Jede, jede poštovský panáček

Ve svém celovečerním debutu Jede, jede poštovský panáček nevystupuje ještě Jacques Tati jako proslulý pan Hulot. Hrdinou je svérázný venkovský doručovatel Francois, který na svém bicyklu rozváží poštu po Sainte-Severe. Obrat v jeho životě a myšlení přinese na pouti náhodně zhlédnutý americký film o modernizaci pošt v USA. A Francois se rozhodne svou práci zefektivnit a zrychlit.

Film Jede, jede poštovský panáček byl od začátku natáčen dvěma kamerami, zároveň na černobílý i na barevný materiál. Použitý barevný systém Thompsoncolor se však ukázal jako nedokonalý (údajně nebylo možné z barevné negativní kopie vyrobit pozitiv).

Při restaurování kopie byly použity počítače, nejde však o elektronicky kolorovanou verzi. Francouzský dokumentarista a publicista Francois Ede ve spolupráci s potomky Jacquese Tatiho, režisérkou Sophií Tatischeffovou a producentem Pierrem Tatim, s pomocí dosud žijících účastníků natáčení a s použitím speciálních optických přístrojů rekonstruovali barevnou verzi snímku v podobě, jakou Tati původně zamýšlel (ale i s nedostatky tehdejší techniky; např. s vybledlým obrazem, s barevnou nevyrovnaností některých scén, s "rastrovým" efektem atd.)

Komik, režisér, veskrze autorská osobnost Jacques Tati, vlastním jménem Jacques Tatischeff, pocházel z prostředí, které nemělo k umění příliš daleko. V jejich vynikajícím rodinném rámařství nakupovali i Toulouse-Lautrec a Van Gogh. Vedle studií na lyceu a na umělecko-průmyslové škole se Tati věnoval sportu, který ho později přivedl k divadlu a k filmu. Svou fyzickou průpravu dokonale zúročil ve skečích předváděných v pařížských kabaretech a samozřejmě později i ve svých filmech. Jacques Tati se proslavil zejména autorskými celovečerními filmy - situačními komediemi se svébytným poetickým laděním vycházejícími z tradic němé grotesky.

Z jeho filmografie se České televizi podařilo získat čtyři celovečerní filmy: Jede, jede poštovský panáček (1947), Prázdniny pana Hulota (1953), Můj strýček (1958), Playtime (1967), krátkou grotesku - Škola pošťáků (1947) a dva krátké filmy, kde se Jacques Tati objevuje v hlavní roli, ale pod kterými není podepsán jako režisér: Pěstuj si svou levačku (1936) a Večerní škola (1967).