18. května 2007

Jiří Dientsbier s Janem Krausem mluví o svém současném zaměstnání – pracuje v médiích a spolu s ostatními spolupracovníky dohlíží na nezávislost 150 let staré agentury Reuters. Zároveň mu sdělí i svůj názor na česká média. Ta podle něj nejsou tak nezávislá, jak na první pohled vypadají a často bojují s tlakem svých vydavatelů, kteří upřednostňují zisk. Média to potom „tlačí“ do přehnané bulvárnosti. Jiří Dientsbier si také pochvaluje výhody internetu – každé ráno si může přečíst všechny oblíbené světové deníky. Kromě jiného s Janem Krausem proberou případnou kandidaturu Jiřího Dientsbiera na prezidenta republiky a změny, které by v úřadě udělal. Jako prezident by se snažil svůj úřad vykonávat civilněji. On sám je prý nekonfliktní a hádá se jen zřídka a vždy jen o podstatných věcech. Nakonec prozradí, že je počtvrté ženatý.

Barbara Nesvadbová hned v úvodu prohlásí, že se Jana Krause trochu bojí, protože před pěti lety se spolu setkali, povídali si a on ji poněkud vyděsil. Názory Jana Krause a Barbary Nesvadbové se lišily především v otázce feminismu. Mluví spolu o novém filmu, který je natočený podle jejího scenáře, o mužích, alkoholu i o tom, proč se odstěhovala z Prahy a jak se jí žije v domečku se zahradou. Barbara Nesvadbová nakonec Janu Krausovi vysvětlí, co obnáší práce šéfredaktorky, jak vede porady a jaká témata si vybírá.

Alexander Zoltán, hráč na sklenice, si do divadla přinesl kyblíček s vodou, ve kterém si máčel ruce a připravoval se tak na své vystoupení. V roce 1982 emigroval, žil ve Španělsku a nakonec zakotvil v Austrálii. Tam se mu ale nelíbilo tolik jako v Čechách. Je tam totiž méně žen a chlapi se tam tolik neradují. V roce 1990 se tedy vrátil do České republiky. Hodně cestoval, živil se jako pouliční hudebník. Nakonec prozradí, jak se vlastně dostal k myšlence, že bude hrát zrovna na sklenice a samozřejmě připojí i ukázku.