Příběh vzniku jednoho z nevýraznějších alb hudební nové vlny osmdesátých let. Britský hudební dokument
00:00:21 Česká televize uvádí epizodu z hudebního cyklu
00:00:24 SLAVNÁ ALBA
00:00:56 Popmusic se tehdy stále ještě vyvíjela.
00:01:00 V té době ještě nestagnovala, netápala, nebyla rozdělená
00:01:03 do jednotlivých proudů jako dnes.
00:01:07 Byli jsme mladí.
00:01:08 Oba jsme dobře vypadali, obzvláště Kurt.
00:01:12 A měli jsme tu správnou muziku.
00:01:15 Snažili jsme se objevit sebe samotné, pokoušeli jsme se jít
00:01:19 víc do hloubky a po hudební stránce se neustále zlepšovat.
00:01:35 Nebyla hračka si jenom sednout, vybrat jednu věc a zahrát ji.
00:01:42 Na druhou stranu to znělo melodicky a mohli jste si s nimi prozpěvovat.
00:01:48 Používali velice působivé vrstvy,
00:01:51 rozličné nálady a pestré zvukové palety.
00:02:16 Normálně se vám nepodaří dostat na album hned tři silné písničky.
00:02:20 Díky vyváženosti skladeb jako "Listen" a "The Working Hour"
00:02:24 to působilo vzdušněji.
00:02:27 Dostali jste čas se nadechnout.
00:02:30 Je to důležitější, než by se mohlo zdát.
00:02:49 Jde o významné album, které má co nabídnout.
00:02:53 Místy zní až oslavně. Nemůžete si pomoct a zpíváte si s nimi.
00:02:58 V 80. letech jsme prodali asi 14-16 milionů alb.
00:03:03 A teď, po všech těch letech,
00:03:06 se pohybujeme někde pod hranicí 20 milionů.
00:03:12 Byl to naprosto obří úspěch.
00:03:41 Roland dostal volno, aby něco napsal.
00:03:45 Jednou odpoledne jsme zašli k němu domů.
00:03:48 Hrál dokola jen tři basové tóny a zpíval:
00:03:55 Já na to: "Panebože! To zní bombasticky.
00:04:00 Jednoduché, geniální.
00:04:04 Úplně poprvé jsem slyšel "Shout" ve studiu.
00:04:06 Dorazil Ian a povídá:
00:04:09 "Musíš si poslechnout, co Roland spíchnul přes víkend."
00:04:12 A zahrál ten part. Neskutečně chytlavá věc.
00:04:21 Začal hrát na syntezátor a zpíval, spatra.
00:04:25 My na to: "Všeho necháme. Tohle musíme okamžitě nahrát."
00:04:29 Zapojili mikrofon. Nazpíval jsem to na čtyři stopy. Nahrálo se to.
00:04:36 Přesně to uslyšíte i dneska... Souhlasím! Zní to skvěle!
00:04:42 Má to něco do sebe. Věřil jsem tomu.
00:05:01 Původně tam bylo intro. Jo, jasně.
00:05:04 Ovšem to jsme nepoužili. Tenhle pěkný kytarový part.
00:05:12 Fantazie.
00:05:24 Byl jsem docela rád, že jsme to vystřihli.
00:05:27 Pak přišlo hlavní téma.
00:05:30 Dave Bascombe měl skvělý přístup.
00:05:34 Radši spal někde na hromadě novin, než aby se s námi dohadoval.
00:05:37 Prostě čekal, až se konečně rozhodneme.
00:05:40 Vnesl do celého procesu určitou lehkost.
00:05:42 Jednoznačně. Něco jako plyšový lev na stole.
00:05:46 Ovšem my s Kurtem jsme fungovali jako duo.
00:05:49 Na druhé straně stál náš klávesista Ian Stanley a ještě Chris Hughes.
00:05:54 Občas jsme spolupracovali, jindy zase zápolili.
00:05:58 A vzájemné vztahy nám umožnily,
00:06:01 nebo nás donutily zvuk kapely posouvat a dále rozšiřovat.
00:06:08 Když jsem složil "Shout", představoval jsem si to
00:06:12 jako jednoduchý, opakující se refrén typu "Give Peace a Chance".
00:06:16 Zpívá se to pořád dokola a dokola a dokola, až to zní hypnoticky.
00:06:21 Ian a Chris na to: "Kdepak, uděláme z toho normální písničku,
00:06:25 přidáme sloky atd."
00:06:28 Povídám: "Vážně?"
00:06:30 Věděli jsme, že tam musí být i sloky,
00:06:34 že skladba musí mít tradičnější stavbu.
00:06:37 Jelikož ale měla pomalejší tempo a refrén byl dlouhý,
00:06:41 stále zněla impozantně.
00:06:45 Takže bylo dost ošidné se odrazit z místa,
00:06:48 začít stavět a přidávat vrstvy a současně udržet zájem posluchače
00:06:52 a neustále písničku zhutňovat.
00:06:58 Na demo pásku, co přinesl Roland, byl jen základní refrén.
00:07:00 Nic víc tam nebylo.
00:07:05 Pak Ian s Rolandem začali sestavovat sloky.
00:07:08 Kouzelná chvíle nastala, když Ian přidal flétny na Fairlightu.
00:07:16 Další vrstva, co to scelila.
00:07:18 Vrátili jsme se a uslyšeli randál.
00:07:21 Fakt silný lomoz těch fléten
00:07:24 a k tomu těžkotonážní bicí jako John Bonham.
00:07:30 Změnilo se to k nepoznání. Vešel jsem do studia a napadlo mě:
00:07:35 "Může nám něco takovýho projít?
00:07:39 Můžem vyrukovat s něčím takhle nápadným?"
00:07:46 Odpověď zněla ano!
00:07:50 Polovina osmdesátek byla přistávací drahou
00:07:53 pro všemožné způsoby experimentování.
00:07:56 Vyzkoušeli jsme mraky nápadů, Z nich pak vzešla ta funky kytara.
00:07:59 Krásná kytara. A potom skutečné bicí.
00:08:02 Chris Hughes na bicí. Skutečný virbl.
00:08:08 Náš producent Chris Hughes byl současně bubeník.
00:08:11 Hrál u Adama Anta coby Merrick.
00:08:14 Věděli jsme, že produkoval album Adama Anta.
00:08:18 Netušili jsme, že to je Merrick, skutečný bubeník.
00:08:20 Bicí z Fairlightu jsme doplnili skutečnými bicími.
00:08:25 Tady jsou pravé.
00:08:29 A tohle je Fairlight.
00:08:34 Začali jsme mlátit a poklepávat do stojanů na klávesy šroubováky.
00:08:39 Byly z toho tři stopy navíc.
00:08:46 Zajímavý byl nápad na kytarové sólo.
00:08:52 V té době totiž byla pro spoustu lidí kytarová sóla trnem v oku.
00:09:00 Nehodilo se tam. Tak jsme ho tam šoupli.
00:09:23 Když pominu vokály a lyrický obsah, znělo to netradičně.
00:09:29 Vůbec to nepřipomínalo popík.
00:09:35 I když jako základ sloužil klávesový syntezátor,
00:09:39 tehdejší typický nástroj popmusic, se vším, co k tomu patřilo,
00:09:43 znělo to tajuplně.
00:09:48 A na konci sbor, emoce, okázalost. Bylo to prostě přitažené za vlasy.
00:10:18 Na závěr se urvali. Fantazie!
00:10:20 35 let jsem to neslyšel!
00:10:24 Nic podobného jsem od nikoho dalšího neslyšel.
00:10:27 Celkový výběr nástrojů, aranžmá a chorus ihned každého zaujaly.
00:10:35 Když si něco přestanete hýčkat, je to velice osvobozující.
00:10:39 Přesně to se přihodilo v závěru.
00:10:42 Řekli jsme si, že tam mrskneme úplně všechno. Proč ne?
00:10:46 Co přidat kytarové sólo?
00:10:49 Proč neohulit bicí tak, až vás praští do hlavy?
00:10:52 Proč nepřidat do refrénu grandiózní vokály?
00:10:56 V jednom okamžiku ke konci "Shout" se mě najednou zmocnil pocit,
00:11:00 že půjde o silné, zajímavé album.
00:11:03 Najednou začalo působit velice soudržně.
00:11:09 Mně i Rolandovi se ulevilo, když vyšel singl "Shout".
00:11:13 Věděli jsme, že Chris Hughes a Dave Bates hledají singlovky.
00:11:17 "Co bude skladba číslo jedna?" Uvažovali jako obchodníci.
00:11:21 Při muzice jsme nikdy neřešili, co by mělo vyjít na singlu.
00:11:25 Brali jsme to všechno jako jednolitou práci.
00:11:32 "Shout" jako by se vynořila odnikud.
00:11:35 Najednou se nesla éterem, hrála ji všechna rádia,
00:11:38 všichni si ji prozpěvovali.
00:11:40 Byla to prostě bomba. Něco úplně jiného.
00:11:43 Přitom zněla střízlivě. Místy až seriózně.
00:11:46 S Kurtem se známe asi od 13 nebo od 14.
00:11:51 Roland mě slyšel, jak si zpívám skladbu
00:11:54 "Last Days of May" od Blue Oyster Cult. Obskurní věc.
00:11:57 Zeptal se mě, jestli bych s ním nechtěl zpívat v kapele.
00:12:01 Takhle to začalo. Předtím jsme se neznali.
00:12:04 Seznámili jsme se jen díky tomu, že sháněl zpěváka.
00:12:07 Do pozice zpěváka v kapele jsem se zrovna nehrnul.
00:12:11 Chtěl jsem vždycky být Jimmy Page, nikoli Robert Plant.
00:12:19 Založil kapelu s názvem Graduate. Chtěli se zbavit basáka.
00:12:24 Roland povídá: "Umíš na basu?" Já na to: "Můžu se to naučit."
00:12:27 Tak se i stalo.
00:12:30 Vyrazili jsme na menší turné po Západním Německu,
00:12:33 skupina 18letých kluků s názvem "Absolvent".
00:12:35 Nikdo z nás z toho nebyl na větvi.
00:12:38 Nechtěli jsme v té kapele zůstat.
00:12:41 Je složité, už když se na něčem mají shodnout dva.
00:12:44 Zkoušet se domluvit v pěti lidech bylo nemožné.
00:12:47 Jednou večer mu povídám: "Hele, já odcházím."
00:12:52 On na to: "Jdu s tebou."
00:12:56 Poznali jsme Iana Stanleyho.
00:12:59 Mladého kluka, jen o trochu staršího než my.
00:13:02 Bylo mu tehdy tuším 24.
00:13:04 Ale byl to mladík ze zámožnější rodiny
00:13:07 a měl ve velkém domě na kopci domácí studio.
00:13:11 Měl jsem doma malé studio,
00:13:14 se čtyřstopým pultem a několika klávesami.
00:13:16 Tohle je vlastně to studio. Bylo v téhle místnosti.
00:13:20 V obýváku byl klavír. Tady stál jídelní stůl.
00:13:25 Líbilo se mu, oč se snažíme, takže nám to poskytnul zadarmo
00:13:30 s tím, že s námi bude moct spolupracovat.
00:13:34 Takhle vznikli Tears for Fears. Začali jsme nahrávat demáče.
00:13:37 Šli jsme do domu, kde jsme nakonec nahráli
00:13:40 "Songs from the Big Chair", a pořídili několik demáčů.
00:13:45 První tři demonahrávky byly "Pale Shelter", "Mad Worlds" a "Change".
00:14:01 A všechno klapalo. Roland a Kurt odnesli pásky do Phonogramu.
00:14:07 Pustili nám, co měli. Několik věcí jsme přemíchali.
00:14:11 Vrátil jsem se domů a řekl jsem si: "Podepíšu s nimi smlouvu."
00:14:43 Přehráli "Pale Shelter" a "Suffer the Children"
00:14:47 a pak mi chtěli pustit B-stranu. Já na to:
00:14:50 "Ne, to není béčko, ale áčko." Šlo o skladbu "Mad World."
00:15:10 Ocitli jsme se přímo na počátku exploze elektroniky.
00:15:14 A zjistil jsem, že byť jsem byl kytarista,
00:15:17 se ze mě stal totální nadšenec do syntezátorů.
00:15:21 Hlavně proto, že jsem na ně mohl hrát tak, aby zněly jako trubka.
00:15:28 Syntezátory formovaly 80. léta.
00:15:30 Kapely jako The Human League
00:15:33 a jejich vedlejší projekt Heaven 17.
00:15:35 Dále Soft Cell, Cabaret Voltaire.
00:15:38 Orchestral Manouevres in the Dark, skupiny jako Depeche Mode,
00:15:42 kapely, co neměly bubeníka.
00:15:44 Šlo o lidi, co fungovali převážně ve studiu a používali automaty.
00:15:49 Tehdy to bylo "fakt něco".
00:15:53 Došlo nám, že dalším krokem je produkce.
00:15:56 A právě v té době se objevil bicí automat Linn.
00:15:59 Víc se používaly sekvencéry.
00:16:02 Gary Numan přišel s výlučně elektronickou muzikou.
00:16:06 Kytarové kapely byly pasé.
00:16:09 Takže jsme měli písničku,
00:16:12 vydali ji a pár týdnů na to jsme měli hitový singl.
00:16:18 Povedlo se nám skloubit svižnější povzbudivý popík s temnými texty.
00:16:24 A pár těch textů nám všem pak přerostlo přes hlavu.
00:16:32 Psal o věcech, které pro něj měly určitý význam, ovšem nikoli proto,
00:16:36 aby měly tentýž význam pro každého posluchače.
00:16:40 To byl prostě jeho styl.
00:16:42 Občas šlo o velice osobní zpověď, jindy šlo o naprosto všední obsah.
00:16:47 Věta "Sny, v nichž umírám, jsou ty nejlepší, co se mi kdy zdály"
00:16:52 ze skladby "Mad World" člověka dost rozhodila.
00:16:55 "To jako že uvažuje o sebevraždě?" O to ve skutečnosti vůbec nešlo.
00:17:00 Ovšem v té době to díky tomu lidi brali
00:17:03 jako novátorský syntezátorový pop.
00:17:27 Když máte v ruce hit jako "Mad World",
00:17:30 úspěch se dostaví velice záhy.
00:17:32 A pak se na něj zoufale snažíte navázat albem.
00:17:36 "Mad World" jsem považoval za pecku a "The Hurting" jakbysmet.
00:17:42 Ten zvuk a produkce jsou naprosto neskutečné.
00:17:46 "The Hurting" se nahrálo komplet ve studiu Penthouse na Abbey Road.
00:17:50 Pak jsme ho doladili ve studiu Air.
00:17:53 "The Hurting" byl trýznivý zážitek.
00:17:57 Makali jsme sedm dní v týdnu dlouho do noci.
00:18:00 Ve dvě ráno jsem slyšel Kurta brečet na záchodě,
00:18:04 protože nahrával "Pale Shelter" po šestatřicáté.
00:18:12 "The Hurting" znělo trošku mrazivě. Bylo strašidelné.
00:18:16 Zčásti připomínalo kostlivce,
00:18:19 ale ze skladatelského hlediska mělo na sobě i svaly a krev.
00:18:24 Nakonec z toho vzešla zlatá deska, což znamenalo sto tisíc
00:18:29 prodaných kopií, a mířila dál k platině.
00:18:33 Věděli jsme, že tenhle úspěch nám poslouží jako výborný základ.
00:18:37 Měl jsem pocit, že "The Hurting" mi bylo ušité na míru.
00:18:41 Nebo šlo možná jenom o osobní projekci,
00:18:43 ale každopádně to ke mně pasovalo.
00:18:46 Našimi předchůdci byly kapely
00:18:49 jako Joy Division s písněmi jako "Love Will Tears Us Apart".
00:18:54 Spousta jiných kapel měla taky srdce na dlani
00:18:57 a hrála temnější muziku.
00:19:00 Obsahovalo smutek, melancholii a touhu,
00:19:03 s nimiž jsem se dokázal ztotožnit.
00:19:28 Temná stránka byla na "The Hurting" jednoznačně patrná.
00:19:32 Právě jí se recenzenti věnovali nejvíc.
00:19:35 Britský tisk nebyl většinou k synthpopovým kapelám laskavý.
00:19:39 Onálepkovali je jako "ukňourané malé parchanty".
00:19:43 Něco ve smyslu: "Prokristapána, kluci, přestaňte skučet!"
00:19:47 Albu "The Hurting" tehdy značně křivdili,
00:19:50 i když se ocitlo na 1. místě.
00:19:52 Kritikům zkrátka nevonělo, protože bylo pro mnohé nejspíš
00:19:56 až příliš upřímné a příliš duši obnažující.
00:19:59 V jistém smyslu jsme byli úspěšní, stala se z nás obchodní komodita,
00:20:04 a pak se spojily takříkajíc "vlídné síly" v podobě Dava Batese,
00:20:11 Iana Stanleyho a Chrise Hughese
00:20:14 a jemně nás popostrčily vpřed na pódium.
00:20:20 "Takže hoši, odhoďte stud!
00:20:24 Čeká na vás velký svět a můžete ho dobýt."
00:20:28 Vyrazili na velké turné,
00:20:29 aniž by si předtím něco podobného vyzkoušeli.
00:20:32 Takže to pro ně byla dost velká škola.
00:20:37 Když vyšlo "The Hurting", bylo nám 21.
00:20:40 Jo, bylo to zvláštní. Nikdo vás nenaučí se vypořádat se slávou.
00:20:45 Nechápal jsem, proč na mě lidi vřeští a myslí si, že jsem borec,
00:20:49 když jsem se vnitřně ani zdaleka tak necítil.
00:20:52 Naše album mělo přece název "The Hurting".
00:20:55 Najednou na vás křičí mládež, holky ječí a myslí si, jak jste úžasní.
00:20:59 Přestože námětem alba není to,
00:21:02 že jsme úžasní, ale to, že prožíváme bolest.
00:21:04 Některé texty - a teď se musím poklepat po zádech -
00:21:08 nejsou na 18letého kluka tak špatné a obstojí dodnes.
00:21:14 Dneska je mi 57, a když hrajeme naživo "Memories Fade"
00:21:19 z "The Hurting", ty texty jsou vynikající.
00:21:27 Katarzní aspekty vystupování a vymýtání vnitřních démonů
00:21:30 během živého vystoupení jsou opravdu nenahraditelné.
00:21:33 Je vynikající, když máte k dispozici ventil
00:21:37 k uvolnění emocí a můžete ze sebe všechno dostat.
00:21:44 Nastala chvíle vydat další album.
00:21:48 Po "The Hurting" jsme vyjeli na turné a po návratu na nás čekala
00:21:51 halda písní, co později vyšly na "Songs from the Big Chair".
00:21:57 Zašili jsme se u Iana doma v Bathu a pustili se do práce.
00:22:01 Současně jsme unikli tlaku nahrávací společnosti,
00:22:06 co neustále naléhala, abychom už něco vydali, nejlépe zítra.
00:22:13 Probírali jsme možnost vynechat syntezátory s tím,
00:22:17 že bychom se možná mohli vrátit ke kytarám
00:22:20 a nahrát něco robustnějšího.
00:22:45 "Mother's Talk" byla složitá věc.
00:22:49 Dala by se nazvat přechodnou fází, sloužící k tomu,
00:22:52 abychom se od "The Hurting" posunuli dál.
00:22:59 "Mother's Talk", i když to tak nevypadá,
00:23:02 byl můj pokus nahrát vlastní verzi Talking Heads.
00:23:07 Pomocí dvou tónů.
00:23:16 Prostě David Byrne. Ale neprošlo mi to.
00:23:31 Bylo znát, že se Tears for Fears mění.
00:23:35 Přišli s robustním kytarovým zvukem.
00:23:41 Když v Rádiu 1 slyšeli "Mother's Talk", šokovalo je to.
00:23:45 Byli totiž u Tears for Fears zvyklí na příjemný synťák.
00:24:15 Nepatří to k nejlepším písničkám. Ne.
00:24:18 Ale o to právě jde. Je to zásadní prvek toho alba.
00:24:23 Tím, že jsme nenahráli "Mother's Talk" správně
00:24:27 a museli ji nahrát znovu, přinejmenším jednou,
00:24:32 donutilo nás to vydat se jiným směrem.
00:24:36 Takže se mi sice nelíbí, ale je to velice důležitá písnička.
00:24:41 S Rolandem jsme se shodli na jedné věci, tedy na tom,
00:24:45 že něco není v pořádku.
00:24:47 Měli jsme pocit, že jsme v dospívání o hodně přišli,
00:24:51 ovšem v případě náš dvou k tomu došlo z jiných důvodů.
00:24:55 Moji rodiče neustále pracovali, takže neměli vůbec čas na děti.
00:25:01 Moje máma byla cvičitelka striptérek.
00:25:06 Táta byl v invalidním důchodu
00:25:10 a nahrával si doma country zpěváky a folkové kapely.
00:25:22 Roland pocházel ze středostavovského prostředí.
00:25:26 Já vzešel z pracující třídy.
00:25:28 Moje máti prodávala v drogerii, otec byl číšník.
00:25:31 Takže úplně jiné prostředí, ovšem stejná míra zanedbávání výchovy.
00:25:35 Naši se rozešli, když mi bylo asi sedm.
00:25:39 Máma to pak táhla s jedním barmanem
00:25:44 z Bristolu a nakonec jsme se přestěhovali do Bathu.
00:25:51 Vyrůstal jsem na sídlišti v Bathu. To bylo moje rodné město.
00:25:55 Jednalo se o obecní byty. Strávil jsem tam celé dospívání.
00:25:59 Neměli jsme auto ani telefon.
00:26:01 Když jsem poznal Rolanda, nemohl mi zavolat,
00:26:04 takže mě vždycky musel přijít vyzvednout.
00:26:08 Chodil jsem mu volat z budky, co stála na kopci.
00:26:11 Arthur Janov byl kalifornský psycholog.
00:26:13 Přišel s novou teorií fungování lidské mysli, a zkoumal to,
00:26:18 jak vznikají neurózy, deprese a duševní choroby.
00:26:26 Janov byl napůl guru, napůl psycholog z L.A.
00:26:30 Jeho první kniha "Prvotní výkřik" vyšla v roce 1970.
00:26:38 Celá jeho teorie spočívala v tom, že pokud vám rodiče nedají to,
00:26:42 co potřebujete k řádnému vývinu, anebo vám jakkoli ubližují,
00:26:45 tyto šrámy se vám vtisknou do celého těla.
00:26:48 Kolují vám v krvi, jsou součástí vašeho podvědomí.
00:26:52 Hlavní ideou "Prvotního výkřiku" bylo vynést tyto šrámy
00:26:56 na povrch tím, že se v duchu vrátíte zpět do dětství
00:27:00 a začnete podvědomě hulákat a pokřikovat na své vzpomínky,
00:27:04 a tudíž se vám podaří jim nějakým způsobem čelit a zbavit se jich.
00:27:09 John Lennon - už po rozpadu Beatles, tedy byl s Yoko -
00:27:14 tu knížku četl a spustil: "Aleluja, je to pravda."
00:27:19 Najednou mu všechno dávalo smysl, veškerá jeho traumata z dětství
00:27:24 a ztráta matky vysvětlovala, proč pořád tolik trápí.
00:27:29 Přečetl jsem si ji a taky spustil:
00:27:33 "Aleluja, tohle je úplně přesně moje dětství.
00:27:36 Domácí násilí bylo důvodem,
00:27:39 proč ze mě nevyrostl šťastný dospělý člověk."
00:27:42 Tak jsem tu knihu dal Kurtovi. A Kurt spustil. "Aleluja!"
00:27:47 Šlo o to, že za všechno můžou vaši rodiče.
00:27:50 A tak jsem zahájil "prvotní terapii" a léčil jsem se křikem.
00:27:55 Prostě: "Shout!"
00:27:59 Kupodivu teď, když jsem starší, tomu vůbec nevěřím.
00:28:03 Vycházel z předpokladu, že děti přicházejí na svět
00:28:07 s čistým štítem a budou takové, jaké je jejich rodiče
00:28:11 nebo společnost budou chtít mít.
00:28:13 Ovšem jakmile máte děti, pochopíte, že to vůbec není pravda.
00:28:19 Název Tears for Fears vymyslel Kurt a je vlastně jako vystřižený
00:28:24 z některé Janovovy knížky.
00:28:27 Bylo velice povzbudivé, že někdo podrobně rozebral to,
00:28:30 proč se cítíme tak, jak se cítíme.
00:28:56 "I Believe" jednoznačně ovlivnil Robert Wyatt.
00:29:00 Měl jsem ohromně rád Soft Machine, a následně i Roberta Wyatta.
00:29:07 Vyšla mu deska "Rock Bottom". Přehrál jsem ji Rolandovi.
00:29:15 Syrovost těch emocí ho úplně odrovnala.
00:29:21 Nadchla mě v podstatě všechna jeho alba.
00:29:24 Zkoušel jsem napodobovat jeho hlas
00:29:27 a skládat v podstatě přesně jako Robert Wyatt.
00:29:30 Výsledkem byla skladba "I Believe".
00:29:43 Jde o jeho nejlepší tehdejší napodobeninu Wyatta.
00:29:48 Obsahuje všechny základní prvky pocty Robertu Wyattovi.
00:29:54 Nádherný zpěv.
00:30:11 Jednou z věcí, jež Tears for Fears odlišovaly od dalších kapel,
00:30:17 jako třeba Spandau Ballet a Duran Duran, byl Rolandův zpěv.
00:30:23 Nešlo o běžný standard. Má neskutečný hlasový rozsah.
00:30:53 Saxofon. To je Will Gregory, že jo?
00:30:56 Jo. Přiletěl nahrát demáč. Dal to na první dobrou.
00:31:06 Nahrál výjimečný part. Použilo se to do finální nahrávky.
00:31:12 A pak přišlo...
00:31:17 Tohle se nikdy nepoužilo. Zní to super!
00:31:23 Jo, fantazie. Pusť to všechno.
00:31:31 Není to nutné, ale je to krásná vrstva.
00:31:36 Klidně by to zapadlo na "The Hurting".
00:31:40 Je tam opět ta melancholie.
00:31:43 A texty, i když jsem vlastně nevěděl, co znamenají,
00:31:47 odpovídaly tomu, jak bych v té době popsal sebe sama
00:31:51 nebo své tehdejší prožitky.
00:31:54 Prostě všechen ten zmatek, provázející dospívání.
00:32:00 Samozřejmě jsem o tom doširoka vykládal,
00:32:04 ale šlo mi o to vyrovnat se se svou sexualitou.
00:32:09 Vyrůstal jsem ve značně religiózním prostředí
00:32:13 uprostřed pustiny v Coloradu.
00:32:15 Procházel jsem si tehdy něčím velice specifickým.
00:32:18 Díky téhle muzice jsem získal příjemný pocit, že mi někdo rozumí.
00:32:25 Měla vyjít na jako béčko singlu.
00:32:27 Kurt prohlásil, že je až moc dobrá a že patří na album.
00:32:30 Měl pravdu.
00:32:31 Je to jedna z věcí, při jejichž poslechu mi okamžitě dojde,
00:32:35 proč se lidi chytí.
00:32:36 Je to prostě něco,
00:32:39 s čím jste na spoustě alb z tehdejší doby nesetkali.
00:32:42 Byl to hit, ale měl současně hloubku.
00:32:45 Vzpomínám, jak mi pár let nato kluci cinkli s tím, že chtějí,
00:32:49 abych s nimi jela na turné.
00:32:53 Zahajovala jsem koncert písní "I Believe".
00:32:59 Zničehonic zaznělo...
00:33:04 Spustil klavír.
00:33:38 Kolik poprockových kapel zahajuje show na klavírní křídlo?
00:33:46 Tedy kromě Eltona Johna, ovšem to je kategorie sama pro sebe.
00:33:50 U kapel jako Tears for Fears byste klavír na pódiu nečekali.
00:33:56 "The Working Hour" začínala klavírní melodií,
00:34:00 kterou složil Ian.
00:34:05 Tenkrát nás nadchl film "Veselé Vánoce, pane Lawrenci"
00:34:09 kde hráli David Bowie a Ruiči Sakamoto.
00:34:14 Sakamoto složil k filmu muziku a zahrál si i japonského velitele.
00:34:21 Jeho muzika zcela jistě ovlivnila skladbu "The Working Hour".
00:34:29 Ta slova jsem vymyslel sám, doma. Ian je z nějakého důvodu odmítal.
00:34:36 Vysvětloval jsem mu, jak ke skladbě krásně pasují,
00:34:40 třeba při změnách tóniny.
00:35:14 Basová linka Kurta Smithe je v tomhle případě dost nedoceněná.
00:35:19 Fakt skvělá figura.
00:35:24 Měl vynikající nápady.
00:35:26 Tohle je jeden z nich. Steinberger, super zvuk.
00:35:37 Zní to dobře i dneska. Super.
00:35:41 Panoval stálý tlak na to vydat další singl.
00:35:45 Naléhali na nás,
00:35:47 abychom podstatě každou novou písničku vydali i na singlu.
00:35:52 V "The Working Hour" se zpívá:
00:35:55 "Platí nás ti, co se poučili z našich chyb."
00:36:00 Přesně tak jsem to tehdy bral,
00:36:03 že nás popostrkují a radí nám, co máme dělat.
00:36:07 "Mohli bychom selhat.
00:36:10 Pak by jim teprve došlo, aby příště něco takového neopakovali."
00:36:27 Co tímhle veršem asi myslel?
00:36:31 Jakmile jste z jejich pohledu byli "hitová kapela",
00:36:34 měli dojem, že každá nová písnička bude zase hit.
00:36:38 Realita je přitom naprosto odlišná.
00:36:41 Vždycky nás zajímalo hlavně to, jestli se v branži udržíme.
00:36:45 Když jsme zvažovali název alba, většina se klonila k názoru,
00:36:50 že by se mělo jmenovat "The Working Hour".
00:37:00 Dost jsme se tehdy porafali.
00:37:03 Chtěl jsem ho totiž nazvat "Songs from the Big Chair".
00:37:09 Prosazoval jsem to sám. A vyhrál jsem.
00:37:16 Totéž následovalo u grafiky alba.
00:37:20 Vzali si do hlavy,
00:37:22 že by na obalu měly být nějaké Miróovské klikyháky.
00:37:25 S Kurtem jsme se zrovna nechali ve studiu černobíle vyfotit.
00:37:29 Prohlížel jsem si kontaktní otisky a povídám: "Tohle přijde na obal."
00:37:33 Takhle jednoduché to bylo. Vzali fotku,
00:37:36 přidali název a notovo.
00:37:41 Klasika.
00:37:43 Vypadají jako dvojka ztrápených adolescentů.
00:37:47 Působí to velice líbezně.
00:37:50 Na rozdíl od obvyklých suverénních
00:37:52 rockových nebo popových hvězd z té doby.
00:37:55 Takoví Duran Duran vypadali, že jsou pro popmusic jako stvoření.
00:37:59 Naparovali se, prostě to byla póza se vším všudy.
00:38:02 Tihle dva připomínali dvě ustarané veverky,
00:38:05 sedící společně na obalu alba.
00:38:27 Ty texty mi moc neseděly.
00:38:30 Netušil jsem, co čem psát, věděl jsem jen, že je to lovesong.
00:38:34 Kurt to díkybohu vzal za mě.
00:38:36 Když Roland naznačuje, že jde v podstatě
00:38:39 o prostou milostnou píseň,
00:38:42 je to znát více v textech než v samotné nahrávce.
00:38:45 Je tak výborná díky vyznění celé kompozice.
00:38:48 Jakmile klavír zahraje nosné téma,
00:38:50 okamžitě vás trkne, že je to skvělá píseň.
00:38:53 To, že použili klavír v rockovém prostředí, bylo vážně vynikající.
00:39:00 Fakt super. Zní to čistě.
00:39:10 To je Jupiter 8, arpeggio.
00:39:16 Krása.
00:39:20 Do toho klavíru jdou kovové perkuse.
00:39:24 Trochu jsme to promíchali. A je to.
00:39:33 S tím klavírem to skvěle ladí, co? Jde o to, že to není čistý klavír.
00:39:47 Je to unikát v tom smyslu, že jde o love song,
00:39:51 a do těch se Roland pouštěl jen vzácně.
00:39:54 Určitě to není žádné obyčejné "Miluju tě".
00:39:57 S ohledem na kompoziční stavbu a akordy
00:40:00 jde o dost rozvinutou muziku.
00:40:03 Ten refrén nemá chybu.
00:40:05 Zní to bombasticky a je to krásná melodie.
00:40:20 Měli jsme pocit, že to může působit stejně
00:40:25 jako "Take Me to the River" od Talking Heads.
00:40:28 Úžasná basa, co?
00:40:30 Fantazie. Super part. Basa a bicí spolu.
00:40:39 To je "Take Me to the River"!
00:40:48 Chytlavá věc. Já vím.
00:40:50 Většinou mě nejvíc ze všeho strhne rytmus, takže basa a bicí
00:40:54 tady tvoří skutečnou rytmickou sekci kapely.
00:40:57 Není nic příjemnějšího,
00:40:59 než když se baskytarista dokonale sladí s bubeníkem.
00:41:08 Když to srovnáte s ostatními skladbami na albu, zní to mocně,
00:41:12 jako velká zvuková plocha.
00:41:19 Další sólo na synťák, to bude Ian. Se šlupkou na konci.
00:41:32 Na to si vůbec nevzpomínám.
00:41:36 Díky Chrisovi Hughesovi jsme to nahráli naprosto pohodově.
00:41:43 Díky produkci to znělo jako něco víc než jen milostný slaďák.
00:41:48 "Head Over Heels" má asi nejlepší výpravný závěrečný refrén
00:41:53 jako "Hey Jude" od Beatles nebo "Hot Love" od T-Rex.
00:41:59 Neodolatelné finále fantastické písničky.
00:42:06 Báječný moment, kdy zazní společně klavír a sbor
00:42:09 a skladba směřuje do finále.
00:42:11 Vážně nádhera.
00:42:19 Scházejí se tam všechny prvky.
00:42:25 Trochu ambientní.
00:42:27 Jde o ztrojenou stopu, co navozuje pocit, že jde o velký sbor.
00:42:33 Což podle mě vyšlo.
00:42:36 Vždycky se mi líbila konverzace klavíru se sborem.
00:42:40 Je to krásná kompozice.
00:42:53 Původně byla o osm taktů delší, ale pořád jsme ji zkracovali.
00:42:59 Báječná mezihra. Taky mě to napadlo.
00:43:02 Vážně zajímavý text, a v refrénu se rozvine v milostný příběh.
00:43:08 David Bates chtěl, abychom prorazili v Americe.
00:43:12 Dokola něco mlel o "hitu pro dopravní špičku".
00:43:17 Nechápal jsem, o čem to mluví.
00:43:22 Lidi sedí v autě s loktem vystrčeným z otevřeného okýnka
00:43:26 a pohvizdují si k písničce.
00:43:28 Zní to dokonale.
00:43:30 Když Roland přišel do studia,
00:43:33 zahrál sem tam dva akordy na akustickou kytaru.
00:43:36 Slyšel jsem ho a zeptal jsem se:
00:43:40 "Rolande, co to je? O co se snažíš?"
00:43:44 Nijak zvlášť se nesnažil z toho udělat celou písničku,
00:43:48 prostě si to jen občas zahrál.
00:43:51 Tak jsem ty dva akordy vzal,
00:43:53 přidal k nim jednodušší rytmus na bicí a basový part.
00:44:00 Jednou odpoledne přišla do studia Carolyne, Rolandova žena.
00:44:03 Bylo slunné odpoledne. Přehrál jsem jí to.
00:44:06 Spustila: "Páni! Co to je? Zní to skvěle."
00:44:09 Povídám: "Jo, taky bych řekl. Vyřiď to manželovi."
00:44:13 Když jsem složil "Everybody Wants to Rule the World",
00:44:16 nelíbila se mi.
00:44:18 V té době se totiž ještě jmenovala "Everybody Wants to Go to War".
00:44:23 Složil jsem ji na španělku s přimíchaným bicím automatem.
00:44:28 Znělo mi to jako slabá věc.
00:44:33 Tu písničku si prosadila až moje zesnulá žena Carolyne.
00:44:40 Zněla prostě povrchně. Nic mě na ní nechytlo.
00:44:45 Kurt si podle myslel totéž. Dokonce i sám Roland.
00:44:49 Prostě jsme byli proti. Znělo to...
00:44:52 Zkrátka nebylo to nic moc.
00:44:56 Věděl jsem, že je potřeba to nějak ozvláštnit, najít zvuk,
00:45:00 co vás donutí zdvihnout hlavu na druhé straně místnosti a říct:
00:45:04 "Hele, to je dobrý." Právě na tom jsme s Ianem zapracovali.
00:45:08 Povídám: "Chce to jednoduchý, cinkající synťák,
00:45:11 se sestupnou melodikou. Ian spustil...
00:45:14 A trefil to.
00:45:18 Bůh žehnej Chrisovi. Jednalo se vlastně o shuffle rytmiku.
00:45:24 Chris na to zareagoval coby bubeník.
00:45:33 Týden nato přišel Roland do studia a povídá: "Asi něco mám."
00:45:38 Vytasil se s několika texty a kousky melodií.
00:45:41 Já na to: "Stop. Všeho nechte. Vypilujte to a nahrajte."
00:45:46 Skládání a nahrávání bylo hotové tuším za pět dní, možná šest.
00:45:51 Což byla na nás nevídaná rychlost.
00:45:54 Jedna písnička nám většinou zabrala měsíc.
00:45:57 Jako jednu z prvních věcí nám Roland přehrál
00:46:00 nádherné úvodní arpeggio na kytaru a synťák.
00:46:03 Kytara...
00:46:08 A pak spustil...
00:46:15 A jeli jsme.
00:46:25 Zkoušel jsem do "Everybody Wants to Rule the World" zpívat,
00:46:29 ale znělo to příšerně.
00:46:31 Když to nazpíval Kurt, naprosto dokonale to sedělo.
00:46:35 Stojí za to zmínit Kurtův hlas. Zní nádherně, křehce.
00:46:45 Má to hloubku i bez přemíry výrazu. Neskutečně oduševnělá věc.
00:46:56 Ta vřelost Kurtova zpěvu se k té písničce dokonale hodí.
00:47:04 Krásně mu to sedlo.
00:47:11 Když si budete ten text číst na papíře, není snadné z toho poznat,
00:47:15 jestli je dotyčný veselý, smutný, zda je pro nebo proti.
00:47:19 Jsou to pospojované chytré věty.
00:47:23 "Držíme se za ruce, zatímco zdi se hroutí."
00:47:27 Šlo o akcentování tehdejší doby.
00:47:32 Několik Rolandových stop...
00:47:37 Dohromady...
00:47:42 Dohromady to zní skvěle.
00:47:48 Harmonie je moc nahlas.
00:47:55 Líbila se mi kombinace dvou vokálů,
00:47:59 to, jak se navzájem prolínaly, jak zdůrazňovaly a doplňovaly.
00:48:03 Rolandův hlas dokonale ladí s Kurtovým.
00:48:07 Zní to čistě, nepříliš hutně. Ale ladí jim to dokonale.
00:48:15 Vážně výjimečné souznění. Byli jedineční.
00:48:19 A přestože byla jejich vokální tonalita snadno rozpoznatelná,
00:48:23 znělo to netradičně.
00:48:25 "Everybody Wants to Rule the World" je úchvatně vygradovaná.
00:48:30 Jde o typický trik Tears for Fears,
00:48:33 kdy se zdá, že refrén začíná dřív, než skončí sloka.
00:48:36 Ty pasáže se prolínají. Posluchače to vtáhne dovnitř.
00:48:40 Ta muzika je prostě v pohybu a vy jí nemůže odolat.
00:49:04 Chyběly nám písničky, to nepochybně. Hlavně ta poslední.
00:49:12 Napadlo nás použít nějaké provizorium.
00:49:15 Udělali jsme to i posledně.
00:49:18 Někdo ostatně zmínil, že je to pouhá vycpávka.
00:49:20 Řekli jsme si, že albu prospěje nějaká lehčí mezihra.
00:49:24 Nikdy by nás nenapadlo, že se z toho stane tak obrovský hit.
00:49:27 Když jsem to slyšel poprvé, málem jsem brečel radostí.
00:49:31 To byl přesně ten "hit pro dopravní špičku".
00:49:35 Okamžitě jsem věděl, že "Everybody Wants to Rule the World"
00:49:38 bude obří hit.
00:50:01 Tehdy byly videoklipy ještě v plenkách.
00:50:05 V 80. letech nastaly v hudebním světě ohromné změny.
00:50:08 Došlo ke dvěma velkým událostem.
00:50:11 Jednou z nich byl úsvit kompaktních disků v polovině 80. let.
00:50:15 Ovšem ještě významnější byl vznik stanice MTV.
00:50:18 Od té doby jsme v televizi sledovali rozzářené,
00:50:21 dobře vypadající lidi a poslouchali přitom jejich muziku.
00:50:25 Dokonalé načasování.
00:50:27 Zoufale sháněli materiál a skladba "Everybody Wants to Rule the World"
00:50:30 bylo pro MTV jak dělaná.
00:50:33 MTV byla ohromným přínosem. Nadšeně po nás skočili.
00:50:38 Nebyli jsme atraktivní.
00:50:40 Možná právě díky tomu to atraktivitu získalo.
00:50:43 Znenadání se objevily hudební klipy
00:50:46 a mohli jste oslovit doslova celý svět.
00:50:49 Lidi vás nejen poslouchali, ale zároveň sledovali v televizi.
00:50:53 Tři nebo čtyři měsíce jsme byli úplně všude.
00:50:57 V televizi nás vysílali dokola.
00:51:01 Jedno turné, další turné a další a další, pořád tytéž písničky
00:51:05 z pouhých dvou alb,
00:51:08 navíc ve stejném pořadí kvůli playbacku z Revoxu.
00:51:11 Museli si na turné vzít automaty, jinak by nemohlo zaznít všechno.
00:51:15 Takže si asi připadli trochu jako papoušci,
00:51:19 co opakují každý večer totéž, zatímco lidi na ně pokřikují.
00:51:22 Z hlediska psychiky nic moc.
00:51:26 Už předtím dávali najevo, že mají dosti křehké sebevědomí.
00:51:29 Po návratu z tak dlouhého turné zjistíte, že všechno je jinak.
00:51:32 Vztahy v kapele jsou značně napjaté.
00:51:36 Jednou jsme hráli v Kansasu. Tuším, že byla neděle.
00:51:39 Vrátili jsme se na hotel a šli jsme do baru.
00:51:43 Zpívala tam nějaká žena. Nikdo o ní nikdy neslyšel.
00:51:48 Byli jsme číslo jedna. Rozbrečela mě.
00:51:52 Rozbrečela tam úplně každého. Napadlo mě - o tohle v muzice jde.
00:51:57 Právě ona tehdy rozhodla o směřování Tears for Fears
00:52:02 v následujících čtyřech letech.
00:52:08 Krom toho, že jsem si procházel terapií, jsem hledal to,
00:52:11 co měla ona.
00:52:13 A našli jsme to až ve chvíli, kdy za námi přijela do Anglie.
00:52:17 Byla to Oleta Adams.
00:52:48 V Anglii jsme strávili asi tři nebo čtyři měsíce zkoušením.
00:52:53 Byla to nádhera. Vynikající zkušenost.
00:52:58 Na ty první koncerty nikdy nezapomenu.
00:53:02 Takový ohlas jsem nečekala.
00:53:06 "Listen" je úchvatná záležitost.
00:53:09 Ian Stanley strávil spoustu času skládáním a pilováním aranží.
00:53:15 Vrátili jsme se do Bathu, takže jsem zaskočil za Ianem.
00:53:19 Jednou večer přitáhl domů hromadu hypermoderní
00:53:23 syntezátorové aparatury.
00:53:28 Byly tam naprogramované melodie.
00:53:31 Šlo o modulární syntezátor Roland 100M.
00:53:35 Připomínal spíš stroj nějakého šíleného vědce se spoustou zástrček
00:53:39 a kabelů a my se z jeho vynálezu snažili vymáčknout nějaký zvuk.
00:53:46 Zčásti náhodou a napůl záměrem tak vznikl základ skladby "Listen".
00:53:52 Napadlo mě, že je to naprostá paráda.
00:53:55 Nicméně každý zvuk jsme museli hledat znovu.
00:53:59 Typický Ian, nic si nepoznamenával.
00:54:03 Stačilo by, kdyby si třeba vyfotil nastavení.
00:54:08 A přijít na to nám trvalo věčnost.
00:54:13 A do toho začal Chris vyvádět psí kusy na Fairlightu.
00:54:18 Nastala chvíle, kdy to bylo nutné nahrát. Usilovně na tom pracoval.
00:54:23 Takže jsme začali chystat jednotlivé kousky na desku.
00:54:26 Lepili jsme to po částech: střípky synťáků, harmonií,
00:54:31 podivné vokály, k tomu kytary.
00:54:34 Narostlo to do enormních rozměrů.
00:54:39 Druhá část skladby,
00:54:41 kdy se zvuk ztišuje a mává jakoby na rozloučenou,
00:54:44 považuju za klasickou, epochální záležitost.
00:54:50 Pak přišel čas na zvláštní doprovodné vokály.
00:54:54 Ian mě zavalil zvláštními keňskými výrazy s tím, abych to zazpíval.
00:55:01 Znělo to jako nesmyslné blábolení.
00:55:08 Podle mě to znamenalo: "To kuře tikka mi zabalte s sebou".
00:55:12 Byl jsem v Keni a věděl jsem,
00:55:15 jak se svahilsky řekne "kuře", tedy "kuku".
00:55:18 A zbytek jsou nesmysly. Zní to...
00:55:28 Naprostý blábol.
00:55:31 Ale když to zazpíváte dostatečně odhodlaně, tak vám to projde.
00:55:48 Ten zpěv je moc potichu.
00:55:51 Díky. To říkáš brzo. Promiň, kámo.
00:55:56 Připomíná to filmovou scénu,
00:55:59 při níž se necháváte unášet vlnou příjemných pocitů.
00:56:02 Píseň "Listen" byla vážně důležitá pro celé album.
00:56:05 To je totiž v mnoha směrech dost zhuštěné a intenzivní.
00:56:09 A přestože měla "Listen" důslednou produkci,
00:56:12 pořád si u ní můžete vydechnout.
00:56:15 Není tam příliš vokálů.
00:56:17 Je to styl muziky, co může znít trošku jako dělaná pro hippie-trip.
00:56:21 Stačí zavřít oči, přestat vnímat okolí a nechat se unášet muzikou.
00:56:26 Dnes to album lidi považují za jedno z mezních alb 80. let,
00:56:31 za jedno z nejlepších svědectví.
00:56:34 Definuje tehdejší dobu a obstojí i nyní.
00:56:36 Skutečnost, že někdo označil "Songs from the Big Chair"
00:56:39 za definici celé éry...
00:56:43 Není na nás, abychom se k tomu vyjadřovali, ale chápu to.
00:56:47 V následujících letech jsme pořád slýchali
00:56:52 "Everybody Wants to Rule the World" v různých formách.
00:56:56 Takže mám taky pocit, že to album charakterizuje celou éru.
00:57:02 Takže je to i na nás. Ne úplně.
00:57:06 Zjevně to za nás řekl někdo jiný.
00:57:10 To album mělo v Americe obří úspěch.
00:57:14 Dostalo se na 1. místo žebříčku a udrželo se v Top 10 asi 6 měsíců.
00:57:19 A to bylo v době, kdy vycházela spousta velice povedených desek.
00:57:23 Album vás vybízí vydat se na cestu.
00:57:27 A ta cesta má spoustu rozličných nálad. Může vás povzbudit.
00:57:33 Může se vás zmocnit a dovést do temných zákoutí.
00:57:37 Dokáže vás dostat někam, kde se budete cítit povzneseně.
00:57:42 Může vás odvést prakticky kamkoli. Prostě...
00:57:47 Jo, klasické album.
00:57:52 Na rozdíl od alb ostatních kapel
00:57:55 se tahle deska udržela v povědomí lidí.
00:57:57 Má totiž mnohem větší hloubku
00:58:00 než spousta jiných počinů z té doby.
00:58:03 Odkaz takových desek většinou přetrvává déle.
00:58:06 A k tomu si přičtěte obal desky, černobílý portrét nás dvou.
00:58:11 Samotný název a to, že tam jsou špičkové pop songy.
00:58:21 Mám z toho vážně ohromnou radost.
00:59:01 Skryté titulky Tomáš Pechoušek
00:59:02 Česká televize 2020
Britská kapela Tears for Fears, prezentovaná hlavně Rolandem Orzabalem a Curtem Smithem, v roce 1985 vydala jedno z největších alb tehdejší nové vlny. Jejich počin Songs From The Big Chair slavil úspěch nejen u posluchačů, ale i kritiků. Album obsahující hity Mothers Talk, Shout nebo Everybody Wants To Rule the World okupovalo přední příčky hitparád po celém světě.
Dokument přináší osobní výpovědi hlavních aktérů nahrávání tohoto díla, včetně pohledu na fungování kapely v té době. Zákulisí vzniku a nahrávání jednotlivých písní je pro fanoušky kapely, a nejen pro ně, úžasným zážitkem mapujícím význačný moment populární hudby.