Osobitá generační reflexe elektronické hudby, která neztrácí ze zřetele proměnu funkce hudby jako společenské události v globalizovaném světě, nebo vnímání diváka a těla ve virtuálním světě.
Režie: Johana Ožvold. Scénář: Johana Ožvold, Lukáš Csicsely.

Režisérka Johana Ožvold se na své filmové cestě vydává do snového prostoru mimo čas – do mýtického prostoru nahrávacího studia. Toto živé muzeum je naplněné záznamovými přístroji, hudebními nástroji i vynálezy, ale i hudebními performancemi a artefakty. Prostřednictvím pěti významných osobností elektronické hudby nás přivádí k zásadnímu fenoménu – vztahu mezi hudebníkem a nástrojem, člověkem a technologií. A to nejen na pozadí vývoje elektronické hudby. Elektronická hudba se tak stává metaforou dnešního rychle se měnícího světa.

Ve snímku se představí John Richards, anglický hudebník a teoretik elektronické a post-digitální hudby. Proslavil se především rozvíjením kolaborativních přístupů k hudbě v rámci platformy Dirty Electronics. Dále také Steve Goodman aka Kode9, zakladatel labelu Hyperdub, který se věnuje vlivu sonických zbraní na lidské tělo. Svůj dlouholetý výzkum popsal v knize „Sonic Warfare: Sound, Affect, and the Ecology of Fear“. Dalším aktérem filmu je skladatel a filozof Francois Bonnet, ředitel institutu pro výzkum do sonologie a elektroakustické hudby GRM, který ve 40. letech založil Pierre Schaeffer. Profesor aplikované informatiky a hudebník Julian Rohrhuber se podílí na vývoji open-source programovacího jazyka SuperCollider. Hannes Hoelzl a Alberto Decampo z UDK v Berlíně se ve své tvorbě zaměřují na algorytmické umění.

„Ve filmu se také objeví Robert Henke, jeden z hlavních tvůrců softwaru Ableton Live, nebo pamětníci jako Francois Bayle nebo Beatrize Ferreyra, kteří vzpomínají na to, jaké to bylo, když v padesátých letech s elektronickou hudbou začínali,“ dodává režisérka snímku Johana Ožvold, která celým filmem diváky provádí i na plátně.

Napište nám