Historie i současnost české emigrace do Ameriky. Připravil M. Froyda
00:00:16 Vy tady máte v lese udělané nějaké stezky, jste říkal.
00:00:20 No, 6 jich tady mám.
00:00:25 Kam vedou? Nikam.
00:01:05 Na Malé Straně pod Nerudovkou byla zeď, na které jsem viděl nápis
00:01:15 psaný křídou. "Já jsem svině!" s vykřičníkem.
00:01:19 Takové krásné, sebekritické přiznání.
00:01:23 Přijdu tam za rok, ten nápis tam ještě byl,
00:01:27 a někdo tam menším písmem připsal: "Já taky!".
00:01:31 No, to je přeci krásné.
00:01:33 Pro mě to je tak důkladný, dokonalý smysl pro surrealitu,
00:01:40 který v této zemi nemůžu najít.
00:01:44 V kolikátém roce jste přišel do Ameriky?
00:01:46 V roce 60.
00:01:47 Tehdy se špatně utíkalo.
00:01:49 Musel jsem to velmi komplikovaně vymyslet.
00:01:53 Pak se mi podařilo vypochodovat
00:01:57 přes východní Německo do východního Berlína.
00:02:02 To bylo ještě 2 roky před tím než ztopořili zeď Míru.
00:02:07 A najednou jsem byl v západním Berlínu.
00:02:12 Objevil jsem se tam jako unikát.
00:02:16 Přesunul jsem se do Frankfurtu, pobyl jsem tam rok
00:02:19 a pak přijel do Ameriky a začal novou existenci.
00:02:23 Začátky byly krušné!
00:02:26 Přistál jsem na letišti v New Yorku, vím,
00:02:30 že to bylo ve čtvrtek v poledne
00:02:33 a vyzvedla mě sponzorka, která se o mě starala.
00:02:37 Z nějakého důvodu jsem byl sponzorovaný organizací
00:02:40 "Američtí přátelé pro ruskou svobodu."
00:02:48 A vyzvedla mě hraběnka Tolstá. Vnučka Lva Nikolajeviče Tolstého.
00:02:55 A řekla: "How are you, pane Ulč". Teď já byl ještě zpitomělý z cesty.
00:03:02 A odvezla mě do hotelu a zeptala se mě, co teď budu dělat.
00:03:09 A já řekl: "Kam půjdu studovat a do jaké školy mě pošlete?".
00:03:15 A ona řekla: "do žádný, protože to si musíte vy sám vybrat".
00:03:19 A předložila mě papír, na kterém bylo 2000 adres.
00:03:24 Jinými slovy, musel jsem se začít chovat jako svobodný člověk,
00:03:28 tzn. svobodný člověk s břemenem odpovědnosti
00:03:34 za vlastní rozhodování.
00:03:36 A já se z toho tehdy málem rozbrečel.
00:03:40 Když se dnes ve Spojených státech Amerických dělá sčítání,
00:03:44 tak se dělá podle subjektivního přihlášení se k etnické identitě,
00:03:50 tzn. že dnes se tam k českému nebo československému původu
00:03:54 hlásí řádově 1,6 milionů osob,
00:03:57 ale mezi nimi je velké procento osob druhé a třetí generace,
00:04:02 tzn. potomci těch, kteří odešli do Spojených států v 19. století
00:04:07 a v průběhu 20. století.
00:04:10 A v tomto čísle jsou samozřejmě zahrnuty
00:04:12 i desítky tisíc představitelů politické emigrace
00:04:16 po roce 1948, 1968 a později.
00:04:22 Amerika je místo, v historii zaznamenané, největší emigrace.
00:04:27 Tímto směrem se přesunulo z Evropy přes 50 milionů lidí.
00:04:36 Taková ta skutečná emigrace, sociálně-ekonomická nebo politická
00:04:40 začíná až po roce 1848, po revoluci,
00:04:44 kdy se na půdu Ameriky dostává nejdříve první, menší, skupina
00:04:49 politicky pronásledovaných osob. A pak následovala vlastní vlna
00:04:55 masové sociálně-ekonomické emigrace.
00:04:59 Celý proces kumuluje od 90. let a vrcholí počátkem 20. století,
00:05:05 kdy ročně odcházely z Čech do Spojených států Amerických
00:05:10 řádově několik tisíc až desítek tisíc lidí.
00:05:15 Největší odsun z vlasti
00:05:17 byl zaznamenán teprve zásluhou komunistů.
00:05:22 Těm se povedlo z původního prostředí vystrnadit víc lidí
00:05:28 než se podařilo nacistům.
00:05:31 Zásluhou Hitlera a Stalina došlo k emigraci významně politické.
00:05:39 Ti lidé neutíkali z hladu,
00:05:41 ale z důvodu předpokládané persekuce a nebo ze zjištění,
00:05:47 že v dusných podmínkách totalitní klece
00:05:51 by se jim nemohlo zdárně dařit.
00:05:56 Dodneška nevíme ani nepřesně, kolik lidí odešlo po únoru,
00:06:02 ale odhaduje se to na půl milionu lidí.
00:06:08 Podstatný podíl národa.
00:06:11 A nemyslím, že v Čechách bude rodina, která by neměla příbuzného
00:06:16 nebo aspoň známého, který takto odpelášil.
00:06:37 Já jsem o Americe vůbec nic nevěděl, takže všechno bylo nové.
00:06:45 Samozřejmě to bylo impozantní. Ale také tak trochu rozčilující,
00:06:49 protože se člověk musel učit. Já jsem neuměl anglicky,
00:06:53 tak jsem měl těžkosti, musel jsem se rychle učit.
00:06:56 Já jsem utekl z Čech, když tam přišli nacisté.
00:07:01 Odjel jsem do Švédska na tzv. studijní cestu, což nebyla pravda.
00:07:08 Ale pod tímto titulem jsem se dostal ven.
00:07:13 A potom ze Švédska jsem se dostal sem.
00:07:16 A jediná možnost, jak se sem dostat byla, přijet na studijní vízum.
00:07:23 Známý mě zapsali na Kolumbijskou univerzitu,
00:07:28 a tak jsem dostal vízum a tím jsem se sem dostal.
00:07:33 Už jsem tu 63 let, čas utíká.
00:07:38 Přijel jsem norskou lodí v roce 1940 z Bergenu.
00:07:43 Myslím, že to trvalo 8 - 9 dní. Bylo to v únoru, tak byla zima
00:07:50 a plavba nebyla jednoduchá.
00:07:52 Někdy u snídaně se nikdo neobjevil, jen já. Bylo dost pohnuté moře.
00:07:59 Přijeli jsme v sobotu a oni si prohlíželi ten divný pas
00:08:04 protektorát Böhmen und Möhren a našli, že tam mám řádné vízum,
00:08:10 ale všimli si, že pas již vypršel, byl neplatný.
00:08:16 Tak mě vzali na Ellis Island a tam jsem byl asi 3 dny.
00:08:21 Známý mě museli vyřešit platnost pasu,
00:08:29 tak to vzali přes zdejší úřad, kde mi prodloužili pas.
00:08:33 A pak jsem se dostal ven, ale ty 3 dny byly trochu pohnuté.
00:08:38 To bylo dost tvrdé, zůstat za mřížema.
00:08:43 Dívali jsme se na sochu svobody přes ostnatý drát.
00:08:57 Ellis Island byl imigrační přístav.
00:09:00 Největší na půdě Spojených států amerických.
00:09:03 A nahradil předchozí přistěhovaleckou stanici
00:09:06 Castle Garden
00:09:08 a od roku 1892 do konce fungování Ellis Islandu prošlo touto stanicí,
00:09:15 podle odhadů amerických historiků,
00:09:17 něco mezi 13 až 15 miliony přistěhovalců.
00:09:21 K nimž se dnes hlásí asi 45 milionů Američanů.
00:09:31 Před Hitlerem prchalo mnoho lidí,
00:09:34 ovšem Amerika nikterak nebyla v té době pohostinná.
00:09:39 Na univerzitě jsem měl pár kolegů, kteří unikli Hitlerovu spáru tím,
00:09:50 že se dostali ne do Ameriky, protože nebrala,
00:09:54 ale jedny, dvě diktatury v sousedství se projevily
00:10:00 humanitárnějším způsobem.
00:10:03 A to byl Batista na Kubě a Trujillo v Dominikánské republice.
00:10:13 Po roce 48 odešla nejenom politická elita,
00:10:17 bývalých pár bankéřů a uhlobaronů, ale zejména pracující,
00:10:23 třída dělná šla velice do emigrace.
00:10:27 Kdy vy jste přišel do Spojených států? V kterém roce?
00:10:29 52.
00:10:30 Na to se mě také ptal, při vyšetřování,
00:10:33 ten Angličan v Berlíně.
00:10:35 Říkal, proč jste odešel, vždyť vy jste mohl jít nahoru?
00:10:40 Já jsem před rokem 50 byl zatčen
00:10:46 a byl jsem 7,5 měsíců ve vyšetřovací vazbě.
00:10:49 Měl jsem dvakrát soud u lidového soudu,
00:10:53 ale byl jsem osvobozen v plném rozsahu obžaloby.
00:10:58 Tak jsem nakonec skončil tady.
00:11:08 Pořád jsem Čech, Američana za mě neudělají,
00:11:12 protože není žádný rozdíl mezi Američanem a Rusákem.
00:11:18 Naprosto žádný.
00:11:23 Já jsem přišel, to už je dávno, to už ani nebudu říkat, v roce 65.
00:11:30 V mezidobý jsme s manželkou odešli do Švédska,
00:11:34 tam jsme půl roku pobývali.
00:11:36 Sem jsme přijeli nákladní lodí
00:11:40 ještě na normální emigrantskou kvótu.
00:11:43 Jízdenku jedním směrem. Víte, každá generace je jiná.
00:11:50 Dostat se do Ameriky chce spousta lidí.
00:11:53 Některým se to podaří a jiným ne.
00:11:56 V roce 65 to bylo, buď žít tam a nebo žít tady.
00:11:59 Soudruzi mě chtěli do strany,
00:12:02 ale já jsem do strany absolutně nechtěl,
00:12:04 tak jsem udělal toto rozhodnutí.
00:12:06 My jsme byli ve Švédsku půl roku a mohli jsme tam zůstat,
00:12:09 ale my jsme odjeli s manželkou Věrou do Ameriky.
00:12:13 Amerika, to byl náš cíl.
00:12:16 Abychom dostali vízum, tak jsme potřebovali sponzora.
00:12:20 Ovšem sponzor zbankrotoval než jsme přijeli.
00:12:23 My jsme ho nikdy nepotkali. Ještě se dnes vidím,
00:12:26 jak jsem vystoupil z nákladní lodě v Brooklynu v docích.
00:12:30 Já tam stojím s 2 kuframa v rukou,
00:12:32 180 dolarů v kapse a nevěděl jsem co.
00:12:36 Dneska se přiznám, byl jsem naprosto bezradný.
00:12:40 A pak jsem si vzpomněl, že nějaký Franta Pospíšil od nás z Dobešky
00:12:44 je tady už nějaký čas. Od byl litograf, já jsem typograf.
00:12:47 Tak jsem mu zavolal a kdyby nebylo Franty Pospíšila,
00:12:50 tak jsme byli zpátky ve Švédsku.
00:12:52 Jedině díky jemu jsme zůstali a pak jsme se uchytili.
00:12:55 Nebylo to snadné, ale nebylo to zdaleka tak těžké,
00:12:58 jako když po válce sem přišla vlna těch osmačtyřicátníků
00:13:02 nebo když někdo utíkal o život. Tak zlé to naprosto nebylo.
00:13:06 Roku 68 odešlo hodně elity, lidí s vysokoškolským vzděláním,
00:13:15 zejména s technickým vzděláním.
00:13:17 Plno inženýrů, plno lékařů se dostalo ven.
00:13:22 A vzhledem k příznivému politickému klimatu v hostitelských zemích,
00:13:29 tato vlna se vzchopila nejnáramněji.
00:13:34 To také přidalo na závisti předchozích,
00:13:39 kteří se cítili zůstat v tomto porovnání pozadu.
00:13:43 Nevýhoda generace z roku 68 byla,
00:13:49 že to byli lidé, kteří se na odchod nepřipravovali.
00:13:51 To na ně spadlo. To je praštilo jako kyjem do hlavy.
00:13:56 A pro mnohé to potom byl šok, ze kterého se vzpamatovávali
00:14:00 teprve venku a řada lidí se tehdy ještě vrátila.
00:14:05 Do Spojených států jsem přišel v lednu roku 70.
00:14:10 Ale ne z Prahy, nýbrž z Londýna. V roce 67 jsem dostal poprvé
00:14:17 povolení k ročnímu pobytu do Londýna.
00:14:20 A jak víme, téměř do roka a do dne přijely tanky,
00:14:26 takže to nezabralo velkého génia se nevracet,
00:14:29 když jsem viděl tanky na Václavském náměstí.
00:14:32 Tak jsem zůstal v Londýně a čekal jsem jak se to vyvine.
00:14:36 Po 2 letech jsem si vykorespondoval nabídku zaměstnání v New Yorku
00:14:42 a vyjel jsem do New Yorku.
00:14:46 Myslel jsem si, že se jedná o dočasný pobyt,
00:14:50 protože po 3 letech života v Anglii
00:14:53 jsem byl tak trochu Brity zpracován, že jsem si myslel,
00:14:57 že Amerika je těžké místo, kde se každý honí jen za penězi
00:15:07 a kulturní, jemnocitný člověk tu nemůže přežít.
00:15:12 Tak jsem byl přesvědčen, že se vrátím do Londýna.
00:15:16 Co se stalo po roce 89? To už není emigrační vlna.
00:15:22 Myslím, že většina českých lidí, kteří se teď dostanou do Ameriky,
00:15:28 tak sem přichází proto, aby se rozhlédli, seznámili se se zemí,
00:15:34 naučili se lépe anglicky, a aby si vydělali pár dolarů,
00:15:39 které by se proměnily za více než pár korun.
00:15:44 A nepočítají s tím, že by tu zůstali na trvalo.
00:15:48 Česká veřejnost si začíná pomalu zvykat, že součástí českých dějin
00:15:53 jsou neoddělitelně jak německé etnikum, židovské etnikum
00:15:58 nebo romské etnikum, tak by si měla uvědomit,
00:16:01 že naprosto neoddělitelnou součástí českých dějin jsou dějiny a osudy
00:16:07 našich krajanů, protože jejich přínos finanční,
00:16:10 intelektuální, obchodní, politický byl obrovský.
00:16:14 Ať už se podíváme do 19. století nebo do 21. století.
00:16:24 V okamžiku, kdy člověk odejde z původního prostředí,
00:16:28 se mu rozbíjí hodinky o hraniční patník.
00:16:32 A představa té země, kterou za sebou zanechal, mu zamrzne.
00:16:38 Co se v ní děje posléze, to on vnímá jedině derivativně,
00:16:44 neautenticky, představy o tom má velice podivné
00:16:52 a tímto zamrznutím hodinek, se vytvářely emigrantské generace.
00:17:09 Zpěv: Hymna "Kde domov můj".
00:17:54 Vítejte všichni, přestože počasí je k nám nepříznivé.
00:17:58 Doufám, že budete mít všichni dobrou zábavu.
00:18:02 Welcome ladies and gentlemen, let me welcome you
00:18:05 to our twenty-first annual Czech and Slovak festival.
00:18:09 I would like to welcome you on behalf of bohemian citizens.
00:18:16 I would like to start the festival now officially.
00:18:24 To jsou bývalý fotbalisté z Československa - Slavia Praha.
00:18:30 To je z roku 1868 a podobné.
00:18:36 Máme i knihy, kde jsou všichni podepsaní.
00:18:43 Vlajku máme, kde jsou též podepsaní.
00:18:47 Mnoho starších Čechoslováků je poznají, kteří tam hráli.
00:18:57 My sem jezdíme každý rok jen nakoupit sladkosti.
00:19:18 Těsně po "Sametové" revoluci jsme začali s Americkými listy
00:19:22 a držíme se, snažíme se.
00:19:25 A čtou lidi, máte klienty?
00:19:27 Čtou, čtou. Dokonce mladí se ozývají.
00:19:29 Kupodivu i spousta Slováků. Slováků se nám ozývá víc než Čechů.
00:19:34 Je to překvapující, ale co se dá dělat.
00:21:25 Jsme v Astorii, v Bohemian hall.
00:21:27 Poslední opravdu veliká zahradní restaurace v New Yorku.
00:21:31 Postavili to před 100 lety,
00:21:33 krátce po národní budově na Manhattanu.
00:21:36 Lidé to většinou pletou, toto je něco jiného.
00:21:38 Toto nikdy nepřestalo fungovat. Mělo to svoje "ups and downs".
00:21:42 Před 10 lety málem bankrot, ale poslední dobou se to rozjíždí,
00:21:47 jsou splacené všechny dluhy a vypadá to dobře.
00:21:53 Zpěv: ... a sám si říká, tohle nesvedu,
00:21:57 odvážnej chlap, jako mouchy lítá...
00:22:06 Tady se musí koupit lístky. Lístky jsou nahoře v prvním patře.
00:22:14 Je to totálně pitomě zorganizovaný.
00:22:18 Už 21 roků tady každoročně na tzv. "Den vzpomínání" pořádáme festival.
00:22:34 Měli jsme tu "plzeňskou" dechovou, která je tady z New Yorku,
00:22:44 pak nám tady hráli "pajdáši" a večer tu budeme mít Čechomor,
00:22:55 na který se tu hodně lidí těší a už teď začínají chodit.
00:23:05 A co partneři? Máte tady české přítelkyně?
00:23:09 - Partnerky! - Pardon, partnerky. A nebo s Američankama to zkoušíte?
00:23:16 Jak už tady zaznělo, tak New York je mezinárodní.
00:23:22 V New Yorku se dají najít jak Češky, tak dívky z celého světa.
00:23:31 Myslím, že rozmanitost a diversifikace,
00:23:34 která tady je, se dá najít i v partnerkách.
00:23:38 Takže jak Češky, tak i Američanky, ale i ostatní národnosti.
00:23:45 A které jsou nejlepší?
00:23:46 Češky, samozřejmě. Tam není konkurence.
00:23:50 Já se přikloním k tomu východu, Evropa.
00:23:55 Brazilky, jedině Brazilky.
00:24:00 Samozřejmě naše holky jsou jedny z nejlepších,
00:24:06 ale Brazílie je Brazílie.
00:24:13 Nechci říct nic proti nikomu, to je velmi citlivá oblast,
00:24:21 ale americké holky jsou trochu složité, difficult.
00:24:29 Ony hledají za vším peníze. Bohužel je to tak.
00:24:34 Holky z Evropy jsou jednodušší, daleko atraktivnější.
00:24:39 Nemyslel jsem jednodušší v myšlení, ale lépe se dá s nimi zkontaktovat.
00:24:54 Odkud jste, holky?
00:24:57 Já som nepočula.
00:24:59 Já mluvím česky.
00:25:00 Á, náš sused.
00:25:02 My jsme zo Slovenska.
00:25:03 Jste z Polska?
00:25:04 Nie.
00:25:11 Co tady děláte, v New Yorku?
00:25:13 Študujeme.
00:25:16 Študujeme, nie?
00:25:17 Niektorý študujú a niektorý též.
00:25:20 Všetky študujeme.
00:25:24 Nejdete dneska náhodou na Čechomor.
00:25:26 Áno, ideme tam.
00:25:30 Zpěv: až já povandruju ...
00:26:33 Dobrou noc.
00:26:36 Ještě jednu!
00:26:56 Zpěv: já pojedu daleko, přes vody hluboké,
00:27:03 kéž bych byl nikdy nepoznal panny černooké.
00:28:06 Já jsem přišel do Ameriky v dubnu 2001.
00:28:14 Měl jsem program au-pair, spojený se studiem.
00:28:19 Ve škole jsem studoval angličtinu.
00:28:23 Je to pobyt v rodině, plus je tam povinná školní docházka
00:28:26 3x týdně se učit anglicky.
00:28:30 Je to trochu netradiční
- kluk dělat au-pair.
00:28:33 No, je to netradiční.
00:28:34 Ale, když má někdo v rodině 2 nebo 3 kluky,
00:28:37 tak je to jednoduší, když se o ty kluky stará kluk.
00:28:40 Může s nima venku sportovat. Je to lepší než holka.
00:28:44 Holka je lepší, když stojí u plotny v kuchyni.
00:28:49 Což já jsem teda stál taky a nejenom v té kuchyni.
00:28:56 Jsem tu zhruba 5 let.
00:28:58 Moje největší motivace byla, naučit se jazyk.
00:29:02 A samozřejmě i dobrodružství a poznat něco nového,
00:29:07 být v jiné zemi. To byla asi ta hlavní motivace.
00:29:11 Já jsem tu měl část rodiny, ale neznal jsem vůbec jazyk,
00:29:17 takže to bylo docela těžké. Bylo to, jako hodit do vody.
00:29:23 Myslim si, že jsem to ale zvládl.
00:29:27 Nyní dělám pro počítačovou firmu a chodím do školy,
00:29:32 takže mám 2 aktivity.
00:29:37 Já jsem přijel v lednu 1999 a přijel jsem sem studovat.
00:29:43 Když jsem dokončil bakalářské studium v Praze,
00:29:46 tak jsem se rozhodl, že si udělám ještě postgraduál
00:29:49 a šel jsem na MBA, což je studium ekonomie a businessu.
00:29:59 A potom jsem tady už zůstal pracovat.
00:30:07 A co děláš?
00:30:08 Teď pracuju jako finanční konzultant.
00:30:11 Dělám pro finanční skupinu
- konzultanty
00:30:17 a moje odvětví se soustředí na banky.
00:30:22 Tady není jednoduché začít a vůbec tu žít jako normální občan.
00:30:27 To není jako když Američan přijede do Prahy a pronajme si byt
00:30:31 a začne pracovat.
00:30:32 To je daleko jednodušší pro něj než pro migranty, jako jsme my,
00:30:38 z Evropy nebo odkudkoli.
00:30:40 Když přijedeme do New Yorku a chceme začít cokoli budovat,
00:30:43 tak je to velmi těžké.
00:30:45 Člověk potřebuje mít pevné nervy, hodně peněz
00:30:48 a potřebuje vydržať, vydržať.
00:30:53 Asi je potřeba si tady najít nějakého právníka,
00:30:56 což tady rozhodně nejsou moc levní.
00:31:01 Ale aspoň ta možnost dostat emigračního právníka tady je.
00:31:09 Neměl jsem příjemnou zkušenost s americkou ambasádou u nás v Česku.
00:31:15 Moje papíry byly většinou všechny v pořádku.
00:31:18 Ale měnil jsem si status svého víza. Z turistického na studentské
00:31:27 a měl jsem menší nepříjemnosti.
00:31:31 Tady v New Yorku je, musím zaklepat, všechno bez problému.
00:31:35 Já jsem měl také problém na ambasádě u nás,
00:31:38 prostě ta byrokracie tam pořád je.
00:31:40 I když je to americká ambasáda v Praze, tak furt je to tam.
00:31:44 I když jsem měl všechny papíry, tak jak říkal Michal,
00:31:48 jsem si najmul právníka, zaplatil jsem spoustu tisíc dolarů
00:31:53 a on mi připravil všechny papíry.
00:31:55 Já jsem vjel do Prahy a potřeboval jsem dát jen razítko do pasu
00:31:58 s pracovním vízem a mě tam vyslýchali od hlavy až...
00:32:05 Bylo to nepříjemné.
00:32:10 Já jsem neměl žádný problém, všechno bylo papírově legálně,
00:32:15 akorát oni chtějí vědět absolutně všechno. Jsou zvídaví.
00:32:20 V New Yorku zatím nemám problém s ničím.
00:32:22 Vyřídil jsem si New Yorské ID, což je jako u nás občanský průkaz
00:32:28 a social security.
00:32:31 A to když máte, tak už je to všechno jednoduché.
00:32:35 Emigrační předpisy se mění takovým tempem, zejména teď po 11. září,
00:32:43 že dosahují mamutího rozsahu daňových předpisů.
00:32:48 Proto si v tomto oboru zařídila příjemnou existenci řada právníků
00:32:55 specializující se pouze na emigrační věci.
00:32:59 Tak já, kdybych byl v Praze,
00:33:01 bych nejprve zašel za takovýmto právníkem, který by mi řekl,
00:33:05 které jsou ty nejméně nepravděpodobné okolnosti,
00:33:13 za nichž si zažádat a předpokládat, že by mi to eventuelně možná vyšlo.
00:33:18 Právě ta možnost zaměstnání v zahraničí
00:33:21 láká celou řadu lidí z Česko-Slovenska,
00:33:25 zejména z oblastí postižených vysokou nezaměstnaností.
00:33:30 Tím pádem máme novou, poslední, vlnu emigrace,
00:33:34 kdy v mnoha případech lidé odcházejí do zahraničí
00:33:38 do Spojených států jako turisté,
00:33:41 a pak se tam rozhodnou najít si práci a zůstat na trvalo.
00:33:46 Čechů je tu spousta, ale já jich zas až tolik neznám.
00:33:50 Bohužel se s nimi nestýkám. V Queensu máme českou restauraci,
00:33:57 českou ambasádu, české centrum.
00:34:04 Dá se to.
00:34:07 Jsou tu akce - z Prahy sem přijíždí herci, zpěváci.
00:34:11 Jsou tu akce, kde se dá potkat spousta Čechů.
00:34:13 Taková ta "česká komunita - mafie" tady je.
00:34:17 Dost dlouho mě trvalo, než jsem našel komunitu
00:34:21 na východní straně Manhattanu. Samozřejmě jsem jí našel,
00:34:29 ale celkem jsem s tím měl málo co dělat,
00:34:32 protože jsem byl hodně zaměstnán v horní části města.
00:34:36 Já jsem tu komunitu poznal trochu později.
00:34:42 Bylo tam 40 tisíc Čechoslováků.
00:34:45 Původních Čechoslováků, kteří sem přijeli.
00:34:49 Nejvíce jich sem přijelo ve 20. letech a před válkou.
00:34:57 To byla česká čtvrť, tam byl český život.
00:35:01 V 90. let minulého století se Češi začali stěhovat
00:35:09 a vytvořila se tady nová čtvrť,
00:35:12 což byla česká čtvrť od Queensboro Bridge,
00:35:17 což je 59. ulice a až po 79. byla česká čtvrť,
00:35:24 od druhé avenue až po east river.
00:35:28 Tady byly české obchody, tady jste mohl mluvit česky.
00:35:31 A výška celé čtvrti byla asi jako jsou tady naproti ty 4 poschodí.
00:35:38 To byla tady celá čtvrť.
00:35:42 Až kolem 60. let se to začalo celkově měnit.
00:35:49 Tady na rohu byla tržnice.
00:35:53 Bylo tady spousta českých pekařů, cukrářů, byli tady i řezníci,
00:36:02 čeští lékaři, zubaři.
00:36:05 Malé koloniální obchůdky měli manželka s manželem.
00:36:10 Restaurace ve většině případech též. Na rohu byly 3.
00:36:15 Byl tam Holeček, respektive Holečková,
00:36:18 to se nazývalo Czechoslovak-Praha. Naproti tady byla Praha
00:36:23 a pak se to najednou začalo měnit. Někteří prostě vymřeli
00:36:29 a nebo jim dávali odstupné, aby je dostali z baráků a bytů.
00:36:37 A pak najednou začali stavět apartment houses.
00:36:49 V tuto chvíli se nacházíme ve velkém sále české národní budovy
00:36:52 v New Yorku, která tady stojí, v této části Manhattanu,
00:36:59 která se kdysi nazývala "Little Bohemia."
00:37:04 V centru tohoto dění postavili v roce 1896
00:37:09 naši krajané tuto budovu.
00:37:11 Tento velký sál používali pro spolkové záležitosti,
00:37:16 pro plesy, pro svatby, občas se tu uskutečnil i nějaký ten pohřeb.
00:37:22 Každý týden tady byla nějaká zábava nebo veselky, atd.
00:37:29 A nebo meetingy. Nezapomeňte, že tenkrát tady bylo asi 30 spolků.
00:37:36 Původně to zakládalo 50 spolků.
00:37:43 Tady za mnou můžeme vidět nápis "Národ sobě".
00:37:47 Což znamená, že naši krajané si na tuto stavbu posbírali peníze
00:37:53 stejně jako na Národní divadlo v Praze.
00:37:56 Tam máme stále na mysli určitou paralelu.
00:38:01 Představa je, že bychom rekonstrukci tohoto sálu
00:38:06 chtěli pojmout historicky.
00:38:08 Tzn. zachovat všechny prvky, které se tady nacházejí.
00:38:13 Stojíme před původní oponou, více než 100 let starou,
00:38:18 což je na newyorské poměry strašně staré.
00:38:21 Vůbec na americké poměry je to už historická záležitost.
00:38:25 Opona je provedená na azbestové látce,
00:38:28 takže my bohužel musíme všechen azbest v budově
00:38:32 zlikvidovat a s azbestem musí bohužel přijít pryč i tato opona.
00:38:38 Nedá se nic dělat.
00:38:40 Ti lidé, co tu byli, to byli vlastně vlastenci,
00:38:43 kteří měli na mysli Československo.
00:38:47 Jednou z logických priorit, nás diplomatů v New Yorku,
00:38:51 jsou krajanské vztahy. A tady opravdu máme co dohánět,
00:38:57 jestliže si uvědomíme, že dlouhá desetiletí,
00:38:59 40 let komunistického režimu,
00:39:02 československý diplomat měl přísně zakázáno
00:39:05 navázat jakýkoliv kontakt s krajanem v zahraničí.
00:39:09 Tyto časy už jsou zaplaťpánbůh dávno pryč a s přibývajícími léty
00:39:14 je byť ne všechno zcela ideální,
00:39:17 ale podařilo se obnovit ztracenou důvěru
00:39:21 a hovoříme-li o partnerských vztazích, tak na tomto místě,
00:39:27 nacházíme se v newyorské národní budově,
00:39:30 tak ta je klasickým příkladem toho znovunavázaného partnerství
00:39:36 mezi Čechy a americkými Čechy.
00:39:40 Je to budova, která je newyorskou kulturní památkou
00:39:45 a nyní se krajanská sdružení rozhodla za symbolický dolar
00:39:51 prodat tuto budovu českému státu.
00:39:54 A český stát se výměnou zavázal, že tuto budovu zrekonstruuje,
00:39:59 aby se mohla po dlouhých letech opět stát symbolem
00:40:03 působení Čechů ve Spojených státech.
00:40:07 Jestliže jsem hovořil o tom, že krajanské vztahy
00:40:10 jsou jednou z našich hlavních priorit,
00:40:12 tak je velice potěšující, kolik občanů Spojených států
00:40:16 se hlásí k české národnosti.
00:40:19 To číslo nemusí být, pochopitelně, zcela přesné,
00:40:24 ale podle naší statistiky je to více než milion a čtvrt
00:40:27 občanů Spojených států, kteří se hrdě hlásí k češství.
00:40:31 Je konzulát nucen v průběhu roku
00:40:34 řešit i nějaké kauzy ve spojitosti s nelegální českou imigrací?
00:40:41 Kolik ilegálních Čechů se nachází ve Spojených státech
00:40:44 to lze opravdu velmi těžko říci.
00:40:48 Mírně kvalifikovaný odhad, řekl bych, že na území
00:40:53 celých Spojených států to budou desetitisíce.
00:40:56 Nemělo by to být číslo větší než 100 tisíc lidí.
00:41:01 Ale evidovat tyto osoby je velice obtížné.
00:41:05 Pochopitelně ne o všech deportovaných Češích se dozvíme,
00:41:11 není důvod, aby nás americké úřady o tomto aktu vždy informovaly.
00:41:20 Ale Čechů, kteří nejsou vpuštěni na území Spojených států
00:41:24 a nebo jsou z tohoto území deportováni, těch není málo.
00:41:28 A to je i jeden z důvodů, proč čeští občané
00:41:33 musí stále do Spojených států jezdit s platnými vízy.
00:41:54 Znáte někoho, koho deportovali?
00:41:56 Znám, já jsem mezi nima. Ale já jsem měl štěstí,
00:42:02 že jsem pár měsíců před tím změnil adresu,
00:42:05 takže mě na staré adrese nenašli.
00:42:09 A z nové jsme se okamžitě sbalili a nezdržovali se tam.
00:42:15 A posílali jsme známé se dívat okolo,
00:42:17 jestli tu někdo nestojí a nehledá nás.
00:42:23 Nejhorší na tom je, že to bylo po tom, co jsme podali žádost
00:42:26 a přihlásili jsme se na imigrační úřad,
00:42:29 kde mimochodem měli novou adresu, na kterou nepřišli.
00:42:34 Absolutně nechápu, co se tam děje. Bylo to čistě na nich,
00:42:38 zda se někdo uráčí zvednout papír a podívat se na něj.
00:42:44 A když už nic, tak ho aspoň nehodit do koše.
00:42:47 Což se nám stalo čtyřikrát. 4krát nám ztratili veškeré papíry.
00:42:52 Na poslední chvíli jsme sehnali sponzora, který mne sponzoroval.
00:42:56 Na to jsme podali loterii na green card
00:43:01 a tím, že jsme se vzali, tak moje žena byla zahrnutá v mém případě
00:43:08 a ona shodou okolností vyhrála green card,
00:43:12 tzn. já jsem byl zahrnutý v jejím případě jako manžel.
00:43:15 Každoročně má šanci 55 tisíc lidí sem přijít legálně.
00:43:20 Nebo mít možnost dostat green card.
00:43:25 Jsou nějaké země, které jsou excluded.
00:43:27 Teď už i Polsko je excluded.
00:43:29 Každý člověk má tu šanci si to podat,
00:43:34 pokud je starší 18 let a má střední školu,
00:43:37 tak může zkusit štěstí.
00:43:41 Green card, loterie vlastně, vládní program.
00:43:45 Tato krajina, tedy Spojené státy, udělí ročně 55 tisíc green cards
00:43:54 a z toho vlastně vznikne americké občanství.
00:43:58 Těch 55 tisíc je, myslím, na všechny krajiny.
00:44:01 Já jsem sem vždycky chtěla.
00:44:03 Od malička mi to imponovalo, chtěla jsem se do Ameriky aspoň podívat.
00:44:10 Byly možnosti jít dělat au-pair i do Anglie,
00:44:13 ale mě nešlo vyloženě o to, abych se starala o děti,
00:44:17 ale mě šlo vždycky o to, abych šla do Ameriky.
00:44:20 Na Slovensku jsem studovala na vysoké škole
00:44:23 a po skončení jsem si nemohla najít práci.
00:44:26 A pak jsem se rozhodla jet do Ameriky přes agenturu,
00:44:30 která na rok zprostředkovala au-pair.
00:44:32 Je to velmi individuální, v jaké jsi rodině.
00:44:35 U mě to s první rodinou nebylo nejlepší.
00:44:40 Nechtěla jsem být v rodině, kde otec pracuje doma
00:44:44 a nebo vůbec nepracuje a je doma.
00:44:47 A měla jsem rodinu, kde otec pracoval doma.
00:44:50 A od prvního okamžiku, jen jsem si dala kufry do domu,
00:44:54 jsme vezli starým autem nějaké hloupé obrovské balíky na poštu.
00:45:00 A trochu mě zpočátku vyděsilo, když jsem seděla v autě,
00:45:05 kde byly kožené sedadla a elektronické nastavení všeho,
00:45:08 a on z ničeho nic mi začal ukazovat a vysvětlovat,
00:45:10 že si mohu nastavit opěradlo a tak. A já jsem nemohla najít ten knoflík
00:45:15 a on se úplně přese mne naklonil
00:45:18 tak, že zůstal asi centimetr před mojí tváří
00:45:21 a já jsem seděla jak přikovaná na sedadle a myslím si,
00:45:24 že toto nebude dobré,
00:45:26 jsem tu jen půl hodiny a už takové věci se dějí.
00:45:30 Byla jsem tam nakonec 2 týdny a pak jsem změnila rodinu.
00:45:35 Teď se také starám o děti, ale velký rozdíl je v tom,
00:45:40 že mám dobrou rodinu. Opravdu to jsou velmi příjemní lidé.
00:45:43 A potkala jsem málo takových Američanů.
00:45:47 Oni jsou normální -
- tak to mohu definovat.
00:45:50 Velmi arogantní jsou hlavně ti bohatší.
00:45:54 Vždy ti dají pocítit, že oni jsou něco víc.
00:46:00 Není to tak jednoduché.
00:46:03 Loni mi bylo 30 a začínám se zamýšlet nad svým životem.
00:46:07 Kamarád Američan, známe se 4 roky, mi pláče nad tím,
00:46:11 jak těžce pracuje na své kariéře a nedaří se mu
00:46:15 a já jsem mu minule povídala: "podívej, ty na tom aspoň pracuješ,
00:46:17 mě je 30 a ještě jsem ani nezačala a ani nevím, kdy začnu,
00:46:21 tak tu nebreč!".
00:46:22 Já jsem sem přišel v srpnu 89 a už v prosinci 89 jsem měl deportaci.
00:46:30 Tak jsem si musel najít právníka,
00:46:32 ale už tehdy jsem pracoval pro firmu, která mě sponzorovala,
00:46:36 tak jsem šel na emigrační soud
00:46:40 a vyřídil jsem si tu dočasné pracovní povolení na 3 roky.
00:46:45 A stále jsem sponzorovaný, teď už druhým sponzorem.
00:46:50 Pracuji pro stavební firmu a oni mě sponzorují.
00:46:53 A to je jeden způsob, jak tu můžeš zůstat.
00:46:56 Jdeš na pracovní úřad a oni ti dají tzv. label certificate,
00:47:01 který vypovídá o tom, že jsi profesionál,
00:47:04 jakých je v této krajině málo a že tě tu potřebují.
00:47:07 Green card se tu nedává.
00:47:10 Když sem přijdeš jako český nebo slovenský emigrant
00:47:13 a jsi vzdělaný a bílý, tak jsi ve Spojených státech nechtěný.
00:47:19 Spojené státy si vychovávají svojí vlastní mládež,
00:47:22 svojí vlastní generaci a svým způsobem.
00:47:25 Když někdo přijde do této krajiny s evropskými názory,
00:47:28 tak oni tě tu nechtějí.
00:47:30 Někdy v lednu 90 jsem byl bez práce
00:47:36 a zažil jsem si několik týdnů americkou nezaměstnanost.
00:47:41 Pak mě firma povolala zpět a od té doby jsem zaměstnaný
00:47:45 a pracuji tu jak otrok.
00:47:47 Nemyslím si, že se někde hůře pracuje, jak ve Spojených státech.
00:47:50 Od nevidim do nevidim, za málo peněz.
00:47:53 A co vyděláš, to z tebe vytáhnou.
00:47:55 Ještě chci říci, že když jsem sem v srpnu 89 přišel,
00:48:00 tak jsem asi za 2 týdny požádal o politický azyl.
00:48:03 Že jsem emigroval z komunistického režimu,
00:48:08 přišel jsem do kapitalistické krajiny a požádal o politický azyl
00:48:12 a v rámci té žádosti jsem za měsíc nebo za dva
00:48:16 měl interview na emigračním úřadě v New Yorku.
00:48:22 Interview tehdy dělali vysloužilí agenti FBI
00:48:26 a mě dostal starý FBI agent
00:48:29 a jak vejdeš do kanceláře, tak jsi hned jeho nepřítel.
00:48:33 Ty jsi někdo, kdo sem přišel a on tě nechce.
00:48:36 On je starý a nechce emigranty, hlavně ne z Evropy.
00:48:41 A teď se mě začal vyptávat, proč jsem sem vlastně přišel?
00:48:44 A já mu povídám, že jsem byl unavený z komunismu,
00:48:47 nebyla tam žádná svoboda, nemohl jsem říct, co chci,
00:48:51 šel jsem demonstrovat a dali mě do basy.
00:48:53 Tak jsem mu to řekl. A on: "co si myslíš, že je v Americe?
00:48:59 Moje dcera jde do Washingtonu demonstrovat a též jde do basy."
00:49:05 A já mu na to: "víš co, když je to takhle na píču v Americe,
00:49:08 tak ti jebu na celou Ameriku". A tak skončilo moje interview,
00:49:11 a proto mi tehdy nedali papíry.
00:49:34 Já se jmenuji Ivo Křižan, zvaný Spider. To znamená pavouk.
00:49:40 Já jsem Čecho-Američan. Jsem čechoamerický občan
00:49:45 a pendluji mezi Amerikou a Českou republikou.
00:49:48 Od kdy tady jsi?
00:49:51 Od 72 roku.
00:50:00 Jaký je to živit se v Americe muzikou, živit se po klubech?
00:50:04 Já se tady cítím jako ryba ve vodě.
00:50:06 Na rozdíl od Německa nebo od Švýcarska,
00:50:08 kde ty lidi jsou hrozně ztuhlý. A tady jsou normální, ležérní lidi.
00:50:13 Kolik let to děláš?
00:50:15 30 let.
00:50:17 30 let? A jak dlouho se to dá ještě dělat?
00:50:19 Ježišmarjá, to se dá dělat pořád.
00:50:22 Zajímá někoho, že jsi Čech?
00:50:24 Lidi se mě někdy ptají na přízvuk.
00:50:28 Já mám britsko-evropský, středoevropský přízvuk.
00:50:31 A když jsem tady, tak ten přízvuk trochu zdůraznim,
00:50:34 abych vypadal jinak.
00:50:36 To že se jako Evropan prodáváš?
00:50:39 No, to se líp prodává. Oni prostě mají rádi Evropany.
00:50:42 Ono to trošku otevírá dveře.
00:50:44 Co máš nejvíc rád na Americe?
00:50:50 Svobodu, pocit otevřenost.
00:50:55 Je tady svoboda?
00:50:57 Tady je obrovská svoboda.
00:50:59 Není to trošku buzerace?
00:51:01 Jestli tam nějaká buzerace je...
00:51:04 ta země je obrovská, a tu zemi spravovat, vládnout jí,
00:51:10 to není piknik. Oni musí být přísní v určitých měřítkách.
00:51:14 Ale ta ústava je fantastická. Pocit volnosti je tady opravdu!
00:51:22 A co naopak nemáš rád?
00:51:24 Nemám rád... oni jsou tak trochu ignoranti co se týče zbytku světa.
00:51:33 Oni opravdu neví, kde je kdo, kdo je odkud.
00:51:38 Topograficky neznají moc svět.
00:51:40 Oni jsou zahledění sami do sebe a jsou trošku nafoukaní.
00:51:46 Dávají sem tam najevo, že my jsme jako...
00:51:50 Ve městě mi vadí štěkání psů.
00:51:53 A teď mi tady štěkají šakalové.
00:51:56 Strávil jsem víc let ze svého života v Americe
00:52:02 než v původním prostředí. Ačkoliv čeština zůstala mojí mateřštinou
00:52:07 a velice rád se tím jazykem vyjadřuji.
00:52:13 A když přijedu do Čech, tak je tam řada jiných věcí,
00:52:18 které by mě značně odrazovaly
00:52:21 od permanentního přesunu tamějším směrem.
00:52:24 I kdybych musela zítra odejít domů, kdyby mě deportovali
00:52:28 nebo bych se rozhodla odejít, nebudu litovat, že jsem sem šla.
00:52:32 Za těch 5 let jsem tu zažila mnoho věcí,
00:52:35 které bych jinak nezažila.
00:52:36 V 92 jsem si musel jít do Prahy na ambasádu pro víza.
00:52:40 Přišel jsem tam a hrozilo mi, že mi je nedají,
00:52:45 i když jsem k tomu měl všechny papíry.
00:52:47 Já jsem se úplně třásl, že když mi je nedají,
00:52:49 že se asi v této republice zblázním. A pak mi je dali.
00:52:53 Vyběhl jsem a šel jsem k Černé kočce
00:52:56 a dával jsem pětistovky jako spropitné servírce,
00:53:00 tak jsem se těšil.
00:53:01 A když jsem se sem vrátil, řekl jsem si,
00:53:02 že už nikdy bez papírů neopustím tuto krajinu.
00:53:06 Po 13 letech už si myslím něco úplně jiného.
00:53:09 Už se nemůžu dočkat, až jí opustím.
00:53:11 Je takový anglický příměr:
00:53:13 "Velká ryba v malém rybníku nebo malá ryba ve velkém rybníku".
00:53:23 Tady jsme samozřejmě malé ryby ve velkém rybníku.
00:53:36 V Americe jsou většina z nás malé rybičky ve velice velkém rybníku.
00:53:42 Dovedu si představit, že spoustě lidí vyhovuje
00:53:47 být velkou rybou v malém rybníku.
00:53:50 Toto je velice individuelní, co člověku vyhovuje.
00:54:00 Mně vyhovuje být malou rybičkou ve velice velkém rybníku.
00:54:04 Mně se New York líbí i s těma negativníma hlediskama.
00:54:08 Já jsem tady zůstal a chtěl bych tady ještě pár let zůstat,
00:54:11 protože to je město, které mi něco dává.
00:54:14 Samozřejmě to tady není vůbec jednoduchý, jak si každý myslí,
00:54:17 že přijede a udělá tu velkou díru do světa.
00:54:20 Musí do toho investovat spoustu věcí.
00:54:25 Počítám, že nějaký rok tady ještě pobudu,
00:54:29 ale každopádně plánuju, že se budu vracet do Prahy zpátky.
00:54:32 Dostal jsem teď telefonickou zprávu,
00:54:36 zda bych nechtěl být v Praze. Tak možná, když se rozhodnu.
00:54:44 A asi do června se budu muset rozhodnout jestli to vezmu nebo ne.
00:54:52 Já jsem Pražák, tak Praha je pro mě pořád Prahou.
00:54:58 I když jsem viděl nápory a projel jsem pomalu celou Evropu, Mexiko...
00:55:06 Doma bylo doma.
00:55:08 Náš americký syn je šéfkuchař a má jakoby americkou hotelovou školu.
00:55:17 Před 2 lety šel do Švýcarska studovat
00:55:20 a místo do Švýcarska, uvízl v Praze.
00:55:23 Dostal nabídku od plzeňského pivovaru,
00:55:26 moc se mu tam líbí a zůstává tam. Tam si našel i děvče,
00:55:32 tak je to komplikované, protože dceru máme tady a syna máme tam.
00:55:37 Ledaže by se dcera také utrhla a se svým americkým manželem
00:55:40 se taky přestěhovala, pak bychom to měli jednodušší.
00:55:43 Ale takhle...
00:55:45 ještě pár let budeme vydávat americké listy a pak se uvidí.
00:55:48 A do Čech na trvalo se už nechcete nikdy vrátit?
00:55:50 No, ne. Já tady mám syna a rodinu, moje žena je Italka.
00:55:54 Já všechno co dělám, je spojeno se světem tady, v Novém Yorku.
00:56:02 Tak už to není možný. A potom mně je už 88 let.
00:56:07 Život je trochu těžší, kompetice je úžasná, to se ví.
00:56:15 Ceny šly nahoru atd.
00:56:17 Ale celkem je to pořád ještě jedno z nejlepších míst na světě,
00:56:22 kde žít.
00:56:45 Titulky: Hana Riedlová, Česká televize, 2004
Dokumentární film se ohlíží za česko-slovenskou imigrací do Spojených států amerických v průběhu posledních sta let. Jeho hlavním tématem je však imigrace novodobá, kterou můžeme datovat od počátku devadesátých let minulého století. Z historického hlediska je považována za imigraci velice početnou a současně nesoucí i četné znaky ilegálních prvků. Film obsahuje konkrétní příběhy několika jedinců žijících a pracujících v současné době v oblasti metropole New Yorku a na Floridě. Jedná se o imigranty jak legální, tak ilegální, studenty a mladé úspěšné lidi, kteří již v rámci své profese něčeho dosáhli.
