Jaké to je, být okupantem? Lze k někomu takovému chovat soucit? Střihový dokumentární film režisérky Anny Kryvenko přináší neotřelý pohled na okupaci Československa roku 1968 – nazírá ji totiž z pohledu vojáků, kteří se mnohdy i přes masivní vliv propagandy nebyli schopni vyrovnat se svou novou rolí – rolí okupantů. Režisérka má k tématu exkluzivní přístup přes vlastní rodinný příběh, neboť její prastrýc byl jedním z vojáků „spřátelených armád“. Ten však krátce po návratu na rodnou Ukrajinu spáchal sebevraždu a jeho vlastní rodina jej vystříhala ze všech rodinných fotografií a vůbec zamazala všechny stopy po jeho existenci. Hlavní dějová linie je tvořená úhlem pohledu tohoto neznámého vojína bez tváře. Pomocí archivních záznamů rekonstruuje možnosti toho, co mohl zažít jako součást okupačních vojsk. Jeho příběh je osou, na kterou se nabaluje komplexní zkoumání témat moci, armády, posttraumatického syndromu u vojáků a také otázky soucitu a lidskosti jak u okupantů, tak u okupovaného obyvatelstva Československa. 

Film pracuje s docela neznámými archivními materiály, v jejichž kontextu pak notoricky známé záběry nacházejí nové významy. Zkoumá, jak na úrovni rodiny i státu pracujeme s kolektivní pamětí, která pak určuje i pohled na současnost a naše chování v ní.

Historie

20. století

Česká historie

Historie komunismu

Dokumentární film nahlíží události srpnové invaze 1968 z pohledu vojáků, kteří se ocitli nedobrovolně v roli okupantů.

Trailer

Ostatní také sledují

Osudový zvrat

Invaze 1968. Ruský pohled

Rok 68

Přerušené jaro

Napište nám