Jazzová zpěvačka prožila těžké dětství bez otce a brzo přišla o své blízké. Snad i proto sama neměla odvahu založit rodinu. Připravili: R. Červinková, P. Souček a D. Smržová

Jana Koubková v Čechách tvoří jeden ze základních a nesmazatelných pilířů jazzové hudby u nás. Narodila se 31. října 1944 v Roztokách u Prahy a zpívá od svých šesti let, nejprve ve sborech a vokálních skupinách, poté se prosadila sólově. Prošla řadou různých stylů, od blues, swingu, mainstreamu přes bebop, latin, free až po world-ethno a fusion. V roce 1981 založila festival jazzových, bluesových a rockových zpěváků Vokalíza. Šest let působila na Pražské státní konzervatoři v oboru interpretace, skládá písně a filmovou hudbu, působí v rozhlase, píše fejetony, sloupky a poezii. Vydala dvě knihy. Celý život je na všechno sama, rodinu nezaložila. Prožila totiž v dětství celou řadu tragických událostí ve své rodině a mnohokrát se ocitla na těžké životní situace úplně sama, bez pomoci blízkých, i proto si netroufla pustit se na tenký led svobodné matky. Rodiče se rozvedli, když byly Janě čtyři roky. Malou Janu vychovávala spíše babička a lásku k hudbě a zpěvu u ní probudila Blanka Kulínská, která ji od malička muzikálně vedla. Maminka se ještě dvakrát pokusila založit rodinu, ale z obou vztahů se pevné svazky nestaly, zato Janě přibyli ještě dva bratři. Nevlastní otec si v době, kdy matka čekala staršího z bratrů, vzal život. Matka byla téměř celý život na děti sama, pracovala v továrně, vracela se pozdě v noci, unavená. Jana ji často vídala plakat, přebírala její roli a starala se o své dva malé bratry i o domácnost. Tehdy začala zpívat také proto, aby matce pomohla uživit rodinu. Maminku však nezachránila, předčasně zemřela na rakovinu. Jana se v nejtěžší době, kdy se musela starat o vyřizování pohřbu a o dluhy své maminky, obrátila na vlastního otce, o kterém roky nevěděla, a požádala ho o pomoc. Ten však nepomohl. Dnes už má jen jednoho bratra, ten starší stejně jako jeho otec spáchal sebevraždu. Mladší vyrůstal v náhradní rodině, žije na Moravě. Jana si pro sebe našla jazz, hudba jí v životě nejvíc pomáhala. Sama říká: „Mě život naučil, že mi nikdo nepomůže a už vůbec mě nikam nenasměruje, že si vše musím vydobýt sama tvrdou prací. Krušné dětství jí poznamenalo natolik, že svou vlastní rodinu nedokázala založit, ale radost prostřednictvím hudby a své spontánnosti umí rozdávat ostatním plnými doušky. Hudba ji nikdy nezradila a Jana s ní zůstává svým plným jazzovým nasazením.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2017
 P ST AD HD
ŽánrDokument