Špalíček

Významné postavení v rozsáhlé tvorbě Bohuslava Martinů pro divadlo zaujímá balet "Špalíček". Dílo, jehož zvláštností je neobvyklá kombinace baletu a zpěvu, dílo, o němž jeho autor řekl: " Co jsem hlavně sledoval, je vytvoření hry lidové a scénické, tedy lidové divadlo...celý tón má tedy jiný charakter než moje dílo symfonické a komorní." Premiera se konala v Národním divadle v Praze /choreografie Joe Jenčík/ 19.září 1933. Ve stejném roce byl Špalíček poprvé proveden i v Brně. O čtyřicet let později bylo brněnským souborem uvedeno druhé nastudování. V díle, které vznikalo za skladatelova trvalého pobytu v cizině, ožily dávné lidové zvyky, vyprávění, legendy,říkadla, pohádky. Pohádky pro malé i velké, pohádky ve zkratce. Choreografie

i režie představení byla svěřena Miroslavu Kůrovi, vynikajícímu tanečníkovi, který ovlivnil baletní umění nejen v tehdejším Československu.Jeho přání, aby uváděný titul nejen na jevišti obstál, ale aby diváka trvale a hluboce zaujal, bylo splněno. Všechny umělecké složky dosáhly vysoké úrovně. Špičkové výkony tanečníků,hudební nastudování, působivá scéna nedávno zesnulého scénografa Vojtěcha Štolfy, půvabné kostýmy Aloise Vobejdy, účast dětského pěveckého sboru Kantiléna - to vše přispělo k tomu, že televizní záznam Špalíčka právem patří do Zlatého fondu České televize.

Jednu z menších rolí svěřil Miroslav Kůra své tehdy čtrnáctileté dceři Janě. Ta byla o dva roky později angažována jako sólistka baletu Národního divadla v Praze.