Známý muzikant a vůdčí osobnost legendární metalové skupiny Arakain musí žít od mládí s následky těžké autonehody. Připravili: M. Daňhelová, M. Hurt, M. Šnábl a Z. Gawlik

Aleš Brichta se narodil 9. 8. 1959 v Praze. Byl zakládajícím členem a kdysi vůdčí osobností heavy metalové skupiny Arakain. S hudbou začínal už ve škole. Nejprve jej ovlivnila americká country a folk, pak rock, později během studia na střední a vysoké škole ekonomické vystřídal několik skupin: Kentaur, Projektil, Apad. Z poslední z nich vykrystalizovalo jádro pozdějšího Arakainu, který oficiálně vznikl roku 1982. Vedle zpěvu hrál i na kytaru a byl podepsán pod veškerým repertoárem, zároveň byl i kapelníkem a manažerem. Postupně se stal vzorem a jakýmsi mluvčím generace „mániček“ osmdesátých let. Arakain se vypracoval na pozici české metalové jedničky a s úspěchem hrál i na největších mezinárodních festivalech v Polsku, SSSR a Maďarsku. Brichta v roce 1992 zvítězil v anketě Černá vrána v kategorii „Rockový a metalový zpěvák“. Vystupoval v muzikálu Jesus Christ Superstar v roli Piláta Pontského. Paralelně s účinkováním v Arakainu od 1994 začal zpívat i sólově. Po osmi letech opustil Arakain a založil vlastní skupinu Aleš Brichta Band. V roce 2008 byl zvolen do Beatové síně slávy v kategorii „Osobnost“. V současnosti vedle práce ve vlastních skupinách Aleš Brichta Project a Aleš Brichta Trio produkuje nahrávky různých rockových hudebníků, které zásobuje i vlastními skladbami a texty, angažuje se v podpoře sci-fi literatury a rekreačně hraje fotbal za několik týmů.

I když to vypadá, že se mu vše na jeho cestě daří, nebylo to tak vždy. Jako inženýr nastoupil v osmdesátých letech do práce a díky svým organizačním schopnostem překonal počáteční období nedůvěry, kdy si vedení PZO Čechofracht těžko zvykalo na dlouhovlasého mladíka v černé kožené bundě. Brichta se i tak zařadil mezi nejschopnější zaměstnance a dostal nabídku dlouhodobé práce v zahraničí. Podmínkou však byl vstup do KSČ a spolupráce s StB. Proto odešel z PZO na daleko horší pozici.

Začátkem nového tisíciletí začal vydávat rockový časopis, ale podnikání bylo prodělečné a nahromadily se dluhy, které bylo třeba splatit. Aleš s pomocí kamarádů dluh splatil, ale udělal chybu a došlo k exekuci, v níž přišel o téměř celý svůj majetek. „Takže jsem v padesáti skončil skoro na mizině a bydlím v pronájmu,“ říká Aleš, i když se nevzdává boje za spravedlnost.

Jeho fanoušci vědí, že neodmyslitelné černé brýle nejsou pouhou součástí rockerovy image. Nosí je proto, že se od roku 1976 musí vyrovnávat s vážným úrazem, který měl trvalé následky. Ve svých sedmnácti letech přišel při autohavárii o oko, na něž od té doby nevidí. Tenkrát si se třemi kamarády půjčil matčino auto bez jejího vědomí a při nehodě proletěl předním sklem. Skončil v kolínské nemocnici s tím, že na jedno oko už nikdy neuvidí a případ měl dohru u soudu. Přesto dnes nemá z aut fobii a řídí. Nošením černých brýlí snižuje riziko vzniku šerosleposti, kromě toho jsou dioptrické. I když to nebyly jediné, jak on sám říká: „životní facky“, se kterými se musel vypořádat, je životním optimistou. „Důležité je nelitovat se, nepropadat depresím, dát se dohromady a pokračovat co nejlíp v tom, co člověka baví.“ Ze svého manželství má dnes už dospělá dvojčata, syna a dceru.

Stopáž27 minut
Rok výroby 2014
 P ST AD
ŽánrDokument