00:00:02 PÍSEŇ: Nemůžeš usnout? To ani já ne.

00:00:08 Měsíc jak anděl

00:00:12 na nebi plane.

00:00:16 Zdá se, že šeptá:

00:00:19 Tato noc, pane,

00:00:23 zvedá závoj zpovědnic.

00:00:27 Cokoliv teď můžeš říct.

00:00:33 Mám se snad přiznat

00:00:37 k věčnému přání

00:00:41 vyčíst svůj osud

00:00:44 z čar ve tvé dlani?

00:00:49 Zpověď tak leda pro pousmání

00:00:56 jako vzkazy z pohlednic.

00:01:00 Tak to přeci nejde říct.

00:02:23 -Čau.
-Čau. Tak co? Je to dobrý?

00:02:25 Jako by to bylo moje. Čau!

00:02:37 Ahoj, dědo.

00:02:40 Dědo!

00:02:42 Ahoj. Tak jak bylo ve škole?

00:02:48 Otrava.

00:02:56 -Máš nějaký úkoly?
-Dost času.

00:03:00 -A jinak?
-Dobrý.

00:03:23 -Mám trénink. Ahoj.
-Ahoj.

00:03:42 -Ahoj, tati! Jak se vede?
-Ahoj.

00:03:46 -Cítíš se dobře?
-Výborně.

00:03:49 -Co kazety? Dobrý?
-Dobrý.

00:03:52 Až je zkoukneš, přinesu další. Nepotřebuješ něco?

00:03:55 Ne. Všechno mám.

00:03:57 Klidně si řekni. To víš, Praha. Tady je všechno.

00:04:02 Jenom to metro by mě zajímalo.

00:04:05 Jo, jasně. Na tom se pracuje.

00:04:07 Prohlídneš si ho do posledního šroubku. Ahoj!

00:04:10 Ale to metro...

00:04:13 Jo. Prosím tě, nic nedělej. Jsou tu od toho lidi.

00:04:18 Metro...

00:04:22 -Ahoj, dědo.
-Ahoj.

00:04:25 -Dobrý?
-Dobrý.

00:04:27 Akorát jsem z toho nicnedělání nějakej rozlámanej.

00:04:32 To víte, musíte mít klid. To se nedá nic dělat.

00:04:37 -Ale já byl celej život...
-Ne! V žádným případě.

00:04:41 -Já jsem byl hasičem.
-To by vás zabilo.

00:04:43 -Dvacet let jsem jezdil na...
-Dědo, mlčte chvilku!

00:04:46 Vidíte to? Když mě poslechnete, tak je to hned lepší.

00:04:51 -Obědval jste?
-Moc dobrý to bylo.

00:04:54 Děkuju. Víte co? Tak já vám zejtra udělám kuře jen tak na vodě

00:04:58 a k tomu suchou rejži, jo?
-Já bych radši zašel do bufetu.

00:05:02 Vy jste se zbláznil. Platit jim za cholesterol?

00:05:05 Vždyť by vás to zabilo. Jezte tohle a budete tu věčně.

00:05:09 Dědo, tak já zas pádím. Vrátím se za dvě hodiny.

00:05:13 A kdyby přišel mladej, tak žádnej počítač, ale úkoly. Díky!

00:05:18 A...

00:05:37 Vstávej.

00:05:40 Probuď se! Jdeme spát.

00:05:56 -Spíš?
-Hm.

00:06:01 Děda měl dneska vyšší tlak.

00:06:04 -Co? Bylo mu blbě?
-Ne.

00:06:10 Vypadá dobře. To byla jenom náhoda. Dobrou.

00:06:19 Tak dobrou.

00:06:26 TELEVIZE: Jejich děti jak si to představuju?

00:06:30 Tradice by měla bejt zachovaná. Ty kořeny na tej vesnici

00:06:34 zpřetrhaný byly za těch čtyřicet let,

00:06:37 protože nikdo neměl k tej půdě žádnou lásku.

00:06:40 Tady třeba v Ločkovicích bylo vystěhovaných osm,

00:06:44 vrátili jsme se sem jenom my...

00:07:38 -Přání?
-Pivo.

00:07:43 Nejsme pivnice.

00:07:45 Moment.

00:08:03 A já...

00:08:06 Taky si myslím.

00:08:10 Co si myslíš? Co si o sobě myslíš?

00:08:15 -Co mi tykáte?
-Protože jsi pingl,kterej machruje.

00:08:19 -Opusťte podnik, prosím.
-Tady bych si nedal ani limonádu!

00:08:23 Když si dá motýlka, tak si myslí, že je jinej člověk!

00:08:28 -Co se děje?
-Nic! Já už jdu. Klid!

00:08:31 Možná, že jsi ze stejný vesnice jako já. Sbohem!

00:09:36 Dědo! Dědo! Chcete se zabít?

00:09:57 Nejsem malej kluk.

00:10:00 Ve vašem stavu troubit do křídlovky Říkáte si o mozkovou mrtvici

00:10:04 nebo něco podobnýho.
-Já jsem musel.

00:10:08 Jenomže tady nejsi na návsi. Chápeš to?

00:10:12 Nebo to děláš schválně?

00:10:17 To víš, tady žijou různý lidi.

00:10:19 Toho zmetka mi ani nepřipomínej.

00:10:22 Prosím tě, děláš, jako kdybys v životě nebyl v Praze.

00:10:25 Já jsem tě vychovával, abys zdravil, abys byl slušnej člověk.

00:10:29 A to chci od každýho!

00:10:36 Co kdybychom v pátek jeli do Javorový?

00:10:39 Hele, ty, mlč!

00:10:42 No jo, to bysme vlastně mohli.

00:10:46 No to snad... Prosím vás, víte, jaká tam bude zima?

00:10:50 Zastav!

00:11:06 Co je, táto?

00:11:10 -Vidíš to?
-Co?

00:11:13 -Nic ti to nepřipomíná?
-Ani ne.

00:11:16 Zmrznete!

00:11:19 Mně to připadá jako Strossmayerovo náměstí.

00:11:23 Jako by si z oka vypadly.

00:11:27 A víš, že jsem si toho nikdy nevšiml? Pojď!

00:11:45 Tak, pánové, horké pití, studená štola! Pospěšte si!

00:11:52 Počkej, táto! Já to vemu.

00:12:00 Dědo!

00:12:23 Pane Stehlíku, pane Stehlíku, jak je v Praze? Přehánějte.

00:12:28 My vám to tak závidíme. No a kde jsou lepší zákusky?

00:12:33 Ve Slávii, nebo u Mánesa?

00:12:37 Tedy Praha, dámy, Praha. to je skvost.

00:12:45 Nazdar, hospodo!

00:12:48 A hele, Pražák přijel.

00:12:51 Copak nám asi poručí? To se teď budeme mít, chlapi!

00:12:55 Dej mi tam čtyři a jedno od cesty!

00:12:58 -A máš to povolený od mladý?
-Žádný strachy.

00:13:01 My Pražáci se vyznáme.

00:13:06 No jo, Praha!

00:13:10 -Nazdar!
-Tak povídej, povídej.

00:13:13 -Václavák stojí, Vltava teče?
-Nepřipravujete zase revoluci, co?

00:13:17 Co tu chce ta náplava? Kde máte veterináře?

00:13:21 Jaká náplava, ty náplavo? Já nevím, kdo je větší náplava.

00:13:25 Doktor nechodí. Od tý doby, co má vnučku, zapomněl na prasata

00:13:30 i na kamarády. Chodí po vesnici jako...

00:13:33 Jako Pražáci.

00:13:35 Jo, pánové, Praha je Praha.

00:13:40 Co vám mám povídat. Vy tady žijete s klapkama na očích.

00:13:45 No určitě! Tam chodí lidi hezky oblíkaný.

00:13:50 Jsou to inteligenti.

00:13:53 A když mají chvilku volnou, tak je nenapadne jít do chlíva

00:13:58 kydat hnůj jako vás.
-Ne? A co dělají?

00:14:02 Chodí si do drahý restaurace. Nebo na operu jako tady mistr.

00:14:07 Ten jedinej ví, o čem mluvím.

00:14:10 Ale hlavně jsem vypozoroval, že tam nikde nezabíjejí prase.

00:14:17 Kecáš.

00:14:19 Ať do mě bací hrom, jestli si někdo na Národní třídě krmí bejka.

00:14:24 Jo, Praha. To je svět.

00:14:28 Všude ti dají křesťanský pozdravení. V kavárnách,

00:14:34 tam totiž nemají sprostý hospody jako tady,

00:14:37 nečekáš půl hodiny na pivo jako někde.

00:14:41 Ale hlavně to první, co udělají,

00:14:45 tak ti tam přinesou jídelní lístek v koženejch deskách.

00:14:51 Hele a co herečky?

00:14:54 No jo, já něco vykecám a ty tam hned poletíš.

00:15:00 -To pivo není jako v Praze, co?
-Máš pravdu, chlapče. Není.

00:15:04 -A víš, proč to piju tak rychle?
-Ne.

00:15:07 Koukám, abych už tam zase byl.

00:15:25 HUDBA

00:16:33 Pane Stehlík! Kde se tu berete?

00:16:36 Ahoj, Liduško!

00:16:39 To by byla dlouhá řeč. Já teď tady bydlím.

00:16:42 -Bydlíte? U Pepy?
-Jo. A co ty?

00:16:46 Vidíte. Lítám po place.

00:16:50 -Už je doma?
-Ne. Volám od čerta k ďáblu.

00:16:53 Já ho snad přetrhnu.

00:16:56 -Copak má zaražený vycházky?
-Hele, jdi!

00:16:59 Má, protože je nemocnej.

00:17:02 Na starý kolena bude utíkat z domu.

00:17:05 Až přijde, tak si to za rámeček nedá.

00:17:07 Počkej, je to horký!

00:17:13 NĚKDO HRAJE KRÁSNĚ NA TRUBKU

00:17:35 Co je?

00:17:36 Já se omlouvám. Ale tady hrála křídlovka.

00:17:39 -No a vadí vám to?
-Ne, to ne, já taky...

00:17:42 Tak co mně tlučete do dveří?

00:17:44 Jestli ještě jednou zazvoníte, tak vás shodím ze schodů!

00:17:47 Ale to si nerozumíme. Já jenom že jste hrál na trubku.

00:17:51 Kvůli tomu mně nemusíte bouchat do dveří!

00:17:53 Já tady bydlím jako vy! Přišel jsem slušně.

00:17:58 Slušně? Málem jste vyrazil dveře. Kdybych já nebyl slušnej člověk,

00:18:02 tak vás shodím se schodů.
-Pane, jste hulvát.

00:18:06 A vy si pamatujte, pane, že jsem vás varoval naposledy!

00:18:10 Já přišel...

00:18:13 To jsou lidi! Tak to už je vrchol.

00:18:23 Táto, máš rozum?

00:18:26 Kde jste byl? Vždyť vás celej den hledáme.

00:18:29 To není možný. Tohle už překračuje všechny meze.

00:18:32 Řekněte mi, lidičky, co tu žije za lidi?

00:18:35 Já už tady nebudu ani hodinu, ani minutu, ani vteřinu

00:18:39 v té vaší slavné Praze! Mně to tady zahubí.

00:18:42 Já si tu každej tejden beru nitrák. To se mi doma nikdy nestalo!

00:18:45 -Dej to pryč! Já vím, jak mi je.
-Vždyť vám není dobře.

00:18:48 Víte, co vám řeknu? Tady nežijou normální lidi.

00:18:53 A proto se stěhuju domů!

00:18:56 Prosím tě, co se stalo?

00:18:59 Musím. Jede mi to v osm z Hlavního nádraží.

00:19:03 Není tu nikdo, s kým bych si promluvil.

00:19:07 Nikdo na mě nemá čas. Já tu jenom sedím a koukám.

00:19:11 -Táto...
-Klid, klid, nic vám nevyčítám.

00:19:14 Každej máme svůj život, taky to nemáte lehký.

00:19:17 Ale když mě chce někdo shodit ze schodů za to, že ho chci

00:19:20 pochválit, tak to je moc.
-Ty jsi zazvonil u Hrčky?

00:19:25 To už nikdy nedělejte. Tam se bojí chodit i pošťačka.

00:19:28 Tak vidíte. Vám to připadá normální?

00:19:31 Chlap mizerná! Ale tomu já ještě něco řeknu, než odjedu!

00:19:35 To si za rámeček nedá. Já mu to řeknu hned!

00:19:39 Tato, neblázni. Nech ho!

00:19:42 Táto!

00:19:49 -To jsem ještě já.
-Už jsem vás jednou vyhodil, ne?

00:19:53 Chtěl jsem vám říct, že nehrajete špatně,

00:19:56 ale to tříčárkovaný cé bylo falešný.

00:20:00 -Cože?
-Můžete na to vzít jed, pane.

00:20:03 Já dělal léta kapelníka v Javorance.

00:20:08 -V Javorance?
-V Javorance. Koukáte, co?

00:20:16 Pojďte dál.

00:20:18 -Jako dovnitř?
-Jste hluchej nebo co? Pojďte!

00:20:22 Jen bych prosil trochu profesní ohleduplnosti.

00:20:31 Tak prosím! Zatrubte to!

00:20:38 Dva infarkty. Tak vysoko já nemůžu.

00:20:43 Tak sbohem. Teoretiky, to já miluju.

00:20:48 Někdo vám stoupnul na kuří oko, že jo?

00:20:51 Zavřete za sebou zvenku dveře!

00:20:53 Tak sbohem.

00:20:56 Jestli si myslíte, že mně je do skoku, tak to není.

00:21:00 Mám taky svý důvody. Já jsem, milej pane,

00:21:04 na tenhle svět možná namíchnutější než vy!

00:21:09 Těšilo mě.

00:21:10 Ale řeknu vám, jenom slepej by nepoznal,

00:21:14 že jsem přišel v dobrém. Když má někdo černý brejle,

00:21:17 tak to ještě nemusí bejt Armstrong.

00:21:23 -Kde je kufr?
-Táto, neblázni.

00:21:27 Nehrabejte se mi do mých věcí! Když jsem řek, že domů,

00:21:30 tak pojedu domů! Já vím, já křičím jako on.

00:21:36 Ale kdo se má domluvit, když se nedomluví muzikant s muzikantem?

00:21:40 Ale my vás máme rádi.

00:21:41 Je to klec. Představa, že už do smrti se musím koukat

00:21:46 jenom na křižovatku... Balíka do Prahy nepřesadíš.

00:21:52 Jenomže Praha je skoro samej balík. Táto, vždyť ty se vztekáš

00:21:57 jako nějakej starej dědek. To nemáš zapotřebí.

00:22:01 Tak jsi v Praze, no. Já vím, že jsi s tím moc nepočítal,

00:22:05 ale my jsme tě sem netahali pro nic za nic.

00:22:09 Nefňukám. Slyšela jsi, že bych si slovíčkem stěžoval?

00:22:14 Neslyšela. Přezouvám se, sním, co mi dáte.

00:22:17 Tak co mám jako dělat?

00:22:19 Vás naštve Hrčka a pohádáme se my. To je fakt bezvadný.

00:22:23 Za hodinu mi to jede a já nemám sbaleno ještě ani to nejnutnější.

00:22:27 No tak dědo, nenechte se otrávit. Víte, jak to je?

00:22:31 -Ne.
-Hrčka je zlej.

00:22:34 S každým muzikantem jsem se zatím domluvil.

00:22:38 Ale on jinej nebude. Odešla od něj žena,

00:22:41 vykašlala se na něj dcera a je slepej.

00:22:44 -Slepej?
-Hm.

00:22:47 Vůbec tak nevypadá.

00:22:49 Ale je. Je nemocnej a je toho na něj moc.

00:22:54 Já osel. Já osel!

00:23:07 Já...

00:23:10 -Už vám to řekli?
-Jo. Už mi to řekli.

00:23:15 -Tak jste spokojenější?
-Jestli jsem... Já bych se chtěl...

00:23:21 Ne, ne, ne, prosím vás, jenom to ne. Sbohem.

00:23:24 Ale já bych se chtěl opravdu...

00:23:28 Víte co, pane? Jděte do prdele.

00:23:33 Já jsem návštěvy nesnášel, i když jsem ještě viděl.

00:23:50 Už bych to stejně nestihl.

00:23:53 Co se smějete? Přijel bych domů v deset

00:23:57 a musel bych spát v studenejch peřinách.

00:24:01 Každou sobotu tam jezdit nemůžem.

00:24:04 Společnej víkend máme jednou za měsíc.

00:24:07 Tak zbývá jediná možnost,

00:24:10 že tam s ním jeden týden pojedeš ty a druhej týden já.

00:24:14 -No to ne.
-Jinak to nejde.

00:24:19 A to tě tu mám nechat samotnýho? Vždyť bys to beze mě nevydržel.

00:24:25 A ty beze mě jo?

00:24:30 To bysme byli do půl roku rozvedený.

00:24:33 Možná dřív.

00:24:38 Tak najdeme dědovi ženskou. Uvidíš, jak se mu bude v Praze líbit.

00:24:43 No to sotva. Hned se s ní odstěhuje do Javorový.

00:24:52 -Ne. To se mýlíte, milostivá.
-Snad vím, co jste mi řek.

00:24:56 Ano. Když je to zvlášť nutný, tak zvoňte třikrát dlouze.

00:24:58 -Čtyřikrát.
-Abyste tu zvonila jako na kostele?

00:25:03 Prosím vás, podepište to a dejte mi pokoj, ano?

00:25:06 Já kvůli vám lítám nahoru, abyste nemusel běhat po schodech,

00:25:09 a vy mně vynadáte?
-Nikdo se vás o to neprosil.

00:25:13 -Ukažte. Kde to mám podepsat?
-Tady.

00:25:19 -Tak.
-A byla jsem tady naposled!

00:25:24 No jo! Z toho se asi zblázním! Budu si na vás stěžovat,

00:25:27 že jste hrubá na nemocný lidi.
-Sbohem!

00:25:31 Já vám dosvědčím, že vás pan Hrčka urážel, třeba i před soudem.

00:25:35 No jo! Další ministrant. Zvonit, zvonit, zvonit.

00:25:39 -Kdo by se s ním soudil?
-Co vy jste zač?

00:25:43 Najděte si to ve slovníku. A hlavně mlčte,

00:25:46 abyste se mně nemusel chodit příště omlouvat.

00:26:21 -Dobrý den.
-A dost! Dost!

00:26:24 -Šetřte plíce, sousede.
-Pro vás nejsem žádný soused.

00:26:29 Zadržte. Abyste nelitoval. V ruce držím flašku Napoleona

00:26:32 a budeme slavit. Račte ustoupit!
-Co si to dovolujete? Běžte pryč.

00:26:35 -Počkejte, počkejte!
-Já okamžitě zavolám o pomoc!

00:26:39 No prosím vás! Co to děláte, člověče?

00:26:43 -Vždyť jste se mi vlámal do bytu!
-Chovám se přesně jako vy.

00:26:47 Hledám skleničky. Aha, tady. Všechno v pořádku.

00:26:51 Ale nezapomeňte, že to dělám všechno kvůli vám.

00:26:55 -Vy jste oslavenec.
-Já nemám svátek ani narozeniny.

00:26:58 -Co jste zač, člověče?
-Nejde o narozeniny.

00:27:02 Budeme slavit. Jsem Stehlík Josef a bydlím nad vámi.

00:27:06 -Vy jste totiž absolutní vítěz.
-Přestaňte si ze mě dělat srandu.

00:27:11 Jste nejprotivnější člověk z celé Prahy.

00:27:15 Na vás! Ať žijete!

00:27:19 Hm! Dobrý!

00:27:23 Ono to taky dá roky práce, víte?

00:27:26 A konečně jsem rád, že si toho někdo všimnul.

00:27:30 -Podávám vám sklenku.
-Nechte si tu sklenici a jděte!

00:27:35 To vítězství jste mi vyfouk před nosem.

00:27:40 A to mě těší.

00:27:42 Já byl tak krásně zlej, nevrlej.

00:27:46 To se tak někdy přihodí, co?

00:27:49 Musím uznat, to, jak jste vynadal listonošce...

00:27:52 -Klobouk dolů!
-A že se to povedlo, co?

00:27:55 S tím se musí člověk narodit. Nebo jak jste mne málem shodil

00:28:00 ze schodů pro nic za nic, to byla čistá práce.

00:28:04 Dík.

00:28:06 Pane, mě taky všechno štve. Lidi, rámus, děti, auta, tramvaje,

00:28:13 pinglové, ale já se s tím jenom vnitřně užírám.

00:28:17 Já nejsem ten formát, že bych na někoho vzal hůl,

00:28:21 napsal anonym, ublížil mu.

00:28:24 Já jsem ze vsi, ale nemyslete si, že tyhle věci neovládáme,

00:28:28 velmi dobře, ale přece jenom jsme trochu pomalejší.

00:28:34 No tak... Na tom se musí dlouho pracovat.

00:28:39 Co mně to povídáte, prosím vás?

00:28:42 Vy jste se jako gangster ke mně vloupal sem!

00:28:45 Nedivte se, já když jsem slyšel, jakej máte nátisk, pane,

00:28:51 takhle nehraje každej... Vy jste musel hrát v dobrým šramlu, co?

00:28:57 Vážený pane, ten šraml se jmenoval

00:29:00 a jmenuje Dechový orchestr hlavního města Prahy.

00:29:03 No jo. Tak to jste měl říct hned. A pak?

00:29:09 -No co pak?
-Nebo tam ještě hrajete?

00:29:17 No pak mně to začalo s těma očima.

00:29:23 No a před pěti lety jsem...

00:29:29 Potom to už zkrátka nešlo, no.

00:29:32 To chápu, to chápu.

00:29:35 Já měl zase pár infarktů navíc,

00:29:38 ale nebral jsem to tak smrtelně vážně.

00:29:45 Já bych řek, že jsem byl vyloženě veselej člověk.

00:29:49 Ale pak jsem se přestěhoval do týhle Prahy a bylo po ptákách.

00:29:54 ZVONÍ MOBIL Pardon, promiňte, pardon.

00:29:58 Jo. Co je? Hned tam budu. Ahoj.

00:30:05 Syn. Pořád se starají.

00:30:10 -Jistě?
-No ano. Opravdu se starají.

00:30:15 Tak co myslíte? Mohli bysme si to někdy dopovídat?

00:30:25 Já věděl, že to nepůjde.

00:30:30 Tak nic.

00:30:33 Zvoňte čtyřikrát dlouze.

00:30:50 A co tak brzy?

00:30:54 -Táto, nepleť se mu do života.
-Co? Jak to myslíš?

00:30:58 -On taky o nikoho nestojí.
-A ty se mi do života nepleteš?

00:31:03 Rady dáváš a sám se jimi neřídíš.

00:31:07 No jo, ale to jde o vaše zdraví, ne?

00:31:10 Hm. Zachráníte mi srdce, ale budu mít nemocnou hlavu,

00:31:14 protože tady zmagořím.

00:31:16 Jenomže z něj nikdy tvůj kamarád nebude.

00:31:19 -Neuč mě znát lidi.
-Zanevřel na celej svět.

00:31:22 Nebylo by nejlepší rovnou ho někde izolovat?

00:31:26 Zbytečně tady zabírá byt.

00:31:29 A proč jste mi vlastně volali?

00:31:31 -Je hezky, máme volno.
-Co kdybychom se prošli po Praze?

00:31:38 Jenomže mě se zrovna dneska... A víte, že jo?

00:31:44 Prahu, tu bych viděl rád.

00:33:22 NĚKDO ZVONÍ

00:33:30 ČTYŘIKRÁT DLOUZE

00:33:35 Tak já jsem tady. Jak jsme to posledně nedopovídali.

00:33:40 -A je to tak důležitý?
-Toho Napoleona jste snad nevypil.

00:33:51 Přinesl jsem si klarinet. Včera jsem ho koupil.

00:33:55 Nebyl drahej, ale má tón.

00:33:58 -No tak to bude omyl, pane...
-Stehlík

00:34:02 Pane Stehlík. Kdo vám řekl, že sháním muzikanty?

00:34:06 Já nikoho nepotřebuju. Navíc jsem profesionál.

00:34:12 Muzicírování typu pan ředitel, paní lekárníková, pan poštmistr,

00:34:16 to já nepěstuju.
-Ale proč muzicírování?

00:34:20 Myslel jsem dát v ulici dohromady kapelu a opravdu někde hrát.

00:34:24 Třeba v parku pro důchodce. Jen tak pro radost.

00:34:28 -Vy jste mě přišel naštvat?
-Proč naštvat? Říkám pro radost.

00:34:33 Vážený pane, já jsem byl sólista Dechového orchestru města Prahy.

00:34:37 My jsme sjezdili celý svět. Kvůli tomu se mi rozpadla rodina.

00:34:40 A teď bych měl chodit hrát nějakejm důchodcům do parku?

00:34:43 Aby mně psi čůrali na botu? Vy jste mě urazil!

00:34:47 Omlouvám se, vy jste mě nepochopil.

00:34:50 Já si vždycky myslel, že muzika je jedna.

00:34:54 Jo, to si myslí každý amatér. Ale já jsem studoval

00:34:57 vojenskou hudební školu v Roudnici

00:34:59 a byl jsem členem prvotřídních posádkových orchestrů. Rozumíte?

00:35:03 Rozumím. Ale kde hrajete teď?

00:35:09 No dovolte.

00:35:15 -Vy se mi posmíváte?
-Nabízím vám nějakou činnost.

00:35:19 -Kdo se vás o to prosí?
-Poslechněte se, pane muzikante.

00:35:25 Kdo myslíte, že má pořád poslouchat to vaše řvaní?

00:35:29 -Já jsem tady doma!
-Ne, ne, ne! Vy řvete i na chodbě,

00:35:34 asi i na ulici, vy řvete všude. A už mě to nebaví.

00:35:38 Kvůli tomu, že jste jezdil léta do Roudnice,

00:35:41 kvůli tomu ještě nemusíte být na lidi hulvát.

00:35:44 Proč si myslíte, že zrovna vy na to máte právo?

00:35:47 Přestaňte mně kázat, prosím vás.

00:35:50 Já na to mám taky právo, pane. A možná že větší než vy.

00:35:54 Srdce mám nadranc, přišel jsem o vesnici, kamarády,

00:36:00 místo nich mi podstrčili lidi,

00:36:02 kteří v životě neslyšeli o slušnosti.

00:36:05 Jestli tu má někdo právo křičet, tak to jsem já.

00:36:08 -No tak si křičte. Ale doma u sebe.
-Já měl dostat Napoleona, já!

00:36:14 Protože ještě pár měsíců a budu se těm nejprotivnějším lidem podobat.

00:36:19 Tady je každej pyšnej až na půdu, ale jak má hnojit pod brambory,

00:36:23 to neví nikdo. A co jsem vám udělal tak hroznýho?

00:36:28 Koupil jsem si klarinet. Platil jste ho snad vy?

00:36:34 Já, pane Hrčka, když si v květnu stoupnul nad Javorovou

00:36:40 a spustil jsem Třešňové květy, tak teprve přišlo opravdický jaro.

00:36:48 A v únoru se rodilo dětí jak smetí.

00:36:53 A vy byste se mnou styděl hrát?

00:36:57 Dvacet let jsem řídil Javoranku.

00:37:01 Složil jsem dokonce valčík - Na paloučku.

00:37:05 Na jedný zábavě se hrál třikrát za večer.

00:37:09 A teď mluvte.

00:37:12 Dneska kdybych do toho fouknul, tak by mě nejspíš odvezli.

00:37:17 No dobře. Tak si to tak neberte. Já se vám omlouvám.

00:37:21 Ale řeknu vám upřímně, že klarinet, kterej koupíte v bazaru,

00:37:25 je k ničemu.
-Do parku by byl dobrej.

00:37:27 Ten byste slyšel leda v koupelně. A možná ani to ne.

00:37:31 Mně se líbí.

00:37:34 Podívejte se, pane, já vám řeknu, že sice nevím,

00:37:38 jak se hnojí pod bramborama, i když jsem ze vsi,

00:37:41 on každej druhej Pražák je ze vsi, ale nemám rád vesničany,

00:37:46 kteří si myslej, že se kolem nich točí svět. Například vy.

00:37:49 -Já?
-Ano, vy.

00:37:53 Já jsem taky měl takový představy,

00:37:57 že budu hrát v Olympii nebo v Carneggie Hall.

00:38:02 Že by si lidi říkali: No jo, ti Češi měli Kubelíka, Suka

00:38:08 a taky nějakýho Hrčku.

00:38:13 Jenže pak to začalo s těma očima

00:38:19 a já si pořád říkám, sakra, kde se stala chyba,

00:38:24 co jsem udělal tak hroznýho, že...

00:38:28 A přišel jste na to?

00:38:31 Jo. Četl jsem rodokapsy pod peřinou. Při baterce.

00:38:37 Já měl jenom okresní sny.

00:38:40 Zahrát dobře na bálu v Choustníku, ve Světcích a tak...

00:38:46 Jsou ještě menší, obyčejnější věci, který už si v životě nedopřeju.

00:38:54 Třeba se jenom tak projít po nábřeží od Karlova mostu

00:38:58 podle Národního divadla do Mánesa, tam si dát dvě deci.

00:39:04 Třeba by tam seděli kamarádi - Karel Struha, trombon,

00:39:08 Franta Vacek, baskřídlovka, Pepíček Zíma...

00:39:15 Tak tomu říkám náhoda. Já už měsíc myslím na to,

00:39:19 že bych se měl podívat do Slávie nebo do Mánesu.

00:39:22 -Ale ne! Takhle ne, prosím vás.
-Proč ne?

00:39:27 Já nechci nikoho obtěžovat.

00:39:31 Ale vy chytrej, jaký obtěžování? Někdo mi přece musí ukázat cestu.

00:39:40 HUDBA

00:39:56 Děkuju, děkuju. To je dobrý.

00:40:06 Ahoj, Bobíku!

00:40:09 -Pepíček?
-Osobně.

00:40:11 -Dej si s námi dvojku.
-Já tě zvu.

00:40:14 Struha, Vacek! No kluci, kde se tady berete? Ahoj.

00:40:22 -Ahoj.
-Nazdar. Nazdar.

00:40:25 -Vítám tě.
-Ahoj, Pepo.

00:40:27 Co je? Děláš, jak kdybysme se tejden neviděli.

00:40:30 Nezapomněl jsi na ten kšeft ve Vinohradským?

00:40:33 -Ne. Zejtra, to já vím. Nezapomněl.
-Ano. zítra.

00:40:37 Přijdu. Nemějte strach. A včas. Já jsem nikdy pozdě nepřišel, víš?

00:40:43 Přišel jsi pozdě do hospody. To se nedělá.

00:41:01 -Já ti děkuju. Tohle ti nezapomenu.
-Ale běž. Byla to náhoda.

00:41:07 -Ale prosím tě, to mi nevykládej.
-Nech toho.

00:41:10 Ty když chceš, tak máš oči jako kočka.

00:41:13 A pamatuj si, tohle se musí zopakovat.

00:41:15 Z toho se musí udělat pravidelný sedánky.

00:41:19 -Taky mohli přijít sami od sebe.
-To mohli, ale to se dá napravit.

00:41:25 Každou středu v Mánesu.

00:41:27 No, to by bylo pěkný. Ale ono to nepůjde.

00:41:33 A co by nešlo?

00:41:36 Já jsem smolař.

00:41:55 Počkejte tady. Já zavolám paní doktorku.

00:41:58 -A nemůžeš mě změřit sama?
-Ne. Jen ať se na vás koukne.

00:42:03 Šup!

00:42:26 -Čau.
-Ahoj.

00:42:28 -Máte dědu?
-Pustěj ho až zejtra.

00:42:31 -To je teda protekce až na půdu.
-Hele. hele, co ty víš o protekci?

00:42:36 -Máš úkoly?
-Ale v sobotu jedem do Javorový.

00:42:40 Ty se z tý vesnice taky asi zblázníš.

00:42:43 -Jedem?
-No jedem.

00:42:45 Sláva!

00:42:51 Oběd si dejte do mikrovlnky. A po obědě léky. Nezapomeňte na to.

00:42:54 Jasně! Díky, holka. Nejsem malej.

00:42:57 Ne abyste myl nádobí. Piva mám spočítaný, ale je tam džus.

00:43:00 A Jirka nesmí na počítač. Ten taxík je placenej.

00:43:03 A ne abyste šel rovnou k Hrčkovi!

00:43:24 Tak jsem tady. Zdravej jako řípa.

00:43:28 Co je? Co se stalo?

00:43:31 Tak pojď dál.

00:43:36 Ty se stěhuješ? Nic jsi neříkal. Kam?

00:43:41 Kousek za Prahu.

00:43:44 To nemyslíš vážně. A co naše koncerty v parku?

00:43:49 Jak nevím, jak bych ti to řekl, abys to hned pochopil.

00:43:54 Podepsal jsem smlouvu s ďáblem a on si teď pro mě přišel.

00:44:00 Ten snad bere lidi jen na Karláku, ne?

00:44:03 Kdysi jsem tenhle byt přepsal na dceru.

00:44:06 Manželka mě k tomu donutila. Nakonec proč ne, že jo?

00:44:12 A slíbila mi, že tady můžu bydlet dál.

00:44:16 No a já trouba jsem jí uvěřil.

00:44:21 Vyhnat tě nemůže.

00:44:23 Něco horšího. Našla mi náhradní ubytování.

00:44:28 Někde blízko?

00:44:30 Vlastně jo. Někde u Benešova. V domově důchodců.

00:44:39 A s tím se nedá nic dělat? Ona má děti?

00:44:43 -Ne. Nějakýho chlapa.
-Aha.

00:44:47 Já ti nevím, co se to děje, člověče.

00:44:53 Já vůbec nemůžu nadávat.

00:44:56 A přitom na vlastní rodinu se tak pěkně nadává, že jo?

00:45:00 A mně ti došly i nadávky.

00:45:03 Nediv se, těch nadávek je jenom tak tak.

00:45:09 Josefe, my jsme se vlastně potkali zbytečně.

00:45:14 To neříkej! Proč jsi mi to neřek dřív?

00:45:18 No a k čemu? Já už to vím půl roku.

00:45:23 Člověk si nemá dělat přehnaný iluze.

00:45:27 Ale podrazy u některých lidí se těžko snášejí.

00:45:31 Ty na tom nejsi ještě tak špatně. Já kdybych ti povídal...

00:45:35 Představ si, přijedu tě navštívit, budou tam mladý sestřičky,

00:45:40 jedna bude tak akorát pro tebe. Já ji vidím.

00:45:44 Kolem padesáti, rozvedená, pěkně plnoštíhlá, modrý oči.

00:45:51 Máš rád modrý oči?

00:45:54 To víš, že mám.

00:45:56 Modrý oči. Člověče, jaký ty máš štěstí.

00:45:59 Ty ses uměl narodit. NĚKDO ZVONÍ

00:46:05 -Můžu tě o něco poprosit?
-Určitě.

00:46:10 -Pozdravuj ode mě listonošku a...
-Budu, budu. Spolehni se.

00:46:18 Pepíku, mohl bys jet kousek se mnou?

00:46:23 No určitě. Zrovna jsem ti to chtěl navrhnout.

00:46:33 Už jsme na Nuselským mostě? Jo? Prosím vás, pane řidiči,

00:46:39 mohl byste mně tady zastavit?
-To ne, to je na řidičák.

00:46:41 Jenom na chviličku, jen vystoupím. Nebojte se, já všecko zaplatím.

00:46:45 -Neexistuje.
-Nemějte strach, jenom chvilku.

00:46:50 Kamarád na mě počká. Prosím vás.

00:46:55 Co tady, Josefe? Co chceš dělat?

00:47:28 -Dobře! Děkuju.
-Co?

00:47:30 -Nic.
-Ve Vinohradský taky není.

00:47:36 -Táto!
-Dědo!

00:47:39 -Copak ses už doopravdy zbláznil?
-Zadržte! Abyste ničeho nelitovali.

00:47:45 Vždyť jste nebyl celej den doma.

00:47:48 Tohle taky není můj domov. Vysvětlím.

00:47:54 Pod vámi bydlí nějaký Hrčka. Bydlel. Jistě znáte.

00:47:58 Tak toho zahubila nenávist rodiny. A já bych to mohl dát písemně.

00:48:04 A mě zase zahubí vaše láska. Je v tom rozdíl,

00:48:08 ale výsledek je stejnej.
-Prosím tě, co to povídáš?

00:48:12 Ale na rozdíl od Hrčky se já můžu bránit.

00:48:57 -Nazdar.
-Dobrej!

00:49:01 -Pepa je tady!
-Nazdar!

00:49:04 Co tak najednou, když tam bylo tak blaze?

00:49:08 -Nestojí to za nic.
-Ale!

00:49:11 Když bude nejhůř, doktor mi napíše něco proti slintavce a je to.

00:49:15 -No jistě. To je hotová věc.
-To tam vážně není nic dobrýho?

00:49:20 Vůbec nic.

00:49:23 Počkat. Jeden chlap tam docela dobře hraje na trubku.

00:49:28 Ale ten se taky odstěhoval.

00:49:30 Opravdu. Co jsme odešli my dva, tak už to tam nestojí za nic.

00:49:36 -Tak nazdar!
-Na zdraví!

00:50:01 PÍSEŇ: Skutečná přání jsou jen ta skrytá.

00:50:09 V těch nejskrytějších

00:50:12 vedle mě spí ta

00:50:16 pevná jak věže

00:50:20 svatého Víta.

00:50:23 Křehká jako světla svic.

00:50:27 Tak já nevím, mám to říct?

00:50:33 Chtěl bych se svěřit

00:50:36 s tím, že mě drtí

00:50:41 práce jak želva, týdny jak chrti,

00:50:47 nízký břeh stáří,

00:50:51 mocný proud smrti?

00:50:55 O tom, jak mu šlapu vstříc,

00:50:59 tobě, lásko, chtěl bych říct.

00:51:05 Nemůžu usnout,

00:51:08 snad ani ty ne.

00:51:13 Kolem mých ramen

00:51:16 zvolna se vine

00:51:20 ruka, co hladí

00:51:24 lépe než jiné.

00:51:28 Nemusel jsem říkat nic,

00:51:32 jen ty víš, co chtěl jsem říct.

00:51:36 Jen ty víš, co chtěl jsem říct.

00:51:45 Titulky: Jaroslav Švagr, Česká televize, 2006