Maffie
Ústřední orgán českého domácího odboje. Po celé období 1. světové války před rakouskými orgány úspěšně skrýval svou zpravodajskou a konspirační činnost. Záhy po Masarykově odjezdu do zahraničí, v lednu 1915, se začal ustanovovat kromě zahraničního i domácí odboj. Co nejužší kooperaci mezi domovem a zahraničím pokládal za stěžejní i T. G. Masaryk. Jak ve svých pamětech později vzpomínal Edvard Beneš, Masaryk ho při setkání v Curychu na přelomu ledna a února 1915 žádal, aby vytvořil „tajný komitét z politických lidí, který by po způsobu ruských revolučních praktik byl rozvětven doma, měl podzemní styk s cizinou, měl stálý oficiální styk s politikou českou i vídeňskou, ze zákulisí působil na vedení politiky doma a informoval podrobně o domácích událostech orgány emigrace zahraniční.“
Beneš navázal kontakty s vytipovanými politickými osobnostmi sympatizujícími s odporem vůči monarchii. Vytvořila se organizace, jejíž těžiště spočívalo ve zpravodajské a konspirační činnosti, a která byla po celou dobu války v kontaktu s Masarykem a jeho spolupracovníky v zahraničí. Později se pro ni vžilo označení Maffie. Už v průběhu března 1915 se ustanovilo její předsednictvo: Edvard Beneš, vůdce mladočechů Karel Kramář, místopředseda téže strany Alois Rašín, předseda České obce sokolské Josef Scheiner a první muž realistické strany Přemysl Šámal. Poslední jmenovaný zaujal v organizaci vedoucí postavení poté, co počátkem září 1915 Edvard Beneš následoval Masaryka do zahraničí. Na jmenované byli záhy napojeni – osobou Antonína Hajna – státoprávníci a protirakousky smýšlející část sociálních demokratů (František Soukup). Schůzky Maffie se odehrávaly v Šámalově bytě ve Vodičkově ulici. V hrubých obrysech byl o zahraniční akci průběžně informován i Antonín Švehla, k vlastní Maffii však nepatřil. Úhelným kamenem a prvořadou podmínkou maffistické práce se proto stalo udržení tajného spojení mezi cizinou a domácím odbojem, které měl na starosti Edvard Beneš. Šifrované zprávy byly prostřednictvím kurýrů dopravovány do neutrálních států (v první fázi nejčastěji Švýcarska) a odtud dále zahraničnímu odboji. Přestože měla Maffie několikrát namále, podařilo se jí plnit svou funkci až do konce války, a co víc, dokonce i připravit půdu k co možná nejhladšímu převzetí moci a vypracovat plán do počátků nového státu tak, aby se zabránilo poválečnému chaosu. Do úzkých se nicméně organizace dostala například po zatčení Kramáře a Scheinera v květnu 1915, Rašína o necelé dva měsíce později nebo v souvislosti s tzv. knoflíkovou aférou z podzimu téhož roku.