Dejvické divadlo nedostalo grant. Přestože má výročí. Pro nového uměleckého ředitele, pro každého ze souboru i party zaměstnanců je to výzva, pokud má divadlo jako celek dál působit. Každý se s touto situací vyrovnává jinak, někdo se dobrovolně uskromní, někdo ji řeší alkoholem či únikem k ezoterickým praktikám. Stále je ale chuť vydržet a hrát spolu dál, a tak je třeba hledat cesty, jak provoz divadla utáhnout. Cesty ponižující i cesty na hraně zákona. Zdá se však, že přes veškerou snahu se existence tohoto výjimečného souboru blíží neodvratné zkáze.

Najděte ducha a odvraťte zkázu Dejvického divadla

Hledejte po dobu vysílání ZDD ve virtuální prohlídce umístěné předměty a dostaňte se až k samému duchu Dejvického divadla. Budete překvapení! Nebo se jen tak procházejte po divadle a objevujte místa, kam se hned tak někdo nepodívá a která jsou druhým domovem členů souboru. Třeba je tam i potkáte.

Hledání ducha Dejvického divadla

Pravidla

Po odvysílání každé části seriálu, tedy vždy v pondělí ve 21:30, budou ve virtuální prohlídce Dejvického divadla dostupné k nalezení dva nové předměty.

Předmět přidáte do inventáře kliknutím na něj, v inventáři pak bude zvýrazněný. Po přihlášení do Osobního programu se nalezené předměty uloží pro příště.


Nahrává se…

Simona Babčáková

Osobitá herečka pochází ze Šumperka. Patnáctileté působení v až rodinném souboru Dejvického divadla, kde vládnou nadstandardní vztahy a všichni k sobě mají velmi blízko, je velice důležitou kapitolou jejího života. Když se v souboru objevila nemoc AIDS, nijak zásadně to neprožívala, sama říká, že „Takové věci se prostě dějí.“

Je samoživitelkou a finanční problémy, které divadlo provází od roku 2018, kdy mu nebyl přiznán očekávaný grant, jsou pro ni možná tvrdší ranou, než pro ostatní. Přesto řešení této neblahé situace, kdy na zájezdu po představení Divotvorné hrnce soubor prodával předražené nádobí seniorům, nesla velmi nelibě. Sama říká, že se jí z toho chtělo zvracet a na této věci se podílela pouze jako na splnění jí zadaného úkolu.

Preferuje praktické dárky, takže když se jí ostatní členové souboru sloužili na dárek k narozeninám, který se kromě finanční podpory sestával i ze záchodové štětky, byla velice potěšena, až dojata.

Velice nevybíravě se vyjádřila na adresu kritika Dráteníka, když se vyjadřoval ke klesající úrovni Dejvického divadla a přímo o Babčákové napsal: „…vyvětralá Simona Babčáková v roli dementní Emilie? Stručně řečeno, demence je to jediné, čemu se dá na jejím výkonu věřit…“

Duchem Dejvického divadla je podle ní „Humor na úrovni Údolí sviní…“

Jaká je Simona Babčáková?

Jaká je Simona Babčáková?

Hynek Čermák

Čermákovo herectví je úsporné jako ze života – moc nemluví, spíše hraje výrazem, a nikdy nepřehrává. Sám se považuje za ideálního představitele mužných typů, čímž podle svých slov zaplnil díru na českém trhu.

V současnosti je pokládán za jednoho z našich nejvytíženějších herců. S tímto tvrzením ale nesouhlasí. Spí stejně jako ostatní lidé osm až deset hodin denně a herecká profese podle něj není nic náročného. Má tedy vlastně na rozdíl od většiny zaměstnaných lidí spoustu volného času.

V Dejvickém divadle působí od roku 2010. Ve hře Divotvorné hrnce, která měla vyřešit neblahou finanční situaci Dejvického divadla, se zhostil role vodníka Čochtana. Je podle něj jedno, za kterou roli dostane honorář, divadlo je divadlo. I když zamykání záchodů na představení pro seniory je i na něj příliš. Z odsuzujících kritik divadelního publicisty Dráteníka si tak nic nedělá, chápe, že za ošklivá slova se platí lépe než za ta hezká. A každý se musí nějak živit.

Pevnou rukou kamaráda se snaží vyřešit děsivé alkoholické stavy Jaroslava Plesla, který si z nich většinou nic nepamatuje. Hrozí přitom, že by spáchal něco opravdu ošklivého. A tak se Čermák ujímá i toho vyřešit nesnesitelný smrad, který se line divadlem a který s Pleslem, zdá se, souvisí.

V roce 2018 se zjistilo, že většina souboru je nakažena virem HIV a že si téměř nikdo nemůže být jistý. Překvapen nebyl, neboť se prý v herecké profesi jedná o celkem běžnou záležitost. Nakažení by však podle něj měli držet při sobě a ty zdravé si příliš nepřipouštět k tělu.

Jaký je Hynek Čermák?

Jaký je Hynek Čermák?

Jana Holcová

S Dejvickým divadlem je pevně spjata, neboť studovala v ročníku u Miroslava Krobota, a působí v něm tedy už od studií na DAMU, konkrétně od roku 1996.

V roce 2018 se divadlo dostalo do finančních potíží a Miroslav Krobot napsal hru Divotvorné hrnce. Holcová z osobních důvodů odřekla spolupráci na tomto výjezdním představení, po němž členové souboru prodávali předražené hrnce seniorům. Později se ukázalo, že má málo hereckých nabídek a že těmi osobními důvody byl přivýdělek erotickými službami. Své existenční problémy řešila také účastí na testování komerčního vyživujícího přípravku Komprimex. Tuto kopřivovou dietu vřele doporučuje – čistí krev a tím celý organismus.

I přes nevalné finanční hodnocení, které jí divadlo nyní může poskytnout, mu však zůstává věrna.

Ačkoli je soubor Dejvického divadla znám svou náklonností k domácím mazlíčkům a po divadle běžně pobíhá pes jednoho ze zaměstnanců, ona se k psům staví spíše rezervovaně, přednost dává zvířatům jiným, spíše opeřeným.

Jaká je Jana Holcová?

Jaká je Jana Holcová?

Martha Issová

V Dejvickém divadle působí od roku 2005. Původně jako pouze jako záskok, později získala stálé angažmá. Její první velkou rolí na těchto prknech byla Otýlie v dramatu Spřízněni volbou (2006) v režii J. A. Pitínského. Od té doby je nepřehlédnutelnou členkou souboru.

V roce 2018 se Dejvické divadlo kvůli nepřiznání grantu dostalo do finančních potíží a nastudovalo pod vedením nového šéfa Martina Myšičky hru o Spejblovi a Hurvínkovi. V souvislosti se snahou získat pro představení originální loutky, pro niž nevědomky propůjčila svou dceru Františku, měla její rodina potíže se sociálkou. Na iniciátory této akce, Davida Novotného a Hynka Čermáka, tedy zanevřela a vztahy s nimi má už jen čistě pracovní. Nakonec se Issová role Máničky zhostila osobně, což pro ni byla absolutně nová zkušenost, výzva, kterou si pochvaluje, a mrzelo ji, že představení kvůli tehdejším okolnostem nevydrželo na jevištích déle a že si roli nemohla více užít.

Postupné nahromadění problémů ji přivedlo k tomu skoncovat s alkoholem a vydala se cestou zdravého životního stylu. S kolegyněmi Melíškovou a Kubařovou se začaly věnovat řeči magických kamenů, vůči nimž je velmi senzitivní. Ani ty jí ale kýženou vyrovnanost nepřinesly, naopak se jí staly v životě další přítěží, kterou musela zdolat.

Zvěsti o nákaze souboru nemocí AIDS považuje za sprostou a ničím nepodloženou pomluvu od některého z konkurenčních divadel.

Jaká je Martha Issová?

Jaká je Martha Issová?

Miroslav Krobot

V letech 1996–2014 působil jako umělecký šéf Dejvického divadla. Na funkci rezignoval poté, co Dejvickému divadlu nebyl přidělen očekávaný grant a to se ocitlo ve finančních potížích, které se snažil vyřešit pozváním finského režiséra Akiho Jusi Huhtaly. Právě jeho režisérské metody však byly pro Krobota „posledním hřebíčkem do rakve“.

Přestože se podle něj bez grantu nedá dělat dobré divadlo, tedy divadlo, které by se nemuselo podbízet co nejširšímu publiku a z nějž by nebylo cítit, že potřebuje především vydělat peníze, krizi pomáhal řešit jako hostující autor, když napsal hru Divotvorné hrnce, jejímž hlavním posláním byl prodej předraženého nádobí seniorům. Ve hře vystoupilo pěvecké duo Eva a Vašek, vodník Čochtan i Černý harmonikář. Nakonec zůstal řadovým členem souboru. Více času však paradoxně prý nemá, neboť se mu nechce odmítat řadu zajímavých nabídek.

Jeho dcera Lenka je také členkou souboru Dejvického divadla.

Krobotovou zálibou je krmení volavek popelavých a má rád psy. Je mezi kolegy znám tím, že když je nespokojený, chrastí klíči.

Jaký je Miroslav Krobot?

Jaký je Miroslav Krobot?

Lenka Krobotová

V Dejvickém divadle působí od roku 2000.

I když bylo podle Krobotové nepřiznání grantu podlé a netransparentní, dá se i v takové situaci divadlo udržet nad vodou, je k tomu ale potřeba určitá míra sebeobětování od všech členů souboru a aktivní přístup při získávání zdrojů i mimo hereckou profesi. Že tím podle kritika Dráteníka upadá úroveň Dejvického divadla, je podle ní pouze věcí názoru. Naopak vyzdvihuje osobní nasazení kolegů a zkoušení nových, i když strastiplných přístupů.

Dejvické divadlo je pro ni druhým rodinným zázemím, kde panují vřelé a otevřené vztahy, což se potvrdilo i v případě, kdy souborem obcházela hrozba AIDS, a přesto to neohrozilo soudržnost souboru. Ta je právě tak pevná jako samotný duch divadla, kterého je možné cítit za vším a díky němuž má podle Krobotové stále našlápnuto.

Jaká je Lenka Krobotová?

Jaká je Lenka Krobotová?

Veronika Khek Kubařová

Na jevišti Dejvického divadla se poprvé objevila v roce 2013 v roli Niny Zarečné v Rackovi, od začátku roku 2015 je stálou členkou hereckého souboru DD. Je tedy věkově i služebně nejmladší členkou souboru. Díky tomu je často obsazována do rolí jí věkově blízkých, což se však dotýká některých jejích kolegyní, které jsou pak předurčeny pro role vyzrálejších dam a Bábinek. Nevraživě na ni pak pohlížel celý soubor, když byla jako jedna z mála mimo podezření na onemocnění AIDS, které po natáčení Charlie Sheena v Praze většině členů hrozilo.

Díky společným meditacím s magickými kameny, kterým se věnuje s kolegyněmi Issovou a Melíškovou, se však vztahy podařilo opět urovnat. Sama říká, že s kameny odvedou spoustu prospěšné a náročné práce i za kolegy, které v jejich sílu nevěří. Lidé by podle ní měli obecně více rozmlouvat s kameny a naslouchat jim.

Když se divadlo v roce 2018 dostalo do finančních potíží a nastudovalo pod vedením nového šéfa Martina Myšičky hru o Spejblovi a Hurvínkovi. Kubařová alternovala v roli Máničky. Ostře se pak ohradila proti kritikám divadelního publicisty Dráteníka, který poukazuje na klesající kvalitu souboru. Dráteník podle ní chodí nejspíše na úplně jiná představení, než o kterých následně píše, a proto jsou jeho kritiky naprosto nepochopitelné.

Další z cest, jak vytáhnout Dejvické divadlo z krize, bylo hostování finského režiséra Huhtaly. Kubařová vítala nový, alternativní přístup při zkoušení jeho nastudování Richarda III. a v roli Anny zblízka viděla fenomenální výsledky hypnotické metody, kterou režisér aplikoval na Jaroslava Plesla, sama však prý netušila, s jak neblahými následky se bude muset její kolega vyrovnávat a nakolik zasáhnou do jeho osobního života.

Veronika Khek Kubařová má ráda domácí mazlíčky, sama má psa a je ráda, že díky psovi jednoho ze zaměstnanců, který po divadle volně pobíhá, je pořád živo.

Duchem Dejvického divadla je podle ní něco, co celý soubor jaksi nadnáší, a všechny spojuje, něco barevného, voňavého, silného.

Jaká je Veronika Khek-Kubařová?

Jaká je Veronika Khek-Kubařová?

Klára Melíšková

V Dejvickém divadle působí od roku 1996, s kolegy už ledasco prožili a mají k sobě velmi blízko. Duchem Dejvického divadla je podle ní humor, láska, přátelství a touha spolu trávit čas, takže když se v souboru objevilo onemocnění AIDS, Kláru Melíškovou to příliš nepřekvapilo a věřila, že se jim tato hrozba nakonec nějakým způsobem vyhne.

Dejvické divadlo nastudovalo pod vedením nového šéfa Martina Myšičky hru o Spejblovi a Hurvínkovi, v níž byla Kláře přidělena role Bábinky. Typ role, který prý dostává už od školy, protože byla nejstarší v ročníku. Stále ale věří, že se z tohoto prokletí vymaní a začne dostávat role normálních žen odpovídající jejímu věku. Inscenace však byla ještě před uvedením stažena z repertoáru, což ji z role Bábinky vysvobodilo.

Lépe jí bylo v inscenaci Miroslava Krobota Divotvorné hrnce (2018), kde ztvárnila dámskou část dua Eva a Vašek. Už proto, že jsou jí takovéto písně od srdce blízké. Navíc se jí velmi líbila spolupráce s Václavem Neužilem v roli Vaška. Po této zkušenosti uvažuje, že by se zpěvu začala věnovat do budoucna více. Trošku problém měla s následným prodejem předražených hrnců po představení, ale každý by podle ní měl mít vlastní úsudek a rozpoznat podvod.

Často si lítá ve svém světě a nevnímá okolí. Je velice energeticky senzitivní, čehož využívá při komunikaci s magickými kameny, a možná právě její vysoká citlivost k nadpřirozenu jí přivála nápad, jak zachránit vytrácejícího se ducha Dejvického divadla.

Nerada poskytuje rozhovory a mluví do médií, bližší jí je vyjádření skrze postavy, které představuje.

Má kočku, na psa se necítí.

Jaká je Klára Melíšková?

Jaká je Klára Melíšková?

Martin Myšička

V Dejvickém divadle působí od roku 1997. Když se Miroslavu Krobotovi nepodařilo vyřešit krizovou situaci pozváním finského režiséta Huhtaly, odstoupil z funkce uměleckého šéfa. Na jeho místo soubor divadla vybral právě Martina Myšičku, který hledá další cesty, jak divadlo ufinancovat. Některé velmi kontroverzní, jež divadlo absolvovalo se značným sebezapřením, avšak s vidinou vlastní záchrany. Sám říká, že „někdy bohužel účel světí prostředky.“ Na novou roli si teprve zvyká, stejně jako divadelní soubor na něj v této roli.

Když se k finančním problémům přidala nákaza nemocí AIDS, která ohrožovala téměř všechny členy souboru, byl to pro něj velký šok, netušil, že jsou natolik provázaným kolektivem. Ale jako správný šéf vzal zodpovědnost do vlastních rukou, aby se díky jeho sofistikované metodě anonymně zjistilo, kdo ze souboru je mimo riziko nákazy a kdo je naopak s největší pravděpodobností nositelem viru.

Jeho majstrštykem bylo uvedení hry o Spejblovi a Hurvínkovi s živými herci. Nemyslí si, že by nastudováním představení v jeho divadle chtěli někomu konkurovat, neboť bylo v plánu jej uvádět v Japonsku. Právě kvůli problémům na straně japonských mecenášů však z celého projektu bohužel sešlo.

Na Myšičkův popud napsal Miroslav Krobot inscenaci Divotvorné hrnce (2018), kde si Myšička zahrál Černého harmonikáře, a to po boku Evy a Vaška či vodníka Čochtana. Hra zatáhla diváky přímo do děje, měla u nich velký úspěch a navíc s sebou nesla až nečekaný společenský přesah.

Stejně jako ostatní členové souboru má kladný vztah k psům. S pobíhajícími psy po divadle tedy nemá problém.

Jaký je Martin Myšička?

Jaký je Martin Myšička?

Václav Neužil

V angažmá Dejvického divadla je od roku 2006.

S kolegy jsou za ta léta velice spjatí. Baví ho nečekané a překvapující úkoly, které přináší zase nové zkušenosti a s nimiž často přichází Miroslav Krobot. Díky tomu se mohou členové souboru i nadále překvapovat.

Když do divadla přišel na pozvání Miroslava Krobota hostovat finský režisér Aki Jusi Huhtala s vlastním nastudováním Richarda III., byl Neužil stejně jako ostatní nadšený. Toto nadšení ale záhy vyprchalo, když Huhtala prokázal svou bezcharakternost a před potížemi, které způsobil aplikováním svého alternativního přístupu na zkouškách, utekl.

Dá se hrát i bez grantu, podle Neužila to ale vyžaduje vysoké osobní nasazení všech zúčastněných. Chápe nelehkou situaci nového uměleckého šéfa Martina Myšičky, který prý převzal potápějící se loď, a tak jeho projekty musí být přizpůsobeny nelehké situaci. A že jsou až na samé hranici etiky, je zkrátka cena, kterou divadlo musí zaplatit, aby mohlo dále působit.

Václav přiložil ruku k dílu, když pod direktivním vedením Martina Myšičky ztvárnil roli Hurvínka, roli velmi náročnou, v níž se necítil příliš dobře. Celé divadlo je ale podle něj loutkou daných okolností, takže nastudovat loutkovou hru s živými herci je do značné míry o něčem vypovídající. Stejně jako jeho role pánské polovičky dua Eva a Vašek v Krobotově divadelní hře Divotvorné hrnce (2018), po jejímž výjezdním představení prodával soubor seniorům předražené hrnce. Jednu sadu si dokonce koupili i jeho prarodiče, čímž se mu naplno vyjevila odvrácená tvář celého projektu a nesmlouvavý přístup Martina Myšičky, který za ním stál.

Přes všechny peripetie, které Dejvické divadlo zažívá, doufá, že se opět vydá správným směrem, opět směrem k DD – dobrému divadlu.

Jaký je Václav Neužil?

Jaký je Václav Neužil?

Jaroslav Plesl

V angažmá Dejvického divadla je od roku 2001. Na té dlouhé cestě s ostatními členy souboru ho baví pozorovat, jak zrají, jak se mění, a to k dobrému.

Bez grantu se podle něj dá hrát, ale je otázkou, za jakých okolností a ústupků, co všechno musí celý soubor i jeho jednotliví členové podstoupit.

Hostující finský režisér světového formátu Aki Jusi Huhtala, kterého pozval Miroslav Krobot, používal netradiční metody při práci s herci. V jeho nastudování Richarda III. tyto metody aplikoval právě na představitele vysněné hlavní role, Jaroslava Plesla. Huhtalovi se však celá věc vymkla z rukou, což mělo na Jaroslavův život velmi neblahý, naštěstí pouze dočasný, dopad. Následný přístup finského režiséra při řešení tohoto problému jej lidsky velice zklamal.

Možná právě tato zkušenost byla poslední kapkou, aby jeho problémy s alkoholem eskalovaly do neudržitelného stavu. Nadměrná konzumace panáků způsobovala, že dostával řadu lidí do potíží, urážel i své nejbližší a věci, které v opilosti provedl, si nepamatoval. Přátelské pouto s Hynkem Čermákem a jeho nekompromisní přístup ke kamarádovi se však zdá dobrou cestou z tohoto začarovaného kruhu ven.

Sérii problémů, kterými byl soubor Dejvického divadla postižen, překonal prý díky těžko definovatelnému duchu divadla, jímž je prosycen každý z jeho členů. Sám Plesl je jím prý doslova naplněn.

Jaký je Jaroslav Plesl?

Jaký je Jaroslav Plesl?

Pavel Šimčík

V Dejvickém divadle působí stejně jako Ivan Trojan od roku 1997.

Nepřiznání grantu v sezóně, kdy mělo Dejvické divadlo výročí 25 let existence, byl i pro Pavla Šimčíka šok, navíc se o této tvrdé ráně dozvěděl jako jeden z posledních. Divadlo pro svůj provoz finance potřebuje, což po nějakou dobu může z vlastní kapsy prý utáhnout postupně každý z členů souboru, když se uskromní, ale není to trvalé řešení.

Šimčík oceňuje, jak se uvolněné funkce uměleckého šéfa po Miroslavu Krobotovi ujal Martin Myšička. Ač měl v tomto směru také jisté ambice, soubor podle něj rozhodl správně, protože Myšička svým smyslem pro zodpovědnost za osud divadla a hledáním cest, jak se ze svízelné situace vymanit, ukazuje, že je člověkem na svém místě a důstojným pokračovatelem v práci pana Krobota. Zejména ve „vaření z těch správných ingrediencí“, o kterých nikdo přesně neví, které to vlastně jsou.

Dalším, a zásadním, z elementů, které drží kolegy pospolu, je podle Šimčíka duch Dejvického divadla. Po dlouhou dobu si všichni mysleli, že jím je Ivan Trojan, ale ukázalo se, že tím pravým duchem je paní uklízečka.

Krizové období podle něj celé osazenstvo divadla stmelilo. Provázelo jej i podezření z nákazy chorobou AIDS, kdy byl Pavel považován za hlavního šiřitele, aby se ukázalo, že problém se týká téměř celého souboru. Navzdory všeobecným poznatkům je prý ale AIDS léčitelný, a navíc je dobrou značkou a pro každý kolektiv přínosem.

Pod vedením Martina Myšičky ztvárnil v inscenaci o Spejblovi a Hurvínkovi roli psa Žeryka. Přidělení zrovna této role nesl velmi těžce, bral to jako vyvrcholení veškerého ponížení, jež za dobu působení v tomto souboru zakusil. „Zlatej AIDS“, jak sám uvádí.

Psy má přitom rád, stejně jako jiné domácí mazlíčky. Jsou pro něj jedněmi z nejoblíbenějších zvířat na světě, hned po žížalách.

Jeho vysněnými rolemi jsou: Bábinka, Chlestakov, Hamlet, kterému už byl svého času velmi blízko, Trigorin, Oblomov, Maillard. Už dlouho se připravuje na Tři sestry – všechny tři.

Jaký je Pavel Šimčík?

Jaký je Pavel Šimčík?

Ivan Trojan

V Dejvickém divadle působí stejně jako Pavel Šimčík od roku 1997.

Byl jedním z adeptů na funkci uměleckého šéfa uvolněnou Miroslavem Krobotem, soubor si však vybral Martina Myšičku, což podle něj byla nakonec ideální volba.

Hodně příkoří zažil Trojan v době, kdy divadlem obcházela hrozba AIDS a on byl jedním z mála, kterých se podle všeho nákaza netýkala. Ostatní ho nebrali jako sobě rovného a tak s ním i jednali. To mu bylo velice líto, že je z kolektivu takto vyčleněn, a aby přesvědčil ostatní o své kolegialitě, neváhal svou pošpiněnou čest svérázným způsobem očistit.

I bez grantu podle něj divadlo pokračovat může, ale za cenu velmi nestandardních kroků, což se týká jak platů, tak i alternativních akcí, které divadlo pomohou zafinancovat. Takovým případem bylo nazkoušení inscenace o Spejblovi a Hurvínkovi, v níž jinak loutkové postavy ztvárnili opravdoví herci. Ivan Trojan Spejbla. Na této poetice podle svých slov vyrůstal, což mu usnadnilo obtížné přípravy na tuto roli. A vidina záchrany divadla jej pak přiměla k tomu, že šel do role Spejbla naplno. Dokonce se stal čestným předsedou spolku dědiců Josefa Skupy.

Všechny strasti podle Ivana Trojana soubor překonává díky duchu Dejvického divadla, který působí nehmotně, jak by člověk očekával, pouze zdánlivě, a který velmi citlivě reaguje na situaci, jež se v divadle děje. Existence souboru by prý bez něj nebyla možná.

Jako téměř všichni ostatní kolegové i Ivan má rád psy, chová drsnosrstého jezevčíka Kubu.

Jaký je Ivan Trojan?

Jaký je Ivan Trojan?

Zdeňka Žádníková-Volencová

V Dejvickém divadle působí se čtyřmi mateřskými přestávkami od roku 1996.

Bez grantu se podle ní divadlo dělat nedá, neboť jsou představení velice nákladná a z něčeho se zaplatit musí.

Věří, že se kolega Jaroslav Plesl brzy zotaví z těžkostí, které mu přinesla hypnotická metoda finského režiséra Huhtaly, kterého ke spolupráci přizval Miroslav Krobot, aby vytáhl svým nastudováním Richarda III. divadlo z krize. A že i přes režisérův netradiční přístup při práci s herci bude výsledek inscenace stát za to. Práci pana Huhtaly zná a obdivuje. Uvádí, že každý má nějaký svůj osobitý způsob práce a důležité jsou výsledky. Velmi ji však mrzelo, že přes veškerou svou snahu roli Anny získala mladší kolegyně Kubařová.

„Svět potřebuje krásu a lásku,“ je to, co by chtěla světu sdělit.

Jaká je Zdeňka Žádníková-Volencová?

Jaká je Zdeňka Žádníková-Volencová?

David Novotný

Byl členem souboru Dejvického divadla v letech 1998 až 2016, i nadále ale na jeho prknech účinkuje. S ostatními členy divadla má tak velmi blízké vztahy.

Když divadlo procházelo sérií potíží, jednou z nich byla hrozba nákazou AIDS, která se týkala téměř všech členů souboru, měl točit v zahraniční produkci roli s reálnými erotickými scénami. Tuto příležitost si ale ani jako potenciální přenašeč nemoci a přes nátlak kolegů, zejména Ivana Trojana, který se i nabízel, že by to vzal za něj, nechtěl nechat ujít.

Při pokusu vyřešit špatnou finanční situaci divadla neváhal zapojit osobní nasazení a vymyslel důmyslný plán, jak získat loutky Spejbla a Hurvínka, s nimiž by Dejvické divadlo vyjelo hrát pro japonské publikum. Bylo to na hraně zákona a Martha Issová s ním od té doby nemluví. Tato zkušenost však přes svou kontroverzi vyjevila jeho výjimečný loutkoherecký talent.

Jaký je David Novotný?

Jaký je David Novotný?

Tvůrci Zkázy Dejvického divadla

  • námět a scénář: Ondřej Hübl, Miroslav Krobot
  • zvuk: Viktor Ekrt
  • střih: Otakar Šenovský
  • kamera: Jan Šuster
  • režie: Miroslav Krobot
  • producenti Evolutions films: Ondřej Zima, Silvie Michajlova
  • kreativní producent ČT: Kateřina Ondřejková

Účinkují herci Dejvického divadla Simona Babčáková, Jana Holcová, Martha Issová, Lenka Krobotová, Veronika Khek Kubařová, Klára Melíšková, Zdeňka Žádníková-Volencová, Hynek Čermák, Miroslav Krobot, Martin Myšička, Václav Neužil, David Novotný, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík, Ivan Trojan

Dále účinkují zaměstnanci divadla Hana Alblová, Jana Burianová, Lucie Hašplová, Marie Hásková, Milan Chrdle, Eva Kejkrtová Měřičková, Radek Patzel, Petr Rezler, Jan Rybák, Denisa Smutná, Tania Stránská, Eva Suková, Eva Suková ml., Klára Šlahorová a pes Lojza

V epizodních rolích

  • Halka Jeřábek Třešňáková – překladatelka Halka
  • Kari Senius – Aki Jusi Huhtala
  • Tatiana Vilhelmová – Tatiana Vilhelmová
  • Regina Květoňová – rozhlasová redaktorka

  • a další

Čtvrtá hvězda

Hotel na okraji Prahy. Tři patra, tři recepční, tři hvězdičky. Manažerka chce čtvrtou. Mají na to rok. Zvládnou to? Když jsou všichni úplně blbí?

Vzpomínáte?

Seriál o pestré partičce interních i externích zaměstnanců hotelu Meteor se stal kultovní záležitostí. Spousta hlášek i gest téměř zlidověla.

Ve Čtvrté hvězdě účinkovali také především členové souboru Dejvického divadla. Miroslav Krobot byl i spoluatorem scénáře (s Janem Prušinovským a Petrem Kolečkem) a společně s Janem Prušinovským seriál režíroval.

Interiér hotelu byl kompletně vytvořen v televizním studiu. Do jeho útrob nahlédnout a prozkoumat jeho zákoutí můžete ve virtuální prohlídce. A na stránkách seriálu si samozřejmě všechny díly přehrát.

Rychlá soutěž o tričko

Rychlá soutěž o tričko

Rychlá soutěž o tričko

Rychlá soutěž o tričko

Rychlá soutěž o tričko

Rozhovor s Ondřejem Hüblem

spoluautor námětu a scénáře

Kdy a jak Vás a Miroslava Krobota napadla myšlenka na realizaci seriálu o Dejvickém divadle?

Napsal jsem povídku Dejvický šmejdi, která byla o tom, jak divadlo nedostane grant a soubor je nucen použít nekalých praktik, aby mohl fungovat dál. Povídka se dostala do ruky Miroslava Krobota, který z ní udělal první verzi scénáře jednoho dílu. A začala Zkáza.

Když jste kolegům z divadla poprvé sdělovali nápad na seriál, jaké byly reakce?

To je myslím otázka na režiséra, ale já si pamatuji na první schůzku ve složení Martin Myšička, Ivan Trojan, Miroslav Krobot a já, kde byly už na stole dva díly, Šmejdi a AIDS, a začaly se vymýšlet náměty dalších dílů. A hned tam jsme už věděli, že to bude jízda. Myslím, že herci tušili, že se něco děje, ale do ruky dostali až druhé verze scénářů všech dílů. Reakce mě překvapily, souboru se to líbilo a chtěli ještě přitvrdit.

Postavy herců mají skutečná jména, ale jak moc je seriál inspirován skutečností a jak moc je to umělecká licence?

Myslím, že divák pochopí, že se jedná o velkou nadsázku a mystifikaci, ale je tam spousta míst, které se blíží realitě, a tím nemyslím jen prostředí. Určité narážky na to, co se kdysi stalo, nějaké dávné historky tam zapracovány jsou, některé ezoterické rituály taky, to je důležité, aby to byl takový mix polopravdy a fikce, ale všechno je děsně přestřelené. Já mám velmi rád film Birdman, který je také ze zákulisí divadla a o životní krizi hlavní postavy, kterou také staví do velmi nelichotivých (ale pro diváka velmi atraktivních) situací. Ale asi si nikdo nemyslel, že Michael Keaton chodil opravdu po New Yorku ve slipech a ustřelil si nos, když se neúspěšně pokusil o sebevraždu. A že používá sperma malých prasátek pro omlazovací účely.

Jaké to je psát dramatické situace pro reálné postavy?

To je to nejlepší, co se vám jako scenáristovi může stát. Tedy pouze když jsou na druhé straně lidé, kteří jsou ochotni si ze sebe dělat legraci. A dost drsnou. Pro herce není problém zahrát cokoli, ale pod svým jménem? To už vyžaduje velkou odvahu a životní nadhled. Bavilo mě zkoumat, jak daleko jsou ochotni zajít. Ostatně celý ten seriál je o tom, jak daleko je umělecký soubor ochoten se obětovat pro záchranu svého divadla.

Stalo se Vám, že někdo protestoval a musel jste něco ve scénáři přepsat?

Stalo, ale jen v tom smyslu, že je to málo drsný, vtipný, že to nejde na dřeň. A ano, přepisovali jsme něco pořád, byl to tvůrčí proces, ale neměnil se smysl scény nebo záměr. To by nešlo. Všechno geniálně řídil režisér Krobot.

Jak moc se herci museli držet scénáře? Měli prostor pro improvizaci?

Jak už jsem říkal, když je třeba ve druhém díle scéna o tom, že opilý Trojan v divadelním baru přemlouvá Novotného, ať se vzdá životní role v eroticky laděném artovém snímku v jeho prospěch a herec Plesl se s ním opilecky pře, kdo je větší herec a kdo je nula, tak smysl scény musí zůstat stejný. Text už se různě proměňuje podle improvizace, ale základní věty a tok myšlenek a vnitřní motivace musí zůstat, protože na scénu navazuje jiná, která se třeba točí jindy nebo už je natočená. Ale vždycky měli herci ve scénáři poznámku impro, kde se přímo vybízeli, aby předvedli něco navíc. Ale zas aby si někdo nemyslel, že na natáčení je čas na hodiny improvizací, tak to být nemůže.

Kdybyste si měl zahrát jednu z postav seriálu, kdo by to byl a proč?

Já jsem si tam ale zahrál Inda! Všichni hráli sami sebe, jen já indického programátora. Takže moje herecké svrbění bylo poškrábáno.

Dejvické divadlo je fenomén. Tušíte proč?

Protože je nejlepší, na to je jednoduchá odpověď.

Seriál pustí diváky do míst divadla, kam se běžně nedostanou. Co tam uvidí?

Nejdříve se uvažovalo, že se celé zákulisí jedna ku jedné postaví v ateliéru, asi to je jednodušší pro kameru, máte odstup a všechny stěny si můžete nastavit, jak potřebujete. A taky si to můžete lépe naplánovat. Ale pak se to točilo přímo v divadle, za provozu, všechno je reál. Šatny, bárek, rekvizitárny, náměstíčko (rozuměj centrální místo v DD s posezením). I dramaturgové, inspicienti, technici, lidé z kanceláří i pokladen jsou praví.

Co by bylo opravdovou zkázou Dejvického divadla?

To nevím, na to si musí odpovědět oni sami. Asi kdyby se přestěhovali do Bruntálu, to by bylo blbý.