S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem po spojnici jedné z nejvíce ohrožených světových řek, kterou ničí průmysl i lodní doprava, po dunajské deltě i rumunských a srbských vesnicích a městech

Soutěska zvaná Železná vrata se rozpíná mezi městy Bazias a Turno Severin a odděluje tak Karpaty od pohoří Stara planina. Vodní hladina zde plní funkci hraniční čáry mezi Rumunskem a Srbskem.

Spatříme monumentální scenérie s jednou z mála řek, tekoucí ze západu na východ. Přírodní krásy obou stran byly prohlášeny národními parky.

Naše cesta začne na hradě Golubac, kulturní středověké památce Srbska. Dnes částečně zatopené, ale i přesto převážně zrekonstruované. Od „hradních pánů“ vyrazíme dolů k řece za místními rybáři a jejich úlovky. Podaří se našim rybářům ulovit oblíbené sumce na vábničku „bučka“? Ač blízko, v okolních horách se žije podle jiných pravidel než dole u vody. Nicméně pokorné hospodaření si, alespoň co do trpělivosti, s rybařením nezadá.

Poetická krajina břehů Dunaje má svou bohatou historii, sahající až do období 9,5tis. let př. n.l. Romantika řeky ani archeologické poklady ovšem nezabránily masivnímu vzestupu průmyslu a lodní dopravy. Ty tam jsou zrádné divoké peřeje a nepředvídatelné proudy Železných vrat. Řeku zkrotila stejnojmenná přehrada vystavěná na přelomu 60. a 70. let. Přilehlá hydroelektrárna zásobuje energií Rumuny i Srby již více jak padesát let. Tento zásah ovšem zvedl hladinu řeky o více jak 30 metrů a zapříčinil tak zánik řady původních vesnic.

I přesto si Dunaj zachoval některá svá „dobrodružství“. V soutěsce Velky Kazaň se řečiště řeky zúží na přibližně 150m s hloubkou 53m. Ne nadarmo byl tento úsek prubířským kamenem všech říčních kormidelníků. Nebezpečí odeznělo, jeho krása zůstala.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2018
 P ST HD
ŽánrDokument