Příběh inspirovaný motivy ze života profesora Josefa Thomayera, zakladatele české školy interního lékařství (1994). Hrají: R. Brzobohatý, P. Polák, J. Kohl, O. Mikulášek, T. Hrzánová a další. Kamera R. Řezáč. Scénář M. Hladký. Režie V. Drha
00:00:37Prosím vás, co tady děláte,
00:00:39tady nemůžete být.
00:00:40Já ... promiňte, já ... ... tady čekám na svého bratra.
00:00:43On tady pracuje?
00:00:44Ne, ale ...
00:00:45V tom případě tady nemůžete zůstat ...
00:00:47... nejlepší bude, když se stavíte po vizitě,
00:00:49kolem poledního.
00:00:50Ale já bych ...
00:00:55To jsi všechno kreslil v noci?
00:00:57Měl jsem hrozný sny.
00:00:59Skoro jsem ani nespal.
00:01:02Hm ...
00:01:08Ty jsi ještě nesnídal?
00:01:11To jsou starosti, to víš, že snídal.
00:01:13To ti upřímně závidím.
00:01:15ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:01:16To víš ...
00:01:20Dobré jitro, pánové ...
00:01:25Tak jak jsme se dnes vyspali?
00:01:26Dobrý den.
00:01:28Já můžu jít ...
00:01:30Tady to teda vypadá.
00:01:32Prosím tě, co ty s tou dekou v noci děláš?
00:01:36Sestři a ...
00:01:38... kdypak ustelete u mě?
00:01:42Až to nebudete umět, přijdu ráda.
00:01:44Hm ...
00:01:46... Štěpán ještě nedosnídal.
00:02:02Prosím, pane kolego, račte ...
00:02:11Játra ...
00:02:13Pane kolego ...
00:02:15... nepoznat akutní zvětšení sleziny,
00:02:17notabene tak hmatatelné sleziny ...
00:02:20... je věc hodná ...
00:02:22... ne-li imbecila, tak idiota určitě.
00:02:24Anamnéza!
00:02:28Víte to, co to slovo vůbec znamená?
00:02:31Vy byste byl schopen zabít i sám sebe,
00:02:33možná i mě ...
00:02:34Ale, pane profesore,
00:02:35já nepočítal s tak velkým zduřením ...
00:02:36Pane kolego ...
00:02:38... v lékařské vědě nelze jen počítat ...
00:02:41... ale prostě vědět ...
00:02:43Další!
00:02:51A vy jste se neměla tak přecpat!
00:02:53Neměla byste aspoň zácpu ...
00:02:55Panebože,
00:02:56v jakém já to musím žít velikém hříchu,
00:02:58že mě takhle trestáš!?
00:02:59Dobrý den.
00:03:02No tohle ... sakra ...!
00:03:03Promiňte ...
00:03:04Sestro!
00:03:06To se nemůže nikdo o toho kluka postarat,
00:03:08to všechno musím opakovat stokrát?!
00:03:09Nesahejte na něj, zločinci!
00:03:12Pokračujeme, prosím ...
00:03:15Radši běžte.
00:03:16Já jsem byl v pokoji, ale nemohl jsem dýchat,
00:03:19tak jsem se šel projít.
00:03:20Ano, ano, ano ...
00:03:22Skutečně?
00:03:25Už jednou jsem řekl - lehnout!
00:03:32Hm ... to bude v pořádku.
00:03:46Štěpán Roček, pane profesore, akutní ...
00:03:49Ano, já vím.
00:03:51Promiňte, chtěla jsem ...
00:03:52Tady nechtějte, tady myslete!
00:03:56Jaký je váš další postup, pane kolego?
00:03:59Ano, jako obyčejně, pravidelné odběry krve
00:04:02za účelem kontroly krevního obrazu ...
00:04:04Hypoteticky ovšem, bohužel, nemůžeme ...
00:04:06Ano, děkuji vám, nemusíte pokračovat.
00:04:08Promiňte.
00:04:09Prosím.
00:04:11Už jednou jsem vám řekl - nesahat!
00:04:14Pardon.
00:04:24Opět zvýšená teplota ... ... 37,3 ...
00:04:31Toto jest skleněná trubička, obecně nazývaná teploměr.
00:04:36A tento jest obvykle aplikován směrem ... zcela opačným,
00:04:41jestli se nemýlím ...
00:04:44Vy pocházíte z Prahy, to se taky nemýlím?
00:04:47Ano.
00:04:48Tím je vše vysvětleno, pane kolego ...
00:04:50... a doufám, že naposledy.
00:04:53Máte být ze Šumavy, jako já nebo tady kolega Pelnář.
00:05:00Vy jste taky Pražák, co?
00:05:02Ano.
00:05:05Panebože ...
00:05:10Tak ... jak se cítíš?
00:05:11Už je to lepší.
00:05:14To jsem rád.
00:05:16Sestro ...
00:05:17... léky stejné, udělejte kontrolní krevní obraz.
00:05:21Ano.
00:05:23Ještě nějaké dotazy?
00:05:24Já bych přece jenom ...
00:05:25Vy mlčte!
00:05:26Ovšem.
00:05:28Pane doktore, ale já ...
00:05:30... já jsem si ten teploměr asi nechtěně obrátil,
00:05:33jak jsem ... Ano, ano, ano ...
00:05:36... z lásky, k sestřičce.
00:05:55Děkuji.
00:06:00Dobrá jitro, Martičko ...
00:06:01Veronika.
00:06:04Veronika ...
00:06:07Ten řádí, co? Tajfun jeden ...
00:06:13Nemáš něco k jídlu?
00:06:14Já mám hlad, že bych brečel.
00:06:17Nemám, teď to právě odnesli.
00:06:22To by mě zajímalo, co proti mně pořád má,
00:06:24dědek jeden plesnivá ...
00:06:28Kdyby mě tu načapal, tak je rovnou po mně.
00:06:37Co to piješ?!
00:06:40Ne, ne, Josefe, to nesouhlasím.
00:06:42Jak to?
00:06:43Jedna špatně prospaná noc, to ...
00:06:45... to může jít k sakru celá vědecká sláva.
00:06:47No jo, tak to ti můžu jen závidět.
00:06:49Co?
00:06:50Že dobře spím?
00:06:52Promiňte, prosím ... promiňte. Prosím ...
00:06:55Přišel za vámi pan Roček.
00:06:57Pan docent Pelnář, ošetřující lékař vašeho syna.
00:07:01Já jsem Pelnář, dobrý den, pane Ročku.
00:07:03Dobrý den.
00:07:05Pane doktore ...
00:07:06... já jsem Štěpánovi říkal - nelez na ten strom!
00:07:09Ano ...
00:07:10On že ne.
00:07:11Pak spadl, a teď ... ... řekněte mi,
00:07:15co to má vlastně všechno znamenat?
00:07:17Ty záchvaty ...
00:07:18Ano ... sestro ...
00:07:19Ano.
00:07:21Ano, pane Roček, váš syn je vážně nemocen.
00:07:29Já jsem si to s dcerou hned říkal.
00:07:32Ano ...
00:07:34... trpí akutní leukemií.
00:07:40Asi nevíte, co to je leukemie ...
00:07:42... to chce být především rozumný ...
00:07:45... to ... to ... já vím ...
00:07:51... pojďte, já vám to vysvětlím.
00:08:03A jak ...
00:08:06... jak dlouho ...
00:08:08Jak dlouho ...
00:08:10... nejsem Pýthie ...
00:08:13... a i kdybych to věděl ...
00:08:16... jaký by to mělo smysl, kdybych vám to řekl?
00:08:24Pane Ročku, nedáte si trochu koňaku?
00:08:26Ne, ne, děkuji.
00:08:28Nebo černou kávu? Ne.
00:08:33A co mám podle vás říct ...
00:08:35Dceři?
00:08:36Hm ...
00:08:38Pravdu.
00:08:39Řekněte jí pravdu.
00:08:46Víte, když dostal první záchvaty,
00:08:48nevolnost, mdloby, únava ...
00:08:53... no co, koneckonců říkal jsem si,
00:08:54každý že má něco ...
00:08:57Ale teď?
00:08:59Vždyť dnešní lékařství přece ...
00:09:01Dnešní lékařská věda je s touhle nemocí v hajzlu,
00:09:03bohužel ...
00:09:05Jenom doufám, že tam nebude dlouho.
00:09:09Promiňte, říkal jste akutní leukemii?
00:09:13Víte, já nejsem lékař ...
00:09:14Ano, ano.
00:09:16Česky řečeno, váš syn má rakovinu kostní dřeně.
00:09:23Tvoří se tam krvinky.
00:09:27Panebože, ale vždyť vy sám jste ...
00:09:30Lékař ... ... já jsem lékař ...
00:09:33... jenom lékař.
00:09:36Zázraky neumím.
00:09:38Tak co tedy umíte? A zrovna vy ... profesor!
00:09:42Dát vám naději.
00:09:48Jenom naději ...
00:09:55Jenom naději. Bohužel.
00:10:11Štěpán ... sem pochopitelně bude pravidelně docházet.
00:10:17Asi tak ... za týden bychom vám ho přivezli domů.
00:10:26Já doufám,
00:10:27že celý ten fakt přijmete co nejstatečněji.
00:10:43A moje diagnóza zněla - střevní katar.
00:10:46Víte, co mi ta baba na to řekla?
00:10:49"Pane doktore, vy jste na mě tak krásně šáhnul,
00:10:52že si snad hned ulevím."
00:10:56Legrácky, ano, ano, legrácky,
00:10:58to je něco pro vás, že ano, vy ...
00:11:01... kolego z Prahy.
00:11:02Promiňte, já se omlouvám, já jsem ...
00:11:03Ne ... to ... ... dobře ...
00:11:08Vás přejde smích ... ... všechny přejde smích ...
00:11:12... vás taky, kolego ...
00:11:15... vás vlastně ještě ani neznám.
00:11:18Von ... Vondruška, prosím. Těší mě, Thomayer.
00:11:20Ročník?
00:11:22Čtvrtý, prosím, pane profesore ...
00:11:23Zatím ...
00:11:25Zatím čtvrtý.
00:11:26Ano, no tak ... ... tak to zkuste.
00:11:29No tak jenom hezky do toho.
00:11:31Zavolejte někdo dalšího pacienta pro kolegu Vondrušku.
00:11:37Tak další, prosím.
00:11:40Dobrý den, páni doktoři. Dobrý den.
00:11:43Prosím, paní.
00:11:44Dobrý den.
00:11:45Dobrý ...
00:11:46Prosím ... posaďte se ... ... u nás ... tak ...
00:11:52Co si přejete?
00:11:54Tak ...
00:11:55Jestli máte nějaký jednání, tak já bych radši ...
00:11:59Ale vůbec ne.
00:12:00... počkala venku.
00:12:01Vůbec ne.
00:12:01Vaše jméno?
00:12:03Rohlenová. Růžena Rohlenová.
00:12:04Růžena Rohlenová.
00:12:06Rok narození, paní Rohlenová ...
00:12:0812.dubna Léta páně 1860.
00:12:12Ano ... paní Rohlenová, že ano?
00:12:14Rohlenová.
00:12:15Už jste u nás někdy byla, paní Rohlenová?
00:12:17Ale jo, to už je dávno.
00:12:19Vždyť to bylo ještě za toho nebožtíka Thomayera.
00:12:22Ale, matko, to vám mockrát děkuju.
00:12:25Vy jste mě pohřbila, děkuju vám.
00:12:27Panenko skákavá, vždyť on tady stojí ...
00:12:32... tak to budete pane profesor dlouho, moc dlouho živ.
00:12:38Tak ... a zítra už zase budeme všichni spolu.
00:12:43Pořád? Hm ...
00:12:46Ále ... já tomu stejnak moc nevěřím.
00:12:52Jani ... Hm ...
00:12:54... proč tady není táta?
00:12:56No, víš on je teď poslední dobou nějakej nachlazenej.
00:13:02Má napuchlý oči a pořád jenom smrká ...
00:13:05... jo, vlastně ... vlastně říká,
00:13:07že by ho sem ani nepustili.
00:13:09No ale to víš, že se na tebe už moc těší.
00:13:13A nelžeš?
00:13:14Za chvilku si tady na nikoho a na nic už ani nevzpomeneš.
00:13:19No a doma teď budeme moct být už pořád jenom spolu.
00:13:22Dokonce ... ... dokonce jsem se teď
00:13:24k tobě na pár dní nastěhovala do pokoje.
00:13:27Sice jsem tam musela hodně uklidit, ale ...
00:13:30... jo, na zítra jsem nám objednala ohromnej dort.
00:13:36Štěpáne ...
00:13:38... ty jsi se s někým pral?
00:13:40Já?
00:13:41No já snad?
00:13:43Bolí tě to?
00:13:44Ne ... ne, vůbec ne.
00:13:47Já jsem se tam asi včera bouch.
00:13:59Tak co je, Františku?
00:14:02Že vás zase vidím, paní doktor.
00:14:06Za dnešní zpoždění se vám obzvlášť omlouvám.
00:14:10Nevadí?
00:14:16Vadí.
00:14:20Víte, že se mi dnes chce zase létat?
00:14:27Divíte se?
00:14:28Vám ani omylem.
00:14:30Neboli připouštíte, že jsem alespoň dnes normální, že?
00:14:36Nazdar.
00:14:38Dobrý den, paní doktor.
00:14:39Ahoj.
00:14:41Dobrý den.
00:14:50Stalo se něco?
00:14:53Pořád se něco děje.
00:14:56Sama to víte, paní doktor, ne?
00:15:00A kdože to vlastně byl?
00:15:02Ale, takovej jeden kamarád.
00:15:04A co mu je?
00:15:05Nevím.
00:15:09Nikdy jsem neviděl, že by mu něco bylo.
00:15:13Můžeš se ho zeptat sama.
00:15:15Neboj, není to na umření.
00:15:18Tak zejtra.
00:15:19To už vydržíš.
00:15:29Neposadíme se?
00:15:30Hm ...
00:15:36Tenhle strom mám ze všech nejraději.
00:15:40Dejte mi ruku ...
00:15:46Sáhněte si ...
00:15:50... ale musíte jenom tak ... jemně ...
00:15:53... zlehýnka se dotýkat ...
00:15:57... hladit ...
00:16:01A když potom od něho něco chcete, musíte pěkně poprosit.
00:16:07A poděkovat?
00:16:10A poděkovat.
00:16:16Počkejte ...
00:16:20... takhle by vás měli fotografovat.
00:16:26Už vás nudím?
00:16:27Ale vůbec ne.
00:16:29Naopak mě velmi zajímáte.
00:16:31Vážně?
00:16:32Hm.
00:16:34Asi vám nepřipadám moc normální, že ne?
00:16:36O nic míň, než tady všichni kolem.
00:16:41Pana přednostu samozřejmě nevyjímaje.
00:16:47Prosím ...
00:16:57Tak co se děje?
00:17:01Vy mi už zase nevěříte?
00:17:06Ale věřím.
00:17:09Věřím.
00:17:13Jednou si na mě vzpomenete ...
00:17:16... ale to už tady nebudu.
00:17:26Františku, kolikrát jsem vám říkala,
00:17:28kdy mám konzultační hodiny.
00:17:30Že kdykoliv můžete přijít,
00:17:32o čemkoli si spolu můžeme popovídat.
00:17:35Sám dobře víte, že na tom nejste tak špatně,
00:17:38abych přednostu přemluvila.
00:17:45Tak vidíte.
00:17:50Vy máte rád stromy ...
00:17:53... a já zase květiny.
00:17:57Podívejte se na ty růže.
00:18:01Vy máte ráda růže?
00:18:02Hm ... moc ...
00:18:15Au!
00:18:19Máte rád svou krev?
00:18:22Já mám rád všechno, co je moje.
00:18:26I svou nemoc?
00:18:32Tu ne ...
00:18:34Vidíte to ... ... a přesto patří k vám,
00:18:37je vaše.
00:18:41Až mi příště budete chtít utrhnout nějakou růži,
00:18:44tak si vzpomeňte, že je to jako s vaší nemocí ...
00:18:48... když s ní umíte zacházet, víte, jak se jí dotknout,
00:18:54jak na ni ...
00:18:56... když budete vědomě počítat s několika trny navíc,
00:19:00pak vám opravdu nic nehrozí.
00:19:03Rozumíte mi?
00:19:10Dneska vám to obzvlášť sluší.
00:19:19Tak ... ... teď víte, jak na růže.
00:19:24Ovšem.
00:19:26Děkuju vám, udělal jste mi radost.
00:19:35Á ...
00:19:39Co je, stalo se něco?
00:19:40Á ...
00:19:42... byl jsem se vyčůrat, dokonce ... na záchodě.
00:19:46Podívej co mám ...
00:19:50Od koho?
00:19:52Abys věděl,
00:19:53dostala jsem ji od jednoho tvýho pacienta.
00:19:57Doufám, že tobě žádnou nedal.
00:20:01Snad to nebyl ten namyšlenej klacek ze dvanáctky?
00:20:04Jinýho tady ani nemáš ...
00:20:06Epileptik ...
00:20:07... který se s radostí prochází po střechách ...
00:20:10Ale no ...
00:20:13A ten mladej ze čtyřky ho dokonce při tom ještě maluje.
00:20:22ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:20:24Dále ...
00:20:31Jana už šla taky domů.
00:20:37To byla ... ... tvoje sestra?
00:20:40Jo.
00:20:48Co budeme dělat?
00:20:53No, hlavně se nemrač.
00:20:59To jsem se krásně oholil, co?
00:21:02Ani jsem se nepořezal.
00:21:09To kvůli ... ... tamtý?
00:21:13Hlavně kvůli tobě.
00:21:18Chtěl jsi mě malovat, ne?
00:21:23Nebo ne?
00:21:26ZPĚV
00:21:27Lásko bože lásko Kde ťa ludé berú
00:21:33Na horách nerosteš V poli ťa nesejú
00:22:06Tati ...
00:22:07Ano?
00:22:10Ty jsi zase usnul.
00:22:13Tak já jdu udělat něco k jídlu, jo?
00:22:22Myslím si, že je úplně zbytečný,
00:22:24abys jim tam ve dne v noci lítala po špitále.
00:22:27O Štěpána tam postaráno je ... ... a s tím,
00:22:29že si ho tam ještě nějaký ten čas nechají,
00:22:32se už holt smířit musíme.
00:22:34Ale vždyť říkali, že už půjde zítra domů.
00:22:36Sama dobře víš,
00:22:37jak dlouho dnes trvá jedno takové laboratorní vyšetření.
00:22:41A víš,
00:22:42kolik jich má Štěpán ještě před sebou, ne?
00:22:45No dobře, tak ... ... jak dlouho tam ještě bude?
00:22:47A taky dobře víš, že nám od samého začátku řekli,
00:22:50jak je Štěpán chudokrevný.
00:22:53No, já chci jen vědět ...
00:22:55... jak dlouho si Štěpána v té nemocnici ještě nechají.
00:22:58No, řekli mi něco jako ...
00:23:00... kolem osmi neděl.
00:23:02Dva měsíce?
00:23:03Jano, možná jen šest neděl, já ... opravdu to nevím přesně.
00:23:08Ani oni to zas tak přesně nevědí.
00:23:12No a vědí tam vůbec něco?
00:23:14Tak třeba dneska jsem si všimla, že měl Štěpán na noze modřinu.
00:23:20Seš si opravdu tak jistej, že v nemocnici,
00:23:23kde si ten kluk udělá modřinu a nikdo o tom ani neví,
00:23:25že se tam o něj dobře postarají?
00:23:29No, já myslím, že by mu bylo líp,
00:23:30kdyby ... ... kdyby byl tady doma s námi.
00:23:33Tak dost!
00:23:34Už toho nech.
00:23:37A jez, ať to nemáš studený.
00:23:43Promiň,
00:23:44já jsem s tím asi neměla začínat u večeře.
00:23:46Nezlob se.
00:23:48Ne, vůbec se nezlobím.
00:23:50Ta večeře se ti povedla.
00:23:53Děkuju.
00:23:59Klid ... klid ...
00:24:01... klid ... klid ...
00:24:03Veroniko!
00:24:09Pojď ... pojď ...
00:24:11... drž ... klid ...
00:24:14... dobrý ... dobrý ...
00:24:16... dobrý ...
00:24:31Ach jo ...
00:24:35... ještě něco?
00:24:38Roček ...
00:24:41... si domů syna nevezme.
00:24:44Sám mi to přišel říct před chvílí.
00:24:49Chlapec o tom ví?
00:24:50Ne, neví nic.
00:24:54A důvod?
00:24:57Víš, Josefe, čistě mezi námi,
00:24:59on už si to Roček celé prožil jednou,
00:25:01před smrtí své ženy.
00:25:03Tuberkulóza plic.
00:25:09Jak je to dlouho?
00:25:12Asi osm let.
00:25:13Celou tu dobu se musel sám starat o celou rodinu ...
00:25:17... vychovávat děti, a to si dovedeš představit ...
00:25:20Dcera o tom ví?
00:25:22Ne, neví nic.
00:25:28Hergot!
00:25:34No, co s tím?
00:25:42Víš, já bych chtěl, abych na tom výkresu byl ...
00:25:46... jako v nějaký souřadnici.
00:25:49Víš, jako že mám někde ...
00:25:51... svý ... ale jenom svý místo.
00:25:57A za mnou můžeš namalovat oblohu.
00:26:01Ale ten barák bych tam nesnes.
00:26:06A oblohu můžeš udělat třeba žlutou.
00:26:11No a nebo to trošku smíchat s modrou ...
00:26:13... a nechat bílý místa jako mraky.
00:26:18Žlutou ... ... žlutou jenom dozadu.
00:26:24I když ...
00:26:25... aby to nevypadalo, že mám svatozář.
00:26:29Nad hlavu hvězdy ...
00:26:34... abych nevypad.
00:26:37Hvězdy za bílýho dne?
00:26:42Hm ...
00:26:43... to mě nenapadlo.
00:26:54Hele ...
00:26:57... a až to domaluješ ...
00:27:01... tak tam napiš ...
00:27:03... nedokončeno ... a datum.
00:27:07A samozřejmě podpis.
00:27:11Vždycky se vyplatí mít kamaráda malíře.
00:27:17No, já už tě nebudu zdržovat ...
00:27:19... jinak to nedokončíš ani do soudnýho dne.
00:27:23A ten, jak známo ... ... se den ode dne blíží ...
00:27:30... blíží ...
00:27:33... a blíží ...
00:27:36... a blíží ...
00:27:42ZAKLEPÁNÍ
00:27:45Copak mi to zase děláte? Slezte z toho okna.
00:27:59Štěpána jste náhodou neviděla?
00:28:01Viděla.
00:28:02Je u něho návštěva.
00:28:05No tak dolů.
00:28:07Už jste se dnes měřil?
00:28:09Prosím.
00:28:11Jaká návštěva?
00:28:13Jeho vlastní sestra.
00:28:15Tedy, jestli proti tomu nic nemáte.
00:28:19Aha ... ... vlastní sestra ...
00:28:22A s tím oknem už mě nezlobte, hm?
00:28:25Jo ...
00:28:30Jo.
00:28:32Tak ty jsi opravdu nezapomněla?
00:28:34Myslíš, že bych mohla?
00:28:39Ták ... ... královské dělení ...
00:28:55Já už nemůžu.
00:28:58Nazdar!
00:29:00Dobrý den. Dobrý den.
00:29:03Štěpáne,
00:29:04nemoh bys mi to tady prosím tě podepsat?
00:29:06Jo, klidně.
00:29:10S dovolením.
00:29:11Prosím.
00:29:16Prosím, firma Macharáček.
00:29:18Aha ... hm ...
00:29:21Teď to budu mít i s podpisem mistra.
00:29:24A ... jestli to nevíte, tak slušní lidé,
00:29:27kteří vchází dveřmi, na ně alespoň zaklepou.
00:29:30Hm, my tady obvykle chodíváme oknem,
00:29:32že jo, Štěpáne?
00:29:34Vsadíme se?
00:29:36Promiňte, ale ...
00:29:38... já bych tady chtěla zůstat se Štěpánem ještě chvilku sama.
00:29:47Promiňte.
00:29:48Jsem ráda, že jste to tak rychle pochopil.
00:29:51Ovšem.
00:29:54Není on blázen?
00:29:56Vím já?
00:30:52Á ...
00:31:24Panebože!
00:31:29Tak na copak jste nám přišel, pane doktore?
00:31:32V podstatě jsem s tím tady hotov.
00:31:34Těžko soudit mezi epileptickým záchvatem ...
00:31:38... a nohou, která prostě uklouzla.
00:31:42Momentální záchvat se však neprokázal.
00:31:48Sliny ... zvratky ...
00:31:51... svalové tenze v obličeji také normální.
00:31:56Ale srůsty v měkkých mozkových plenách ...
00:32:01... už při sekci hlavy byly tak zřetelné,
00:32:03že i při pouhém makroskopickém pozorování bylo zřejmé,
00:32:08že jde o velmi pokročilý stav.
00:32:10Váš ústav pochopitelně je mimo odpovědnost.
00:32:14Ale byl léčen na našem ústavu.
00:32:17Dokonce ústavním psychiatrem.
00:32:19Ale Heverochův blázinec by byl jistější.
00:32:24Josefe ... ... dáme si něco lepšího.
00:32:27Musím se vrátit na kliniku.
00:32:29Ale prosím tě ...
00:32:30Počkej ... kam jsem to ...
00:32:34... skleróza ...
00:32:36Počáteční stadium,
00:32:38vyvolané usilovně pěstovaným intenzivním strachem
00:32:42z uklízečky a vlastní ženy.
00:32:46Hrozná výhoda, Josef, že máš pacienty,
00:32:49kteří ti můžou dát flašku.
00:32:51Tuhle jsem si musel koupit sám.
00:32:55Dřív jsem byl na tom svým letním bytě skoro denně.
00:32:59A teď?
00:33:00Dneska, co to tady celý vedu,
00:33:02se tam dostanu tak jednou za měsíc.
00:33:05Ani to ne.
00:33:07Ale ty to prý nemůžeš pořád dostavět?
00:33:11To bude nádherná usedlost, Josef.
00:33:15Kromě té mé ... pochopitelně.
00:33:18Tyhlety tvoje starosti bych chtěl mít.
00:33:20Moc mluvíte, pane profesore Hlavo.
00:33:23Jo?
00:33:24Chtěl bych znát ty svoje testy.
00:33:26Josef ... prosím tě ...
00:33:28Řekl jsem ti, že moc kecáš!
00:33:31Ty testy!
00:33:42Histologický nález je pozitivní.
00:33:45Kontrola?
00:33:47Rovněž.
00:34:11Až budeš chtít, dědku, tak ...
00:34:16... tak přijď.
00:34:19Nebo se ozvi ...
00:34:21Prosím tě, neblázni.
00:34:23Tohle přece v podstatě nemusí vůbec nic znamenat.
00:34:27Dělám patologii přinejmenším stejně tak dlouho,
00:34:29jako ty děláš internu.
00:34:32Jistěže tady jsou určité předpoklady,
00:34:34ale je jen dobře, že o všem víme už teď.
00:34:40Věděl jsem to ...
00:34:44... rak ve střevech.
00:34:47Nedávno jsem na tohle léčil jednoho spisovatele.
00:34:55Nevyléčil.
00:34:59V posledních dnech přišel za mnou ...
00:35:03... a říká :
00:35:05"Pane profesore, umělec vycítí a pochopí."
00:35:13Zeptal jsem se ho : "A lékař?"
00:35:18"Doktor pozná a pochopí."
00:35:25Prostě jsem to věděl.
00:35:54To je hezký.
00:35:58Stromy ...
00:36:01... to je voda?
00:36:02Ano.
00:36:04Louka ...
00:36:10To sis vymyslel sám?
00:36:12Ne.
00:36:14To jsem vymyslel s Františkem.
00:36:29A co je tohle?
00:36:31Postel.
00:36:33Tohle jsem já.
00:36:35Právě mi dělají lumbální punkci.
00:37:34I to počasí stojí za hovno.
00:37:46Kampak, Jani? Zase do nemocnice?
00:37:49Za Štěpánkem. Ty dneska nepůjdeš?
00:37:52Ano.
00:37:54Totiž ... já ... víš, Jani ...
00:37:57... já mám na dnešní odpoledne zase nějak víc práce než obvykle.
00:38:01Ale já se to budu snažit stihnout.
00:38:10Tak ... já ho budu zase pozdravovat.
00:38:27Pana profesora Thomayera, prosím.
00:38:30Ano, počkám.
00:38:35Interna, prosím.
00:38:37Ne, pan profesor tady není.
00:38:40Já taky ...
00:38:41Ani dneska nebude. Ale zastupuje ho pan docent.
00:38:44Pan Roček ...
00:38:47Haló, tady je Pelnář.
00:38:50Co se stalo, pane Roček?
00:38:51Moje dcera ... dcera ... ... šla za Štěpánem a ...
00:38:55... já jsem vlastně ...
00:38:57... já jsem se vlastně chtěl zeptat pana profesora ...
00:39:01... ale když ...
00:39:02Pane Ročku, můžete se klidně obrátit na mě,
00:39:05jestli chcete ...
00:39:06Ne, ne, děkuji.
00:39:08Já jenom ...
00:39:11... děkuji. Na shledanou.
00:39:38Co je?
00:39:40Já jenom ... ne ... ne ... ... promiňte.
00:41:56Panebože ...
00:41:59Já bych ti nejraději naplácal.
00:42:03Takhle se zmalovat.
00:42:07Člověče, ty vypadáš jako klaun.
00:42:10Jako šašek.
00:42:11No, jako šašek, ty ... ... ty šašku.
00:42:16Co s tím?
00:42:18Co s tím ...
00:42:22Ráno tady byl tvůj otec.
00:42:24A proč se nestavil?
00:42:26Protože jsi byl na odběru.
00:42:31Dobrý ...
00:42:32... možná, že příště budeš mít víc štěstí.
00:42:37Tvoje sestra se jmenuje Jana, co?
00:42:39Ano.
00:42:41Přijde za tebou navečír.
00:42:43Jo? Jo.
00:42:45A měli byste jít spolu na vzduch.
00:42:49Tak jdi si lehnout.
00:43:03Dobrý večer.
00:43:05Dobrý večer.
00:43:26ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:43:35Jaký byl koncert?
00:43:36Měl bys jít někdy se mnou.
00:43:39Asi ano.
00:43:43Necítím se dobře.
00:43:45Blbnu.
00:43:50Viktorie, blbnu!
00:43:54Musím se z toho nějak dostat.
00:43:57Jak?
00:44:01Jak ...
00:44:05Ví o tom ještě někdo?
00:44:07Hlava.
00:44:09Můj přítel a funebrák ... ... Hlava.
00:44:13Dělal mi testy ve svým ústavu.
00:44:16A co ten s tou akutní leukemií?
00:44:18Roček? Hm ...
00:44:20Taky blbne.
00:44:22Už se mě dvakrát ptal na toho ... ... no ...
00:44:26... co skočil z okna, ten epileptik.
00:44:28Na Františka.
00:44:29Jo.
00:44:31Víš co?
00:44:33Pošli ho někdy za mnou.
00:44:37Poslyš ...
00:44:39... nemám já těch tvých pacientů už nějak moc?
00:44:43Pozor, abys nepatřil mezi ně.
00:44:47Viktorie ...
00:44:53... být tvým pacientem je pro mě pocta.
00:44:56Ovšem ... vědecky vzato ...
00:45:01... jsou to všechno relativní mrtvoly.
00:45:04Pozor, já mrtvoly neléčím.
00:45:06Ani relativní.
00:45:08To bys jako můj bývalý ...
00:45:09PROVOKATIVNÍ ZAKAŠLÁNÍ
00:45:11... učitel ... měl vědět.
00:46:16Štěpáne ...
00:46:28Štěpáne, musíš ležet, nesmíš běhat!
00:46:30Slyšíš!
00:46:32Mami ...
00:46:34Mami ... maminko ...
00:46:48Štěpánku ...
00:46:51Štěpáne ...
00:46:55Štěpáne ...
00:46:57Štěpáne ...
00:46:58Štěpáne ...
00:46:59Štěpáne ...
00:47:00Štěpáne ...
00:47:01Štěpáne ...
00:47:07Neruším?
00:47:10Jako vždycky.
00:47:13Děkuju.
00:47:14Prosím, pane profesore.
00:47:19Tak co víš?
00:47:23No, o jeho talentu a malířství se asi moc bavit nebudeme, že?
00:47:38On to tuší, Josefe.
00:47:42Potřebuje tě.
00:47:50Tohle je lůžko, kde provádíte ...
00:47:52...lumbální punkce?
00:47:58A co má být?
00:48:00Ano, samozřejmě je tam provádíme.
00:48:09Jak to s tím souvisí?
00:48:16Ten kluk touží ... ... po jiném světě,
00:48:19než vy mu tady můžete poskytnout.
00:48:22Při veškeré péči.
00:48:23Hm ...
00:48:25A co mám podle vás, drahá kolegyně, dělat?
00:48:31Mám tady postavit obrazárnu ...
00:48:33No ...
00:48:34... se zámeckou zahradou?
00:48:35... to by stálo za zvážení ...
00:48:37... pane profesore.
00:48:40Zvlášť, když nejde hora k Mohamedovi, že?
00:48:48Víš, co po mně chceš?
00:48:52Ne víc, než ten kluk potřebuje.
00:49:07Je to chytrý a vnímavý kluk ...
00:49:11... nechci, aby to poznal dřív,
00:49:14než to přijde.
00:49:15Chápu, chápu ...
00:49:18Josef, můžeš tam být jak dlouho chceš.
00:49:22Ale nejdřív si to trošku ukliď.
00:49:26V jakém je to stadiu?
00:49:28Myslím, kolik tomu chlapci ještě dáváš ...
00:49:30... naděje?
00:49:32Jeho otci jsem řekl dva měsíce.
00:49:35Bohužel jsem se asi nezmýlil.
00:49:38ZAKLEPÁNÍ
00:49:39Dále.
00:49:41Dobrý den.
00:49:42Já jsem ...
00:49:43... pane profesore, dobrý den ...
00:49:45... vy nás tady máte poslední dobou nějak rád.
00:49:48Jo, vás a celou patologii ze všeho nejraději.
00:49:51Pane profesore, já bych si ty protokůlky ...
00:49:53Ano ...
00:49:54Děkuji pěkně, má úcta ...
00:49:56Poklona.
00:49:57Na shledanou.
00:50:00Jeden z nejšikovnějších. Pitvá přesně jako vopičák.
00:50:04Však jsi ho sám viděl.
00:50:06Ale z těch dvou měsíců, co zbývají tomu klukovi,
00:50:08je už skoro šest a půl týdne pryč.
00:50:11To už máš asi jenom dvě neděle.
00:50:17Dneska ti to jde nějak ztuha, Josef.
00:50:19Hm ...
00:50:21... polib mně šos ... ... funebráku.
00:50:25Hodně štěstí.
00:50:33To jsi řekl moc hezky.
00:51:02Málem jsem zapomněl, proč jsem vlastně přišel.
00:51:08Co je to?
00:51:10Klíče ...
00:51:11... klíče ...
00:51:13... od jednoho takového venkovského stavení ...
00:51:17... které patří jednomu mému pražskému příteli ...
00:51:22S tím výletem ... já nevím.
00:51:29Nechceš si to ještě rozmyslet?
00:51:32Ne.
00:51:36Akorát to tam budu muset asi trochu prohrabat.
00:51:40Má tam určitě bordel jako já.
00:51:43Ten funebrák prej tam přestěhoval půlku patologické knihovny.
00:51:49Kdy chceš odjet?
00:51:52Zítra.
00:51:56Zítra odpoledne.
00:52:00ZVUK SPLACHOVADLA NA WC
00:53:31Není ti z toho drncání špatně?
00:53:34Ne, už jsem si zvyk.
00:53:35Dobrý.
00:53:37Jsem rád, že jsem venku.
00:53:50Zastavte!
00:53:56Jé, to je nádhera ...
00:54:09Prosím.
00:54:11Děkuju ti.
00:54:14Tyhle protokoly dejte vašemu starýmu.
00:54:16Hned!
00:54:17Já se omlouvám, že jsem to tak zdržel ...
00:54:18Prosím vás ...
00:54:19... odpitvaný jsem to měl ...
00:54:20Prosím vás ... ... co se stalo se Štěpánem?
00:54:22A kde je pan profesor?
00:54:24Promiňte, já nejsem zdejší.
00:54:26Štěpán ani pan profesor tady nejsou.
00:54:29Odjeli mimo město.
00:54:31Jak odjeli?
00:54:32Á, pak kolega, moje úcta ...
00:54:33Má úcta.
00:54:34Pane docente, tady slečna Ročková ...
00:54:37Mohl byste mi říct ...
00:54:38Na shledanou.
00:54:39... co se stalo s mým bratrem?
00:54:40Na shledanou.
00:54:42Ano, ano, rozumím.
00:54:44Prosím, pojďte se mnou laskavě ...
00:54:46... já se obávám,
00:54:47že vám budu některé věci muset vysvětlit.
00:54:49Prosím.
00:54:53Co je se Štěpánem?
00:54:59Tak víš ty vůbec, co s ním je?
00:55:01Jani ... ... nikdo ...
00:55:03... nikdo to nemůže líp pochopit, než já.
00:55:07Vzpomeň na mámu.
00:55:10Vzpomeň na Štěpána.
00:55:11Oni už s tím stejně nic nezmůžou.
00:55:15Celou tu dobu jsem za ním chodila jenom já ...
00:55:18... a ty ses tam ani jednou neukázal.
00:55:21Víš, jak mu muselo být?
00:55:23A jak je mu teď, s nějakým úplně cizím člověkem?!
00:55:26Sami mi to řekli.
00:55:27Nic nezmůžou, stejně jako my.
00:55:29Tak už to pochop.
00:55:30Tak víš to nebo ne?
00:55:34Všechno ... všechno se to pořád jenom opakuje.
00:55:37Dokola opakuje.
00:55:39Všechno je to furt stejný a já ...
00:55:42... ať chceš sebevíc ...
00:55:43Nech toho, ty ...
00:55:45Jano ...
00:55:47Ty jeden zbabělče ...
00:55:49... co se nedokáže postarat ani o vlastního syna!
00:55:52Panebože ... ... kdyby se to stalo mně,
00:55:55tak ty by ses na mě vykašlal úplně stejně jako na něj!
00:55:59Ale počkej ... ... taky jednou chcípneš!
00:56:04A teď běž.
00:56:06Vypadni! Nebo za sebe neručím!
00:56:36Žádná sláva, co?
00:56:38Kyselý ...
00:57:12Tak pojď.
00:58:00Štěpáne, přines chleba, budeme večeřet.
00:58:03Jo ... už jdu.
00:58:16Štěpáne ...
00:58:19Štěpáne ...
00:58:21No tak, Štěpáne ...
00:58:23Štěpáne ...
00:58:29Tak co je?
00:58:31Co se děje?
00:58:32Já nevím ... ... já nevím ...
00:58:35... já nevím ... ne ...
00:58:47Zítra touhle dobou ... ... už tu nebudeme sami.
00:58:56Vy někoho čekáte?
00:58:58Jo.
00:59:00Je to strašně ukecaná ženská.
00:59:04Ale dobře vaří ... a je hodná.
00:59:06Prostě taková normální hospodyně.
00:59:09Doufám, že s ní vydržíš.
00:59:15Pozítří ráno musím odjet na kliniku.
00:59:17Ale vrátím se co nejdřív.
00:59:22Hospodyně by tady měla být celý týden.
00:59:25Jasný?
00:59:27Jasný.
00:59:35Štěpáne ...
00:59:39Štěpáne ...
00:59:49Sakra ... ... proč nespíš?
00:59:56Zase se ti zdála nějaká pitomost.
01:00:00Spi.
01:00:18Á, klacku jeden ... ... sakra ...
01:00:24Až přijde ta baba, Štěpáne ...
01:00:27... tak se jí nelekni, protože přijde ověšená ...
01:00:32... jak vánoční stromek.
01:00:34Podívej se na ni, už je tady.
01:00:36Usměvavá ...
01:00:38... samej kufr ...
01:00:40To je Štěpán ...
01:00:41Dobrý den.
01:00:42Tak ty jsi Štěpán?
01:00:47Dneska jsi toho moc nenaspal.
01:00:51Viděla jsem, že svítíš skoro celou noc.
01:00:55Tak ...
01:00:57... domácí med, ten dává sílu ...
01:01:03Cestičky ...
01:01:08... a dobrou chuť.
01:01:12Štěpánku ...
01:01:15... tobě není dobře.
01:01:18Počkej ...
01:01:19... pan profesor tady pro tebe nechal nějaký prášky.
01:01:27Vem si to.
01:01:31Mlíkem to zapít nemůžeš, počkej ... počkej ...
01:01:34... já ti donesu čerstvou vodu.
01:01:36Ano?
01:02:53Tak ... tady máš studenou čerstvou vodičku ...
01:02:57... Štěpánku ...
01:02:59... počkej ...
01:03:01... Štěpánku, počkej ...
01:03:03... proboha ...
01:03:05... počkej ...
01:03:07... já hned přijdu ...
01:03:13Tak, Štěpáne ... ... tak ... hezky ...
01:03:25Ještě tohle ...
01:03:27... bez toho by mu bylo smutno.
01:03:31Jedem!
01:03:56Ano ...
01:03:58... přijdu hned ...
01:03:59Ano.
01:04:07Za chviličku pošlu za tebou ...
01:04:09... sestřičku ...
01:04:13... a možná, že to nebude ani zdravotní ...
01:04:33Můžu? Ne.
01:04:34Copak Štěpán ...
01:04:35Zatím ne.
01:05:50Počkejte venku.
01:05:52Počkejte venku ...
01:06:00Skryté titulky : V.Coufalová
01:07:12.
Televizní film Prosté krutosti, jehož děj se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století, je volně inspirován motivy ze života MUDr. Josefa Thomayera, o němž znalci tvrdí, že byl nejvýznamnější a nejrázovitější osobností českého interního lékařství na přelomu 19. a 20. století. Byl nejen vysoce vzdělaný odborník, který po sobě zanechal důležitou vědeckou literaturu, ale také přítel literátů a talentovaný prozaik se smyslem pro humor. Byl navíc velký vlastenec a lidumil – v rodném Trhanově nechal postavit na svůj náklad chudobinec.
Josef Thomayer (23. 3. 1853 – 18. 10. 1927) – profesor na lékařské fakultě Univerzity Karlovy a výrazný představitel české školy interního lékařství – však není jedinou hlavní postavou tohoto příběhu. Tou druhou je chlapec Štěpán, který trpí akutní leukemií. Profesor Thomayer se v té době rovněž dozvěděl o své nevyléčitelné nemoci – jestliže chlapci zbývají poslední týdny života, Thomayerovi roky. Ale přesto nebo právě proto chlapec dokáže starému lékaři předat upřímnou, čistou životní energii, ze které pramení i lékařův pocit, že alespoň na sklonku života poznal jakéhosi vnuka.
Štěpán trpí nevyléčitelnou chorobou a přesto tato mezní situace v něm rozeznívá nikoliv pasivní odevzdanost, nýbrž potřebu intenzivního přilnutí k životu a tvůrčí potřebu vyjádřit svůj vnitřní svět. Sblížení se starým lékařem a jejich neformální vztah pomáhá chlapci překonávat osamocení i zdravotní krize. Je to příběh o posledních věcech člověka. O věcech nejprostších a zároveň i nejkrutějších. Zrovna tak je to příběh o velké naději.
