Když se mlha toulá při zemi
„Když jsme se rozhodli mapovat Českou republiku, chtěli jsme udržet stejnou formu jako při cestách do zahraničí. Nejsme typický turistický průvodce, přinášíme ucelený obraz života,“ vysvětluje art director Mojmír Kučera z produkční firmy Frmol. Ta už několik let cyklus Na cestě, proslavený také komentářem Jiřího Bartošky a Miroslava Donutila, pro ČT vyrábí.
Jizerské hory Edity Horákové
„Je to kraj, kam se ráda vracím já i kameraman Jiří Studnička. Na dovolenou, na výlety, za příjemnými lidmi,“ vysvětluje režisérka dílu Na cestě po Jizerských horách a redaktorka zpravodajství ČT Edita Horáková. „Do Jizerek se dá jezdit v každém ročním období.“ Dokument zobrazuje hory od zimy do léta. „V Jizerkách jsme začali letos v zimě, pak jsme měli naplánované natáčecí dny na jaře a dotáčky na začátku léta. Párkrát se nám ale stalo, že jsme dorazili na místo, a točit se nemohlo. Padla typická zdejší mlha nebo pršelo tak, že se s kamerou do terénu nedalo vyrazit. Takové Jizerky jsou, počasí je tu hodně proměnlivé. Skutečně jasných dnů tu moc nebývá, ale i to patří ke zdejšímu trochu zadumanému kouzlu.“
Královna rozhleden
Z mnoha kamenných i železných krajových dominant si autoři dokumentu vybrali Štěpánku (24m). Je z ní překrásný pohled na západní Krkonoše, chalupy roztroušené po kopcích až k přehradě Souš, Protržené přehradě s horou Jizerou v pozadí, stejně jako i do údolí Desné a Kamenice, ale i na vzdálený Bezděz, Ralsko a Lužické hory. „Mám ráda zdejší přírodu a také legendu, která se k rozhledně váže,“ zve Edita Horáková na kopec Hvězda nad Příchovicemi. Chcete-li poznat Jizerské hory jako na dlani, vydejte se nejen na Štěpánku, ale třeba také na Bramberk nad Lučany, na Královku nad Bedřichovem, nebo na zcela moderní železnou věž na Smrku, která v roce 2003 nahradila na tomto nejvyšším kopci Jizerek starý dřevěný triangulační bod, jakých bývalo po Jizerkách desítky.
Z Hejnic až k rašeliništím
Výchozím místem pro pěší nebo cyklistické výlety je město Hejnice. Jeho dominantou je bazilika Navštívení Panny Marie, barokní poutní kostel, postavený na základech dávného dřevěného kostelíku z roku 1211. V Hejnicích uvidíte i pro region dříve charakteristické hrázděné domy, připomenete si ale také historii jizerskohorských skláren, zdejší porcelánky i textilního průmyslu. Na celodenní výlet pak můžete vyrazit přes osadu Bílý potok směrem na Bučiny až k pramenům Jizery a odtud alespoň kousek podél území přírodní rezervace Rašeliniště. Údolí s množstvím unikátních rostlin i živočichů je nepřístupné, půda je zde pohyblivá a stezky pro turisty sem nevedou. Chcete-li se blíže seznámit s rašelinou, vypravte se ještě dál, k řece Jizerce. V dokumentu zavítáte k rašeliništi Na Čihadle. „Tato oblast má nádhernou, trochu tajemnou atmosféru, zvlášť když se při zemi toulá mlha a začne lehce poprchávat,“ líčí přírodní krásy režisérka.
Jahodová „babička“
V Rudolfově (osada patřící dnes k Liberci) je dům, kde to ještě před nedávnem vonělo čerstvě pečenými koláči. Pekárna se sice rozrostla a přestěhovala dolů do města, její zakladatelka paní Libuše Jahodová tu ale žije stále. Kouzelná jizerskohorská „babička“ vás přívětivě přivítá, když se za ní zastavíte tak, jak to dělá každý, kdo do této části Jizerek jezdí pravidelně. Dovíte se od ní příběhy z okolních chalup i dávné legendy. „Zastavení u paní Jahodové jsme si v dokumentu nemohli odpustit,“ líčí setkání s živoucí kronikou kopců nad Libercem Edita Horáková. „Lidé dávají každému kraji jeho charakter. Bez takových, jako je paní Jahodová, by zůstaly jen turistické a lyžařské chalupy bez osobitého půvabu. Naštěstí se v Česku všude najdou takoví, kteří dávají svému kraji skutečný život.“
Text: Gabriela Koulová, foto: FRMOL s.r.o.
Převzato z časopisu ČT+