Když selže státní správa

Klikněte pro větší obrázek Pátým rokem natáčí brněnské studio publicistický pořad případ pro ombudsmana. Za jeho vznikem stojí Monika Rychlíková. I letos je autorkou většiny scénářů. Diváci ovšem lépe znají tvář jejího manžela Břetislava Rychlíka, který některé díly režíruje, ale především všechny moderuje.

„Jako vždy, když se mě někdo na pořad ptá, musím zopakovat, že se hluboce skláním před dramaturgickými nápady mé ženy,“ zdůrazňuje úvodem průvodce pořadu Případy pro ombudsmana, divadelník a filmový dokumentarista. „Mě napadne třeba námět na film, ale ona umí vymýšlet celé takové dlouhodobé projekty, úspěšné, plné života.“ Při přípravě filmu o historii Kanceláře veřejného ochránce práv v Čechách se setkala s tím, jak obrovské množství případů musí ombudsman denně řešit. Podpořit jeho činnost televizním pořadem, kde budou lidé vypovídat o svých konkrétních strastech a případ bude přesně popsán až po jeho vyústění, byl pak už jen další krok.

„Kancelář řeší tisíce stížností ročně. Není tedy těžké nacházet stále nové náměty. I když se některé věci opakují, protože legislativa není stále přizpůsobena, je každý konkrétní případ jiný už proto, že se týká jiného občana a jiných úředníků. Bohužel v letošním roce se setkáváme se stoupající arogancí politiky a roste i arogance úředníků státní správy. Narážíme na absurdní až kafkovské příběhy, řada stížností se podává proto, že lidé mají strach z toho, jak s nimi budou na úřadě jednat, případně s nimi nebudou mluvit vůbec,“ líčí moderátor důvod, proč je pořad stále aktuální. A také to, proč má nejvyšší sledovanost ze všech brněnských publicistických cyklů. „I díky pořadu lidé vědí, že se na Kancelář veřejného ochránce práv mohou v případech selhání státní správy obracet. Pod vedením JUDr. Otakara Motejla a v první fázi Mgr. Anny Šabatové, kterou nyní vystřídala RNDr. Jitka Seitlová, je v tomto úřadě vybudované zázemí právníků, pro které je ctí podílet se na rozplétání kauz. Vyrůstá tam generace silných osobností se smyslem pro spravedlnost. Dokonce i tehdy, když případ do kompetence ombudsmana nepatří, snaží se lidem pomoci bezplatnou právní radou, nebo zveřejněním – například prostřednictvím našeho pořadu.“

Některé příběhy sleduje Případ pro ombudsmana opakovaně, protože často trvá dlouho, než se podaří prosadit změnu v legislativě. Břetislav Rychlík vzpomíná například na případ paní, která po celý život pečovala o těžce invalidního manžela. „Když měli dvě malé děti, srazila ho opilá řidička. Přišel o ruku, na půl těla ochrnul. Příběh neuvěřitelné lásky. Protože žena musela být stále s postiženým, měla jen občas zaměstnání na pár hodin. Když šla do důchodu, vypočítali jí penzi asi 2200 korun. Anna Šabatová tehdy žádala ministra Škromacha o zmírnění tvrdosti zákona, protože se ukázalo, že tento případ není zdaleka jediný – rodiče takto třeba pečují o invalidní děti. Po čase si veřejný tlak skutečně vynutil změnu v zákoně.“

Případ pro ombudsmana bude mít i nadále pro diváky zajímavé příběhy. Příprava každé kauzy vyžaduje mnoho hodin studia spisů, které se nesmějí vynášet z kanceláře. Natáčí se po celé republice, mnohdy s nepříliš ochotným přijetím úředníků. Třináct minut každého dílu vzniká asi tři dny. To je ale jen zlomek doby, kterou Monika Rychlíková, lidé z Kanceláře veřejného obhájce práv a natáčecí tým případu věnují. Autorům za pomoc děkují ti, kterým bylo pomoženo, ale obracejí se na ně i další lidé s prosbou o radu. Takový divácký ohlas je pak nejlepší odměnou za náročnou práci a motivací pro další pokračování.

Text: Gabriela Koulová, foto: archiv ČT
Převzato z časopisu ČT+