Skautské desatero Jíry Stránského
Jiří Stránský byl významným představitelem poválečné literatury, jenž ve svém díle těžil především z vlastní zkušenosti politického vězně. Dokumentární snímek Břetislava Rychlíka však jeho osobnost představuje komplexněji. Ne pouze jako spisovatele neustále oživujícího svědomí naší minulosti v dílech jako je první povídková sbírka Štěstí (1969) zachráněná ze stoupy, či rozsáhlá románová freska Zdivočelá země (1970, 1997), ale také jako člověka s modrou krví a bytostného skauta.
Východiskem pro nevšední bilanci spisovatelova života je konfrontace skautského desatera a spisovatelova života. Skautský zákon a skautský slib, který mladí lidé skládají, je vlastně životní cestou. Ta cesta je jasně vytvářena napětím mezi ideálem a realitou. Ono napětí vychází v prvé řadě z toho, že kluci a dívky skládají slib v dětském věku a netuší, před jaké životní situace a rozhodnutí budou postaveni. To je právě dokazatelné na životním příběhu spisovatele Jiřího Stránského, (skautskou přezdívkou Jíry).
Šílené dvacáté století se dvěma totalitami postavilo Jiřího Stránského a jeho rodinu před úkoly, které by ani nejodvážnější skautská bojová hra neuměla vymyslet. Zatčení otce za války i po roce 1948, zatčení bratra, jeho dvojnásobné věznění v temných letech padesátých a v době po okupaci v letech sedmdesátých.
Film je koncipován jako skautská bojová hra, stezka, cesta. Děj postupuje chronologicky a každá etapa života je konfrontována s bodem z desatera a slibem. Základem skautského života je smysl pro pravdu a přátelství, na to v základu útočil režim, který Jiřího Stránského zavíral, ponižoval, pokoušel se mu rozvrátit rodinu. Režim popíral veškeré ideály lidství i toho, co lidskou bytost přesahuje.
Právě rodina, ze které Jiří Stránský pocházel, a neuvěřitelný příběh lásky a silného vztahu s jeho ženou Jitkou, dětmi a vlastními rodiči je druhým úhelným kamenem filmu.
