Ararat

Historické události v tomto filmu jsou doloženy badateli, národními archivy, vyprávěním očitých svědků a svědectvím dr. Clarence Usshera. Turecko však dodnes genocidu Arménů z roku 1915 popírá.

Kanadský režisér arménského původu Atom Egoyan je dnes již dávno nepominutelným tvůrcem kanadské a světové nezávislé scény s nezaměnitelným režijním rukopisem (připomeňme filmy Exotica, Odhadce, Kalendář, na Oscara nominované Sladké zítřky, Feliciina cesta...). Ve většině jeho snímků hraje i jeho arménská žena Arsinée Khanjianová. Žijí a pracují v Torontu, kde oba vyrostli.

Atom, narozený v Káhiře Josefu a Šušan Jegojanovým 42 let po národní tragédii, vyrostl spolu se sestrou již v kanadské Britské Kolumbii. Přesto se začal více zajímat o dějiny svého národa až na Torontské universitě po setkání s pastorem anglikánské církve Haroldem Nahabedianem. Jeho krajan pro něj objevil zapomínaný jazyk a kulturní dědictví národa, brutálně zmasakrovaného Turky během první světové války.

Prvním Egoyanovým dotykem se zemí předků byl film Kalendář z roku 1993, natočený v Arménii. Jeho tématem však ještě nebyla přímo genocida. Jak sám řekl, téma však v sobě nosil od vysokoškolských studií. O devět let později se konečně odhodlal své nejhlubší téma ztvárnit přímo. Inspirací se mu stala svědecká kniha amerického misionáře dr. Clarence Usshera, vydaná roku 1917 pod názvem "Americký lékař v Turecku", podávající očité svědectví o tehdejších událostech.

Složitá struktura Egoyanova filmu nazvaného podle arménského národního a kulturního symbolu Ararat, zachycuje několik historických plánů a dějových motivů, jejichž společným jmenovatelem je sám otřesný děj vyhlazování Arménů Turky a především jeho reflexe v životech přímých účastníků i dalších generací.

Filmový režisér arménského původu Edward Saroyan (charismatický Charles Aznavour) točí film o událostech kolem arménského městečka Van v dubnu roku 1915, v němž Turci záměrně rozpoutali teror pod záminkou údajné arménské rebelie, jemuž podlehlo na 55 000 arménských mužů, žen a dětí. Ke spolupráci na filmu je přizvána arménská kunsthistorička Ani, která se zabývá tvorbou malíře Arshila Gorkyho, jednoho z mála, kteří přežili. Její syn, na filmu zaměstnaný jako řidič, který se začne o své kořeny rovněž zajímat, odjede do Arménie hledat zemi předků, při návratu do Kanady má však problémy na hranicích se zásilkou, kterou slíbil předat v Kanadě. Syn komisního celníka je přítelem muže, který ve filmu hraje tureckého důstojníka, pod jehož velením se celý masakr odehrává atd. Složitě propletené vztahy jsou však spojeny stále stejným, nadčasovým motivem - historicky doloženým brutálním násilím člověka na člověku a jeho důsledky v životech a duších lidí, jichž se dotklo, jak obětí, tak i těch, kteří je páchali.

Kromě pěti kanadských výročních filmových cen Genie získal film i mnoho zahraničních cen, včetně Grand Prix na MFF v Jerevanu. Za největší úspěch však lze považovat, že byl uveden na tureckém televizním kanálu Kanal Turk.