Moderní civilizace přinesla nadšení pro techniku. Neplatí to jen pro muže, ale také pro děvčata. Připravil Z. Pojman
00:00:45 Tím, že jsem relativně mrňavá, tak mám ráda velký věci.
00:00:49 Tak právě i auta.
00:00:58 Tu práci mám rád.
00:01:00 Proto vlastně jsem si podal žádost, že chci přestoupit k řidičům.
00:01:04 Náš táta celej život jezdil tatrou a už jako malé nás táta bral.
00:01:10 Jako malého si mě posadil na klín a řídil jsem tím velkým volantem.
00:01:15 A teď se mi ten sen splnil.
00:01:20 Já mám přidělenýho uaze. Je to takový malinký autíčko.
00:01:26 Vejde se tam osm lidí.
00:01:29 Já říkám, že je to moje plechovka. "Ahoj, plechovičko. Jak se máš?"
00:01:49 Po devítce jsem začala chodit na střední odborné učiliště.
00:01:55 To jsem zvládla s vyznamenáním k mýmu překvapení.
00:02:00 Tak jsem chvilku pracovala v tý továrně
00:02:04 na technickým úseku. To byla taková kancelářská práce.
00:02:07 Čtení výkresů a schvalování výrobků do výroby.
00:02:11 A protože se mi líbí uniformy, tak jsem se zkoušela dostat k policii.
00:02:17 K městské policii se člověk mohl dostat, když mu bylo 21 let.
00:02:21 Takže v 21 letech jsem prošla výběrovým řízením
00:02:24 k městské policii a byla jsem u městské policie.
00:02:28 Pár let. Asi tři. Možná přes tři.
00:02:34 Byla to práce s lidmi a o lidech.
00:02:38 Pak mi bylo nabídnuto jít do Prahy jako instruktor - specialista
00:02:43 k jedné firmě, která hodně spolupracovala s policií.
00:02:48 Jako s ochranou. Že se dělaly osobní ochrany,
00:02:53 osobní přepravy, nebo že se přepravovali lidi,
00:02:58 ať to byli poslanci do senátu, když kandidovali,
00:03:01 nebo různé osobnosti z oblasti kultury.
00:03:05 Například Sharon Stone nebo Naomi Cambell, když byla v Praze.
00:03:11 Pak jsem se vrátila do Liberce a tím jsem se dostala k náklaďákům.
00:03:18 Protože jsem potkala svého bývalého kolegu, který si otevřel firmu.
00:03:22 Řekla jsem mu: "Kdybys chtěl řidiče na náklaďák, tak já půjdu."
00:03:26 Slovo dalo slovo a za 14 dní jsem jezdila.
00:03:41 Když si vlezete do takovýho velkýho auta,
00:03:44 tak přece jenom je to vysoko, jste velký,
00:03:48 máte pocit, že se vám nic nemůže stát. To je taková neohroženost
00:03:51 a svoboda. Jste pánem silnice. Je to hezký pocit.
00:03:58 Je jedna taková příhoda. Jela jsem se svým kolegou Radkem.
00:04:04 Jeli jsme z Brna a byla to vlastně první cesta,
00:04:08 kterou jsem jela s ním. On tam měl jednání a domluvili jsme se,
00:04:12 že já pojedu tam a on bude řídit zpátky.
00:04:15 Tak jo. V pohodě. A už jedeme zpátky,
00:04:18 já sedím na místě spolujezdce, kochám se tou krajinou,
00:04:22 tak si užívám a najednou koukám, že se mi přibližuje strom.
00:04:26 Tak říkám: "Radku!" A nic. Ten strom se pořád přibližuje.
00:04:31 Znovu říkám: "Radku!" Nakonec jsem mu škubla za volant
00:04:36 a tomu stromu jsme se vyhnuli. On asi usnul.
00:04:40 Nevím, co se tam stalo, že nezareagoval.
00:04:44 On z toho byl vyplašenej
00:04:46 a já řekla: "Nemohli bychom si přesednout?"
00:04:49 A od té doby já se bojím jezdit na místě spolujezdce.
00:05:02 Já jsem pendloval různýma zaměstnáníma.
00:05:05 Pak jsem se rozhodl k profesionální službě tady v Liberci.
00:05:09 Přišli jsme sem s bratrem a měl jsem možnost výběru
00:05:13 buď na četu dekontaminace, nebo k bojový četě.
00:05:17 Tak jsme si to s bratrem rozdělili. Já řekl: "Já půjdu k bojovákům,
00:05:21 ty k tý četě a uvidíme časem." Protože on taky chtěl k bojový,
00:05:26 ale bylo tam jenom jedno místo.
00:05:49 Tohle je moje dcera Anička. Jsou jí čtyři roky.
00:06:02 Mám vojenský řidičák na menší vozidla,
00:06:05 jako jsou rovery a uazy. A pak na ty tatry.
00:06:09 A mám i povolení na ty multilifty, s kterými jsem teda ještě nejezdil,
00:06:14 ale snad někdy.
00:06:24 Pexeso je naše oblíbená hra. Hrajeme ji často.
00:06:37 Tohle je moje druhá dcera. Její jméno je Barča.
00:06:41 Je jí třináct let. Teď půjde do osmé třídy.
00:06:45 Koníčky? Ráda chodí ven s kamarádkama, že?
00:06:58 Rozhodnutí jít na vojnu se událo během jedný mý cesty
00:07:03 mimo území republiky, kdy jsem věděla, že ta firma,
00:07:07 pro kterou jezdím, tak je to s nima takový
00:07:11 krachnou, nekrachnou, zaplatí mi, nezaplatí mi.
00:07:15 Hlavně tam mezilidský vztahy nebyly zrovna moc dobrý.
00:07:19 Ženská v náklaďáku, pro ně to byl problém.
00:07:23 Dva majitelé, jeden jo, druhý ne.
00:07:26 Tak jsem si říkala: Mám čekat na to, až mě vyhodí?
00:07:30 Přece jenom člověk bez práce být nemůže, tak jsem si řekla,
00:07:35 že zkusím ty vojáky. Za zkoušku nic nedám.
00:07:38 Někde v časopise jsem viděla číslo, tak jsem zavolala zelenou linku
00:07:43 a oni mě odkázali na rekrutační středisko.
00:07:47 Pak už se to odvíjelo. Dali mi vyplnit papíry a řekli:
00:07:51 Zaneste to tam a tam absolvujete klasický odvod.
00:07:56 Pak mi přišlo rozhodnutí, že jsem odvedená
00:08:01 a měla jsem nastoupit náhradní vojenskou službu.
00:08:04 Tu jsem absolvovala ve Vyškově se svojí kolegyní Evou.
00:08:09 Pak jsem nastoupila sem jako starší řidič na Tatru 815.
00:08:23 Oproti civilu se u armády můžeme hlavně fyzicky vybít.
00:08:28 Chodíme do služeb, máme různý zaměstnání,
00:08:31 střelby, jezdíme na cvičení.
00:08:34 Tím získáváme velké zkušenosti a je to barvitý.
00:09:49 Trošku malinko nahlídnout do soukromí vás nechám,
00:09:53 ale jenom malinko. Bydlím kousíček za Libercem
00:09:57 v takové malinké vesničce. Já bych se nechtěla stěhovat do města,
00:10:01 protože se mi tam líbí. Mám tam spoustu přátel, zahradu.
00:10:05 Kamarád tam má koně, takže trávím hodně času tam.
00:10:11 Jsem svobodná.
00:10:14 Ale mně ten vztah, který je, prostě vyhovuje.
00:10:18 Pokud jsou lidi spolu a rozumí si, tak si myslím,
00:10:21 že jestli jsou manželé nebo nejsou, že na tom vztahu se nic nezmění.
00:10:25 Buď ten vztah je kvalitní, nebo není.
00:10:28 A žádný prstýnek to nevyřeší.
00:10:40 Mám děti ráda, ale nějak je neplánuju.
00:10:43 Buď někdy přijdu na to, že je chci mít,
00:10:47 že chci mít svoji rodinu, ale teď mám spoustu zájmů okolo.
00:10:50 A když přijdou známí nebo ségra s holkama,
00:10:54 tak v pohodě, stráví u mě týden, čtrnáct dní, když mám dovču,
00:10:57 ale nemám zatím potřebu mít svoje děti.
00:11:11 Tohle auto je Tatra 815, 8 x 8, multilift.
00:11:18 Já jí říkám Beruška. Je to trošku větší beruška,
00:11:22 několikatunová, ale prostě je to Beruška.
00:11:26 Když neposlouchá, tak jí člověk vynadá,
00:11:29 ale když to projedeme všechno úplně perfektně, tak ji pochválí.
00:11:33 Když jste za volantem sám šest hodin, osm hodin,
00:11:37 tak si s tím autem občas i povídáte.
00:11:50 Práce řidiče u armády je taková, že se staráte i o techniku,
00:11:56 takže pravidelné údržby, kontrola oleje, filtrů.
00:12:00 Prostě to, co se na tom autě dělá běžně.
00:12:03 To, s čím vy v civilu přijedete do servisu,
00:12:07 tak tady si spoustu věcí dělají řidiči sami.
00:12:10 Když končí technická, tak abyste šel za svým velitelem
00:12:13 nebo za technikem a řekl mu, že končí technická
00:12:16 a je potřeba to domluvit, nebo jet na garanční opravu.
00:12:19 Samozřejmě připravit auto na cvičení, po cvičení auto umýt,
00:12:24 zjistit závady, které se na tom autě staly během cvičení,
00:12:28 buď je odstranit na místě, nebo přes technika roty domluvit servis.
00:12:33 Když se jezdí, tak se jezdí různě pro materiály.
00:12:37 To, co je momentálně potřeba, tak pro to to auto jede.
00:12:40 Někdy je to trasa 100 - 300 kilometrů.
00:12:43 Záleží, do které posádky a pro jaký materiál se jede.
00:12:54 Moje první touha jít na vojnu byla, když jsem končila devátou třídu
00:13:00 a co dál.
00:13:03 Tak jsem řekla paní učitelce, že chci jít na vojenskou školu.
00:13:08 Jenže ta mě odradila. Říkala, že to pro mě není.
00:13:16 Tak jsem šla na kuchařku a pak jsem hledala co dál.
00:13:20 Nebyla práce. Vždycky chtěli aspoň tři roky praxe.
00:13:25 To jsem neměla. Nebo nechtěli ženskou, chtěli spíš kuchaře.
00:13:30 Prostě že holky nějak ne.
00:13:39 Bratr byl v té době na misi a volal, ať jdu teda na vojnu.
00:13:43 Tak mě vyhecoval, až jsem řekla, že jo.
00:13:48 Poslali mě na rekrutační středisko. Dali mi telefonní číslo,
00:13:52 takže ještě v tu středu jsem tam zavolala.
00:13:55 Ve čtvrtek si mě pozvali a zeptali se,
00:13:58 jestli opravdu chci, že zrovna nabírají.
00:14:02 Tak jsem tam jela a dělala jsem výběrové řízení.
00:14:06 Nějaký běh, psychotesty. Pak mi volali nějak kolem Vánoc,
00:14:09 že jsem to všechno udělala, takže mě berou,
00:14:12 ať si zařídím lékaře, všechno si oběhám
00:14:16 a že 6.1. nastupuju.
00:14:24 Bylo to tam ze začátku tvrdý.
00:14:27 Když mně volala maminka a dala mi pětiletýho synovce
00:14:31 k telefonu a on že neví, jaká teta volá,
00:14:35 tak jsem se rozbrečela. Bylo to na psychiku docela dost.
00:14:39 Ale zvládli jsme to a nakonec to tam bylo pěkný.
00:14:48 V civilu se člověk setká s tím, že jako ženská ve velkým autě...
00:14:53 Tady ne. Tady úplně v pohodě.
00:14:57 Žádný narážky typu: Jsi blbá ženská, co za to lezeš?
00:15:00 Vůbec ne, když za nima přijdu: Kluci, potřebovala bych poradit.
00:15:04 Bez problému jdou, pomůžou mi, poraděj mi.
00:15:08 Berou to úplně v pohodě.
00:15:17 Ten život v armádě se vším, co to s sebou nese,
00:15:20 to zdravení, hlášení, to k tomu patří
00:15:23 a dá se to zvládnout. Mně to nepřijde strašný.
00:15:27 Někdy mi to přijde i hezký, když vidím pochodovat vojáky,
00:15:30 fakt jdou jednotnou nohou a ten krok opravdu zní,
00:15:33 nebo když se potkají vojáci a nižší hodnost pozdraví.
00:15:37 Vypadá to hezky. Jestli řeknu dobrý den, nebo zasalutuju,
00:15:41 je to úplně jedno. Ten efekt je stejný.
00:15:44 Úcta mezi lidmi by měla být a to samý je v armádě.
00:15:57 Jako voják základní služby jsem na armádu měl jinačí pohled.
00:16:01 Ale to už je 14 let nazpátek.
00:16:04 Teď to je jinačí.
00:16:07 Jako profesionální voják bych chtěl u armády zůstat.
00:16:11 Nečekám, že tady budu dvacet let,
00:16:14 ale když se budu držet disciplíny,
00:16:19 kázně a úcty k nadřízeným a vydrží mi to,
00:16:22 tak bych se u armády chtěl udržet.
00:16:32 Že jsem na vojně, tak to se přítelovi nelíbí,
00:16:35 protože když chceme někam jet, tak něco do toho vleze,
00:16:39 třeba služba, nebo musíme někam odjet na týden nebo čtrnáct dní.
00:16:43 To se mu nelíbí a říkal, že kdyby bylo dítě, tak s tím musím seknout.
00:16:50 Pojedeš mezi těma kuželkama.
00:16:53 Projedeš touhle brankou, touhle, touhle.
00:16:59 Támhle se otočíš a pojedeš zase nazpátek tu samou trasu...
00:17:05 Být vojákem je docela dřina, protože jsou různý cvičení
00:17:11 a je to podobný jako dneska třeba. Jsem unavený. Ještě jsem nespal.
00:17:17 Jediný spánek, co jsem měl ve službě,
00:17:20 jsem měl od desíti do dvou do rána. Takže když se teď podíváte,
00:17:24 máte tři čtvrtě na tři a já už se modlím, kdy ten rozhovor skončíme.
00:17:54 Titulky: Jaroslav Švagr, Česká televize, 2004
Automobil. Všichni ho známe. Také víme, že nám pomáhá při transportech z místa na místo. Je nepostradatelný. Armáda má na auta mnohem vyšší nároky než civilisté. Vojenská kolová technika má mnoho podob a funkcí, o kterých mnozí z nás ani netušíme. Armádní strategická přeprava se uskutečňuje prostřednictvím silných vozů, které hravě zvládají složité terény. Mezi řidiče kolové techniky přijala armáda jako rovnocenné partnery i dívky. Nemají však žádné úlevy a musí se svým mužským partnerům vyrovnat nejen fyzickou zdatností, ale i vědomostmi. V tomto dokumentu nahlédneme do jejich soukromí. Někdo jezdí ve volném čase na koni, jiný prožívá lásky se svými partnery a další se už stará o své děti.
