Korzár

Z bohaté éry romantického baletu zůstalo dosud na jevišti živých jen několik titulů. Především Giselle, Sylphida, Paquita a pak Korzár. Posledně jmenovaný měl v Paříži premiéru v roce 1856 v choreografii Josepha Maziliera a jeho libreto vzniklo na motivy proslavené stejnojmenné poémy lorda Byrona. Vypráví o lásce řecké dívky Medory, která byla prodána do otroctví, z něhož ji po mnoha peripetiích vysvobodí korzár Konrád. Nese typické znaky romantického baletu – touhu po svobodě, exotické prostředí orientu, a poskytuje velký prostor tanečníkům. Hudbu k pařížské premiéře vytvořil Adolph Charles Adam. Stejně jako ke Giselle. Skutečné slávy se ale Korzár dočkal v carském Rusku, v choreografii Maria Petipy, na niž se prakticky všichni dnešní tvůrci odvolávají. V zájmu tanečníků také byly do původního Adamova díla vsunuty pasáže jiných skladatelů. Například R. Driga nebo Prince Oldenburga. Šéf Vídeňského státního baletu Manuel Legris také uvádí, že pracoval podle Petipy, ale postupoval značně samostatně. Stejně tak se pokusil zpřehlednit libreto, dodat mu logické vazby a použil pouze hudbu A. Adama. Jistě není bez zajímavosti, že toto klasické dílo je vcelku uvedeno na obrazovkách České televize poprvé.