Po stopách našich vojáků pouští Středního východu v době II. světové války. Režie R. Procházka
00:00:17 -Ty seš Julek, jo?
-Jo.
00:00:19 Ty chlape!
00:00:22 -Jéžíšmarjá!
-Já ti ukážu, jak jsi vypadal!
00:00:26 To já ti taky ukážu!
00:00:31 A kde máš paní?
00:00:36 -Ahoj!
-Já bych ho nepoznal!
00:00:39 Já tebe taky ne.
00:00:42 A já bych tě poznala!
00:00:48 -Pro tebe mám pěknou památku!
-Jo?
00:00:51 V hospodě to vybalíme, jo?
00:00:58 Když je vidím v televizi, jak říkají,
00:01:00 "kterej prezident se narodil v Hodoníně?"
00:01:02 a ona řekne, že neví, tak to už je jako...
00:01:07 To já mám vnoučata
00:01:09 a ty ani nevědí, že byla druhá světová válka.
00:01:14 To víš, nemají příležitost.
00:01:16 Když jim nikdo nic neřekne, tak nežádej, aby to věděli!
00:01:23 Úvod z knihy M. E. Maurice:
00:01:27 Věnováno generaci mužů,
00:01:29 kteří obětovali nejlepší léta svého života,
00:01:33 aby bojovali ve Velké válce, a kteří se teď stávají minulostí.
00:01:41 Navzdory odlišných národností měli jedno společné.
00:01:45 Bez výhrad milovali svoji zem,
00:01:50 proto bojovali s vrozeným smyslem pro čest a lidskou důstojnost.
00:01:58 Bylo by dobře, kdyby na ně jejich následovníci nezapomněli.
00:02:11 (Projev Edvarda Beneše) Právem jsme říkali legionářům:
00:02:15 Pokuste se býti svědomím národa v tomto smyslu i nadále.
00:02:20 I v tom naplňte starou, dobrou a krásnou tradici legionářstva.
00:03:14 Proč jste byl tak jednoznačně rozhodnutý,
00:03:16 že půjdete do zahraničí, čím to bylo dané?
00:03:18 Poněvadž to byla moje povinnost.
00:03:20 Já jsem přísahal Československu věrnost.
00:03:26 První odboj a druhý odboj
00:03:27 se podstatně lišily ve svých výchozích podmínkách.
00:03:34 Když vstoupilo mocnářství CK do války,
00:03:37 tak tam byly regimenty vysloveně české,
00:03:40 taky přešel celý regiment i s muzikou do ruského zajetí.
00:03:44 Byli tam Češi i v jiných jednotkách.
00:03:46 a ty přecházely do zajetí
00:03:48 a byla tam veliká základna, početná,
00:03:50 z které se to mohlo formovat.
00:03:52 Když začala druhá válka,
00:03:54 tak naopak ten národ byl zklamaný a sražený těmi,
00:03:59 se kterými měl potom bojovat.
00:04:01 Francie a Anglie...
00:04:04 "Chamberlain zachránil mír pro naše časy", že jo!
00:04:08 V důsledku té zrady, abychom tak řekli,
00:04:09 tak v národu nebyla žádná nálada.
00:04:12 Nevěřili jsme jim a vojáci neutíkali.
00:04:15 Říkám si dneska, že jsme měli jít, mělo nás být víc,
00:04:21 nemělo nás být jenom těch několik tisíc,
00:04:23 ale mělo nás být aspoň tolik, jako Poláků.
00:04:27 U nás to bylo, řekl bych, že nedostatečné,
00:04:32 že se Češi nedokázali postavit opravdu tomu náporu Němců tady,
00:04:42 tomu nátlaku, který tady byl.
00:04:59 Mělo přijít 20. dubna, myslím, že Hitler měl mít narozeniny.
00:05:05 Tehdy se připravovaly oslavy, stejně jako v řadě jiných míst,
00:05:11 tak na Obchodní akademii, samozřejmě, taky,
00:05:14 i když tam ti Němci z toho pohraničí nebyli.
00:05:18 Ale kdo se toho ujal, to byla česká děvčata.
00:05:21 No a to mě naštvalo.
00:05:26 Tak jsem jim to tam strhal a na obraz Hitlera jsem plivl.
00:05:33 Okamžitě jsem, samozřejmě, vypadl ze školy.
00:05:37 Tak to byl takový ten základní akt,
00:05:42 který potom vedl k tomu, že jsem šel za hranice.
00:05:48 My jsme museli Němcům odevzdat všechny zbraně
00:05:50 a jako nováčci jsme to všechno odřeli.
00:05:57 A když jsme jim to tam v Josefově vozili do těch skladů,
00:06:02 ti si tam z nás dělali legraci, jaký že jsme bojovníci,
00:06:06 tak jsem povídal: Tak já vám to ukážu!
00:06:08 A jsem jim to ukázal! No, ukázal.
00:06:17 Velmi brzy po okupaci přišli kamarádi studenti,
00:06:21 že se vytváří polský legion,
00:06:26 respektive československá zahraniční armáda v Krakově,
00:06:32 respektive v Polsku,
00:06:36 že by tam chtěli být jako jedni z prvních,
00:06:38 a jestli bych šel s nimi.
00:06:41 Mně bylo šestnáct, maminka jim dala požehnání
00:06:44 a oni slíbili, že mě budou opatrovat a že mě ohlídají.
00:06:50 Při prvním předvolání ten lékař, který mě prohlížel,
00:06:55 tak konstatoval, že mám ploché nohy a neodvedl mě.
00:07:00 Nějakej doktor Taraba.
00:07:02 Tak dopadlo i několik mladých Židů, kteří se tam chtěli dostat.
00:07:09 Tam byla tehdy dost... abych to nenazval jinak,
00:07:15 dost nacionalistická tendence.
00:07:19 A jelikož bylo hodně Židů,
00:07:22 kteří česky mluvili špatně a mluvili jenom německy,
00:07:26 tak se na ně, samozřejmě,
00:07:29 dívali tehdy ti důstojníci velmi špatně.
00:07:34 Některé jednotky československé zahraniční armády
00:07:36 byly až z poloviny tvořeny
00:07:37 občany židovského vyznání, či národnosti.
00:07:40 Ve Francii, Sovětském svazu i ve Velké Británii,
00:07:43 ale zejména na Blízkém a Středním východě.
00:07:46 Židů utíkalo do zahraničí
00:07:47 v obavě před Hitlerem a jeho rasovými zákony
00:07:50 daleko víc, než ostatních občanů.
00:07:52 Mnoho z nich toužilo proti nacismu bojovat se zbraní v ruce.
00:07:56 Významná většina dobrovolníků
00:07:58 se na začátku války ocitla v Polsku,
00:08:00 kde se utvářel Československý legion.
00:08:03 Do zahraničí prchali aktivní důstojníci i civilisté,
00:08:06 kteří tam chtěli vytvořit nové legie.
00:08:09 Po jednom i v malých skupinkách
00:08:10 překračovali československo - polské hranice
00:08:13 a mířili do Krakova,
00:08:14 kde měl legion své první velitelství.
00:08:17 Uvádí se, že přes Polsko prošlo do léta 1939
00:08:20 na deset tisíc československých uprchlíků.
00:08:42 Němci tam vjeli na tancích, Poláci na koních,
00:08:46 měli kopí s praporkama, každej měl ručnici.
00:08:52 To měli, samozřejmě, ale copak to je na tank, tohle?
00:09:03 No a teď co se stalo.
00:09:06 Sovětská armáda obsazovala Ukrajinu.
00:09:14 A nás, přestože jsme se snažili dostat se do Rumunska,
00:09:19 Sovětská armáda zajala.
00:09:23 Ještě než jsme s nimi přišli do kontaktu, s Rusy,
00:09:27 tak Poláci práskali do koní a jeli.
00:09:33 A my jsme říkali: Co blbnete, vždyť za námi už jsou Němci!
00:09:38 A za náma jsou bolševici!
00:09:40 Tak práskali do koní a jeli radši k Němcům.
00:09:45 Oni asi věděli proč.
00:09:48 Šlapali jsme týden pod sovětskými bajonety
00:09:52 na původní hranice polsko - sovětské.
00:09:55 Přešli jsme řeku Buk do Kamence Podolského
00:09:59 jako váleční zajatci.
00:10:04 Na jaře 1940 německá vojska zahájila ofenzívu na západ.
00:10:08 Odchody Čechů, Moravanů a Slezanů, kteří chtěli bojovat v zahraničí,
00:10:12 byly po pádu Polska mnohem složitější než dříve.
00:10:16 Všechny okolní země byly
00:10:17 pod kontrolou hitlerovského Německa.
00:10:19 Naši uprchlíci stále mířili do Francie,
00:10:21 kde se na podzim 1939 začala organizovat
00:10:24 I. československá divize.
00:10:26 Dostávali se k ní různými cestami.
00:10:29 Nejčastěji přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie
00:10:31 a dále přes Turecko a Střední východ.
00:10:34 Využívali systém konspiračních bytů,
00:10:36 pomoc domorodců, tamních Čechoslováků
00:10:39 i například francouzských či britských diplomatů.
00:10:42 Přesto často končili na měsíce ve vězení.
00:10:46 Snažili se dostat do dnešního Libanonu,
00:10:48 který byl v té době francouzským mandátním územím.
00:10:51 Odtud konečně cestovali lodí po Středozemním moři do Francie.
00:10:55 V červnu 1940 zůstala v Bejrútu skupinka Čechoslováků,
00:10:58 kteří se právě chystali nalodit.
00:11:04 Přijeli jsme do Bejrútu a to bylo zrovna koncem června,
00:11:14 muselo to být koncem června, Francie padla.
00:11:23 A teď se rozhodovalo, co vlastně tam s námi budou moci udělat.
00:11:27 Odtamtud pluly lodě do Marseilles, kde se tvořila naše armáda.
00:11:34 My už jsme dál nemohli, už tam nemohlo nic plout,
00:11:38 poněvadž Francie se vzdala, padla.
00:11:42 Nás byla skupinka asi čtyřiceti lidí
00:11:44 a chtěli jsme se dostat z Bejrútu pryč,
00:11:46 protože tam přicházela vichistická armáda,
00:11:51 a ta když nás dostane, tak se vrátíme do protektorátu.
00:11:54 Tak jsme žádali naše velitelství, aby vyjednali u Angličanů,
00:11:59 aby nás pustili do Palestiny, ale Angličané to zamítli.
00:12:03 Tak jsme si udělali svoji skupinku,
00:12:06 tak tam šli k Angličanům a prosili je,
00:12:08 že nám hrozí takové nebezpečí, že nás popraví atd.,
00:12:13 tak Angličané se obměkčili,
00:12:16 nechali to oficielní stranou a vzali to z té lidské stránky,
00:12:21 a potom nás sebrali a řekli:
00:12:24 Můžete přijet, ale dopravu si zařídíte.
00:12:27 Tak jsme řekli Francouzům,
00:12:29 aby nám dali sedm autobusů, těch nákladních vozů,
00:12:32 tak jsme tam dojeli a tam nás zavřeli v As Sumarii.
00:12:37 Tam vůbec nic nebylo, jen ten akvadukt tam byl.
00:12:40 Samé kameny.
00:12:42 Tak jsme si říkali: Češi jsou tady, ty kameny vysbírají.
00:12:46 Od rána od sedmi jsme museli kopat záchody, vodovody,
00:12:52 tohle byla krev.
00:12:56 Velkou zásluhu na vytvoření a působení
00:12:58 československé zahraniční armády měli i diplomaté,
00:13:01 kteří po 15. březnu 1939 nepředali své úřady Němcům,
00:13:05 jak jim bylo z Prahy nařízeno.
00:13:08 Jeruzalémskou misi vedl generální konzul v Palestině
00:13:10 Josef Miloslav Kadlec.
00:13:12 Právě on vyjednal s britskou správou povolení,
00:13:14 aby se Čechoslováci, kteří tehdy zůstali v Libanonu,
00:13:17 mohli dostat do Palestiny, tedy na britské mandátní území.
00:13:22 Československé zastupitelské úřady pořádaly odvody nováčků
00:13:26 a přes ně byla zahraniční armáda i financována.
00:13:29 Jejich úloha byla nezastupitelná zejména na začátku války
00:13:33 až do vytvoření Benešovy exilové reprezentace ve Velké Británii.
00:13:37 Mezinárodní uznání naší vlády bylo zpětně klíčovým okamžikem
00:13:40 pro další osudy československé zahraniční armády.
00:13:45 29. června jsme byli uznáni,
00:13:48 to k nám přišel ten velitel anglického tábora
00:13:52 a přinesl nám takovou vlaječku,
00:13:55 daroval nám československou vlajku a prohlásil,
00:13:59 že "dnešního dne jste prohlášeni za samostatnou bojovou jednotku.
00:14:04 Vaše vláda byla uznaná a vaše armáda také."
00:14:10 Tak to byla radost, brečeli jsme radostí jak děti, všichni.
00:14:15 Zpívali jsme "Kde domov můj"...
00:14:20 Dostali jsme všechno od A až po Z, včetně kartáčku na zuby,
00:14:24 všechno, specielní košile, trička, tropickou přílbu,
00:14:30 na té tropické přílbě byla československá vlaječka.
00:14:38 Vážený pane generále,
00:14:40 sešli jsme se jen v tomto skromném počtu,
00:14:44 protože většina příslušníků
00:14:46 bývalé jednotky ze Středního východu
00:14:50 odešla na věčný odpočinek,
00:14:52 nebo se ze zdravotních důvodů, bohužel, nemohli dostavit.
00:14:58 Sešli jsme se hlavně proto,
00:15:01 abychom pietním aktem uctili vaši památku
00:15:04 a vzdali hold vaší válečné činnosti
00:15:07 na Středním východě a v Sovětském svazu
00:15:10 a abychom vás ujistili o našem upřímném vztahu k vaší osobě.
00:15:17 Z trosek utečenců jste postupně vytvořil, i díky brancům,
00:15:22 přicházejícím ze Sovětského svazu a různých jiných částí světa,
00:15:28 bojeschopný, ukázněný,
00:15:29 Československý ll. pěší prapor východní.
00:15:35 Nás bylo tolik, nebo tolik málo,
00:15:38 že prakticky doopravdy nějaká samostatná vojenská jednotka
00:15:44 jsme se nijak uplatnit nemohli.
00:15:46 My jsme mohli být jedině v rámci některých jednotek,
00:15:49 ať to byli Poláci nebo Angláni, nebo tak.
00:15:54 Takže bych řekl, že větší význam měla ten politický.
00:16:04 Po první válce prezident - osvoboditel
00:16:06 Tomáš Garrigue Masaryk prohlásil o legionářích:
00:16:10 "Legionáři mají obrovskou zásluhu na naší svobodě.
00:16:14 Nebýt legionářů, nebylo by Československa".
00:16:18 A on se o ně opíral.
00:16:19 A zrovna takovou nějakou pomůckou,
00:16:22 nebo takovou zbraní pro Beneše byla ta naše armáda.
00:16:26 Že jsme skutečně nesložili ruce, že jsme stáli o tu svobodu.
00:16:33 Naše jednotka na Středním východě
00:16:35 byla po téměř ročním výcviku v Palestině
00:16:37 poprvé nasazena do akce na jaře r. 1941.
00:16:42 Čechoslováci dostali za úkol
00:16:43 chránit letiště u egyptské Alexandrie.
00:16:46 Potom následoval přesun do Západní pouště,
00:16:49 kde hlídali několik polních letišť před vichistickou armádou.
00:16:53 Na 750 Čechoslováků bránilo území
00:16:56 velké jako Čechy a Morava dohromady.
00:16:59 Zde je zastihla největší výzva
00:17:00 jejich středovýchodní válečné anabáze.
00:17:07 Angličané navrhli podplukovníku Klapálkovi,
00:17:10 aby nás poslal na Maltu, anebo někam,
00:17:14 a Klapálek kategoricky prohlásil,
00:17:18 že jsme přišli bojovat a ne se válet.
00:17:22 Ve tři v noci budíček, do přístavu a nakládali nás na lodě
00:17:26 a už jsme věděli, že jedeme do Tobrúku.
00:17:29 Naložili nás na torpédoborce, bylo bouřlivé moře,
00:17:33 ještě za tmy jsme vypluli,
00:17:36 potom tak odpoledne nás italská vzdušná flotila objevila,
00:17:42 jenže ti byli na sebe opatrní,
00:17:44 takže bombardovali z velké výšky a vítr jim to snášel,
00:17:47 takže to co určili nám,
00:17:50 padlo do moře, já nevím, asi sto metrů od nás.
00:17:54 Večer asi v jedenáct hodin
00:17:57 jsme se vplížili do přístavu v Tobrúku.
00:18:01 Válce v Africe se někdy říká "pouštní kyvadlo".
00:18:04 V kontrole severoafrických pouští
00:18:06 se několikrát vystřídaly jednotky pod německým a britským velením.
00:18:10 Hitlerovi vojáci se tudy chtěli probojovat k arabské ropě,
00:18:14 jejíž kontrola rozhodovala o úspěchu válečného tažení.
00:18:18 Na jaře r. 1941 se pouštní kyvadlo vychýlilo téměř do Egypta.
00:18:23 Vojska, vedená generálem Rommelem, tehdy donutila k ústupu
00:18:26 spojenecké jednotky generála Wavella.
00:18:30 Ale jedna divize Australanů s několika britskými prapory
00:18:33 se zachytila v tobrucké pevnosti,
00:18:35 na jejímž udržení závisel další osud Egypta.
00:18:39 V afrických pouštích se jednalo především o týlové zabezpečení.
00:18:42 Dobytí přístavu Tobrúk
00:18:44 by Němcům usnadnilo zásobování jednotek,
00:18:46 které už byly téměř na dohled Alexandrie.
00:18:51 My jsme byli na západním perimetru a měli jsme zabránit,
00:18:56 aby se Němci a Italové dostali do Tobrúku.
00:19:04 Byl dělostřelecký přepad, ale tak hrozný přepad,
00:19:06 že když ty baterie pálily,
00:19:08 to se vždycky v noci rozsvítilo, jako když se rozsvítí ta poušť.
00:19:12 Na noc jsme dělali...
00:19:13 to jsme byli jako předsunutá hlídka kvůli přepadu.
00:19:16 Tam bylo jedno takové místo,
00:19:19 kudy by se dalo jet zezadu a mohli by nás dostat,
00:19:22 tak jsme tam museli stavět tříčlennou hlídku v noci.
00:19:26 No a k ránu najednou byl ten dělostřelecký přepad.
00:19:29 Tak já jsem oba dva poslal napřed
00:19:32 a já tam ještě chvíli zůstal.
00:19:35 Bylo už tak pološero, tak jsem potom utíkal já nahoru.
00:19:38 A velitel čety, nadporučík Štefka, říká:
00:19:41 A kde máš doktora?
00:19:45 A já jsem říkal: Vždyť už šli oba dva napřed!
00:19:48 Tak prej si je tam běž hledat.
00:19:50 Tak já v té palbě jsem zase běžel dolů
00:19:54 a v tom, jak zase byla salva,
00:19:58 tak před námi byly ty drátěný překážky, do takový vejšky,
00:20:02 já jenom koukám, takovej tmavej bod,
00:20:04 tak jsem tam běžel a on tam ležel v těch drátěných překážkách.
00:20:09 Tak jsem ho odtamtud vyprostil a dotáhl jsem ho do bunkru.
00:20:16 A to je právě to, jak... jestli ze strachu nebo co,
00:20:19 úplně ztratil orientaci,
00:20:22 vůbec nevěděl, že místo nahoru běží dolů,
00:20:24 do těch drátěných překážek.
00:20:29 U nás na tom našem stanovišti jsme žádné mrtvé neměli.
00:20:33 Samozřejmě, na jiných byli,
00:20:38 tam padl ten Gutfreund a padli další,
00:20:42 já už nevím, kolik jich tam bylo,
00:20:45 asi čtrnáct mrtvých, myslím, v minových polích a tak dále,
00:20:49 které jsme tam nechali na tom hřbitově.
00:20:55 My jsme je pohřbívali v dece. Tam nebyly žádný rakve.
00:21:00 Zabalili jsme ho do tý erární deky, on ztuhnul, vím že jsem...
00:21:09 to lano bylo nějaký...už asi někde z něj něco teklo
00:21:12 a já měl celý ty ruce zamazaný a voda nikde,
00:21:15 tak jsem si to v poušti myl pískem.
00:21:20 Potom jdete jíst...
00:21:25 takhle byl člověk zvyklej na všechno.
00:21:33 "Maminko, mnoho štěstí, zdraví k tvým 45. narozeninám",
00:21:39 protože jsem to využil i pro to,
00:21:42 "veselý Nový rok tobě, Mařence, Jeníkovi i ostatním.
00:21:48 Jsem zdráv, mám se dobře, piš, co s vámi."
00:21:53 "Můj Jeníčku, vše nejlepší v tvém životě.
00:21:55 Jsme zdrávi, těšíme se na tebe. Máme se dobře.
00:21:59 Přestavěli jsme chalupu. Opatruj tě Bůh.
00:22:05 Zdraví všichni. Matka."
00:22:14 Bejvalo by to bylo období
00:22:16 takového odpočinku a klidu po tom Tobrúku,
00:22:21 kde byl nedostatek pití, nedostatek vody,
00:22:26 kde už potom v té Palestině bylo všeho,
00:22:29 býval by to byl takový oddych,
00:22:34 jenomže právě tyhle zprávy z protektorátu,
00:22:38 na mě to tam hrozně působilo.
00:22:42 Je pravda, že svým způsobem na to potom mami i sestra doplatily,
00:22:50 že šly do...ono se tomu říká taky koncentrák,
00:22:56 Svatobořice to byly,
00:22:58 tam byli potom ti rodiče a příbuzní těch,
00:23:04 kteří odešli za hranice.
00:23:07 Já mám naježděný tři milióny kilometrů!
00:23:10 -Tak akorát to místo, že jo!
-No, právě.
00:23:16 Ježíšmarjá, už bych se v tom nikdy nechtěl vozit!
00:23:18 Já nevím, jak jsme v tom mohli jezdit, v tomhletom.
00:23:21 Teď si představte celou cestu z Francie
00:23:24 od Dunkerqueku do Klatov, na Týnec, tu v tom.
00:23:28 Ale překvapila mě práce s plynem a spojkou,
00:23:31 je vidět, že máte ještě pořád v nohách cit.
00:23:33 Je to, prostě, ve vás!
00:23:35 - Já?
- No, jistě!
00:23:36 Vždyť to říkám, mám skoro tři milióny kilometrů
00:23:39 naježděnejch se všema možnejma krámama!
00:23:42 Sednout po tolika letech do auta,
00:23:43 ve kterém jste x let, desítky let nejel,
00:23:46 to je obdivuhodné.
00:23:47 -Jak se naučíte na kole...
-Je to v těle.
00:23:51 V těle i tady taky trochu.
00:23:55 My jsme byli, bych řekl, takový...
00:23:57 dovedli jsme si poradit v lecčems,
00:24:00 aspoň říkali, že "dostanete kliku od auta
00:24:03 a Češi vám přidělají k tomu auto."
00:24:09 My jsme dostávali jenom půl litru vody na den.
00:24:11 Dovedete si představit,
00:24:13 co znamenalo půl litru vody na den, jo?
00:24:16 V tom jsme se museli oholit,
00:24:17 z toho jsme si museli na čaj dát a tak dále.
00:24:21 A tam byla potopená americká kantýnská loď,
00:24:25 asi takových 200 metrů od přístavu byla potopená,
00:24:32 a my jsme tam plavali, to byl takovej gentleman agreement,
00:24:37 zprava jsme plavali my, v noci,
00:24:41 a zleva plavali Němci.
00:24:43 Pro limonádu, kompoty,
00:24:45 abychom se nějakým způsobem dostali k nějaké té šťávě.
00:24:51 V tom Alepu, kde jsme měli jeden čas velitelství praporu,
00:24:57 tam byl velký bordel.
00:24:59 Tomu vévodila madam Lola
00:25:04 a tam bylo vidět takovou pravou demokracii.
00:25:08 Do osmi hodin do večera to mělo k dispozici mužstvo
00:25:12 a od osmi to měli k dispozici důstojníci.
00:25:16 Tak jsme říkali: To je demokracie!
00:25:20 Jak z nás cejtily pivo, protože my jsme měli furt žízeň,
00:25:23 my jsme chlastali pivo, byli jsme nalitý až takhle pivem.
00:25:31 A jak z nás cejtily pivo,
00:25:32 tak že to bude dlouho trvat, tak chtěla příplatek.
00:25:40 V prosinci 1941, po 244 dnech obklíčení,
00:25:45 britská armáda Tobrúk osvobodila a Čechoslováci z něj odešli.
00:25:50 Díky odvážné mnohaměsíční obraně přístavu
00:25:52 získali Britové čas,
00:25:54 aby v Egyptě přebudovali a posílili svoji 8. armádu.
00:25:58 Koncem září roku 1942
00:26:00 převzal její velení generál Bernard Montgomery,
00:26:03 který provedl u El Alameinu rozhodující útok.
00:26:07 Rommelův Afrikakorps i jeho italští spojenci
00:26:10 utrpěli takovou porážku,
00:26:12 že museli v květnu 1943 africké území definitivně opustit.
00:26:18 Češi později vytvořili lehký protiletadlový pluk,
00:26:20 se kterým bránili Alexandrii, Haifu, Ez Zibu a znovu Tobrúk.
00:26:26 Tehdy už ale ležel hluboko v britském týle.
00:26:28 5. července 1943 se třináct set Čechoslováků
00:26:32 nalodilo na jihu Suezského průplavu a odjelo do Velké Británie.
00:26:39 Když skončila ta válka r. 1943 v Africe,
00:26:42 tak my jsme pak odjížděli lodí Mauretánie
00:26:46 kolem celé Afriky do Anglie.
00:26:53 To jsme vyjeli 4. června
00:26:55 a 12. srpna jsme se vyloďovali v Liverpoolu.
00:27:03 V únoru jsem opět zajel do Manchesteru,
00:27:05 promluvil jsem si s děvčetem a s rodinou
00:27:09 a chtěl jsem vědět "buď a nebo", jestli se můžeme vzít.
00:27:16 Nevěděla si rady, rodiče jí nemohli taky poradit
00:27:20 a ona sama se mezitím... tady byla spousta Američanů,
00:27:25 tak ona chodila také s jinými kluky, ale měla na výběr.
00:27:32 A vypadalo to, že jsem byl asi nejmladší.
00:27:36 Takže se nakonec potom přes všechno to, co jí lidi radili,
00:27:42 "ten člověk tam někde z Evropy,
00:27:45 nevíme ani kde žijou, jak tam žijou",
00:27:51 rozhodla se, že si mě vezme.
00:28:00 Ten svědek jim říkal: Vy tady o nás mluvíte,
00:28:05 jako kdybysme bydleli někde na stromech,
00:28:08 já vám to můžu potvrdit,
00:28:10 my nežijeme na stromech a žijeme jako normální lidi,
00:28:17 a můžeme vás ujistit, že se o ni pořádně postaráme.
00:28:30 Pak nás navštívil prezident Beneš, to jsme měli battle-dresy,
00:28:34 to jsme se museli vrátit,
00:28:36 protože pan prezident Beneš si přál, aby nás viděl v šortkách,
00:28:40 tak, jak to bylo v Africe.
00:28:43 Tak jsme se museli převléct a tam nás přivítal.
00:28:50 Ta armáda ze Středního východu už byla pak rozstrkaná
00:28:55 do té československé obrněné tankové brigády.
00:29:02 Když pomineme letce, kteří bojovali v Královském letectvu,
00:29:04 naši vojáci ve Velké Británii
00:29:06 se v té době už třetím rokem pouze cvičili na válku,
00:29:10 či vykonávali strážní službu.
00:29:12 Klapálkův pluk měl naproti tomu zkušenosti z první linie.
00:29:19 Mně vyhovovala válka,
00:29:22 poněvadž tam nakonec neexistovalo, jakou měl kdo hodnost,
00:29:25 ale jak jste se mohl na něj spolehnout, víte?
00:29:29 A my jsme byli ze Středního východu zvyklí říct veliteli, i Klapálkovi.
00:29:35 Samozřejmě, když vám dal rozkaz, tak jste to musel provést.
00:29:38 A když jsme pak seděli při večeři, tak jsem mu mohl klidně říct:
00:29:44 Pane podplukovníku,
00:29:46 nebylo by bejvalo lepší to udělat takhle a takhle?
00:29:50 A on vám klidně vysvětlil, proč to udělal.
00:29:54 Kdežto to v Anglii nebylo možné.
00:29:57 A Klapálek byl vynikající, vynikající velitel.
00:30:00 Tělem i duší byl voják.
00:30:04 Na prvním místě voják, potom byl voják,
00:30:06 potom byl voják a potom teprve byl člověk, možná.
00:30:11 Ono se říká, že on člověkem vůbec nebyl, ale to je jedno.
00:30:15 To byl neobyčejně statečný člověk,
00:30:19 přísný velitel,
00:30:23 spravedlivý velitel.
00:30:26 To je o něm známo, že byl spravedlivej,
00:30:30 až do těch hrdel na statku.
00:30:32 Já jsem měla v sekundě, když tatínek odcházel,
00:30:33 dvojku z mravů.
00:30:35 Tatínek věděl, že odchází někam do ciziny
00:30:38 a Bůh ví, jestli ho ještě vůbec uvidím.
00:30:40 On mě popadl a rajnštokem mě zmydlil.
00:30:43 Tak to byla poslední vzpomínka na tatínka,
00:30:46 že mně prostě napráskal,
00:30:47 že jsem měla dvojku z mravů v sekundě,
00:30:50 takže byl spravedlivej, to vidíte, že byl spravedlivej strašně.
00:30:54 Pro plukovníka Klapálka
00:30:56 se v Británii těžko hledalo odpovídající uplatnění.
00:30:59 Proto byl v srpnu roku 1944
00:31:01 na vlastní žádost převelen do Sovětského svazu.
00:31:07 Rozdíl Klapálek a Svoboda: Svobodu jsem měl rád,
00:31:11 Klapálka jsem rád neměl, poněvadž byl protivnej jak činže.
00:31:15 Ale co se týče... Klapálka jsem si vážil, ale Svobody ne.
00:31:22 Už bez svého bývalého velitele
00:31:24 a jako součást Československé samostatné obrněné brigády
00:31:27 se vojáci ze Středního východu zúčastnili bojů
00:31:30 na Západní frontě v Evropě.
00:31:32 Britské velení nakonec odmítlo
00:31:34 naši brigádu zasadit do vlastní invaze,
00:31:36 protože neměla uspokojivě zajištěno doplňování svého stavu.
00:31:40 Od října roku 1944 Čechoslováci od spojenců převzali
00:31:44 obléhání severofrancouzského přístavu Dunkerque,
00:31:47 kde se opevnila německá posádka pod velením viceadmirála Frisiuse
00:31:51 v počtu asi 11 tisíc mužů.
00:31:54 Nacisté měli početní převahu
00:31:56 a navíc zaplavili rozsáhlé předmostí města.
00:31:59 Československému veliteli,
00:32:01 brigádnímu generálovi Aloisi Liškovi,
00:32:03 podléhaly kanadské, britské i francouzské jednotky.
00:32:07 Obléhání Dankerque se stalo
00:32:09 zdlouhavým a vyčerpávajícím úkolem Čechoslováků.
00:32:13 V jednotlivých výpadech a průzkumných akcích
00:32:14 způsobili nepříteli značné ztráty.
00:32:17 Přesto viceadmirál Frisius
00:32:19 nabídl bezpodmínečnou kapitulaci až 9. května
00:32:22 a pevnost odevzdal generálu Liškovi.
00:32:25 Už předtím v dubnu 1945 se americká 3. armáda
00:32:28 přiblížila k hranicím Československa.
00:32:31 Generál Liška uvolnil část vojáků k přímému osvobozování vlasti.
00:32:35 Nakonec se mu podařilo vyslat jen symbolický oddíl,
00:32:38 který 1. května vztyčil v Chebu československou vlajku.
00:32:49 A tady jsme se snažili spíš připomenout
00:32:51 co měli a co používali ti obyčejní němečtí vojáci.
00:32:56 Taky si můžete všimnout, že tady není žádná symbolika SS,
00:33:00 žádní potentáti, kromě fotky Karl Hermanna Franka,
00:33:04 který byl vlastně náš největší válečný zločinec,
00:33:07 protože byl tady v Rokycanech na náměstí zatčen.
00:33:12 Když projížděl do americké zóny, tak ho tady poznal český četník.
00:33:15 Tady je.
00:33:17 -Já byl na jeho popravě.
-Jo?
00:33:18 Já mám na to ještě vstupenku.
00:33:20 Akorát říkal, aby mu rozvázali ruce, které měl vzadu.
00:33:26 A on udělal tohle.
00:33:31 To je zajímavé, že těm desítkám tisíc, které on poslal na popravu,
00:33:37 tak nikdo žádné přání nesplnil.
00:33:39 No jistě... no tak, byli to demokrati.
00:33:44 Míříme domů. Letíme vstříc té chvíli,
00:33:46 kterou je pro nás přejezd domácích hranic.
00:33:51 Jo, to byla taky legrace!
00:33:52 Oni vesničané věděli, že tam přijedeme.
00:33:54 A u vchodu do té vesnice, ovšem z určitého směru,
00:34:00 tam udělali slavobránu.
00:34:03 A my jsme o tom nevěděli, samozřejmě.
00:34:05 Tak jsme tam přijeli, ale náhodou druhou stranou.
00:34:08 Přijeli jsme na náměstí,
00:34:10 já jsem už tam rozmístil ta vozidla,
00:34:13 a oni se teď vraceli od té slavobrány.
00:34:16 Nicméně to nakonec dopadlo všechno dobře.
00:34:22 (Zní sborová píseň)
00:34:23 "Travička zelená, na ní kvítí. Panenko milená, musím jíti.
00:34:36 Ozvěnou se chvějí hory, trubač volá pod prapory..."
00:34:44 Tak, byli jsme nakonec rádi,
00:34:45 že jsme ve Stříbru překročili hranice,
00:34:47 a tak nás sice vítali, hlavně v Plzni,
00:34:51 hlavně dokud jsme měli cigarety a čokoládu.
00:34:56 Hrozně se kradlo.
00:35:00 Odejít od vozu, tak jste si mohl být jistej,
00:35:05 že přijdete za pár hodin a máte prázdnou nádrž,
00:35:09 vysátej benzín, součástky, uniformy,
00:35:14 nechat někde něco, okamžitě to bylo pryč.
00:35:18 A konečně, konečně jsme v samém srdci domova, jsme v Praze.
00:35:24 Hledíme z návrší na město, okrášlené jarním dnem.
00:35:29 Čeští vojáci, kteří přišli se spojenci do západních Čech,
00:35:31 se dlouho nesměli podívat do Prahy.
00:35:34 Stali se součástí vysoké politické hry,
00:35:36 při které si Stalin vymohl,
00:35:38 že většinu Československa osvobodí Rudá armáda.
00:35:42 Slavnostní přehlídku mohli v Praze uspořádat
00:35:43 až dva týdny poté, kdy ulicemi pochodovali naši vojáci z východu.
00:35:48 Pořadí přehlídek symbolicky předznamenalo
00:35:51 budoucí směřování Československa.
00:35:59 My jsme tady byli toho 28. května, to byly narozeniny Beneše,
00:36:04 přijeli jsme na Bílou horu a odtamtud jsme potom jeli...
00:36:07 já jsem se dostal domů k bráchovi.
00:36:10 Tak jsem ho tam viděl,
00:36:11 tak jsme se ještě vrátili s bratrem zase zpátky k jednotce.
00:36:15 Ráno jsme jeli a ještě říkám bratrovi, že se zítra vrátím.
00:36:21 Jenže já nepočítal, že Rusové s námi tak budou zacházet.
00:36:24 Procházka Prahou a odtamtud hned se muselo přes most
00:36:30 a hned na Plzeň.
00:36:32 A na Plzeňské už na nás čekali Rusáci s kulomety a chtěli benzín.
00:36:39 Nafta "chvátá, chvátá", nebo co to říkali,
00:36:42 jednoduše chtěli benzín.
00:36:44 Říkali jsme: Máme tady kulomet.
00:36:51 Mnohatunový kolos, řízený obratnýma rukama,
00:36:53 hravě usedá na vytčené místo.
00:37:07 Dlouho a dlouho jsem si nerozuměl
00:37:09 se svými vrstevníky, kamarády a spolužáky.
00:37:14 Nevěděli jsme, o čem bychom si měli povídat.
00:37:18 Oni říkali, jaké to tu bylo za protektorátu,
00:37:22 jak pálili ty domácí kořalky,
00:37:27 jak to dělali, ty lavórovice, jak oni tomu tenkrát říkali.
00:37:31 Prostě necítili žádný takový... že by se třeba aspoň zastyděli,
00:37:38 že pro ty Němce pracovali dobře celou tu válku.
00:37:47 Dva moji spolužáci, maturanti, byli možno říci kolaboranty,
00:37:55 z nichž jeden, lékař, dr. Teiner
00:37:59 byl generálním tajemníkem Kuratoria mládeže,
00:38:09 blízkým spolupracovníkem Moravcovým.
00:38:14 Druhý zase, nebudu jmenovat, se ukázal být velkým antisemitou.
00:38:28 Ta příležitost toho německého nacionalismu, hitlerismu,
00:38:33 dala vykvést ošklivým případům.
00:38:42 Tam už zase bylo to: No jo, přišli legionáři,
00:38:45 připraví nás starý, co jsme tady byli, o místa,
00:38:50 budou chtít místa jako legionáři po I. světové válce.
00:38:56 Původně jsem chtěl zůstat na vojně,
00:38:57 ale nějak se mi to začínalo zajídat.
00:39:02 Já už jsem jako velitel čety, ve funkci velitele čety,
00:39:06 tak když jsem četl ten rozkaz,
00:39:10 který přicházel z Ministerstva národní obrany,
00:39:15 tak už jsem tam cítil... už jsem si říkal:
00:39:21 Kdepak, to není dobrý.
00:39:25 Prohlašujeme, že se ze všech svých sil zasadíme i o to,
00:39:29 aby naše spojenectví a přátelství se Sovětským svazem
00:39:34 bylo základním pilířem naší zahraniční politiky.
00:39:43 Tady bylo vidět, že se nebudeme moci udržet
00:39:48 a hlavně ne ti, kteří mají Angličanky.
00:39:51 Protože my už jsme byli nespolehlivé živly.
00:39:56 Věděl jsem, že špatně dopadnu, ale pusu jsem nedržel.
00:39:59 Protože, když mi někdo řekl, že je v Sovětském svazu blahobyt,
00:40:03 řekl jsme mu:
00:40:04 Tak se jeď podívat na tu bídu a na ten srab!
00:40:09 A právě jsem si vždycky říkal, jak mohli naši lidé říct, že
00:40:11 "Se Sovětským svazem na věčné časy!"
00:40:14 To jsem nedovedl pochopit.
00:40:25 V mém případě jsem už neviděl žádné východisko,
00:40:27 že bych se mohl někde uchytit.
00:40:30 Rozhodně jsem se rozhodl, že opět odejdu
00:40:34 a také se tak stalo,
00:40:36 že jsem na Bílou sobotu odešel, vlastně utekl, zrádce.
00:40:46 V r. 1951, když byla tzv. akce
00:40:50 "77 tisíc úředníků na pomoc průmyslu",
00:40:56 tak jsem byl jeden z prvních, který dostal kopačky,
00:40:59 takže já tomu říkám, že jsem byl pět let totálně nasazen.
00:41:06 Také zavolala ředitelka,
00:41:08 přišla mě navštívit v kanceláři a říkala:
00:41:10 Soudruhu Krobe, vemte si svoje věci a pojďte ke mně do kanceláře.
00:41:15 Já jsem říkal: Jakýpak věci, já mám jen aktovku.
00:41:19 Tak jsem tam do té kanceláře šel
00:41:22 a ona tam byla s předsedou KSČ a předsedou Závodního výboru
00:41:28 a říkala: Soudruhu Krobe, z příkazu ÚV KSČ
00:41:31 jste na hodinu propuštěn.
00:41:33 Nesmíte pracovat v zahraničním obchodě.
00:41:37 Jako "zápaďák".
00:41:41 Přes noc se stali z řady bývalých zahraničních vojáků
00:41:43 vlastizrádci, špióni a nepřátelé lidu.
00:41:47 Účast v zahraniční armádě na Západě
00:41:49 ale nebyla jejich hlavním proviněním.
00:41:51 Rozhodoval třídní původ,
00:41:52 majetkové poměry či politická orientace.
00:41:56 Proto byli postiženi jen někteří z legionářů.
00:41:59 Žádný ale nemohl počítat s tím,
00:42:01 že budou v nových poměrech uznány jeho nesporné zásluhy
00:42:03 o svobodu Československa.
00:42:07 Zhotovení tisíců nových uniforem
00:42:09 bylo velkým úkolem pro střihače i krejčí.
00:42:12 Ale každý pracoval neúnavně a s radostí,
00:42:14 neboť nové stejnokroje ještě více přiblíží naši armádu
00:42:18 jejímu velkému vzoru
- armádě sovětské.
00:42:22 Přišel generál Čepička, jako ministr národní obrany,
00:42:28 a začala čistka.
00:42:31 Čistka Zápaďáků, čistka Židů.
00:42:36 Bohužel to bylo osobně trpké tím,
00:42:39 že to zasáhlo také soulad v mém manželství
00:42:45 a já jsem se rozvedl,
00:42:52 ztratil jsem styk se svými dvěma dětmi,
00:42:57 protože rozvedená manželka jim nedovolila se stýkat.
00:43:09 Syna jsem uviděl jedině tak, že jsem ho viděl
00:43:13 na maturitním tablu, vystaveném někde dole Na Příkopech.
00:43:20 Samozřejmě jsem byl šťastnej, že jsem se nedostal tam,
00:43:25 kam se dostala spousta mých kamarádů,
00:43:28 to jest do Jáchymova nebo do kriminálu.
00:43:36 Komunistický režim utužoval svoji politickou perzekuci také v armádě.
00:43:40 Stovky důstojníků, zejména Zápaďáků, skončily v internaci.
00:43:44 Plán zatýkání se jmenoval "Akce D".
00:43:47 Speciální seznamy schvaloval
00:43:49 náměstek ministra národní obrany pro věci kádrové
00:43:51 a bývalý šéf kontrarozvědky, generál Bedřich Reicin.
00:43:56 Většina skončila ve věznici na Mírově.
00:43:59 Části žaláře, kterou obývali,
00:44:00 se poněkud familiérně říkalo Tábor nucené práce.
00:44:05 Dokonce za svůj pobyt museli platit.
00:44:07 Jejich zatýkání bylo v rozporu i s tehdy platným právním řádem.
00:44:16 Když jsme se tak dívali na tu věž,
00:44:18 tak napravo byla zavřená vláda, Syrový, Stříbrný, atd.
00:44:25 Byl tam mezi nimi i generál Kutlvašr,
00:44:27 po levé ruce, tam zas byli ti tzv. frakaři neboli doživotí
00:44:32 a v té věži taky byli zavřeni kněží a taková ta společnost.
00:44:38 (Režisér) Vybraná společnost.
00:44:41 No a na tom druhém nádvoří, tam byli Němci.
00:44:45 Tam byla kuchyň, byl tam i německý doktor a ten říkal:
00:44:49 "Vidíte, vidíte, bojovali jste proti nám
00:44:51 a vidíte, co s vámi komunisti udělali, to máte za to!"
00:44:57 Tatínek byl obžalovaný, že nectil Košický vládní program,
00:45:03 to nebylo vůbec nic o armádě, neměl co tam ctít nebo nectít.
00:45:08 Nicméně z toho byl obžalovaný
00:45:10 a jak oni komunisti nenáviděli Beneše,
00:45:14 tak tatínkovi nabídli,
00:45:16 že když se nějak vyjádří, že to všecko zavinil Beneš,
00:45:21 za všecko že může Beneš a on že jenom plnil jeho příkazy,
00:45:24 tak že potom u toho soudu k tomu přihlédnou.
00:45:27 Ale tatínek byl prostě tak příšerně zásadovej,
00:45:30 že radši šel do těch Valdic, než aby řekl něco,
00:45:35 o čem není přesvědčen, že je to pravda.
00:45:39 Byli jsme tam, řekl bych, jako koncentrák.
00:45:42 To, co dělali Němci, že vzali naše lidi a odvezli,
00:45:46 tak tomu říkali koncentrák a totéž u nás.
00:45:53 (Otázka režiséra) A vy jste teda po tom osmačtyřicátém
00:45:55 nebyl nějak výrazně postižený, z práce odejít, nebo tak něco?
00:45:59 Ne, z práce ne, já jsem byl v práci.
00:46:00 Řekl jsem: Já makám, já nemám rád,
00:46:02 když někdo něco zapálí, když někdo něco zkazí.
00:46:05 To jsem říkal, to já nenávidím.
00:46:07 To když vidím, že to udělá, tak ho klepnu.
00:46:09 Protože to je škoda.
00:46:11 To jsem nenáviděl, kdyby někdo něco sabotoval.
00:46:13 To jsem říkal, ať to dělá jak chce, to nemám rád.
00:46:16 Proti tomu jsem vždycky byl, když někdo udělal něco nesprávně.
00:46:20 No a jinak jsem mlčel, to jsem musel mlčet.
00:46:27 V důsledku toho, že jsem byl
00:46:29 příslušníkem zahraniční armády na Západě,
00:46:33 jsem nikdy nepociťoval nějaké nevýhody.
00:46:38 (Režisér) Čím si to vysvětlujete? Většina lidí musela nějak...
00:46:42 Já mám takový dojem,
00:46:44 že ve zdravotnictví se nic takového nedělo,
00:46:47 ani jsem neslyšel o případech,
00:46:50 kde by bývali někoho ve zdravotnictví
00:46:53 nějak pronásledovali proto,
00:46:55 že byl v zahraniční armádě na Západě.
00:46:59 Neslyšel jsem o tom skutečně nic.
00:47:03 V šedesátých letech byli Zápaďáci částečně rehabilitováni.
00:47:08 Generál Klapálek, rehabilitovaný už v roce 1956,
00:47:11 převzal dokonce od svého bývalého velitele,
00:47:13 nyní prezidenta Ludvíka Svobody,
00:47:15 Zlatou hvězdu hrdiny Československé socialistické republiky.
00:47:19 Ale skutečné rehabilitace
00:47:20 se hrdinové od Tobrúku tehdy nedočkali.
00:47:27 S vojáky na Hradě byl i známý generál Klapálek.
00:47:32 V osmašedesátém roce je pozvali na 1. máje na Václavák do průvodu.
00:47:39 A když zjistili, kolik ze západní armády tady lidí je
00:47:46 a kolik jich přišlo na ten Václavák,
00:47:48 tak bleskově před ně napochodovala milice
00:47:53 a šli první milicionáři a pak teprve oni.
00:47:58 (Otázka režiséra) Pane Hněličko, to nevím,
00:48:02 jestli byste tenhle uměl, když to je z východu?
00:48:07 To víte, že jo, to je otázka pěti minut, ošahat si to.
00:48:12 (Režisér) Tak to pojďte zkusit!
00:48:14 Ne, já tam nechci takhle v tomhle lézt.
00:48:26 Byl jsem doma v těch Strašnicích
00:48:29 a sešli se tam takoví ti sousedi
00:48:34 a tam předseda Národního výboru si dělal legraci, říkal:
00:48:41 Josef, ty jsi víc šedivej, nežli táta!
00:48:46 A já jsem říkal:
00:48:47 Víte, ono se asi ve slévárně tak nešedivělo,
00:48:50 jako se šedivělo tam, kde jsem byl.
00:48:54 A vždyť tě tam nikdo neposílal, vždyť jsi tam nemusel!
00:48:59 To říkal předseda Národního výboru!
00:49:04 Nám to připadalo,
00:49:05 jakoby se ti lidé u nás stali bezcharakterními.
00:49:10 Ten systém je okradl.
00:49:17 Byli sobci,
00:49:24 stupeň přátelství a lidskosti klesl velmi nízko.
00:49:38 Snad za daných okolností to člověk musí přijmout,
00:49:43 že to byl vlastně ten vývoj
00:49:46 a přeci jenom těch čtyřicet let toho komunismu
00:49:49 zanechá tu bolestnou situaci,
00:49:55 ze které se ten národ může navenek dostat
00:50:00 mezi lidskou společnost.
00:50:05 (Fotografování) Pan Polívka, teda pan Hnělička, pardon...
00:50:08 Na druhou stranu! Tak, tak, aby tam byl vidět ten znak!
00:50:12 Nezlobte se, že vás takhle honím.
00:50:16 Děkuji.
00:50:18 Mně se líbí ti lidé a to jejich nadšení,
00:50:21 to je úplně fantastický.
00:50:24 To nejde jen o ty, kteří na tom pracují,
00:50:27 ale jestli ti druzí lidé mají zájem se na to dívat!
00:50:31 (Režisér) Já myslím, že ony tam asi školy pořádají výlety.
00:50:35 (Legionář) Ony ty školy o nás strašně málo vědí.
00:50:46 V r. 1991 tady seděli mladí kluci, dvaadvacet, pětadvacet
00:50:54 a chtěli sondovat,
00:50:57 jestli bych ten byt koupil, nebo kolik bych jim dal
00:51:00 a jestli bych to mohl zaplatit.
00:51:02 Chtěli za to skoro milión korun, tak jsem řekl:
00:51:06 Pánové, podívejte se na moje rodné číslo,
00:51:08 když já jsem byl aktivní, kdybych býval měl skoro milión,
00:51:11 tak jsem si koupil tři vily na Ořechovce, ne jednu!
00:51:16 A pamatujte si, odsud mě dostanete jedině nohama napřed!
00:51:20 To je jediná věc, která mi po komunistech zbyla,
00:51:24 ti mi to nevzali,
00:51:26 tu jsem si vybojoval na Národním výboře,
00:51:30 blahé paměti, s pistolí na stole.
00:51:36 A jako anglický voják
00:51:37 jsem s tím měl nesmírné problémy, celou dobu.
00:51:42 -Vy jste byl anglický voják?
-Ano, já jsem byl anglický voják.
00:51:47 Podívali se na sebe: Prosím vás a můžete mi vůbec říct,
00:51:52 proč jste vlastně ty Němce odsud vyhnali?
00:51:56 Přísahám Bohu!
00:52:00 Já jsem jim na to řekl: Víte, já se na vás nezlobím.
00:52:04 Optejte se maminky nebo paní učitelky.
00:52:13 Také na vojáky se Západu
00:52:14 se vztahoval zákon z dubna 1990 o mimosoudní rehabilitaci.
00:52:18 Byly jim vymazány všechny tresty za vykonstruované zločiny,
00:52:21 byli povyšováni, někteří i vyznamenáni.
00:52:25 A těm, kteří přežili komunistické vězení,
00:52:27 začal stát postupně vyplácet odškodnění.
00:52:31 Na peníze za léta, odsloužená během druhé světové války,
00:52:34 však museli čekat ještě o deset let déle.
00:52:38 A potom, tohleto odškodnění,
00:52:41 no tak to se zase potom taky protáhlo,
00:52:46 nějakých pět set nebo šest set jich mezitím zemřelo.
00:52:52 Říkal jsem si, že bych měl jít zpátky do Liberce
00:52:56 a tomu chlapíkovi, který se nejvíc zasloužil o to všechno,
00:52:59 to byl předseda tamější partaje,
00:53:02 dát mu pár přes hubu, ale říkal jsem si...
00:53:05 V té době už to byl stejně starej páprda,
00:53:09 no a co, mlátit páprdu nad hrobem?
00:53:14 Materiálně se nám nedaří všem, mně se daří dobře, já si nestěžuju.
00:53:19 Zdraví, no tak mně bude devadesát roků, za pár měsíců.
00:53:22 Bojím se toho, co přijde,
00:53:25 až ta manželka už do těch schodů nebude moct
00:53:29 a já už ji tam taky nevytlačím.
00:53:31 A nikdo mně nedá žádnej barák.
00:53:33 Naopak, budou se mě snažit oškubat, při té směně.
00:53:38 To bych ocenil, takovéhle věci...
00:53:43 Ale nikdy tyhlety věci nebyly,
00:53:44 za Rakouska dostávali invalidi než trafiku,
00:53:47 no tak, my jsme dostali hodnost.
00:53:52 Pro mě ta rehabilitace vlastně neznamenala tu čest,
00:53:56 my jsme toho ztratili tolik!
00:54:15 Často vzpomínám na kamarády, samo sebou,
00:54:19 a na naše putování světem.
00:54:29 A snad nejvíce bolestné bylo,
00:54:35 že nám nebylo dopřáno,
00:54:41 abychom žili ve své vlasti.
00:54:59 Ti vojáci, co šli na začátku,
00:55:01 ti tam šli z přesvědčení národního,
00:55:04 je už to dnes otřepaný pojem, nebo název,
00:55:08 ale vlasteneckého, my jsme byli vlastenci jako za Raise,
00:55:12 my jsme opravdu chtěli republiku.
00:55:17 Já jsem to považoval za samozřejmou povinnost.
00:55:21 Podívejte se, mně se válka nelíbí, ale nejsem antimilitarista.
00:55:25 Když je to nutný, musí se jít.
00:55:31 (Legionáři zpívají)
00:55:33 I kdybych šel na kraj světa to nevadí, nevadí,
00:55:39 čeká na nás celá rota, kamarádi.
00:55:47 Naši věrnost nic nezlomí, nic nerozdrtí,
00:55:54 a proto zůstaneme kamarádi až do smrti.
00:56:02 Skryté titulky: Vlasta Malíková
Režisér, scenárista a producent Radim Procházka, mimo jiné spoluautor trilogie celovečerních dokumentů o novodobých českých dějinách Tenkrát, zpracoval ve filmu Vlastenci zapadlí u Tobrúku zapomenutou historii československých vojáků, kteří během II. světové války bojovali v poušti Středního východu. Film tak vrací do naší paměti svědectví o hrdinství mužů, kteří zde hovoří nejen o bojích v severoafrickém přístavu Tobrúk, ale také o svém veliteli generálu Klapálkovi, vlastenectví, ideách T. G. Masaryka, komunistickém vězení a následné době, ve které jejich boj za svobodu a demokracii zapadl v poušti zapomnění.
