00:00:03 RACHOT PSACÍHO STROJE

00:00:24 AUTOŘI NEJPRODÁVANĚJŠÍCH DETEKTIVEK

00:00:51 VRAŽDA PODLE KNIHY

00:01:43 Kdo je to?

00:02:07 -Tebe to vůbec nevyděsilo?
-Ale prosím tě, Kene!

00:02:12 Nezapomeň, že jsme půlka nejlepšího detektivářského týmu na světě.

00:02:16 Nemáš rukavice ani prst na spoušti. A v bubínku určitě nejsou náboje.

00:02:24 -Máš pravdu, moje kanadské žertíky jsou strašné.

00:02:28 -Co tu vůbec děláš?
-Jedu na chatu

00:02:31 a napadlo mě, že bych s sebou měl mít nějakou ochranu.

00:02:34 A přišel jsem se omluvit.
-Za co?

00:02:37 -Jak jsem minule vybuchl, byl jsem nějak mimo.

00:02:41 -Zapomeň na to. To se stává.
-Ne. Nemělo by, mezi náma dvěma.

00:02:46 Takže? Věřte, nebo ne, pane, tohle je dýmka míru.

00:02:52 Hezky do dna, Jime.
-V deset ráno?

00:02:56 -No tak, uklidni se. Je sobota.

00:02:59 Jen v duši autora detektivek panuje stále nejhlubší noc.

00:03:03 Hop!

00:03:05 A teď si připijeme.

00:03:10 Víš na co? Na náš rozvod.

00:03:22 -No, rozvod snad ne?
-Ovšem že ano.

00:03:26 Řeknem si to na rovinu. Možná že se obejdem bez alimentů.

00:03:30 Ale je konec.

00:03:32 Podívejme, naše drahé děti! Všech patnáct.

00:03:38 Padesát milionů výtisků.

00:03:41 Na dámu, pro kterou nebylo nic nemožné,

00:03:44 na největšího detektiva světa, paní Melvillovou!

00:03:48 Přivedli jsme ji na svět. A teď ji pohřbíme.

00:03:51 -Počkej, Kene. Mám z toho pocit viny.

00:03:54 Já chci jen psát podle svého.
-Máš pravdu, byl jsem sobec.

00:03:59 Dobře chlapče, máš požehnání. Na tvůj sólový let!

00:04:03 -Díky! To oceňuju.

00:04:09 -Koneckonců, přátelství je důležitější

00:04:12 než partnerství, nebo ne? Na přátelství!

00:04:19 -Ano.

00:04:23 -A teď, pane, vás prostě unesu.
-Co?

00:04:28 -Ta moje chata je hotová skoro půl roku a ještě jsi ji neviděl.

00:04:32 Budeš má první pánská návštěva.
-Ale Kene, já teď nemůžu.

00:04:35 -Proč nemůžeš?
-Je to až u San Diega.

00:04:39 -Je to jen pár hodin jízdy, do půlnoci jsme zpátky.

00:04:42 -Ale já jsem slíbil Joanně, že ji vezmu na večeři...

00:04:45 -Snadná pomoc. Vezmeš telefon a řekneš:

00:04:48 Miláčku, mám moc práce. Pojď, otevřeme si další lahev.

00:04:52 -No jo, ale...
-Víš, v čem je problém, kamaráde?

00:04:55 Neumíš se odvázat ani na jeden den.
-Ale ne, umím.-Tak to dokaž!

00:04:59 A jestli potřebuješ omluvu, chápej to jako laskavost pro mě.

00:05:02 Dáš mi tak šanci pohřbít tu odpornou válečnou sekeru.

00:05:06 Nemůžeš najednou odmítnout mé pozvání. Nebo ano?

00:05:11 -Vlastně mi to přišlo vhod. Právě jsem dokončil poslední kapitolu.

00:05:15 -Poslední případ paní Melvillové!

00:05:18 Víš, měli bychom té bábě poslat kytku.

00:05:21 Tady jsem sepsal věci, které si chci vzít z kanceláře.

00:05:23 Podíváš se na to?

00:05:26 -Nechápu, to je seznam jmen.
-Á, ta skleróza, to není on.

00:05:30 Ten druhý jsem určitě nechal doma. Vážně, ztrácím paměť.

00:05:37 -Co se děje?
-Nechal jsem v kanceláři zapalovač.

00:05:40 -Potřebuješ ho?
-Je to moje pojistka. Hned jsem tu.

00:07:16 Vlastně jsem tě k tomu výletu přemluvil. Jime, jen se nadechni!

00:07:21 -Je to ještě daleko?
-Odtud asi hodinu.

00:07:24 Musíme objet San Diego.

00:07:42 Jen minutu, musím koupit nějaké zásoby.

00:07:45 Podal bys mi tu knížku?

00:07:48 -Jedna z našich.
-Zdejší šéfka je náš velký fanda.

00:07:51 Už dlouho jí to slibuju. Ta cena slávy!

00:07:54 -Mám jít s tebou?
-Ne, jsem tu hned.

00:08:08 Slečno La Sanková!

00:08:12 Je tu někdo?
-Už běžím.

00:08:16 Pan Franklin! Och, moje planety jsou v příznivém seskupení.

00:08:22 -Nejen to, pracují přesčas. Mám pro vás překvapení.

00:08:27 -Pro mě?
-Pro vás.

00:08:30 -Předpis: vražda, paní Melvillová v akci.

00:08:34 Od Jamese Ferrise a Kena Franklina.
-Podívejte se na první stránku.

00:08:39 -Je tam podpis? Jste drahoušek. No ano! Pan Franklin.

00:08:45 Radši bych měla vypravěče.
-No, když na to půjdete dobře

00:08:49 a dáte mi tyhle věci, třeba jednou budete mít obojí.

00:08:53 -Prázdné sliby.
-Slečno La Sanková...

00:08:56 -Co potřebujete?
-Jen pár věcí na jednu noc, díky.

00:09:03 -Kdo je to tentokrát? Blondýna?
-Slečno! Tentokrát jsem sám.

00:09:09 Sám celý víkend. Rozjímání, rybaření a osvěžení ducha.

00:09:14 Rozměnila byste mi prosím? Potřebuju nutně drobné na telefon.

00:09:19 Výborně! Děkuji.

00:09:34 Ústředna? Dejte mi prosím vás meziměstský hovor do Los Angeles.

00:09:39 Volačka 213. TELEFON

00:09:43 -Haló?
-Joanna? Tady Ken.

00:09:46 -Kene, tak ty už s námi mluvíš?
-Všechno je napraveno.

00:09:51 Před pár hodinami jsem byl u Jima v kanceláři.

00:09:54 Podepsali jsme spolu příměří.
-Opravdu? Tak to jsem ráda.

00:09:58 -Před ním bych o tom nemluvil, určitě tě chce překvapit sám.

00:10:03 -Tak pojď s námi na večeři a oslavíme to.

00:10:06 -To bych vážně rád, ale celý tenhle víkend budu v San Diegu na chatě.

00:10:10 Odkud taky volám.
-Aha, tak třeba někdy jindy.

00:10:14 -Určitě. A Joanno, teď mě napadlo,

00:10:18 že kdybyste se se mnou potřebovali spojit, znáš číslo na chatu.

00:10:21 -Znám.-Uvidíme se za pár dnů. Měj se. Ahoj.

00:10:38 -Míváš někdy pocit, že to už tu bylo?

00:10:41 -Cože?

00:10:43 -Jako kdybys už kdysi něco dělal, ale víš, žes to nedělal.

00:10:47 -Jak to myslíš?
-Teď ten pocit mám. Zvláštní.

00:10:52 Nikdy v životě jsem tu nebyl.
-Možná v předchozím vtělení.

00:11:23 -Kene, to je fantastické!

00:11:26 -Dům, který postavila paní Melvillová.

00:11:29 Počkej, až se podíváš dovnitř.

00:11:43 -Och!

00:11:54 Už se nedivím.
-Čemu se nedivíš?

00:11:57 -Která z žen by odolala tomu prostředí!

00:12:01 -Moc jich není, to ti řeknu. Něco k pití?

00:12:04 -Zase alkohol? Ne, díky. Zkorumpuješ mě.

00:12:09 -Ty myslíš na Joannu, viď?
-Ano.

00:12:15 To víš, zničehonic si vypadnu. Čeká mě na tu večeři.

00:12:20 -Můžeme uskutečnit plán A. Zvedni telefon a zavolej jí.

00:12:24 -Co jí mám říct?
-Ty jsi hrozný poctivec.

00:12:28 Podívej, prostě jí řekni, že voláš z kanceláře.

00:12:32 Že ještě pracuješ. Ona ví, že máš tu knížku odevzdat.

00:12:35 No tak pracuješ! Kolikrát jsi už tohle udělal?

00:12:39 -To jde do stovek.
-No právě! A proto ti uvěří.

00:12:42 -Máš pravdu. Ale já jí lžu nerad.
-Vždyť nelžeš, to přece není lež.

00:12:46 Dělej, ať to máš za sebou. Aspoň se o tebe nebude bát.

00:12:49 -Dobře.

00:12:56 -Ústředna? Prosím vás spojte mě...
-Počkej!

00:13:00 Vidím, že si Joannu nikdy nepodváděl.

00:13:03 Když si má myslet, že jsi v kanceláři,

00:13:07 nemůžeš volat přes spojovatelku. Musíš volat přímo, volačka je 213.

00:13:27 -Ahoj, zlato. Jak se máš?

00:13:32 Kvůli tomu právě volám.

00:13:35 Já jsem v kanceláři, zrovna jsem se zabral do té poslední kapitoly

00:13:39 a už to chci dodělat. Já vím. Já vím...

00:13:44 Tohle je naposled. To ti můžu slíbit.

00:13:47 VÝSTŘEL
-Jimmy!

00:13:51 Jimmy!

00:14:02 Ústředna? Dejte mi policii.

00:14:26 TELEFON

00:14:46 -Haló?

00:14:49 Joanno? Co?

00:14:53 Joanno, uklidni se.

00:14:56 Prosím tě, a řekni mi to ještě jednou.

00:15:00 Víš to jistě? Volala jsi policii?

00:15:06 Ano, ano, ovšem. Já teď hned vyjíždím.

00:15:10 Joanno, prosím tě, uklidni se. A neboj se.

00:15:17 Určitě to bude jenom kanadský žertík.

00:15:22 Ahoj.

00:15:48 -Já vím, že je to šílené, já... tohle je...

00:15:52 Já pořád myslím na to klišé.

00:15:55 Totiž Jim a Ken stokrát popsali tu scénu ve svých knihách.

00:16:00 -Podívejte se na to takhle, paní Ferrisová.

00:16:02 -Třeba není mrtvý, nemáme tělo.
-Ne, zastřeli ho, já to určitě vím.

00:16:07 Já jsem to slyšela v telefonu.
-Na podlaze byly rozházené papíry.

00:16:12 Nevíte proč?
-Ne. Pokud by nechtěli peníze.

00:16:16 -Nevšimla jste si, jestli něco chybí. Něco zvláštního.

00:16:19 -Nechybí, ne.
-A určitě to byl jeho hlas? -Ano.

00:16:23 -Vy myslíte, že ho mohl někdo napodobit?

00:16:27 -Ne, možná sem někoho přivedli.
-Řekl odkud volá?

00:16:31 -Ano, řekl mi, že volá z kanceláře. Řekl... volám z kanceláře.

00:16:37 Já... mně je úplně jedno, jestli něco chybí.

00:16:40 Já chci jenom vědět, co se stalo mému muži.

00:16:43 -A víte jistě, že to byl jeho hlas?
-Přece jeho hlas poznám.

00:16:46 -A jistě to byl výstřel?
-Ano, určitě.

00:16:49 -Trochu vody?
-Ano, to bych ráda.

00:16:52 Prosím vás... protože já se cítím tak hloupě.

00:16:55 Snad mi to pročistí hlavu. Dobře.

00:17:14 -Asi tam není voda, madam. To je věčnej problém moderních domů.

00:17:19 Automat na vodu nejde a člověk musí použít automat na kafe.

00:17:23 Přijdete o desetník a kafe je hnusný.

00:17:25 -Kdo jste?
-Jsem jen další policajt.

00:17:29 Jmenuju se Columbo, jsem poručík.
-Jste tam vzadu?

00:17:33 -Neviděla jste mě tam, protože jsem odešel, ještě než jste přišla.

00:17:39 Víte proč? Protože je tam tolik kouře a tolik hluku,

00:17:43 že jsem se prostě musel jít ven nadechnout.

00:17:46 -Já myslím, že bych se měla vrátit.
-Počkejte chvilku.

00:17:49 Něco vám povím. Vypadáte strašně unaveně

00:17:52 a asi to tam pro vás byl strašnej zážitek. Myslím, že vás odvezu.

00:17:56 Ať vám zavolaj.
-Už se mě nechtěj na nic ptát?

00:18:00 -S tím si nedělejte hlavu. Myslím, že už se ptali dost.

00:18:04 Zavolám jim a řeknu jim, že jste se mnou.

00:18:07 -A co Ken? Proč tu není Ken? Nechápu, proč tu není.

00:18:12 -Myslíte pan Franklin? Druhá půlka tvůrčího týmu?

00:18:16 -Ano, druhá půlka.

00:18:21 -Víte, co se mi líbí na těch knoflíkách?

00:18:25 Nemusej se stisknout. Spouštěj se teplem ruky.

00:18:28 Sázím se, že jste nic nejedla.

00:18:38 -Jste velmi milý, poručíku. Ale já vlastně ani nemám hlad.

00:18:42 -Víte, paní Ferrisová, já jsem nejhorší kuchař na světě.

00:18:46 Ale jednu věc umím fantasticky. Omeletu.

00:18:49 I moje žena to uznává. Potřebuju něco na skořápky.

00:18:52 -Tamhle ve skříni. Já vážně nemám hlad.

00:18:57 -Víte co, ochutnejte to. Vyhodit se to dá vždycky.

00:19:02 Řeknu vám, v čem je celý tajemství. Žádný mlíko, jen vejce.

00:19:08 Pánev...
-Tamhle.

00:19:13 Umíte přesvědčit, poručíku. Neměla bych ztrácet hlavu.

00:19:17 Uvařím kávu.

00:19:25 -Tak! Teď sýr, cibuli, máslo.

00:19:31 Sýr... Potřebuju něco na strouhání.
-Tamhle ve skříňce.-Dobře.

00:19:46 -Co s ním udělali, poručíku?
-Nevím, madam.

00:19:51 -Tělo v kanceláři nebylo. Je mrtvý?
-Těžko říct. Mě to taky trápí.

00:19:59 Řeknu vám, nedává to smysl. Leda že by ho unesli.

00:20:02 -A to pak oběť nezastřelí hned, že ne?

00:20:05 -Proč jste prve smála?
-A kdy?

00:20:08 Když jsem se ptal, jestli je pan Franklin druhá půlka týmu.

00:20:12 -Já jsem se smála?
-Jo.

00:20:14 -Asi tomu označení tvůrčí tým. Možná bych to neměla říkat,

00:20:19 ale Ken léta nenapsal z příběhu paní Melvillové ani slovo.

00:20:23 -Paní Melvillový? Kdopak to je?

00:20:27 -Postava, kterou Jim a Ken vytvořili.

00:20:30 Ta, co brilantně řeší všechny případy.

00:20:33 -Aha. A proč to váš manžel snášel?

00:20:36 Mám na mysli to, že všechno psal sám.

00:20:39 -Ono se to kompenzovalo. Ken dělal publicitu.

00:20:42 Účastnil se různých besed, poskytoval rozhovory.

00:20:46 Snažil se proniknout k filmu. Přispíval k práci. Jenom už nepsal.

00:20:52 -Páni! Chtěl bych bejt spisovatel! To je ohromný, viďte?

00:20:56 Kde bral ty nápady?
-Vlastně téměř všude.

00:21:00 Lidi, časopisy, rozhovory. Po celém domě jsou lístky papíru

00:21:07 a krabičky od zápalek s Jimovými poznámkami nebo nápady.

00:21:13 -Jasně, na nějakou novou knihu. Děsně mazaný, na mou duši!

00:21:17 Já bych takovou věc nikdy nevymyslel.

00:21:21 -Šlo to stále hůř. Asi proto se Jim chtěl osamostatnit.

00:21:25 -Vážně? To jsem nevěděl.
-Hm. Chtěl napsat něco vážnějšího.

00:21:29 -Aha. Jak to přijal pan Franklin?
-Moc dobře ne.

00:21:35 Ale překonal to.
-To není dobrá situace.

00:21:40 -Proč?
-Je tady tým, moc slavnej,

00:21:44 a najednou se rozpadne. Co se stane?

00:21:47 Jeden chlápek dál píše knížky, a druhý přestane.

00:21:50 -Jo, to jsem Jimovi říkala. Víte, moc lidí to prostě nechtělo vědět.

00:21:55 -Že váš muž všecko píše sám?
-Hm.

00:21:59 -Jo, aha. Zavolám panu Franklinovi do San Diega.

00:22:25 ZVONĚNÍ

00:22:31 -Joanno!
-Kene!

00:22:34 -Já vím, já vím... Jen se uklidni.

00:22:37 Jel jsem, jak nejrychleji to šlo. Něco nového?

00:22:40 -Ne, zatím ne.
-Je to neuvěřitelné.

00:22:44 Ještě ráno jsem ho viděl v kanceláři.

00:22:47 -Och, promiň, Kene. To je poručík Columbo, pan Franklin.

00:22:52 -Jak to jde?
-Otázka je, jak to jde vám?

00:22:55 -No, bohužel jsme teprv začali.
-Už jste Jima našli?

00:23:00 -Jestli jsme ho našli? Někdo vám řekl, že zmizel?

00:23:05 -Poručíku, jedu sem hezkých pár hodin ze San Diega.

00:23:09 Mluví se o tom ve zprávách na všech stanicích.

00:23:12 -To je pravda. Měl jsem si to uvědomit.

00:23:15 -Tak našli jste ho?
-Bohužel ještě ně.

00:23:18 A vy jste byl na návštěvě u přátel?
-Má u San Diega chatu.

00:23:22 -Jo, čili na víkend? To je skvělý.

00:23:25 -Mohli bychom se vrátit k mé otázce? Našli jste nějaké stopy?

00:23:29 -Na to je trochu brzy.
-Brzy?

00:23:32 Mně se zdá, že stojíte, nebo přešlapujete na místě.

00:23:35 Nemáš něco k pití?
-Ano, také to potřebuji.-Díky.

00:23:42 Něco vám řeknu, poručíku.

00:23:44 Kdyby ten případ řešila paní Melvillová,

00:23:47 byla by už hezkých pár mil před vámi.

00:23:49 -To je dáma z vašich knih?
-Správně.

00:23:53 -Víte, té dámě by především došlo, že nejde o pouhé zmizení.

00:23:57 Že je to profesionální vražda.

00:24:09 A hle! Tady je to! Podívejte se na to.

00:24:15 -Dejte to na stůl, položte to. Kvůli otiskům, to víte.

00:24:19 -Jsou tam Jimovy otisky, stejně jako moje.

00:24:25 -Co je to?
-To, co vidíte. Seznam jmen.

00:24:29 Podívejte, Mustel, Delgado, Hathaway, Westlake. Co vám to říká?

00:24:35 -No, něco jo.
-To by mělo.

00:24:38 Je to seznam špiček organizovaného zločinu na západním pobřeží.

00:24:41 Los Angeles, Vegas, Frisco.
-Tomu nerozumím.

00:24:44 -Ale to je přece zřejmé. Jeden z nich dal Jima zabít.

00:24:48 -Vážně? A proč?

00:24:51 -Řekněte mi, jak dlouho jste poručík, poručíku?

00:24:55 Paní Melvillová by si to dohromady dala.

00:24:58 -Počkejte, beru všecko, co může pomoct.

00:25:01 -Tak se vám to pokusím vysvětlit.

00:25:04 Víte, my jsme se s partnerem rozhodli rozejít

00:25:07 a pokračovat každý zvlášť. Joanna se o tom určitě zmínila.

00:25:10 -Jo, něco o tom říkala.
-Zmínila se taky o tom,

00:25:12 že Jim chtěl začít psát něco vážnějšího?

00:25:16 -Aha. Počkejte chvilku.
-Dochází vám to? Tak vidíte!

00:25:20 Tohle je jen špička ledovce.

00:25:23 Víte, Jim připravoval úplné a bezvýhradné odhalení

00:25:26 organizovaného zločinu na západním pobřeží.

00:25:29 Motal se tam a kladl velice zneklidňující otázky. Přímo k věci.

00:25:33 Sbíral materiál, proto prohledali jeho kancelář.

00:25:36 A asi sebrali všechno, ale ne ten seznam.

00:25:39 -A vy myslíte, že někdo z nich na něj vypsal odměnu?

00:25:42 -Ovšem. Muselo se to rozkřiknout, že Jim sbírá veškeré informace.

00:25:45 Věděli, že se nedá uplatit. Tak co měli dělat?

00:25:49 Vybrali si obvyklou alternativu.
-Profesionálního vraha.

00:25:53 Ale jestli je to tak, proč odklidili tělo?

00:25:55 -To vědí jen oni. Ale když nemáte v ruce corpus delicti,

00:25:59 nemůžete dokázat, že byla spáchána vražda.

00:26:02 -Proč by se o to ten vrah staral?

00:26:05 Dávno už přece mohl bejt v letadle na cestě zpátky.

00:26:08 -Poručíku, já neznám odpověď na každou otázku.

00:26:10 Dal jsem vám seznam nejpodezřelejších osob. A motiv.

00:26:13 Není to pro začátek dost?
-Jo, je to hodně.

00:26:16 A věřte mi, že jsem vám vděčnej za veškerou vaši ochotu.

00:26:21 To je divný.
-Co?

00:26:24 -Ten papír je složenej podél, jako kdyby ho někdo nosil v kapse.

00:26:28 -Ano?

00:26:31 -Kdyby to napsal tady na tom stroji, a to můžu dát zjistit,

00:26:35 proč by to před uložením do zásuvky skládal?

00:26:39 -Checheche, začínáte se mi líbit.
-Pročpak?

00:26:43 -Protože konečně začínáte myslet jako paní Melvillová.

00:26:47 Bohužel Jim měl ve zvyku papíry skládat a používat jako záložku.

00:26:51 -Aha.

00:26:53 -I když je váš postřeh zajímavý, vede vás nesprávným směrem.

00:26:58 Avšak protože se učíte držet krok s naší skvělou dámou,

00:27:02 dám vám něco, co si opravdu zasloužíte.

00:27:05 Totiž některé naše knihy.
-Och, to je od vás milý!

00:27:09 -Dárek jste nečekal, co?
-Třeba tam najdu nějaký tipy.

00:27:13 -Jsem si jist, že ano. Chcete ještě?

00:27:15 -Tak dobře.
-Tady, a jedna navrch.

00:27:20 -To je vážně milý.
-Aspoň vás to na chvilku zaměstná.

00:27:23 -Určitě.
-Ještě něco, poručíku?

00:27:26 -Ne, myslím, že ne. Radši vás nechám trochu vyspat.

00:27:29 -Doufám, že jsem vám trochu pomohl.
-No jéjej, a jak!

00:27:32 -Dobře. Dobrou noc, poručíku.
-Dobrou noc.

00:27:36 A pane Frankline, vlastně je tu ještě něco.

00:27:39 Ne že by na tom záleželo.
-Co to je?

00:27:43 -Když paní Ferrisová volala, že zabili jejího muže,

00:27:46 skočil jste do auta a vracel jste se do Los Angeles, je to tak?

00:27:50 -Přesně tak.
-Víte, já bych letěl letadlem.

00:27:53 Je tam velký letiště,

00:27:55 letí to každou půlhodinu a je to mnohem rychlejší.

00:27:59 -To je pravda, ale víte, v takové situaci vám to nemyslí.

00:28:03 A když zvážíte,

00:28:04 že musíte přidat ještě cestu na letiště a z letiště,

00:28:07 kolik času vlastně ušetříte?
-Hm...

00:28:14 No jo...

00:29:00 -Ústředna? Policii prosím. Děkuji.

00:29:09 Poručíka Columba prosím. Ano, díky, počkám.

00:29:20 Columbo? Tady Franklin. Myslím, že byste sem měl přijet.

00:29:26 937 Skyview Drive. Je to naléhavé.

00:29:42 ŽENSKÝ HLAS VE VYSÍLAČCE: 1-2-8-1-5, rozumím.

00:29:45 1-2-8-1-7, nerozumím. 1-2-8-1-7, opakujte.

00:29:50 Rvačka v přístavu. Voláme MP.

00:29:56 MUŽ VE VYSÍLAČCE: Všem jednotkám v okolí.

00:29:58 Vůz 12F3, volám vůz 12F3.

00:30:02 -Když jsem přijel, byl... bylo to uprostřed trávníku.

00:30:06 -Strašný, najít to doma.

00:30:11 -Je to směšné,

00:30:13 ale já jsem pořád doufal, byl jsem si jistý, že Jim žije.

00:30:19 Chudák Joanna. Pokaždé když v sobě pocítím lítost,

00:30:23 uvědomím si, co ztratila ona.

00:30:30 Podívejte, supi! Řekněte, že jdu dovnitř, poručíku.

00:30:36 Nemohu se na ně dívat.
-Poslyšte, nemůžu jít s váma?

00:30:42 Ten kabát nemá podšívku a tady je dost zima.

00:30:45 -Jak chcete. TELEFON

00:30:57 Haló! Ano, to jsem já, Franklin. Co? Bez komentáře!

00:31:03 Děláte si legraci? Interview teď?

00:31:12 Pánové od tisku.
-Asi to bude ještě horší.

00:31:17 -Promiňte, poručíku. Nechal jsem se unést. Něco k pití?

00:31:21 -Třeba kapku bourbonu.
-Bourbon...

00:31:27 -Tomu říkám bydlení. Tohle je kopie?

00:31:33 -Ne, mám jen originály.

00:31:36 -Já myslel, že tenhle chlap visí jen v muzeích. To je vaše?

00:31:40 -Paní Melvillová byla tak laskavá.
-Páni! To je bydlení tohleto!

00:31:47 A máte ještě jeden dům v San Diegu.

00:31:51 To jenom údržba musí stát...
-Daří se mi přežít. Bourbon!

00:31:56 -Děkuju. Ještě jednomu u spisovatelů nerozumím.

00:32:00 Třeba mi to vysvětlíte. Když člověku umře partner,

00:32:03 připadne mu polovina knih toho mrtvýho, polovina...

00:32:07 -Honorářů?
-Jo.

00:32:10 -Ne. Ty patří do pozůstalosti.

00:32:13 -Aha. Tak to vás nechal na holičkách.

00:32:16 Ale určitě byl pojištěnej.

00:32:19 -Poručíku, nescházíme tak trochu z cesty?

00:32:22 -Máte pravdu. O tom bysme neměli mluvit, není to vhodná doba.

00:32:26 Řekněte mi, pane Frankline,

00:32:30 proč myslíte, že nechali tělo vašeho partnera u vás na zahradě?

00:32:36 -Chcete říct, že vás to nenapadlo? Zklamal jste mě, poručíku.

00:32:41 Mělo to být varování.
-Varování?-Ovšem.

00:32:46 To také potvrzuje moji teorii profesionální vraždy.

00:32:50 Co chtěli říct tím, že pohodili Jimovo tělo na mém trávníku?

00:32:55 Prosím vás, posaďte se. Víte, co chtěli říct?

00:32:59 Tohle se mohlo stát tobě, kdybys nezastavil partnera v pátrání.

00:33:04 -Zastrašování?
-Tak je to.

00:33:08 -Aha. A co budete dělat? Budete dál psát tu knihu?

00:33:13 -Ne, v tom je ta ironie, to byl Jimův zamilovaný plán, ne můj.

00:33:17 Ani bych nevěděl, kde začít.

00:33:21 -Řekněte mi, vy jste nikomu neoznámili, že se rozcházíte?

00:33:24 -Ne. Ani kdyby to věděli, Jimovi by to nepomohlo.

00:33:29 Musím říct, poručíku, že tohle je slepá ulička.

00:33:32 Shrňme to! Máte mrtvolu, máte motiv, víte, kde najít vraha.

00:33:37 -To nebude tak snadný.

00:33:41 -Naše dáma by našla někoho v Las Vegas nebo v Miami.

00:33:44 Zvedla by telefon a vypsala by odměnu.

00:33:47 -Správně.

00:33:50 -Jak ten případ vyřešíte vy, to je čistě vaše věc.

00:33:54 -No asi můžu udělat jen jedno. Prověřit všecky na tom seznamu.

00:33:58 -Všichni ti chlapi popřou, že Jim vůbec existoval.

00:34:01 -No právě!-To vám nezávidím.
-Já sobě taky ne.

00:34:06 No, budu mít spoustu telefonů, radši abych šel.

00:34:09 -Hodně štěstí.
-Díky. Děkuju, pane Frankline.

00:34:13 Je mi vážně líto, co se stalo.
-Děkuji.

00:34:20 Budete mě informovat, poručíku?
-Ano, budu, jo.

00:34:26 Víte, ještě v jedný věci nemám moc jasno.

00:34:29 -V čem?
-Ale to počká, vy chcete jít spát.

00:34:33 -Poručíku, já spát stejně nebudu. O co jde?

00:34:36 -Prošel byste se mnou ještě jednou prosím vás,

00:34:39 co se přesně stalo, když jste dnes přišel domů?

00:34:42 -Jistě, i když už jsem to říkal.

00:34:46 Hned jak jsem uviděl Jimovo tělo na trávníku, přiběhl jsem sem,

00:34:49 vzal telefon a zavolal vás. Myslím, že to byla automatická reakce.

00:34:54 -Aha, no tak to ano. Dobře.
-No počkejte, něco vás trápí.

00:34:59 Co vás vedlo k té otázce?
-Vaše pošta.

00:35:04 -Moje pošta?

00:35:06 -To je zvláštní, jak jsou lidi různý. Třeba já.

00:35:09 Najít svýho partnera mrtvýho, nenapadne mě otvírat dopisy.

00:35:13 -Ale já jsem se chtěl prostě nějak rozptýlit.

00:35:17 Musíte si uvědomit, že to byl strašný šok.

00:35:21 -Jo, no to je pochopitelný. A účty rozptylujou.

00:35:25 Jakmile se něco objeví, hned vám zavolám. Dobrou noc.

00:35:30 -Dobrou noc.

00:35:46 -Dám si hamburger.
-Pro mě taky jeden.

00:35:54 -Ne, pane Tuckere, schovejte to. Tohle je na mě.

00:36:00 Dejte mi účet prosím.

00:36:04 -Tak dobrá, poručíku, uplácíte mě báječným obědem.

00:36:08 Co mohu udělat já pro vás?
-Týká se to pojištění.

00:36:11 -Výborně. Už bylo na čase, abyste přišel. A že jste to vy...

00:36:15 -Jo, týká se to pojištění, který už bylo uzavřený.

00:36:19 -Ó, tak to je úřední věc!
-Jo, jo, ti dva spisovatelé.

00:36:23 Ten Franklin a James Ferris. Maj pojištění u vaší společnosti?

00:36:28 -Počkejte, poručíku, my s policií rádi spolupracujeme,

00:36:32 ale pokud chcete důvěrnou informaci, tak to lituji.

00:36:35 -Nechci vám působit potíže.

00:36:37 Třeba by pomohlo, kdybych měl soudní příkaz.

00:36:58 -Ó, Kene, bylo to tak pěkné, já jsem se bála.

00:37:02 -Opravdu? Mně to bylo jasné už na konci prvního jednání.

00:37:07 -Vážně? Tak jsem se nechala nachytat.

00:37:10 Tobě to ale pálí!
-To nic, jsi mladá.

00:37:14 Pamatuj si jedno, má milá. Jakmile někdo řekne, že má dvojče,

00:37:17 které se kdysi ztratilo, je předem naprosto jasné,

00:37:21 že půjde o nějaký převlek. To je stará zápletka.

00:37:25 -Pane Frankline! Úúú! Já jsem tady.

00:37:30 -Kdo je to?

00:37:33 -Někdo, kdo má být někde jinde. Omluv mě.

00:37:41 Slečno La Sanková, to je milé překvapení.

00:37:45 Co vás přivádí do velkoměsta?
-Přijela jsem trochu nakupovat.

00:37:49 Líbí se vám moje šaty? No, jsou krásné!

00:37:52 -A také podívat se na tu hru. To je krasavice, pane Frankline.

00:37:57 -Ano, to je, děkuji.
-Tu jsem ještě neviděla, že ne?

00:38:01 -Ne, myslím, že ještě ne. Jsem rád, že jsem vás viděl.

00:38:04 -Doufám, že si nemyslíte, že jsem drzá.

00:38:08 Co byste řekl tomu, že bysme si zašli spolu na skleničku?

00:38:12 -Já bych opravdu rád, ale teď jdu na večeři s tou slečnou.

00:38:16 -Možná že to budete chtít zrušit.

00:38:22 -Proč bych to měl udělat?

00:38:24 -Protože byste se dověděl něco velmi zajímavého.

00:38:29 -Snad někdy jindy.

00:38:32 -Dobrá, ale budu muset najít někoho jiného a říct ten příběh jemu.

00:38:37 Já myslím, že tahle detektivka je velmi zvláštní, vážně!

00:38:42 Ona je totiž o svědkovi.

00:38:49 -Tak tu počkejte, hned jsem zpátky.
-Jak si přejete, pane Frankline.

00:39:02 -Děkuji.
-Och! Já prostě jahodám neodolám.

00:39:06 -Jenom si berte.

00:39:15 -Znervózňujete mě. To ten upřený pohled.

00:39:20 -Promiňte, nemohu si pomoci.

00:39:23 Víte, že jsem vás ještě neviděl mimo obchod?

00:39:26 Jste velmi milá. Mohu vám říkat Lili?

00:39:29 -Ano, prosím.

00:39:35 Jak se vám líbila dnešní hra?
-Podle mě se to dalo předvídat.

00:39:39 A vám?
-Vaše knihy se mi líbí mnohem víc.

00:39:43 -To je lichotivé. V divadle jste, tuším, říkala,

00:39:46 že mi chcete něco vyprávět, něco o svědkovi.

00:39:49 -Ach ano. Víte, vlastně jsem vám chtěla vyprávět příběh ze života.

00:39:56 -Ty jsou nejlepší.
-Týká se vašeho partnera.

00:40:00 -Jima?-Hm.
-O co jde?

00:40:04 -No, četla jsem v novinách o jeho smrti a měla jsem strašný pocit.

00:40:10 -Děkuji.
-Podle mě to bylo hrozné,

00:40:12 protože psali, že ho zabili v jeho kanceláři.

00:40:16 -A co dál?

00:40:18 -V mém příběhu, promiňte, ho v kanceláři prostě zabít nemohli

00:40:23 Proč? Protože byl... někde jinde.

00:40:28 -Co teď na chvíli zapomenout na váš příběh a začít o životě.

00:40:37 -To je jednodušší, že?
-Mnohem.-Tak na rovinu, Kene.

00:40:42 Velice mě zmátlo, co jsem četla v novinách,

00:40:46 protože když jste onehdy ode mě z krámu telefonoval,

00:40:49 pamatujete, došla jsem se podívat k postrannímu oknu,

00:40:54 jestli nevezete nějakou dámu.

00:40:57 -Nevěřila jste mi, když jsem říkal, že jsem sám.

00:41:00 -Ale věřila, to jenom... že mě velice zajímáte, Kene.

00:41:08 Ale stejně, představte si mé překvapení! Byl tam váš partner.

00:41:14 On sám v životní velikosti.
-A vás to rozrušilo?

00:41:20 -Ne, tehdy ne. Až později.

00:41:25 A potom jsem se sama se sebou celé dny hádala,

00:41:28 jestli mám za vámi jít, nebo ne.

00:41:32 -Proč jste nešla na policii?

00:41:35 -Kene! Nechtěla jsem vás přivést do maléru.

00:41:39 -Jistě že ne. Tak dobře, Lili. Kolik?

00:41:43 -Doufám, že si nemyslíte, že...
-Ne, ne, ne, nic si nemyslím.

00:41:48 Něco vám řeknu. Jsem vám vděčný, že jste přišla nejdřív za mnou.

00:41:52 Víte proč? Protože si myslím, že se můžeme slušně dohodnout.

00:41:58 -Já tak obdivuji vaši otevřenost. Pro mě to není snadné.

00:42:03 Vdova, která má malý venkovský obchod a snaží se vystačit.

00:42:08 -To naprosto chápu a také vím, že jste žena na jisté úrovni.

00:42:13 Ne nějaká, promiňte mi ten výraz, vyděračka.

00:42:17 -Jsem ráda, že mě chápete.
-Výborně, Lili.

00:42:22 Kolik chcete za mlčení?

00:42:28 -Patnáct tisíc dolarů... Já vím, je to hodně,

00:42:33 ale je to jednou provždy, naprosto čestně umím držet slovo.

00:42:36 -Já vím, Lili, a respektuji to. A víte co?

00:42:39 Mám dobrou náladu a přijímám tyto podmínky. Domluveno?

00:42:44 -Domluveno.

00:42:47 Snad se neurazíte, když vám řeknu, že je radost s vámi uzavírat obchod

00:42:53 -Ne, ne, já mám radost.

00:43:03 ZVONĚNÍ

00:43:09 -Prosím?
-Je pan Franklin doma?

00:43:12 -Je zaneprázdněn. Koho mám ohlásit?
-Poručík Columbo.

00:43:17 -Mohl byste počkat? Hned jsem u vás.

00:43:27 MUŽ:Tohle ještě jednou.

00:43:35 -Mnohokrát děkuji, pane Frankline. Myslím, že budeme končit.

00:43:38 Můžeme udělat ještě pár fotografií?
-Ovšemže.

00:43:42 Váš časopis v hubených letech

00:43:44 byl k Franklinovi a Ferrisovi velice laskavý.

00:43:47 To je druhý důvod k udělení tohoto interview.

00:43:50 -Och, a ten první?
-Samozřejmě že šarm reportérky.

00:43:54 -Díky. BOUCHNUTÍ

00:44:01 -Ano, poručíku, mohu vám nějak pomoci?

00:44:04 -Jo, jestli máte na mě chvilku.
-To je tak všechno, co mám.

00:44:08 Hned jak tu skončím, jsem u vás. Ještě něco, slečno...

00:44:13 Mohu vám říkat Glorie?
-Samozřejmě. Už jen poslední otázku

00:44:18 Myslím, že čtenáře zajímá,

00:44:21 jak smrt vašeho partnera ovlivní příběhy paní Melvillové?

00:44:24 -Obávám se, že při Jimově pohřbu byla pohřbena i ona.

00:44:28 -To chápu. Ale všem bude chybět. Nemůžete psát dál?

00:44:32 -To samozřejmě mohu, ale k čemu? Bez Jima by to nemělo smysl.

00:44:38 Obávám se, že paní Melvillová dořešila poslední případ.

00:44:43 A já vlastně uvažuji o tom, zda vůbec ještě psát.

00:44:48 -Doufám, že budete.
-Díky, to je od vás milé.

00:44:52 A teď když dovolíte...
-Jdeme, Harveyi.

00:44:57 -Dost možná, že někdy jindy, ne za tak hrozných okolností,

00:45:01 jako jsou tyhle, vám dám podrobnější interview.

00:45:05 Víc do hloubky.
-To bude milé. Mohu zavolat?

00:45:09 -Ano, zavolejte. Příští týden. Na shledanou.

00:45:13 -Děkuji.

00:45:18 -Promiňte.-Na shledanou.
-Mockrát děkuji.

00:45:31 Tak poručíku, co potřebujete?
-Přišel jsem vám vrátit knížky.

00:45:36 -To je dobře. Tak je dejte na stůl.
-Jo...

00:45:41 Chtěl jsem vám říct, jak moc se mi líbily.

00:45:44 Myslím, že jsou prostě ohromný. Páni, ja bych chtěl...

00:45:47 Ne, není návratu, jen dál, dál tou cestou.

00:45:50 Ta dáma detektiv, to je postava! To je hlava! A ta logika!

00:45:55 -Poručíku, moc rád bych se s vámi bavil o literatuře,

00:45:58 ale právě jsem se chystal odjet.

00:46:01 -Promiňte, nechtěl jsem obtěžovat. Jedete někam daleko?

00:46:05 -Ano. Popravdě řečeno, jedu si trochu odpočinout na chatu.

00:46:08 Chcete vědět, kudy pojedu?
-Omlouvám se vám.

00:46:13 Já vím, jsem pěkný otrava.
-Ne!-Jo, jo, jo! Já to vím.

00:46:16 Protože mám pořád nějaký otázky. Jenomže co s tím?

00:46:21 Nemůžu si pomoct, je to zvyk. Počítám, že nejedete sám.

00:46:25 -Jak vás to napadlo?
-Jsou tady dvě lahve šampusu.

00:46:29 -Jo, ty lahve! Jsem schopný vypít nejen ty dvě,

00:46:33 ale mnohem víc a úplně sám. A teď mě snad omluvíte, poručíku.

00:46:38 -No, jestli nechcete vědět, bude to jen chvilička,

00:46:41 jak jsme daleko s tím seznamem vašeho partnera.

00:46:44 -No? Něco konkrétního?
-Ne, vůbec nic.

00:46:49 Přesně, jak jste předvídal.

00:46:51 Všichni tvrdí, že o Ferrisovi nikdy neslyšeli.

00:46:54 -Přesně to jsem očekával. No, hezky jsme si popovídali.

00:47:06 -Pane Frankline...
-Ano?

00:47:09 -Máte minutku?-Je to důležité?
-No, možná že ano.

00:47:12 Víte, prověřil jsem záznamy telefonní společnosti v San Diegu.

00:47:17 -Proč jste to dělal, poručíku?
-Víte, já to musím dělat.

00:47:22 Je to součást mý práce. Musím svázat všecky volný konce.

00:47:25 Ale hlavně ze dne, kdy se stala vražda,

00:47:28 je v záznamech hovor z vaší chaty. Do Ferrisova domu v Los Angeles.

00:47:32 -Jasně, a teď chcete vědět, jestli to mohu vysvětlit.

00:47:36 Je to tak?-To určitě můžete.
-To máte pravdu, mohu.

00:47:40 Ušetřil byste nám oběma spoustu problémů,

00:47:43 kdybyste se nejdřív zeptal Joanny Ferrisové.

00:47:46 Řekl jsem jí, že jsme s Jimem urovnali všechny rozpory.

00:47:50 -Jaký rozpory máte na mysli?

00:47:53 -To víte, odstranit potíže rozchodu dvou partnerů není nikdy snadné.

00:47:57 Věděl jsem, že to Joannu znervózňuje,

00:47:59 a tak jsem ji chtěl takhle uklidnit. Rozumíte tomu?

00:48:03 -Ale jo. Je to pochopitelný.
-To je vše.-Ano, to je vše.

00:48:07 -Dobře.

00:48:10 -A poslyšte, hezkej vejlet!
-Mnohokrát děkuji.

00:48:22 -Jeďte opatrně.
-Jistě, poručíku. Spolehněte se.

00:49:04 -Tak, a jste tady!
-Nesou se dárky.

00:49:10 A ještě další.
-Pane Frankline, to je tak milé!

00:49:15 -Kene!
-Ale ovšem, Kene!

00:49:19 A Lili, chci se vás na něco zeptat.

00:49:22 Připravíte neformální večeři pro dva?

00:49:28 Na naše úspěchy!

00:49:34 -A na lásku!

00:49:40 -Denně obojí.

00:49:48 Musím říct, Lili, že to jídlo bylo skvělé.

00:49:52 Kde ses naučila tak vařit?

00:49:55 -Můj nebožtík manžel, ať odpočívá v pokoji, pracoval jako šéfkuchař.

00:50:00 Báječný muž! Naučil mě všechno, co umím.

00:50:05 -A učil tě dobře.
-Děkuji, pane.

00:50:11 Dolít!
-Promiň. Hop! Hehehe...

00:50:15 A jedem!

00:50:18 Otevřeme druhé.
-Zvládneme to?-Aby ne!

00:50:23 Tady je to.

00:50:26 Šťastný nový rok!
-Chachacha...

00:50:30 -Rychle sklenici, hop!

00:50:36 -Báječné!

00:50:39 Ale mám strach, že jsem trochu namazaná.

00:50:42 -A co je na tom?
-Já nevím, jestli ti můžu důvěřovat

00:50:47 -Nemáš důvod mi nedůvěřovat.

00:50:51 Lili, jestli se se mnou necítíš dobře, mohu odejít.

00:50:54 -Ne, prosím! Je mi s tebou moc dobře.

00:51:06 -Víš, co teď uděláme?
-Co?

00:51:09 -Je tak překrásná noc, Lili.

00:51:12 Vyjedeme si loďkou na jezero a zaplaveme si.

00:51:17 -Zní to krásně.
-Je to krásné. Jedeme?

00:51:21 -Radši ne.
-Proč ne?

00:51:25 -Já ti věřím, Kene, vážně.

00:51:28 Proč má každý člověk také stinné stránky?

00:51:32 Být s tebou sama na lodičce, to by ode mě nebylo zrovna moudré.

00:51:36 Nakonec bys ještě mohl změnit názor na ty peníze.

00:51:41 -To si musíme vysvětlit. Hluboce se mě to dotýká.

00:51:49 Řeknu ti něco, co bych neměl.

00:51:52 A víš proč? Protože mám k tobě důvěru.

00:51:57 Byl jsem připraven ti dát mnohem víc, než sis sama řekla.

00:52:01 Patnáct tisíc, tolik klidně prohraju za jedinou noc.

00:52:08 -Asi ano, ale pro mě je to spousta peněz.

00:52:18 -A co s nimi tedy zamýšlíš udělat?
-Já nevím. Třeba je dám do banky.

00:52:25 Třeba, ale určitě ne hned. Chci se na ně chvíli jenom dívat!

00:52:37 -Jen buď opatrná, snadno by tě mohli vykrást.

00:52:42 -Nechám si je tak den nebo dva. V životě jsem neviděla tolik peněz.

00:52:51 -A zlato, co kdyby sis udělala malý výlet?

00:52:58 -Mohla bych. Vždycky jsem chtěla na zábavní plavbu.

00:53:03 -Ó, plavba! To je romantické.
-Říkala jsem ti vůbec,

00:53:08 že můj muž byl u obchodního loďstva?

00:53:12 -Opravdu?
-Tam se právě naučil tak vařit.

00:53:16 Málem bych si přála, aby byl tady.

00:53:20 A mohl se o to se mnou podělit.

00:53:23 -Třeba uděláme jinou báječnou věc!
-Ááá!

00:54:49 -Kdo jste říkal, že to je?
-Nějaká ženská odtud, říkal polda.

00:54:53 Nejspíš se utopila.

00:54:56 ŽENA VE VYSÍLAČCE: Hlídka 17 slyší.

00:55:00 Hlídko 15! Zůstaňte na příjmu!

00:55:15 Co máme ještě udělat? Vojenské policii už jsme to oznámili.

00:55:23 PÍSKOT

00:55:29 KLEPÁNÍ

00:55:32 -Dobrý ráno.

00:55:42 -Columbo! Musím říct, že se vždycky objevíte v nezvyklou dobu.

00:55:46 -Já se jen bojím, aby vám nevadilo, že jsem šel dovnitř.

00:55:50 -Ne... Přiletěl jste na kouzelném koberci?

00:55:54 -Zaparkoval jsem za domem, dal jsem ho do stínu.

00:55:57 Víte, slunce škodí barvě.
-To je rozumné.

00:56:01 A co vás přivádí sem do divočiny?
-Řeknu vám,

00:56:04 tolik jsem toho od vás a paní Ferrisový o tomhle místě slyšel.

00:56:07 Znělo to tak ohromně, že jsem si řekl: No, to nebude je tak.

00:56:11 Ale nepřeháněl jste, protože tohle je nádhera.

00:56:15 No a protože se blíží moje dvoutejdenní dovolená,

00:56:18 řekl jsem si: Proč bych se tam nerozjel? Rozhlídnu se tam.

00:56:22 Měl bych to vidět, třeba si tam najdu chatu.

00:56:25 -Poručíku, přece mi nebudete povídat,

00:56:28 že jste sem přijel jenom kvůli místu své dovolené.

00:56:31 -A kvůli čemu bych sem jel?
-Ztrácíte čas.

00:56:35 Mám pocit, že chatu v téhle části lesů si nemůžete dovolit.

00:56:38 A kromě toho, většina je obsazena. Na celou sezonu.

00:56:42 -No jo no! A co teď? No, to je zlý.

00:56:46 Moje žena bude strašně zklamaná. Tak aspoň jsem se hezky projel.

00:56:52 -Ano, jízda sem je hezká.
-Až na tu zácpu dole na silnici.

00:56:55 Co se to děje?
-Někdo se utopil.

00:56:59 -A kdo to byl? Nějakej rybář?
-Říkali, že to byla žena odtud.

00:57:03 -Á, slečna La Sanková, nebo tak nějak.

00:57:07 Znal jste ji?-Ne, vlastně ne.
-Tak trochu mi to vrtá hlavou,

00:57:11 protože když jsem byl prve v kuchyni, všiml jsem si krabice.

00:57:14 Čas od času jsem u ní nakupoval jako všichni tady v okolí.

00:57:18 -Myslím, že ta se utopila, jo.

00:57:22 Protože jsem cestou zastavil u jejího krámu,

00:57:25 abych si tam koupil cigarety, a všiml jsem si, že je zavřeno.

00:57:28 A kolem byly policejní auta.
-Jestli to byla ona, je mi to líto.

00:57:34 Byla vždycky milá.
-Jo, je to škoda. Tak jste ji znal?

00:57:40 -Poručíku, znám a neznám spoustu lidí.

00:57:43 Jako jsou holiči, servírky, hlídači parkovišť

00:57:47 a třeba taky policajti. Vy ne?

00:57:52 -Jo! Checheche... Já taky. Perfektní!

00:57:58 Řeknu vám, že ačkoliv jsou lidi divný, nedovedu pochopit,

00:58:01 proč se mladá ženská vydá ještě k tomu za tmy úplně sama na jezero?

00:58:05 -Na tom není nic neobvyklého.

00:58:08 Také vyplouvám časně. Všude klid. A vy máte pocit splynutí s přírodou

00:58:15 -Jo, jo... hm.

00:58:18 Vy jste tady, abyste se z toho všeho dostal,

00:58:22 a já vás obírám o čas. Nechtěl jsem obtěžovat.

00:58:25 -Ne, ne, ne, vůbec neobtěžujete. Vidíte, půjčil bych vám plavky,

00:58:29 abyste si mohl zaplavat, ale nevím, jestli sportujete.

00:58:32 -Moje žena, to je sportovní typ.
-Ano?-Jo!

00:58:36 Tak vy si myslíte, že tady chatu k pronajmutí nenajdu.

00:58:39 -Nejlepší bude zkusit nějakou místní realitní kancelář.

00:58:44 -Jo, myslel jsem, že by bylo prima,

00:58:46 kdyby z nás na pár tejdnů byli sousedi.

00:58:49 Jakej je tady noční život?
-Noční život? Žádný.-Vůbec žádnej?

00:58:53 -Jen spánek a kriket.
-No, to jsem tak uvažoval,

00:58:57 protože jsem k vám dnes nechtěl vpadnout bez ohlášení.

00:59:00 -Poslouchám vás.
-Včera večer jsem telefonoval,

00:59:03 abych vám řekl, že přijedu. A nikdo nebyl doma.

00:59:46 -Vy jste novinář?
-To ne.

00:59:49 Poručík Columbo, policie Los Angeles.

00:59:55 Tady.

00:59:57 -Policie Los Angeles?-Jo.
-Co vás sem přivádí, poručíku?

01:00:01 -Ale pracuju na případu... Tady nemám pravomoc,

01:00:05 ale nevadilo by vám, kdybych si to tu prohlíd?

01:00:08 -Jak je libo, poručíku, jsem ochotný spolupracovat.

01:00:15 MUŽ:Neměla bouli na hlavě?
-Jak to víš, Bene?

01:00:19 -Ale jděte, seržante, doktor Webster nám to řekl.

01:00:21 -Dobře, tak měla bouli. Asi ji udeřil člun, když se převrátil.

01:00:25 -Byla pod vlivem alkoholu?
-To nemohu potvrdit,

01:00:28 dokud nebudu mít pitevní zprávu. Doktor na tom právě pracuje.

01:00:32 -To znamená, že zřejmě pila.
-Uměla plavat? -Jak to mám vědět?

01:00:36 Nebyla to moje žena.
-Má příbuzné? -Myslím, že ne.

01:00:39 -A co ta loďka? -Loďka? Co jako?
-Čí byla a odkud?

01:00:43 -Patřila zesnulé. Máme svědkyni, která tvrdí, že ji viděla.

01:00:47 -Myslíte, že se jí včera zachtělo vyjít si na vzduch?

01:01:45 -To jsou všechno jenom dohady, pánové. To nemůžeme tvrdit.

01:01:49 Třeba ano, kdo ví? Je možné, že dostala srdeční záchvat.

01:01:53 Nebo se jí jenom zatočila hlava.
-Tak vy myslíte, že jde o nehodu?

01:01:57 -Jako zločin to naprosto nevypadá.
-Výsledek pitvy bude odpoledne?

01:02:01 -Určitě.
-Jak dlouho byla ve vodě, seržante?

01:02:04 -Já nevím, počkejte, dostaneme hlášení.

01:02:07 Začínáme nové kolečko. Co takhle sejít se za hodinu v mé kanceláři?

01:02:10 -Máme ještě další otázky.
-Tak za hodinu. Budu mít to hlášení

01:02:14 Souhlasíte?
-Ano, tak dobře.

01:02:16 -Mojí Lili, láska na věky. Ken.
-Stejně nevím, co to znamená.

01:02:20 -To znamená, že ji znal.

01:02:23 To znamená, že ji neznal jenom povrchně, jak říká.

01:02:26 To znamená, že ji znal dost dobře.
-Tak dobře.

01:02:30 Máte romantické věnování v knize a zátku od šampaňského.

01:02:33 Ale co podle vás dokazuje?
-No, samo o sobě vůbec nic.

01:02:37 Ale za předpokladu,

01:02:39 že Franklin spáchal ty zločiny, to do sebe zapadá.

01:02:43 -Tomu nemohu uvěřit. Znám Kena hodně dlouho, on není vrah.

01:02:47 -Paní Ferrisová, i kdybyste ho znala, jak chcete dlouho,

01:02:50 třeba sto let, na věci to nic nezmění.

01:02:53 Tenhle člověk zabil vašeho manžela.

01:02:59 Nemáte zápalky?

01:03:03 -Poslužte si, já nekouřím.

01:03:13 To nedává smysl, poručíku! Ken má alibi. Jaký by měl motiv?

01:03:19 -Už jsem řek, jak to udělal. Motivem jsou peníze z pojištění.

01:03:25 Potřeboval hotovost. Utrácel peníze ve velkým.

01:03:29 Má dva domy, má obrazy, má ženy. A...

01:03:36 -Co?

01:03:39 -Jack a Jill šli na kopeček. Zabil Jilla Jack?

01:03:44 Jestli ano, zjisti proč?

01:03:48 -Jim. Jeden z jeho nápadů.

01:04:03 Poručíku, kdyby Ken zabil mého muže,

01:04:06 proč by zabíjel slečnu La Sankovou?
-Řek bych, že na něj něco věděla.

01:04:12 Třeba je viděla spolu a pokusila se ho vydírat.

01:04:15 -Ale to jsou jen domněnky, ne?
-Ne, madam, nejsou. Ne úplně.

01:04:19 Byl jsem v bance.

01:04:21 Včera vyzvedl patnáct tisíc dolarů a dneska je zase uložil.

01:04:25 Proč by to propána dělal?

01:04:29 -Dobře.

01:04:31 Přesto, že jste mě nepřesvědčil, řekněme, že souhlasím. Co bude dál?

01:04:38 -Já nevím.

01:04:40 Mám dost solidní nepřímý důkaz, ale to k usvědčení nestačí.

01:04:44 Kdybych měl nějaký pádnější důkaz, nachytal bych ho.

01:04:48 -A ten nemáte.
-Ne, madam, nemám. Proto jsem tady.

01:04:53 Možná mi ho dáte vy.
-Já?

01:04:56 -Vy jste je oba moc dobře znala. Vyprávějte mi o nich. Všechno.

01:05:00 Prostě mluvte. Co vás napadne.
-Něco jako psychoanalýza,

01:05:04 jenomže bez gauče. Nedáte si nejdřív trochu kávy?

01:05:09 -No, to by mi bodlo.
-Tak jo.

01:05:15 Nevím, co hledáte, ale půjdeme na to.

01:05:19 Ti dva se poznali v opravně psacích strojů.

01:05:22 Jim měl zlomenou klávesu a Ken potřeboval pásku.

01:05:25 Je to k něčemu?
-Pokračujte.

01:05:28 -No, o Jimovi jsem vám toho už řekla dost, vážně.

01:05:33 Uprostřed noci ho probouzely nápady, pořád to jiskřilo.

01:05:38 Pamatuji si, že se to stalo i při líbánkách. Víte, co je divné?

01:05:42 Že Ken o knihách vůbec nemluvil. Jenom v televizi.

01:06:21 -Vy máte vzít moje věci z apartmá číslo 803?

01:06:24 -Jo.-Už budete hotovi?
-Ještě nezačali.-Jak to, nezačali?

01:06:28 -Já jsem jenom řidič, pane. Zeptejte se těch nahoře.

01:06:32 Už jsou tam skoro půl hodiny.
-Půl hodiny?

01:06:49 Columbo!

01:06:52 -Dobrý den, pane Frankline.

01:06:55 Právě čtu poslední příběh paní Melvillový.

01:06:58 -Prosím! Ale co děláte tady?
-Čekám tu na vás.

01:07:01 Náhodou jsem byl poblíž...
-Pořád jste někde poblíž!

01:07:05 Řekněte, jakým právem nepouštíte dovnitř ty stěhováky?

01:07:08 -Promiňte, já jsem jen... Víte, myslel jsem,

01:07:11 že bysme si měli spolu promluvit.
-My dva nemáme o čem mluvit.

01:07:15 -Ale ano, pane Frankline. My dva máme o čem mluvit.

01:07:18 Jdu vás zatknout pro vraždu.
-Co?

01:07:22 -Je mou povinností upozornit vás na vaše ústavní práva.

01:07:25 -Zkraťte ten žvást. Psal jsem to už tolikrát, že to umím nazpaměť.

01:07:28 A co je to za nesmysl? Vy že chcete zatknout mě?

01:07:31 -Proč se nepřiznáte? Ušetříte nám spoustu trápení.

01:07:35 Já jsem vás prostě dostal.
-Dobrá, poručíku, dostal jste mě.

01:07:40 Jsem váš vězeň, nandejte mi náramky.

01:07:43 Ale dejte mi desetník na telefon, abych mohl zavolat advokátovi

01:07:47 a okamžitě zažalovat vás a vaše oddělení

01:07:50 pro křivé obvinění a urážku na cti.
-Vlastně jsem to věděl od začátku.

01:07:54 Nic určitýho a spousta maličkostí. Maličkostí...

01:07:58 Návrat ze San Diega v den smrti partnera autem místo letadlem.

01:08:03 Otevřený dopis. Žádnej projev opravdovýho citu kvůli člověku,

01:08:07 se kterým jste deset let pracoval.
-Tohle? To podle vás stačí?

01:08:11 U soudu se vám vysmějou.
-Jestli se budou něčemu smát,

01:08:14 tak jistě ne tý pojistný smlouvě. Mám tady v kapse její fotokopii.

01:08:18 Nebudou se smát tomu,

01:08:20 že jste vybral patnáct tisíc dolarů a druhej den je uložil.

01:08:24 Mám knihu, kterou jste dal slečně La Sankový s vaším podpisem.

01:08:27 -To soud potvrdí obžalobu postavenou na tomhle?

01:08:31 Jděte, poručíku. Byl jsem v San Diegu.

01:08:34 -On taky.
-Troufalé prohlášení. Dokážete to?

01:08:39 -Ano. Svědka nemám, protože jste ho zabil. Ale já to dokážu jinak.

01:08:45 -Poučil byste mě?

01:08:48 Rád pozoruji, když někdo flekuje a nemá v ruce pořádnou kartu.

01:08:52 -Víte, Kene, já vám jen říkám pravdu.

01:08:55 Dlouho jsem si myslel, že se mi nikdy nepodaří vás dostat.

01:08:58 Věřte mi, nechal jste mě parádně chodit v kruhu.

01:09:01 Nemohl jsem na to přijít. Najednou mě to napadlo.

01:09:04 Ta první vražda byla chytrá. Trik s telefonem,

01:09:07 prodloužení práce v kanceláři, bez chyby!

01:09:10 -Rozdělujete zlaté medaile?
-Ano. Za tu první.

01:09:13 Za tu druhou ne. Ta byla lajdácká.

01:09:16 Paní Melvillová by byla velmi zklamaná.

01:09:19 -Pokračujte! Příběh vrcholí. Mluvíte se spisovatelem.

01:09:23 -Ano? Že mi to nikdo neřekl? A to je klíč. Vy nejste spisovatel.

01:09:27 Když mi paní Ferrisová řekla,

01:09:30 že jste nespolupracoval při psaní, že její muž psal všechno sám.

01:09:33 -To je lež!
-Musel jsem se ptát sám sebe,

01:09:36 jak by mohl člověk bez talentu vymyslet tak chytrou vraždu?

01:09:41 Kdybyste byl tak chytrej, uměl byste psát vlastní knížky.

01:09:45 -Tak dál. Jsem fascinován. Nudnější už to být nemůže.

01:09:49 -A došlo mi to! Ta první, tak chytrá, ta nebyla vaše!

01:09:54 Ta druhá, ta lajdácká, ta vaše byla. Ale ta první ne.

01:10:00 -No? A čí nápad to tedy byl?

01:10:05 -Vašeho partnera. Na beton.

01:10:08 Jeho žena říkala, jak byl svědomitej.

01:10:11 Jak si zapisoval svoje nápady na všechny možný cáry papíru.

01:10:14 -Aha, proto jste tedy nepustil stěhováky.

01:10:18 -Musel jsem to tu prohrabat, než to všecko vynesou.

01:10:22 Je to jeho rukopis?

01:10:25 Ale to se dá dokázat. Nemám vám to přečíst?

01:10:29 Nápad pro Melvillovou. Perfektní alibi.

01:10:32 A chce zabít B. Zaveze B do vzdáleného domu

01:10:36 a přiměje ho zavolat ženě do města, že se zdrží v práci v kanceláři.

01:10:41 Pif, paf! Neznáte to? Tuhle část jste použil.

01:10:47 Prakticky slovo od slova. Mám číst dál?

01:10:52 -Ne. BOUCHNUTÍ DVEŘÍ

01:10:56 Strážníku... Myslím, že tohle vás usvědčí.

01:11:04 -Musíte přiznat, že jsem vám dal chvíli zabrat.

01:11:07 -To teda jo.

01:11:10 -Chcete vědět, v čem je celá ta ironie?

01:11:14 To byl můj nápad. Jediný opravdu dobrý.

01:11:19 Jimovi jsem ho musel říct tak před pěti lety.

01:11:24 Nenapadlo mě, že si to ten idiot zapíše.

01:12:09 Skryté titulky: Miloš Kostner Česká televize 2017