Soumrak (Tasogare Seibei)
Jódži Jamada, jeden z nejplodnějších a nejváženějších japonských režisérů XX. století, se narodil v Ósace roku 1931. Díky profesi svého otce jako chlapec vyrůstal v Mandžusku. Po 2. světové válce se však vrátil zpět do Japonska a vystudoval Tokijskou universitu. Po absolutoriu nastoupil u jedné z největších japonských filmových společností jako asistent režie a jí zůstal věrný celý život. Největší slávy a věhlasu dosáhl svým donedávna "nejdelším celovečerním seriálem na světě" - Tora-san, jehož 48 částí tvořil mezi lety 1969-1995 téměř výhradně jako scenárista a režisér (vyjma 2 epizod). Na svém kontě má více než 100 scénářů a k letošnímu roku 75 filmových režií. Je slavný v Japonsku a uznávaný po celém světě. Ve svých 78 letech je stále aktivním scenáristou i režisérem. Snímek Soumrak (Tasogare Seibei, 2002) patří k jeho největším mezinárodním úspěchům. Kromě nominace na Oscara získal film dalších 37 cen a 6 nominací na mezinárodní a národní ceny.
Samuraj Seibei je čerstvý vdovec, kterému zůstaly na starost dvě dcery a stará matka. Nepatří k nejvyšší šlechtě, dluží, kam se podívá, a jeho postavení není nijak uspokojivé. Přestože má prvotřídní výcvik pro boj s mečem, netouží po slávě bojovníka a vyhovuje mu práce skladníka. Jeho hlavní starostí je rodina, které věnuje veškerý volný čas a vůbec se chová pro své okolí velmi výstředně, pročež je vystavován posměškům. Přezdívku Soumrak si vysloužil za to, že po službě nechodí pít jako ostatní, ale rovnou cestou domů, starat se o dcery a nemocnou matku. Jako samuraj však zcela podléhá příkazům svého pána a ten jeho meč spát nenechá.
Nejen netradiční pohled na život nižších samurajů a jejich reálný život v polovině 19. století, kdy se staletý feudální systém pomalu blíží ke svému zániku, skvělý scénář (adaptace románu Šúheie Fudžisawy) a zkušená režie dovedly tento film až k nominaci na Cenu americké akademie za nejlepší zahraniční film.
Velkou měrou se na působivém obrazu "podivínského samuraje" podílí především představitel hlavní role Hirojuki Sanada, jehož polohy oddanosti, přemýšlivého odstupu i pevné síly v situaci, kdy je třeba splnit úkol, jsou naprosto přesvědčivé.
V tomto netradičně pojatém samurajském příběhu nemluví zbraně, ale srdce. Netradičně a působivě.