Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 9. ledna 2020

Martin: „Jak na sourozenecké dohady, koflikdy bitky? Mají do nich zasahovat dospělí? Nebo si to mají vyřešit mezi sebou?“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Martine, jak na konflikty a bitky obecně, budu povídat během dnešního vysílání Sama Doma. Mají dospělí zasahovat? Dle věku dětí snižujeme míru zásahu dospělých do dětských sporů. Jsou to spory dětí, pomožme jim tedy, aby se naučili svoje spory řešit samy. Líbí se mi označení - kultivovat jejich spory. Co určitě ne - nepasujme se do role soudce! Více snad v dnešním vysílání.... Zuzana Staroštíková“

Majka: „Dobrý den, mám tři děti - 15let, 9let a 3roky. Nejstarší syn pořád mlátí sourozence (nejvíce toho prostředního) a sprostě jim nadává. Vím, že je to i pubertou, ale ten prostření pořád brečí a vzteká se....a já zase nadávám....je to začarovaný kruh. Nejhorší na tom je ta nejmenší to bere jako běžnou věc a třeba začne mlátit manžela a nadávat mu a bere to jako samozdřejmost. Co by jste radila v takovém případě?“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, cítím, že situace u Vás je opravdu napjatá. A zjišťovali jste to "proč" mlátí mladšího sourozence? V jakých situaccíh se toto chování opakuje? Co je spouštěčem? Jak na to reagují mladší sourozenci v té situaci? Doporučuji rodinnou poradu (párty? večírek?), kde budou zastoupeni všichni členové rodiny (vč. nejmladší). Na této "poradě" se může bez emocí mluvit o tom, jak se jednotliví členové v rodině cítí (vč. tématu tohoto fyzického napadání), bez emocí je možné nastavit pravidla domácího spolužití - kde by bylo zaneseno, že starší nesmí útočit na mladšího! Ale když mladší bije staršího, ten se může bránit. Ale cítím, že za tímto chováním nejspíš bude volání o něco jiného... Ale to takto na dálku nemůžu víc rozklíčovat... Pokud bych mohla být více nápomocna - ozvěte se na z.starostikova@gmail.com S pozdravem Zuzana Staroštíková“

Lucie: „Dobrý den, jak minimalizovat sourozenecké dohady třeba o hračky apod. Syn 4 roky a dcera 2 roky. Předem děkuji za odpověď.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, doporučuji se ujistit, zda děti i Vy jistě víte, která hračka je čí? Popř. je možno hračky označit například nálepkami (každé dítě bude mít svoje nálepky) - a v tu chvíli můžeme začít učit děti, jak se pečuje o své věci (tady hračky) a jak mohu o hračkách rozhodovat - tzn. buďte jim nablízku, když řeší spory a pomáhejte jim ukázat, jak funguje "zeptat se", "půjčit si", "vyměnit", ale také se rozhodnout, že teď "půjčit nechci". Není to hned, děti se to učí, budou dělat spoustu chyb v tomto procesu učení. Buďme ale trpěliví, stojí za to :-) Zuzana Staroštíková“

Eva: „Dobrý den paní Zuzano, můj syn už rok ne mluví se svojí sestrou - (dříve to bývalý nejlepší sourozenci a přátelé) vadí mu ze se dcera rozvedla, ale nejvíce že udržuje kontakt s jeho bývalou partnerkou, která ho opustila po dlouhodobém vztahu. Taky to po dvou letech ještě nezkous.. Dost ho ten rozchod poznamenal, a tak i jeho chování je pořád jen krytycke..“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, děkuji za dotaz a cítím, že Vás stávající situace velmi trápí, leč napadá mě, že dospělým se opravdu těžko radí... Chápu, že pro Vás rodiče je to velmi bolavé - sledovat, jak spolu děti nemluví (a současně, když spolu dříve tak moc vycházely). Nabízím možnost pro Vás - především vyjádřit, jak Vás jejich rozepře trápí, možná i doplnit otázkou - zda můžete Vy nějak v jejich sporu být tím "mostem"? Ale popravdě nevím, jejich vzájemná zlost-bolest-zklamání-naštvanost může být natolik silná, že sami to změnit zatím nechtějí... Přeji Vám hodně sil! Zuzana Staroštíková“

Drahunka: „Dobrý den, určitě většina dotazu bude od rodičů s malými dětmi. Já bych se ráda zeptala na sourozenecký boj s bratrem kvůli dědictví. Bratr od této doby kdy jsem si vzala dědictví po mamince nekomunikuje. Mám tomu nechat volný průběh, nebo mám jednat? Děkuji.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, těžko se mi odpovídá - snad mě napadá otázka - jak to cítíte Vy? Chcete tomu nechat volný průběh nebo chcete jednat? Jak se cítíte v tomto "sourozeneckém boji"? Jak to bude probíhat dál, když tomu necháte volný průběh? Jak to bude probíhat dál, když budete jednat? A co vlastně tím "jednáním" chcete získat? Snad Vás moje otázky pomohou navést na cestu, kde se budete cítit dobře! Zuzana Staroštíková“

Petr: „Kolik máte dětí?“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, s mužem pečujeme o 3 děti. Zuzana Staroštíková“

Jana Vavřínová: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jaký je ideální (nebo alespoň dobrý:-) rozdíl mezi sourozenci? Říká se, že 3 roky je nejhorší. Zajímalo by mě, jestli je to pravda a proč tomu tak je? Děkuji, Vavřínová“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, na otázku se mi těžko odpovídá. Každý věkový rozdíl mezi sourozenci má svoje úskalí, ale i ty krásné stránky. Čím jsou děti od sebe věkově blíž, tím bývají konflikty vyostřenější. Už jen z podstaty toho, že na úplném počátku jejich sourozenectví byla velká žárlivost/rivalita (zcela přirozená vzhledem k nízkému věku dítěte staršího ve chvíli, kdy domů rodiče donesou miminko). Starší je ještě natolik "amlým", že se mu těžko do jeho světa s láskou přijímá nějaký malý uplakaný náročný uzlíček, který mu bere čas a pozornost milovaných rodičů. Na druhou stranu malý věkový rozdíl by mohl umocnit sílu sourozeneckého vztahu - že jsou si děti blíž a mohou si tedy společně lépe pohrát (jsou v podobném vývojovém stádiu). Snad i toto by mohlo být vodítkem k Vaší otázce :-) Zuzana Staroštíková“

Ljuba: „Dobrý den, po dlouhé době rozumné povídání o výchově. Jste skvělá, přesně tak jsme vychovávali. Mám 40-ti leté děti a vidím výsledky. Každé potřebovalo jiný přístup. A sourozenecké půtky jsem řešila otázkou "Srovnáte se nebo vás mám srovnat!" a byl klid. Děti potřebují jasné mantinely.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Ljubo, děkuji ze srdce - tak moc ráda slyším od rodičů, dnes již dospělých dětí, že to, co se snažím šířit, má význam a smysl. Přijměte moje poděkování, ocenění a uzánní za to, jak jste děti jejich životem provázeli. Přeji Vám hodně zdraví a lásky v rodině! Děkuji! Zuzana Staroštíková“

Ludmila: „Dobrý den, od září začala nejstarší dcera chodit do školi a na klavír. Jakmile s dceroudělám úkoly nebo nas ní dohlížím při hraní na klavír,prostřední syn na sebe okamžitě strhává pozornost až do té míry,kdy to dceru ruší. Drká jí do stolu nebo mačká klávesy klavíru,.... . Občas se mi podaří ho zaujmout tím,aby si hrál s nejmladší dcerou. Nebo ho nechám malovat si,atd. Ale né vždy se to povede. Jsou dny,kdy je až vzteklý až nepříčetný. Vím,že nejvíce na něj působí puštění pohádky,to ovšem ruší dceru při učení. Nerozumím tomu,proč jeden den je nepříčetný a nehnu s ním a druhý den jen ze začátku dceřina učení a pak je hodný při činnosti,kterou mu vymyslím.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, děkuji za dotaz a popis často jistě napínavé rodinné situace. Je to velká výzva, sladit 3 děti a jejich aktuální potřeby. A často je to o velké improvizaci, logistice a dýchání rodiče :-) Napadá mě - před započetím aktivit s dcerou, která vyžaduje Vaši pozornost a zapojení, si syna vezměte bokem a s plnou koncentrací se ujistěte, že má vše, co aktuálně potřebuje (najezený, pohlazený,...) a jestli teď od Vás ještě něcco potřebuje? Nechte mu chvilku na rozmyšlenou a pokud už má vše, poproste ho o respekt k tomu, že teď přichází čas s dcerou. Ano, jak píšete, jeho vztek může být o potřebě Vaší pozornosti, ale současně se díky tomuto učí trpělivosti (ale to nejde hned, musí se to naučit - je asi mladšího věku?). K otázce proč jeden den tak a druhý den jinak - každý den je jiný, sama víte, že někdy nálada je, někdy není, někdy je lepší den, někdy je horší den... Přeji, co nejvíce Vašeho klidu! Zuzana Staroštíková“

Eva: „Dobrý den Zuzano, Zeptala bych se Vás, jak nejlépe reagovat na situaci, kdy je mezi dětmi konflikt a každý říká svou verzi, popírající verzi druhého (jeden z nich evidentně lže). Nejde podle mě o to, že každý vidí situaci ze svého pohledu, ale o vědomou lež jednoho z nich (např. rozbitý talíř). U situace jsem nebyla a detektor lži nevlastním :) Zdůrazňuji dětem, že lež mi vadí víc než to co se stalo. Děkuji předem za odpověď.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, popisujete těžkou situaci a ano, moc nejde o to, najít viníka a toho ukamenovat. Myslím, že je důležité předat dětem zprávu, jak je Vám v této situaci nepříjemně. Že přemýšlíte, proč se nedaří najít tu pravdu. A co by se mohlo udělat pro příště jinak. Nabídněte možnost, že ten, kdo ucítí, že chce s pravdou ven, že může zvolit způsob, který mu bude příjemný (jít za Vámi někdy v soukromí? Napsat to na papírek?) - myslím si, že největší potrestání jsou výčitky svědomí v hlavě jednoho z nich - a na tom bych pracovala - že už pak mnohdy nemusíme dítě ani nijak trestat - největším trestem jsou výčitky a pocit, že dítě třeba zklamalo/rozesmutnělo rodiče... No a pak je otázkou, proč děti mají tendenci neříct pravdu a jdou i do té lži? Čeho se vlastně bojí? Co za tím tak může být? nevím...otázky máte, zkuste hledat odpovědi (a třeba i v klidné chvíli se na to zeptat dětí).. S pozdravem Zuzana Staroštíková“

Jindra Berkova: „Jsem babicka dnes 16 lete a druhe 12 a pul roku.Jsme v kazdodenim kontaktu.Casto se vmesuji do konfliktu a snazim se agitovat at se maji radi a jsou radi ze se maji.Mela bych ubrat a byt zticha.Pracuji na sobe ale casto se to nedari.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, děkuji za tuto zprávu! Chápu, že se společností nese "jste sourozenci, tak se mějte rádi", ale... V jejich "pubertálním" věku opravdu po nich nemůžeme chtít plné docenění toho, že "se mají"... aktuálně se mohou mít vzájemně plné zuby :-) Pokud dovolíme, že se někdy rády nemají, je výrazně větší šance, že se mít rády budou :-) Kultivujte jejich spory - ale s vědomím, že jsou to JEJICH spory a tedy nedávejte do jejich sporů Vaše zkušené dospělé řešení. Dejte jim důvěru, že řešení spolu najdou (jak už možná dřívě nekdy našly?) Jste jistě báječná babička - už jen proto, že píšete a že Vám to není jedno! Zdraví zuzana Staroštíková“

strašíková Vladka: „dobrý den paní Zuzano,trápí mě situace mezi mýmí dětmi.Máme devítiletá trojčata holky -dvě jednovaječná a jedna sama- a 14letého syna.Barunka měla ve 4 letech leukémii -jednovaječná-,děti jsme měli po příbuzných.Anička-sama- je moc dominantní,moc si nehraje,spíš tvoří a čte,dost odlišně i bych řekla uvažuje a hovoří než 9leté děti je dominantní,.ta jednovaječná jsou dost dětská,řekla bych tak na 9 let.Kluk šel od narození docela stranou,ač se snažím e,mám pocit,že jsme to nedotáhli.S dětmi máme hodně otevřený vztah,nic netajíme a hodně o všem hovoříme.dokonce se s manželem umíme za chyby omluvit.Pokud má dítě problém,jdeme ho samostatně do ložnice řešit.Mám pocit,i kdybych se rozkrájela,den má 24 hodin,já jedno tělo .Nestíhám je,Často to mezi nimi vře,nezvládám to vyřešit,aby dobře bylo.aje mi to líto,Prosím ,chci aby mš´ěli krásné dětství,formují se mezi nimi vztahy,které jsou na celí život.Život máme jen jeden.Prosím o radu.Děkuji moc.Strašíková Vladka“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz a popis Vaší nelehké situace. Nevím, jak moc mohu touto cestou poradit či pomoci... Velmi mě těší Váš popis otevřeného rodinného vztahu. To může být pro děti často moc moc důležité, že ví, že mohou dát ven své pocity/emoce/potíže. Přemýšlím, jak by mělo vypadat "krásné dětství" v tolika dětech takového věku? Píšete, že je nestíháte - vnímám správně, že nestíháte řešit jejich spory a konflikty a neshody? Přemýšlím, nakolik si samy na sebe klademe nároky zajistit dětem krásné dětsví na úkor sebe sama? Moc doporučuji podívat se na otázku - co pro Vás znamená "aby bylo doma dobře" - a připusťte, že konflikty jsou přirozená součást vývoje dětí! Více na tomto místě asi předat nemohu. Spoustu trpělivosti a sil! Zuzana Staroštíková“

Kaťa: „Slyšela jsem, když jsou tři děti tak ten prostřední to ma nejhorší. Je tomu tak? Ovlivňuje děti pořadí v jakém se narodí?“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, ano - pořadí narození je dosti zásadní pro celý život každého z nás. Prostřední to z určitého pohledu opravdu má nejtěžší, ale i toto se dá do jisté míry ovlivnit rodičovskýcm přístupem :-) Zuzana Staroštíková“

Zuzana: „Dobrý den, manžel má špatný vztah se svým o 7 let starším bratrem. Jeho bratr byl od dětství rozmazlován a dnes je to velmi arogantní člověk, kterého spousta lídí nemá ráda. Chová se takto k celé rodině, rád si nechá pomoct, ovšem sám nikdy nepomáhá. Velmi odměřeně se chová i ke svým rodičům, kteří mu v životě poskytli vše. Když se manžel pokouší s tím něco udělat, tchyně vždy zasáhne s tím, že si s ním promluví sama. Samozřejmě k tomu nikdy nedojde. Má to vliv na celou rodinu i tu moji a našemu manželství to také neprospívá. Tchyně vždy bránila jakýmkoliv hádkám mého muže se svým bratrem i v dětství a myslím, že to je ten problém. Já se se svým bratrem hádala běžně a dnes máme skvělý vztah. Prosím dá se ještě nějak zachránit tato situace? Děkuji.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, přemýšlím, zda jde zachránit situace u dospělých, již hotových osobností? Pokud jeden nechce - může ten druhý (nebo to okolí) něco změnit? Píšete, že situace je zřejmě stejná (podobná) po celý jejich život, představuji si, jak by se v dospělém věku mohla situace, resp. jejich vztah, změnit? Spíše Vás navedu na podporu mezi Vámi a manželem - já bych viděla další cestu v upevňování Vašeho partnerského vztahu a povídání, co s Vámi chování bratra dělá, a proč Vás to tak například "zvedá ze židle"? Přeji, aby Vám Vaš vlastní upřímné odpovědi pomohly ukázat další soužití s bratrem. Zuzana Starotšíková“

Petr N: „Jak vychovávat jedináčka? Kde získá např. umění prosadit se, když nemá možnost bezpečného boje se sourozenci?“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, ano, máte pravdu, že výchova jedináčka má svá specifika - a odpovědí je vyhledávání sociální skupiny - tzn. nezůstávat s dítětem "sama doma" :-) jinak než ve skupině vrstevníků se dítě vztahům s dětmi nenaučí, zkrátka my dospělí jim ty hračky brát nebudeme, nemusí s námi vyjednávat, nemusí se s námi prát,... Tedy - aby se děti naučily fungovat ve skupině - musí být ve skupině. Zuzana Staroštíková“

JaNa: „Dobrý den, moc Vám paní magistro děkujeme za Vaše - pro rodiče i prarodiče - velice užitečné rady a informace. Ať se Vám vše daří :-). Jen bychom se (od pracovníků redakce) rádi dověděli, proč na www. stránkách pořadu je uvedeno Vaše jméno bez titulu, zatím co u jména paní doktorky Menclové titul uveden je. Předem děkujeme za vysvětlení. JaNa“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, děkuji za poznámku - info předám dál a snad bude vyřešeno tak, abych měla i já titul :-) Zuzana staroštíková“