Osudy českého skautingu jsou vlastně českými dějinami „v malém“. Připravil V. Portel
00:00:09 -Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe
00:00:13 milovati vlast svou republiku Československou
00:00:16 a sloužiti ji věrně v každé době.
00:00:19 Plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony skautské.
00:00:23 Duší a tělem býti hotov pomáhat bližním.
00:00:27 K tomu mi dopomáhej Bůh.
00:00:40 -Do dneška mám schovaný ohořelej kousek dřeva
00:00:43 ze svého slibového táborového ohně, že jo.
00:00:45 To bylo strašně důležitý, ten slib.
00:00:48 -Jak se říká, skautem se stává člověk na celý život,
00:00:52 tak přesně takhle já to cítím.
00:00:56 Já se cítím tím oddílem...
00:00:59 vychován, upevněn, nasměrován.
00:01:02 -Ta atmosféra, to kamarádství.
00:01:05 Tam nebyly... ehm...
00:01:07 Tam hrubý slova vůbec neměly naději.
00:01:11 -Úžasný dětství, přátelství, kamarádství.
00:01:15 A ten přesah duchovní do toho... Tři dimenze.
00:01:20 Služba sobě, služba bližnímu
00:01:24 a služba Bohu.
00:01:26 -Mě to správně nakoplo,
00:01:28 že jsem měl ty protikomunistický
00:01:31 ehm, tyhlety... nálady.
00:01:34 Jako jo, že prostě jsem věděl, že to je špatně, ten komunismus.
00:01:39 -Český skauting byl ve 20. století opakovaně zakazován.
00:01:44 První pokus o likvidaci provedli nacisté.
00:01:47 Další komunisté po převratu v únoru 1948.
00:01:50 Tehdy se hnutí rozštěpilo.
00:01:53 Někteří členové Junáka se de facto přidali ke komunistické straně.
00:01:57 Z mnohých se naopak stali oponenti režimu.
00:02:01 Jedinou organizací pro kluky a dívky
00:02:03 se měl v Československu stát Pionýr,
00:02:06 vytvořený podle sovětského vzoru.
00:02:08 Zatímco skauti vyznávali křesťanské a vlastenecké ideály,
00:02:12 v Pionýru měli být vychováváni budoucí řádní komunisté.
00:02:23 -Chodil jste do Pionýra?
-Chodil jsem do Pionýra.
00:02:27 -A jak jste to jako ten kluk, kterej byl předtím skaut,
00:02:30 tak jak jste to zvládal, nebo jak jste to vnímal?
00:02:33 -Vnímal jsem to, že my jsme dřív chodili do přírody,
00:02:36 kdežto ten Pionýr byl ve třídě. Prostě to bylo pokračování, že jo.
00:02:41 Zavazujeme se, že... Zavazujeme se, že Františkovi Novákovi,
00:02:46 který propadá z dějepisu pomůžeme.
00:02:49 A zavazujeme se sběr. A zavazujeme se...
00:02:52 A to byly prostě takovýhle věci.
00:02:54 A už tenkrát jsme to cítili jako strašlivý šustění papírem.
00:02:59 -To byla, alespoň na té škole, kde my jsme byli,
00:03:02 to byla absolutně formální věc.
00:03:04 Prostě jednou za týden byla pionýrská schůzka,
00:03:07 kde se dělala prezence.
00:03:10 Tam se prostě přišlo a zase se odešlo.
00:03:13 A v té době škola vyžadovala,
00:03:17 aby se chodilo do školy v pionýrském šátku.
00:03:20 Tak jste ráno přišel do školy a učitelka vám řekla:
00:03:23 Jak to, že nemáš šátek?
00:03:25 No a já jsem řekl: Tak já si ho zejtra vezmu.
00:03:28 No. Takovýhle...
00:03:30 -Já jsem v podstatě do Pionýra vstoupila v sedmý nebo osmý třídě.
00:03:35 Po třídní schůzce se rodiče shodli, že teda musím.
00:03:38 Jednak jsem byla vyvěšena jako ti, kteří nechodí do Pionýra,
00:03:41 na černý listině.
00:03:43 A jednak ale maminka byla pozvaná do sborovny nebo ředitelny
00:03:46 a bylo jí řečeno,
00:03:48 že by mi nemohli dát doporučení na střední školu.
00:03:50 DÍVKA PŘEDŘÍKÁVÁ A DĚTI OPAKUJÍ:
-Slibuji před svými druhy,
00:03:53 -Slibuji před svými druhy,
00:03:55 -že budu pracovat,
-že budu pracovat,
00:03:58 -učit se a žít
-učit se a žít
00:04:00 -podle pionýrských zákonů,
-podle pionýrských zákonů,
00:04:05 -abych byl dobrým občanem
-abych byl dobrým občanem
00:04:09 -své milované vlasti
-své milované vlasti
00:04:13 -Československé socialistické republiky
00:04:16 -Československé socialistické republiky
00:04:20 -a svým jednáním chránit
-a svým jednáním chránit
00:04:25 -čest Pionýrské organizace
-čest Pionýrské organizace
00:04:29 -Socialistického svazu mládeže.
-Socialistického svazu mládeže.
00:04:36 -Už od roku 1948 končili mnozí skauti v protikomunistickém odboji.
00:04:42 Byli odsuzováni v politických procesech, odcházeli do exilu.
00:04:45 Oddíly přežívaly tajně.
00:04:48 Později pod krytím tělovýchovných a turistických organizací.
00:04:53 -Já jsem se do toho oddílu dostal
00:04:55 zhruba před dvanáctým rokem svého života.
00:04:58 Byl to oddíl, o tom se neříkalo ani šeptem, že by byl skautský.
00:05:03 Prostě nějaký oddíl. To patřilo pod Slavoj Vyšehrad.
00:05:08 A byl to vlastně dorost jachtařský.
00:05:11 Hlavní výhoda tohohle oddílu byla,
00:05:14 že to byl ostrůvek normálnosti v nenormálním prostředí.
00:05:19 -V 60. letech v Československu nastalo politické uvolnění.
00:05:23 Byly například povoleny nepionýrské tábornické kluby.
00:05:28 -Přes všecky moje kamarády atd.
00:05:30 jsem se dostal k jistému Pepíku Zikánovi na Žižkově,
00:05:33 kterej měl turistickej oddíl.
00:05:35 On byl v tu dobu ještě v KSČ.
00:05:37 A byl dokonce spolupracovníkem policajtů.
00:05:40 On potřeboval odškodnit své špatné činy z roku 1948,
00:05:44 kdy pomáhal Junáku do hrobu.
00:05:47 Udělá katarzi.
00:05:49 A nyní prostě pod chránícíma křídlama toho KSČ
00:05:53 a toho policajta, jo...
00:05:56 Aspoň si to tak představoval.
00:05:58 Chtěl prostě udělat dobrej skautskej oddíl.
00:06:02 A najednou jsme do toho přišli my. Tak tomu dal zelenou.
00:06:05 V létě v červenci jsme se domluvili
00:06:07 na vzniku tábornického klubu Psohlavců.
00:06:10 Ten vznikl přesně v roce 1965.
00:06:14 No a svým způsobem trvá do dneška.
00:06:17 -Jana Pfeifferová začala pomalu navazovat na činnost
00:06:20 poválečného skautského oddílu Třináctky.
00:06:23 -Manžel vlastně založil ten skautský oddíl.
00:06:26 Tento rok slavíme teda 50 let, že jo.
00:06:29 Takže to bylo v roce 1966.
00:06:32 Těch několik let jsme žili jako turistický oddíl ROH.
00:06:36 Měli jsme spoustu známejch z tý Třináctky původní,
00:06:38 který měli děti v tom věku těch našich dětí.
00:06:42 Takže, jsme je přibírali.
00:06:45 Oni to tolerovali, že to teda můžou bejt děti vlastně odkudkoliv.
00:06:49 -A to byl oddíl jako skautskej?
00:06:52 -No my jsme si udělali svůj zákon, že jo, podle zákona skautského.
00:06:57 Někteří skauti byli takoví posedlí, že nosili aspoň opasky skautský.
00:07:03 Tím se pak dostali do maléru, třeba že jo.
00:07:06 No tak, my jsme tyhlety jako takový, ehm...
00:07:09 Ty tajný věci jsme nechtěli dělat, abychom neublížili dětem.
00:07:13 -Ti Psohlavci mě vyslali
00:07:15 za posledním žijícím náčelníkem skautů...
00:07:19 -Kdo to byl?
-Doktor Rudolf Plajner.
00:07:23 On si nechal vykládat, podobně jako vykládám vám,
00:07:26 ne mojí ale tu genezi těch Psohlavců.
00:07:28 A kdo tam je a jak to děláme a tohleto.
00:07:32 A pak se vypnul ve svých, já nevím 65 letech,
00:07:35 nebo kolik mu tenkrát bylo,
00:07:37 k takovýmu stařeckýmu, promiňte, gestu.
00:07:40 Vstal a říká:
00:07:42 Medvěde! Oni tehdy mi říkali Medvěde...
00:07:47 Teď nebo nikdy!
00:07:50 Za čtrnáct dní nebo za tejden, ehm, vyšla naše tisková zpráva,
00:07:55 myslím, že to bylo ve Svobodném slově.
00:07:58 Tábornický klub Psohlavci se přejmenoval
00:08:02 na Junácký klub Psohlavci Praha.
00:08:06 A tím začala obnova skautingu.
00:08:11 -Opět nastupují junáci do služby vlasti.
00:08:20 Tyto historické vlajky přetrvaly v úkrytech dobu okupace.
00:08:23 I dalších 20 let.
00:08:35 -Na jaře 1968 mě potkal někdo, kterej mi řekl:
00:08:38 Já tě znám, my jsme spolu byli vlčata.
00:08:40 Pojď, my zase obnovujem oddíl, přijď!
00:08:43 Já jsem přišel, pozdravil jsem se,
00:08:46 pro mne to bylo dávno, pro ně nedávno.
00:08:50 Oni mne poznali,
00:08:52 já jsem si je musel vybavovat, kteří jsou kteří.
00:08:55 -Na zimním stadionu se sešli činovníci bývalí.
00:08:59 A ti tam vyhlásili obnovení Junáka v Československu a Mladý Boleslavi.
00:09:05 Byly tam takový cedule.
00:09:07 Na tom byly napsaný čísla oddílů historicky od jedničky do devítky.
00:09:11 No a tam jsem se vlastně přihlásil do 8. oddílu,
00:09:15 protože ten vodní skauting mi připadal takovej jako
00:09:18 že to je ještě něco navíc.
00:09:21 -Pro ty vedoucí to bylo hektický v tom směru,
00:09:23 že chtěli vlastně mít už, aby se prezentovali skauti v průvodu.
00:09:27 Takže se podařilo několik desítek dětí okrojovat.
00:09:31 Dát jim zelený košile. Byl to prvomájový průvod.
00:09:35 Získali obrovskej respekt a aplaus.
00:09:38 -Nebyla klubovna, ty Říčany, že jo, malý prostě.
00:09:42 My jsme se scházeli po různejch místnostech, co nám kdo půjčoval.
00:09:46 Takový jako klubový, nebo Svaz zahrádkářů a takový.
00:09:50 Protože ten boom byl obrovskej.
00:09:52 Na Říčany, který tehdy měly 7-8 tisíc obyvatel.
00:09:55 Tak v tom oddíle bylo 40 kluků.
00:10:06 -Tatínek usoudil, abych nerostl jako dříví v lese,
00:10:10 tak říkal: přihlásíme tě do skauta.
00:10:12 A našel si teda skauta.
00:10:14 Protože jsme byli věřící rodina, tak sháněl věřící oddíl.
00:10:18 A to byl oddíl ve Vysočanech, kterej byl založenej
00:10:22 vysočanskejma ministrantama u Svatyně Krista Krále.
00:10:27 Náš vedoucí se jmenoval Petr Majšajdr.
00:10:30 Přišel ke mně domů, hned mi podával ruku.
00:10:32 A hned mi vysvětloval, jak ty skauti si tykaj.
00:10:36 Pak jsem přišel teda na schůzku.
00:10:39 A protože tam byli starší kluci, já jsem tam byl asi nejmladší,
00:10:43 tak jsem říkal, to je takový divný, tak jsem tam přetáhl asi půl třídy.
00:10:48 -Z ničeho nic vybudovat organizaci na zelený louce.
00:10:52 My jsme ale dokázali si zřídit junáckou informační službu.
00:10:56 A pomocí ehm... novin
00:11:00 jsme tam zvali všecky zájemce o obnovu...
00:11:04 skautingu.
00:11:06 A to vám takhle přicházely ty registrační archy.
00:11:09 A já jsem kontroloval, jestli je to dobře vyplněný.
00:11:12 A počítal stavy a viděl jsem přímo, jak ta organizace roste.
00:11:16 Do několika týdnů...!
00:11:18 Ta organizace měla 70 tisíc lidí!
00:11:39 -Luděk Bartoš tehdy vedl skautský oddíl Pětku.
00:11:42 Dosud fungoval tajně.
00:11:44 Pod tělovýchovnou jednotou Slavoj Praha.
00:11:46 -My jsme ta 50. a raně 60. léta prožili ve velké izolaci.
00:11:55 Ta nálada v tom oddíle byla taková,
00:11:59 že se nám tam vlastně do toho skautingu zpátky moc nechce.
00:12:02 My jsme vlastně v rámci toho oddílu museli hlasovat,
00:12:06 jestli se k tomu připojíme.
00:12:08 Prošlo to tedy, ale že vůbec někdo pochybuje,
00:12:11 že bychom se měli přihlásit k vlastním kořenům,
00:12:15 tak to mě jako docela zasáhlo.
00:12:18 -Já jsem byla členkou dívčího náčelnictva.
00:12:21 Hlavně bylo třeba obnovit celej ten systém vzdělávání těch vůdců.
00:12:26 Takže jsme stanovovali pravidla,
00:12:29 co ti vůdcové se mají naučit, co mají vědět,
00:12:32 ty zkoušky jsme připravovali.
00:12:34 -Teď najednou bylo kolem nás spousta lidí
00:12:37 připravených nám radit, jak to teda obnovíme.
00:12:42 Oni se snažili navázat na ten uťatej strom.
00:12:46 A to, že z toho stromu, takhle jaksi po stranách,
00:12:50 vyrašily životaschopné větvičky,
00:12:54 ehm, to se vůbec nebralo v potaz.
00:12:57 My jsme měli nepřetržité problémy s ústředím.
00:13:01 Protože: Jak to, že nemáte šátek? Jak to, že... jo.
00:13:04 A jak to, že tohle? Jak to, že tamto?
00:13:06 My jsme vlastně vždycky utekli někam do toho lesa.
00:13:10 A jakmile jsme ve vrátili, tak jsme zase museli odpovídat.
00:13:13 Na naprosto nesmyslný, pro nás nesmyslný dotazy.
00:13:18 -V pozadí obnovy skautingu byl též vážný konflikt mezi skauty,
00:13:22 kteří po převratu různými způsoby podporovali komunistický režim
00:13:27 a těmi, kteří prožili 50. léta jako vězni či pronásledovaní.
00:13:31 V srpnu 1968 okupovaly Československo
00:13:35 armády Varšavské smlouvy.
00:13:41 -Přes ten Harrachov jezdil proud železa.
00:13:46 Oni v srpnu...
00:13:49 jeli na těch korbách...
00:13:52 a v hlavních...
00:13:54 pušek nebo samopalů nebo co,
00:13:57 měli zastrčený šeříky.
00:13:59 Protože oni věděli,
00:14:01 že když přijedou Rusové, tak je Češi vítají šeříkama.
00:14:08 -My jsme s babičkou šli do krámu nakupovat zásoby,
00:14:12 protože babička zažila válku,
00:14:14 takže měla svý zkušenosti, samozřejmě.
00:14:17 Do dneška vidím ty strhaný zamalovaný cedule, ty nápisy.
00:14:27 -Když sem přišli Rusové, tak...
00:14:30 My jsme ten skaut dělali nadšeně, jo, ale táta mi říkal:
00:14:34 No tak, hele, máme a máte po hehe, že jo.
00:14:38 Což já jsem jako nechtěl a ani jsem to v tý době nevnímal.
00:14:42 My jsme pořád jeli.
00:14:45 -Ve dnech 24. a 25. listopadu 1968
00:14:49 sešli se v Praze
00:14:52 delegáti junáckých oddílů z Čech a Moravy
00:14:55 na svém 3. sněmu,
00:14:57 který byl v roce 1948 odložen na neurčito.
00:15:06 Byla to zastávka na cestě několik měsíců předtím nastoupené,
00:15:10 na níž Junáci přehlíželi události minulého dvacetiletí
00:15:14 a zamýšleli se nad cestou časů příštích.
00:15:18 Zvolili si nové vedení,
00:15:20 jemuž s důvěrou vložili do rukou kormidlo junácké lodičky.
00:15:24 Na vlnách ne právě nejklidnějších.
00:15:31 Náčelníkem Junáka byl po válce i koncem 60. let
00:15:35 doktor Rudolf Plajner.
00:15:45 -My jsme opravdu žili v takový blaženosti, bych tak řekl.
00:15:49 V takový bublině, protože jsme jeli pořád dál.
00:15:53 Oddíl fungoval úplně nejlíp, jak mohl.
00:15:56 -Mně to přišlo poměrně dlouhý z tehdejšího pohledu.
00:16:00 A vlastně byly to pouze rok 68 a 69.
00:16:03 A polovina 70. roku.
00:16:06 Ale jako úžasný 3 tábory, spousty výprav.
00:16:10 -Stejně jako celá společnost tak i ten skauting si myslel,
00:16:14 že ještě něco vyvzdoruje, ale už jsme byli nalomený, že jo.
00:16:17 Prostě když vás takhle převálcuje armáda,
00:16:21 tak ehm... začnete svět vidět opravdu jinak.
00:16:26 -Po sovětské okupaci
00:16:28 oddíly ještě nějakou dobu pokračovaly v činnosti.
00:16:31 V normalizačním režimu však pro skauting opět nemělo být místo.
00:16:35 A vedení Junáka již pod nátlakem jednalo s představiteli strany
00:16:39 a tudíž státu o další likvidaci skautingu.
00:16:42 Junák měl být začleněn
00:16:44 pod nově vznikající Socialistický svaz mládeže.
00:16:48 Tedy de facto sloučen s Pionýrem.
00:16:51 -Pak se to postupně ořezávalo a ořezávalo.
00:16:55 A do tehdejší Ústřední rady Junáka
00:16:58 byli kooptováni lidé velice spjatí s Komunistickou stranou.
00:17:03 A ti už to potom dirigovali nějakým způsobem,
00:17:07 že ani to vedení Junáka tenkrát postupně to neuhrálo.
00:17:11 -Tam byl plán, že bude jednotná dětská organizace mládeže.
00:17:16 A říkali: bude to JDO.
00:17:18 Jednotná dětská organizace, avšak vnitřně diferenciovaná.
00:17:23 Takže bude JDO pomlčka Pionýr, JDO pomlčka Junák.
00:17:27 Junák samozřejmě mohl pracovat jenom na základech...
00:17:32 marxistickejch.
00:17:34 Bez jakýkoli vazby na světovej skauting.
00:17:37 No a bohužel, ono se to tak sklouzlo,
00:17:39 že už žádný JDO,
00:17:42 ale jednotná pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže.
00:17:46 -Prvního února 1970 vyšlo prohlášení Ústřední rady Junáka,
00:17:51 v němž se oznamovalo,
00:17:53 že skautské organizace budou začleněny pod SSM.
00:17:56 Fakticky šlo o rozpuštění skautských oddílů
00:17:59 v pionýrské organizaci.
00:18:01 Ačkali prohlášení ujišťovalo, že Junákům zůstane jistá autonomie.
00:18:06 Sloučení podepsal i doktor Rudolf Plajner.
00:18:10 -Podle jeho slov mu byla položena volba
00:18:14 mezi podepsáním sloučení...
00:18:18 a jinou alternativou,
00:18:21 že Junák bude prohlášen za protistátní organizaci.
00:18:27 A bude...
00:18:29 s Junákem a jeho členy
00:18:32 staršími 18 let
00:18:35 nakládáno příslušným způsobem.
00:18:38 -Měli jste nějakej kritickej postoj k tomu vedení toho Skautu?
00:18:42 Jako že takhle rozhodli,
00:18:44 že se ten skauting teda sloučí s tím Pionýrem.
00:18:47 -No my jsme to asi netušili, že to vlastně je takový prodaný.
00:18:50 Když už teda byli na těch postech, tak měli vytrvat, jaksi.
00:18:54 Prostě říct, když to nejde, tak to nebudem dělat.
00:18:57 A prostě skončíme, když nám to nedovolíte.
00:18:59 -Náčelník a člen předsednictva Junáka Rudolf Plajner
00:19:02 se v roce 1970 údajně pokoušel rezignovat.
00:19:06 Ale nakonec tak pod komunistickým tlakem neučinil.
00:19:10 Zůstal členem federální pionýrské organizace SSM.
00:19:14 Až do roku 1977.
00:19:17 -Tehdejší náčelník Plajner třeba ehm...
00:19:21 Vystoupil před shromážděním vůdců
00:19:24 a říkal: Jsem skaut, jseš skaut.
00:19:26 A sundal ze sebe tu košili krojovou.
00:19:31 A říkal: Jsem skaut? My jsme říkali, no... jseš.
00:19:35 On říkal: V kroji to není.
00:19:37 -A najednou jsem ho potkal na Můstku.
00:19:39 A on mi říkal: Ivane.
00:19:42 Tohle má dlouhýho trvání.
00:19:45 Tohleto je svinstvo politický a bude to...
00:19:48 Nevím, jestli to byly přesně tyhle slova.
00:19:51 Ale řekl mi jedno a to řekl přesně:
00:19:53 Hele, nakonec, když to vemem kolem a kolem...
00:19:57 Jde o naše děti!
00:19:59 Jinými slovy mluvil oportunisticky.
00:20:04 Jako by nabádal, jděte do toho Pionýra...
00:20:07 A dělejte dál, co můžete.
00:20:09 DOKTOR PLAJNER:
-Zánik jednoho
00:20:12 je v přírodě i ve společenském dění
00:20:16 vždycky počátkem života zase toho druhého.
00:20:21 A já jsem přesvědčen, že seznáte,
00:20:24 že opravdu se podařilo
00:20:26 do programu té nové organizace
00:20:29 začlenit velmi mnohé z toho,
00:20:33 co i my sami jsme pokládali za dobré,
00:20:36 pokrokové
00:20:39 a prospěšné této naší mládeži.
00:20:42 A přál bych si opravdu z upřímného srdce,
00:20:45 abyste vy všichni zůstali ve službách té nové organizace,
00:20:49 protože nejde o junácké děti,
00:20:53 nejde o pionýrské děti,
00:20:56 jde o všechny děti našich rodičů
00:20:59 v této Československé socialistické republice.
00:21:02 A já bych, jako starej táta a děda teda,
00:21:05 v závěru chtěl říct, že bych si přál,
00:21:07 aby se nám podařilo opravdu většinu dětí
00:21:10 tak nějak do té výchovné péče zahrnout.
00:21:13 -Bylo mu to potřeba? Ten podpis a to následné?
00:21:17 Bylo mu to potřeba?
00:21:20 Musel to udělat?
00:21:22 No tak, rozhodně mu to potřeba nebylo!
00:21:25 On už byl důchodce, my jsme byli dospělí synci všichni.
00:21:30 Rodiny zajištěny, on v důchodu.
00:21:32 Nikdy ničím nemohl být ohrožen. Mu to potřeba nebylo.
00:21:36 Ta perzekuce tu měla být, mohla být
00:21:39 a hrozila mladým.
00:21:41 -Když nám vlastně toho Junáka... Už to bylo před zrušením.
00:21:46 Tak se snažili ti vedoucí,
00:21:49 aby bylo co nejvíc v tý kontinuitě,
00:21:52 aby jeli ti kluci, který na to mají věk,
00:21:56 a trošku něco v hlavě, takže je posílali byť...
00:22:00 protože na Lesní školu se jezdí až od 18 let,
00:22:02 ale nám nebylo ještě 18 let, přesto nás tam nominovali.
00:22:06 Byl jsem za to rád. Tenkrát jsme si to užili.
00:22:09 A ještě jsme nevěděli, kde jsme vlastně,
00:22:12 co to bude pro budoucnost.
00:22:15 -Nevěděli jsme o tom, že vlastně už je to konečná.
00:22:18 Pak jsme se o tom bavili s tím, že oni to věděli.
00:22:21 A snažili se pro nás ten poslední tábor
00:22:23 v tom roce 1970 udělat maximální,
00:22:26 abychom si udělali ještě zkoušky, abychom si to nejvíc užili.
00:22:29 A vůbec jsme nikdo netušili,
00:22:32 že když jsme z toho tábora odjížděli,
00:22:35 že přijdeme do klubovny na podzim a oni nám řeknou konec.
00:22:39 -V tom 70. roce já jsem měl být rozhodčím
00:22:43 na prvních závodech vlčat v republice.
00:22:46 Já jsem tam přijel někdy vlakem kolem půlnoci.
00:22:49 A na tom místě, kde se měly konat druhý den závody
00:22:52 a já tam měl dělat rozhodčího, tam nebyl nikdo.
00:22:56 Ale nejen že tam nebyl nikdo. Ono tam nebylo nic.
00:22:59 Najednou mě v noci někdo chytl za rameno.
00:23:02 Říkal: Ty jseš Vezír, pojď sem. Tadyhle budeš spát a ráno odjeď.
00:23:06 Ty závody byly odvolány, protože...
00:23:09 Vzhledem k tomu, že se Junák ruší, tak měly bejt pod vlajkou SSM,
00:23:13 což zase odmítli pořadatelé.
00:23:15 -Ta besídka v 70. roce byla...
00:23:18 Taková dost i smutná,
00:23:20 protože ze začátku byl stromeček, dárečky, koledy a tak dále.
00:23:24 Na závěr teda jsme se se skautingem svým způsobem loučili,
00:23:28 protože jsme věděli, že teda je konec.
00:23:32 Udělali jsme slavnostní nástup. Všichni jsme byli v krojích.
00:23:35 A maminka odepínala děvčatům postupně skautský odznaky.
00:23:38 Připínala je na oddílovou vlajku.
00:23:40 S tím, že tu vlajku uloží a že ji schová na lepší časy.
00:23:43 No a pak jsme končili vlastně skautskou hymnou.
00:23:46 Písničkou "Proč s tím se máme rozejít".
00:23:50 ZPĚV PÍSNĚ: Jak zapomenout na ten čas,
00:23:56 kdy stáli jsme si blíž?
00:24:01 Jak zapomenout na ten čas,
00:24:07 snad, že to dávno již.
00:24:13 Tak dávno, dávno, hochu můj,
00:24:18 tak dávno, dávno již,
00:24:25 však srdečně si zapějem
00:24:31 na dávno, dávno již.
00:24:35 -My jsme udělali takový prohlášení.
00:24:38 A sepsali jsme takovej glejt.
00:24:41 A ten jsme uložili do lahve a zakopali jsme to ve skalách.
00:24:46 A tam bylo, že jak nám něco vemou ze skautského kroje
00:24:50 nebo něco takovýho,
00:24:52 tak že končíme, no, tak jsme to taky splnili.
00:24:55 No a bylo nás pár, kteří jsme nešli do tý organizace.
00:24:59 Oddíl přestal jako fungovat, že jo.
00:25:01 -Prostě ty lidi, který dál ten skauting měli s dětma dělat
00:25:05 se rozdělili na tři směry.
00:25:09 Který jedni práskli do toho, řekli, ať už nám každej vleze na záda!
00:25:13 Ať si s tímhletím, když to přeženu,
00:25:15 ať se těm dětem teda věnujou, jak chtějí,
00:25:17 ale my už prostě jdeme od toho! Jo.
00:25:22 Pak byl, ehm... druhej směr.
00:25:25 Kterej říkal: A víte co?
00:25:28 Pojďte, dáme se do toho Pionýra.
00:25:31 Případně ho zevnitř rozložíme, ale když nás nechaj,
00:25:34 vždyť oni nás nechaj, vždyť oni nic víc neuměj.
00:25:37 Tak to holt budeme dělat v Pionýru, ale budeme skautovat dál.
00:25:40 To byli ti oportunisti, že jo.
00:25:42 No a pak byl ten třetí směr.
00:25:46 A to jsme byli zase my!
00:25:48 Ti, kteří jsme to dělali ilegálně předtím,
00:25:50 tak jsme zase hezky šupky dupky do toho undergroundu sestoupili.
00:25:58 -Záleželo na těch vedoucích,
00:26:00 jestli byli ochotni akceptovat tuhle potupu nebo tenhle kompromis.
00:26:06 A zůstat.
00:26:08 A nebo to zavřít, že jo.
00:26:10 Velký města to měly jednodušší.
00:26:13 V těch Říčanech se nikdo nikam neschoval.
00:26:15 Tam prostě ti bolševici to měli naprosto zmapovaný, že jo.
00:26:18 -Bylo dilema, co jako teda udělat, že skauting je rozpuštěnej.
00:26:22 No a že teda...
00:26:24 Jediná je pionýrská organizace, že jo.
00:26:27 Tak já jsem říkala, no ježišmarjá, tak co?
00:26:32 Tak jsem svolala všechny rodiče, protože to byli přátelé.
00:26:36 A tak jsme se radili.
00:26:38 A oni říkali: Prosím tě, nemůžeš to přece dětem udělat,
00:26:41 abyste... ehm, to rozpustili.
00:26:44 To jim dává tolik dobrého, že?
00:26:47 My si přejeme, aby se pokračovalo.
00:26:50 A teď oni budou naopak postižení. Tím, že byli jako skauti.
00:26:54 -Čeho se báli?
-No báli se, že budou, že budou...
00:26:58 Třeba že se nedostanou na gymnázium.
00:27:00 Už byla taková hrůza z toho, že zas to přišlo a zase...
00:27:04 A co s tím uděláme, že jo?
00:27:06 Taková rezignace na něco.
00:27:09 Já jsem nebyla žádnej bojovník, že jo, samozřejmě,
00:27:12 abych řekla, tak půjdem do ilegality někam,
00:27:16 nebo co budeme dělat.
00:27:19 No tak nakonec jsme se s manželem jaksi rozhodli,
00:27:22 že teda vstoupíme do toho Pionýra na Praze 2.
00:27:30 -Bylo nám řečeno, buď pod Pionýra nebo skončit.
00:27:34 Všichni řekli skončíme, ale řekli mně:
00:27:37 Vezíre, ty bys měl s těma klukama pokračovat dál.
00:27:41 Já jsem říkal, no to je od vás hezký.
00:27:44 A skutečně jsem si dal pár minut na rozmyšlenou,
00:27:47 kdy jsem viděl, to že...
00:27:51 Ten závod, a že prostě by se to všecko nějak deformovalo.
00:27:55 Tak jsem říkal: Já taky nepudu.
00:27:58 A dva roky jsme se scházeli doslova jak pivní skauti.
00:28:01 To znamená scházeli jsme se většinou po hospodách,
00:28:04 aby nebylo vidět, že jsme nějaká konspirační skupina.
00:28:08 Ale furt jsme přemejšleli, jak pokračovat dál.
00:28:11 Jestli by to šlo nějak.
00:28:13 -Díky tomuhlenstomu vedoucímu střediska přezdívkou Penk,
00:28:17 jmenoval se Josef Volgemut,
00:28:20 kterej vlastně se svým způsobem obětoval
00:28:24 a stal se ze skautskýho vůdce vedoucím pionýrský skupiny...
00:28:31 Ale nám zůstala klubovna.
00:28:38 -Ono to pro nás bylo jednoduchý, my jsme neměli klubovnu,
00:28:41 my jsme prakticky neměli žádnej inventář,
00:28:45 takže jsme o nic nepřišli.
00:28:48 Asi mnohé oddíly, které...
00:28:51 vlastnily třeba klubovny a stany a já nevím co všechno,
00:28:54 tak asi měly dilema.
00:28:56 Protože řekly, když tam nepůjdem, tak nám to všechno seberou.
00:28:59 Takže mnoho těchhle oddílů si řeklo: Zkusíme to.
00:29:03 A přešlo do toho Pionýra.
00:29:05 -Během roku se to úplně rozklížilo.
00:29:08 Protože vlastně ti vedoucí odešli, ti původní.
00:29:11 Zůstal tam jeden, ten bývalý vedoucí toho střediska.
00:29:15 A ten program vyšuměl do ztracena, takže se to rozpadlo.
00:29:19 Udělal se ještě ten jeden tábor v roce 1971.
00:29:23 A v podstatě pro nás byl konec.
00:29:28 -Kim řekl, buďto teda skončíme nebo půjdem do ilegality.
00:29:33 A my jsme se všichni dohodli, že teda budeme pokračovat dál,
00:29:36 ale ilegálně.
00:29:44 -My jsme byli vychováni v tom,
00:29:47 abychom dokázali reagovat na naprosto netušenou situaci.
00:29:52 Takže nás to vlastně tolik nezaskočilo.
00:29:55 My jsme prostě v průběhu toho konce 68. a v průběhu 69. roku
00:30:00 jsme se opět uchýlili pod Tělovýchovnou jednotu.
00:30:05 kterou jsme jaksi de jure nikdy neopustili.
00:30:07 -Takže jsme pokračovali dál.
00:30:10 Scházeli jsme se teda u Kima, to ještě byl svobodnej.
00:30:14 A normálně jsme jezdili na vejlety,
00:30:17 ale už jsme nemohli jezdit v krojích.
00:30:19 A na další tábor už jsme nemohli jet do těch Černejch Hor,
00:30:22 protože tam o nás věděli, že jsme skauti.
00:30:24 Kim nevěděl, co budem dělat, tak objížděl prostě ty místa.
00:30:28 A jednou se prostě dostal takhle do Jižních Čech.
00:30:31 Objevil tam takovej krásnej rybník, jmenuje se Záblatskej.
00:30:36 A zašel za porybným, přímo řekl, že jsme skauti.
00:30:38 A porybný řekl: No tak tady budete tábořit.
00:30:41 To je v pohodě. To je dobrý.
00:30:43 Takže jsme tam prostě postavili tábor v roce 1971.
00:30:47 První jako ilegální.
00:30:51 -Pod hlavičkou Pionýra jsme pracovali až do roku 1972.
00:30:56 Víceméně jsme si zachovávali náš výchovnej program.
00:30:59 Pouze jsme vyměnili slovo skaut
00:31:01 za děvče nebo kluk nebo prostě jiným slovem.
00:31:04 Ty pionýry jsme používali minimálně.
00:31:07 No ale když bylo nezbytí, tak jsme to použít museli, no.
00:31:10 Já jsem jako vedoucí musela vstoupit do toho Pionýra.
00:31:13 -Především jsem musela udělat pionýrskou zkoušku.
00:31:25 To byly takový hovadiny. To byla nějaká ideologie jenom.
00:31:28 No tak jsem prostě to, co si přáli slyšet,
00:31:30 tak jsem jim řekla, jo. A tím to skončilo.
00:31:33 Protože jsem byla teda... No tak co udělám s těma dětma?
00:31:38 Tak propadnu u pionýrské zkoušky?
00:31:40 Rodičům jsem to slíbila.
00:31:43 Takže jsem zkoušku udělala.
00:31:45 -Pak začaly krušnější časy. To už byl ten rok 1972.
00:31:48 Kdy už se teda chýlilo opravdu... Ten tlak velice sílil.
00:31:52 Mamince taky dali nůž na krk.
00:31:54 Musela slíbit, že teda předá oddíl, prostě skončí svoji činnost.
00:31:58 A pokud odmítne přijmout tohleto jejich řešení,
00:32:02 tak že půjde hláška do školy s tím, že jsem politicky nespolehlivá
00:32:06 a že nedoporučí další pokračování studia.
00:32:09 Takže vlastně ten oddíl dojel.
00:32:11 Uskutečnil se ještě letní tábor a děti byly pak rozděleny.
00:32:14 Do pionýrských skupin na jednotlivejch školách.
00:32:18 Celý ty bejvalý skautský oddíly byly zlikvidovaný.
00:32:22 -Za podobných okolností byly ničeny i jiné skautské oddíly.
00:32:26 I ty, které působily tajně.
00:32:28 Pod krytím tělovýchovných jednot či turistických aktivit.
00:32:33 -V roce 1974 jeden bratrskej oddíl velmi blízkej Neskanonu,
00:32:37 kterej se jmenoval Tuskarora, tak ten rozmetali.
00:32:41 Ale v této chvíli nastoupili rodiče těch kluků!
00:32:45 A mnozí měli důležitý stranický funkce.
00:32:51 Tak se za ten oddíl postavili!
00:32:54 Ten vedoucí sice nesměl dál vést!
00:32:59 Ale nešel do kriminálu!
00:33:01 Ten oddíl se přetransformoval jinejma cestičkama do jinýho oddílu
00:33:07 a to bratrství těch kluků pokračovalo dál.
00:33:12 -My jsme potom několikrát změnili registraci u koho jsme.
00:33:16 Nakonec jsme to neudrželi.
00:33:19 a taky jsme měli členství v pionýrské organizaci.
00:33:24 Ale bylo to hlavně proto,
00:33:26 aby kluci nemuseli chodit do Pionýra ve škole.
00:33:29 Že prostě tím, že chodili k nám,
00:33:31 tak byli v Pionýru a měli příslušnou čárku.
00:33:34 My jsme hodně dělali to,
00:33:37 aby k těm klukům se takovejch těch povinností dostalo co nejmíň.
00:33:42 My jsme tomu říkali,
00:33:44 že nastavujem záda nebo hruď za ty kluky,
00:33:47 aby to měli co nejjednodušší.
00:34:01 -Oni když přecházeli na gymnázium,
00:34:05 tak vždycky přišli, i škola přišla s tím,
00:34:07 když jsme teda Pionýr, abych napsala posudek.
00:34:10 A já to mám do dneška schovaný.
00:34:12 Co posudků pro ty děti jsem napsala.
00:34:15 A oni se tam na to gymnázium dostali, že jo.
00:34:23 Jednou za život jsem oblékla ehm... svazáckou košili.
00:34:28 Ani jsem ji neměla doma. Musela jsem si ji půjčit.
00:34:33 A museli jsme... ehm...
00:34:37 jako na nějaký schůzi bejt přítomný takhle oblečený, no.
00:34:40 -Já když jsem končil, tak jsem měl 5 razítek,
00:34:44 na kterých se vyskytovalo slovo Flotila Liberec.
00:34:47 Jedno bylo pionýrský, jedno bylo svazácký,
00:34:50 jedno bylo svazarmovský,
00:34:52 jedno bylo oddělení Domu dětí a mládeže.
00:34:55 A nevím, co bylo to pátý. Měl jsem 5 razítek prostě.
00:34:58 A z každýho, co nám dovolovaly možnosti,
00:35:02 jsme vždycky vytáhli ten segment,
00:35:05 kterej k tý skautský praktický činnosti patřil.
00:35:09 Ten Pionýr a Svaz mládeže byl prostě proto,
00:35:11 aby kluci nemuseli být organizovaní jinde.
00:35:16 Prakticky se to uskutečňovalo jenom tím,
00:35:18 že se platily příspěvky, že jo, nic víc.
00:35:33 -Po 5 letech prostě jsme sehnali Sokol Malá Strana.
00:35:37 Jsme přes rodiče jednoho toho...
00:35:41 jsme jako... dostali příslib,
00:35:44 že všech těch 70 dětí oni jako převezmou.
00:35:48 Takže dožili v tom Sokole Malá Strana.
00:35:50 A my už jsme tam nefigurovali, naše jména,
00:35:53 abychom je jako nějak nepoškodili,
00:35:55 že jsme byli jako skauti, a pak pionýři a tak.
00:35:58 Takže jsme z toho vypadli, taky už jsme byli velmi staří.
00:36:01 Takže jsme měli už nástupce.
00:36:03 -My jsme si každej našel nějakou krycí organizaci.
00:36:06 Někdo byl, ehm...
00:36:08 Myslím, že zrovna v tý Viktorii Žižkov.
00:36:11 Někdo byl v tělovýchovný jednotě XY.
00:36:15 Druhej to skutečně zkusil třeba i v nějakým ehm...
00:36:19 Pionýrským oddíle, než zase musel utéct.
00:36:22 Protože to tam nešlo.
00:36:24 Každej si hledal tu vlastní cestu i proto,
00:36:27 že jsme se museli rozatomizovat.
00:36:29 Nemohli jsme nějak "an block". To bychom byli uchopitelní.
00:36:33 -Oni si mysleli, že ten skauting budou dělat
00:36:36 vlastně jako třeba v tý turistický organizaci,
00:36:39 a že jako si to budou dělat furt jako stejně.
00:36:42 Jenomže ono to tak pravda nebyla.
00:36:44 Prostě ta ideologie tam do toho vstoupila.
00:36:47 A nakonec i ty turistický oddíly, ty TOMY a tak dále,
00:36:52 ty všechny musely bejt pod Pionýrskou organizací.
00:36:54 A to my jsme nechtěli.
00:36:56 -Ve 2. polovině 70. let dospěla generace dětí,
00:37:00 které se stávaly skauty před sovětskou okupací.
00:37:03 Samy teď začínaly vést oddíly.
00:37:05 -My jsme potom čekali, až nám bude 18 let.
00:37:08 A šli jsme opět za tou pionýrskou vedoucí.
00:37:11 Tenkrát nějaká mladá učitelka to byla, nebo co.
00:37:13 Že založíme pionýrskej oddíl. No ta z toho byla úplně hotová.
00:37:16 Protože něco takovýho nezažila, že jo nikdy.
00:37:19 Protože tam byl co oddíl to třída. Nebo jak to bylo, to nevím.
00:37:22 Vlastně jim vznikly s tím problémy.
00:37:26 Protože se vědělo, že my jsme ti skauti bejvalí.
00:37:30 A my jsme vyhlásili nábor.
00:37:32 A teď se nám přihlásily děti.
00:37:34 Což byly děti rodičů, který věděli, že my jsme skauti bejvalí.
00:37:39 A přihlásili tam svoje malý děti.
00:37:41 Některý byly předtím třeba ve vlčatech a tak dále.
00:37:45 Takže jsme měli nějakejch 12-15, do dvaceti dětí.
00:37:48 A začali jsme do tý svý... v uvozovkách klubovny zase chodit.
00:37:52 -Tam nebyla jiná možnost než to schovat pod toho Pionýra?
00:37:55 -Tam nebylo kde, že jo. V těch Říčanech ne.
00:37:58 V tom maloměstečku by nebyla...
00:38:00 My jsme se nějak drželi klubovny, hlavně, že jo.
00:38:03 Protože jsme měli tu zkušenost, že bez tý klubovny...
00:38:06 Být vůbec bez toho zázemí... Je to strašný.
00:38:09 Nedělal bych to jinak.
00:38:12 -Potom vlastně v tom roce 1975 většina těch starších odešla.
00:38:17 Nás tam zůstalo asi 4 až 5.
00:38:20 S Jirkou Navrátilem a se Syránem jsme začali jako...
00:38:25 Verbovat ty malý děti, že jo.
00:38:27 2-3 roky jsme se scházeli u nás doma ve sklepě,
00:38:31 kde byl takový sklepní byt, tak tam jsme měli klubovnu.
00:38:34 Ti sousedi viděli, že tam choděj v pátek odpoledne
00:38:37 prostě haldy dětí. A nic se z toho nikdy nestalo.
00:38:41 -Vy jste všichni mezi sebou normálně věděli, že jste skauti?
00:38:44 -Ano. My jsme věděli, a i ti, když přišli nově příchozí,
00:38:48 tak věděli, že jdou do skautskýho oddílu,
00:38:51 protože jsme to probrali s jejich rodičema třeba.
00:38:54 -Takže to bylo takový spiklenectví?
-Takový spiklenectví to bylo, ano.
00:38:59 -Ty 70. léta to byla ta normalizace tuhá.
00:39:01 Tak to jsme museli dokonce nosit ke kontrole řediteli školy kroniku.
00:39:17 Měli jsme mít třeba jako návštěvu sovětskýho filmu.
00:39:21 Tam nikdo nechtěl jít, že jo. No tak jsem tam šel.
00:39:24 Koupil jsem si lístek a nalepil jsem ho do tý kroniky.
00:39:28 Aby tam lístek byl a napsal jsem, že jsme byli na filmu.
00:39:32 My jsme byli potom dost jako akční, že ty kluky to bavilo.
00:39:35 Ta hra se jmenovala "O partyzánský samopal".
00:39:38 A protože jsme byli docela dobrý v tom,
00:39:40 že jsme nějaký krajský kolo snad vyhráli,
00:39:42 tak vlastně ta škola byla reprezentovaná, že jo.
00:39:45 Pionýři z Říčan...
00:39:49 A co? A o co jde? O hesla, že jo.
00:39:52 Aby se mohl někdo prostě pochlubit, že škola vlastně funguje.
00:39:56 Pionýři fungujou.
00:39:58 -Takže kluci, co chodili do oddílu, tak si vlastně mysleli,
00:40:01 že jsou pionýři a dělaj docela dobrý věci.
00:40:03 -No oni si ani moc nemysleli, že jsou pionýři, si myslím teda já.
00:40:07 Protože to pionýrství v tom teda fakt...
00:40:11 Potom už vůbec v těch 80. letech to bylo...
00:40:15 To byl strašnej boj jako. Vemte si ty šátky, kluci.
00:40:17 Ráno musíme udělat aspoň fotku, že máme ty šátky jako.
00:40:22 Oni nebyli skauti a nechtěli bejt pionýři.
00:40:25 -Normalizační komunistický aparát po lidech nevyžadoval,
00:40:29 aby věřili komunistické ideologii, nýbrž aby to loajálně předstírali.
00:40:34 Když bylo dítě v Pionýru, plnilo požadavky.
00:40:37 Nevyčnívalo z řady.
00:40:39 Bylo to přesně podle režimních představ.
00:40:42 -A vy jste nebyl ve straně?
-Byl jsem ve straně.
00:40:46 Tak jako ředitel školy v tu dobu bych to asi jinak dělat nemohl.
00:40:51 -A vy jste do tý KSČ šel kdy?
-Na začátku 60. let.
00:40:55 -A byl jste do kdy v KSČ?
00:40:58 -V KSČ jsem byl do roku 1989.
00:41:01 -Čili to jste musel vlastně projít těma prověrkama.
00:41:04 -To jsem prošel prověrkama. Jak, to netuším.
00:41:07 Protože já jsem nikdy netajil ani skauting ani nic takovýho.
00:41:11 A u skautů jsem netajil tohleto.
00:41:14 -Protože tam je vlastně zajímavý, že vy jste...
00:41:18 -Že jsem ehm... obojživelník. Zdánlivě.
00:41:26 -Za mnou pak přišli, abych vstoupil do strany.
00:41:29 Já jsem říkal, že tam nepůjdu. Že tam nechci.
00:41:32 Proč to nechceš? Mohl bys dělat vedoucího.
00:41:35 Já říkám: Já to nechci dělat. Nechci dělat vedoucího.
00:41:37 A nechci bejt ve straně. A říká: To se musí nějak zdůvodnit.
00:41:41 No já říkám: Já to můžu zdůvodnit snadno, ne?
00:41:43 Já byl skaut. To by nevadilo. Já říkám: Vadilo.
00:41:46 Já nechci bejt ve straně. A tím to skončilo.
00:41:49 -V roce 1977 Petr Majšajdr podepsal Chartu.
00:41:52 To se nějak promítlo do života toho oddílu?
00:41:55 -Já se divím, že prostě na nás nepřišli.
00:41:59 Jo, to fakt jako nevím, jak je to možný jako.
00:42:02 Protože Kim skutečně byl jako proti komunizmu.
00:42:05 A on nám to kolikrát říkal,
00:42:08 že vlastně jeho příspěvek v boji proti komunizmu je to,
00:42:11 že dělá ty skauty, že vychovává další generaci lidí,
00:42:15 který můžou proti tomu komunizmu bojovat.
00:42:22 -Jaroslav Šebek se k vedení oddílu dostal v 80. letech.
00:42:27 -Rok 1983 s partou kamarádů...
00:42:31 Jsme říkali, hele, rozjedeme zase oddíl.
00:42:35 My jsme nechtěli bejt v Pionýru, to jako přes to nejel vlak.
00:42:38 Tak jsme vymejšleli a udělali jsme Mladý ochránce přírody.
00:42:45 Mladí ochránci přírody měli svůj slibovej odznak,
00:42:48 který nebylo nic jinýho než omalovaná odborka skautská.
00:42:53 Ochránce přírody. Dvě ruce chránící lipovej lístek.
00:42:57 Byl v tom i symbol státnosti.
00:43:01 Udělali jsem si stezky. Skautský.
00:43:03 Akorát že jsme vyměnili tu symboliku.
00:43:07 Heslo jsme neměli samozřejmě Buď připraven! ani to...
00:43:11 Ale měli jsme: Poznej a chraň!
00:43:13 Dělali jsme sčítání labutí,
00:43:16 zimoviště labutí jsme dělali, káňata, mravence...
00:43:20 Zalesňovali jsme třeba Bukovec.
00:43:28 -Kdyby se to mělo jako definovat,
00:43:30 tak vlastně, když se o tom teda ani nemluvilo v tom oddíle,
00:43:33 tak z toho skautství zůstalo...
00:43:35 Jako určitý postupy výchovy?
-Postup výchovy,
00:43:38 družinovej systém, systém družinovejch her,
00:43:41 samozřejmě hry, romantika,
00:43:44 tábornictví.
00:43:46 Samozřejmě žádný skautský ideály se neříkalo...
00:43:49 Ale ono se neproklamovalo ani ty ideály pionýrský, že jo.
00:43:53 -Přísahali jsme teda na vlajku československou,
00:43:57 kterou měl Kim v roce 1968,
00:44:00 když oni šli do Prahy vlastně k Rozhlasu.
00:44:04 Zachraňovat Rozhlas a tam bylo pár lidí zastřelenejch.
00:44:09 A Kim jednu tu vlajku
00:44:12 namočil do krve toho mrtvého člověka,
00:44:15 aby byla jako na paměť toho,
00:44:18 že položil za svoji vlast život.
00:44:23 -Hlásili jste se jako otevřeně k tomu skautingu?
00:44:25 -Víte co? Hlásili.
00:44:28 A dělali jsme to třeba tím způsobem,
00:44:30 že jsme vyjeli na starý tábořiště v Lipnici na Moravě,
00:44:34 kde tedy bylo první tábořiště, kde tábořil Svojsík.
00:44:39 Sjížděli jsme se v noci. Pak zažehnete oheň.
00:44:42 Je to taková až mystická záležitost.
00:44:45 A tam někdo ze starších promluví, kde se nalézáme,
00:44:48 co se tady dělalo a konalo.
00:44:51 A zase jsem se každej rozjel po svý koleji.
00:44:53 Jednak to mělo romantiku,
00:44:55 dobrodružství, a pak tam byl ten skautskej ideál.
00:45:01 -Ráno byl nástup jakoby v civilu.
00:45:04 Kdy jsme teda v nějakejch trenirkách nebo kraťasech,
00:45:08 bez nějakýho označení.
00:45:10 A večer naopak, když byla tma, tak jsme dělali nástupy až za tmy.
00:45:15 A to jsme se převlíkli teda do krojů.
00:45:18 A v těch krojích jsme odzpívali skautskou hymnu a tohleto...
00:45:23 To jsme si ještě dávali bacha, jestli tam nejde nějakej borůvkář,
00:45:27 ale večer už se tam většinou nikdo kolem nás nehejbal.
00:45:30 -Jakmile jsme se dostali do příznivého světla,
00:45:34 mohli jezdit za hranice,
00:45:36 tak my jsme za hranicemi skautovali naplno.
00:45:39 Vyjeli jsme do Maďarska, vyjeli jsme do Rumunska.
00:45:43 A tam jsme dělali všechny naše zvyky a obyčeje i takový,
00:45:46 že už na první pohled třeba nějaký gesto znamenalo,
00:45:51 že se hlásíme k poněkud jiné ideologii.
00:45:54 -My jsme měli ty skautský košile, na kterejch jsme neměli nic našito.
00:45:58 To jsme měli odpáraný.
00:46:00 A měli jsme takovej filc.
00:46:02 Na tom jsme měli patentky, patentky jsme měli i na košilích.
00:46:05 A na tom filcu jsme měli našitý ty skautský symboly.
00:46:09 Tam jsme měli domovenku, číslo oddílu,
00:46:12 měli jsme tam slibovou lilii,
00:46:14 popřípadě nějaký, jestli jsme rádce nebo podrádce.
00:46:18 A pak jsme tam měli takový ty služební léta, lipový lístky.
00:46:21 A to vlastně bylo přicvaknutý na levý straně košile na tý kapse.
00:46:26 A v případě nutnosti se to dalo rychle strhnout.
00:46:29 Jako z tý... košile.
00:46:32 -My jsme nelpěli na...
00:46:35 Z našeho hlediska na fangličkách.
00:46:38 My jsme přechodem do té ilegality neměli slib.
00:46:41 Neměli jsme skautský zákon. Neměli jsme takovouhle věc.
00:46:46 Ale, ehm... Jednali jsme podle toho.
00:46:50 A v tom je ta podstata.
00:46:52 My jsme posléze zjistili,
00:46:54 že přeci jenom nám nějaké to desatero chybí.
00:46:57 Takže jsme se k tomu vrátili. A nejmenovalo se to...
00:47:01 Skautsky, dostalo to nějakou jinou věc,
00:47:04 ale je to prostě transkripce jednoho do druhého.
00:47:07 Ale tím klíčem je chovat se podle něčeho.
00:47:09 My jsme výchova, ne organizace.
00:47:12 ZPĚV: JUNÁCKÁ HYMNA
-Junáci, vzhůru, volá den,
00:47:16 luh květem kývá, orosen,
00:47:22 sluníčko blankytem pílí,
00:47:26 před námi pouť vede k cíli.
00:47:31 Junáci, vzhůru, volá den, junáci, vzhůru, volá den.
00:47:34 -Po listopadu 1989 se komunistický režim v Československu zhroutil.
00:47:38 A velmi brzy došlo k obnově skautingu.
00:47:40 Zájem byl obrovský.
00:47:44 -Ten Skaut se neobnovoval na zelené louce, kde nic nebylo,
00:47:47 ale vstupovaly tam zase většinou buďto ty turistické oddíly
00:47:52 nebo jako my a těch bylo málo,
00:47:54 a nebo to byly dokonce pionýrský oddíly,
00:47:57 který jaksi možná předtím někdy v 1968 roce byly skautský.
00:48:02 -Jedna z velkých potíží bylo
00:48:04 komunistická minulost některých jedinců.
00:48:09 A to je, podle mého soudu, dvoustranně bolestná záležitost.
00:48:13 Na tom začátku byl cíl proniknout do struktury a škodit jí zevnitř.
00:48:19 Pak se mezitím zase někteří jedinci dostali někam,
00:48:22 kam by se bez toho nedostali, mohli získat a získali, řekněme,
00:48:27 ve společenské hiearchii významnější místa,
00:48:30 než kterých by byli schopni dosáhnout bez tohohle.
00:48:34 -My jsme se nějakou dobu dosti hádali s těmi,
00:48:38 co těch 20 let to nedělali.
00:48:41 A patřili původně k tomu našemu původnímu oddílu.
00:48:44 Oni nám říkali: Ne, vy jste ehm... vývojem a 20 lety práce
00:48:49 trošku zdeformovaný, nebo trošku, oni říkali hodně.
00:48:52 My jsem říkali: No, je to možné.
00:48:54 Ale vychovali jsme tolik vedoucích, který to dneska s těma dětma uměj.
00:48:59 Tím mým oddílem prošlo...
00:49:01 No, já nevím, za těch 20 let.
00:49:05 Ono se to pak nafouklo.
00:49:08 Ale prostě taková tisícovka dětí to byla.
00:49:11 -Bylo takový to pejorativní, to jsou ti bejvalí Pionýři.
00:49:17 Na mě si tak moc jako netroufli, protože já jsem...
00:49:20 Vždyť o mně věděli, že jsem byl teda ještě skaut.
00:49:23 Že jo, opravdovej. V tom období 68-70.
00:49:27 Ale ti co vyrostli v tom mezidobí,
00:49:31 i v tom oddíle, třeba mým,
00:49:33 tak na ně oni nasazovali.
00:49:36 Vedl jsem s nima velkej boj o tom, že kdyby to nebylo,
00:49:41 tak jsme nic už ani možná neobnovovali, jo.
00:50:02 ZPĚV SKAUTSKÉ PÍSNĚ
-My květy spolu trhali,
00:50:06 přes mnohý dol a výš,
00:50:11 a šli jsme cestou trnitou,
00:50:15 tak dávno, dávno již.
00:50:19 Tak dávno, dávno, brachu můj,
00:50:24 tak dávno, dávno již.
00:50:28 Však srdečně si zapějem
00:50:32 na dávno, dávno již.
00:50:41 Proč s tím se máme rozejít,
00:50:45 co každý z nás měl rád?
00:50:50 Proč s tím se máme rozejít,
00:50:54 bez víry na návrat?
00:50:59 To není, není loučení,
00:51:02 ač chvěje se nám hlas.
00:51:07 Jsme spolu pevně spojeni
00:51:11 a sejdeme se zas.
00:51:16 Skryté titulky: Petr Kopecký
00:51:20 Vyrobila Česká televize 2017
Skauti byli nežádoucí pro nacisty i komunisty, třikrát se ocitli „mimo zákon“ a vždy museli volit strategii přežití. Oddíly a hlavně jejich vedoucí se museli rozhodnout, jak dál. Ve filmu se v rozhovorech s pamětníky soustředí autoři na obnovu Junáka v roce 1968, na nucené sloučení s komunistickým Pionýrem, na život v „husákovském“ dvacetiletí. Co je pro skauting důležité? Nakolik bylo možné vést skautský oddíl bez symbolů, bez kroje, v soustavném utajování? Mohly být uchovány skautské myšlenky v pionýrském oddílu? To jsou některé z otázek, které kladli pamětníkům.
