O chráněné krajinné oblasti (1986). Režie K. Jureček
Země, kde žijeme. Naši předkové ji osídlili již před 15 stoletími a téměř celou ji postupně přetvořili do dnešní podoby. Ještě před 150 lety se na zemi nikde nehromadily odpadky. Ale tento stav se v posledních desetiletích změnil. S lehkomyslností člověku vlastní bouráme minulé vztahy. Člověk–příroda. Neboť vše se nám zdá být zastaralé a zbytečné. Argumenty pro ničení přírody, jako je okamžitý efekt, rychlý výnos, levně získané přírodní zdroje. To jsou v současné době pochybené a většinou škodlivé plány. Žádná teorie nemůže ospravedlnit ničení přírody. Dnes už nestačí zakládat chráněná území a rezervace. Neboť kromě boje o záchranu živočichů a rostlin, musíme zajistit ochranu všech přírodních zdrojů. Především vody, ovzduší a půdy, na níž přímo závisíme. Bitva o životní prostředí se povede tak dlouho, dokud budeme žít. Nikdo nám, lidem, nedal právo hubit a ničit to, co jsme nevytvořili. Máme ale v moci zachovat svět kolem nás ve své nádheře, dokonalosti, vyváženosti a harmonii.
Z rozlehlé krajiny Českomoravské vrchoviny zaujímají Žďárské vrchy malou část. Avšak oněch 710 kilometrů čtverečních je nasyceno krásou a malebností, jako zhuštěný obraz, který se zrcadlí v kapce vody. Tak jako krystal sněhové vločky odráží paprsky slunce, jiskří zde krajina barvami. Je krásná i v zimě, avšak krutá k člověku. Neboť dávno po tom, co zmizí sníh v nížinách, zde slunce těžko proniká ke kamenité zemi.
Čistá voda je největším bohatstvím Žďárských vrchů, které můžeme získat. Životní hodnotu. Krajina Fryšávky je zapsána v celosvětovém seznamu vybraných chráněných území v Zelené knize. Podnebí, jakoby tu vkládalo pátou roční dobu, vlhké předjaří. Ale tak to zřejmě musí být, má-li země vydat pramenitou vodu. To nejcennější, co může dát potokům i řekám tam v dáli. Lidem, žíznivým polím a lukám. Voda zde prýští mezi kameny, v lesích, rašelinách i v lukách. V krajině povlovných návrší, strání a oblých vrchů. V krajině modelované už v třetihorách.
Část řeky Svratky v oblasti Žďárských vrchů je příkladem přirozeného a neupraveného koryta, jakých je v naší zemi již málo. V širokém údolí Mílovské kotliny tvoří Svratka četné zákruty ve svých náplavách. Vodní tok lemují přirozené břehové porosty, tak důležité pro zastínění hladiny. Místy se břehový lem rozestupuje a kopule keřových i stromových vrb vytvářejí rozvolněné prostory. Z jara, při tání sněhu i při déle trvajících deštích v létě, bývá údolní niva zaplavována. Voda přináší lukám neobyčejně ceněné živiny.
Na Ranských blatech můžeme v časném jaru obdivovat překrásné bledule jarní. Jsou jich zde stovky a přece i ony pomalu mizí. I když se jedná o rostlinu přísně chráněnou, najdou se vandalové s rýči, kteří si chtějí ozdobit zahrádku nebo skalku. Chráněný je i lýkovec. Na mokřinách v jarním slunci vystrčil palice květů devětsil bílý. Ploché sníženiny vrchoviny zaplavené vodou daly vzniknout rozsáhlým rašeliništím připomínajícím severskou tajgu. Bezdusíkatým podmínkám se též přizpůsobila masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá. Listy rosnatky jsou porostlé žláznatými výčnělky, které vyměšují lepkavý výměšek lákající hmyz. Tvůrcem této obrovské masy rašeliny je rostlina rašeliník. Příroda však postupně zaplňovala volný prostor rašelinišť dalšími rostlinami. Borůvkou a klikvou žeravinou. Rašeliniště mají výjimečnou schopnost zadržovat vodu a v suchých obdobích ji postupně uvolňovat. Tím příznivě působí na vodní režim krajiny. Doplňují prameny hřebenové oblasti a napájejí potoky a řeky čistou vodou. Meliorace však nepatří k přínosům hospodaření v chráněné krajinné oblasti. Ničí prameny, přirozená mokřadla a zbavují široké okolí vody. Zvláště v posledních letech se stávají tyto zásahy do vodního režimu zdejší krajiny velmi nebezpečnými.
Zcela přirozené je využívání bohatých porostů travnatých strání k intenzivnímu pastevectví. Nejenom, že se jedná o přirozené hospodaření, které nenarušuje krajinnou oblast, ale je prospěšné pro zdraví zvířat. Spolupráce správy chráněné krajinné oblasti s některými jednotnými zemědělskými družstvy je příkladná. I ve chráněných lokalitách je třeba posekat trávu, vymýtit dřeviny, které vyrostly z náletů.
Krajina milá oku i srdci vzněcující lidskou tvořivost. Jak jinak vysvětlit množství pláten Josefa Jambora o podobenství Blatin. Bílé břízy Antonína Slavíčka, které svítí proti modré obloze. Je zpodobněna v tvrdosti pravdy o lidech v obrazech Bohdana Laciny, jeho smutku i radosti nad krajem. Stejně jako u bratrů Petra a Jaroslava Křičků, kteří si oblíbili toto místo nade vše.
Skalní útvary rozseté v centrálním hřebeni Žďárských vrchů dávají tušit původní ostřejší vrcholy. V chladném období čtvrtohor, díky mrazovému zvětrávání, vznikly na vrcholech hor typické skalní věže, lidově nazývané kazatelny. Lidská představivost přiřkla jiným skalním útvarům, mísám, lidský původ a nazvala je pernie či pernice. Což byl název pro nádoby, ve kterých se třel mák. Skalní mísy však vznikly dle představ geomorfologů působením mechanického a chemického zvětrávání. Jejich vzniku napomáhá i působení mechů a lišejníků rozrušujících horninu.
Svahy Českomoravské vrchoviny pokrýval les. Jenom zbytky pralesa na Žákově hoře nám dnes mohou dát představu o tom, jak vypadaly lesy pomezního hvozdu na hranicích Čech a Moravy, jak je kolem roku 1100 popisuje Kosmas ve své kronice. V dřevinné skladbě tohoto zbytku listnatého pralesa převládá buk, s přimíšením javoru klenu a smrku. Ještě před nedávnem zde rostly mohutné jedle. Dnes po nich zůstaly jen zbytky podléhající dřevokazným houbám. Tak jako téměř ve všech středoevropských pralesech, ani tady na Žákově hoře se jedle nezmlazuje. Jako v každém pralesním porostu s velmi různovětými stromy, i zde se však volná místa po padlých velikánech zaplňují. Poměrně dobře se zde zmlazuje buk i javor klen. Smrk je dnes nejrozšířenější dřevinou Žďárských vrchů. Zpočátku člověk lesy spíše klučil a žďářil. Od počátku minulého století je i pěstoval. Smrkové porosty vznikaly umělou výsadbou na místě původních jedlobukových porostů. Smrkové porosty jsou sice výhodné z hlediska produkce dřeva, ale jsou silně postihovány větrnými i sněhovými kalamitami. O jejich labilitě svědčí to, že se kalamity v posledních letech stále opakují. Smrkové lesy jsou citlivé i znečištěné ovzduší, které se začíná v Žďárských vrších projevovat. Ve vrcholových částech hor začínají smrkové koruny řídnout a na větvích zůstávají jen nejmladší jehličky. Mizí citlivé druhy lišejníků, které zde ještě před několika lety dotvářely interiér smrkových porostů.
Stavby dotvářejí půvab a podobu Žďárska. Jsou zde dochovány doklady lidového stavitelství. Stejně jako vyspělé světské a církevní architektury. Výjimečný barokní urbanistický komplex v přírodním rámci lesů, alejí a luk ve v zájemně účinné a opticky propojené vazbě dokládá velké umění barokního architekta Jana Santiniho. K tomuto výjimečnému dílu se přidružuje řada dalších Santiniho prací. Soubor jeho staveb na Žďársku zaujímá přední místo na mapě evropských kulturních památek. V klínu lesů s čelenkou rybníků leží Žďár nad Sázavou. Průmyslové a hospodářské centrum Vysočiny. Odtud vedou všechny cesty do nejkrásnějších koutů této krajiny.
S rozšiřováním obdělávaných ploch rostla i aktivita člověka v této tvrdé krajině. Stavby rybníků ve vodnaté krajině započaly již v 16. století. Pramenná oblast řeky Oslavy jihozápadně od Žďáru byla v té době změněna hladinami rybníků Matějovského a Veselovského, i řadou menších vodních ploch. Modrá barva rybníků se stala nedílnou součástí obrazu krajiny Žďárských vrchů. Později vznikala další, větší vodní díla užívaná k rybnikaření či pohonu mlýnů, která dnes slouží i k rekreaci. Oblasti kolem Velkého Dářka nebo Pilské nádrže jsou vyhledávány pro čistou vodu a lesnaté okolí. Rozsáhlé lesy centrálního hřbetu Žďárských vrchů mají neobyčejný vodohospodářský význam. Vždyť zde, v komplexu Žákovy hory pramení obě nejdůležitější řeky oblasti, Svratka a Sázava. Lesy a voda patří neoddělitelně k sobě. Voda z pramenných výronů, které mají sběrnou oblast v lesním komplexu je vždy kvalitnější, než z těch, které se nacházejí na zemědělské půdě.
Hluboká tradice života lidí Žďárských vrchů i stálá touha vracet se do míst krásných, oživily zájem o lidová stavení. Ruce člověka vtiskly však této krajině jedinečný ráz. Chalupy umístěné do závětří a na teplé svahy spolu se zbytky lesíků a luk. Malá pole s cestami lemovanými alejemi. To vše se spojuje v harmonický celek. Milý zvyk ponechání jednotlivých stromů nebo výsadby nových u stavení, krášlí dnes krajinu Žďárských vrchů stovkami statných javorů, jasanů, lip. Ale i prostých jeřábů, šípků nebo bříz. Nikdo z těch, kdo se tu narodili, nemůže zapomenout. Jednou z možností zachování lidových staveb v současnosti je jejich využití pro rekreační účely. Novou funkcí vesnických objektů se vyrovnává tlak na chatovou výstavbu, která donedávna v horské části oblasti podstatně narušila charakter krajiny. Rekreační výstavbou a využitím se zachránilo mnoho staveb. Ale ani to není řešení, i když pracovníci chráněné krajinné oblasti doslova bojují o každou píď země, kterou by znešvařila moderní výstavba rekreačních i občanských obydlí. Obydlí a rekreační usedlosti proto musí být adaptovány podle katalogu a studie, které respektují modernizaci bydlení při zachování původního exteriéru. Rekreace. Z Vysočiny se stává v době sezony doslova průchodní dům. Co má nohy a 4 kola jede k Velkému Dářku a k dalším rybníkům. Desítky rekreačních objektů, tisíce stanů a statisíce oddychujících. Je zřejmě na čase, aby došlo k regulaci při výstavbě rekreačních objektů. Abychom z této překrásné krajiny za nedlouho neměli jenom holá místa bez stínu.
Dnes prožívají Žďárské vrchy nové období lidské aktivity. Zásadní změny se odehrávají v oblasti zemědělství. Žďárské vrchy jsou však také vodohospodářskou oblastí s předpisy limitujícími používání chemických prostředků. Tyto rozpory je třeba vyřešit, aby krajina, v níž se už po staletí pohybuje člověk, vydávala i nadále to nejcennější co má. Čistou, pramenitou vodu. Rybářské žně jsou poslední stránkou v knize roku. Země a vody vydaly bohatou úrodu. Začíná opět doba odpočinku, nabírání sil. Pak přijde den, kdy bílá peřina sněhu pokryje celou Vysočinu. Rok se naplnil.
