O životě a díle známého umělce, jednoho z nejmladších členů Skupiny 42, který se narodil v únoru před devadesáti šesti lety (1991). Režie K. Jureček
00:00:03Matalovi se uchýlili na mlejn nedaleko Tišnova,
00:00:06či spíš Doubravníku a my pak do Kunštátu.
00:00:10Adié Brno,kde se už nedalo vydržet. Načpak denně polykat ropuchy.
00:00:15Později se Svratka po průtržích vyvalila z řečiště
00:00:19a mlýn notně zpustošila.
00:00:22Matal byl zdrcen a snad právě tehdy přestal malovat a už jen kreslil.
00:00:52Obyčejně se psalo a mluvilo dlouhá léta o tom,
00:00:56jako by Bohumír Matal započal svou kariéru rokem 1945,
00:01:01kdy vstoupil do "skupiny 42. Jako by to byl úplný začátek.
00:01:10Je to trošku jinak. On zhruba od roku 1940 až 1944
00:01:15strávil tato léta v Německu v pracovních táborech.
00:01:22A tam vytvořil kresebné dílo, které patří do oblasti surealismu.
00:01:30Jsou to všechno kresby. Protože tam malovat nemohl.
00:01:33Tam nebyly ty možnosti, to zaprvé.
00:01:35A za druhé jsou to vlastně takové deníky.
00:01:39Jsou to velkolepé deníky, které on posílal jako dopisy domů.
00:01:45Tam jsou všechny ty běžné surrealistické kulisy,
00:01:51jako jsou taková nekonečná dlážděná náměstí, nebo všelijaké fantomy.
00:01:58Jsou to kresby melancholické, řekl bych, ze dna deprese.
00:02:06Technicky znamenité.
00:02:08Byly objevené teprve před několika lety na výstavě v Blansku.
00:02:22Údělu Bohumíra Matala, jímž se osudově stalo malířství,
00:02:26se hned na počátku, je co jako mladíček absolvoval
00:02:29Školu uměleckých řemesel v Brně, zmocnila válka.
00:02:34Narodil se v lednu roku 1922.
00:02:3819 let starý chlapec se tak záhy setkal
00:02:40s rubovou stranou civilizace, odvrácenou od všeho lidského.
00:04:15Takže to je ta prehistorie, která nutně patří k tomu dalšímu.
00:04:19Totiž k působení Bohumíra Matala ve "skupině 42.
00:04:26Které je ještě pořád spjato s tou prehistorií tím,
00:04:29že je to temná malba. To už většinou nejsou kresby,
00:04:33je to skutečně malba, oleje.
00:04:35Takže je to všechno temné, hnědé, olivové.
00:04:39Někdy v takovém pastózním rozrytí.
00:04:45A pouze takové malé světélko, alespoň v mé paměti tam tkví.
00:04:50Dva obrazy. Možná je jich víc, ale dva znám.
00:04:53Dva obrazy, které se jmenují Zahradnictví tety Marie.
00:04:57To je taková idylka. Jinak je to doznívání války,
00:05:00které trvalo prakticky do roku 1948, 1949.
00:05:03Kdy namaloval veliký obraz, o kterém se říká,
00:05:06že je to jeho taková výpověď.
00:05:09Obraz, který se prostě jmenuje "Válka.
00:05:11Který shrnuje všechnu tu temnotu a tu tíhu.
00:06:30V té "skupině 42 byl Mirek Matal benjamínek.
00:06:35A vůbec se jako benjamínek zaprvé nechoval a za druhé,
00:06:40také jeho dílem to nebylo poznat, že by to byl ve srovnání s Grosem,
00:06:44nebo Hudečkem nějaký klouček. Byl to rovný mezi rovnými.
00:06:51Na těch prvních obrazech mě dodneška fascinují, řekl bych,
00:06:55takové drobné předměty. Byly to většinou předměty
00:07:01související nějak s technikou. Třeba žehlička, telefon, deštníky.
00:07:11A obzvláště bicykl.
00:07:14Ale většinou bicykl rozbitý, otočený, jaksi ke správce.
00:07:18To jsou začátky takového vztahu ke strojové civilizaci.
00:07:22Tedy začátky ještě pozitivní.
00:07:24Později se to u spousty jiných malířů otočilo, protože se poznalo,
00:07:29že strojová civilizace nás dostala tam, kde nyní jsme.
00:07:34U něho zárodky negativního vztahu ke strojové civilizaci
00:07:38jsou ve dvou obrazech podle Kainarovy básně
00:07:41Stříhali dohola malého chlapečka. Tam tedy ten stroječek
00:07:45už naznačuje takový symbol, řekl bych, něco hroznějšího,
00:07:52nežli bicykl, nebo žehlička.
00:08:45Mirek, jak mu přátelé důvěrně říkali, neobjevuje techniku
00:08:50jako triumf lidského ducha. Ale vidí s úzkostí stroj,
00:08:54který člověka pohlcuje, hněte a nestvůrně transformuje
00:08:59do zotročené bezvítězné harmonie.
00:09:39V době, v letech 1945 - 1948, jsem se s Matalem poznal trošku blíž.
00:09:51A to napřed v Brně, kde byl, tuším, ve společnosti
00:09:54malíře Kalába a básníka Ivana Blatného.
00:09:58A později v Paříži, kam nás tehdy velmi vlídné
00:10:01ministerstvo informací, tedy rozumějme kultury,
00:10:05vyslalo tehdy s výstavou mladého českého a slovenského umění.
00:10:11Tak v té veliké, asi třicetihlavé partě, jsme byli.
00:10:14A tak jsme měsíc do úplného vyhladovění chodili po Paříži.
00:10:23A řekl bych, že na rozdíl od jiných četných malířů,
00:10:27kteří tam byli rovněž a na které pařížský pobyt velice zapůsobil,
00:10:32tak v podstatě to v té Matalově tvorbě nebylo poznat.
00:10:37Naivně by člověk řekl, ano, najednou do té tmy
00:10:40přišly nějaké barvy. Nezdá se mi. V jeho případě. On si šel po svém.
00:10:46A šel si po svém, řekl bych, nejenom do roku 1948,
00:10:49nýbrž ještě dál, do roku 1950, kdy končí ta práce "skupiny 42.
00:10:58Ta skupina se rozpouští, nebo je rozpuštěna, protože
00:11:03nic takového se už netrpělo.
00:11:05Všichni se nějak rozptýlili plni existenčních starostí
00:11:09do všech koutů a tam to končí.
00:11:16Sleduje kroky do stísněných koryt a soutěsek městských ulic
00:11:21a s jedinečnou dávkou obraznosti maluje poutníka,
00:11:24kterému byla civilizací vzata tvář.
00:11:33Bylo to romantické člověčí pochopení.
00:11:36Které poutalo Matala k motivům střech starých činžáků,
00:11:39napůl vysloužilým fabričkám na periferii, zahrádkám za městem
00:11:44a kolejím, jež nikam nevedou.
00:14:17Počátkem padesátých let dochází u Matala k jistému zlomu.
00:14:24Tak jako tehdy, řekněme, u málem 90 % českých malířů.
00:14:31Jenomže to není zlom do nekvality, do neumění.
00:14:38Nýbrž je to zlom v pomezí umění a to dost překvapivý a hezký.
00:14:48On najednou Matal jako by si řekl,
00:14:51že si absolvuje ještě vysokou školu malířskou.
00:14:58On měl za sebou šuřku, což je střední škola.
00:15:02Škola uměleckých řemesel. Ale najednou sám,
00:15:06s velikou disciplinou, začal malovat,řekněme, klasicistně,
00:15:13ve smyslu moderně klasicistně.
00:15:16To znamená, že jeho vzdálenými předobrazy byly např.Matys, Brak,
00:15:22nebo Španělé pařížské školy.
00:15:25Tam tehdy byla celá skupina emigrantských Španělů,
00:15:28které jsme ostatně poznali v tom roce 1946
00:15:31a kteří měli v roce 1949
00:15:34ještě na sklonku jakž takž pozitivní doby,
00:15:37svou výstavu v Praze.
00:15:42Najednou Matal se zřetelnou chutí, se zalíbením, začal malovat zátiší,
00:15:49kytice,figurální záběry, interiéry.
00:15:55V tom duchu, jak se říkalo modernismu.
00:15:57To slovo už dnes je pasé, ale tehdy mělo ještě čistý zvuk.
00:16:02A vzniklo údobí velice hezké, které se velice rychle
00:16:07rozptýlilo mezi sběrateli. A dnes se těžko shání.
00:16:14Jsou tam fascinantní třeba záběry interiérů,
00:16:18kde svou roli hraje zrcadlo. To znamená že je tam objekt,
00:16:23model a ještě jednou je vidět zboku, zezadu.
00:16:27Jsou tam i autoportréty Matalovy.
00:16:31Kdosi to nazval existencionální, neřku-li extintecialistické.
00:16:39Je v tom problematika té tísnivé doby na jedné straně
00:16:44v těch portrétech a na druhé straně je pořád nepomíjivá,
00:16:51obrovská chuť malovat, která se realizovala.
00:17:20V tomto údobí také došlo k pověstným skandálům kolem Matala.
00:17:26To jednou vejde do dějin českého výtvarného umění
00:17:29jako aféry, nebo skandály kolem Matala.
00:17:32I tato, řekl bych, klasicistní malba velice
00:17:36dohlížitele nad kulturou dráždila.
00:17:40Dneska je to takřka nepochopitelné, co jim tam vadilo.
00:17:45Ale oni na něho byli velice rozezleni.
00:17:47Na to Matal si také nedával ubrousek před pusu.
00:17:53Takže když vystavoval v Brně a v Ostravě,
00:17:56nebo naopak v Ostravě a v Brně, to už si nepamatuji,
00:17:59jak to bylo, tak pokaždé byl veliký skandál.
00:18:01Noviny, KSČ brojily proti němu,
00:18:05četné schůze a jak to v té době bylo běžné,
00:18:08ihned se uvažovalo zavřít výstavu,
00:18:11likvidovat malíře, potrestat ho atd.
00:18:16Takže to byly ty skandály kolem Matala.
00:18:19Potom končí, řekl bych, tato klasicistní éra
00:18:22zvláště některými krásnými obrazy kytaristů.
00:18:27A náhle to přechází, v období asi dvou let,
00:18:30kdy překvapivě pro všechny, maloval zcela výhradně cyklisty.
00:18:37Tedy shluky cyklistů.
00:18:39Pár cyklistů se najde už po roce 1945 v jeho obrazech.
00:18:45Ale tady najednou jsou to barevné shluky cyklistů v pohybu.
00:18:49To předchozí údobí bylo velice statické.
00:18:52A najednou to přešlo do obrovského pohybu
00:18:54a spoustu barevných skvrn, mihotá se to.
00:18:57A to poměrně krátké, nemýlím li se dvouleté období,
00:19:01končí tím, že oni už to přestali být cyklisté
00:19:05a byla to taková veselá změť barevných skvrn.
00:19:11Radostná malba, řekl bych. Ku podivu v této době.
00:19:20Pak přišlo to, co muselo.
00:19:22Oficiální zavržení a samota.
00:20:16Po asi dvouletém období těch cyklistů nastává maličká pauza.
00:20:24Po této pauze etapa,
00:20:26nad níž zvláště kunsthistorici byli rozpačití.
00:20:33Považovali to, i to někde napsali, za slepou uličku.
00:20:38Já jsem jiného názoru.
00:20:41To klasicistní údobí končící těmi cyklisty, tak to byla,
00:20:44řekněme, malba konstruktivní.
00:20:50Tam ten element racionální, technologický hrál velikou roli.
00:20:57A teď najednou nastalo údobí,
00:20:59kde fantazie běžela na plné obrátky.
00:21:05Údobí imaginativní, údobí, které například sázelo na náhodu.
00:21:11Například tenkrát se Mirek Matal shlédl v tom,
00:21:14že namaloval dejme tomu vrch obrazu velice řídkou barvou,
00:21:21která se roztékala. A tyto roztékající se skvrny
00:21:25ihned fixoval, nebo interpretoval. Fantazijně.
00:21:30A tak vznikla překvapivá řada obrazů, tedy vlastně krajin.
00:21:36On je nazýval prakrajinami.
00:21:44Stav harmonie a hledání netrval dlouho.
00:21:46Přichází nová úzkost, neklid, pocit útěku.
00:21:50A spolu s nimi se rodil cyklus.
00:22:03U malíře na pekelci, slétali se ptačí herci.
00:22:07Hráli život. Hráli různě.
00:22:10Různě, krásně. Různě, hrůzně.
00:22:13Strojní pomník vrakovrak, ptačí nehet, mužský dráp.
00:22:17Zobák z plechu, dráty z cév.
00:22:19Pochod z křídel, střevní zpěv.
00:22:22Proslov peří, kosti slov, káně zvané lidilov.
00:22:29Mezi nimi jeho hlava. Nestrakatá, popelavá.
00:22:33Vejce z jiných dob. Barvila jim zob.
00:22:39Svítila si na ně vínem, kreslila jim nebetýmem.
00:22:42Dělala jim větvě z rámů, lákala je z noci k ránu.
00:22:46Tahala ta hejna děsná ze sna ven. A nejen ze sna.
00:23:17Bohumír Matal opouští ateliér v Brně na České
00:23:21a buduje a staví na mlejně, na Svratce u Prudké.
00:23:48Rád bych vám pověděl historku, kterou asi neznáte.
00:23:52Je velice pradávná. A muselo to být, myslím, v létě 1946.
00:24:00To se úplně improvizovaně najednou do Kunštátu sjeli
00:24:03lidé z rozličných skupin. Vilém Reichman se skupiny RA,
00:24:08stejně tak Bohdan Lacina.
00:24:10Objevil se tam najednou mezi námi Mirek Matal.
00:24:14Byl u toho určitě Adolf Kroupa,
00:24:16který pendloval mezi všemi skupinami.
00:24:22A tím magnetem, proč se tam sjeli,
00:24:24byl František Halas, který tam v tu dobu byl
00:24:27a který měl k výtvarnému umění mimořádný vztah.
00:24:31A řekl bych, že poznával malíře raději, než básníky.
00:24:35Těch básníků znal už až moc.
00:24:40Tehdy to bylo samozřejmě všechno velice veselé.
00:24:43Po tolika letech se to už trošku zastírá.
00:24:47Ale vzpomínám si velice,
00:24:49když jsme stoupali od Kunštátu směrem na Rudku,
00:24:53že tam se izoloval Halas a Matal.
00:24:59A Halas, který nebyl žádný v konverzaci příliš obratný člověk,
00:25:03spíš tak těžkopádně vždycky páčil něco,
00:25:06tak začal páčit z Mirka Matala tzv. vyznání malířské.
00:25:11Tím byl velice posedlý a také o tom nejednou psal.
00:25:15O vyznáních malířských různých svých kamarádů.
00:26:02Přicházejí 80.léta a s nimi se začínají rýsovat
00:26:06nové prostorové vize.
00:26:10Je v nich tichá úzkost a tušení.
00:26:13Pocit finalisty i náznak jeho počátku.
00:26:27Pak uplynulo pár let. V Brně už nebylo k vydržení.
00:26:31My jsme se přestěhovali do Kunštátu
00:26:35a Matalovi se přestěhovali do mlejna v Prudké.
00:26:44A tak jsme se asi přes sedmero pahorků stali sousedy.
00:26:49To už je jiná kapitola.
00:27:19Až se ti jednou podaří ten zázrak Matale,
00:27:23a ty namaluješ černou barvou něco nesmírně bílého, něco bílého,
00:27:30jako modrá křídla ptáků, přijdeme užaslí k tvým obrazům.
00:27:36Se smutkem plným radosti a s pokorou plnou odvahy.
00:27:45Budeme ti vděčni, Matale.
00:27:48Protože pak už nebude tak těžké vzít pero
00:27:51a slovy lehkými jak peří stvořit píseň, kterou nepohne
00:27:55ani nejsilnější vítr.
00:28:41Malíř krok za krokem opouští ono místo,
00:28:43kde se lidský mozek a vesmír setkávají.
00:28:48Až dospěje roku 1988 ke svému poslednímu pohledu.
00:29:16Jeho lidský úděl umělce se naplňoval až prošel
00:29:20svým zúženým prostorem navždy.
00:29:26Skryté titulky Martina Vrbská
00:29:27.
„Stříhali dohola malého chlapečka“ to není pouze oblíbená skladba na Kainarův text, ale především obraz Bohumíra Matala, člena dnes již legendární Skupiny 42. Bohumír Matal (1922–1988) byl jejím nejmladším členem a jeho začátky tkví v surealismu a připomínají fakt, že umělce silně ovlivnily zážitky z druhé světové války prožité v Německu na nucené práci. Zvláštní místo v Matalově tvorbě má město, které člověka prostupuje tak, že tvoří jednotu a nádraží, kde se cesty křižují a lidé loučí. Malíř své milované město nakonec opustil a přestěhoval se na samotu do mlýna v Prudké u Doubravníka. Zde pracoval a setkával se přateli, neboť byl člověkem společenským a chtěl, aby takové bylo i jeho umění. Malíř zemřel v roce 1988, aniž by zažil alespoň málo z atmosféry listopadu 1989.
