Nadějná herečka zvolila radikální cestu léčby ze závislosti (2008). Připravili: M. Vrbová, P. Blažek a V. Stehlíková

ŠŠárku Ullrichovou poprvé přivedla v deseti letech před kameru režisérka Věra Plívová-Šimková ve svém filmu Nefňukej, veverko.

Šárka se bez potíží dostala na herectví na DAMU. Po škole byla rok v angažmá v divadle v Liberci, pak se přestěhovala do Prahy a hrála ve sdružení CD 94. Na radiu Kiss’98 uváděla vlastní magazín, v České televizi pořad Game Page.

Kolegové vzpomínají, že si občas nebyla schopná zapamatovat ani pár vět textu. Občas byla zoufale vyčerpaná. Všichni to přičítali velkému pracovnímu vypětí. Ještě když vyhrála konkurs na roli feťačky Zuzany v seriálu Ulice, v jednom rozhovoru mluvila o tom, jak těžké je zahrát člověka závislého na drogách. V té době už však na nich byla závislá sama. V kombinaci s alkoholem to vypadalo, že její kariéra rychle skončí a dostane vyhazov ze všech míst.

Šárce došlo, že to začíná být vážné a vyhledala terapeutickou pomoc. Vloni v květnu se rozhodla pro radikální řešení: požádala o léčbu v léčebně pro závislé v Červeném Dvoře u Českého Krumlova. Léčila se tam třeba i Tereza Pergnerová. Přes dvě stě kilometrů od Prahy, minimálně dva měsíce, pak ambulantní léčba.

Šárka je rozhodnutá tentokrát se vyléčit. Definitivně. Bere to jako šanci na změnu a nový život. Rozhodnutí nebylo jednoduché. Podaří se jí znovu vrátit k herectví? Navíc s nálepkou člověka, který byl závislý na drogách. „Jenže tak, jak to bylo, už to stejně dál nešlo,“ říká Šárka. V seriálu Ulice s ní zatím počítají dál. Chce se vrátit i do divadla. Kameru má ale přece jen nejradši.

Průvodkyní třináctou komnatou Šárky Ullrichové, na její cestě od závislosti k svobodě, je moderátorka Martina Vrbová.

Stopáž27 minut
Rok výroby 2008
 ST 4:3
ŽánrDokument