Evžen Oněgin

Děj nejslavnější Čajkovského opery, s podtitulem lyrické scény o třech jednáních, se odehrává na ruském venkově a později v Petrohradě na počátku 19. století. Do znuděného titulního hrdiny se bezhlavě zamiluje dívka Taťána, která je plná ideálů o romantické lásce. Ten ji věcně a tak trochu pobaveně odmítá. Poté, co cynický Oněgin z rozmaru vyprovokuje hádku s přítelem Vladimírem Lenským, kterého v následném souboji zastřelí, pokračuje děj opery s několikaletým odstupem na petrohradském šlechtickém plese, kde Oněgin znovu potkává Taťánu, tentokrát však jako manželku svého příbuzného, knížete Gremina. Jejím zjevem i postavením je ohromen. Nyní je to on, kdo propadne citovému zmatku, a Taťáně vyznává lásku. Ta jeho city opětuje, ale zároveň Oněgina odmítá, protože nehodlá ničit své klidné manželství.

Libreto si za přispění K. S. Šilovského napsal podle Puškinova veršovaného románu skladatel sám. Na myšlenku převést oblíbené dílo ruské literatury do hudby přivedla Čajkovského altistka Jelizaveta Lavrovskaja. Premiéra v provedení studentů konzervatoře se konala 29. března 1879 v moskevském Malém divadle, profesionální uvedení ve Velkém divadle přišlo až za dva roky – 23. ledna 1881. V této době začala také výměna dopisů Čajkovského s bohatou přítelkyní Naděždou von Meck, která mu věnovala roční rentu 6000 rublů a poskytla mu tak finanční nezávislost. Skutečného úspěchu se dočkal s Evženem Oněginem až v Praze, kdy ho zaujala především představitelka Taťány – Berta Foestrová – Lautererová.