Geneze vzniku sarkofágu

Cesta za unikátním a složitým objektem začala už před 15 lety, kdy si Její Výsost královna objednala sarkofág u dánského sochaře Bjørna Nørgaarda. „Sarkofág svou ikonografií, účelem, významem a v neposlední řadě i rozměrem překročil dosud známé hranice umělecké sklářské realizace, a to nejen v rovině vizuální a ideové, ale také technologické,“ napsala PhDr. Sylva Petrová v předmluvě ke knize, která zachytila vznik tohoto unikátního projektu.

Bjørn Nørgaard tavbu skleněného těla sarkofágu několik let bez úspěchu zadával sklářským hutím v Japonsku, Číně a USA, ale uspěl teprve u Zdeňka Lhotského, českého umělce, skláře, sklářského technologa a podnikatele, který se ve své podnikatelské aktivitě specializuje především na tavení objemných objektů. Tento servis poskytuje desítkám světových výtvarníků již od roku 1994 v proslulé dílně v Pelechově u Železného Brodu, kde vznikaly od 50. do počátku 90. let všechny tavené plastiky i rozměrné realizace do architektury ikonické dvojice Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. „Prestižní zakázka utavení sarkofágu se stala v mnoha ohledech historickým mezníkem v činnosti profesně zkušeného pelechovského střediska. S něčím takovým jsme se zde dosud nesetkali,“ říká Zdeněk Lhotský.

Na přelomu let 2014 a 2015 mohlo studio začít první zkušební tavby, stanovovat křivky tavení a chlazení. Na výrobě se podílelo kromě Zdeňka Lhotského dalších čtrnáct lidí zaměstnaných ve studiu. Čtyřtunový skleněný objekt začal vznikat ze šesti skleněných částí. Každý kus vážil po utavení zhruba 900 kilogramů, z nichž se 200, respektive 350 kilogramů odřezalo. Po utavení musel každý z kusů zůstat několik měsíců v peci, aby dostatečně vychladl a neměl vnitřní pnutí. Postup prací autor návrhu kontroloval v průběhu výroby zhruba v pěti návštěvách.