00:00:21 Česká televize uvádí epizodu z hudebního cyklu

00:00:24 SLAVNÁ ALBA

00:00:56 Popmusic se tehdy stále ještě vyvíjela.

00:01:00 V té době ještě nestagnovala, netápala, nebyla rozdělená

00:01:03 do jednotlivých proudů jako dnes.

00:01:07 Byli jsme mladí.

00:01:08 Oba jsme dobře vypadali, obzvláště Kurt.

00:01:12 A měli jsme tu správnou muziku.

00:01:15 Snažili jsme se objevit sebe samotné, pokoušeli jsme se jít

00:01:19 víc do hloubky a po hudební stránce se neustále zlepšovat.

00:01:35 Nebyla hračka si jenom sednout, vybrat jednu věc a zahrát ji.

00:01:42 Na druhou stranu to znělo melodicky a mohli jste si s nimi prozpěvovat.

00:01:48 Používali velice působivé vrstvy,

00:01:51 rozličné nálady a pestré zvukové palety.

00:02:16 Normálně se vám nepodaří dostat na album hned tři silné písničky.

00:02:20 Díky vyváženosti skladeb jako "Listen" a "The Working Hour"

00:02:24 to působilo vzdušněji.

00:02:27 Dostali jste čas se nadechnout.

00:02:30 Je to důležitější, než by se mohlo zdát.

00:02:49 Jde o významné album, které má co nabídnout.

00:02:53 Místy zní až oslavně. Nemůžete si pomoct a zpíváte si s nimi.

00:02:58 V 80. letech jsme prodali asi 14-16 milionů alb.

00:03:03 A teď, po všech těch letech,

00:03:06 se pohybujeme někde pod hranicí 20 milionů.

00:03:12 Byl to naprosto obří úspěch.

00:03:41 Roland dostal volno, aby něco napsal.

00:03:45 Jednou odpoledne jsme zašli k němu domů.

00:03:48 Hrál dokola jen tři basové tóny a zpíval:

00:03:55 Já na to: "Panebože! To zní bombasticky.

00:04:00 Jednoduché, geniální.

00:04:04 Úplně poprvé jsem slyšel "Shout" ve studiu.

00:04:06 Dorazil Ian a povídá:

00:04:09 "Musíš si poslechnout, co Roland spíchnul přes víkend."

00:04:12 A zahrál ten part. Neskutečně chytlavá věc.

00:04:21 Začal hrát na syntezátor a zpíval, spatra.

00:04:25 My na to: "Všeho necháme. Tohle musíme okamžitě nahrát."

00:04:29 Zapojili mikrofon. Nazpíval jsem to na čtyři stopy. Nahrálo se to.

00:04:36 Přesně to uslyšíte i dneska... Souhlasím! Zní to skvěle!

00:04:42 Má to něco do sebe. Věřil jsem tomu.

00:05:01 Původně tam bylo intro. Jo, jasně.

00:05:04 Ovšem to jsme nepoužili. Tenhle pěkný kytarový part.

00:05:12 Fantazie.

00:05:24 Byl jsem docela rád, že jsme to vystřihli.

00:05:27 Pak přišlo hlavní téma.

00:05:30 Dave Bascombe měl skvělý přístup.

00:05:34 Radši spal někde na hromadě novin, než aby se s námi dohadoval.

00:05:37 Prostě čekal, až se konečně rozhodneme.

00:05:40 Vnesl do celého procesu určitou lehkost.

00:05:42 Jednoznačně. Něco jako plyšový lev na stole.

00:05:46 Ovšem my s Kurtem jsme fungovali jako duo.

00:05:49 Na druhé straně stál náš klávesista Ian Stanley a ještě Chris Hughes.

00:05:54 Občas jsme spolupracovali, jindy zase zápolili.

00:05:58 A vzájemné vztahy nám umožnily,

00:06:01 nebo nás donutily zvuk kapely posouvat a dále rozšiřovat.

00:06:08 Když jsem složil "Shout", představoval jsem si to

00:06:12 jako jednoduchý, opakující se refrén typu "Give Peace a Chance".

00:06:16 Zpívá se to pořád dokola a dokola a dokola, až to zní hypnoticky.

00:06:21 Ian a Chris na to: "Kdepak, uděláme z toho normální písničku,

00:06:25 přidáme sloky atd."

00:06:28 Povídám: "Vážně?"

00:06:30 Věděli jsme, že tam musí být i sloky,

00:06:34 že skladba musí mít tradičnější stavbu.

00:06:37 Jelikož ale měla pomalejší tempo a refrén byl dlouhý,

00:06:41 stále zněla impozantně.

00:06:45 Takže bylo dost ošidné se odrazit z místa,

00:06:48 začít stavět a přidávat vrstvy a současně udržet zájem posluchače

00:06:52 a neustále písničku zhutňovat.

00:06:58 Na demo pásku, co přinesl Roland, byl jen základní refrén.

00:07:00 Nic víc tam nebylo.

00:07:05 Pak Ian s Rolandem začali sestavovat sloky.

00:07:08 Kouzelná chvíle nastala, když Ian přidal flétny na Fairlightu.

00:07:16 Další vrstva, co to scelila.

00:07:18 Vrátili jsme se a uslyšeli randál.

00:07:21 Fakt silný lomoz těch fléten

00:07:24 a k tomu těžkotonážní bicí jako John Bonham.

00:07:30 Změnilo se to k nepoznání. Vešel jsem do studia a napadlo mě:

00:07:35 "Může nám něco takovýho projít?

00:07:39 Můžem vyrukovat s něčím takhle nápadným?"

00:07:46 Odpověď zněla ano!

00:07:50 Polovina osmdesátek byla přistávací drahou

00:07:53 pro všemožné způsoby experimentování.

00:07:56 Vyzkoušeli jsme mraky nápadů, Z nich pak vzešla ta funky kytara.

00:07:59 Krásná kytara. A potom skutečné bicí.

00:08:02 Chris Hughes na bicí. Skutečný virbl.

00:08:08 Náš producent Chris Hughes byl současně bubeník.

00:08:11 Hrál u Adama Anta coby Merrick.

00:08:14 Věděli jsme, že produkoval album Adama Anta.

00:08:18 Netušili jsme, že to je Merrick, skutečný bubeník.

00:08:20 Bicí z Fairlightu jsme doplnili skutečnými bicími.

00:08:25 Tady jsou pravé.

00:08:29 A tohle je Fairlight.

00:08:34 Začali jsme mlátit a poklepávat do stojanů na klávesy šroubováky.

00:08:39 Byly z toho tři stopy navíc.

00:08:46 Zajímavý byl nápad na kytarové sólo.

00:08:52 V té době totiž byla pro spoustu lidí kytarová sóla trnem v oku.

00:09:00 Nehodilo se tam. Tak jsme ho tam šoupli.

00:09:23 Když pominu vokály a lyrický obsah, znělo to netradičně.

00:09:29 Vůbec to nepřipomínalo popík.

00:09:35 I když jako základ sloužil klávesový syntezátor,

00:09:39 tehdejší typický nástroj popmusic, se vším, co k tomu patřilo,

00:09:43 znělo to tajuplně.

00:09:48 A na konci sbor, emoce, okázalost. Bylo to prostě přitažené za vlasy.

00:10:18 Na závěr se urvali. Fantazie!

00:10:20 35 let jsem to neslyšel!

00:10:24 Nic podobného jsem od nikoho dalšího neslyšel.

00:10:27 Celkový výběr nástrojů, aranžmá a chorus ihned každého zaujaly.

00:10:35 Když si něco přestanete hýčkat, je to velice osvobozující.

00:10:39 Přesně to se přihodilo v závěru.

00:10:42 Řekli jsme si, že tam mrskneme úplně všechno. Proč ne?

00:10:46 Co přidat kytarové sólo?

00:10:49 Proč neohulit bicí tak, až vás praští do hlavy?

00:10:52 Proč nepřidat do refrénu grandiózní vokály?

00:10:56 V jednom okamžiku ke konci "Shout" se mě najednou zmocnil pocit,

00:11:00 že půjde o silné, zajímavé album.

00:11:03 Najednou začalo působit velice soudržně.

00:11:09 Mně i Rolandovi se ulevilo, když vyšel singl "Shout".

00:11:13 Věděli jsme, že Chris Hughes a Dave Bates hledají singlovky.

00:11:17 "Co bude skladba číslo jedna?" Uvažovali jako obchodníci.

00:11:21 Při muzice jsme nikdy neřešili, co by mělo vyjít na singlu.

00:11:25 Brali jsme to všechno jako jednolitou práci.

00:11:32 "Shout" jako by se vynořila odnikud.

00:11:35 Najednou se nesla éterem, hrála ji všechna rádia,

00:11:38 všichni si ji prozpěvovali.

00:11:40 Byla to prostě bomba. Něco úplně jiného.

00:11:43 Přitom zněla střízlivě. Místy až seriózně.

00:11:46 S Kurtem se známe asi od 13 nebo od 14.

00:11:51 Roland mě slyšel, jak si zpívám skladbu

00:11:54 "Last Days of May" od Blue Oyster Cult. Obskurní věc.

00:11:57 Zeptal se mě, jestli bych s ním nechtěl zpívat v kapele.

00:12:01 Takhle to začalo. Předtím jsme se neznali.

00:12:04 Seznámili jsme se jen díky tomu, že sháněl zpěváka.

00:12:07 Do pozice zpěváka v kapele jsem se zrovna nehrnul.

00:12:11 Chtěl jsem vždycky být Jimmy Page, nikoli Robert Plant.

00:12:19 Založil kapelu s názvem Graduate. Chtěli se zbavit basáka.

00:12:24 Roland povídá: "Umíš na basu?" Já na to: "Můžu se to naučit."

00:12:27 Tak se i stalo.

00:12:30 Vyrazili jsme na menší turné po Západním Německu,

00:12:33 skupina 18letých kluků s názvem "Absolvent".

00:12:35 Nikdo z nás z toho nebyl na větvi.

00:12:38 Nechtěli jsme v té kapele zůstat.

00:12:41 Je složité, už když se na něčem mají shodnout dva.

00:12:44 Zkoušet se domluvit v pěti lidech bylo nemožné.

00:12:47 Jednou večer mu povídám: "Hele, já odcházím."

00:12:52 On na to: "Jdu s tebou."

00:12:56 Poznali jsme Iana Stanleyho.

00:12:59 Mladého kluka, jen o trochu staršího než my.

00:13:02 Bylo mu tehdy tuším 24.

00:13:04 Ale byl to mladík ze zámožnější rodiny

00:13:07 a měl ve velkém domě na kopci domácí studio.

00:13:11 Měl jsem doma malé studio,

00:13:14 se čtyřstopým pultem a několika klávesami.

00:13:16 Tohle je vlastně to studio. Bylo v téhle místnosti.

00:13:20 V obýváku byl klavír. Tady stál jídelní stůl.

00:13:25 Líbilo se mu, oč se snažíme, takže nám to poskytnul zadarmo

00:13:30 s tím, že s námi bude moct spolupracovat.

00:13:34 Takhle vznikli Tears for Fears. Začali jsme nahrávat demáče.

00:13:37 Šli jsme do domu, kde jsme nakonec nahráli

00:13:40 "Songs from the Big Chair", a pořídili několik demáčů.

00:13:45 První tři demonahrávky byly "Pale Shelter", "Mad Worlds" a "Change".

00:14:01 A všechno klapalo. Roland a Kurt odnesli pásky do Phonogramu.

00:14:07 Pustili nám, co měli. Několik věcí jsme přemíchali.

00:14:11 Vrátil jsem se domů a řekl jsem si: "Podepíšu s nimi smlouvu."

00:14:43 Přehráli "Pale Shelter" a "Suffer the Children"

00:14:47 a pak mi chtěli pustit B-stranu. Já na to:

00:14:50 "Ne, to není béčko, ale áčko." Šlo o skladbu "Mad World."

00:15:10 Ocitli jsme se přímo na počátku exploze elektroniky.

00:15:14 A zjistil jsem, že byť jsem byl kytarista,

00:15:17 se ze mě stal totální nadšenec do syntezátorů.

00:15:21 Hlavně proto, že jsem na ně mohl hrát tak, aby zněly jako trubka.

00:15:28 Syntezátory formovaly 80. léta.

00:15:30 Kapely jako The Human League

00:15:33 a jejich vedlejší projekt Heaven 17.

00:15:35 Dále Soft Cell, Cabaret Voltaire.

00:15:38 Orchestral Manouevres in the Dark, skupiny jako Depeche Mode,

00:15:42 kapely, co neměly bubeníka.

00:15:44 Šlo o lidi, co fungovali převážně ve studiu a používali automaty.

00:15:49 Tehdy to bylo "fakt něco".

00:15:53 Došlo nám, že dalším krokem je produkce.

00:15:56 A právě v té době se objevil bicí automat Linn.

00:15:59 Víc se používaly sekvencéry.

00:16:02 Gary Numan přišel s výlučně elektronickou muzikou.

00:16:06 Kytarové kapely byly pasé.

00:16:09 Takže jsme měli písničku,

00:16:12 vydali ji a pár týdnů na to jsme měli hitový singl.

00:16:18 Povedlo se nám skloubit svižnější povzbudivý popík s temnými texty.

00:16:24 A pár těch textů nám všem pak přerostlo přes hlavu.

00:16:32 Psal o věcech, které pro něj měly určitý význam, ovšem nikoli proto,

00:16:36 aby měly tentýž význam pro každého posluchače.

00:16:40 To byl prostě jeho styl.

00:16:42 Občas šlo o velice osobní zpověď, jindy šlo o naprosto všední obsah.

00:16:47 Věta "Sny, v nichž umírám, jsou ty nejlepší, co se mi kdy zdály"

00:16:52 ze skladby "Mad World" člověka dost rozhodila.

00:16:55 "To jako že uvažuje o sebevraždě?" O to ve skutečnosti vůbec nešlo.

00:17:00 Ovšem v té době to díky tomu lidi brali

00:17:03 jako novátorský syntezátorový pop.

00:17:27 Když máte v ruce hit jako "Mad World",

00:17:30 úspěch se dostaví velice záhy.

00:17:32 A pak se na něj zoufale snažíte navázat albem.

00:17:36 "Mad World" jsem považoval za pecku a "The Hurting" jakbysmet.

00:17:42 Ten zvuk a produkce jsou naprosto neskutečné.

00:17:46 "The Hurting" se nahrálo komplet ve studiu Penthouse na Abbey Road.

00:17:50 Pak jsme ho doladili ve studiu Air.

00:17:53 "The Hurting" byl trýznivý zážitek.

00:17:57 Makali jsme sedm dní v týdnu dlouho do noci.

00:18:00 Ve dvě ráno jsem slyšel Kurta brečet na záchodě,

00:18:04 protože nahrával "Pale Shelter" po šestatřicáté.

00:18:12 "The Hurting" znělo trošku mrazivě. Bylo strašidelné.

00:18:16 Zčásti připomínalo kostlivce,

00:18:19 ale ze skladatelského hlediska mělo na sobě i svaly a krev.

00:18:24 Nakonec z toho vzešla zlatá deska, což znamenalo sto tisíc

00:18:29 prodaných kopií, a mířila dál k platině.

00:18:33 Věděli jsme, že tenhle úspěch nám poslouží jako výborný základ.

00:18:37 Měl jsem pocit, že "The Hurting" mi bylo ušité na míru.

00:18:41 Nebo šlo možná jenom o osobní projekci,

00:18:43 ale každopádně to ke mně pasovalo.

00:18:46 Našimi předchůdci byly kapely

00:18:49 jako Joy Division s písněmi jako "Love Will Tears Us Apart".

00:18:54 Spousta jiných kapel měla taky srdce na dlani

00:18:57 a hrála temnější muziku.

00:19:00 Obsahovalo smutek, melancholii a touhu,

00:19:03 s nimiž jsem se dokázal ztotožnit.

00:19:28 Temná stránka byla na "The Hurting" jednoznačně patrná.

00:19:32 Právě jí se recenzenti věnovali nejvíc.

00:19:35 Britský tisk nebyl většinou k synthpopovým kapelám laskavý.

00:19:39 Onálepkovali je jako "ukňourané malé parchanty".

00:19:43 Něco ve smyslu: "Prokristapána, kluci, přestaňte skučet!"

00:19:47 Albu "The Hurting" tehdy značně křivdili,

00:19:50 i když se ocitlo na 1. místě.

00:19:52 Kritikům zkrátka nevonělo, protože bylo pro mnohé nejspíš

00:19:56 až příliš upřímné a příliš duši obnažující.

00:19:59 V jistém smyslu jsme byli úspěšní, stala se z nás obchodní komodita,

00:20:04 a pak se spojily takříkajíc "vlídné síly" v podobě Dava Batese,

00:20:11 Iana Stanleyho a Chrise Hughese

00:20:14 a jemně nás popostrčily vpřed na pódium.

00:20:20 "Takže hoši, odhoďte stud!

00:20:24 Čeká na vás velký svět a můžete ho dobýt."

00:20:28 Vyrazili na velké turné,

00:20:29 aniž by si předtím něco podobného vyzkoušeli.

00:20:32 Takže to pro ně byla dost velká škola.

00:20:37 Když vyšlo "The Hurting", bylo nám 21.

00:20:40 Jo, bylo to zvláštní. Nikdo vás nenaučí se vypořádat se slávou.

00:20:45 Nechápal jsem, proč na mě lidi vřeští a myslí si, že jsem borec,

00:20:49 když jsem se vnitřně ani zdaleka tak necítil.

00:20:52 Naše album mělo přece název "The Hurting".

00:20:55 Najednou na vás křičí mládež, holky ječí a myslí si, jak jste úžasní.

00:20:59 Přestože námětem alba není to,

00:21:02 že jsme úžasní, ale to, že prožíváme bolest.

00:21:04 Některé texty - a teď se musím poklepat po zádech -

00:21:08 nejsou na 18letého kluka tak špatné a obstojí dodnes.

00:21:14 Dneska je mi 57, a když hrajeme naživo "Memories Fade"

00:21:19 z "The Hurting", ty texty jsou vynikající.

00:21:27 Katarzní aspekty vystupování a vymýtání vnitřních démonů

00:21:30 během živého vystoupení jsou opravdu nenahraditelné.

00:21:33 Je vynikající, když máte k dispozici ventil

00:21:37 k uvolnění emocí a můžete ze sebe všechno dostat.

00:21:44 Nastala chvíle vydat další album.

00:21:48 Po "The Hurting" jsme vyjeli na turné a po návratu na nás čekala

00:21:51 halda písní, co později vyšly na "Songs from the Big Chair".

00:21:57 Zašili jsme se u Iana doma v Bathu a pustili se do práce.

00:22:01 Současně jsme unikli tlaku nahrávací společnosti,

00:22:06 co neustále naléhala, abychom už něco vydali, nejlépe zítra.

00:22:13 Probírali jsme možnost vynechat syntezátory s tím,

00:22:17 že bychom se možná mohli vrátit ke kytarám

00:22:20 a nahrát něco robustnějšího.

00:22:45 "Mother's Talk" byla složitá věc.

00:22:49 Dala by se nazvat přechodnou fází, sloužící k tomu,

00:22:52 abychom se od "The Hurting" posunuli dál.

00:22:59 "Mother's Talk", i když to tak nevypadá,

00:23:02 byl můj pokus nahrát vlastní verzi Talking Heads.

00:23:07 Pomocí dvou tónů.

00:23:16 Prostě David Byrne. Ale neprošlo mi to.

00:23:31 Bylo znát, že se Tears for Fears mění.

00:23:35 Přišli s robustním kytarovým zvukem.

00:23:41 Když v Rádiu 1 slyšeli "Mother's Talk", šokovalo je to.

00:23:45 Byli totiž u Tears for Fears zvyklí na příjemný synťák.

00:24:15 Nepatří to k nejlepším písničkám. Ne.

00:24:18 Ale o to právě jde. Je to zásadní prvek toho alba.

00:24:23 Tím, že jsme nenahráli "Mother's Talk" správně

00:24:27 a museli ji nahrát znovu, přinejmenším jednou,

00:24:32 donutilo nás to vydat se jiným směrem.

00:24:36 Takže se mi sice nelíbí, ale je to velice důležitá písnička.

00:24:41 S Rolandem jsme se shodli na jedné věci, tedy na tom,

00:24:45 že něco není v pořádku.

00:24:47 Měli jsme pocit, že jsme v dospívání o hodně přišli,

00:24:51 ovšem v případě náš dvou k tomu došlo z jiných důvodů.

00:24:55 Moji rodiče neustále pracovali, takže neměli vůbec čas na děti.

00:25:01 Moje máma byla cvičitelka striptérek.

00:25:06 Táta byl v invalidním důchodu

00:25:10 a nahrával si doma country zpěváky a folkové kapely.

00:25:22 Roland pocházel ze středostavovského prostředí.

00:25:26 Já vzešel z pracující třídy.

00:25:28 Moje máti prodávala v drogerii, otec byl číšník.

00:25:31 Takže úplně jiné prostředí, ovšem stejná míra zanedbávání výchovy.

00:25:35 Naši se rozešli, když mi bylo asi sedm.

00:25:39 Máma to pak táhla s jedním barmanem

00:25:44 z Bristolu a nakonec jsme se přestěhovali do Bathu.

00:25:51 Vyrůstal jsem na sídlišti v Bathu. To bylo moje rodné město.

00:25:55 Jednalo se o obecní byty. Strávil jsem tam celé dospívání.

00:25:59 Neměli jsme auto ani telefon.

00:26:01 Když jsem poznal Rolanda, nemohl mi zavolat,

00:26:04 takže mě vždycky musel přijít vyzvednout.

00:26:08 Chodil jsem mu volat z budky, co stála na kopci.

00:26:11 Arthur Janov byl kalifornský psycholog.

00:26:13 Přišel s novou teorií fungování lidské mysli, a zkoumal to,

00:26:18 jak vznikají neurózy, deprese a duševní choroby.

00:26:26 Janov byl napůl guru, napůl psycholog z L.A.

00:26:30 Jeho první kniha "Prvotní výkřik" vyšla v roce 1970.

00:26:38 Celá jeho teorie spočívala v tom, že pokud vám rodiče nedají to,

00:26:42 co potřebujete k řádnému vývinu, anebo vám jakkoli ubližují,

00:26:45 tyto šrámy se vám vtisknou do celého těla.

00:26:48 Kolují vám v krvi, jsou součástí vašeho podvědomí.

00:26:52 Hlavní ideou "Prvotního výkřiku" bylo vynést tyto šrámy

00:26:56 na povrch tím, že se v duchu vrátíte zpět do dětství

00:27:00 a začnete podvědomě hulákat a pokřikovat na své vzpomínky,

00:27:04 a tudíž se vám podaří jim nějakým způsobem čelit a zbavit se jich.

00:27:09 John Lennon - už po rozpadu Beatles, tedy byl s Yoko -

00:27:14 tu knížku četl a spustil: "Aleluja, je to pravda."

00:27:19 Najednou mu všechno dávalo smysl, veškerá jeho traumata z dětství

00:27:24 a ztráta matky vysvětlovala, proč pořád tolik trápí.

00:27:29 Přečetl jsem si ji a taky spustil:

00:27:33 "Aleluja, tohle je úplně přesně moje dětství.

00:27:36 Domácí násilí bylo důvodem,

00:27:39 proč ze mě nevyrostl šťastný dospělý člověk."

00:27:42 Tak jsem tu knihu dal Kurtovi. A Kurt spustil. "Aleluja!"

00:27:47 Šlo o to, že za všechno můžou vaši rodiče.

00:27:50 A tak jsem zahájil "prvotní terapii" a léčil jsem se křikem.

00:27:55 Prostě: "Shout!"

00:27:59 Kupodivu teď, když jsem starší, tomu vůbec nevěřím.

00:28:03 Vycházel z předpokladu, že děti přicházejí na svět

00:28:07 s čistým štítem a budou takové, jaké je jejich rodiče

00:28:11 nebo společnost budou chtít mít.

00:28:13 Ovšem jakmile máte děti, pochopíte, že to vůbec není pravda.

00:28:19 Název Tears for Fears vymyslel Kurt a je vlastně jako vystřižený

00:28:24 z některé Janovovy knížky.

00:28:27 Bylo velice povzbudivé, že někdo podrobně rozebral to,

00:28:30 proč se cítíme tak, jak se cítíme.

00:28:56 "I Believe" jednoznačně ovlivnil Robert Wyatt.

00:29:00 Měl jsem ohromně rád Soft Machine, a následně i Roberta Wyatta.

00:29:07 Vyšla mu deska "Rock Bottom". Přehrál jsem ji Rolandovi.

00:29:15 Syrovost těch emocí ho úplně odrovnala.

00:29:21 Nadchla mě v podstatě všechna jeho alba.

00:29:24 Zkoušel jsem napodobovat jeho hlas

00:29:27 a skládat v podstatě přesně jako Robert Wyatt.

00:29:30 Výsledkem byla skladba "I Believe".

00:29:43 Jde o jeho nejlepší tehdejší napodobeninu Wyatta.

00:29:48 Obsahuje všechny základní prvky pocty Robertu Wyattovi.

00:29:54 Nádherný zpěv.

00:30:11 Jednou z věcí, jež Tears for Fears odlišovaly od dalších kapel,

00:30:17 jako třeba Spandau Ballet a Duran Duran, byl Rolandův zpěv.

00:30:23 Nešlo o běžný standard. Má neskutečný hlasový rozsah.

00:30:53 Saxofon. To je Will Gregory, že jo?

00:30:56 Jo. Přiletěl nahrát demáč. Dal to na první dobrou.

00:31:06 Nahrál výjimečný part. Použilo se to do finální nahrávky.

00:31:12 A pak přišlo...

00:31:17 Tohle se nikdy nepoužilo. Zní to super!

00:31:23 Jo, fantazie. Pusť to všechno.

00:31:31 Není to nutné, ale je to krásná vrstva.

00:31:36 Klidně by to zapadlo na "The Hurting".

00:31:40 Je tam opět ta melancholie.

00:31:43 A texty, i když jsem vlastně nevěděl, co znamenají,

00:31:47 odpovídaly tomu, jak bych v té době popsal sebe sama

00:31:51 nebo své tehdejší prožitky.

00:31:54 Prostě všechen ten zmatek, provázející dospívání.

00:32:00 Samozřejmě jsem o tom doširoka vykládal,

00:32:04 ale šlo mi o to vyrovnat se se svou sexualitou.

00:32:09 Vyrůstal jsem ve značně religiózním prostředí

00:32:13 uprostřed pustiny v Coloradu.

00:32:15 Procházel jsem si tehdy něčím velice specifickým.

00:32:18 Díky téhle muzice jsem získal příjemný pocit, že mi někdo rozumí.

00:32:25 Měla vyjít na jako béčko singlu.

00:32:27 Kurt prohlásil, že je až moc dobrá a že patří na album.

00:32:30 Měl pravdu.

00:32:31 Je to jedna z věcí, při jejichž poslechu mi okamžitě dojde,

00:32:35 proč se lidi chytí.

00:32:36 Je to prostě něco,

00:32:39 s čím jste na spoustě alb z tehdejší doby nesetkali.

00:32:42 Byl to hit, ale měl současně hloubku.

00:32:45 Vzpomínám, jak mi pár let nato kluci cinkli s tím, že chtějí,

00:32:49 abych s nimi jela na turné.

00:32:53 Zahajovala jsem koncert písní "I Believe".

00:32:59 Zničehonic zaznělo...

00:33:04 Spustil klavír.

00:33:38 Kolik poprockových kapel zahajuje show na klavírní křídlo?

00:33:46 Tedy kromě Eltona Johna, ovšem to je kategorie sama pro sebe.

00:33:50 U kapel jako Tears for Fears byste klavír na pódiu nečekali.

00:33:56 "The Working Hour" začínala klavírní melodií,

00:34:00 kterou složil Ian.

00:34:05 Tenkrát nás nadchl film "Veselé Vánoce, pane Lawrenci"

00:34:09 kde hráli David Bowie a Ruiči Sakamoto.

00:34:14 Sakamoto složil k filmu muziku a zahrál si i japonského velitele.

00:34:21 Jeho muzika zcela jistě ovlivnila skladbu "The Working Hour".

00:34:29 Ta slova jsem vymyslel sám, doma. Ian je z nějakého důvodu odmítal.

00:34:36 Vysvětloval jsem mu, jak ke skladbě krásně pasují,

00:34:40 třeba při změnách tóniny.

00:35:14 Basová linka Kurta Smithe je v tomhle případě dost nedoceněná.

00:35:19 Fakt skvělá figura.

00:35:24 Měl vynikající nápady.

00:35:26 Tohle je jeden z nich. Steinberger, super zvuk.

00:35:37 Zní to dobře i dneska. Super.

00:35:41 Panoval stálý tlak na to vydat další singl.

00:35:45 Naléhali na nás,

00:35:47 abychom podstatě každou novou písničku vydali i na singlu.

00:35:52 V "The Working Hour" se zpívá:

00:35:55 "Platí nás ti, co se poučili z našich chyb."

00:36:00 Přesně tak jsem to tehdy bral,

00:36:03 že nás popostrkují a radí nám, co máme dělat.

00:36:07 "Mohli bychom selhat.

00:36:10 Pak by jim teprve došlo, aby příště něco takového neopakovali."

00:36:27 Co tímhle veršem asi myslel?

00:36:31 Jakmile jste z jejich pohledu byli "hitová kapela",

00:36:34 měli dojem, že každá nová písnička bude zase hit.

00:36:38 Realita je přitom naprosto odlišná.

00:36:41 Vždycky nás zajímalo hlavně to, jestli se v branži udržíme.

00:36:45 Když jsme zvažovali název alba, většina se klonila k názoru,

00:36:50 že by se mělo jmenovat "The Working Hour".

00:37:00 Dost jsme se tehdy porafali.

00:37:03 Chtěl jsem ho totiž nazvat "Songs from the Big Chair".

00:37:09 Prosazoval jsem to sám. A vyhrál jsem.

00:37:16 Totéž následovalo u grafiky alba.

00:37:20 Vzali si do hlavy,

00:37:22 že by na obalu měly být nějaké Miróovské klikyháky.

00:37:25 S Kurtem jsme se zrovna nechali ve studiu černobíle vyfotit.

00:37:29 Prohlížel jsem si kontaktní otisky a povídám: "Tohle přijde na obal."

00:37:33 Takhle jednoduché to bylo. Vzali fotku,

00:37:36 přidali název a notovo.

00:37:41 Klasika.

00:37:43 Vypadají jako dvojka ztrápených adolescentů.

00:37:47 Působí to velice líbezně.

00:37:50 Na rozdíl od obvyklých suverénních

00:37:52 rockových nebo popových hvězd z té doby.

00:37:55 Takoví Duran Duran vypadali, že jsou pro popmusic jako stvoření.

00:37:59 Naparovali se, prostě to byla póza se vším všudy.

00:38:02 Tihle dva připomínali dvě ustarané veverky,

00:38:05 sedící společně na obalu alba.

00:38:27 Ty texty mi moc neseděly.

00:38:30 Netušil jsem, co čem psát, věděl jsem jen, že je to lovesong.

00:38:34 Kurt to díkybohu vzal za mě.

00:38:36 Když Roland naznačuje, že jde v podstatě

00:38:39 o prostou milostnou píseň,

00:38:42 je to znát více v textech než v samotné nahrávce.

00:38:45 Je tak výborná díky vyznění celé kompozice.

00:38:48 Jakmile klavír zahraje nosné téma,

00:38:50 okamžitě vás trkne, že je to skvělá píseň.

00:38:53 To, že použili klavír v rockovém prostředí, bylo vážně vynikající.

00:39:00 Fakt super. Zní to čistě.

00:39:10 To je Jupiter 8, arpeggio.

00:39:16 Krása.

00:39:20 Do toho klavíru jdou kovové perkuse.

00:39:24 Trochu jsme to promíchali. A je to.

00:39:33 S tím klavírem to skvěle ladí, co? Jde o to, že to není čistý klavír.

00:39:47 Je to unikát v tom smyslu, že jde o love song,

00:39:51 a do těch se Roland pouštěl jen vzácně.

00:39:54 Určitě to není žádné obyčejné "Miluju tě".

00:39:57 S ohledem na kompoziční stavbu a akordy

00:40:00 jde o dost rozvinutou muziku.

00:40:03 Ten refrén nemá chybu.

00:40:05 Zní to bombasticky a je to krásná melodie.

00:40:20 Měli jsme pocit, že to může působit stejně

00:40:25 jako "Take Me to the River" od Talking Heads.

00:40:28 Úžasná basa, co?

00:40:30 Fantazie. Super part. Basa a bicí spolu.

00:40:39 To je "Take Me to the River"!

00:40:48 Chytlavá věc. Já vím.

00:40:50 Většinou mě nejvíc ze všeho strhne rytmus, takže basa a bicí

00:40:54 tady tvoří skutečnou rytmickou sekci kapely.

00:40:57 Není nic příjemnějšího,

00:40:59 než když se baskytarista dokonale sladí s bubeníkem.

00:41:08 Když to srovnáte s ostatními skladbami na albu, zní to mocně,

00:41:12 jako velká zvuková plocha.

00:41:19 Další sólo na synťák, to bude Ian. Se šlupkou na konci.

00:41:32 Na to si vůbec nevzpomínám.

00:41:36 Díky Chrisovi Hughesovi jsme to nahráli naprosto pohodově.

00:41:43 Díky produkci to znělo jako něco víc než jen milostný slaďák.

00:41:48 "Head Over Heels" má asi nejlepší výpravný závěrečný refrén

00:41:53 jako "Hey Jude" od Beatles nebo "Hot Love" od T-Rex.

00:41:59 Neodolatelné finále fantastické písničky.

00:42:06 Báječný moment, kdy zazní společně klavír a sbor

00:42:09 a skladba směřuje do finále.

00:42:11 Vážně nádhera.

00:42:19 Scházejí se tam všechny prvky.

00:42:25 Trochu ambientní.

00:42:27 Jde o ztrojenou stopu, co navozuje pocit, že jde o velký sbor.

00:42:33 Což podle mě vyšlo.

00:42:36 Vždycky se mi líbila konverzace klavíru se sborem.

00:42:40 Je to krásná kompozice.

00:42:53 Původně byla o osm taktů delší, ale pořád jsme ji zkracovali.

00:42:59 Báječná mezihra. Taky mě to napadlo.

00:43:02 Vážně zajímavý text, a v refrénu se rozvine v milostný příběh.

00:43:08 David Bates chtěl, abychom prorazili v Americe.

00:43:12 Dokola něco mlel o "hitu pro dopravní špičku".

00:43:17 Nechápal jsem, o čem to mluví.

00:43:22 Lidi sedí v autě s loktem vystrčeným z otevřeného okýnka

00:43:26 a pohvizdují si k písničce.

00:43:28 Zní to dokonale.

00:43:30 Když Roland přišel do studia,

00:43:33 zahrál sem tam dva akordy na akustickou kytaru.

00:43:36 Slyšel jsem ho a zeptal jsem se:

00:43:40 "Rolande, co to je? O co se snažíš?"

00:43:44 Nijak zvlášť se nesnažil z toho udělat celou písničku,

00:43:48 prostě si to jen občas zahrál.

00:43:51 Tak jsem ty dva akordy vzal,

00:43:53 přidal k nim jednodušší rytmus na bicí a basový part.

00:44:00 Jednou odpoledne přišla do studia Carolyne, Rolandova žena.

00:44:03 Bylo slunné odpoledne. Přehrál jsem jí to.

00:44:06 Spustila: "Páni! Co to je? Zní to skvěle."

00:44:09 Povídám: "Jo, taky bych řekl. Vyřiď to manželovi."

00:44:13 Když jsem složil "Everybody Wants to Rule the World",

00:44:16 nelíbila se mi.

00:44:18 V té době se totiž ještě jmenovala "Everybody Wants to Go to War".

00:44:23 Složil jsem ji na španělku s přimíchaným bicím automatem.

00:44:28 Znělo mi to jako slabá věc.

00:44:33 Tu písničku si prosadila až moje zesnulá žena Carolyne.

00:44:40 Zněla prostě povrchně. Nic mě na ní nechytlo.

00:44:45 Kurt si podle myslel totéž. Dokonce i sám Roland.

00:44:49 Prostě jsme byli proti. Znělo to...

00:44:52 Zkrátka nebylo to nic moc.

00:44:56 Věděl jsem, že je potřeba to nějak ozvláštnit, najít zvuk,

00:45:00 co vás donutí zdvihnout hlavu na druhé straně místnosti a říct:

00:45:04 "Hele, to je dobrý." Právě na tom jsme s Ianem zapracovali.

00:45:08 Povídám: "Chce to jednoduchý, cinkající synťák,

00:45:11 se sestupnou melodikou. Ian spustil...

00:45:14 A trefil to.

00:45:18 Bůh žehnej Chrisovi. Jednalo se vlastně o shuffle rytmiku.

00:45:24 Chris na to zareagoval coby bubeník.

00:45:33 Týden nato přišel Roland do studia a povídá: "Asi něco mám."

00:45:38 Vytasil se s několika texty a kousky melodií.

00:45:41 Já na to: "Stop. Všeho nechte. Vypilujte to a nahrajte."

00:45:46 Skládání a nahrávání bylo hotové tuším za pět dní, možná šest.

00:45:51 Což byla na nás nevídaná rychlost.

00:45:54 Jedna písnička nám většinou zabrala měsíc.

00:45:57 Jako jednu z prvních věcí nám Roland přehrál

00:46:00 nádherné úvodní arpeggio na kytaru a synťák.

00:46:03 Kytara...

00:46:08 A pak spustil...

00:46:15 A jeli jsme.

00:46:25 Zkoušel jsem do "Everybody Wants to Rule the World" zpívat,

00:46:29 ale znělo to příšerně.

00:46:31 Když to nazpíval Kurt, naprosto dokonale to sedělo.

00:46:35 Stojí za to zmínit Kurtův hlas. Zní nádherně, křehce.

00:46:45 Má to hloubku i bez přemíry výrazu. Neskutečně oduševnělá věc.

00:46:56 Ta vřelost Kurtova zpěvu se k té písničce dokonale hodí.

00:47:04 Krásně mu to sedlo.

00:47:11 Když si budete ten text číst na papíře, není snadné z toho poznat,

00:47:15 jestli je dotyčný veselý, smutný, zda je pro nebo proti.

00:47:19 Jsou to pospojované chytré věty.

00:47:23 "Držíme se za ruce, zatímco zdi se hroutí."

00:47:27 Šlo o akcentování tehdejší doby.

00:47:32 Několik Rolandových stop...

00:47:37 Dohromady...

00:47:42 Dohromady to zní skvěle.

00:47:48 Harmonie je moc nahlas.

00:47:55 Líbila se mi kombinace dvou vokálů,

00:47:59 to, jak se navzájem prolínaly, jak zdůrazňovaly a doplňovaly.

00:48:03 Rolandův hlas dokonale ladí s Kurtovým.

00:48:07 Zní to čistě, nepříliš hutně. Ale ladí jim to dokonale.

00:48:15 Vážně výjimečné souznění. Byli jedineční.

00:48:19 A přestože byla jejich vokální tonalita snadno rozpoznatelná,

00:48:23 znělo to netradičně.

00:48:25 "Everybody Wants to Rule the World" je úchvatně vygradovaná.

00:48:30 Jde o typický trik Tears for Fears,

00:48:33 kdy se zdá, že refrén začíná dřív, než skončí sloka.

00:48:36 Ty pasáže se prolínají. Posluchače to vtáhne dovnitř.

00:48:40 Ta muzika je prostě v pohybu a vy jí nemůže odolat.

00:49:04 Chyběly nám písničky, to nepochybně. Hlavně ta poslední.

00:49:12 Napadlo nás použít nějaké provizorium.

00:49:15 Udělali jsme to i posledně.

00:49:18 Někdo ostatně zmínil, že je to pouhá vycpávka.

00:49:20 Řekli jsme si, že albu prospěje nějaká lehčí mezihra.

00:49:24 Nikdy by nás nenapadlo, že se z toho stane tak obrovský hit.

00:49:27 Když jsem to slyšel poprvé, málem jsem brečel radostí.

00:49:31 To byl přesně ten "hit pro dopravní špičku".

00:49:35 Okamžitě jsem věděl, že "Everybody Wants to Rule the World"

00:49:38 bude obří hit.

00:50:01 Tehdy byly videoklipy ještě v plenkách.

00:50:05 V 80. letech nastaly v hudebním světě ohromné změny.

00:50:08 Došlo ke dvěma velkým událostem.

00:50:11 Jednou z nich byl úsvit kompaktních disků v polovině 80. let.

00:50:15 Ovšem ještě významnější byl vznik stanice MTV.

00:50:18 Od té doby jsme v televizi sledovali rozzářené,

00:50:21 dobře vypadající lidi a poslouchali přitom jejich muziku.

00:50:25 Dokonalé načasování.

00:50:27 Zoufale sháněli materiál a skladba "Everybody Wants to Rule the World"

00:50:30 bylo pro MTV jak dělaná.

00:50:33 MTV byla ohromným přínosem. Nadšeně po nás skočili.

00:50:38 Nebyli jsme atraktivní.

00:50:40 Možná právě díky tomu to atraktivitu získalo.

00:50:43 Znenadání se objevily hudební klipy

00:50:46 a mohli jste oslovit doslova celý svět.

00:50:49 Lidi vás nejen poslouchali, ale zároveň sledovali v televizi.

00:50:53 Tři nebo čtyři měsíce jsme byli úplně všude.

00:50:57 V televizi nás vysílali dokola.

00:51:01 Jedno turné, další turné a další a další, pořád tytéž písničky

00:51:05 z pouhých dvou alb,

00:51:08 navíc ve stejném pořadí kvůli playbacku z Revoxu.

00:51:11 Museli si na turné vzít automaty, jinak by nemohlo zaznít všechno.

00:51:15 Takže si asi připadli trochu jako papoušci,

00:51:19 co opakují každý večer totéž, zatímco lidi na ně pokřikují.

00:51:22 Z hlediska psychiky nic moc.

00:51:26 Už předtím dávali najevo, že mají dosti křehké sebevědomí.

00:51:29 Po návratu z tak dlouhého turné zjistíte, že všechno je jinak.

00:51:32 Vztahy v kapele jsou značně napjaté.

00:51:36 Jednou jsme hráli v Kansasu. Tuším, že byla neděle.

00:51:39 Vrátili jsme se na hotel a šli jsme do baru.

00:51:43 Zpívala tam nějaká žena. Nikdo o ní nikdy neslyšel.

00:51:48 Byli jsme číslo jedna. Rozbrečela mě.

00:51:52 Rozbrečela tam úplně každého. Napadlo mě - o tohle v muzice jde.

00:51:57 Právě ona tehdy rozhodla o směřování Tears for Fears

00:52:02 v následujících čtyřech letech.

00:52:08 Krom toho, že jsem si procházel terapií, jsem hledal to,

00:52:11 co měla ona.

00:52:13 A našli jsme to až ve chvíli, kdy za námi přijela do Anglie.

00:52:17 Byla to Oleta Adams.

00:52:48 V Anglii jsme strávili asi tři nebo čtyři měsíce zkoušením.

00:52:53 Byla to nádhera. Vynikající zkušenost.

00:52:58 Na ty první koncerty nikdy nezapomenu.

00:53:02 Takový ohlas jsem nečekala.

00:53:06 "Listen" je úchvatná záležitost.

00:53:09 Ian Stanley strávil spoustu času skládáním a pilováním aranží.

00:53:15 Vrátili jsme se do Bathu, takže jsem zaskočil za Ianem.

00:53:19 Jednou večer přitáhl domů hromadu hypermoderní

00:53:23 syntezátorové aparatury.

00:53:28 Byly tam naprogramované melodie.

00:53:31 Šlo o modulární syntezátor Roland 100M.

00:53:35 Připomínal spíš stroj nějakého šíleného vědce se spoustou zástrček

00:53:39 a kabelů a my se z jeho vynálezu snažili vymáčknout nějaký zvuk.

00:53:46 Zčásti náhodou a napůl záměrem tak vznikl základ skladby "Listen".

00:53:52 Napadlo mě, že je to naprostá paráda.

00:53:55 Nicméně každý zvuk jsme museli hledat znovu.

00:53:59 Typický Ian, nic si nepoznamenával.

00:54:03 Stačilo by, kdyby si třeba vyfotil nastavení.

00:54:08 A přijít na to nám trvalo věčnost.

00:54:13 A do toho začal Chris vyvádět psí kusy na Fairlightu.

00:54:18 Nastala chvíle, kdy to bylo nutné nahrát. Usilovně na tom pracoval.

00:54:23 Takže jsme začali chystat jednotlivé kousky na desku.

00:54:26 Lepili jsme to po částech: střípky synťáků, harmonií,

00:54:31 podivné vokály, k tomu kytary.

00:54:34 Narostlo to do enormních rozměrů.

00:54:39 Druhá část skladby,

00:54:41 kdy se zvuk ztišuje a mává jakoby na rozloučenou,

00:54:44 považuju za klasickou, epochální záležitost.

00:54:50 Pak přišel čas na zvláštní doprovodné vokály.

00:54:54 Ian mě zavalil zvláštními keňskými výrazy s tím, abych to zazpíval.

00:55:01 Znělo to jako nesmyslné blábolení.

00:55:08 Podle mě to znamenalo: "To kuře tikka mi zabalte s sebou".

00:55:12 Byl jsem v Keni a věděl jsem,

00:55:15 jak se svahilsky řekne "kuře", tedy "kuku".

00:55:18 A zbytek jsou nesmysly. Zní to...

00:55:28 Naprostý blábol.

00:55:31 Ale když to zazpíváte dostatečně odhodlaně, tak vám to projde.

00:55:48 Ten zpěv je moc potichu.

00:55:51 Díky. To říkáš brzo. Promiň, kámo.

00:55:56 Připomíná to filmovou scénu,

00:55:59 při níž se necháváte unášet vlnou příjemných pocitů.

00:56:02 Píseň "Listen" byla vážně důležitá pro celé album.

00:56:05 To je totiž v mnoha směrech dost zhuštěné a intenzivní.

00:56:09 A přestože měla "Listen" důslednou produkci,

00:56:12 pořád si u ní můžete vydechnout.

00:56:15 Není tam příliš vokálů.

00:56:17 Je to styl muziky, co může znít trošku jako dělaná pro hippie-trip.

00:56:21 Stačí zavřít oči, přestat vnímat okolí a nechat se unášet muzikou.

00:56:26 Dnes to album lidi považují za jedno z mezních alb 80. let,

00:56:31 za jedno z nejlepších svědectví.

00:56:34 Definuje tehdejší dobu a obstojí i nyní.

00:56:36 Skutečnost, že někdo označil "Songs from the Big Chair"

00:56:39 za definici celé éry...

00:56:43 Není na nás, abychom se k tomu vyjadřovali, ale chápu to.

00:56:47 V následujících letech jsme pořád slýchali

00:56:52 "Everybody Wants to Rule the World" v různých formách.

00:56:56 Takže mám taky pocit, že to album charakterizuje celou éru.

00:57:02 Takže je to i na nás. Ne úplně.

00:57:06 Zjevně to za nás řekl někdo jiný.

00:57:10 To album mělo v Americe obří úspěch.

00:57:14 Dostalo se na 1. místo žebříčku a udrželo se v Top 10 asi 6 měsíců.

00:57:19 A to bylo v době, kdy vycházela spousta velice povedených desek.

00:57:23 Album vás vybízí vydat se na cestu.

00:57:27 A ta cesta má spoustu rozličných nálad. Může vás povzbudit.

00:57:33 Může se vás zmocnit a dovést do temných zákoutí.

00:57:37 Dokáže vás dostat někam, kde se budete cítit povzneseně.

00:57:42 Může vás odvést prakticky kamkoli. Prostě...

00:57:47 Jo, klasické album.

00:57:52 Na rozdíl od alb ostatních kapel

00:57:55 se tahle deska udržela v povědomí lidí.

00:57:57 Má totiž mnohem větší hloubku

00:58:00 než spousta jiných počinů z té doby.

00:58:03 Odkaz takových desek většinou přetrvává déle.

00:58:06 A k tomu si přičtěte obal desky, černobílý portrét nás dvou.

00:58:11 Samotný název a to, že tam jsou špičkové pop songy.

00:58:21 Mám z toho vážně ohromnou radost.

00:59:01 Skryté titulky Tomáš Pechoušek

00:59:02 Česká televize 2020