Jak prožívají projekt společného vzdělávání ti, jichž se bezprostředně týká? Nový dokument T. Škrdlanta zachycuje zkušenosti samotných školáků i jejich učitelů z každodenní praxe

Funkčnost inkluze neboli společného vzdělávání dětí s postiženími i bez, Čechů i cizinců, dětí s různým stupněm nadání a z různých rodinných zázemí, je v posledních dvou letech námětem emotivních debat dospělých. Když se ale zeptáme přímo školáků, je pro ně inkluze vůbec téma? Film Tomáše Škrdlanta přibližuje zkušenosti učitelů, ředitelů a rodičů, ale režisér si povídal hlavně s žáky – s cizinci, s dětmi s ADHD, s dyslektiky, s autisty, a s jejich spolužáky. Z bezprostředního projevu dětí vzniká plastický obraz života v dnešních školách a nabízí se otázka, kdo si vlastně s inkluzí umí lépe poradit: děti, nebo dospělí?

„Každý dokument, pokud je dobrý nebo relativně autentický, je kouskem skutečnosti, kterou bychom jinak nepotkali. Dokument, na rozdíl od hraných filmů, je takovou mouchou na zdi. Nikdo nemůže být v tolika různých třídách, mluvit s tolika různými dětmi, rodiči, učiteli a asistenty, a potom si udělat nějaký celkový obrázek. Tento dokument je sonda do skutečnosti.“ Tomáš Škrdlant

Režisér Škrdlant: Všichni jsme jiní

Režisér Škrdlant: Všichni jsme jiní

Stopáž52 minut
Rok výroby 2018
 P ST AD HD
ŽánrDokument