Roger Vadim

Co se vám vybaví, uslyšíte-li jméno "Roger Vladimir Plemjannikov"? Asi nic, krom představy jakéhosi ruského šlechtice s francouzským křestním jménem a podivným příjmením. Ale když se řekne Roger Vadim, většině filmových diváků asi ze všeho nejdřív blikne obraz Brigitte Bardottové či Jane Fondové v nějaké pořádně pikantní filmové scéně. Vadim, potomek ruských přistěhovalců, se narodil v Paříži roku 1928. Už od útlého mládí svůj život spojil s filmem – ať už jako asistent režie, herec či novinář. Jakožto filmař sice nikdy nepatřil do hnutí zvaného „nová vlna“ (kde se prosadili bývalí filmoví recenzenti jako Truffaut, Rohmer, Godard, Chabrol), byl vnímán jako zbytečně lechtivý a maloměšťácký ve svých provokacích, avšak získal podporu, když se kvůli svým novátorsky pojednaným snímkům ocital před soudem. Na přelomu 50. a 60. let byl zažalován, že przní klasická díla francouzské literatury, když je vyvazuje z původního kontextu a zasazuje do současnosti (de Choderlosovy Nebezpečné známosti byly prvním dílem, které se u nás promítalo) nebo německé okupace (podle de Sada Neřest a ctnost). Vadima tehdy hájil začínající právník Francois Mitterand, pozdější prezident… Avšak pohádá se i se svými mladšími kolegy: když Truffaut napíše, že Vadim z jednoho filmu ošklivými pletichami vyšachoval spolurežiséra, Vadim jej zažaluje pro pomluvu. Jako svědkové tehdy vystupovala plejáda tehdejší filmařské smetánky.

Vadim se definitivně zařazuje mezi tvůrce, jejichž touhou je natáčet divácky atraktivní – a také úspěšné – snímky. Ukazuje se, že k tomu celý život inklinoval, i když se věnoval zdánlivě uměleckým výbojům, které jen přetáčely obvyklá mravoličná očekávání. Ale ve svých nejlepších okamžicích dokázal strhnout vypravěčskou nápaditostí, třeba v eroticky pikantním comicsu Barbarella (1968), kterému vévodila milostných hrátek chtivá Jane Fondová. Mimochodem to byl další film, který se dostal i na plátna českých kin. Fondová, kvůli níž se přesunul do Ameriky, se mu jako jediná z žen „nevyvedla“: v době rozporuplně vnímaných bojů ve Vietnamu se rychle uplatnila jako protiválečná aktivistka a Vadimovi zůstala role muže v domácnosti, který pečuje o děti…

Dokument o Vadimovi má velkou vypovídací hodnotu: pracuje nejen s jeho autentickými výpověďmi, ale tvůrcům se podařilo sehnat i svědectví jeho manželek, potažmo dalších pamětníků, ať již patřili mezi kamarády nebo spolupracovníky. Vadim vychází jako okouzlující (dlouho mladý a atraktivní) muž, který to přitom v životě neměl snadné: jeho otec, ruský hrabě Plemjannikov, mu zemřel ještě v dětství, s matkou prožíval trudné živobytí, umocněné ještě druhou světovou válkou. Touha prosadit se a být uznávaný v něm byla jakoby zakódovaná.