Šílení

Jan Tříska, představitel Markýze

Ve filmu hrajete postavu Markýze, inspirovanou Markýzem de Sade. Jak byste ji charakterizoval?

Excentrický skeptický filozof. Pořadatel orgií a veselý kumpán. Blázen. Anebo ne? Divák tohoto filmu, si musí rozhodnout sám, kdo je blázen a kdo ne.

Přesto, že žijete ve Spojených státech, jste jedním z nejobsazovanějších českých herců. Dokážete odhadnout v čem tkví Váš úspěch? Podle čeho si nabídky vybíráte a čím Vás oslovila tato?

S tím 'nej' to trošku přeháníte. Věřte mi, že bych rád pracoval i víc. Ale nemám na to žádný vliv. Jsem "gun for hire", jak se říká. Člověk k najmutí. Kočovný komediant. Scénář rozhoduje vše. To ale neříkám nic nového.

Role Markýze byla Vaše první spolupráce s Janem Švankmajerem. Sledoval jste předtím jeho tvorbu?

Nejenom, že znám všechny Švankmajerovy filmy. Znám také Honzu téměř padesát let. Na začátku sedmdesátých let, v hrozných dobách normalizace, jsme se vídali téměř denně. Chodil jsem s dětmi na procházku na hradčanský Nový Svět, kde Honza bydlel a bydli dodnes. Na plácku před jeho domem jsme tlumenými hlasy komentovali dobu a ohlíželi se pres rameno, jestli nás někdo neslyší. Posléze jsem do Nového Světa - Ameriky utekl. Po třiceti letech mne obsadil do filmu "Šílení". Z čehož vidíte, že se vyplatí mít trpělivost.

Byla spolupráce s ním pro Vás v něčem specifická?

Ničím nezkalená radost. Švankmajer stojí za rachotící antikvární kamerou vyrobenou v roce 1949 a dorozumívá se pouze úsměvem. Laskavým a uklidňujícím. Pak ironickým a cynickým. Jindy ďábelsky hříšným. Na vysvětlení mu stačí jen pár slov. Jenom špatný dirigent prosí: “Pozounisté hrajte to jako když vlny naráží na skálu v Pacifiku”. Pozounisté by se mu vysmáli. Opravdový Maestro zaklepe na pult a řekne: “Pozouny, osm taktu po čísle G7 - je staccato a forte!” Takový režisér je Jan Švankmajer.

Co pro Vás bylo při natáčení nejnáročnější?

Byla to procházka jarním parkem - i uprostřed nevlídné zimy s krátkými černými dny, v polorozbořených zámeckých interiérech.

S Aňou Geislerovou, Pavlem Liškou nebo Jaroslavem Duškem jste se nesetkal poprvé. Pracujete rád s lidmi, které již máte „prověřené“ nebo Vás baví potkávat nové lidí. Jak tomu bylo v tomto případě?

Geislerka, Lišák a Jarda Dušek jsou milí lidé a výborní kolegové. I když Aňa je z nich definitivně nejhezčí. V dlouhých dobách čekání na příští záběr je příjemné promluvit s blízkým člověkem. Ale nemyslím, že úspěšná spolupráce ve filmu je závislá jen na přátelství. I s lidmi, kteří se omezí jen na "dobré jitro" a "dobrou noc", můžete dosáhnout dobrých výsledku. Je to jako v tenise. Úspěšný je ten, kdo vám vrátí zpátky míč.

Hlavním prostředím filmu Šílení je blázinec a téma tenké hranice mezi normálností a psychickou poruchou. Jan Švankmajer tento film označuje jako alegorii současného světa a blázinec je jeho výstižnou kulisou. Ocitl jste se někdy v situaci, která by Vás nutila o této křehké hranici přemýšlet?

Švankmajerův skeptický scénář je brilantní. Nicméně, snažím se chodit po té slunné straně ulice, jak se říká. Snažím se byt pozitivní a věřit, že dobro zvítězí.

Jaké jste měl léto?

Měl jsem jeden divadelní plán, leč sešlo z něho. Pak jsem se více než půl roku učil roli do dobového filmu "Coyote Hole", který se po několika odkladech, měl začít točit 6. září ve státě Nevada. Uz tam byly postavené dekorace. Najednou mi zavolali, že celý projekt byl zrušen. Ach, jo. Celé tohle neuspěšné léto zachránila moje starší dcera: 26. července, na "Svatá Anna Chladna z Rána", porodila ve státě Minnesota - chlapečka Augusta.

Kde se mohou diváci v Čechách na Vás těšit? Přijedete film v listopadu uvést na premiéru? A máte zde nějaké další plány – film, divadlo apod.?

Moc rad bych přiletěl na premiéru. Mel jsem jeden divadelní plán, ale sešlo z něho. Lehce nabyl, lehce pozbyl. Přijímám to bez hořkosti. Třeba přijde něco jiného. Chtěl bych pokračovat v sérii koncertu na kterých recituji celý Machův "Máj". Mezi jednotlivými zpěvy klavírista Jan Jiraský hraje Fibichovy "Nálady, dojmy a vzpomínky". Koncert byl vlídně přijat na loňském Pražském jaru a v řadě českých měst. Máchova temně romantická báseň mne nepřestává fascinovat.