Porod v Dánsku
Aneta Čapková rodila v dánském Esbjergu a zažila situaci ohrožení dítěte, kdy její malá dcerka musela ihned ven: „Najednou bylo v místnosti 12 lidí. Několik jordemoder, dva doktoři, pediatři plus asistenti a dvě studentky medicíny.“ Všechno dobře dopadlo, holčičce Elle jsou už čtyři měsíce a vy si celý příběh můžete přečíst tady. Děkujeme za všechny zkušenosti, které nám posíláte!
Do dánského města Esbjerg jsem se odstěhovala za svým přítelem Dánem před třemi lety. Seznámili jsme se na zahraničním pobytu Erasmus právě v Esbjergu. Za nějakou dobu jsem začala pracovat v mezinárodní školce, což byl můj sen, protože jsem vystudovaná učitelka.
Jelikož jsme s přítelem oba pedagogové a děti milujeme, řekli jsme si, že už brzy také chceme rodinu. Otěhotnět se mi povedlo dříve, než jsme čekali a oba nás to příjemně zaskočilo. V Dánsku se nechodí ke gynekologovi, ale k takovému doktorovi pro všechno, zároveň je to i pediatr pro dceru. Ten mi začal gratulovat bez jakéhokoliv vyšetření. Pro jistotu jsem si na vyžádání ještě udělala těhotenský test v ordinaci. Ihned mi založil těhotenskou kartu, zeptal se mě, kde chci rodit (což mi hned po zjištění, že jsem těhotná, bylo vcelku jedno), a objednal mě na další konzultaci za měsíc.
Od 14. týdne jsem docházela k jordemoder (porodní asistentce) na konzultace. Vždy mi brala moč, měřila tlak a později poslouchala ozvy. Celkově jsem u ní byla za těhotenství šestkrát a u doktora, který mi dělal to samé vyšetření, pouze dvakrát. Na ultrazvukovém vyšetření jsem byla dvakrát a to v 13. a 20. týdnu. Ze začátku jsem dost pochybovala o tom, zda něco nezanedbají. v podstatě se na mě koukli a řekli: jste v pořádku. Nejvíce mě ke konci těhotenství udivovalo, jak podle prohmatání břicha jordemoder určovala hmotnost dítěte. Vše probíhalo v klidu, žádné zbytečné stresující vyšetřování.
Jelikož to máme od nás do porodnice asi 3 min autem, vybrala jsem si nemocnici v Esbjergu. Veškeré služby spojené s těhotenstvím a porodem jsou placené státem. ale protože jsou tu vysoké daně, v podstatě si to platíte sami. Nemocnice nabízela i předporodní kurzy, které jsem všechny absolvovala s otcem dítěte, jelikož moje dánština stále není perfektní. Kurzy probíhali přímo v oddělení porodnice, což bylo fajn, později jsem si tam připadala jak doma.
Moje těhotenství bylo bezproblémové. V den termínu jsme volali do nemocnice, kde mě objednali na vyšetření za další 2 týdny, pokud to do té doby nepřijde. Nepřišlo. V den vyšetření jsem, ale už začínala mít kontrakce, poslali mě domu s tím, že mám přijít druhý den. Ještě ten večer ale kontrakce zesilovaly a my volali do nemocnice, jestli už můžeme přijet. Řekli, ať přijdeme, a že se na mě podívají. Po vyšetření mě chtěli poslat opět domu, že to ještě na porod nevypadá, ale já už měla veliké bolesti a celá nevyspalá jsem si nechala píchnout morfium.
Po několika hodinách mi praskla voda a doposud bolestivé kontrakce vygradovaly na super bolestivé. Ihned mě z čekacího pokoje přestěhovali na porodní sál. Skládal se z veliké porodní místnosti s křeslem a porodní vanou, s pokojem na odpočívaní a koupelnou. Porodní asistentka se mě zeptala, zda mám nějaké speciální přání k průběhu porodu. Já jsem si přála rodit do vody, k čemu nakonec kvůli epiduralu nedošlo. Po celou dobu jsem zde byla s přítelem a jednou jordemoder, která mi byla neskutečnou oporou.
Po 6 hodinách bolesti a zjištění, že to na porod stále nevypadá, jsem si nechala píchnout epidural. Mohla jsem si na dalších 7 hodin trošku odpočinout. Byla jsem velice vyčerpaná. Po cca 13 hodinách mi najednou řekli, že dítě musí ven. Že už jsem dostatečné otevřená a kvůli nějakým hodnotám v krvi musí dcera ihned ven. Najednou bylo v místnosti 12 lidí. Několik jordemoder, dva doktoři, pediatři plus asistenti a dvě studentky medicíny „na kukandu“. Než jsem se rozkoukala, doktor, který neuměl ani slovo anglicky, na mě začal něco žvatlat, vzal zvon, zbytek teamu mi řekl, ať tlačím. Během 10 minut byla naše holčička Ella na světě. Na první pohled byla celá zelená a vůbec nebrečela. Ihned si ji vzali na starost pediatři, napolykala se plodové vody, do které se ze stresu pokakala. Po chvíli bylo už vše v pořádku a přiložili mi ji ihned k prsu a snažila se přisát.
Ještě na porodním sále jsem malou Ellu ukázala rodičům po Skypu. Porodní asistentka mě zkontrolovala, ukázala mi placentu, zvážila a změřila dceru přímo u mě na posteli. Na další hodinu jsme se přestěhovali do pokoje vedle porodního sálu, a poté o patro výš do tzv. mor-barn center (oddělení pro matku a dítě). Zde se většinou pobývá pár hodin, a pak se jde domů. Já musela zůstat minimálně 48 hodin kvůli horečce během porodu. Dostali jsme s přítelem samostatný pokoj s koupelnou a postelí pro oba. Po celou dobu pobytu jsme měli já i přítel nárok na jídlo zdarma. Kdykoliv jsem něco potřebovala, zazvonila jsem a ihned přišla zdravotní sestra. Připadala jsem si jak v hotelu, ovšem s pořádným jet lagem. Všichni byli velice milí, pomohli mi s kojením a neustále mi připomínali, jak je důležitý bonding, a ať mám dceru stále na sobě. Dcera byla neustále s námi od porodu až po odchod domů.
Jsem velice ráda, že jsem si vybrala porodnici v Esbjergu, i když mě napadla i myšlenka jít rodit do Čech. Všichni byli milí, empatičtí a profesionální. I když byl porod těžký, budu na něj vzpomínat navždy v dobrém.
Dnes budou Elle uz 4 měsíce, je to veselá a zdravá holčička.
