Příběh inspirovaný motivy ze života profesora Josefa Thomayera, zakladatele české školy interního lékařství (1994). Hrají: R. Brzobohatý, P. Polák, J. Kohl, O. Mikulášek, T. Hrzánová a další. Kamera R. Řezáč. Scénář M. Hladký. Režie V. Drha
00:00:37 Prosím vás, co tady děláte,
00:00:39 tady nemůžete být.
00:00:40 Já ... promiňte, já ... ... tady čekám na svého bratra.
00:00:43 On tady pracuje?
00:00:44 Ne, ale ...
00:00:45 V tom případě tady nemůžete zůstat ...
00:00:47 ... nejlepší bude, když se stavíte po vizitě,
00:00:49 kolem poledního.
00:00:50 Ale já bych ...
00:00:55 To jsi všechno kreslil v noci?
00:00:57 Měl jsem hrozný sny.
00:00:59 Skoro jsem ani nespal.
00:01:02 Hm ...
00:01:08 Ty jsi ještě nesnídal?
00:01:11 To jsou starosti, to víš, že snídal.
00:01:13 To ti upřímně závidím.
00:01:15 ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:01:16 To víš ...
00:01:20 Dobré jitro, pánové ...
00:01:25 Tak jak jsme se dnes vyspali?
00:01:26 Dobrý den.
00:01:28 Já můžu jít ...
00:01:30 Tady to teda vypadá.
00:01:32 Prosím tě, co ty s tou dekou v noci děláš?
00:01:36 Sestři a ...
00:01:38 ... kdypak ustelete u mě?
00:01:42 Až to nebudete umět, přijdu ráda.
00:01:44 Hm ...
00:01:46 ... Štěpán ještě nedosnídal.
00:02:02 Prosím, pane kolego, račte ...
00:02:11 Játra ...
00:02:13 Pane kolego ...
00:02:15 ... nepoznat akutní zvětšení sleziny,
00:02:17 notabene tak hmatatelné sleziny ...
00:02:20 ... je věc hodná ...
00:02:22 ... ne-li imbecila, tak idiota určitě.
00:02:24 Anamnéza!
00:02:28 Víte to, co to slovo vůbec znamená?
00:02:31 Vy byste byl schopen zabít i sám sebe,
00:02:33 možná i mě ...
00:02:34 Ale, pane profesore,
00:02:35 já nepočítal s tak velkým zduřením ...
00:02:36 Pane kolego ...
00:02:38 ... v lékařské vědě nelze jen počítat ...
00:02:41 ... ale prostě vědět ...
00:02:43 Další!
00:02:51 A vy jste se neměla tak přecpat!
00:02:53 Neměla byste aspoň zácpu ...
00:02:55 Panebože,
00:02:56 v jakém já to musím žít velikém hříchu,
00:02:58 že mě takhle trestáš!?
00:02:59 Dobrý den.
00:03:02 No tohle ... sakra ...!
00:03:03 Promiňte ...
00:03:04 Sestro!
00:03:06 To se nemůže nikdo o toho kluka postarat,
00:03:08 to všechno musím opakovat stokrát?!
00:03:09 Nesahejte na něj, zločinci!
00:03:12 Pokračujeme, prosím ...
00:03:15 Radši běžte.
00:03:16 Já jsem byl v pokoji, ale nemohl jsem dýchat,
00:03:19 tak jsem se šel projít.
00:03:20 Ano, ano, ano ...
00:03:22 Skutečně?
00:03:25 Už jednou jsem řekl - lehnout!
00:03:32 Hm ... to bude v pořádku.
00:03:46 Štěpán Roček, pane profesore, akutní ...
00:03:49 Ano, já vím.
00:03:51 Promiňte, chtěla jsem ...
00:03:52 Tady nechtějte, tady myslete!
00:03:56 Jaký je váš další postup, pane kolego?
00:03:59 Ano, jako obyčejně, pravidelné odběry krve
00:04:02 za účelem kontroly krevního obrazu ...
00:04:04 Hypoteticky ovšem, bohužel, nemůžeme ...
00:04:06 Ano, děkuji vám, nemusíte pokračovat.
00:04:08 Promiňte.
00:04:09 Prosím.
00:04:11 Už jednou jsem vám řekl - nesahat!
00:04:14 Pardon.
00:04:24 Opět zvýšená teplota ... ... 37,3 ...
00:04:31 Toto jest skleněná trubička, obecně nazývaná teploměr.
00:04:36 A tento jest obvykle aplikován směrem ... zcela opačným,
00:04:41 jestli se nemýlím ...
00:04:44 Vy pocházíte z Prahy, to se taky nemýlím?
00:04:47 Ano.
00:04:48 Tím je vše vysvětleno, pane kolego ...
00:04:50 ... a doufám, že naposledy.
00:04:53 Máte být ze Šumavy, jako já nebo tady kolega Pelnář.
00:05:00 Vy jste taky Pražák, co?
00:05:02 Ano.
00:05:05 Panebože ...
00:05:10 Tak ... jak se cítíš?
00:05:11 Už je to lepší.
00:05:14 To jsem rád.
00:05:16 Sestro ...
00:05:17 ... léky stejné, udělejte kontrolní krevní obraz.
00:05:21 Ano.
00:05:23 Ještě nějaké dotazy?
00:05:24 Já bych přece jenom ...
00:05:25 Vy mlčte!
00:05:26 Ovšem.
00:05:28 Pane doktore, ale já ...
00:05:30 ... já jsem si ten teploměr asi nechtěně obrátil,
00:05:33 jak jsem ... Ano, ano, ano ...
00:05:36 ... z lásky, k sestřičce.
00:05:55 Děkuji.
00:06:00 Dobrá jitro, Martičko ...
00:06:01 Veronika.
00:06:04 Veronika ...
00:06:07 Ten řádí, co? Tajfun jeden ...
00:06:13 Nemáš něco k jídlu?
00:06:14 Já mám hlad, že bych brečel.
00:06:17 Nemám, teď to právě odnesli.
00:06:22 To by mě zajímalo, co proti mně pořád má,
00:06:24 dědek jeden plesnivá ...
00:06:28 Kdyby mě tu načapal, tak je rovnou po mně.
00:06:37 Co to piješ?!
00:06:40 Ne, ne, Josefe, to nesouhlasím.
00:06:42 Jak to?
00:06:43 Jedna špatně prospaná noc, to ...
00:06:45 ... to může jít k sakru celá vědecká sláva.
00:06:47 No jo, tak to ti můžu jen závidět.
00:06:49 Co?
00:06:50 Že dobře spím?
00:06:52 Promiňte, prosím ... promiňte. Prosím ...
00:06:55 Přišel za vámi pan Roček.
00:06:57 Pan docent Pelnář, ošetřující lékař vašeho syna.
00:07:01 Já jsem Pelnář, dobrý den, pane Ročku.
00:07:03 Dobrý den.
00:07:05 Pane doktore ...
00:07:06 ... já jsem Štěpánovi říkal - nelez na ten strom!
00:07:09 Ano ...
00:07:10 On že ne.
00:07:11 Pak spadl, a teď ... ... řekněte mi,
00:07:15 co to má vlastně všechno znamenat?
00:07:17 Ty záchvaty ...
00:07:18 Ano ... sestro ...
00:07:19 Ano.
00:07:21 Ano, pane Roček, váš syn je vážně nemocen.
00:07:29 Já jsem si to s dcerou hned říkal.
00:07:32 Ano ...
00:07:34 ... trpí akutní leukemií.
00:07:40 Asi nevíte, co to je leukemie ...
00:07:42 ... to chce být především rozumný ...
00:07:45 ... to ... to ... já vím ...
00:07:51 ... pojďte, já vám to vysvětlím.
00:08:03 A jak ...
00:08:06 ... jak dlouho ...
00:08:08 Jak dlouho ...
00:08:10 ... nejsem Pýthie ...
00:08:13 ... a i kdybych to věděl ...
00:08:16 ... jaký by to mělo smysl, kdybych vám to řekl?
00:08:24 Pane Ročku, nedáte si trochu koňaku?
00:08:26 Ne, ne, děkuji.
00:08:28 Nebo černou kávu? Ne.
00:08:33 A co mám podle vás říct ...
00:08:35 Dceři?
00:08:36 Hm ...
00:08:38 Pravdu.
00:08:39 Řekněte jí pravdu.
00:08:46 Víte, když dostal první záchvaty,
00:08:48 nevolnost, mdloby, únava ...
00:08:53 ... no co, koneckonců říkal jsem si,
00:08:54 každý že má něco ...
00:08:57 Ale teď?
00:08:59 Vždyť dnešní lékařství přece ...
00:09:01 Dnešní lékařská věda je s touhle nemocí v hajzlu,
00:09:03 bohužel ...
00:09:05 Jenom doufám, že tam nebude dlouho.
00:09:09 Promiňte, říkal jste akutní leukemii?
00:09:13 Víte, já nejsem lékař ...
00:09:14 Ano, ano.
00:09:16 Česky řečeno, váš syn má rakovinu kostní dřeně.
00:09:23 Tvoří se tam krvinky.
00:09:27 Panebože, ale vždyť vy sám jste ...
00:09:30 Lékař ... ... já jsem lékař ...
00:09:33 ... jenom lékař.
00:09:36 Zázraky neumím.
00:09:38 Tak co tedy umíte? A zrovna vy ... profesor!
00:09:42 Dát vám naději.
00:09:48 Jenom naději ...
00:09:55 Jenom naději. Bohužel.
00:10:11 Štěpán ... sem pochopitelně bude pravidelně docházet.
00:10:17 Asi tak ... za týden bychom vám ho přivezli domů.
00:10:26 Já doufám,
00:10:27 že celý ten fakt přijmete co nejstatečněji.
00:10:43 A moje diagnóza zněla - střevní katar.
00:10:46 Víte, co mi ta baba na to řekla?
00:10:49 "Pane doktore, vy jste na mě tak krásně šáhnul,
00:10:52 že si snad hned ulevím."
00:10:56 Legrácky, ano, ano, legrácky,
00:10:58 to je něco pro vás, že ano, vy ...
00:11:01 ... kolego z Prahy.
00:11:02 Promiňte, já se omlouvám, já jsem ...
00:11:03 Ne ... to ... ... dobře ...
00:11:08 Vás přejde smích ... ... všechny přejde smích ...
00:11:12 ... vás taky, kolego ...
00:11:15 ... vás vlastně ještě ani neznám.
00:11:18 Von ... Vondruška, prosím. Těší mě, Thomayer.
00:11:20 Ročník?
00:11:22 Čtvrtý, prosím, pane profesore ...
00:11:23 Zatím ...
00:11:25 Zatím čtvrtý.
00:11:26 Ano, no tak ... ... tak to zkuste.
00:11:29 No tak jenom hezky do toho.
00:11:31 Zavolejte někdo dalšího pacienta pro kolegu Vondrušku.
00:11:37 Tak další, prosím.
00:11:40 Dobrý den, páni doktoři. Dobrý den.
00:11:43 Prosím, paní.
00:11:44 Dobrý den.
00:11:45 Dobrý ...
00:11:46 Prosím ... posaďte se ... ... u nás ... tak ...
00:11:52 Co si přejete?
00:11:54 Tak ...
00:11:55 Jestli máte nějaký jednání, tak já bych radši ...
00:11:59 Ale vůbec ne.
00:12:00 ... počkala venku.
00:12:01 Vůbec ne.
00:12:01 Vaše jméno?
00:12:03 Rohlenová. Růžena Rohlenová.
00:12:04 Růžena Rohlenová.
00:12:06 Rok narození, paní Rohlenová ...
00:12:08 12.dubna Léta páně 1860.
00:12:12 Ano ... paní Rohlenová, že ano?
00:12:14 Rohlenová.
00:12:15 Už jste u nás někdy byla, paní Rohlenová?
00:12:17 Ale jo, to už je dávno.
00:12:19 Vždyť to bylo ještě za toho nebožtíka Thomayera.
00:12:22 Ale, matko, to vám mockrát děkuju.
00:12:25 Vy jste mě pohřbila, děkuju vám.
00:12:27 Panenko skákavá, vždyť on tady stojí ...
00:12:32 ... tak to budete pane profesor dlouho, moc dlouho živ.
00:12:38 Tak ... a zítra už zase budeme všichni spolu.
00:12:43 Pořád? Hm ...
00:12:46 Ále ... já tomu stejnak moc nevěřím.
00:12:52 Jani ... Hm ...
00:12:54 ... proč tady není táta?
00:12:56 No, víš on je teď poslední dobou nějakej nachlazenej.
00:13:02 Má napuchlý oči a pořád jenom smrká ...
00:13:05 ... jo, vlastně ... vlastně říká,
00:13:07 že by ho sem ani nepustili.
00:13:09 No ale to víš, že se na tebe už moc těší.
00:13:13 A nelžeš?
00:13:14 Za chvilku si tady na nikoho a na nic už ani nevzpomeneš.
00:13:19 No a doma teď budeme moct být už pořád jenom spolu.
00:13:22 Dokonce ... ... dokonce jsem se teď
00:13:24 k tobě na pár dní nastěhovala do pokoje.
00:13:27 Sice jsem tam musela hodně uklidit, ale ...
00:13:30 ... jo, na zítra jsem nám objednala ohromnej dort.
00:13:36 Štěpáne ...
00:13:38 ... ty jsi se s někým pral?
00:13:40 Já?
00:13:41 No já snad?
00:13:43 Bolí tě to?
00:13:44 Ne ... ne, vůbec ne.
00:13:47 Já jsem se tam asi včera bouch.
00:13:59 Tak co je, Františku?
00:14:02 Že vás zase vidím, paní doktor.
00:14:06 Za dnešní zpoždění se vám obzvlášť omlouvám.
00:14:10 Nevadí?
00:14:16 Vadí.
00:14:20 Víte, že se mi dnes chce zase létat?
00:14:27 Divíte se?
00:14:28 Vám ani omylem.
00:14:30 Neboli připouštíte, že jsem alespoň dnes normální, že?
00:14:36 Nazdar.
00:14:38 Dobrý den, paní doktor.
00:14:39 Ahoj.
00:14:41 Dobrý den.
00:14:50 Stalo se něco?
00:14:53 Pořád se něco děje.
00:14:56 Sama to víte, paní doktor, ne?
00:15:00 A kdože to vlastně byl?
00:15:02 Ale, takovej jeden kamarád.
00:15:04 A co mu je?
00:15:05 Nevím.
00:15:09 Nikdy jsem neviděl, že by mu něco bylo.
00:15:13 Můžeš se ho zeptat sama.
00:15:15 Neboj, není to na umření.
00:15:18 Tak zejtra.
00:15:19 To už vydržíš.
00:15:29 Neposadíme se?
00:15:30 Hm ...
00:15:36 Tenhle strom mám ze všech nejraději.
00:15:40 Dejte mi ruku ...
00:15:46 Sáhněte si ...
00:15:50 ... ale musíte jenom tak ... jemně ...
00:15:53 ... zlehýnka se dotýkat ...
00:15:57 ... hladit ...
00:16:01 A když potom od něho něco chcete, musíte pěkně poprosit.
00:16:07 A poděkovat?
00:16:10 A poděkovat.
00:16:16 Počkejte ...
00:16:20 ... takhle by vás měli fotografovat.
00:16:26 Už vás nudím?
00:16:27 Ale vůbec ne.
00:16:29 Naopak mě velmi zajímáte.
00:16:31 Vážně?
00:16:32 Hm.
00:16:34 Asi vám nepřipadám moc normální, že ne?
00:16:36 O nic míň, než tady všichni kolem.
00:16:41 Pana přednostu samozřejmě nevyjímaje.
00:16:47 Prosím ...
00:16:57 Tak co se děje?
00:17:01 Vy mi už zase nevěříte?
00:17:06 Ale věřím.
00:17:09 Věřím.
00:17:13 Jednou si na mě vzpomenete ...
00:17:16 ... ale to už tady nebudu.
00:17:26 Františku, kolikrát jsem vám říkala,
00:17:28 kdy mám konzultační hodiny.
00:17:30 Že kdykoliv můžete přijít,
00:17:32 o čemkoli si spolu můžeme popovídat.
00:17:35 Sám dobře víte, že na tom nejste tak špatně,
00:17:38 abych přednostu přemluvila.
00:17:45 Tak vidíte.
00:17:50 Vy máte rád stromy ...
00:17:53 ... a já zase květiny.
00:17:57 Podívejte se na ty růže.
00:18:01 Vy máte ráda růže?
00:18:02 Hm ... moc ...
00:18:15 Au!
00:18:19 Máte rád svou krev?
00:18:22 Já mám rád všechno, co je moje.
00:18:26 I svou nemoc?
00:18:32 Tu ne ...
00:18:34 Vidíte to ... ... a přesto patří k vám,
00:18:37 je vaše.
00:18:41 Až mi příště budete chtít utrhnout nějakou růži,
00:18:44 tak si vzpomeňte, že je to jako s vaší nemocí ...
00:18:48 ... když s ní umíte zacházet, víte, jak se jí dotknout,
00:18:54 jak na ni ...
00:18:56 ... když budete vědomě počítat s několika trny navíc,
00:19:00 pak vám opravdu nic nehrozí.
00:19:03 Rozumíte mi?
00:19:10 Dneska vám to obzvlášť sluší.
00:19:19 Tak ... ... teď víte, jak na růže.
00:19:24 Ovšem.
00:19:26 Děkuju vám, udělal jste mi radost.
00:19:35 Á ...
00:19:39 Co je, stalo se něco?
00:19:40 Á ...
00:19:42 ... byl jsem se vyčůrat, dokonce ... na záchodě.
00:19:46 Podívej co mám ...
00:19:50 Od koho?
00:19:52 Abys věděl,
00:19:53 dostala jsem ji od jednoho tvýho pacienta.
00:19:57 Doufám, že tobě žádnou nedal.
00:20:01 Snad to nebyl ten namyšlenej klacek ze dvanáctky?
00:20:04 Jinýho tady ani nemáš ...
00:20:06 Epileptik ...
00:20:07 ... který se s radostí prochází po střechách ...
00:20:10 Ale no ...
00:20:13 A ten mladej ze čtyřky ho dokonce při tom ještě maluje.
00:20:22 ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:20:24 Dále ...
00:20:31 Jana už šla taky domů.
00:20:37 To byla ... ... tvoje sestra?
00:20:40 Jo.
00:20:48 Co budeme dělat?
00:20:53 No, hlavně se nemrač.
00:20:59 To jsem se krásně oholil, co?
00:21:02 Ani jsem se nepořezal.
00:21:09 To kvůli ... ... tamtý?
00:21:13 Hlavně kvůli tobě.
00:21:18 Chtěl jsi mě malovat, ne?
00:21:23 Nebo ne?
00:21:26 ZPĚV
00:21:27 Lásko bože lásko Kde ťa ludé berú
00:21:33 Na horách nerosteš V poli ťa nesejú
00:22:06 Tati ...
00:22:07 Ano?
00:22:10 Ty jsi zase usnul.
00:22:13 Tak já jdu udělat něco k jídlu, jo?
00:22:22 Myslím si, že je úplně zbytečný,
00:22:24 abys jim tam ve dne v noci lítala po špitále.
00:22:27 O Štěpána tam postaráno je ... ... a s tím,
00:22:29 že si ho tam ještě nějaký ten čas nechají,
00:22:32 se už holt smířit musíme.
00:22:34 Ale vždyť říkali, že už půjde zítra domů.
00:22:36 Sama dobře víš,
00:22:37 jak dlouho dnes trvá jedno takové laboratorní vyšetření.
00:22:41 A víš,
00:22:42 kolik jich má Štěpán ještě před sebou, ne?
00:22:45 No dobře, tak ... ... jak dlouho tam ještě bude?
00:22:47 A taky dobře víš, že nám od samého začátku řekli,
00:22:50 jak je Štěpán chudokrevný.
00:22:53 No, já chci jen vědět ...
00:22:55 ... jak dlouho si Štěpána v té nemocnici ještě nechají.
00:22:58 No, řekli mi něco jako ...
00:23:00 ... kolem osmi neděl.
00:23:02 Dva měsíce?
00:23:03 Jano, možná jen šest neděl, já ... opravdu to nevím přesně.
00:23:08 Ani oni to zas tak přesně nevědí.
00:23:12 No a vědí tam vůbec něco?
00:23:14 Tak třeba dneska jsem si všimla, že měl Štěpán na noze modřinu.
00:23:20 Seš si opravdu tak jistej, že v nemocnici,
00:23:23 kde si ten kluk udělá modřinu a nikdo o tom ani neví,
00:23:25 že se tam o něj dobře postarají?
00:23:29 No, já myslím, že by mu bylo líp,
00:23:30 kdyby ... ... kdyby byl tady doma s námi.
00:23:33 Tak dost!
00:23:34 Už toho nech.
00:23:37 A jez, ať to nemáš studený.
00:23:43 Promiň,
00:23:44 já jsem s tím asi neměla začínat u večeře.
00:23:46 Nezlob se.
00:23:48 Ne, vůbec se nezlobím.
00:23:50 Ta večeře se ti povedla.
00:23:53 Děkuju.
00:23:59 Klid ... klid ...
00:24:01 ... klid ... klid ...
00:24:03 Veroniko!
00:24:09 Pojď ... pojď ...
00:24:11 ... drž ... klid ...
00:24:14 ... dobrý ... dobrý ...
00:24:16 ... dobrý ...
00:24:31 Ach jo ...
00:24:35 ... ještě něco?
00:24:38 Roček ...
00:24:41 ... si domů syna nevezme.
00:24:44 Sám mi to přišel říct před chvílí.
00:24:49 Chlapec o tom ví?
00:24:50 Ne, neví nic.
00:24:54 A důvod?
00:24:57 Víš, Josefe, čistě mezi námi,
00:24:59 on už si to Roček celé prožil jednou,
00:25:01 před smrtí své ženy.
00:25:03 Tuberkulóza plic.
00:25:09 Jak je to dlouho?
00:25:12 Asi osm let.
00:25:13 Celou tu dobu se musel sám starat o celou rodinu ...
00:25:17 ... vychovávat děti, a to si dovedeš představit ...
00:25:20 Dcera o tom ví?
00:25:22 Ne, neví nic.
00:25:28 Hergot!
00:25:34 No, co s tím?
00:25:42 Víš, já bych chtěl, abych na tom výkresu byl ...
00:25:46 ... jako v nějaký souřadnici.
00:25:49 Víš, jako že mám někde ...
00:25:51 ... svý ... ale jenom svý místo.
00:25:57 A za mnou můžeš namalovat oblohu.
00:26:01 Ale ten barák bych tam nesnes.
00:26:06 A oblohu můžeš udělat třeba žlutou.
00:26:11 No a nebo to trošku smíchat s modrou ...
00:26:13 ... a nechat bílý místa jako mraky.
00:26:18 Žlutou ... ... žlutou jenom dozadu.
00:26:24 I když ...
00:26:25 ... aby to nevypadalo, že mám svatozář.
00:26:29 Nad hlavu hvězdy ...
00:26:34 ... abych nevypad.
00:26:37 Hvězdy za bílýho dne?
00:26:42 Hm ...
00:26:43 ... to mě nenapadlo.
00:26:54 Hele ...
00:26:57 ... a až to domaluješ ...
00:27:01 ... tak tam napiš ...
00:27:03 ... nedokončeno ... a datum.
00:27:07 A samozřejmě podpis.
00:27:11 Vždycky se vyplatí mít kamaráda malíře.
00:27:17 No, já už tě nebudu zdržovat ...
00:27:19 ... jinak to nedokončíš ani do soudnýho dne.
00:27:23 A ten, jak známo ... ... se den ode dne blíží ...
00:27:30 ... blíží ...
00:27:33 ... a blíží ...
00:27:36 ... a blíží ...
00:27:42 ZAKLEPÁNÍ
00:27:45 Copak mi to zase děláte? Slezte z toho okna.
00:27:59 Štěpána jste náhodou neviděla?
00:28:01 Viděla.
00:28:02 Je u něho návštěva.
00:28:05 No tak dolů.
00:28:07 Už jste se dnes měřil?
00:28:09 Prosím.
00:28:11 Jaká návštěva?
00:28:13 Jeho vlastní sestra.
00:28:15 Tedy, jestli proti tomu nic nemáte.
00:28:19 Aha ... ... vlastní sestra ...
00:28:22 A s tím oknem už mě nezlobte, hm?
00:28:25 Jo ...
00:28:30 Jo.
00:28:32 Tak ty jsi opravdu nezapomněla?
00:28:34 Myslíš, že bych mohla?
00:28:39 Ták ... ... královské dělení ...
00:28:55 Já už nemůžu.
00:28:58 Nazdar!
00:29:00 Dobrý den. Dobrý den.
00:29:03 Štěpáne,
00:29:04 nemoh bys mi to tady prosím tě podepsat?
00:29:06 Jo, klidně.
00:29:10 S dovolením.
00:29:11 Prosím.
00:29:16 Prosím, firma Macharáček.
00:29:18 Aha ... hm ...
00:29:21 Teď to budu mít i s podpisem mistra.
00:29:24 A ... jestli to nevíte, tak slušní lidé,
00:29:27 kteří vchází dveřmi, na ně alespoň zaklepou.
00:29:30 Hm, my tady obvykle chodíváme oknem,
00:29:32 že jo, Štěpáne?
00:29:34 Vsadíme se?
00:29:36 Promiňte, ale ...
00:29:38 ... já bych tady chtěla zůstat se Štěpánem ještě chvilku sama.
00:29:47 Promiňte.
00:29:48 Jsem ráda, že jste to tak rychle pochopil.
00:29:51 Ovšem.
00:29:54 Není on blázen?
00:29:56 Vím já?
00:30:52 Á ...
00:31:24 Panebože!
00:31:29 Tak na copak jste nám přišel, pane doktore?
00:31:32 V podstatě jsem s tím tady hotov.
00:31:34 Těžko soudit mezi epileptickým záchvatem ...
00:31:38 ... a nohou, která prostě uklouzla.
00:31:42 Momentální záchvat se však neprokázal.
00:31:48 Sliny ... zvratky ...
00:31:51 ... svalové tenze v obličeji také normální.
00:31:56 Ale srůsty v měkkých mozkových plenách ...
00:32:01 ... už při sekci hlavy byly tak zřetelné,
00:32:03 že i při pouhém makroskopickém pozorování bylo zřejmé,
00:32:08 že jde o velmi pokročilý stav.
00:32:10 Váš ústav pochopitelně je mimo odpovědnost.
00:32:14 Ale byl léčen na našem ústavu.
00:32:17 Dokonce ústavním psychiatrem.
00:32:19 Ale Heverochův blázinec by byl jistější.
00:32:24 Josefe ... ... dáme si něco lepšího.
00:32:27 Musím se vrátit na kliniku.
00:32:29 Ale prosím tě ...
00:32:30 Počkej ... kam jsem to ...
00:32:34 ... skleróza ...
00:32:36 Počáteční stadium,
00:32:38 vyvolané usilovně pěstovaným intenzivním strachem
00:32:42 z uklízečky a vlastní ženy.
00:32:46 Hrozná výhoda, Josef, že máš pacienty,
00:32:49 kteří ti můžou dát flašku.
00:32:51 Tuhle jsem si musel koupit sám.
00:32:55 Dřív jsem byl na tom svým letním bytě skoro denně.
00:32:59 A teď?
00:33:00 Dneska, co to tady celý vedu,
00:33:02 se tam dostanu tak jednou za měsíc.
00:33:05 Ani to ne.
00:33:07 Ale ty to prý nemůžeš pořád dostavět?
00:33:11 To bude nádherná usedlost, Josef.
00:33:15 Kromě té mé ... pochopitelně.
00:33:18 Tyhlety tvoje starosti bych chtěl mít.
00:33:20 Moc mluvíte, pane profesore Hlavo.
00:33:23 Jo?
00:33:24 Chtěl bych znát ty svoje testy.
00:33:26 Josef ... prosím tě ...
00:33:28 Řekl jsem ti, že moc kecáš!
00:33:31 Ty testy!
00:33:42 Histologický nález je pozitivní.
00:33:45 Kontrola?
00:33:47 Rovněž.
00:34:11 Až budeš chtít, dědku, tak ...
00:34:16 ... tak přijď.
00:34:19 Nebo se ozvi ...
00:34:21 Prosím tě, neblázni.
00:34:23 Tohle přece v podstatě nemusí vůbec nic znamenat.
00:34:27 Dělám patologii přinejmenším stejně tak dlouho,
00:34:29 jako ty děláš internu.
00:34:32 Jistěže tady jsou určité předpoklady,
00:34:34 ale je jen dobře, že o všem víme už teď.
00:34:40 Věděl jsem to ...
00:34:44 ... rak ve střevech.
00:34:47 Nedávno jsem na tohle léčil jednoho spisovatele.
00:34:55 Nevyléčil.
00:34:59 V posledních dnech přišel za mnou ...
00:35:03 ... a říká :
00:35:05 "Pane profesore, umělec vycítí a pochopí."
00:35:13 Zeptal jsem se ho : "A lékař?"
00:35:18 "Doktor pozná a pochopí."
00:35:25 Prostě jsem to věděl.
00:35:54 To je hezký.
00:35:58 Stromy ...
00:36:01 ... to je voda?
00:36:02 Ano.
00:36:04 Louka ...
00:36:10 To sis vymyslel sám?
00:36:12 Ne.
00:36:14 To jsem vymyslel s Františkem.
00:36:29 A co je tohle?
00:36:31 Postel.
00:36:33 Tohle jsem já.
00:36:35 Právě mi dělají lumbální punkci.
00:37:34 I to počasí stojí za hovno.
00:37:46 Kampak, Jani? Zase do nemocnice?
00:37:49 Za Štěpánkem. Ty dneska nepůjdeš?
00:37:52 Ano.
00:37:54 Totiž ... já ... víš, Jani ...
00:37:57 ... já mám na dnešní odpoledne zase nějak víc práce než obvykle.
00:38:01 Ale já se to budu snažit stihnout.
00:38:10 Tak ... já ho budu zase pozdravovat.
00:38:27 Pana profesora Thomayera, prosím.
00:38:30 Ano, počkám.
00:38:35 Interna, prosím.
00:38:37 Ne, pan profesor tady není.
00:38:40 Já taky ...
00:38:41 Ani dneska nebude. Ale zastupuje ho pan docent.
00:38:44 Pan Roček ...
00:38:47 Haló, tady je Pelnář.
00:38:50 Co se stalo, pane Roček?
00:38:51 Moje dcera ... dcera ... ... šla za Štěpánem a ...
00:38:55 ... já jsem vlastně ...
00:38:57 ... já jsem se vlastně chtěl zeptat pana profesora ...
00:39:01 ... ale když ...
00:39:02 Pane Ročku, můžete se klidně obrátit na mě,
00:39:05 jestli chcete ...
00:39:06 Ne, ne, děkuji.
00:39:08 Já jenom ...
00:39:11 ... děkuji. Na shledanou.
00:39:38 Co je?
00:39:40 Já jenom ... ne ... ne ... ... promiňte.
00:41:56 Panebože ...
00:41:59 Já bych ti nejraději naplácal.
00:42:03 Takhle se zmalovat.
00:42:07 Člověče, ty vypadáš jako klaun.
00:42:10 Jako šašek.
00:42:11 No, jako šašek, ty ... ... ty šašku.
00:42:16 Co s tím?
00:42:18 Co s tím ...
00:42:22 Ráno tady byl tvůj otec.
00:42:24 A proč se nestavil?
00:42:26 Protože jsi byl na odběru.
00:42:31 Dobrý ...
00:42:32 ... možná, že příště budeš mít víc štěstí.
00:42:37 Tvoje sestra se jmenuje Jana, co?
00:42:39 Ano.
00:42:41 Přijde za tebou navečír.
00:42:43 Jo? Jo.
00:42:45 A měli byste jít spolu na vzduch.
00:42:49 Tak jdi si lehnout.
00:43:03 Dobrý večer.
00:43:05 Dobrý večer.
00:43:26 ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:43:35 Jaký byl koncert?
00:43:36 Měl bys jít někdy se mnou.
00:43:39 Asi ano.
00:43:43 Necítím se dobře.
00:43:45 Blbnu.
00:43:50 Viktorie, blbnu!
00:43:54 Musím se z toho nějak dostat.
00:43:57 Jak?
00:44:01 Jak ...
00:44:05 Ví o tom ještě někdo?
00:44:07 Hlava.
00:44:09 Můj přítel a funebrák ... ... Hlava.
00:44:13 Dělal mi testy ve svým ústavu.
00:44:16 A co ten s tou akutní leukemií?
00:44:18 Roček? Hm ...
00:44:20 Taky blbne.
00:44:22 Už se mě dvakrát ptal na toho ... ... no ...
00:44:26 ... co skočil z okna, ten epileptik.
00:44:28 Na Františka.
00:44:29 Jo.
00:44:31 Víš co?
00:44:33 Pošli ho někdy za mnou.
00:44:37 Poslyš ...
00:44:39 ... nemám já těch tvých pacientů už nějak moc?
00:44:43 Pozor, abys nepatřil mezi ně.
00:44:47 Viktorie ...
00:44:53 ... být tvým pacientem je pro mě pocta.
00:44:56 Ovšem ... vědecky vzato ...
00:45:01 ... jsou to všechno relativní mrtvoly.
00:45:04 Pozor, já mrtvoly neléčím.
00:45:06 Ani relativní.
00:45:08 To bys jako můj bývalý ...
00:45:09 PROVOKATIVNÍ ZAKAŠLÁNÍ
00:45:11 ... učitel ... měl vědět.
00:46:16 Štěpáne ...
00:46:28 Štěpáne, musíš ležet, nesmíš běhat!
00:46:30 Slyšíš!
00:46:32 Mami ...
00:46:34 Mami ... maminko ...
00:46:48 Štěpánku ...
00:46:51 Štěpáne ...
00:46:55 Štěpáne ...
00:46:57 Štěpáne ...
00:46:58 Štěpáne ...
00:46:59 Štěpáne ...
00:47:00 Štěpáne ...
00:47:01 Štěpáne ...
00:47:07 Neruším?
00:47:10 Jako vždycky.
00:47:13 Děkuju.
00:47:14 Prosím, pane profesore.
00:47:19 Tak co víš?
00:47:23 No, o jeho talentu a malířství se asi moc bavit nebudeme, že?
00:47:38 On to tuší, Josefe.
00:47:42 Potřebuje tě.
00:47:50 Tohle je lůžko, kde provádíte ...
00:47:52 ...lumbální punkce?
00:47:58 A co má být?
00:48:00 Ano, samozřejmě je tam provádíme.
00:48:09 Jak to s tím souvisí?
00:48:16 Ten kluk touží ... ... po jiném světě,
00:48:19 než vy mu tady můžete poskytnout.
00:48:22 Při veškeré péči.
00:48:23 Hm ...
00:48:25 A co mám podle vás, drahá kolegyně, dělat?
00:48:31 Mám tady postavit obrazárnu ...
00:48:33 No ...
00:48:34 ... se zámeckou zahradou?
00:48:35 ... to by stálo za zvážení ...
00:48:37 ... pane profesore.
00:48:40 Zvlášť, když nejde hora k Mohamedovi, že?
00:48:48 Víš, co po mně chceš?
00:48:52 Ne víc, než ten kluk potřebuje.
00:49:07 Je to chytrý a vnímavý kluk ...
00:49:11 ... nechci, aby to poznal dřív,
00:49:14 než to přijde.
00:49:15 Chápu, chápu ...
00:49:18 Josef, můžeš tam být jak dlouho chceš.
00:49:22 Ale nejdřív si to trošku ukliď.
00:49:26 V jakém je to stadiu?
00:49:28 Myslím, kolik tomu chlapci ještě dáváš ...
00:49:30 ... naděje?
00:49:32 Jeho otci jsem řekl dva měsíce.
00:49:35 Bohužel jsem se asi nezmýlil.
00:49:38 ZAKLEPÁNÍ
00:49:39 Dále.
00:49:41 Dobrý den.
00:49:42 Já jsem ...
00:49:43 ... pane profesore, dobrý den ...
00:49:45 ... vy nás tady máte poslední dobou nějak rád.
00:49:48 Jo, vás a celou patologii ze všeho nejraději.
00:49:51 Pane profesore, já bych si ty protokůlky ...
00:49:53 Ano ...
00:49:54 Děkuji pěkně, má úcta ...
00:49:56 Poklona.
00:49:57 Na shledanou.
00:50:00 Jeden z nejšikovnějších. Pitvá přesně jako vopičák.
00:50:04 Však jsi ho sám viděl.
00:50:06 Ale z těch dvou měsíců, co zbývají tomu klukovi,
00:50:08 je už skoro šest a půl týdne pryč.
00:50:11 To už máš asi jenom dvě neděle.
00:50:17 Dneska ti to jde nějak ztuha, Josef.
00:50:19 Hm ...
00:50:21 ... polib mně šos ... ... funebráku.
00:50:25 Hodně štěstí.
00:50:33 To jsi řekl moc hezky.
00:51:02 Málem jsem zapomněl, proč jsem vlastně přišel.
00:51:08 Co je to?
00:51:10 Klíče ...
00:51:11 ... klíče ...
00:51:13 ... od jednoho takového venkovského stavení ...
00:51:17 ... které patří jednomu mému pražskému příteli ...
00:51:22 S tím výletem ... já nevím.
00:51:29 Nechceš si to ještě rozmyslet?
00:51:32 Ne.
00:51:36 Akorát to tam budu muset asi trochu prohrabat.
00:51:40 Má tam určitě bordel jako já.
00:51:43 Ten funebrák prej tam přestěhoval půlku patologické knihovny.
00:51:49 Kdy chceš odjet?
00:51:52 Zítra.
00:51:56 Zítra odpoledne.
00:52:00 ZVUK SPLACHOVADLA NA WC
00:53:31 Není ti z toho drncání špatně?
00:53:34 Ne, už jsem si zvyk.
00:53:35 Dobrý.
00:53:37 Jsem rád, že jsem venku.
00:53:50 Zastavte!
00:53:56 Jé, to je nádhera ...
00:54:09 Prosím.
00:54:11 Děkuju ti.
00:54:14 Tyhle protokoly dejte vašemu starýmu.
00:54:16 Hned!
00:54:17 Já se omlouvám, že jsem to tak zdržel ...
00:54:18 Prosím vás ...
00:54:19 ... odpitvaný jsem to měl ...
00:54:20 Prosím vás ... ... co se stalo se Štěpánem?
00:54:22 A kde je pan profesor?
00:54:24 Promiňte, já nejsem zdejší.
00:54:26 Štěpán ani pan profesor tady nejsou.
00:54:29 Odjeli mimo město.
00:54:31 Jak odjeli?
00:54:32 Á, pak kolega, moje úcta ...
00:54:33 Má úcta.
00:54:34 Pane docente, tady slečna Ročková ...
00:54:37 Mohl byste mi říct ...
00:54:38 Na shledanou.
00:54:39 ... co se stalo s mým bratrem?
00:54:40 Na shledanou.
00:54:42 Ano, ano, rozumím.
00:54:44 Prosím, pojďte se mnou laskavě ...
00:54:46 ... já se obávám,
00:54:47 že vám budu některé věci muset vysvětlit.
00:54:49 Prosím.
00:54:53 Co je se Štěpánem?
00:54:59 Tak víš ty vůbec, co s ním je?
00:55:01 Jani ... ... nikdo ...
00:55:03 ... nikdo to nemůže líp pochopit, než já.
00:55:07 Vzpomeň na mámu.
00:55:10 Vzpomeň na Štěpána.
00:55:11 Oni už s tím stejně nic nezmůžou.
00:55:15 Celou tu dobu jsem za ním chodila jenom já ...
00:55:18 ... a ty ses tam ani jednou neukázal.
00:55:21 Víš, jak mu muselo být?
00:55:23 A jak je mu teď, s nějakým úplně cizím člověkem?!
00:55:26 Sami mi to řekli.
00:55:27 Nic nezmůžou, stejně jako my.
00:55:29 Tak už to pochop.
00:55:30 Tak víš to nebo ne?
00:55:34 Všechno ... všechno se to pořád jenom opakuje.
00:55:37 Dokola opakuje.
00:55:39 Všechno je to furt stejný a já ...
00:55:42 ... ať chceš sebevíc ...
00:55:43 Nech toho, ty ...
00:55:45 Jano ...
00:55:47 Ty jeden zbabělče ...
00:55:49 ... co se nedokáže postarat ani o vlastního syna!
00:55:52 Panebože ... ... kdyby se to stalo mně,
00:55:55 tak ty by ses na mě vykašlal úplně stejně jako na něj!
00:55:59 Ale počkej ... ... taky jednou chcípneš!
00:56:04 A teď běž.
00:56:06 Vypadni! Nebo za sebe neručím!
00:56:36 Žádná sláva, co?
00:56:38 Kyselý ...
00:57:12 Tak pojď.
00:58:00 Štěpáne, přines chleba, budeme večeřet.
00:58:03 Jo ... už jdu.
00:58:16 Štěpáne ...
00:58:19 Štěpáne ...
00:58:21 No tak, Štěpáne ...
00:58:23 Štěpáne ...
00:58:29 Tak co je?
00:58:31 Co se děje?
00:58:32 Já nevím ... ... já nevím ...
00:58:35 ... já nevím ... ne ...
00:58:47 Zítra touhle dobou ... ... už tu nebudeme sami.
00:58:56 Vy někoho čekáte?
00:58:58 Jo.
00:59:00 Je to strašně ukecaná ženská.
00:59:04 Ale dobře vaří ... a je hodná.
00:59:06 Prostě taková normální hospodyně.
00:59:09 Doufám, že s ní vydržíš.
00:59:15 Pozítří ráno musím odjet na kliniku.
00:59:17 Ale vrátím se co nejdřív.
00:59:22 Hospodyně by tady měla být celý týden.
00:59:25 Jasný?
00:59:27 Jasný.
00:59:35 Štěpáne ...
00:59:39 Štěpáne ...
00:59:49 Sakra ... ... proč nespíš?
00:59:56 Zase se ti zdála nějaká pitomost.
01:00:00 Spi.
01:00:18 Á, klacku jeden ... ... sakra ...
01:00:24 Až přijde ta baba, Štěpáne ...
01:00:27 ... tak se jí nelekni, protože přijde ověšená ...
01:00:32 ... jak vánoční stromek.
01:00:34 Podívej se na ni, už je tady.
01:00:36 Usměvavá ...
01:00:38 ... samej kufr ...
01:00:40 To je Štěpán ...
01:00:41 Dobrý den.
01:00:42 Tak ty jsi Štěpán?
01:00:47 Dneska jsi toho moc nenaspal.
01:00:51 Viděla jsem, že svítíš skoro celou noc.
01:00:55 Tak ...
01:00:57 ... domácí med, ten dává sílu ...
01:01:03 Cestičky ...
01:01:08 ... a dobrou chuť.
01:01:12 Štěpánku ...
01:01:15 ... tobě není dobře.
01:01:18 Počkej ...
01:01:19 ... pan profesor tady pro tebe nechal nějaký prášky.
01:01:27 Vem si to.
01:01:31 Mlíkem to zapít nemůžeš, počkej ... počkej ...
01:01:34 ... já ti donesu čerstvou vodu.
01:01:36 Ano?
01:02:53 Tak ... tady máš studenou čerstvou vodičku ...
01:02:57 ... Štěpánku ...
01:02:59 ... počkej ...
01:03:01 ... Štěpánku, počkej ...
01:03:03 ... proboha ...
01:03:05 ... počkej ...
01:03:07 ... já hned přijdu ...
01:03:13 Tak, Štěpáne ... ... tak ... hezky ...
01:03:25 Ještě tohle ...
01:03:27 ... bez toho by mu bylo smutno.
01:03:31 Jedem!
01:03:56 Ano ...
01:03:58 ... přijdu hned ...
01:03:59 Ano.
01:04:07 Za chviličku pošlu za tebou ...
01:04:09 ... sestřičku ...
01:04:13 ... a možná, že to nebude ani zdravotní ...
01:04:33 Můžu? Ne.
01:04:34 Copak Štěpán ...
01:04:35 Zatím ne.
01:05:50 Počkejte venku.
01:05:52 Počkejte venku ...
01:06:00 Skryté titulky : V.Coufalová
01:07:12 .
Televizní film Prosté krutosti, jehož děj se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století, je volně inspirován motivy ze života MUDr. Josefa Thomayera, o němž znalci tvrdí, že byl nejvýznamnější a nejrázovitější osobností českého interního lékařství na přelomu 19. a 20. století. Byl nejen vysoce vzdělaný odborník, který po sobě zanechal důležitou vědeckou literaturu, ale také přítel literátů a talentovaný prozaik se smyslem pro humor. Byl navíc velký vlastenec a lidumil – v rodném Trhanově nechal postavit na svůj náklad chudobinec.
Josef Thomayer (23. 3. 1853 – 18. 10. 1927) – profesor na lékařské fakultě Univerzity Karlovy a výrazný představitel české školy interního lékařství – však není jedinou hlavní postavou tohoto příběhu. Tou druhou je chlapec Štěpán, který trpí akutní leukemií. Profesor Thomayer se v té době rovněž dozvěděl o své nevyléčitelné nemoci – jestliže chlapci zbývají poslední týdny života, Thomayerovi roky. Ale přesto nebo právě proto chlapec dokáže starému lékaři předat upřímnou, čistou životní energii, ze které pramení i lékařův pocit, že alespoň na sklonku života poznal jakéhosi vnuka.
Štěpán trpí nevyléčitelnou chorobou a přesto tato mezní situace v něm rozeznívá nikoliv pasivní odevzdanost, nýbrž potřebu intenzivního přilnutí k životu a tvůrčí potřebu vyjádřit svůj vnitřní svět. Sblížení se starým lékařem a jejich neformální vztah pomáhá chlapci překonávat osamocení i zdravotní krize. Je to příběh o posledních věcech člověka. O věcech nejprostších a zároveň i nejkrutějších. Zrovna tak je to příběh o velké naději.
