíte se!

00:32:35-Ale hovno!

00:32:37-Ostatně moje manželství je toho skutečným důkazem.

00:32:39-Vážně? To bych ten váš zázrak chtěl vidět.

00:32:42ZAKLEPÁNÍ
-Neruším?

00:32:47-Máme sezení.
-To mě mrzí.

00:32:50Cyrile, přijeli kvůli kachlíkům do koupelny.

00:32:52Já to nemůžu rozhodnout bez tebe.

00:33:00Moc se omlouvám.

00:33:05Bude to jenom minutka, ano?

00:33:09Děkuji vám, jste velice laskav. Cyrile?

00:33:16-A to nemám ani smysl pro humor.

00:33:20Mohu vás tu nechat samotného?
-Ale jistě.

00:33:23Přece vám nezkazím reputaci sebevraždou v ordinaci.

00:33:31ZVONÍ TELEFON

00:33:44Ano?

00:34:01-Promiňte, to je ta próza dvacetiletého vztahu.

00:34:05Ale abychom se vrátili zpátky k našemu tématu...

00:34:08Ano, možnost výskytu skutečné lásky je dnes opravdu malá,

00:34:12nestává se to téměř nikdy, ale na druhou stranu

00:34:17navzdory vší té nepravděpodobnosti vy musíte věřit,

00:34:19že něco takového skutečně existuje,

00:34:22ať už se vám to zdá jakkoliv nepravděpodobné.

00:34:27Stalo se vám něco?
-Právě mi volala nějaká žena.

00:34:33Řekla mi, že jsem její životní láska.

00:34:41-To není možný.

00:35:27OPILECKÝM HLASEM: V tomhle křesle seděl Hemingway.

00:35:38Hemingway.

00:35:42Taky se bál silných a duchaplných žen!

00:35:51NAŘÍKÁ Bene, Bene, Bene!

00:36:01Do prdele, Bene! Bene!

00:36:11Já jsem s vámi přišla probrat pracovní záležitosti.

00:36:19-My dva jsme skončili.
-No dobře.

00:36:23Jestli nechcete znát první kapitolu Maxwellova nového románu,

00:36:28mně je to jedno.
-To zrovna.

00:36:31Vy si myslíte, že já vám na to skočím?!

00:36:33-Jo, to si přesně myslím.

00:36:41Já vás slyším, jak se tam šmrdláte.

00:36:49-A...

00:36:52Vy ji jako máte, jo?
-A vy jako chcete, jo?

00:36:58-Máte tu kapitolu?
-Vy chcete tu kapitolu?

00:37:00-Vy máte tu kapitolu?
-A vy chcete tu kapitolu?-Ano!

00:37:02Tak jestli ji chcete, tak to mě budete muset svléknout.

00:37:11-Vy jste opilá.
-Trošku jsem se pimpla.

00:37:17Jinak to nešlo.
-Nemáte nic, jste směšná.

00:37:22Tohle je odporné.

00:37:32-26. října ve čtyři hodiny ráno dospěl Woody

00:37:42po šesti hodinách přemýšlení a čtyřech lahvích bourbonu...

00:38:01...k definitivnímu přesvědčení, že Bůh, věčnost

00:38:10a nesmrtelnost neexistují. A poprvé v životě si uvědomil,

00:38:19že je člověk v tom pustém vesmíru úplně sám!

00:38:26-No co, co, co, co co? To jste si tam mohl načmárat sama.

00:38:30-No jo, ale to bych musela být Tatiana z Oněgina.

00:38:52Prosím vás, můžete mi podržet tu nohu?

00:39:02-Prosím vás, buďte stabilní! Ano?

00:39:05-Já se snažím! Já se strašně snažím.

00:39:24-"...přeci jen měl trochu strach.

00:39:29Podvědomě očekával, že hned poté, co se vzdal Boha,

00:39:31nesmrtelnosti a věčnosti, zasáhne ho z nebe blesk

00:39:34a nebo se všechno kolem rozpadne na prach

00:39:36a v tomto bezbožném vesmíru zavládne chaos.

00:39:42Ale nestalo se nic.

00:39:43Prázdné lahve po bourbonu byly na svém místě,

00:39:45slunce vycházelo jako každý jiný den

00:39:47a na Woodyho stole nebyl o nic větší chaos než v jiných dnech.

00:39:50Woody necítil ani smutek, ani úzkost, ani prázdnotu.

00:39:52Jediné, co cítil, byla obrovská úleva..."

00:39:56Kde to pokračuje?

00:40:00-Nevím!

00:40:02Vím jenom, že na prsou mám Woodyho dětství.

00:40:09Krátké, já jsem totiž autorovi neposkytla moc místa.

00:40:14-Počkejte, Annie. Pokračuje to i dál?

00:40:17-No, pokračuje.
-A kam?!

00:40:19-Pokračuje to až k pointě první kapitoly.

00:40:27-Annie! To je Maxwell!
-To je Maxwell na mně!

00:40:41-Vy jste ho přinutila psát na vaše tělo?

00:40:44-To já jsem ho zase moc nenutila.

00:40:48Jen jsem mu to nabídla a psal sám.

00:40:52-To jste celé udělala kvůli mně?
-No.

00:40:58-No moment, počkejte, ať to nerozmažeme.

00:41:03-On mi trošku umáznul...
-Moment, co to děláte?!

00:41:12Si nemyslete, že já vás kvůli tomu budu tohle to...

00:41:16Já toho nejsem schopný.

00:41:38Je vám dobře?

00:41:41-Ale teď vás přece přitahuji, ne?

00:41:46-Vůbec.

00:41:49-Vůbec?
-Ne.

00:41:51-Aha, aha, aha.

00:41:54Tak proč mi celou dobu zíráte na prsa?

00:41:57-Jsem zvědavý na Woodyho dětství.
-Bene Bishope,

00:42:03jestli chcete znát další kapitolu Maxwellova nového románu,

00:42:06tak byste na mně měl ale rychle začít dělat korektury!

00:42:15Protože pan autor netrpělivě čeká!

00:42:18-Já přece nemůžu dělat korektury na vás!

00:42:20To bych vás musel svléknout!
-Vždyť to říkám od začátku!

00:42:24-Nikdy!
-Nikdy?

00:42:25-Ne, nikdy. To se nestane. Ne!!!

00:42:33-Dobře. Tak až si to rozmyslíte,

00:42:37tak na vás čekám ve vaší kanceláři...

00:42:46Bene!!!

00:42:52To Woodyho dětství bylo sice krátké, ale divoké!

00:43:18-To je mrcha! Takovejhle podraz.

00:43:50Tak šlo by to, no.

00:44:01-Ale to jste opravdu nemusela. Vždyť já nikdy nesnídám.

00:44:04-To děláte velkou chybu. Budete mít vředy.

00:44:08A já se potom o vás budu muset starat.

00:44:12-Já bych si zašel do kantýny pro chlebíček.

00:44:13-Prosím vás, vždyť tam je všechno předražený.

00:44:16Bůhví, odkdy jim to tam leželo. Tohleto máte čerstvý.

00:44:19Vždyť jsem byla ráno na trhu.
-No tak dobře, no.

00:44:22-Tak. A zítra vám vytepuju koberce!

00:44:30-To opravdu nemusíte. Někoho si na to zavolám.

00:44:33-Prosím vás, přece za to nebudete platit.

00:44:35Vždyť já vám to ráda udělám.

00:44:37-Můžu se vás na něco zeptat?
-Samozřejmě.

00:44:39-Proč to děláte?
-Nerozumím.

00:44:42-Kvůli něčemu to přece děláte.

00:44:44Nebo snad nosíte snídaně všem sousedům v domě?

00:44:50-Tak teď jste se mě opravdu dotknul.

00:44:54Jestli si myslíte, že jsem nějaká chuděra,

00:44:56která potřebuje uhnat chlapa, tak to teda opravdu nejsem.

00:44:59Já od vás nic nechci.
-Ano.

00:45:00Dneska ode mě nic nechcete

00:45:02a zítra mi vyčtete sebemenší laskavost.

00:45:04Musíte s tím přestat.
-Ale já od vás opravdu nic nechci!

00:45:08Mně je vás líto.
-Ale, prosím vás.

00:45:13-Jste takový osamělý...

00:45:16Tak jsem se rozhodla, že budete šťastný!

00:45:24-No ale já jsem šťastný.
-Ale já chci,

00:45:26abyste cítil, že vás má někdo rád!
-Ano, mě má někdo rád.

00:45:31-Já ale chci, abyste se cítil být milovaný!

00:45:34-Ano, já jsem milovaný.
-Kým? Tou ženskou,

00:45:36o který pořád blouzníte?!
-No ano.

00:45:39-To si jen namlouváte.
-Ne, já to vím.

00:45:41-Když člověk miluje nebo je milovaný, tak je to vidět!

00:45:46-Nesolte mi to!
-Podívejte se. Jezte!

00:45:54Když má člověk rád psa, tak ho drbe za ušima!

00:46:00Když má rád literaturu, tak si čte knížky!

00:46:04Vždycky je to vidět!

00:46:06Vy pořád tvrdíte, že vás ta ženská miluje.

00:46:09A jak to víte? Pere vám? Žehlí vám? Uklízí vám?

00:46:12-Jak by mně měla prát a uklízet, když žije s jiným mužem?

00:46:14-Tak vidíte, že vás nemiluje!

00:46:16-Vždyť to je přece právě důkaz toho, že mě miluje!

00:46:18Protože žije s jiným mužem?
-No ano.

00:46:21Žije s ním jenom kvůli mně. To je tak těžké pochopit?

00:46:24Podívejte se, tenkrát na tom country bále v Brooklynu,

00:46:28když jsme se seznámili, tak ona...

00:46:36Ona se ke mně naklonila, chápete, chtěla, abych ji políbil.

00:46:44Jenomže já jsem byl tenkrát strašně mladý a nezkušený

00:46:47a vůbec jsem nevěděl, co se po mně chce.

00:46:49Tak jsem ji v tom náklonu nechal příliš dlouho

00:46:51a ona se na mě rozzlobila, no. A s tím druhým

00:46:54začala chodit jen proto, jen aby mě potrestala.

00:46:57-Vždyť si ho vzala!
-Ano, já vím.

00:47:00Taky mě to překvapilo. Ale takové jsou ženy.

00:47:04-Prosím vás, vždyť už s ním žije celá léta!

00:47:06-Ano, já vím. Taky mě to neustále překvapuje.

00:47:10Já si říkám: Kdy konečně řekne pravdu, že jsem to já,

00:47:12a ne on, koho miluje. Jenomže ona je příliš slabá.

00:47:16Nedokáže se postavit pravdě tváří v tvář.

00:47:19Mě to samozřejmě trápí, ale nemůžu s tím nic dělat.

00:47:24-A vy jste se s ní viděl? Od toho country bálu?

00:47:28-Ne. Já od té doby na country bály nechodím.

00:47:30-Jo? To jste jí ani nenapsal?

00:47:32-Ne. Ale vším, co dělá, dokazuje, jak moc mě miluje.

00:47:35-Jo? Čím třeba?
-Čím. Počkejte.

00:47:42Co je?
-Nic.

00:47:45-Tak například chodí nakupovat mléko

00:47:47do Whitmanovy ulice, přestože to má z domu nejmíň půl kilometru.

00:47:51-Ale vy přece nebydlíte ve Whitmanově ulici!

00:47:53-To nebydlím, ale Whitman je můj oblíbený básník.

00:47:55Proč by tam jinak chodila nakupovat?!

00:47:57-Vy jste jí někdy Whitmana recitoval?

00:47:59-Ne.

00:48:01-Tak jste si o něm povídali?
-Ale vůbec ne!

00:48:05Vidíte, a přesto na to přišla!

00:48:09Víte, jak to pro ni muselo být těžké?

00:48:12A vy říkáte, že mě nemiluje? Naopak!

00:48:14Vším, co dělá, dokazuje, jak moc mě miluje.

00:48:19-Leone?
-No?

00:48:26Je, tohle mám rád, děkuju.
-No, já vím.

00:48:31Leone?
-Hm?

00:48:34-Uvažoval jste někdy o návštěvě psychiatra?

00:48:38-Ne, to vůbec. A proč?

00:48:42-Protože ji dvakrát týdně chodíte špehovat k jejímu domu!

00:48:48-Jak to víte?
-Peru vám spodní prádlo.

00:48:51My dva nemáme žádná tajemství.

00:48:53-Vy mě sledujete?
-Možná!

00:48:55-Vy jste šílená.
-Já?!

00:48:58-Ano!
-Já vás sleduju jenom kvůli tomu,

00:49:01že vy sledujete ji! Vždyť já to dělám pro vaše dobro!

00:49:05-Jakým právem se mi pletete do života?!

00:49:07-Protože já chci, abyste byl šťastný!

00:49:09-Hergot, já jsem šťastný!
-Nejste!

00:49:11-Já jsem strašně šťastný.
-Ale nejste.

00:49:12-Já jsem šťastný!
-Nemůžete být šťastný,

00:49:14když žijete tady v těch svejch bludech!

00:49:17Jo!

00:49:21Šťastný budete, ano, až budete žít v pravdě, jak to sám říkáte!

00:49:28-Ale pravda je, že ta žena mě miluje.

00:49:30-Nemiluje!
-Miluje!

00:49:32-Nemiluje!
-Miluje!

00:49:33-Nemiluje.
-Miluje!

00:49:35-Nemiluje!
-Miluje!

00:49:38-Nemiluje!!!

00:49:40-To vy přece vůbec nemůžete vědět!
-Vím, protože jsem za ní byla!

00:49:55-Počkejte... Vy jste za ní byla?

00:50:01-Leone, já jsem si myslela, že ta ženská vás tady

00:50:05léta tahá za nos! Že vám dává nějaký marný naděje.

00:50:09Já jsem se snažila vás chránit!
-Vy jste za byla ní?

00:50:14-Prosím vás, nerozčilujte se!

00:50:16Leona, vždyť ta ženská vůbec neví, že existujete!

00:50:18Vždyť mi to sama řekla!
-A vy si myslíte,

00:50:21že ona by nějaké cizí, šílené ženské věšela na nos

00:50:23největší tajemství svého života?!
-Leone, vy jste nemocný člověk.

00:50:26Vy se prostě musíte léčit!
-Já bych vás nejradši za...

00:50:29-Co? Tak jo, tak mě uhoďte, ale pořádně!

00:50:35Čím dřív vás odvezou na psychiatrii,

00:50:37tím dřív budete zpátky doma. A já to pro vás klidně podstoupím.

00:50:42-Prosím vás, vemte si ty věci a vypadněte.

00:50:46-Leone...

00:50:47-Slyšíte, vemte si ty věci a vypadněte.

00:50:50-Leone...
-Jděte!!!

00:50:56-Leone, já...
-Jděte pryč!

00:51:10-Leone, jste v pořádku?
-Jistě, mistře, jsem.

00:51:14-Opravdu?
-Určitě.

00:51:16Mistře, napište něco o lásce.

00:51:30-A, to jste vy.

00:51:37-Andrew! To je nádhera.

00:51:39To je nádhera. Veliké dílo.
-A vám, vám se to taky líbilo?

00:51:49-Bylo to úplně... Ano, mně se to moc líbilo.

00:51:57-Celé jsem to hodil na papír. Můžete pokračovat, je to vaše.

00:52:05-Tak já se jdu se osprchovat.

00:52:19-Je to dobré, Andrew, já bych to neříkal. Opravdu!

00:52:23-Není to trochu úchylné?

00:52:26-Myslíte Woodyho první sexuální zkušenosti?

00:52:28Trocha pikantnosti neškodí.
-Ne.

00:52:30Myslím ten náš vztah! No ne nás dvou, nás tří!

00:52:36Vy, já, Annie...

00:52:39-No tak není to zrovna to, o čem psal Puškin...

00:52:45Na druhou stranu, kdo má patent na to, jak má vypadat pravá láska?

00:53:52BUŠENÍ NA DVEŘE

00:54:02-Co tu chcete?!
-Já se zblázním.

00:54:05Jestli mi nepomůžete, budete mě mít na svědomí.

00:54:09-Víte, kolik je hodin?
-Celý den jsem z toho mimo.

00:54:13Měl jsem dnes mít besedu s dětmi. V knihovně!

00:54:17Ale nešel jsem tam.
-Proč?

00:54:20-Já nevím, co to je za otázku? Vy jste pil?

00:54:23Člověk jednou napíše slátaninu pro děti a už mu nedají pokoj!

00:54:27Byl jsem namol, když jsem to psal,

00:54:29ale ono se jim to asi právě proto líbí.

00:54:31-Ale proč jste tam nešel?
-Co? Aha.

00:54:35Věděl jsem, že tam musím jít, ale nešel. Nemohl jsem.

00:54:39-Vy jste zase pil?
-Ne. Abstinuji už od oběda.

00:54:44Nemohl jsem jít na besedu. Nemohl!

00:54:47Toulal jsem se ulicemi, dokud jsem si neuvědomil,

00:54:50že jsem někde v poli daleko za městem

00:54:53a že vůbec netuším, jak se odtud vrátit zpět.

00:54:57Nedáme si čaj?
-Ne!

00:55:00Tohle jste mi musel přijít říct uprostřed noci?

00:55:02-Žádná žena mi dosud neřekla, že jsem její životní láska!

00:55:06Pane doktore, já nedokážu myslet na nic jiného.

00:55:09Pořád musím myslím na to, jak asi vypadá.

00:55:11Jaké má vlasy, jaké má oči, jaké má zuby,

00:55:15jak je figurálně řešená...

00:55:21Míma! Nemohla by to být ta malá servírka Míma?

00:55:25Znáte bistro Depresso?
-Pšt! Moje manželka spí!

00:55:29-Pardon. Byl jste tam někdy?

00:55:33-Ano, jistě, to je ona.
-Myslíte?

00:55:38-Jistě. Jděte za ní, vezměte se a mějte spolu děti,

00:55:41jenom mi už dejte pokoj. Pojďte.

00:55:44-Já nevím, já nevím. Nejsem si jistý, že je to ona.

00:55:48Včera jsem tam zašel na čaj, ale z jejího pohledu

00:55:50jsem nic nevyčetl. Už jste to někdy zažil?

00:55:53Celý svět okolo mě zaplavila láska.

00:55:57Já dělám všechno jinak! Jinak chodím.

00:56:00Doteď jsem si neuvědomoval, jak směšně chodím,

00:56:02ale dnes jsem si toho začal všímat, protože tam někde venku

00:56:06je oko, které je upřené na můj život a sleduje ho!

00:56:14Je to, jako kdybych našel Boha!
-Pšt, moje manželka spí.

00:56:17-Vy zase nechápete, pane doktore!

00:56:19I člověk, který najde Boha, má pocit, že na jeho život

00:56:23je upřený laskavý pohled. A totéž teď cítím i já!

00:56:27Poprvé v životě. Do mého života vstoupil Bůh!!!

00:56:31-To je skvělé, ale víte, kolik je hodin?

00:56:33-Jistě, pardon.

00:56:38Smím vás aspoň obejmout?

00:56:49-Ale pak už půjdete!
-Jistě.

00:56:59Je mi čtyřicet a poprvé v životě cítím, že můj život má smysl!

00:57:05-Je to spíš trochu děsivé.
-Co?

00:57:12-To, že vás nějaká žena celou dobu sleduje.

00:57:15Nevím, co bych dělal já, kdyby mě někdo sledoval.

00:57:18Nebo moji ženu. Ale ta představa,

00:57:20že tam někde venku, za stromem, ve tmě je ukrytý někdo,

00:57:23kdo sleduje celý můj život. Ví o každém mém kroku.

00:57:26A myslí si, že mě miluje?
-Ale ona není ve tmě.

00:57:29Zavolala mi!
-Řekla vám, jak se jmenuje?

00:57:32-Ne. Přerušilo se to. Snažil jsem se jí celý den dovolat,

00:57:34ale bohužel její telefon byl nedostupný.

00:57:36-No tak vidíte. Ta žena se před vámi skrývá.

00:57:40Ona není psychicky v pořádku.
-Myslíte?

00:57:42-Ano, já vám nechci kazit radost, ale tohle by mohlo dopadnout

00:57:45hodně špatně. Vy, promiňte, že to tak říkám,

00:57:47neurotický alkoholik!

00:57:50A ona, promiňte, že to tak říkám, hysterická sociopatka!

00:57:54-Vy nic nechápete, doktore! Vy nic nechápete!

00:57:57Ale kdybyste slyšel ten hlas! A tu naléhavost a přitom vroucnost,

00:58:00kterou měla v hlase, když mi říkala,

00:58:02že jsem její životní láska, že chce, abych to věděl.

00:58:05A potom už jenom opakovala moje jméno:

00:58:07Samueli Goldwine, Samueli Goldwine...

00:58:09Ale jak to opakovala, to byste musel slyšet!

00:58:12S jakou vroucností, s jakou láskou! A pak se to přerušilo.

00:58:17-Proč tak křičíte?
-Nějaká žena mě miluje.

00:58:21Nevím, kdo to je, ale asi se z toho zblázním.

00:58:23-Cyrile, prosím tě, víš kolik je hodin?

00:58:25-Promiň, ale pan Schindler prochází velmi složitým obdobím.

00:58:28-Váš muž je totálně mimo.

00:58:30Vy s ním musíte žít, vám to vysvětlovat nemusím.

00:58:32Jste světice!
-Ano, máte pravdu.

00:58:36A jdu spát.
-Neodcházejte, prosím vás!

00:58:38Já potřebuji slyšet a znát váš názor.

00:58:42Váš názor jako ženy.

00:58:44Je to otázka, prosím, otázka života a smrti!

00:58:48Dnes mi nějaká cizí žena zatelefonovala, že mě miluje.

00:58:54-Vás?
-No právě, no.

00:58:58-No mě to taky překvapilo!

00:59:00Nepředstavila se, neřekla kdo je ani odkud se známe.

00:59:02Prostě mi to řekla a zavěsila.

00:59:04Váš manžel si myslí, že ta žena je blázen.

00:59:06Já nevím. Co si myslíte vy?
-Počkejte,

00:59:09to vám jen tak do telefonu řekla, že vás miluje?

00:59:11-Ale jakým hlasem!

00:59:13"Miluji tě, Samueli Goldwine, jsi moje jediná láska."

00:59:19-Já nevím. To je takové vulgární.

00:59:21-Je to spíš trochu děsivé!
-Ne, když žena

00:59:23jen tak někomu zatelefonuje, že ho miluje...

00:59:26-Nejsme přece v 19. století.

00:59:28Proč by žena nemohla své city projevit jako první?

00:59:30-Ale může, ale říct to takhle přímo?

00:59:33To je jako když někdo často a nahlas mluví o tom,

00:59:36že je šťastný.
-Já jsem šťastný.

00:59:41-Ale to je přece vidět, Žirafko, to se přece nemusí říkat.

00:59:49Když je člověk zamil... Mohu, Cyrile?

00:59:56-Ano jistě, prosím.
-Když je člověk zamilovaný, pane...

01:00:02-Pan Schindler.
-...pane Schindlere.

01:00:05Tak slova jsou to poslední, na co přijde řada, ne?

01:00:09To se odehrává v pohledech.

01:00:11Nebo když se červenáte před člověkem, kterého milujete,

01:00:14když se vám třese hlas, že?

01:00:17A nebo když už jste vzrušený jenom z toho,

01:00:20že někdo nahlas ve společnosti vysloví jeho jméno.

01:00:24To je láska! Pardon.

01:00:27Říct to tak bez přípravy do telefonu, no promiňte,

01:00:30to je podle mě naprosto banální.

01:00:32-Ale co když mi to naznačovala už předtím

01:00:35a já jsem si toho prostě jenom nevšiml?

01:00:37Když jsem namol, mívám sníženou vnímavost.

01:00:39Zeptejte se manžela.
-To je pravda.

01:00:41I Hemingway byl proti němu mnich...

01:00:43-Co když náznaky někdy nestačí a přijde čas to říct přímo?

01:00:48Představte si, že by mi to nikdy neřekla

01:00:50a my bychom kolem sebe prošli, aniž bychom se potkali.

01:00:52A po zbytek života bychom byli oba nešťastní.

01:00:56Možná, že časem by ji samota unavila a vdala by se.

01:01:00Já bych se časem oženil, abych měl koho trápit svojí povahou,

01:01:04ale nikdo z nás by už nikdy nebyl doopravdy šťastný. Nikdy.

01:01:09-Možná že na tom, co říkáte, přece jenom něco je.

01:01:12-Ne! Někdy i manželství z kompromisu může být šťastné.

01:01:16-Já bych v takovém manželství nedokázal žít.

01:01:24Na začátku musí být vzájemná chemie.

01:01:26která časem samozřejmě vyprchá, ale manželé potřebují

01:01:29aspoň něco, na co mohou vzpomínat. Bez toho to nejde.

01:01:33-Proč by to nešlo, Cyrile? Někdy spolu lidi třeba začnou žít,

01:01:38aniž by k sobě něco cítili, že?

01:01:41No a jak plyne čas, tak si na sebe zvyknou

01:01:46a najednou zjistí, že bez sebe nedokážou být!

01:01:49-No to je... Právě jsi celkem přesně popsala

01:01:53stockholmský komplex.
-Aha.

01:01:58-Ale to není láska, to je vztah mezi únoscem a jeho obětí.

01:02:02-Aha.
-Tenhle vztah může být silný,

01:02:04ale s láskou bych si ho nepletl. Kdybys mi ukázala dva páry,

01:02:06jeden takový, kde je mezi manželi vzájemná chemie...

01:02:10-Aha.
-A druhý takový, kde si manželé

01:02:15na sebe jen zvykli, dokázal bych je identifikovat za pět minut.

01:02:18A nejen proto, že jsem psychiatr, prosím.

01:02:21-Proč se smějete?
-Proč se smějete?

01:02:24-Jen tak. Život je směšný.

01:02:26-Cyrile, dva lidé, kteří si jeden druhého hluboce váží,

01:02:31tak ti dva lidé přece mohou vytvořit mnohem pevnější vztah

01:02:35než je ten, který vznikl z takzvané velké lásky.

01:02:39-Pulečku, uveď mi příklad. No...

01:02:45-Mám! Dnes jsem viděla ve zprávách starého muže.

01:02:50Byl to obyčejný, nevzdělaný dělník. Žil na venkově.

01:02:54Stál v příletové hale na letišti a zrovna se dozvěděl,

01:02:57že jeho žena tragicky zahynula při leteckém neštěstí.

01:03:00Letěla poprvé sama za synem do Paříže,

01:03:03muž za ni nechal sloužit mši, letadlo stejně spadlo.

01:03:05Tak! A ten muž si rval si vlasy

01:03:09a říkal do kamery, že teprve teď, když svou ženu ztratil,

01:03:11si uvědomil, jak moc ji miloval. Tak!

01:03:15A v tom letadle sedělo dvě stě lidí.

01:03:17Cyrile, myslíš si, že každý z nich žil v manželství z velké lásky?

01:03:20Vždyť je to statisticky nemožné.

01:03:22Ale ve chvílí, kdy se letadlo řítilo k zemi,

01:03:25všichni, kdo v něm seděli, naposledy telefonovali těm,

01:03:28které milovali, aby jim mohli říct co? Že je milují.

01:03:33Plakala jsem, když ve zprávách pouštěli ty vzkazy.

01:03:37-Dnes se zřítilo nějaké letadlo?
-Cyrile, ty mě neposloucháš.

01:03:45Celou dobu o tom mluvím, dvě stě mrtvých. Nikdo nepřežil.

01:03:48-A kdy se to stalo?
-Ty...

01:03:50V poledne, když nám přivezli ty kachlíčky?

01:03:53-A lidé z toho letadla telefonovali?

01:03:55-Věděli, že to špatně dopadne.

01:03:57Letadlo mělo problémy už ve vzduchu.

01:03:59-Nemáte nějaký alkohol?
-Ne...máme. Ne!

01:04:06Tak dobrou noc, Cyrile.
-Dobrou noc.

01:04:12-Cyrile, dobrou noc.
-Dobrou noc...

01:04:19Ty zlobíš, Cyrile.

01:04:35-Vy myslíte, že ta žena, která vám volala, tak...

01:04:44To je strašný!

01:04:51-Jste idiot!
-Pane Schindlere!

01:04:54Pane Schindlere!!!

01:05:18-Pardon.

01:05:24Co?
-Přemýšlím.

01:05:36-Co jste tam napsal?
-Woody stál uprostřed pole

01:05:40a sledoval temnou bouři, která se blížila od východu.

01:05:44Kdysi, když byl ještě dítě, ho babička učila,

01:05:46že blesk je prodloužená ruka Boží, kterou Bůh napomíná hříšníky,

01:05:50aby se navrátili na cestu pokání.

01:05:55Ale dnes už k němu blesk nepromlouval. Mlčel.

01:05:58Kdyby ho teď srazil k zemi, nebylo by to proto,

01:06:01že on, malý a nepatrný človíček dokáže svými skutky

01:06:03rozhněvat Stvořitele vesmíru, znamenalo by to pouze to...,

01:06:13...že se v blbém čase postavil na blbé místo.

01:06:22Vám to připadá směšné?
-Ne.

01:06:25Ale strašně ho lechtá.

01:06:32-Tak já nemůžu psát, když se pořád takhle smějete.

01:06:37-Tak mi řekněte něco smutného.
-Psaní v západní kultuře

01:06:42čeká stejně neodvratný konec jako náboženství.

01:06:48Jedno i druhé je založené na víře ve velké příběhy,

01:06:51které, jak se ukázalo, jsou smyšlené.

01:06:55Na víře, že všechny ty nesmyslné a náhodné události našich životů

01:07:00jsou uvnitř provázané smyslem a někam směřují.

01:07:07Ale nesměřují. Je to smutné?

01:07:12-Smutné je, že tomu nerozumím.

01:07:16-Já tomu rozumím, ale nic při tom necítím.

01:07:20Dokonce musím připustit, že momentálně...

01:07:26...jsem šťastný.
-Šťastný?

01:07:30-Ano. Ano, jsem tu s vámi. Dotýkám se vaší kůže,

01:07:37cítím teplo a vůni vašeho těla...
-Ale víte, že vás nemiluji.

01:07:41-Jistě, ale to je naprosto běžné i v normálních vztazích.

01:07:53Dokonce mi možná ta neurčitost našeho vztahu vyhovuje mnohem víc.

01:07:57Má to napětí.

01:08:00Mám vás na dosah, a přesto jste mi vzdálená.

01:08:04Nepatříte mi. Nebo snad ano?
-Ne.

01:08:08-Ne, ne.
-Ne.

01:08:10-Musím vás tedy dobývat svým psaním.-Marná snaha.

01:08:13-Vážně? Když píšu, tak cítím, že jste vzrušená.

01:08:25-Vy na mé tělo píšete příběh o tom, že Bůh není.

01:08:29Ale co když Bůh zasáhne? Projeví se! Potrestá nás!

01:08:35Jak já k tomu přijdu?
-Tak na jedné straně

01:08:39by vás to stálo pozemský život, na straně druhé by to byl důkaz,

01:08:43že existuje Bůh a nesmrtelnost. To je dobrý obchod, ne?

01:08:48BUŠENÍ NA DVEŘE

01:08:50-Proč běžím sem?

01:09:00Zamkl jste?
-Jistě.

01:09:02BUŠENÍ NA DVEŘE POKRAČUJE

01:09:09TICHO

01:09:17Už je pryč.
-Šíleně jsem se lekla.

01:09:22-Všiml jsem si.

01:09:24Můžeme pokračovat? Já cítím, že jsem dnes ve formě.

01:09:29-Všimla jsem si, že jste přitlačil.

01:09:36-Promiňte, ale tady už jsem dopsal. Musíme postoupit...

01:09:42...o...
-O patro výš.

01:09:45-Ano. Ano.

01:09:50Možná, kdybyste...
-Ano.

01:09:55-Pardon.
-Hm.

01:10:52-Já věděl, že vy dva spolu něco máte!

01:10:57-Jak dlouho jste tady?
-Netuším.

01:11:00Usnul jsem na toaletě.

01:11:03Mimochodem, být vámi, teď bych tam nechodil.

01:11:06-Co tady vůbec děláte?!
-Nejsem si jistý.

01:11:09Ale pokud si dobře vzpomínám, skrývám se tu před policií.

01:11:14BUŠENÍ NA DVEŘE To budou oni!

01:11:18-Vy jste něco provedl?
-Ano.

01:11:20Pomstil jsem se Bohu za všechny jeho kanadské žertíky!

01:11:23-Mám z vás strach.

01:11:26Z vás taky.

01:11:29-Běžte, prosím, otevřít.
-Já?!

01:11:39Andrew!
-Ano, Annie?

01:11:42-Já tam klidně dojdu!

01:11:57-Mistře, mohu se vám s něčím svěřit?

01:12:00Jednou jsem přistihl svoji matku, jak čte vaši knihu.

01:12:04Vyhodil jsem ji oknem ven! Knihu, bohužel.

01:12:12-Tak přece jste tady! Všude vás hledám.

01:12:14Dobrý den.

01:12:16Starat se o vás je psychicky náročné.

01:12:18Dělat vám ještě nějakou chvíli psychiatra,

01:12:20tak jdu ve čtyřiceti do důchodu.
-To možná i dřív.

01:12:22-Nebo možná ještě i dřív. Vy jste jako malé dítě!

01:12:26Navíc jste rozrušený.

01:12:28Pojďte, já vám dám něco na uklidnění, ano?

01:12:29-Když vám to udělá radost...

01:12:31-Ta tragédie na letišti, ta vám ještě nepřidala.

01:12:34-Na letišti se stala nějaká tragédie?

01:12:36-Vy o tom nevíte?! Jsou toho plné noviny.

01:12:38-Ne. Když píšu, nevnímám svět. Pardon.

01:12:45-Včera v poledne spadlo letadlo. A v tom letadle...

01:12:48Je to ta nejneuvěřitelnější historka, jakou jsem kdy slyšel.

01:12:52V tom letadle seděla žena, která mu krátce před tím,

01:12:56než se to letadlo zřítilo, zavolala, že ho miluje.

01:12:59-Jeho?!
-Jeho!

01:13:01-Tak proto ho hledá policie!
-Jeho hledá policie?

01:13:05-Před chvilkou nám to sám řekl.
-Co jste to provedl?

01:13:10-Au!

01:13:15-Co jste to zas provedl?

01:13:17-Šel pustinou tohoto světa a krajina kolem něj

01:13:19byla chladná a nehostinná.
-Co to zase plácáte?

01:13:24-Já nevím. Annie to má napsané na ruce.

01:13:26-Nečtěte si cizí lidi!
-Jistě.

01:13:29radši nám řekněte, proč máte zakrvácenou košili.

01:13:31-Proboha, co jste to provedl? Vždyť máte zakrvácenou košili!

01:13:37-Chtěl jsem jenom vědět, kdo ta žena je!

01:13:39Je to přece jediná žena, která mě kdy milovala.

01:13:42Je sice mrtvá, ale při mém milostném životě

01:13:44si skutečně nemohu vybírat. Šel jsem na policii.

01:13:48Ukázali mi seznam obětí.

01:13:50A jedna z obětí bydlela jen dva bloky od mého domu.

01:13:53Nějaký Mayerová. Tak jsem tam šel...

01:13:56-Co jste si od toho sliboval? Vždyť je mrtvá!

01:13:58-Chtěl jsem ji aspoň jednou vidět, aspoň na fotografii!

01:14:02Přišel jsem k domu, ve kterém bydlela...

01:14:06A v tom mi to došlo.

01:14:08Vzpomněl jsem si, odkud jsem tu ženu znal.

01:14:20Měl jste někdy v životě pocit, že víc ironie vesmíru už nesnesete?

01:14:25-Ne. Nevím.
-Já ano.

01:14:28-A vy?

01:14:29-Mně se zdá vesmír dokonale uspořádaný.

01:14:32-Vážně? A když vám řeknu, že ta Mayerová byla daňařka,

01:14:34která mi před pár lety dělala daně?

01:14:36-I daňařky jsou za určitých okolností schopné milovat.

01:14:39-Ale ona mě nemilovala.

01:14:40Na zvonku bylo napsáno Samuel Goldwin Mayer.

01:14:43Její muž Samuel Goldwin! Stejně jako já.

01:14:45-No a?
-Bože můj, to jste tak natvrdlý?

01:14:48Ona z toho letadla nevolala mně.

01:14:49V té panice vytočila nesprávného Samuela Goldwina.

01:14:52Já jsem ten nesprávný Samuel Goldwin. Jsem omyl.

01:14:58Člověk by doufal, že k uspokojení škodolibosti Všehomíra

01:15:02by úplně stačilo, kdyby jediná žena, která je schopná mě milovat,

01:15:05byla škaredá, padesátiletá daňařka.

01:15:07Možná bych ustál i ten fakt, že tahle daňařka, která mě miluje,

01:15:11je vlastně už mrtvá, ale to, že i tahle láska

01:15:15mrtvé daňařky je vlastně omyl, to už je na mě trochu moc.

01:15:25-To ano.
-Co si to píšete?

01:15:27-Nic, nic.
-Nic, nic!

01:15:30Ukradl jste mi můj nihilismus!

01:15:32Ukradli mi mé místo v dějinách literatury

01:15:34a teď mi chcete ukrást i můj život?

01:15:37Co jste si tam napsal?-Možná to všechno nebyla jen náhoda.

01:15:41Proč máte zakrvácenou košili?
-Už jsem řekl. Pomstil jsem se.

01:15:45-Neviděli jste Leona?
-Jsem se lekla. Ne.

01:15:48-Večer utekl z domova a já ho nemůžu nikde najít.

01:15:50-No tak se asi někam zatoulal.

01:15:52-Víte, byl velmi rozrušený, když odcházel.

01:15:54My jsme se pohádali.
-Je, no nezlobte se,

01:15:56ale my tady řešíme...
-Přinesla jsem mu večeři.

01:15:59-No tak byste ho asi měla jít hledat k řece, hm?

01:16:05-Proč k řece?

01:16:12-Nevím.

01:16:18-Můžu si odskočit?
-No dobře.

01:16:29-Řekněte nám na rovinu, čí je ta krev?!

01:16:31-Z domu, kde bydlela ta žena, náhle vyšel muž.

01:16:36Byl plešatý, trochu při těle a měl černý oblek.

01:16:38Hned jsem věděl, že je to ten druhý Samuel Goldwin, můj sok!

01:16:46-Proboha, co jste to dělali na tom záchodě?

01:16:48-Říkal jsem vám, abyste na toaletu teď nějakou dobu nechodili.

01:16:52-Kde máte nějaký čistící prostředky?

01:16:54Já vám to tam vyčistím.
-No, v kuchyňce pod dřezem.

01:16:59-No tak běž!

01:17:04Takže jste mluvil s manželem ženy, která vám volala z letadla?

01:17:07-Ano, chtěl jsem jít za ním a říct mu,

01:17:10že poslední myšlenky jeho ženy patřily právě jemu.

01:17:13-To bylo od vás moc hezké.
-Ale nešel jsem.

01:17:16Myslím, že jsem na něj trochu žárlil.

01:17:18-Tak to jeho jste napadl?!

01:17:20Vy jste zmlátili úplně neznámého chlapa jenom proto,

01:17:23že ho milovala vlastní žena?!
-Ne!

01:17:25Kvůli tomu jsem nikoho nezmlátil! Jen jsem ho sledoval.

01:17:29Vůbec nevypadal smutný. Naopak! On si pohvizdoval.

01:17:33-Lidé často reagují na smrt neadekvátně. Jsou v šoku.

01:17:36-Cestou se zastavil v cukrárně.

01:17:38Sledoval jsem ho skrz výkladní skříň!

01:17:40Koupil si velkou krabici bonbonů,

01:17:42nechal ji zabalit do dárkového papíru.

01:17:44-Na tom není nic divného. Lidé ve stresu často jedí sladké.

01:17:47-Potom vešel do jednoho domu, byl tam víc než hodinu.

01:17:50Když vyšel, vyprovázela ho odbarvená blondýna.

01:17:52Krabici s bonbóny už neměl. Na rozloučenou se dlouze políbili!

01:17:57-Soulož s milenkou se už nedá vysvětlit posttraumatickým šokem.

01:18:03-Je v kuchyňce!
-Co?

01:18:06-Leon!
-On je v kuchyňce?!

01:18:08-No tady je lidí a my o tom nevíme!

01:18:12-Co tam dělá?
-Sedí tam a kouká z okna.

01:18:16Zlobí se na mě.
-My tady máme takové...

01:18:18-Já jsem mu řekla, že mi je to hrozně líto to, co jsem mu řekla.

01:18:20Ale on nic!

01:18:22Já nevím, nemohl byste za ním někdo dojít a promluvit s ním?

01:18:25-A o čem?
-Já nevím.

01:18:26Mám strach, aby si něco neudělal.
-Leon?!

01:18:29Co by si Leon tak asi mohl udělat?
-Cokoliv!

01:18:33-Já vím, co by si asi tak mohl udělat.

01:18:35Jsem psychiatr, půjdu za ním.

01:18:37-Počkejte, vezměte mu tohle. Jsou tam palačinky.

01:18:40Ty má rád, třeba ho to obměkčí.
-Dávejte na něj prosím pozor.

01:18:52-Vy jste toho chlapa zabil?
-Úplně ne.

01:18:58Možná, možná, že jsem jednal trochu neuroticky,

01:19:04ale co byste na mém místě dělal vy?!

01:19:06Chlap, kterému zavolá jeho žena pár vteřin před smrtí,

01:19:09že ho miluje, šel hned druhý den za svojí milenkou! Chápete to?!

01:19:14Možná, že už od ní chtěl dávno odejít

01:19:17a nikdy k tomu nenašel odvahu.

01:19:18A najednou se všechno vyřešilo samo!

01:19:20Byl volný. Už ho její láska k němu nesvazovala.

01:19:23Zbavil se jí. Tolik štěstí! Vás by to emocionálně nerozhodilo?

01:19:27Chtěl jsem mít stoprocentní jistotu.

01:19:29Šel jsem za ním a zavolal jsem: "Samueli Goldwine!"

01:19:33Otočil se a díval se na mě jako na otravný hmyz.

01:19:37A u domu, ve kterém právě strávil víc jak hodinu se svojí milenkou,

01:19:41zrovna stavěli lešení. Tak jsem si vypůjčil trubku...

01:19:48-Tak co? Nechce to, co? Trucuje.

01:19:54-Vy jste si nevšimla, že ten chlap je mrtvý?!

01:20:10-Tak on nechce moje palačinky?

01:20:14Já jsem je dělala jenom kvůli němu!

01:20:43Tak si představ, Pulečku, že pan Mayer nakonec

01:20:46pana Schindlera neudal, protože doufá, že bude dědit

01:20:50a lekl se, že by pan Schindler mohl u soudu vyzvonit,

01:20:53proč ho vlastně zmlátil tyčí. Mléko!

01:20:58Takže to nakonec pro pana Schindlera všechno dobře dopadlo.

01:21:01Pravda ale, pokud nepočítáme ten fakt, že získal...

01:21:04Proč je v lednici tolik mléka?
-Já nevím.

01:21:10Mně vypadlo, že jsem koupila dvě lahve už včera.

01:21:13Promiň, omlouvám se.

01:21:17Pravda, pokud nepočítáme ten fakt, že získal další důkaz o tom,

01:21:22jak je tenhle svět zlý a prohnilý. Šílený příběh.

01:21:27My dva jsme se seznámili, vzali se

01:21:31a prožíváme své tiché štěstí bez výraznějších vzruchů.

01:21:36A někdo takový jako pan Schindler prožije během tří dnů

01:21:38velkou lásku, bolest z její ztráty, zklamání i pomstu...

01:21:49-Cyrile, přece víš, že já mléko nepiju.

01:21:57BUŠENÍ NA DVEŘE

01:22:00-Čekáš někoho?
-Ne. A ty?

01:22:03-Tak to bude pan Schindler!

01:22:05-Vždyť jste se před hodinou rozešli?

01:22:07-Já vím, ale řekl jsem mu, aby přišel,

01:22:09jakmile ho přepadnou sebevražedné myšlenky. Připrav láhev whisky.

01:22:12-Cyrile, ale dohodli jsme se, že na vašich setká...

01:22:19-Prosím, pojďte dál. Tohle je moje žena Lenny.

01:22:23-My už se známe.
-Vážně?

01:22:26-Smím vám něco nabídnout?
-Třeba sklenici mléka.

01:22:28Docela by se nám hodilo, kdybyste ho vypila alespoň dva litry.

01:22:30Moje žena ho koupila celou ledničku...

01:22:32-Ne, děkuji, dost na tom, že jsem vás takhle přepadla.

01:22:35-Po pravdě řečeno, když jsem vám navrhl,

01:22:37abyste ke mně přišla na terapii, nečekal jsem,

01:22:39že přijdete během večeře. Ale když už jste tady,

01:22:41hůř než s panem Schindlerem to dopadnout nemůže.

01:22:44Nebo jste se chystala vulgárně urazit památku mé matky?

01:22:47-Cyrile...
-Prosím?

01:22:49-To byl jenom takový vtip, já se omlouvám.

01:22:51Budeme potřebovat trochu soukromí. Mohu tě poprosit...

01:22:54-Samozřejmě.
-Počkejte, přišla jsem i za vámi.

01:22:58-Za mnou?

01:23:01-Já jsem si nepřišla popovídat s vámi.

01:23:03Já nejsem blázen. Já jsem přišla za vaší paní.

01:23:10-A?

01:23:17Cyrile?

01:23:35-A vlastně ani nevím, kde mám začít.

01:23:41Když jsem u vás byla naposledy, tak jsem se vás ptala,

01:23:44jestli znáte Leona Carhartta. Vy jste mi řekla, že ne.

01:23:49-To je ten chlap, který včera zemřel v nakladatelství.

01:23:52-Říkala jste pravdu?
-Ano.

01:23:58-On mi totiž tvrdil, že jste se kdysi dávno potkali

01:24:02na nějakém country bálu v Brooklynu!

01:24:06-Ne.
-Opravdu si nevzpomínáte? -Ne.

01:24:11-Určitě?
-Určitě ne!

01:24:17-Včera přišel notář kvůli poslední vůli.

01:24:20Já jsem ani nevěděla, že nějakou poslední vůli má!

01:24:24Víte, Leon neměl rodinu.

01:24:27To já jsem se o něj celou dobu starala.

01:24:31A podle poslední vůle veškerý svůj majetek -

01:24:36byt, auto, úspory - zanechal vám!

01:24:45-Mně?
-Vám ne.

01:24:52-To je nesmysl!

01:24:54Proč by všechno odkázal úplně cizí ženě?!

01:24:57-On byl velmi nemocný. To byl tak hodnej člověk!

01:25:02V hlavě se mu to celý pomotalo, chudákovi.

01:25:05A myslel, že miluje vaši ženu a vaše žena miluje jeho, chudák.

01:25:10Ale jestli jste s ním něco měla, tak já..

01:25:13-Moje žena?! Vždyť ani nevíme, kdo to je!

01:25:16-Vždyť vám tady říkám, že byl nemocný. Trpěl halucinacemi!

01:25:20Přesvědčil sám sebe, že ho miluje úplně cizí ženská!

01:25:25Nevěděl, koho skutečně miluje a kdo miluje jeho.

01:25:31Tohle napsal chorej člověk!

01:25:34Samozřejmě z jeho deníků by se u soudu dalo dokázat,

01:25:38že to byl úplný blázen, ale já to přece nepoženu k soudu!

01:25:42No. Proto jsem tady.

01:25:48Já věřím, že jste hodní a slušní lidé

01:25:51a že mi podepíšete tady to prohlášení,

01:25:53že jste ho neznali a že si nečiníte žádné nároky na jeho majetek!

01:25:58-Samozřejmě, to...

01:25:59-Tady bych poprosila jeden podpísek.

01:26:18-Csc.
-Ano.

01:26:34-Vás bych taky prosila.
-Proč?

01:26:37-Že jste ho neznala.
-Aha!

01:26:43-Docela by mě ten jeho deník zajímal.

01:26:45-Cyrile, prosím tě, ale...
-Profesionální zvědavost.

01:26:47-Trochu piety...
-To je naprosto v pořádku.

01:26:50To je naprosto v pořádku! Já ho mám tady u sebe.

01:26:52-Jestli by vám to nebylo nepříjemné...

01:26:54-Vůbec ne. Prosím, tady.
-Cyrile...

01:26:57-Můžete si ho nechat.
-Děkuji.

01:26:59-O mně se tam nic nepíše!

01:27:03-Na co zemřel ten člověk?
-Infarkt.

01:27:06-A on byl nějak nemocný? Trpěl předtím?

01:27:10-Ne, bylo to náhle. -Aha.
-To je neuvěřitelné. Poslouchej!

01:27:16"Dnes jsem se dozvěděl, že Lenny čeká dítě s tím kašparem.

01:27:25Jsem zvědavý, jak se jí z toho podaří vykličkovat.

01:27:28Nejen že se vdala za šaška, ke kterému očividně nic necítí,

01:27:33ale ještě se k němu připoutala i s dítětem.

01:27:35Odvrhne teď muže i dítě a přiběhne jednou v noci za mnou

01:27:38jako Emma Bovaryová? Vezmu si to na svědomí?"

01:27:42To je neuvěřitelné! Ten chlap nás celou dobu sledoval!

01:27:45-Ne, počkejte, to byl to hodný člověk, nikomu by neublížil.

01:27:48Kromě sebe. A mně. Většinu měl světlé chvilky.

01:27:54-"21. 1. Lenny se narodil chlapec!

01:27:58Jsem přesvědčený, že ho nazve podle své skutečné lásky - Leonem.

01:28:0326. 1. Lenny je ještě rafinovanější,

01:28:05než jsem si myslel. Chlapce pojmenovala Cyrilem,

01:28:09jenom, abych ještě víc žárlil..."

01:28:13-Já jsem se ho snažila vyléčit!
-Poslechněte si tohle!

01:28:19"Někdy se dokonce ptám, co když opravdu Lenny netuší,

01:28:22kdo jsem? Co když svého syna pojmenovala Cyrilem jen proto,

01:28:25že miluje svého muže a ne proto, aby mě zranila?

01:28:29Co když za tím nebyla žensky rafinovaná taktika?

01:28:32Co když se tehdy na večírku ke mně naklonila jen tak,

01:28:35nebo se jí udělalo špatně z alkoholu?

01:28:37Někdy mě přepadnou pochybnosti, ale pak si vždycky vzpomenu

01:28:40na ten pohled před lety,

01:28:44na tu jiskru, která mezi námi přeskočila

01:28:47a musím se jen zasmát své nedůvěře.

01:28:49Tak, jak jsme se tehdy na sebe podívali,

01:28:51přece nemohla být náhoda. Láska Lenny nebyla jen iluze,

01:28:53je to ta nejzákladnější, nejreálnější

01:28:57a nejpevnější pravda mého života, pravda, která..."

01:29:08-Tak pardon! Pardon.

01:29:13Ano, byl to blázen, ale to přece neznamená,

01:29:15že se mu budete takhle smát!

01:29:18-Já se omlouvám.
-No prosím.

01:29:22-To je absurdní. To je děsivé. To je absurdní a děsivé zároveň.

01:29:27-Nedáte si kávu?
-Nebo mléko s kávou?

01:29:29Je to tu jako v mlíkárně.
-Ne, děkuji, už půjdu.

01:29:32-Tak čaj, alespoň čaj.
-No, tak si dám čaj.

01:29:36-S takovou psychózou jsem se nesetkal za celou svoji praxi.

01:29:39To by stálo za publikování. Váš přítel...

01:29:42-Soused.
-Pardon, soused si celé roky

01:29:46okolo sebe projektoval absurdní a iluzivní svět.

01:29:49Prožít celý život v takovém sebeklamu, to je strašné.

01:29:55"Lenny mě miluje. Teď to vím určitě..."

01:29:58-Pardon.
-"Vcházela do obchodu

01:30:00na druhé straně Whitmanovy ulice. Až doteď se naší ulici vyhýbala.

01:30:03Přišla sem nakupovat jen proto, aby mě potkala?

01:30:05Když vyšla ven, měla v ruce síťovku s mlékem..."

01:30:09Dáte si mléko?
-Ne, ne, děkuji.

01:30:13-Já nevím, proč ho moje žena kupuje, když ho vůbec nepije.

01:30:16A vlastně ani já ne.

01:30:27"Tvářil jsem se, že ji nevidím a ona se tvářila, že nevidí mě.

01:30:30Ale já jsem věděl, že mě vidí. A za týden znovu.

01:30:33Dělala to však skutečně kvůli mně?

01:30:36Naklonila ke mně hlavu a chtěla, abych ji políbil.

01:30:38Nechápal jsem, co ode mne chce. Byl jsem velmi nesvůj..."

01:30:44Lenny? Lenny?
-Nesahej na mě!!!

01:30:50Ani se mě nedotkni!

01:30:54Proč nic neřekl? Proč nic nepodnikl, když to věděl?

01:31:02Proč?

01:31:47-Vy jste mi neodpověděl na moji otázku!

01:31:54-Víte, co napsal Roland Barthes o psech?

01:32:20"Po dlouhých diskuzích dospěli vědci k závěru,

01:32:23že zvířata sebevraždy nepáchají, nanejvýš některé druhy -

01:32:27koně a psi - mají sklon k sebepoškozování.

01:32:30Barthes viděl v tomhle sklonu projev psí a koňské ušlechtilosti.

01:32:33Myslel si to i Goethe. Co si o tom myslíte vy?

01:32:36-Já jsem vám položila přímou otázku a očekávám na ni přímou odpověď.

01:32:39-Já vám na vaši přímou otázku přímo odpovídám.

01:32:42Goethe a Barthes jsou idioti. Sebepoškozování u koní a psů

01:32:46nemůže mít původ v jejich takzvané ušlechtilosti.

01:32:49Proč by měl být pes ušlechtilejší než lev?

01:32:52To, co vede psa a koně k sebevražedným sklonům,

01:32:54není jejich ušlechtilost. Víte, co to je?

01:32:59-Život s člověkem?
-Velmi správně.

01:33:02Vy jste velmi bystrá žena.
-Jsem!

01:33:05Jenom vy jste si toho ještě nevšiml.

01:33:06-Ale je to skutečně tak?
-To doufám.

01:33:08-Já mluvím o těch koních a o psech.
-Aha, já mluvila o sobě.

01:33:11-K vám se hned dostaneme. Hned po těch koních a psech,

01:33:13co se mrzačí. Nohu!

01:33:16Říkáte, že to dělají jen proto, že žijí s člověkem.

01:33:20No jo, ale jsou přece i jiná zvířata,

01:33:22která žijí s člověkem a neubližují si.

01:33:24Tak proč si neubližují svině, krávy nebo slepice?

01:33:27Tak svině by měla mít o mnoho pádnější důvody k sebevraždě

01:33:30než pes! Její jméno se stalo ve světě lidí nadávkou.

01:33:33Představte si, že by se něco takového stalo s vaším jménem.

01:33:36A navíc byste celý život prožila po kolena ve vlastních výkalech.

01:33:41Nakonec by vás zabili a snědli. Jestli by měl někdo

01:33:44trpět sklony k sebevraždě, měly by to být svině, ne?

01:33:47Anebo proč se nemrzačí slepice?

01:33:49-Vy se mi vysmíváte?
-Ne.

01:33:51-Jestli se mnou nebudete mluvit přímo, já se otočím a odejdu.

01:33:53Já mám taky svoji hrdost.

01:33:55-Na jejich výkonnost se kladou vysoké nároky.

01:33:56Neneseš vejce - šup do polívky!

01:33:58Slepice jsou vlastně Japonci zvířecí říše!

01:34:02A se sebevraždami by na tom měly být stejně špatně jako Japonci.

01:34:05Ale nejsou. Proč se tedy mrzačí jen koně a psi?

01:34:12-Prosím?
-Já vám řeknu proč.

01:34:15Protože jsou od začátku dějin zahrnováni lidskou láskou!

01:34:19Sklony k sebevraždě nemají zvířata,

01:34:21ke kterým se člověk chová krutě a racionálně,

01:34:24nýbrž koně a psi, které zahrnuje citem.

01:34:26Lidské city jsou něco děsivého. Proto se nezlobte,

01:34:30Annie Fetcherová, ale vaše city mě absolut...

01:34:39-Co to je?
-To je krev!

01:34:43Bene, Bene, vy krvácíte!

01:34:45-Prosím vás, já?
-Ano!

01:34:47Já ne, já nekrvácím.
-A kdo tedy?

01:34:49-Tak kromě vás už tu na krvácení nikdo jiný není!

01:34:51-Tak já nekrvácím.
-Tak jste to vy! Samozřejmě!

01:34:54Na zádech máte malou ranku. Jste to vy!

01:34:56-No to... To všechno je moje krev?

01:34:59-Já nevím, asi ano.

01:35:01-Dobrý večer, nejdu pozdě?
-Andrew?

01:35:03-Ano, Annie? Stalo se něco?
-Ale nic, Annie krvácí.

01:35:07-Cože?!
-Prosím vás, žádnou paniku.

01:35:09Je to malá ranka na zádech. To je celé.

01:35:12Posaďte se.

01:35:16Tady to je, tady.

01:35:18On to vypadá, jako by krvácel příběh.

01:35:20-No to snad...?
-Hodně to krvácí?

01:35:22-Ne, ne, je to jenom malá ranka.

01:35:25Musel jste ji škrábnout při korektuře.

01:35:27-Ne, já jsem jenom odstranil tečku. Vy jste tam měl nesmyslnou tečku.

01:35:30-No dovolte?!
-No opravdu, podívejte!

01:35:32"A tehdy se Woody Sally přiznal k tomu, že je ateista

01:35:35a s napětím čekal na její reakci. "Bůh je svině," řekla Sally,

01:35:38"a Woodyho to potěšilo..."
-No jistě, vždyť tak to dává smysl!

01:35:41-Ano, ale vy jste tam dal tečku za slovem "je"!

01:35:43-Já jsem tam žádnou tečku neměl!
-Podívejte! Opravdu!

01:35:46"A tehdy se Woody Sally přiznal, k tomu,

01:35:49že je ateista a s napětím čekal na její reakci.

01:35:51"Bůh je." Tečka. "Svině," řekla Sally a Woodyho to potěšilo.

01:35:53Chápete? Ono to vypadá, jako kdyby Sally

01:35:55v Boha věřila a Woodymu za rouhání vynadala!

01:35:57-Ale to je nesmysl! Já tam žádnou tečku neměl!

01:35:59-Měl jste to s tečkou. Jinak bych to neopravoval!!!

01:36:01-Vy blbe, to není tečka, vy jste jí strhl mateřský znamínko!

01:36:06-Bože můj, kde přesně je to znamínko?

01:36:08-Na pravé lopatce.

01:36:10-Ale já na pravé lopatce žádné znamínko nemám.

01:36:13-Bylo tam.
-Ne, já jsem na pravé lopatce

01:36:15nikdy žádné znamínko...!

01:36:22-Vy myslíte..., že se tam zjevilo?

01:36:32-S tímhle vším jsme skončili.
-Jistě.

01:36:38Běžte se obléknout, musíme jet do nemocnice.-Ano.

01:36:41-Počkejte, Annie, moment, vždyť o nic nejde.

01:36:44Je to malá ranka. To je celé.

01:36:47-Bene Bishope, vy jste ale debil!

01:36:54-Může jet zítra.
-Zítra?!

01:36:56-Vždyť jsme ještě neskončili. Chybí poslední kapitola!

01:36:58-Na jedno malé mateřské znamínko je tu až příliš mnoho krve!

01:37:00Měl by to vidět lékař.

01:37:02-Ale pokud ji budou ošetřovat, mohl by smazat text.

01:37:04-Bene, tady jde možná o život!
-No a?

01:37:05-No a?!
-Položila by ho za literaturu!

01:37:07-Vy jste idiot!

01:37:09-A vy nechcete, aby vznikl velký příběh?

01:37:13-Ne, žádný příběh už nevznikne. Já jsem skončil, dopsal jsem!

01:37:17Annie na zádech žádné znaménko neměla.

01:37:19Ani já si ho nepamatuju.

01:37:20A to znám dokopané každý centimetr jejího těla.

01:37:23A najednou tam je. A zrovna v takové větě!

01:37:25Vám to nepřijde divné?!

01:37:26-To si myslíte, že tam to znamínko seslal Bůh?!

01:37:28Nebuďte směšný!
-Já nevím, jak se tam dostalo.

01:37:31Ale pokud existuje tu možnost, že Annie svým psaním ubližuju,

01:37:35tak ať jde psaní do prdele!

01:37:41-Andrew, i kdyby to bylo znamení, co by se stalo,

01:37:46kdybychom chvilku počkali?

01:37:51-Dejte mi ty papíry.
-Tak, samozřejmě. Prosím.

01:37:56Au, au!!!

01:38:03-Annie, Annie?!

01:38:09-My si tady budujeme tři sta let chrám rozumu,

01:38:12pak se objeví loužička krve a všichni vidí znamení.

01:38:15Andrew! Annie?!

01:38:17-...a jak tam tak ležela na podlaze a čekala na sanitku,

01:38:21ke všemu se přiznala. Celý náš společný život,

01:38:25celých těch dvacet let, to všechno byla jenom fraška!

01:38:31-Já vím, už jste mi to říkal.

01:38:34-Ty jsi taky na každým sezení neměl premiéru, tak sklapni.

01:38:42Pak zase omdlela.

01:38:45Bohužel to byl jen slabý srdeční záchvat.

01:38:49Večer mi volali z nemocnice, že do zítřka mám ženu doma.

01:38:53Byl jsem ještě v šoku, tak jsem jim do telefonu...

01:38:57-Co?
-Poděkoval!!!

01:39:12Co mám dělat?

01:39:16Já se v těhle situacích nevyznám.

01:39:21Ty máš s těmihle situacemi zkušenosti.

01:39:25Ty jsi zakoplexovanej nýmand.

01:39:30Píšeš o veverkách...

01:39:35-Dohodli jsme se, že se při našich setkáních

01:39:37vyhneme vzájemným invektivám.
-Naser si!

01:39:41-Jistě.
-Já jsem psychiatr,

01:39:44který si dvacet let nevšiml, že je svý ženě totálně lhostejnej.

01:39:59-Pane doktore, pane doktore! No tak...

01:40:01A šup!
-Já vím, já vím, já se oběsím

01:40:06na chodbě proti dveřím, aby první, co uvidí,

01:40:15až se vrátí,

01:40:19byla moje mrtvola!

01:40:23-Nebylo by to příliš teatrální?
-Co?

01:40:25-Pověsit se v chodbě proti dveřím?
-Ne.

01:40:29-V armádě jste byl?
-Ne.

01:40:32-Umíte vázat uzly??
-Ne.

01:40:34-Kdo vám vázal kravatu?
-Ona.

01:40:37-Hm, zabil jste aspoň někdy králíka nebo slepici?

01:40:40-Ne.

01:40:42-Sebevražda je řešení pro schopné lidi.

01:40:54Neschopní lidé jako my dva jsou odsouzeni k životu.

01:40:59-Do píči!

01:41:01-Měl byste, prosím vás, strpení. Taková maličkost...

01:41:05To jste vy?
-Já.

01:41:06-Kdo je tohle?
-Můj psychiatr.

01:41:10-Co mu je?
-Je opilý.

01:41:11-Vaše práce?
-Má problémy s manželkou.

01:41:14-Je to čubka!

01:41:16-Proč sedí v tom křesle, když je opilý?

01:41:17Víte, že v tom křesle seděl Danny Mailing?

01:41:19-No a? Seděl na něm prdelí. Tou asi nepsal, ne?

01:41:21-I když některé poslední eseje by naznačovaly...

01:41:24Andrew, všechno se logicky vysvětlí,

01:41:26jsme přece racionální lidé!

01:41:28-Ano, právě proto, že jsme iracionální lidé,

01:41:31tak jedeme do nemocnice.

01:41:33Stalo se vám něco?
-Mně? Nic.

01:41:35-Proč to máte na hlavě?
-No protože jsem...

01:41:38Teda až do včerejška to pro mě nic neznamenalo,

01:41:41ale včera...
-Co včera?

01:41:43-Vy se mi budete smát.

01:41:45-Věřte mi, že mi do smíchu rozhodně není.

01:41:48-Dostal jsem znamení.
-Vy taky?!

01:41:51-Ano. Včera večer jsem zašel za spolužákem,

01:41:53který vystudoval na univerzitě matematiku.

01:41:55Zeptal jsem se ho, jaká je pravděpodobnost úmrtí

01:41:57při letecké havárii.
-1:7000.

01:42:01-Ano. Požádal jsem ho proto, aby to vynásobil pravděpodobností,

01:42:05že při leteckém neštěstí zemře jediná žena,

01:42:08která je schopná mě milovat, ale bohužel zavolá mi jen proto,

01:42:11že se shodou okolností jmenuji stejně jako její manžel

01:42:14a ona si jen spletla číslo. Pak jsem ho poprosil,

01:42:17aby mi vypočítal pravděpodobnost, že právě ve chvíli,

01:42:21kdy budu nejvíc potřebovat svého psychiatra,

01:42:24jediného člověka, který ještě věřil v lásku,

01:42:27že právě v té chvíli vyjde najevo, že jeho žena

01:42:30celý život milovala jiného muže.

01:42:34Muže, který den předtím zemřel v mé přítomnosti.

01:42:37Takže až budu nejvíc potřebovat svého psychiatra,

01:42:40tenhle jediný člověk věřící v lásku na tom bude hůř než já.

01:42:46Poprosil jsem ho tedy,

01:42:47aby mi vypočítal pravděpodobnost mého života.

01:42:50-Vypočítal vám to?
-Ano.

01:42:52-Co vám vyšlo?
-Že je to prakticky nemožné.

01:43:00-Ale vám se to všechno stalo.
-Ano. Je to zázrak.

01:43:03Zažil jsem zázrak! A v tu chvíli jsem si uvědomil,

01:43:07že ve světě je nahromaděno tolik statisticky nepravděpodobného

01:43:11a úplně absurdního nesmyslu, že to celé musí mít nějaký smysl.

01:43:19-Vy jste uvěřil v Boha?

01:43:23-Nakonec jsem toho spolužáka požádal,

01:43:26aby mi vypočítal pravděpodobnost, že Bůh je.

01:43:32Je to mnohem pravděpodobnější než to,

01:43:34že vám z hořícího letadla zavolá nějaká žena, že vás miluje...

01:43:37jen proto, že její muž...
-Rozumím.

01:43:42-Ale pokud je absurdita a nonsens to poslední, čemu ještě rozumíme,

01:43:46možná, že Bohu nezbývá nic jiného, než s námi komunikovat takhle.

01:43:54-Až se vrátíme z nemocnice, povím vám jeden příběh.

01:43:58Myslím, že vás bude zajímat. Půjdeme, Annie?

01:44:02-Andrew? Jenom to dopíšeme.

01:44:10-Víte co, Bene? Zkuste to dopsat sám.

01:44:22-Počkejte, to přece...! Počkejte, Andrew!!!

01:44:30-Ještě pořád jste mi neřekl, co mám dělat.

01:44:33-Na to se ptám už půl roku já vás, pane doktore.

01:44:37Ale vy mi vždycky ukážete nějakou kaňku

01:44:39a ptáte se mě, co v ní vidím.

01:44:49-To je taková psychologická finta, jak zakrýt naši bezradnost.

01:44:57Opravdu v tom křesle seděl Danny Mailing?

01:45:00-Údajně se v něm vyspal po jednom večírku.

01:45:03-Zdálo se mi, že nějak smrdí.
-Nedáme si čaj, pane Blunt?

01:45:14-Já nejsem Blunt, já jsem Blind...
-Aha.

01:45:36-Už mě pustili, Cyrile.

01:45:41Tak jsem šla domů, ale neměla jsem klíče.

01:45:47Tak jsem čekala na chodbě a soused mi řekl, kam jsi šel.

01:46:07Nemáš hlad? V lednici zůstal kousek roštěný

01:46:12ze včerejška, tak... Jdeme domů, Cyrile?

01:46:22Jdeme?

01:47:07-Tady je to, prosím... Pane doktore?!

01:47:11Prokristapána. Halo, pane doktore!

01:50:18Skryté titulky: Alena Fenclová 2018