Páteční chvilka poezie

Epizoda osmá: Hledám box holubí, kdopak z vás napoví...

Je to teda šlamastyka, těžké chvíle pro Karlíka, dělají z něj sklerotika, jsou jen samé narážky, ten je z toho na prášky. Bez něj by však byli v kelu, zjistili by starou belu.

Ruda se snad zblázní, vidí jenom její křivky, chtěl by za ní do vířivky, chtěl by za ní do wellnessu a čelí velkému stresu, ona mu posílá fotky a on chudák šoupe botky, musí hledat pošťáka, u Káji se zhuláká. Ještě u sta hromů, nemůže jít domů, páč u sebe klíče nemá, v očích jen otázka němá. I když tropí neplechu, vzal ho kámoš pod střechu, tak je Ruda v pelechu. Ráno zase skučí, že mu v hlavě hučí, navíc mokrá košile, to by jeden zešílel (neměl chovat kočičku), tak jde jenom ve tričku, na něm nápis FBI, je to bourák naozaj i Babáček při výslechu, sotva jen popadá dechu. Cézar má velikou cenu, jenže v Česku spletli měnu a sekli se o pár tisíc, případ zatím odložili, netrhalo jim to žíly, táhne se to celý měsíc. Češi se s tím hrozně vlečou, majiteli nervy tečou, vyslali tam Mikulu, slovenského šikulu, je to očko soukromé, doma už má renomé, na mistra světa si hraje a Rudovi dost krev saje. Nějak se to zamotalo a je z toho velké haló, Platejz, Ruml, nebo Ptáček a v tom je právě ten háček. Karlovi to nedá, páč je dobrák od kosti, v notesu svém hledá a Rudovi dokážem, že neplácá blbosti a je konec blamáže. Záhada je vyřešena, šlo jenom o změnu jména. Karel má holt paměť slona, Ruda už to mydlí, zjistí, kde chlap bydlí a našel tam šampiona. Takže, zdatný poručíku, tobě patří slova díků, teď můžeš mít pocit krásný, zachráněn je ten pták vzácný a ty stejně jako on, jsi teď taky šampion. Ruda dostal za odměnu, krásný párek holubů, snad nenaštve svoji ženu a nedá mu do zubů. Díky vdovské metodě, byli spolu v pohodě, v hotelu strávili noc, Ruda si to chválil moc. Tak se snad nemusí bát.

Publikováno v diskusi 1. 3. 2020

Přejít na obsah dílu