Simon Rattle a Berlínští filharmonikové
Jak se zformoval vztah anglického šéfdirigenta Sira Simona Rattlea a Berlínských filharmoniků a jakých uměleckých výsledků během šestnáctileté společné éry dosáhli – tím se zabývá hodinový dokument německého hudebního režiséra Erica Schulze. Ten dává příležitost řadě hudebníků z tohoto renomovaného symfonického tělesa, aby se nezávisle vyjádřili k Rattlově práci. Jsou mezi nimi houslista Philipp Bohnen, violoncellistka Rachel Helleur-Simcocková, hobojista Jonathan Kelly, tympanista Rainer Seegers a klarinetista Walter Seyfarth. Aby se stanoviska z opačných stran koncertního pódia vyvážila, poskytne filmový tvůrce též velký prostor samotnému mistru taktovky, který je mimochodem manželem mezzosopranistky Magdaleny Kožené a doma společně s ní vychovává tříčlennou českou rodinu. Jejich děti se jmenují Jonáš, Miloš a Anežka.
V čem spočívá Rattlovo kouzlo, s nímž uchvacuje hudební svět a Berlínské filharmoniky? Především v hodinách perných zkoušek, kdy se pokoušel s britským smyslem pro humor a ironickou nadsázkou vnuknout berlínským hráčům pocit umělecké svobody a osobní zodpovědnosti za kolektivní výsledek. Sám Sir Simon tvrdí, že jeho nejoblíbenějším skladatelem je Joseph Haydn a i ve chvílích odpočinku, kdy ho nečeká žádný koncert, si dopřeje každý den alespoň jednu jeho klavírní sonátu. Během své berlínské éry se Rattle snažil zpřístupnit klasickou hudbu všem generacím a co nejširšímu okruhu posluchačů. Oživil tak dodnes moderní pětiúhelníkovou budovu Berlínských filharmoniků architekta Hanse Scharouna z počátku šedesátých let minulého století dětskými hlásky a hudbou nejmladších muzikantů.
Režisér Eric Schulz není v oblasti hudebního dokumentu žádným nováčkem. Za filmy o Herbertu von Karajanovi a Carlosi Kleiberovi obdržel ocenění Gramophone Award, ECHO Klassik, rakouskou Television Award Romy a německou cenu Televizní akademie.
