Rudý baron
Vyprávění zasazené na přelom let 1917 a 1918 na západní frontu první světové války se zaměřuje na přední letecké eso německých vzdušných sil, pruského šlechtice Manfreda von Richthofena. Stejně jako jeho kolegové, také pocházející ze šlechtických rodin, přistupuje ke vzdušným soubojům jako k rytířské kratochvíli a sportovní technické výzvě. Špína a peklo zákopového boje se rytířů nebes vůbec nedotýkají. Vyznamenaný Von Richthofen je povýšen a stává se velitelem vlastní jednotky, k níž patří i jeho blízcí přátelé Voss, Wolff, Sternberg a Lehmann a posléze i jeho bratr Lothar. Jeho pověst ještě upevní, když navzdory rozkazu nechá své letadlo namalovat na červeno, protože nechce, aby jej protivníci neviděli, ale naopak aby o něm věděli a báli se ho. To mu vynese jeho přezdívku Rudý baron, která se roznese na obou stranách fronty. Von Richthofen se postupně sbližuje se zdravotní sestrou Käte Otersdorfovou a jak jeho kamarádi postupně umírají, začne pochybovat o válce, kterou přestává vidět jako čestné sportovní klání.
Ačkoli se Manfred von Richthofen stal legendou a dodnes platí za jednu z nejvýraznějších osobností první světové války, kinematografie se této personě příliš nevěnovala. Před německo-britskou koprodukcí z nového tisíciletí se, kromě hrstky epizodních zmínek ve filmech jako Modrý Max (1966), Rudý baron stal předmětem pouze jednoho filmu. Tím byl snímek Von Richthofen a Brown (1971) z produkce studia United Artists režírovaný Rogerem Cormanem. Stejně jako nový film i tento se zaměřoval na poslední období života leteckého esa, ale své vyprávění rozehrával jako kontrast světa aristokratů vůči obyčejnému a pragmaticky přízemnímu americkému pilotovi Royi Brownovi, který barona nakonec sestřelil. O třicet sedm let novější projekt v režii Nikolaie Müllerschöna se zaměřuje moderním pohledem na samotného von Richthofena. V souladu s faktem, že ten zemřel ve věku pětadvaceti let, ukazuje film svět letců jako kontrastní plochu šlechtických hodnot a mladického fanfarónství. V zájmu zamýšleného konceptu scenáristé s historií nakládají s velkou licencí, která se projevuje mimo jiné i ve ztvárnění ústřední postavy. Podle historiků byl Manfred von Richthofen spíše věcný a enormně chladnokrevný, zatímco filmaři z něj udělali romantického válečného hrdinu.
Ačkoli hlavní role ztvárnili němečtí herci, v zájmu mezinárodní distribuce vznikal film v angličtině. Pro zvýšení mezinárodní atraktivity byly do klíčových vedlejších rolí obsazeny také britské hvězdy Joseph Fiennes a Lena Headeyová. Natáčení probíhalo v Německu, Francii a České republice a řady malých rolí se zhostili čeští herci.