Happy End

Michael Haneke (Láska, Bílá stuha) se vrací se sondou do života jedné „lepší“ evropské rodiny, kterou pozoruje úhlem svébytného a velmi trpkého humoru. Dává tak vzniknout voyerskému společenskému komentáři a nemilosrdné reflexi způsobu života západní společnosti 21. století. Maminka malé Eve záhadně onemocní. Péči o holčičku přebírá její otec a přestěhuje Eve do rozlehlého rodinného sídla v Calais, kde žije se svou současnou manželkou a dalšími členy rodiny. Neurotičtí a sebestřední obyvatelé vily jsou zahleděni do nevěr, komplotů a iluzí o vlastní výjimečnosti. Snadno tak přehlédnou, že nový přírůstek v jejich domácnosti také skrývá jedno temné tajemství. Do hlavních rolí ostré satiry obsadil Haneke plejádu velkých hereckých jmen včetně Isabelle Huppertové a Jean-Louise Trintignanta – protagonistů Oscarem, Zlatou palmou i Zlatým glóbem oceněného filmu Láska. Na něj Happy End volně navazuje.

Michael Haneke ve filmu Happy End viditelně propojuje svá předešlá díla a postupy. „Jako by se režisér vracel k tomu, co v jeho starších filmech zůstalo nedořečeno, a přiváděl nás k novému zamyšlení nad tématy, jejichž závažnost mezitím ještě vzrostla,” píše Variety. Bezcitnost, pokrytectví, hřích, odosobněná komunikace a další témata, která se objevovala už v předchozích Hanekeho filmech, získávají nový význam a naléhavost v souvislosti společenského vývoje posledních let. Ať už jde o rozšíření chytrých telefonů, fenomén sociálních sítí či politické prostředí. Úplnou novinkou je budování několika scén s komickým vyzněním, s hořkým smíchem na závěr. Ironie se ostatně skrývá už v samotném názvu – ani Michael Haneke se netají tím, že konec filmu je „asi tak happy, jako byly Funny Games funny.“