Portrét baletního choreografa a pedagoga (1992). Připravili V. Korčák a V. Štursa

V únoru letošního roku se kulturní veřejnost rozloučila s významnou osobností českého tanečního divadla choreografem a pedagogem Lubošem Ogounem. Absolvent pražské AMU v oboru choreografie působil nejprve v letech 1945 až 1952 v baletu Národního divadla, pak vedl baletní soubor v Plzni. Svou tvorbou je však spjat s Brnem. Vytvořil zde v 60. letech mnoho progresivních baletních inscenací např. Šostakovičovu Leningradskou symfonii, Tarase Bulbu od Leoše Janáčka či Stravinského Svěcení jara a další. Vytvářel zde také nové choreografie díla Bohuslava Martinů Šach králi, Carla Orffa Carmina Burana a uvedl světovou premiéru baletu inspirovanou dílem a životem Boženy Němcové „Paní mezi stíny“. Vždy usiloval o modernizaci tanečního umění, která rehabilitovala pojmy symbol, náznak, metafora. S Brnem se rozloučil v roce 1992 nastudováním baletu Viktorka, které na jeviště uvedl poprvé o 40 let dříve jeho učitel Saša Machov. Spolupracoval jako choreograf s většinou českých a slovenských divadel,s televizí a od roku 1986 vyučoval obor choreografie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Medailon tanečníka, choreografa, režiséra a pedagoga Luboše Ogouna vznikl v brněnském studiu.

Napište nám